z 64 stránek
Titul
1
2
Úvod
3
4
5
Edice
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
upravit
Strana 1
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppavie III. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT OPAVA 1967 Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppavie III. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT OPAVA 1967 Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě
Strana 2
Strana 3
Tento svazek „Opavského listináře“, v pořadí třetí, je pokračováním edice „Opavského listináře“, která byla vydávána nákladem Slezského ústa- vu ČSAV v Opavě, zatím 2 svazky r. 1961 a 1962 a navazuje na ni formálně i materiálově. Zatímco první dva svazky obsáhly 36 listin z období 1361— 1422, přináší tento svazek 27 listin z let 1422—1438. Všechny uveřejněné listiny se týkají opět nadací opavských oltářů a přinášejí, jak je patrno z poznámkového aparátu, veliké množství údajů základní důležitosti nejen pro dějiny města, ale celého Slezska po stránce politické, kulturní, hospo- dářské, genealogické apod. Doba, z které pocházejí listiny v tomto svazku, je doba válek husit- ských a jejich ohlasu ve Slezsku. A třebaže toto období patří k nejvýznam- nějším úsekům v našich dějinách, je, pokud se týká Slezska, dosud nejméně probádáno. Příčinou toho je nedostatek pramenů a jejich poměrně obtížná přístupnost.1 Zpracování dějin Slezska v době husitské zůstává stále otevře- ným polem a úkolem, který by mohl mít hodně přitažlivosti, uvážíme-li, že jednou z hlavních osobností této rušné doby na Moravě a ve Slezsku byl opavský kníže Přemek, jehož podíl na soudobých událostech není dosud osvětlen, nebo osobnost Jindřicha z Fulštejna, jednoho z nejstatečnějších bojovníků na straně odpůrců Žižkových, či Mikuláše z Vladěnína, politika širokého rozhledu ve službách císaře Zikmunda." Materiál obsažený v této edici nepřináší sice základní a zásadní ka- meny ke zdivu dějin té doby, ba dokonce nepřináší ani přímé zprávy o ohlase husitství ve Slezsku, o válečných taženích, dobývání měst a vesnic apod., zato však je zde množství drobnějšího materiálu doplňkového a vysvětlujícího a řada námětů k dokonalejšímu poznání doby, např. jak by- ly financovány boje proti husitům, o koho se kníže Přemek ve svých bo- jích proti husitům opíral, jak pronikla husitská myšlenka do lidu apod., takže budoucí historik tohoto období ve Slezsku se bez něho neobejde. Je-li materiál v této edici obsažený důležitým pramenem pro dějiny husitství ve Slezsku, tím důležitějším pramenem je pro dějiny města Opavy a jejího širokého okolí pro dobu husitskou. Není možno ukázat všechny otázky, pro něž nacházíme zde poučení, chceme upozornit aspoň na ně- které významnější. První otázkou, pro kterou přináší tento svazek „Opavského listináře definitivní odpověď, je postoj města k husitství, totiž stavělo-li se k novému hnutí kladně či netečně, odmítavě nebo dokonce nepřátelsky. Bylo již 1) Zvlášť názorně je to patrné v práci Václava Sladkého, Opavsko za válek husitských. Program c. k. státního gymnasia v Opavě 1909—1910, která si vybrala toto náročné téma, avšak při jeho zpracovávání zůstala pouze při literatuře a k pramenům nešla, ačkoliv její klad a význam by byl právě v přínosu nového materiálu z místních zdrojů. 2) F. Šigut, Mikuláš z Vladěnína, Slsb. 1957/4, s. 514—517. Prozkoumání této problematiky by mohlo přispět k poznání některých otázek našich celona- rodních dějin. 3
Tento svazek „Opavského listináře“, v pořadí třetí, je pokračováním edice „Opavského listináře“, která byla vydávána nákladem Slezského ústa- vu ČSAV v Opavě, zatím 2 svazky r. 1961 a 1962 a navazuje na ni formálně i materiálově. Zatímco první dva svazky obsáhly 36 listin z období 1361— 1422, přináší tento svazek 27 listin z let 1422—1438. Všechny uveřejněné listiny se týkají opět nadací opavských oltářů a přinášejí, jak je patrno z poznámkového aparátu, veliké množství údajů základní důležitosti nejen pro dějiny města, ale celého Slezska po stránce politické, kulturní, hospo- dářské, genealogické apod. Doba, z které pocházejí listiny v tomto svazku, je doba válek husit- ských a jejich ohlasu ve Slezsku. A třebaže toto období patří k nejvýznam- nějším úsekům v našich dějinách, je, pokud se týká Slezska, dosud nejméně probádáno. Příčinou toho je nedostatek pramenů a jejich poměrně obtížná přístupnost.1 Zpracování dějin Slezska v době husitské zůstává stále otevře- ným polem a úkolem, který by mohl mít hodně přitažlivosti, uvážíme-li, že jednou z hlavních osobností této rušné doby na Moravě a ve Slezsku byl opavský kníže Přemek, jehož podíl na soudobých událostech není dosud osvětlen, nebo osobnost Jindřicha z Fulštejna, jednoho z nejstatečnějších bojovníků na straně odpůrců Žižkových, či Mikuláše z Vladěnína, politika širokého rozhledu ve službách císaře Zikmunda." Materiál obsažený v této edici nepřináší sice základní a zásadní ka- meny ke zdivu dějin té doby, ba dokonce nepřináší ani přímé zprávy o ohlase husitství ve Slezsku, o válečných taženích, dobývání měst a vesnic apod., zato však je zde množství drobnějšího materiálu doplňkového a vysvětlujícího a řada námětů k dokonalejšímu poznání doby, např. jak by- ly financovány boje proti husitům, o koho se kníže Přemek ve svých bo- jích proti husitům opíral, jak pronikla husitská myšlenka do lidu apod., takže budoucí historik tohoto období ve Slezsku se bez něho neobejde. Je-li materiál v této edici obsažený důležitým pramenem pro dějiny husitství ve Slezsku, tím důležitějším pramenem je pro dějiny města Opavy a jejího širokého okolí pro dobu husitskou. Není možno ukázat všechny otázky, pro něž nacházíme zde poučení, chceme upozornit aspoň na ně- které významnější. První otázkou, pro kterou přináší tento svazek „Opavského listináře definitivní odpověď, je postoj města k husitství, totiž stavělo-li se k novému hnutí kladně či netečně, odmítavě nebo dokonce nepřátelsky. Bylo již 1) Zvlášť názorně je to patrné v práci Václava Sladkého, Opavsko za válek husitských. Program c. k. státního gymnasia v Opavě 1909—1910, která si vybrala toto náročné téma, avšak při jeho zpracovávání zůstala pouze při literatuře a k pramenům nešla, ačkoliv její klad a význam by byl právě v přínosu nového materiálu z místních zdrojů. 2) F. Šigut, Mikuláš z Vladěnína, Slsb. 1957/4, s. 514—517. Prozkoumání této problematiky by mohlo přispět k poznání některých otázek našich celona- rodních dějin. 3
Strana 4
mnohokrát konstatováno, že se moravská královská města, ve své pod- statě německá, postavila proti husitství a stala se jedním z předních bo- jovníků za obranu katolictví. Podobně se zachovala i Opava, která se zá- sadně postavila za jednoho z předních odpůrců husitství, za knížete Přemka a jeho prostřednictvím za císaře Zikmunda a která obětovala znač- né finanční prostředky na financování odboje. Druhou otázkou, na niž dávají zde publikované listiny definitivní odpo- věď, je často přetřásaná otázka, jak bylo postupováno při dělení města mezi více držitelů, zda teritoriálně, totiž připadl-li každému participantu skutečný kus města, nad nímž měl také vrchní jurisdikci, nebo bylo-li město spravováno společně a čistý výtěžek kšosů a dávek byl pak dělen na tolik dílů, kolik bylo účastníků. V listině z 10. ledna 1437 se praví, že podací k oltáři sv. Tomáše v opavském farním kostele mají mít opav- ská knížata, a kdyby jich vládlo současně více, pak ten „qui ipsam partem " Oppavie, in qua dicta ecclesia parrochialis habetur situata (viz čís. 53) , čímž je dána jednoznačná odpověď. Mnoho nového materiálu přináší edice pro poznání tzv. vrchního práva nad vesnicemi, zvláště klášterními, totiž určitých poplatků a povinností, které odtud vycházely knížeti i zemi. Současně však také vidíme, jak tyto důchody zastavováním přecházejí z knížecích rukou do rukou soukromých a jak je vlastně knížecí rod ochuzován. Toto zastavování bylo sice známo už dříve, avšak zpravidla trvalo jenom určitou dobu a knížecí právo bylo znovu vykupováno, od počátku husitské doby nabývají však již zástavy rázu trvalého. Naše listiny naznačují však též jinou důležitou hospodářskou skuteč- nost, totiž jaká byla v tomto období kupní síla a koupěschopnost opavských měšťanů. Řada listin ukazuje, jak finanční potenciál obyvatel země klesal, takže muselo být sáhnuto i na nadace, ba i na chrámové poklady — r. 1482 daroval kníže Viktorin dominikánskému klášteru v Opavě monstranci jako náhradu za starou, kterou kdysi kníže Přemek upotřebil na obranu země proti husitům.3 Další listiny však ukazují, že brzy se počíná obyva- telstvo vzmáhat, takže je opět schopno dávat dary a zakládat nadace. Mnoho dokladů přináší edice k dějinám kulturního života v městě i jeho okolí, ba i pro širší rámec vzájemných styků města se vzdálenými kraji, jako např. Spišskem, Krakovskem, kde studovala většina synků opavských měšťanů, ba až dokonce s Holandskem, odkud pochází jeden z nejvýznamnějších oltářníků té doby, Sebald Hartfaust. Z vydaných listin můžeme čerpat také poučení o národnostních pomě- rech v tehdejší Opavě, hlavně na jménech zúčastněných osob. Celkový ráz města je německý, avšak do popředí se již v této době stále více tlačí český živel a dovolává se svých práv v zastoupení v úřadech a korpora- cích, jakou bylo hlavně Bratrstvo Božího těla. Zvlášť markantně toto usilo- vání vystupuje v době pozdější, v této edici prozatím nezastoupené. Nic- méně však právě v této době se dostává čeština už i v Opavě do knih a veřejných dokumentů, jako např. u zemského práva, třebaže v listinách církevních si ještě prozatím uchovává své místo latina a v knížecí kanceláři vedle latiny němčina. Bohatý přínos podává publikovaný materiál pro slezskou genealogii a topografii. V řadě případů jsou naše listiny jediným zdrojem poučení 3) G. Kürschner, Das Buch der Stiftungen zum ehemaligen Dominikaner- Kloster in Troppau. Opava 1903, str. 15—16. 4
