z 102 stránek
Úvod
1
2
3
4
Žižkův listář
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
Kritické úvahy k listináři
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
Duch a povaha Žižkova
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
Obsah
101
102
- s. 48: … k urychlení návratu nutiti. Žižka za- nechal Jana Bzdinku v Hradci Králové, sám pak spěchal k Táboru a sesílil se zde s…
- s. 48: … ničeho nevíme. Pouze dopis výstražný jemu svědčící a daný ve Hradci Králové dne 24. listopadu t. r. v třetí ho- dinu v…
- s. 84: … svou rukou. Kněze, který v bitvě u Strauchova dvora u Hradce Králové z Pražské strany nesl archu, zabil slepý Žižka palcátem. Tenkráte…
Název:
Literní památky, duch a povaha Žižkova
Autor:
Toman, Hugo
Rok vydání:
1893
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
100
Obsah:
- 1: Úvod
- 5: Žižkův listář
- 24: Kritické úvahy k listináři
- 55: Duch a povaha Žižkova
- 101: Obsah
Strana 48
48
XVI. Hugo Toman: Literní památky oc Žižkovy.
Naproti tomu nemáme příčiny, proč bychom událost v dopise
Plzeňském zmíněnou nemohli do roku 1423 položiti? Žižka vřátil
se ke konci října neb počátku listopadu téhož r. z Uher a z Moravy
do Čech. Sněm Svatohavelský od 16. října 1423. trvající, na němž
strana Pražská s panskou a strana pod jednou smluvily se o pro-
středcích proti „zhoubcům zemským“, musel Žižku poučiti, kam věci
v Čechách dospěly, a jej tudy k urychlení návratu nutiti. Žižka za-
nechal Jana Bzdinku v Hradci Králové, sám pak spěchal k Táboru
a sesílil se zde s mocí Táborskou pod Švamberkem. Tento právě té-
hož roku v létě již po boku Žižkově trval a jak se zdá na místo
Bzdinkovo, kterému připadlo vedení polního vojska tenkráte se utvo-
řivšího, jako hejtman domácího vojska Táborského vstoupil 1). Žižka
patrně chtěl především lantfried Plzeňský zkrotiti. Bohužel nemáme
zpráv o dalších osudech výpravy té, ba vůbec z listopadu a prosince
r. 1423 o Žižkovi skoro ničeho nevíme. Pouze dopis výstražný jemu
svědčící a daný ve Hradci Králové dne 24. listopadu t. r. v třetí ho-
dinu v noci 2) zpravuje nás o úkladech, které strana Opočenská proti
osobě samého Žižky strojila, najmuvši placeného vraha, který již s ním
ve vojště trval. Z dopisu tohoto dále jde na jevo, že na Hradci hejtmanil
tenkráte Jan Bzdinka (Hvězda z Vícemilic), že válka proti straně pod
jednou ve východních Čechách již započala, nebo právě od dosti
znamenitého zajatce strany Opočenské o všem se dověděli, a konečně,
že také Žižka v tom čase trval u vojska a patrně v značné vzdále-
nosti od Hradce; bylť k němu ještě v noci vypraven posel, který jej
měl všeho úplně zpraviti.
O Žižkovi dovídáme se teprv ze zprávy o vítězné jeho bitvě
právě proti stranníkům Opočenským svedené dne 6. ledna r. 1424.
Vidíme jasně, že byl Žižkův plán především rychlými ranami pod-
lomiti sílu strany pod jednou, kde byla nejmocnější: v jihozápadních
i východních krajích českých, a pak teprv spojenou s ní stranu Praž-
skou a panskou pod obojí pokořiti a zničiti.
Když, jak myslím, s velkou pravděpodobností klademe první do-
pis Plzenský do r. 1423, připadá druhý do roku předcházejícího.
Tenkráte (r. 1422), v době vtržení Friedricha Brandenburského do
Čech, Žižka postrádal neposlušností Táborů i Hradiště pomoci jejich
a byl patrně odkázán na družinu svých věrných a pomoc několika měst,
která k němu hleděla. Úmysl přispěti Domažlickým, jak se zdá, ne-
1) O poměrech vojsk a hejtmanů Táborských míním na jiném místě obšír-
něji pojednati. 2) Asi v 7 hodin večer dle našeho orloje.