Hartfaustovi, oltářníku kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli, přiléhající po levé straně kůru kostela Panny Marie v Opavě, za 10 kop grošů jako trvalý plat téhož oltáře. Tento plat má od poplatníků vybrat jakartovský fojt a na den sv. Martina jej odvést do rukou oltářníka v Opa- vě. Kdyby však poplatníci jakartovští byli v odvádění platu nedbalí, mají být dohnáni církevními tresty k plnění povinnosti. Kníže žádá olomouckého biskupa Kuneše ze Zvole, aby tento plat připojil podle předpisů cír- kevního práva jmenovanému oltári a současně také aby k témuž obročí připojil dům, ležící v blízkosti kostela Panny Marie na místě zvaném kon- vent, který týž Sebald Hartfaust vystavěl svým nákladem pro oltářníky oltáře sv. Vavřince, Marktéty a Anežky v kapli při farním kostele a pro oltářníky oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam infrascriptae rei memoriam. Nos Przemko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, recognoscimus mani- feste, quia bona deliberatione et maturo consilio vendidimus perpetue iusto venditionis titulo unam marcam annui census grossorum gragensium . . . iure dominii ad nos pertinentis et solvi consuetam, in et super villa dicta Eckersdorf,i in ducatu nostro sita superque eius universis censitis ho- minibus in eadem villa habitantibus, honorabili viro domino Sebaldo Hartfaust de Holandia,' altaristae capellae sancti Laurentii alta- 1) Jakartovice (něm. Eckersdorf) vděčí za svůj původ kolonizační čin- nosti velehradského kláštera (viz o ní Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehra- dě, I., str. 58 n.). První výslovná zmínka o nich je k r. 1250 v listině papeze Innocence IV., jíž přijímá klášter velehradský i s jeho majetkem do ochrany apoštolské stolice (CDM III, 128, čís. 45). Nazývají se tam Ekkardisdorf. K r. 1270 se uvádějí pod jménem Ekkartsdorff v majestátě krále Přemysla Otakara I1. (CDM IV, 42, čís. 34). Při dělení Opavska r. 1377 připadly s ostatním zbožím kláštera velehradského k dílu opavskému (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Vrchní právo nad nimi patřilo knížatům. Kníže Přemek, jsa v pe- něžní tísní pro veliká vydání na obranu knížectví proti husitům, prodal r. 1433 roční plat 1 kopy grošů na svém vrchním právě na Jakartovicích Sebaldu Hart- faustovi k oltáři sv. Vavřince v Opavě (zde). Stalo se to však bez souhlasu velehradského kláštera, a proto kníže Arnošt na žádost Sebaldovu r. 144 7prodej platu z Jakartovic potvrdil a za obnos 20 kop grošů prodal i zbytek své berně z Jakartovic ke zmíněnému oltáři (viz čís. 74), načež opat Štěpán a konvent velehradský dali k prodeji r. 1448 svůj souhlas. Klášter — jak vyznává — učinil tak proto, že šlo o testamentární odkaz Sebalda Hartfausta k oltáři, a hlavně proto, že nějaký Jan Lutka (patrně z Olbramic) se svými spojenci působil klášteru a jeho poddaným k vůli zmíněnému platu velké škody a příkoří (viz čís. 77). Tento plat potom vycházel z Jakartovic i tehdy, když újezd stěbořický přešel zástavně na Běrky z Násile a po nich na pány z Vrbna (viz při Stěbořicích čís. 43, pozn. 1). R. 1506 pohnal kněz Mikuláš Vašek Jiříka a Hyncíka Běrky z Násile k opavskému zemskému právu z 20 kop grošů, že mu „nechtějí postou- pít platu v Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince v Opavě, o kterýž pání měšťané * opavští jakožto praví kollatorové téhož oltáře jim jsú častokrát o to psali“ (Půh. opav. VI, str. 142). R. 1517 pohání týž Mikuláš Vašek Jiříka Běrku z Násile, že má od něho zápis na plat ukázaný v Jakartovicích a někteří rukojmě zemřeli, aby mu proto zápis obnovil (Půh. VI, 430). O platu se mluví ještě r. 1594 v tzv. aktech opavského městského dluhu, kdy jej odváděli poddaní Albrechta z Vrbna [G. Biermann, Einnahmen, Notizenblatt 1868, str. 44). 2) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 30