mnohokrát konstatováno, že se moravská královská města, ve své pod- statě německá, postavila proti husitství a stala se jedním z předních bo- jovníků za obranu katolictví. Podobně se zachovala i Opava, která se zá- sadně postavila za jednoho z předních odpůrců husitství, za knížete Přemka a jeho prostřednictvím za císaře Zikmunda a která obětovala znač- né finanční prostředky na financování odboje. Druhou otázkou, na niž dávají zde publikované listiny definitivní odpo- věď, je často přetřásaná otázka, jak bylo postupováno při dělení města mezi více držitelů, zda teritoriálně, totiž připadl-li každému participantu skutečný kus města, nad nímž měl také vrchní jurisdikci, nebo bylo-li město spravováno společně a čistý výtěžek kšosů a dávek byl pak dělen na tolik dílů, kolik bylo účastníků. V listině z 10. ledna 1437 se praví, že podací k oltáři sv. Tomáše v opavském farním kostele mají mít opav- ská knížata, a kdyby jich vládlo současně více, pak ten „qui ipsam partem " Oppavie, in qua dicta ecclesia parrochialis habetur situata (viz čís. 53) , čímž je dána jednoznačná odpověď. Mnoho nového materiálu přináší edice pro poznání tzv. vrchního práva nad vesnicemi, zvláště klášterními, totiž určitých poplatků a povinností, které odtud vycházely knížeti i zemi. Současně však také vidíme, jak tyto důchody zastavováním přecházejí z knížecích rukou do rukou soukromých a jak je vlastně knížecí rod ochuzován. Toto zastavování bylo sice známo už dříve, avšak zpravidla trvalo jenom určitou dobu a knížecí právo bylo znovu vykupováno, od počátku husitské doby nabývají však již zástavy rázu trvalého. Naše listiny naznačují však též jinou důležitou hospodářskou skuteč- nost, totiž jaká byla v tomto období kupní síla a koupěschopnost opavských měšťanů. Řada listin ukazuje, jak finanční potenciál obyvatel země klesal, takže muselo být sáhnuto i na nadace, ba i na chrámové poklady — r. 1482 daroval kníže Viktorin dominikánskému klášteru v Opavě monstranci jako náhradu za starou, kterou kdysi kníže Přemek upotřebil na obranu země proti husitům.3 Další listiny však ukazují, že brzy se počíná obyva- telstvo vzmáhat, takže je opět schopno dávat dary a zakládat nadace. Mnoho dokladů přináší edice k dějinám kulturního života v městě i jeho okolí, ba i pro širší rámec vzájemných styků města se vzdálenými kraji, jako např. Spišskem, Krakovskem, kde studovala většina synků opavských měšťanů, ba až dokonce s Holandskem, odkud pochází jeden z nejvýznamnějších oltářníků té doby, Sebald Hartfaust. Z vydaných listin můžeme čerpat také poučení o národnostních pomě- rech v tehdejší Opavě, hlavně na jménech zúčastněných osob. Celkový ráz města je německý, avšak do popředí se již v této době stále více tlačí český živel a dovolává se svých práv v zastoupení v úřadech a korpora- cích, jakou bylo hlavně Bratrstvo Božího těla. Zvlášť markantně toto usilo- vání vystupuje v době pozdější, v této edici prozatím nezastoupené. Nic- méně však právě v této době se dostává čeština už i v Opavě do knih a veřejných dokumentů, jako např. u zemského práva, třebaže v listinách církevních si ještě prozatím uchovává své místo latina a v knížecí kanceláři vedle latiny němčina. Bohatý přínos podává publikovaný materiál pro slezskou genealogii a topografii. V řadě případů jsou naše listiny jediným zdrojem poučení 3) G. Kürschner, Das Buch der Stiftungen zum ehemaligen Dominikaner- Kloster in Troppau. Opava 1903, str. 15—16. 4
Strana 5
pro dějiny vesnic a šlechtických rodů této doby. Z nich také můžeme čer- pat poznání pro sociální postavení obyvatel města a vesnic, jejich daňové zatížení apod. Listiny také dovolují nahlédnout do organizace vsí, poněkud i do sociální diferenciace na vesnici. Z diplomatického stanoviska je zajímavé, že v této době — aspoň v našich listinách — přestává být jednoznačným stvrzovacím prostředkem listin pečet a na její místo se stejnoznačnou platností nastupuje notářské znamení. Je to doklad, že listina přestává být výlučným právem církve a šlechty, laicizuje se a proniká mezi lid. S tím jde ruku v ruce také pro- nikání národních jazyků do listin. Listiny jsou určeny čím dále tím více širším vrstvám prostého lidu. Jemu buďto zaručují určitá práva nebo uklá- dají určité povinnosti. Lid chce tato práva nebo povinnosti znát, a proto se dožaduje srozumitelných formulací svých práv i povinností, a proto vzniká potřeba listin, psaných jazykem národním, ať už je to čeština či němčina. Ediční zásady jsou totožné se zásadami, vyloženými v prvním svazku „Opavského listináře“, není je proto třeba opakovat. Řada souhlasných projevů z řad vlastivědných pracovníků svědčí, že odklon od tradičního způsobu vydávání listin jim posloužil a byl ve prospěch plnější srozumi- telnosti obtížně přístupných pramenů. 4) Jaroslav Mezník se v kritice prvního dílu, uveřejněné ve Slsb. 1961, roč. 59, str. 382—383 domnívá, že by snad bylo správnější uvádět náhradní re- gesty listin nebo plné texty s regesty záhlavními a nikoliv záhlavní regesta, náhradní regesta a u důležitějších listin také jejich text. Při přípravě edice byla tato otázka probírána s řadou pracovníků a bylo však doporučeno pro větší přístupnost vlastivědných pracovníků, kteří neovládají latinu a němčinu, uvádět vedle záhlavních regestů také regesta náhradní. 5
pro dějiny vesnic a šlechtických rodů této doby. Z nich také můžeme čer- pat poznání pro sociální postavení obyvatel města a vesnic, jejich daňové zatížení apod. Listiny také dovolují nahlédnout do organizace vsí, poněkud i do sociální diferenciace na vesnici. Z diplomatického stanoviska je zajímavé, že v této době — aspoň v našich listinách — přestává být jednoznačným stvrzovacím prostředkem listin pečet a na její místo se stejnoznačnou platností nastupuje notářské znamení. Je to doklad, že listina přestává být výlučným právem církve a šlechty, laicizuje se a proniká mezi lid. S tím jde ruku v ruce také pro- nikání národních jazyků do listin. Listiny jsou určeny čím dále tím více širším vrstvám prostého lidu. Jemu buďto zaručují určitá práva nebo uklá- dají určité povinnosti. Lid chce tato práva nebo povinnosti znát, a proto se dožaduje srozumitelných formulací svých práv i povinností, a proto vzniká potřeba listin, psaných jazykem národním, ať už je to čeština či němčina. Ediční zásady jsou totožné se zásadami, vyloženými v prvním svazku „Opavského listináře“, není je proto třeba opakovat. Řada souhlasných projevů z řad vlastivědných pracovníků svědčí, že odklon od tradičního způsobu vydávání listin jim posloužil a byl ve prospěch plnější srozumi- telnosti obtížně přístupných pramenů. 4) Jaroslav Mezník se v kritice prvního dílu, uveřejněné ve Slsb. 1961, roč. 59, str. 382—383 domnívá, že by snad bylo správnější uvádět náhradní re- gesty listin nebo plné texty s regesty záhlavními a nikoliv záhlavní regesta, náhradní regesta a u důležitějších listin také jejich text. Při přípravě edice byla tato otázka probírána s řadou pracovníků a bylo však doporučeno pro větší přístupnost vlastivědných pracovníků, kteří neovládají latinu a němčinu, uvádět vedle záhlavních regestů také regesta náhradní. 5
Strana 6
