III. Opět v Čechách. Poměry sociální a národní. 61 vživé paměti vojenskou slávu českou, později ve válkách nabytou, po- někud nadsazoval, netřeba pochybovati, že bojovnost šlechty české byla válkami v posledních desítiletích panování krále Václava IV. valně probuzena. Zvláště války domácí, které vzaly počátek ve svá- rech členů panující rodiny lucemburské a strannictví šlechty české, zvláště Rožmberkův proti králi Václavovi, prodlužovaly se i po uza- vření míru s králem a trvaly mezi jednotlivými pány a zvláště ze- many na rozhraní Čech a Moravy proti Rožmberkům a některým německým městům dále. Shledáme ovšem příčinu toho v soukromých sporech a rozmíškách; tím však není s dostatek vysvětleno, proč tyto spory se bez ustání opakovaly. Za vlády Karlovy těšila se Praha i Čechy vynikajícím posta- vením; stalyť se středem všech stykův alespoň střední Evropy. Postavení toto mělo za následek nahromadění velkého bohatství, průmyslem a obchodem zvláště v městech rostoucího. Z důvodův částečně jiných nastřádaly též kněžské korporace a nadání nemírné množství statkův pozemských; podobným bohatstvím vynikali též ně- kteři rodové panští; tak v jižních Čechách jmenovitě Rožmberkové. Bohatství to záleželo větším dílem v statcích nemovitých k vlastním rukoum spravovaných neb dle německého práva pod úrok daných. Tato převaha kapitálu v třídách jedněch měla za nutný následek chudnutí nenáhlé ostatních, počtem ovšem daleko četnějších vrstev národa, zvláště zemanstva a ovšem také změnu sociálních jejich poměrův. Jak jeden zemanský rod chudnul a druhý nepoměrně bohatl, jak statky zemanské měnily se v pozemky poplatné, a svobodníci v poplatníky; jak konečně chudší zemané nuceni byli hledati v služ- bách panských neb jako dobrodruhové ve válkách svoje živobytí, o tom naskytl se nám tuším dosti jasný příklad při zemanech z Trocnova a v sousedství jejich při rodu Licků ze Dvorce, který nebyl ojedinělý, ale v dobách těch často se opakoval. Tento obrat sociální nebyl těm, kteří velké hnutí náboženské připravovali a řídili, nepovědomým. Alespoň soudil bych tak z tře- tího článku pražského, který žehrá nad velikým zbožím kněžským a mnišským „k veliké škodě stavu světského“ 1). Ovšem že při ruchu doby té mravním a náboženském, při vše- 1) Není bez významu, že původní znění zmíněného článku Pražského z 3. července 1420 bylo: k velké škodě pánům stavu světského. Vyznačené slovo při redakci tohoto článku na sněmu Čáslavském bylo vynecháno.