III. O fanatismu a kořistění z vítězství. 97 vých dály se obyčejně po nějakém smíření stran. Tak po smíření u Konopiště vpád na Moravu, po obležení Žižky v Čáslavi a urov- nání na to učiněném následovala velká výprava Žižkova na Moravu a do Uher, a konečně po míru na Špitálském poli opět velká vý- prava všech tří stran společná na Moravu. Zápisy o mírech těch za- jisté učiněné se nám sice nezachovaly, ale z okolnosti můžeme dobře souditi, že o výpravy ty právě Žižka se přičinil, neboť jemu všude a vždy šlo o sesílení a spojení všech stran husitských v Čechách, a potom nejvíce o vybavení Moravy z rukou krále Sigmunda a zetě jeho Albrechta Rakouského. Dokud nebyla moc husitská pevně v Čechách a na Moravě za- ložena, byly by bývaly offensivní podniky mimo země české, jak toho prý Němci a Římané k podmaňování národů činili, pouhým bláhovým pomyšlením. Výpravy daleké a dlouhotrvající byly tehdáž pro nedostatek stálého a vycvičeného vojska skoro nemožné. Vojska po utrpené porážce rozešla se, a čeleď aneb i žoldnéři zavřeli se v pevných místech. Dobývání měst a pevných míst bylo při nedostatečnosti tehdejších prostředkův válečných nejtěžší úlohou válečníkův. Na to pak z příčin shora naznačených i vítězná vojska rozešla se obyčejně po vzetí v plen zvlášť otevřené krajiny aneb nejvýše po dobytí ně- kterého pevného místa, a to proto, že dobývání a zmocnění se roz- lehlejších krajin neb zemí mohlo se právě díti pouze osazením vět- šího počtu pevných míst, k čemuž však pro zmíněné obtíže z pra- vidla nepřišlo, aneb pokračovalo se v něm velmi pomalu a znenáhla. Ostatně krátký poměrně čas, který Žižkovi osudem byl k dílu dopřán, k takovým cílům výbojným ani nestačil. Že konečně Žižka dovedl po vítězství užíti zděšení poražených a využitkovati vítězství svého, to dokazuje, abych jen jediného pří- kladu užil, dobytí Kutné Hory v samý ještě den bitvy u Malešova. Neméně dovedl Žižka v čele vítězných vůdců po bitvě u Habru učiniti také pořádek doma, zvláště v Praze zkrocením výtržné strany kněze Jana Želivského řádem obsaženým ve výpovědi rozhodčích dne 5. února 1422. Třeba v té příčině odvolati se vůbec na skutky Žižkovy, jejichž souvislost a účelnost daleko jasněji se nám zjevuje, než před padesáti lety možno bylo poznati. Tenkráte ovšem na základě nesouvislých a nedostatečných dějepisných zpráv utkvěla u nás představa o Žiž- kovi jen ve spojení s dobýváním a vypalováním hradů bez účelu a konce, a bitev bez významu a celkového plánu svedených. Tyto Třída fil.-hist. 1893.