37 a 1422, říjen 1. Opava. — Rejnčko, opavský měštan a řezník, prodává půl kopy grošů ročního platu na svém domě Janu Penesti- kovi k oltáři sv. Kříže. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 28—29v, čís. L (opis ově- řený M. Matyášem Dominíkem Dominackým, veřejným notářem a syndíkem města Opavy, v Opavě 26. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 51—54, čís. L (opis). Notářský instrument, sepsaný a potvrzený Janem Egidiovým z Hlubčic, veřejným notářem, jímž se dosvědčuje, že opavský měštan a řezník Reinhard, zvaný Rejnčko, s manželkou Markétou pro- dali roční plat půl kopy grošů za pět kop na svém domě a na všem svém majetku Janovi, řečeněmu Penestikus, knězi olomoucké diecéze, oltářníku oltáře sv. Kříže ve farním kostele Panny Marie v Opavě a jeho matce Alžbětě, zvané Smerwerin, a to tak, že tento plat má vy- cházet k jejich rukám na den sv. Michala. Prodávající se podvoluje, aby tento plat mohl být případně vymáhán podle předpisů církevního práva, vyhražuje si však jeho zpětné vykoupení, kdykoliv by se mu to hodilo. In nomine Domini. Amen. Per praesens publicum instrumentum cunctis tam praesentibus quam futuris pateat evidenter, quod anno Domini millesi- mo quadringentesimo vicesimo secundo, indictione quinta decima, die vero prima mensis octobris . . . in Oppavia, diöecesis olomucensis, in sacristia ecclesiae parochialis sanctae Mariae Virginis, in mei notarii publici infras- cripti testiumque praesentia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum, constitutus personaliter providus vir Reinhardus car- nifex, dictus Reinzko,1 civis in Oppavia, dioecesis olomucensis ante- dictae, non compulsus nec coactus, sed animo bene deliberato, sanus mente et ratione, de voluntate et consensu Margaretae, contoralis suae legi- timae, vendidit et se vendidise confitebatur iusto venditionis titulo, quia hanc suam necessitatem et evidentem utilitatem fore dicebat, mediam mar- cam veri annui census et redditus grossorum denariorum pragensium, mo- ravici numeri et pagamenti, pro quinque marcis eorundem grossorum, nu- meri et pagamenti praedictorum, quorum sexaginta quatuor grossi pro- marca qualibet computantur, sibi et uxori suae integre persolutorum et in usus ipsorum necessarios conversorum utiliter, honorabili viro domino Johanni, dicto Penesticus,2 praesbitero diöcesis olomucensis supra- 1) Reinhard, řečený Rejnčko, měštan a řezník opavský, přichází v pramenech v letech 1410—1436. R. 1410 prodal zahradu s loukou ve Vel. He- ralticích (ZDK I, 7), r. 1422 zajistil se souhlasem své manželky Markéty na svém domě půl kopy grošů ročního platu ve prospěch Jana Penestika a jeho matky Alžběty (zde). Jeho dům stál na Horním náměstí, druhý vlevo od Masařské ulice (SAO, dominikáni E 10). R. 1435 měl nějaký spor s Janem Schustrem z Be- nešova před zemským právem opavským (KPO I, 17v; 18v — Karpas I, 23, 207; 25, 228). R. 1436 byl již mrtev (SAO, Dominikáni E 10). — Byl-li v nějakém příbuzenském vztahu k Rejnčkovi, zakladateli kaple sv. Anežky (viz o něm čís. 9, pozn. 1) nedovedeme povědět. 2) O Janu Penestikovi viz čís. 31, pozn. 5. 3) Alžběta Smerwerin, manželka Štěpána Penestika, měštana opav- ského. 6
37 a 1422, říjen 1. Opava. — Rejnčko, opavský měštan a řezník, prodává půl kopy grošů ročního platu na svém domě Janu Penesti- kovi k oltáři sv. Kříže. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 28—29v, čís. L (opis ově- řený M. Matyášem Dominíkem Dominackým, veřejným notářem a syndíkem města Opavy, v Opavě 26. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 51—54, čís. L (opis). Notářský instrument, sepsaný a potvrzený Janem Egidiovým z Hlubčic, veřejným notářem, jímž se dosvědčuje, že opavský měštan a řezník Reinhard, zvaný Rejnčko, s manželkou Markétou pro- dali roční plat půl kopy grošů za pět kop na svém domě a na všem svém majetku Janovi, řečeněmu Penestikus, knězi olomoucké diecéze, oltářníku oltáře sv. Kříže ve farním kostele Panny Marie v Opavě a jeho matce Alžbětě, zvané Smerwerin, a to tak, že tento plat má vy- cházet k jejich rukám na den sv. Michala. Prodávající se podvoluje, aby tento plat mohl být případně vymáhán podle předpisů církevního práva, vyhražuje si však jeho zpětné vykoupení, kdykoliv by se mu to hodilo. In nomine Domini. Amen. Per praesens publicum instrumentum cunctis tam praesentibus quam futuris pateat evidenter, quod anno Domini millesi- mo quadringentesimo vicesimo secundo, indictione quinta decima, die vero prima mensis octobris . . . in Oppavia, diöecesis olomucensis, in sacristia ecclesiae parochialis sanctae Mariae Virginis, in mei notarii publici infras- cripti testiumque praesentia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum, constitutus personaliter providus vir Reinhardus car- nifex, dictus Reinzko,1 civis in Oppavia, dioecesis olomucensis ante- dictae, non compulsus nec coactus, sed animo bene deliberato, sanus mente et ratione, de voluntate et consensu Margaretae, contoralis suae legi- timae, vendidit et se vendidise confitebatur iusto venditionis titulo, quia hanc suam necessitatem et evidentem utilitatem fore dicebat, mediam mar- cam veri annui census et redditus grossorum denariorum pragensium, mo- ravici numeri et pagamenti, pro quinque marcis eorundem grossorum, nu- meri et pagamenti praedictorum, quorum sexaginta quatuor grossi pro- marca qualibet computantur, sibi et uxori suae integre persolutorum et in usus ipsorum necessarios conversorum utiliter, honorabili viro domino Johanni, dicto Penesticus,2 praesbitero diöcesis olomucensis supra- 1) Reinhard, řečený Rejnčko, měštan a řezník opavský, přichází v pramenech v letech 1410—1436. R. 1410 prodal zahradu s loukou ve Vel. He- ralticích (ZDK I, 7), r. 1422 zajistil se souhlasem své manželky Markéty na svém domě půl kopy grošů ročního platu ve prospěch Jana Penestika a jeho matky Alžběty (zde). Jeho dům stál na Horním náměstí, druhý vlevo od Masařské ulice (SAO, dominikáni E 10). R. 1435 měl nějaký spor s Janem Schustrem z Be- nešova před zemským právem opavským (KPO I, 17v; 18v — Karpas I, 23, 207; 25, 228). R. 1436 byl již mrtev (SAO, Dominikáni E 10). — Byl-li v nějakém příbuzenském vztahu k Rejnčkovi, zakladateli kaple sv. Anežky (viz o něm čís. 9, pozn. 1) nedovedeme povědět. 2) O Janu Penestikovi viz čís. 31, pozn. 5. 3) Alžběta Smerwerin, manželka Štěpána Penestika, měštana opav- ského. 6
Strana 7
dictae, altaristae altaris sanctae Crucis in ecclesia parochiali beatae Mariae Virginis supradictae, nec non honestae matronae Elisabeth,3 dictae Smerwerin, matri ipsius, tollendam, exigendam, repetendam et retinen- dam dictam mediam marcam census, in et super domo et omnibus ipsius vendentis bonis temporalibus ubicunque habitis, nullis penitus excelusis promittens fide sua bona et sub poenis canonum dictam mediam marcam census singulis annis die sancti Michaelis archangeli praenominato domino Johanni et matri suae dare et benigne enumerare sine fraude qualibet et dolo, annuens nihilominus praenominatus venditor et consentiens, ut dictus census per censuram ecclesiasticam per loci ordinarium aut ipsius officia- lem olomucensem, si necesse fuerit, exigatur et repetatur . . . Ut autem omnia et singula praemissa in sua manere possint firmitate, Reinhardus, diotus Reinzko, supranominatus wenditor, promisit stipulata manu, fide sua hona, tanquam legitimus debitor pro se, uxore sua et haeredibus suis sub poenis quo supra, fideliter explore et inviolabiliter observare. Favent autem supranominati emptores et favere debent supradicto Reinzkoni, uxori suae et haeredibus suis dictam mediam marcam census reemere pro quinque marcis grossorum numeri et pagamenti praedictorum, dum facultas et vo- luntas aderint reemendi." Super quibus omnibus et singulis praemissis sup- ranominatus dominus Johannes et Elisabeth, mater ipsius, emptores, simi- liter et venditores a me notario publico infrascripto sibi praesens publicum instrumentum confici petierunt. Acta sunt haec anno, indictione, die, men- se . . . et loco quibus supra. Praesentibus honorabilibus et discretis viris dominis Paulo de Lubschitz,5 altarista altaris Corporis Christi in ecclesia parochiali supradicta, Johanne Leonardis, praesbyteris diöcesis olomucensis supradictae, Johanne Hoschnik et Nicolao Geier,' civibus in Oppavia supradicta, aliisque pluribus fide dignis testi- bus, ad praemissa vocatis et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře Jana Jiljího z Hlubčie, dosvědču- jící, že všechno se stalo, jak shora uvedeno. Notářské znamení: schodiště pyramidálně se zúžující o 9 schodech, na schodech shora dolů jméno loannes, nahoře proplétaný pergamenový pásek tvaru monstrance, kolem na výběžcích jméno MATHIAS. 4) Plat byl potom patrně vykoupen, neboť později vázl na domě Jana Lub- schitzera a jeho manželky Alžběty, která se vdala za plšťského fojta Mikuláše, ačkoli je možné, že zmíněný Lubschitzer byl po Rejnčkově smrti držitelem jeho domu. (O soudním řízení o plat z domu někdy Lubschitzerova viz čís. 61). 5) Pavel z Hlubčic, oltářník oltáře Božího těla, odjinud neznám. 6) Jan Linhartův, kněz opavský, odjinud neznám. 7) Johannes Hoschnik, odjinud neznám. 3) Mikuláš Geier, měšťan opavský, patrně otec pozdějšího opavského oltářníka Jeronýma Gelera [(viz o něm čís. 104, pozn. 2). Jeho jméno se vysky- tuje ještě r. 1462 jako svědka na obdarování opavských dominikánů Janem Ben- nerem z Babic (SAO, dominikáni D 3, Kopetzky, Reg. 599, Šebánek, Ar- chivy, č. 1467). 9) Jan Jiljího z Hlubčic, veřejný notář, odjinud znám není. Fritz Luschek, Notariatsurkunde und Notariat in Schlesien, ho nezná.
