XVI. Literní památky, duch a povaha Žižkova. Podává dr. Hugo Toman. Úvod. Podávám zde v pořádku časovém listy Žižkovy, pokud se nám originály, přepisy neb překlady zachovaly, i ty, u nichž pouze obsah známe, dále dva dopisy Žižkovi svědčící, a konečně jeho vojenskou píseň: v XX číslech skrovnou jeho literní pozůstalosť. Přidal jsem k některým číslům kritické úvahy. Jednám někdy obšírně, abych třeba jen datum listů, pokud spolehlivě známo není, touto cestou možná-li určiti mohl. Soudný čtenář pozná důležitosť bádání takového při chudobě spolehlivých zpráv nám o Žižkovi za- chovaných, jako i při velkých mezerách, v kterých někdy i spojitosť a účelnosť jednotlivých jeho skutkův se nám ztrácí. Kdyby i veškeré náhledy mé v příčině této, kterými se od jiných badatelů dělím, po- stupem času a dalším zkoumáním se potvrdily, byl by to vždy jen velmi nepatrný příspěvek k životopisu Žižkovu; ujištění však zpráv o sobě dosti nepatrných postup historického děje někdy až ku po- divu objasňuje. Tu pak mívá zkoumatel podobný pocit, jako při sklá- dání mosaikového obrazu, kdy položením na pravé místo třeba jen jediného kamínku často celé řady druhých se slučují a pojednou celá partie kresby jest hotova. Taková sama sebou povstalá harmonie bývá spolehlivým pramenem přesvědčení, že celek na pravdě se za- kládá. Tak mně na př. připadalo, když jsem srovnával výsledek zkou- mání svého vzhledem k listům do let 1422 a 1423 vřaděným. Ovšem laskavý čtenář nejlépe posoudí, byl-li jsem na omylu. Konečně přidávám úvahu o přesvědčení a úmyslech, i o po- vaze Žižkově, pokoušeje se takto dosti směle o nakreslení duševní podobizny Žižkovy. Osobnosť Žižkova roste, čím velkolepějším jeví se nám pozadí, z kterého vyniká: onen obrovský boj duševní i fysický národa če- Třída fil.-hist. 1893. 1