ných, které „jmá tam jeho otec a jemu dal“ (ZDOp I, 34 — Kapras II. 48, čís. 45). Nicméně však Hartel žil ještě r. 1449, kdy jej Jeroným Zeyfersheyn pohnal ze 120 zl. dluhu na Rovných (KPOp I, 52 — Kapras I, 50, čís. 477) a ze stejného obnosu na Pelhřimovách za jeho manželku (KPOp I, 55v — Kapras I, 53, č. 494). Jak však nabyl Pelhřimov, nedovedeme povědět. Brzy potom zemřel, neboť Zey- fersheyn se připovídal u zemského práva k jeho dědictví a poháněl jeho man- želku Nizu, „poněvadž Božím zjednáním z tohoto světa sešel a vona jeho zboží drží Pelhřimov, knížecie oddiel“ (KPOp I, 57 — Kapras I, 55, č. 506). — Kromě vzpomenutého již syna Jana Tunkla, který dědil po otci část Rovných, zůstala po něm dcera Barbora, která r. 1461 — dosud svobodná — vepsala své dědictví po otci, totiž Pelhřimovy, Václavu z Vladěnína (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). Vdova po něm Niza se potom provdala podruhé za Kryštofa Baruta a dala mu r. 1461 vložit svůj díl v Rovných do zemských desek (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). — Nadace, zřízená r. 1444 opavským knížetem u oltáře sv. Kryštofa v Krnově, kterou zaznamenává z kodexu investitur olomoucké konzistoře G. Wolný (Kirchl. Top. Ol. V, 357), se však na něho, jak se domníval Zukal (Zukalova pozůstalost v SAOp, odd. Šlechtici) nevztahuje, už protože ještě r. 1444 byl živ a kromě toho se nejmenoval Jan. Snad se týká jeho syna, o němž nevíme, kdy zemřel. 12) Jan Helm z Vyškovic a Chotěrad pocházel z rodu, který byl usedlý na Hrotovsku v jihozápadní Moravě a kde Helmové drželi Dobronice, Taví- kovice, Běhařovice a Slatinu. Jeho otcem byl Ješek Helm, který se přiženil k Adličce, vdově po Aleši Kabátovi, někdy držiteli dnes zaniklé vsi Vyškovic na Litenčicku u Kroměříže. R. 1376 přijala jej na spolek na své věno ve Vyško- vicích (ZDO III, 11). Odtud se počal Ješek psát z Vyškovic. Z prvního manželství Adličtina pocházel Aleš Kabát, z druhého vzešel syn Jan a dcera Klára. Po man- želově smrti r. 1392 přijímá Adlička své syny na spolek na svůj majetek a oní opět ji (ZDO VI, 405). První zmínka o Janu Helmovi je z r. 1390, kdy uzavírá spolek na svůj majetek se Štěpánem z Běhařovic (ZDB VII, 899). O dvě léta později je ženat a zapisuje své manželce Barboře 50 kop věna vsi Slatině a na gruntě v Dobronicích [ZDB VII, 1073). Potom však začíná své statky na Hro- tovsku jako příliš vzdálené od Vyškovic prodávat a patrně pod vlivem své sestry Kláry, provdané za Dětřicha [?) z Mejlic a na Malhoticích kupuje manské statky na Kelečsku. Již r. 1399 je spolu se sestrou a jejím synem Ondřejem a Otou z Tamfaldu pohnán z neznámé příčiny k manskému soudu od Jaroše z Mejlic, Klářina švagra (Lechner II, 214). Z okolnosti, že je v půhonu nazýván Jan z Malhotic je patrno, že zde měl nějaký majetek. R. 1408 přijal léno na 1/2 Malhotic bez 1 lánu, celé Těšíce s tvrzí, celé Babice, 4 lány se zahradami před Kelčí a 1 lán v Kladrubech (Lechner I, 25), když už rok před tím se spolčil s nevlastním bratrem Alešem a matkou na svůj alodiální majetek (ZDO VII, 361). Po smrti prvé manželky někdy kolem r. 1417 se Jan oženil podruhé s Kateřinou Šlevicovou ze Sosnové. Jejím vlivem byl patrně získán pro Opavsko, kde r. 1420 po potlačeném odboji proti králi Zigmundovi (viz G. Biermann, Geschichte der Herzogtümer, str. 189 a další) musel Petr z Kravař rozprodat rodinné statky: Kravaře a Kouty koupil Mikuláš Šlevic, Plšť Pavlík ze Sovince, Rozumice Boček z Labutě a konečně Kománov a Velké Hoštice Jan Helm. V obou posledně jme- novaných vsích a v Kravařích se tehdy připomíná také podací právo k faře (ZDK I, 18—20). Ještě téhož roku zapsal své manželce Kateřině Šlevicové na Velkých Hošticích 10 kop gr. ročního platu z titulu věna tamtéž) a jejího bratra Hanuše Šlevice vzal na spolek na Komárov (tamtéž). Téhož roku byl poslem Mikuláše Šlevice k zemským deskám opavským při vkladu Kravař a Kout (ZDK I, 18v) a u manského soudu v Kroměříži probíhala jeho pře se Zigmundem Bítovským o Skaličku u Hranic (Lechner II, 313). R. 1421 učinil poslední pořízení a za poručníky svých dětí a majetku ustanovil svou manželku Kateřinu Šlevico- 26