dictae, altaristae altaris sanctae Crucis in ecclesia parochiali beatae Mariae Virginis supradictae, nec non honestae matronae Elisabeth,3 dictae Smerwerin, matri ipsius, tollendam, exigendam, repetendam et retinen- dam dictam mediam marcam census, in et super domo et omnibus ipsius vendentis bonis temporalibus ubicunque habitis, nullis penitus excelusis promittens fide sua bona et sub poenis canonum dictam mediam marcam census singulis annis die sancti Michaelis archangeli praenominato domino Johanni et matri suae dare et benigne enumerare sine fraude qualibet et dolo, annuens nihilominus praenominatus venditor et consentiens, ut dictus census per censuram ecclesiasticam per loci ordinarium aut ipsius officia- lem olomucensem, si necesse fuerit, exigatur et repetatur . . . Ut autem omnia et singula praemissa in sua manere possint firmitate, Reinhardus, diotus Reinzko, supranominatus wenditor, promisit stipulata manu, fide sua hona, tanquam legitimus debitor pro se, uxore sua et haeredibus suis sub poenis quo supra, fideliter explore et inviolabiliter observare. Favent autem supranominati emptores et favere debent supradicto Reinzkoni, uxori suae et haeredibus suis dictam mediam marcam census reemere pro quinque marcis grossorum numeri et pagamenti praedictorum, dum facultas et vo- luntas aderint reemendi." Super quibus omnibus et singulis praemissis sup- ranominatus dominus Johannes et Elisabeth, mater ipsius, emptores, simi- liter et venditores a me notario publico infrascripto sibi praesens publicum instrumentum confici petierunt. Acta sunt haec anno, indictione, die, men- se . . . et loco quibus supra. Praesentibus honorabilibus et discretis viris dominis Paulo de Lubschitz,5 altarista altaris Corporis Christi in ecclesia parochiali supradicta, Johanne Leonardis, praesbyteris diöcesis olomucensis supradictae, Johanne Hoschnik et Nicolao Geier,' civibus in Oppavia supradicta, aliisque pluribus fide dignis testi- bus, ad praemissa vocatis et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře Jana Jiljího z Hlubčie, dosvědču- jící, že všechno se stalo, jak shora uvedeno. Notářské znamení: schodiště pyramidálně se zúžující o 9 schodech, na schodech shora dolů jméno loannes, nahoře proplétaný pergamenový pásek tvaru monstrance, kolem na výběžcích jméno MATHIAS. 4) Plat byl potom patrně vykoupen, neboť později vázl na domě Jana Lub- schitzera a jeho manželky Alžběty, která se vdala za plšťského fojta Mikuláše, ačkoli je možné, že zmíněný Lubschitzer byl po Rejnčkově smrti držitelem jeho domu. (O soudním řízení o plat z domu někdy Lubschitzerova viz čís. 61). 5) Pavel z Hlubčic, oltářník oltáře Božího těla, odjinud neznám. 6) Jan Linhartův, kněz opavský, odjinud neznám. 7) Johannes Hoschnik, odjinud neznám. 3) Mikuláš Geier, měšťan opavský, patrně otec pozdějšího opavského oltářníka Jeronýma Gelera [(viz o něm čís. 104, pozn. 2). Jeho jméno se vysky- tuje ještě r. 1462 jako svědka na obdarování opavských dominikánů Janem Ben- nerem z Babic (SAO, dominikáni D 3, Kopetzky, Reg. 599, Šebánek, Ar- chivy, č. 1467). 9) Jan Jiljího z Hlubčic, veřejný notář, odjinud znám není. Fritz Luschek, Notariatsurkunde und Notariat in Schlesien, ho nezná.
Strana 8
38 1423, říjen 12. Opava. — Vyjmenovaní oltářníci v Opavě věnují svým nástupcům dům, zakoupený od svatojanského komtura Jošt a v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 2 (pergam. originál 34,5 cm X 24 cm, plika 2,5 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 32—33, čís. N (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 28. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 58— 60, čís. N (opis]. Tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 119—120. Notářský instrument Matyáše Janova z Petrovic, veřejného notáře, jímž tento vyznává, že se k němu dostavil Petr Grätz, oltářník u sv. Bartoloměje a Valentina, Petr Bruner, oltářník u sv. Fabiána a Šebestiána, Jan Kleman, oltářník u sv. Jiří a Mořice a Jan Štěpána Penestika, oltářník u sv. Kříže ve farním kostele Panny Marie v Opavě, kněží diecéze olomoucké, a prohlásili, že zakoupili od Jošta, komtura u sv. Jana před hradbami města Opavy a jeho konventu dům v blízkosti špitálu sv. Alžběty v Opavě, osvobozený od všech dávek a povinností, jak o tom svědčila listina, týkající se této koupě, a že tento dům věnuji za o- bydlí pro oltářníky svých oltářů. Při tom učinili výhradu, že Jan Penestikův má zůstat až do svě smrti ve zděné světnici, po jeho smrti má ji dostat nejstarší ze zmíněných oltářníků, který však bude povinen v době nebezpečí dovolit ostatním oltářníkům ukrýt tam své věci. Kdyby však někdy některý oltářník tam nechtěl bydlet, nesmí bez souhlasu ostatních oltářníků dosadit na své místo nikoho jiného. K tomu majetkovému převodu dal souhlas hra- decký plebán Tomáš, jemuž z titulu držení farního obročí v Hradci vy- cházel z tohoto domu roční plat 12 grošů, který měl i nadále zůstat ne- dotčený. In nomine Domini. Amen. Per presens publicum instumentum cunctis pateat evidenter, quod anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo tercio, indictione prima die vero duodecima mensis octobris . . . in Oppa- via in domo minori habitacionis mee eiusdem domus, in meique notarii publici subscripti testiumque presentia subscriptorum constituti persona- liter honorabiles viri domini Petrus Gretz,1 sanctorum Bartholomaei apostoli et Valentini martyris, Petrus Brunner, sanctorum Fabiani et Sebestiani martyris, Johannes Kleman, sanctorum Georgii et Mauritii martyrum, et Johannes Stephani Penestici,“ sancte Crucis altariste altarium in ecclesia parochiali beate Virginis Marie in Oppa- via situatorum, presbyteri diocesis olomucensis, sani mente et racione, non compulsi nec coacti, sed animis bene deliberatis, de cuncta ipsorum scien- tia communique consensu et voluntate, dederunt, donarunt, legarunt et assignarunt nomine veri, perpetui ac irrevocabilis testamenti, donacione 1) Petr Gretz, oltářník sv. Bartoloměje, odjinud není znám. 2) Petr Brunner, oltářník oltáře sv. Fabiána a Šebestiána, vystupuje v letech 1423—1435. R. 1423 koupil spolu s jinými oltářníky dům od komtura johanitů v Opavě Jošta pro své nástupce (zde). R. 1429 rezignoval na své obročí (viz čís. 42) a žil potom v Opavě. R. 1435 spolu s Petrem Gegringermutem koupil od hradeckého faráře Tomáše 1 kopu grošů ročního platu na Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (viz čís. 49). Jiných zpráv o něm není. 3) O Janu Kleinmannovi viz čís. 19, pozn. 1. 4) O Janu Penestikovi viz čís. 31, pozn. 5. 8
38 1423, říjen 12. Opava. — Vyjmenovaní oltářníci v Opavě věnují svým nástupcům dům, zakoupený od svatojanského komtura Jošt a v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 2 (pergam. originál 34,5 cm X 24 cm, plika 2,5 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 32—33, čís. N (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 28. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 58— 60, čís. N (opis]. Tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 119—120. Notářský instrument Matyáše Janova z Petrovic, veřejného notáře, jímž tento vyznává, že se k němu dostavil Petr Grätz, oltářník u sv. Bartoloměje a Valentina, Petr Bruner, oltářník u sv. Fabiána a Šebestiána, Jan Kleman, oltářník u sv. Jiří a Mořice a Jan Štěpána Penestika, oltářník u sv. Kříže ve farním kostele Panny Marie v Opavě, kněží diecéze olomoucké, a prohlásili, že zakoupili od Jošta, komtura u sv. Jana před hradbami města Opavy a jeho konventu dům v blízkosti špitálu sv. Alžběty v Opavě, osvobozený od všech dávek a povinností, jak o tom svědčila listina, týkající se této koupě, a že tento dům věnuji za o- bydlí pro oltářníky svých oltářů. Při tom učinili výhradu, že Jan Penestikův má zůstat až do svě smrti ve zděné světnici, po jeho smrti má ji dostat nejstarší ze zmíněných oltářníků, který však bude povinen v době nebezpečí dovolit ostatním oltářníkům ukrýt tam své věci. Kdyby však někdy některý oltářník tam nechtěl bydlet, nesmí bez souhlasu ostatních oltářníků dosadit na své místo nikoho jiného. K tomu majetkovému převodu dal souhlas hra- decký plebán Tomáš, jemuž z titulu držení farního obročí v Hradci vy- cházel z tohoto domu roční plat 12 grošů, který měl i nadále zůstat ne- dotčený. In nomine Domini. Amen. Per presens publicum instumentum cunctis pateat evidenter, quod anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo tercio, indictione prima die vero duodecima mensis octobris . . . in Oppa- via in domo minori habitacionis mee eiusdem domus, in meique notarii publici subscripti testiumque presentia subscriptorum constituti persona- liter honorabiles viri domini Petrus Gretz,1 sanctorum Bartholomaei apostoli et Valentini martyris, Petrus Brunner, sanctorum Fabiani et Sebestiani martyris, Johannes Kleman, sanctorum Georgii et Mauritii martyrum, et Johannes Stephani Penestici,“ sancte Crucis altariste altarium in ecclesia parochiali beate Virginis Marie in Oppa- via situatorum, presbyteri diocesis olomucensis, sani mente et racione, non compulsi nec coacti, sed animis bene deliberatis, de cuncta ipsorum scien- tia communique consensu et voluntate, dederunt, donarunt, legarunt et assignarunt nomine veri, perpetui ac irrevocabilis testamenti, donacione 1) Petr Gretz, oltářník sv. Bartoloměje, odjinud není znám. 2) Petr Brunner, oltářník oltáře sv. Fabiána a Šebestiána, vystupuje v letech 1423—1435. R. 1423 koupil spolu s jinými oltářníky dům od komtura johanitů v Opavě Jošta pro své nástupce (zde). R. 1429 rezignoval na své obročí (viz čís. 42) a žil potom v Opavě. R. 1435 spolu s Petrem Gegringermutem koupil od hradeckého faráře Tomáše 1 kopu grošů ročního platu na Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (viz čís. 49). Jiných zpráv o něm není. 3) O Janu Kleinmannovi viz čís. 19, pozn. 1. 4) O Janu Penestikovi viz čís. 31, pozn. 5. 8
Strana 9
irrevocabili inter vivos domum habitationis sue, sitam prope hospitale sanc- tae Elisabeth’ in Oppavia, liberam ab omni civili exaccione et gravamine, quam ipsi propriis pecuniis a religioso fratre domino Jodoco“ commen- datore ac a suis fratribus conventualibus ordinis sancti Johannis Baptiste hospitalis hierosolimitani extra muros Oppavie in domo capelle et hospi- talis eiusdem sancti Johannis degentibus" compararunt, prout in litera super huismodi empcione confecta et data plenius continetur, omnibus ipsorum successoribus altaristis altarium predictorum, in remedium animarum sua- rum et salutem, hoc eisdem successoribus suis memoriale relinquentes, ut pro animabus ipsorum ad exorandum Deum altissimum in caritate sint obligati et astricti, volentes, statuentes et condicionantes, quod suprano- minatus dominus Johannes Penestici teneat et inhabitet cameram lapideam pro temporibus sue vite sine impedimento aliorum, eo vero defuncto senior, qui tunc fuerit dictorum altariorum altarista, dictam habeat cameram la- pideam, quam tempore necessitatis ceteris altaristis apperiat pro rebus ipsorum conservandis, statuentes nihilominus et volentes, quod si quis post mortem supranominatorum altaristarum ad alterum dictorum altarium suc- cesserit et in supradicta domo habitare noluerit, non liceat sibi aliquam aliam personam ecclesiasticam vel secularem in dictam domum loco sui ponere et locare sine voluntate aliorum altaristarum. Premissum testamen- tum et statuta ordinarunt et fecerunt de consensu et assensu honorabilis viri domini Thome, plebani in Gretz," ibidem personaliter constituti, salvo tamen censu duodecim grossorum, quem eidem domino Thome aut 5) Špitál sv. Alžběty stával při kapli sv. Alžběty v sousedství ko- mendy německého řádu. Byl patrně zřízen a vydržován řádem německých rytířů jak to předpisovaly jejich stanovy. Pro starší dobu není o něm výslovných zpráv zdá se však, že všechny narážky na řádový špitál se týkají tohoto špitálu. První zmínka o něm je z r. 1423 (zde). R. 1539 prodal komtur Jiří Fink „dům vedle ko- mendy a kaple sv. Alžběty proti škole“, tj. bývalý špitál, Matyáši Petrovi (Kopiář městských privilegií I Bb, str. 44—5, čís. 38). Místo, kde stávaly oltářnické domky, se nazývalo konvent (viz čís. 45, pozn. 4. 6) Komtur Jošt odjinud není znám. Viz Prasek, Křížovníci sv. Jana na O- pavsku. Program 1891. 7) O bývalém špitálu sv. Jana před hradbami viz čís. 10, pozn. 3. 8) Listina se nezachovala. 9) Tomáš, plebán v Hradci, se připomíná v letech 1411—1436. Po příkladu svých předchůdců byl patrně také knížecím (proto) notářem, neboť r. 1413 se o něm praví „Herr Thomas, Pfarrer zu Grätz, dem der Brief befohlen war“ (Kopetzky, Reg. 430). R. 1411 svědčí na dvou listinách knížete Přemka (CDS VI, 118; 124), r. 1413 je svědkem a písařem listiny knížete Přemka [CDS VI. 132), r. 1423 dává souhlas k prodeji domu od opavské johanitské komendy, na němž vázl roční plat 12 gr. ve prospěch hradecké fary (zde), r. 1427 se jme- nuje spolu s Mikulášem Gelczerem, měštanem v Opavě „Schefftleuten des einst Frau Agnes Opitz gestifteten Seelgenäthes“. (Opis v kopiáři priv. I Bd 9, fol. 24—5, Kopetzky, Reg. 453], r. 1435 prodává v tísní svého kostela se souhla- sem knížete Václava roční plat 1 kopy grošů na kostelní vsi Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě (viz čís. 49) a r. 1436 zahradu a půl studny v Opavě Sebaldu Hartfaustovi, oltářníku sv. Vavřince ve farním kostele a sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě (viz čís. 51). Pozdějších zpráv o něm není. R. 1439 vzpomíná se již jeho nástupce kněze Martina (KPO I, 250, Kapras I, 31, čís. 293). — Hradecká farní kronika, která má pro starší dobu mnoho cen- ných zpráv, jej nezná.
irrevocabili inter vivos domum habitationis sue, sitam prope hospitale sanc- tae Elisabeth’ in Oppavia, liberam ab omni civili exaccione et gravamine, quam ipsi propriis pecuniis a religioso fratre domino Jodoco“ commen- datore ac a suis fratribus conventualibus ordinis sancti Johannis Baptiste hospitalis hierosolimitani extra muros Oppavie in domo capelle et hospi- talis eiusdem sancti Johannis degentibus" compararunt, prout in litera super huismodi empcione confecta et data plenius continetur, omnibus ipsorum successoribus altaristis altarium predictorum, in remedium animarum sua- rum et salutem, hoc eisdem successoribus suis memoriale relinquentes, ut pro animabus ipsorum ad exorandum Deum altissimum in caritate sint obligati et astricti, volentes, statuentes et condicionantes, quod suprano- minatus dominus Johannes Penestici teneat et inhabitet cameram lapideam pro temporibus sue vite sine impedimento aliorum, eo vero defuncto senior, qui tunc fuerit dictorum altariorum altarista, dictam habeat cameram la- pideam, quam tempore necessitatis ceteris altaristis apperiat pro rebus ipsorum conservandis, statuentes nihilominus et volentes, quod si quis post mortem supranominatorum altaristarum ad alterum dictorum altarium suc- cesserit et in supradicta domo habitare noluerit, non liceat sibi aliquam aliam personam ecclesiasticam vel secularem in dictam domum loco sui ponere et locare sine voluntate aliorum altaristarum. Premissum testamen- tum et statuta ordinarunt et fecerunt de consensu et assensu honorabilis viri domini Thome, plebani in Gretz," ibidem personaliter constituti, salvo tamen censu duodecim grossorum, quem eidem domino Thome aut 5) Špitál sv. Alžběty stával při kapli sv. Alžběty v sousedství ko- mendy německého řádu. Byl patrně zřízen a vydržován řádem německých rytířů jak to předpisovaly jejich stanovy. Pro starší dobu není o něm výslovných zpráv zdá se však, že všechny narážky na řádový špitál se týkají tohoto špitálu. První zmínka o něm je z r. 1423 (zde). R. 1539 prodal komtur Jiří Fink „dům vedle ko- mendy a kaple sv. Alžběty proti škole“, tj. bývalý špitál, Matyáši Petrovi (Kopiář městských privilegií I Bb, str. 44—5, čís. 38). Místo, kde stávaly oltářnické domky, se nazývalo konvent (viz čís. 45, pozn. 4. 6) Komtur Jošt odjinud není znám. Viz Prasek, Křížovníci sv. Jana na O- pavsku. Program 1891. 7) O bývalém špitálu sv. Jana před hradbami viz čís. 10, pozn. 3. 8) Listina se nezachovala. 9) Tomáš, plebán v Hradci, se připomíná v letech 1411—1436. Po příkladu svých předchůdců byl patrně také knížecím (proto) notářem, neboť r. 1413 se o něm praví „Herr Thomas, Pfarrer zu Grätz, dem der Brief befohlen war“ (Kopetzky, Reg. 430). R. 1411 svědčí na dvou listinách knížete Přemka (CDS VI, 118; 124), r. 1413 je svědkem a písařem listiny knížete Přemka [CDS VI. 132), r. 1423 dává souhlas k prodeji domu od opavské johanitské komendy, na němž vázl roční plat 12 gr. ve prospěch hradecké fary (zde), r. 1427 se jme- nuje spolu s Mikulášem Gelczerem, měštanem v Opavě „Schefftleuten des einst Frau Agnes Opitz gestifteten Seelgenäthes“. (Opis v kopiáři priv. I Bd 9, fol. 24—5, Kopetzky, Reg. 453], r. 1435 prodává v tísní svého kostela se souhla- sem knížete Václava roční plat 1 kopy grošů na kostelní vsi Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě (viz čís. 49) a r. 1436 zahradu a půl studny v Opavě Sebaldu Hartfaustovi, oltářníku sv. Vavřince ve farním kostele a sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě (viz čís. 51). Pozdějších zpráv o něm není. R. 1439 vzpomíná se již jeho nástupce kněze Martina (KPO I, 250, Kapras I, 31, čís. 293). — Hradecká farní kronika, která má pro starší dobu mnoho cen- ných zpráv, jej nezná.
Strana 10
eius successoribus singulis annis supranominati altariste et ipsorum suc- cessores solvere et dare tenebuntur. De et supra quibus omnibus et singu- lis premissis presens publicum instrumentum ad peticionem supranomina- torum dominorum altaristarum per me notarium publicum subscriptum est confenctum. Acta sunt hec anno, indictione, die mense ... et loco quibus supra. Presentibus honorabilibus viris dominis Thoma, plebano in Grecz, Nicolao Pulez, altarista Transfigurationis Domini nostri lesu Christi, presbyteris et Sigimundo, rectore scholarum et cive in Oppavia . . . testibuslo ad premissa vocatis specialiter et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře Matyáše Janova z Petrovic, dosvěd- čující, že všechno se stalo, jak shora uvedeno. Pečet: faráře hradeckého Tomáše, kulatá, přivěšená na pásce z perga- menu, uprostřed skřížený kříž a meč, text nečitelný. Notářské znamení se jménem MATHIAS. 39 1427, září 14. Opava. — Eliška z Vladěnína, abatyše kláštera sv. Kláry v Opavě, i se svým konventem postupuje Sebaldu Hart- faustovi a jeho nástupcům dům k oltáři sv. Mikuláše u sv. Kláry v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 3 (pergam. originál 14 cm X 17 cm, pllka 1,5 cm). Kopetzky, Regesten čís. 454. Eliška z Vladěnína, abatyše i s celým konventem kláštera sv. Kláry v Opavě vyznává, že na žádost Sebolda Hartfausta z Holandska, ol- tářníka v Hlubčicích a u oltáře sv. Kříže a sv. Mikuláše v klášterním kostele sv. Kláry v Opavě, věnovala pro oltářníky jmenovaného oltáře dům, který postavil zemřelý oltářník Michal svým nákladem na území klášte- ra, avšak s výhradou, že všechno, co by držitelé v domě zlepšili, pořídili nebo vybudovali, má zůstat majetkem domu. In nomine Domini. Amen. Nos Elska de Bladen, abbatissa et totus conventus monasterii sancte Clare ordinis cancti Francisci, salutem in Domino sempiternam. Universis et singulis tenore presencium notum facimus, presentibus et futuris, ad quos presentes litere nostre pervenerint, 10) Ze svědků kromě hradeckého plebána Tomáše není odjinud znám žádný. 1) Eliška z Vladěnína pocházela z rodu Fulštejnů, kteří se psalí podle Vladěnína. Byla patrně sestrou Hanuše, Herborta, Otty, Siegfrida a Miku- láše z Vladěnína. R. 1402 zřídili její dva nejstarší bratři Hanuš a Herbort v kláš- teře sv. Kláry v Opavě, kde ona byla jeptiškou, nadaci pěti kop grošů ročního platu (viz čís. 17). Později se stala Eliška abatyší kláštera. V tomto úřadě se připomíná poprvé r. 1423, kdy Anna Škrochová z Turkova zapsala na svých sedlácích v Turkově 40 kop grošů ve prospěch kláštera, avšak tak, že klášter měl brát 4 kopy ročního platu až po její smrti jako nadaci za její dceru Evuku [SAO, klarisky B 2). R. 1427 darovala spolu s konventem Sebaldu Hartfaustovi dům k oltáři sv. Mikuláše (zde). R. 1437 byla již mrtva, neboť abatyší t. r. je Anna Klochovna (SAO, klarisky L 4). 10
eius successoribus singulis annis supranominati altariste et ipsorum suc- cessores solvere et dare tenebuntur. De et supra quibus omnibus et singu- lis premissis presens publicum instrumentum ad peticionem supranomina- torum dominorum altaristarum per me notarium publicum subscriptum est confenctum. Acta sunt hec anno, indictione, die mense ... et loco quibus supra. Presentibus honorabilibus viris dominis Thoma, plebano in Grecz, Nicolao Pulez, altarista Transfigurationis Domini nostri lesu Christi, presbyteris et Sigimundo, rectore scholarum et cive in Oppavia . . . testibuslo ad premissa vocatis specialiter et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře Matyáše Janova z Petrovic, dosvěd- čující, že všechno se stalo, jak shora uvedeno. Pečet: faráře hradeckého Tomáše, kulatá, přivěšená na pásce z perga- menu, uprostřed skřížený kříž a meč, text nečitelný. Notářské znamení se jménem MATHIAS. 39 1427, září 14. Opava. — Eliška z Vladěnína, abatyše kláštera sv. Kláry v Opavě, i se svým konventem postupuje Sebaldu Hart- faustovi a jeho nástupcům dům k oltáři sv. Mikuláše u sv. Kláry v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 3 (pergam. originál 14 cm X 17 cm, pllka 1,5 cm). Kopetzky, Regesten čís. 454. Eliška z Vladěnína, abatyše i s celým konventem kláštera sv. Kláry v Opavě vyznává, že na žádost Sebolda Hartfausta z Holandska, ol- tářníka v Hlubčicích a u oltáře sv. Kříže a sv. Mikuláše v klášterním kostele sv. Kláry v Opavě, věnovala pro oltářníky jmenovaného oltáře dům, který postavil zemřelý oltářník Michal svým nákladem na území klášte- ra, avšak s výhradou, že všechno, co by držitelé v domě zlepšili, pořídili nebo vybudovali, má zůstat majetkem domu. In nomine Domini. Amen. Nos Elska de Bladen, abbatissa et totus conventus monasterii sancte Clare ordinis cancti Francisci, salutem in Domino sempiternam. Universis et singulis tenore presencium notum facimus, presentibus et futuris, ad quos presentes litere nostre pervenerint, 10) Ze svědků kromě hradeckého plebána Tomáše není odjinud znám žádný. 1) Eliška z Vladěnína pocházela z rodu Fulštejnů, kteří se psalí podle Vladěnína. Byla patrně sestrou Hanuše, Herborta, Otty, Siegfrida a Miku- láše z Vladěnína. R. 1402 zřídili její dva nejstarší bratři Hanuš a Herbort v kláš- teře sv. Kláry v Opavě, kde ona byla jeptiškou, nadaci pěti kop grošů ročního platu (viz čís. 17). Později se stala Eliška abatyší kláštera. V tomto úřadě se připomíná poprvé r. 1423, kdy Anna Škrochová z Turkova zapsala na svých sedlácích v Turkově 40 kop grošů ve prospěch kláštera, avšak tak, že klášter měl brát 4 kopy ročního platu až po její smrti jako nadaci za její dceru Evuku [SAO, klarisky B 2). R. 1427 darovala spolu s konventem Sebaldu Hartfaustovi dům k oltáři sv. Mikuláše (zde). R. 1437 byla již mrtva, neboť abatyší t. r. je Anna Klochovna (SAO, klarisky L 4). 10
Strana 11
necnon publice et manifeste recognoscimus, quatenus honorabilis ac discretus vir dominus Seboldus Hartfaust de Hollandia,2 altarista in Lub- schicz necnon sancte Crucis et sancti Nicolay altaris altarista in mo- nasterio nostro sancte Clare, nobis propter Deum et humiliter supplicavit, ut sibi et successoribus eiusdem altaris sancte Crucis et sancti Nicolay suis domum, quam quondam bone memorie dominus Michael,3 antecessor suus construxerat et edificari fecerat, simul cum fundo et area ante mo- nasterium nostrum in Oppavia ad dictum altare sancte Crucis, ab omnibus exaccionibus et solucionibus liberam, iure perpetuo et pacifico inhabitan- dam, utendam et possidendam daremus et assignaremus cum effectu. Nos lgitur Elska abbatissa et conventus totus eisdem monasterii sancte Clare, sana et matura deliberacione, attendentes, quod iusta petentibus non sit denegandus assensus, eandem domum, fundum et aream, foras et ante dictum monasterium nostrum in Oppavia iure sepedicto et pacifico inha- bitandam, possidendam cum omnibus attenenciis, pertinenciis, connexis, dicto domino Seboldo successoribusque suis et quidquid in ea area vel fundo edificaverint vel reformaverint, ad altare sancte Crucis sepedictum iure perpetuo . . . dedimus et assignavimus pure propter Deum, liberam et quietam perpetue damus et assignamus. In quorum robur et evidens testi- monium omnium et singulorum premissorum presentem istam litteram, nostri conventus sigilli appensione de consensu et voluntate eiusdem abbatisse et totius conventus eiusdem ordinis sancte Clare iussimus communiri. Acta sunt hec anno ab Incarnacione Domini millesimo quadringentesimo vicesimo 2) Sebald (též Sabold, Zebald, Zebold,) Hartfaust pocházel z Ho- landska a býval nejdříve oltářníkem v Hlubčicích (v letech 1427—1430; Kope- tzky, Reg. 463, 464; zde), potom oltářníkem oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě (zde). Od abatyše Elišky z Vladěnína a celého konventu dostal r. 1427 pro sebe a své nástupce dům s pozemkem před klášterem sv. Kláry, osvobozený ode všech poplatků a dávek, který vybudoval na půdě klášterní jeho předchůdce kněz Michal (zde). Později však pustil oltář v Hlubčicích a přijal oltářnictví v kapli sv. Vavřince při farním kostele v Opavě, kde se s ním setkáváme k r. 1433. Tehdy také vybudoval svým nákladem nový dům pro oltář- níky sv. Vavřince a sv. Mikuláše u sv. Kláry na místě zvaném konvent (viz čís. 45). R. 1436 je domácím kaplanem knížat Viléma a Arnošta a kupuje od hra- deckého plebána Tomáše kus zahrady a půl studny k domu, který současně věnuje svým nástupcům. Jmenovaná knížata osvobodila dům od všech dávek a vyňala ho z městské pravomoci (viz čís. 51). Téhož roku kupuje od knížete Viléma 2 kopy grošů ročního platu na draselné stoupě (Lohenmühl] k oltáři sv. Vavřince (viz čís. 52). R. 1437 zakupuje Bratrstvo Panny Marie a Božího těla u městské rady opavské roční plat 5 kop grošů, zajištěný z polovice na Oticích, z polovice na opavských krámech a postupuje ho Sebaldovi k oltáři sv. Vavřince, protože oltář přišel za válečných let o svoji nadaci (viz čís. 56, 57, 58). R. 1444 je Sebald svědkem listiny knížete Viléma ve prospěch oltáře sv. Tomáše v Opavě (viz čís. 72), r. 1445 se nazývá oltářníkem opavským a olomouckým a je pode- psán na poslední vůli Mikuláše Faulheringa (viz čís. 73). R. 1446 měl nějaký spor před zemským právem (KPO I, 43 — Kapras I, II, 43). R. 1447 koupil od kní- žete Arnošta zbytek jeho platů na vsi Jakartovicích [viz čís. 74). Poslední zpráva o něm je z r. 1448, kdy opat a konvent kláštera velehradského schvalují prodej berně na Jakartovicích, byl však tehdy již mrtev, neboť v listině se mluví o tom, že tento plat odkázal testamentárně oltáři sv. Vavřince (viz čís. 77). 3) Jiných zpráv o knězi Michalovi není. 4) Svátek Povýšení sv. Kříže je 14. září. 11
necnon publice et manifeste recognoscimus, quatenus honorabilis ac discretus vir dominus Seboldus Hartfaust de Hollandia,2 altarista in Lub- schicz necnon sancte Crucis et sancti Nicolay altaris altarista in mo- nasterio nostro sancte Clare, nobis propter Deum et humiliter supplicavit, ut sibi et successoribus eiusdem altaris sancte Crucis et sancti Nicolay suis domum, quam quondam bone memorie dominus Michael,3 antecessor suus construxerat et edificari fecerat, simul cum fundo et area ante mo- nasterium nostrum in Oppavia ad dictum altare sancte Crucis, ab omnibus exaccionibus et solucionibus liberam, iure perpetuo et pacifico inhabitan- dam, utendam et possidendam daremus et assignaremus cum effectu. Nos lgitur Elska abbatissa et conventus totus eisdem monasterii sancte Clare, sana et matura deliberacione, attendentes, quod iusta petentibus non sit denegandus assensus, eandem domum, fundum et aream, foras et ante dictum monasterium nostrum in Oppavia iure sepedicto et pacifico inha- bitandam, possidendam cum omnibus attenenciis, pertinenciis, connexis, dicto domino Seboldo successoribusque suis et quidquid in ea area vel fundo edificaverint vel reformaverint, ad altare sancte Crucis sepedictum iure perpetuo . . . dedimus et assignavimus pure propter Deum, liberam et quietam perpetue damus et assignamus. In quorum robur et evidens testi- monium omnium et singulorum premissorum presentem istam litteram, nostri conventus sigilli appensione de consensu et voluntate eiusdem abbatisse et totius conventus eiusdem ordinis sancte Clare iussimus communiri. Acta sunt hec anno ab Incarnacione Domini millesimo quadringentesimo vicesimo 2) Sebald (též Sabold, Zebald, Zebold,) Hartfaust pocházel z Ho- landska a býval nejdříve oltářníkem v Hlubčicích (v letech 1427—1430; Kope- tzky, Reg. 463, 464; zde), potom oltářníkem oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě (zde). Od abatyše Elišky z Vladěnína a celého konventu dostal r. 1427 pro sebe a své nástupce dům s pozemkem před klášterem sv. Kláry, osvobozený ode všech poplatků a dávek, který vybudoval na půdě klášterní jeho předchůdce kněz Michal (zde). Později však pustil oltář v Hlubčicích a přijal oltářnictví v kapli sv. Vavřince při farním kostele v Opavě, kde se s ním setkáváme k r. 1433. Tehdy také vybudoval svým nákladem nový dům pro oltář- níky sv. Vavřince a sv. Mikuláše u sv. Kláry na místě zvaném konvent (viz čís. 45). R. 1436 je domácím kaplanem knížat Viléma a Arnošta a kupuje od hra- deckého plebána Tomáše kus zahrady a půl studny k domu, který současně věnuje svým nástupcům. Jmenovaná knížata osvobodila dům od všech dávek a vyňala ho z městské pravomoci (viz čís. 51). Téhož roku kupuje od knížete Viléma 2 kopy grošů ročního platu na draselné stoupě (Lohenmühl] k oltáři sv. Vavřince (viz čís. 52). R. 1437 zakupuje Bratrstvo Panny Marie a Božího těla u městské rady opavské roční plat 5 kop grošů, zajištěný z polovice na Oticích, z polovice na opavských krámech a postupuje ho Sebaldovi k oltáři sv. Vavřince, protože oltář přišel za válečných let o svoji nadaci (viz čís. 56, 57, 58). R. 1444 je Sebald svědkem listiny knížete Viléma ve prospěch oltáře sv. Tomáše v Opavě (viz čís. 72), r. 1445 se nazývá oltářníkem opavským a olomouckým a je pode- psán na poslední vůli Mikuláše Faulheringa (viz čís. 73). R. 1446 měl nějaký spor před zemským právem (KPO I, 43 — Kapras I, II, 43). R. 1447 koupil od kní- žete Arnošta zbytek jeho platů na vsi Jakartovicích [viz čís. 74). Poslední zpráva o něm je z r. 1448, kdy opat a konvent kláštera velehradského schvalují prodej berně na Jakartovicích, byl však tehdy již mrtev, neboť v listině se mluví o tom, že tento plat odkázal testamentárně oltáři sv. Vavřince (viz čís. 77). 3) Jiných zpráv o knězi Michalovi není. 4) Svátek Povýšení sv. Kříže je 14. září. 11
Strana 12
septimo in die Exaltacionis sancte Crucis4 in monasterio sepedicto, et spe- cialiter in ecclesia eiusdem monasterii ibidem in Oppavia. Pečet kláštera sv. Kláry: podlouhlá, na pergamenové pásce, červená, vtisknutá do vosku barvy přirozené, uprostřed postava sv. Kateřiny pod cimbuřím, kolem nápis: S. CONVENTUS . .. [SORORUM?) ORDINIS SANC- TE CLARE IN OPPAVJA. 40 1428, květen 1. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodává Tomáši z Vidnavy roční plat 41/2 kopy grošů k oltáři sv. Kříže v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 159—160v, čís. CCCC (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 23. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 303—305 (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 145 (regest). Státní archív Opava, Tille- rova pozůstalost sv. IV. Kopetzky, Regesten, čís. 455. Kníže Přemek vyznává, že k potřebě a k užitku knížectví opavského na jeho obranu proti wicklifistům neboli husitům prodal roční plat 41/2 kopy grošů za 60 kop Tomáši z Vidnavy, knězi diecéze vratislavské a oltářníku oltáře sv. Kříže a sv. Mikuláše ve farním kostele Panny Marie v Opavě a všem jeho nástupcům při tom oltáři. Plat je zajištěn na vsi Lid- měřicích v knížectví opavském, na všech poplatnících a na celém příslu- šenství této vsi, jak ji drželi jeho předkové a jak ji drží nyní také on. Plat má vybírat vždy fojt a na den sv. Michala odevzdat oltářníku v Opavě. Kníže slibuje, že ani on, ani jeho úředníci nebudou činit žádných překážek při vybírání a odvádění platu, naopak dovoluje v případě, že by fojt nebo osadníci byli v odvádění platu nedbalí, aby se proti nim mohlo postupovat podle církevního práva. Žádá proto biskupa nebo jeho generálního vikáře, aby tento plat jmenovanému oltáři přidělil. Podací právo k oltáři má mít Bratrstvo opavské, kdyby toho nebylo, městská rada opavská. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Przem- ko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, ad cunctorum tam praesentium quam futurorum hominum claram perducimus notitiam recognoscentes, quia sano consilio plurium nostrorum fidelium accedente et matura deli- beratione vendidimus et tenore praesentis nostrae literae vendidisse fate- mur iusto venditionis titulo, cum hoc nostra ducatusque nostri oppaviensis necessitas et evidens utilitas deposcerent, quatuor marcas cum dimidia veri annui et perpetui census grossorum pragensium . . . pro sexaginta marcis grossorum . . . nobis integre persolutorum et in usus defensionis dicti nostri ducatus adversus Vyklefistas seu Hussitasi pugnando? 1) O válkách husitských a jejich ohlasu ve Slezsku není dosud vyčerpávající studie, ačkoliv by byla velmi zajímavá a přinesla by řadu nových poznatků i pro celonárodní dějiny. Zvlášť významným přínosem by bylo vymezení podílu, který měl na husitském hnutí opavský kníže Přemek, vedle olomouckého biskupa Jana nejvýznamnější obránce církve a stoupenec císaře Zigmunda. Mnoho cenného ma- teriálu v tomto směru snesl G. Biermann, Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf, Těšín 1874, pro boje o Odry A. Rolleder, Geschichte 12
septimo in die Exaltacionis sancte Crucis4 in monasterio sepedicto, et spe- cialiter in ecclesia eiusdem monasterii ibidem in Oppavia. Pečet kláštera sv. Kláry: podlouhlá, na pergamenové pásce, červená, vtisknutá do vosku barvy přirozené, uprostřed postava sv. Kateřiny pod cimbuřím, kolem nápis: S. CONVENTUS . .. [SORORUM?) ORDINIS SANC- TE CLARE IN OPPAVJA. 40 1428, květen 1. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodává Tomáši z Vidnavy roční plat 41/2 kopy grošů k oltáři sv. Kříže v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 159—160v, čís. CCCC (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 23. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 303—305 (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 145 (regest). Státní archív Opava, Tille- rova pozůstalost sv. IV. Kopetzky, Regesten, čís. 455. Kníže Přemek vyznává, že k potřebě a k užitku knížectví opavského na jeho obranu proti wicklifistům neboli husitům prodal roční plat 41/2 kopy grošů za 60 kop Tomáši z Vidnavy, knězi diecéze vratislavské a oltářníku oltáře sv. Kříže a sv. Mikuláše ve farním kostele Panny Marie v Opavě a všem jeho nástupcům při tom oltáři. Plat je zajištěn na vsi Lid- měřicích v knížectví opavském, na všech poplatnících a na celém příslu- šenství této vsi, jak ji drželi jeho předkové a jak ji drží nyní také on. Plat má vybírat vždy fojt a na den sv. Michala odevzdat oltářníku v Opavě. Kníže slibuje, že ani on, ani jeho úředníci nebudou činit žádných překážek při vybírání a odvádění platu, naopak dovoluje v případě, že by fojt nebo osadníci byli v odvádění platu nedbalí, aby se proti nim mohlo postupovat podle církevního práva. Žádá proto biskupa nebo jeho generálního vikáře, aby tento plat jmenovanému oltáři přidělil. Podací právo k oltáři má mít Bratrstvo opavské, kdyby toho nebylo, městská rada opavská. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Przem- ko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, ad cunctorum tam praesentium quam futurorum hominum claram perducimus notitiam recognoscentes, quia sano consilio plurium nostrorum fidelium accedente et matura deli- beratione vendidimus et tenore praesentis nostrae literae vendidisse fate- mur iusto venditionis titulo, cum hoc nostra ducatusque nostri oppaviensis necessitas et evidens utilitas deposcerent, quatuor marcas cum dimidia veri annui et perpetui census grossorum pragensium . . . pro sexaginta marcis grossorum . . . nobis integre persolutorum et in usus defensionis dicti nostri ducatus adversus Vyklefistas seu Hussitasi pugnando? 1) O válkách husitských a jejich ohlasu ve Slezsku není dosud vyčerpávající studie, ačkoliv by byla velmi zajímavá a přinesla by řadu nových poznatků i pro celonárodní dějiny. Zvlášť významným přínosem by bylo vymezení podílu, který měl na husitském hnutí opavský kníže Přemek, vedle olomouckého biskupa Jana nejvýznamnější obránce církve a stoupenec císaře Zigmunda. Mnoho cenného ma- teriálu v tomto směru snesl G. Biermann, Geschichte der Herzogthümer Troppau und Jägerndorf, Těšín 1874, pro boje o Odry A. Rolleder, Geschichte 12
Strana 13
utiliter expensorum,3 fraternitati sanctissimae Virginis Mariae, civibus nos- tris in Oppavia et honorabili viro domino Thomae de Weydenaw," presbytero wratislaviensis diöcesis, altaristae altaris sanctae Crucis et beati Nicolai episcopi in ecelesia parochiali dictae sanctissimae Virginis Mariae situati, et suis successoribus, eiusdem altaris altaristis, in et super villa Ludmierzicz' in ducatu nostro oppaviensi iacente superque om- nibus et singulis eisdem villae censitis et reddituariis, imo super omnibus der Stadt und Bezirkes Odrau, Steyer 1903. K rychlému a nenáročnému poučení poslouží Václav Sladký, Opavsko za válek husitských, Program čes. gymnasta v Opavě 1908—9, čís. 26—27. Roztroušený materiál se najde také ve všeobecných dějinách jako Fr. Palacký, Dějiny národu českého, V. V. Tomek, Dějiny válek husitských, Praha 1898, R. Dvořák, Dějiny Moravy 1.—II., Brno 1899, 1900, Grünhagen, Die Hussitenkämpfe der Schlester 1420—35, aj. 2) Bezprostřední pohnutkou k prodeji platu byl patrně vpád husitských vojsk z Uher do Slezska r. 1428, kdy se dostali až k Opavě a táhli dál k Osoblaze. Tehdy syn knížete Přemka Václav vzdal nepříteli Hradec a Hlubčice. Vypravuje o tom Krontka starého kolegiáta pražského (Uveř. Höffler, Fontes rerum Austriacarum II, 1. 90, též CDS VI. čís. 91, 93). Odtud se dovídáme, že husité od Bratislavy „. . . per Moraviam versus Oppaviam tendunt. Tunc timore per- territi fugiunt de civitate Polska Ostrava, Ketrzie, Ossoblaha civitatibus et dux Wenceslaus Oppaviensis cum civitate Hlubczicz et Hradecz subdit se benivole . . .“ V té době také dochází k bojům o Odry. Viz Rolleder, o. c. str. 49 a další. 3) Na získání prostředků k vedení válek musel kníže Přemek značně zatížit knížecí majetek. R. 1428 prodal za 60 kop gr. 4 kopy ročního platu na Lidměři- cích (zde) r. 1429 zase 61/2 kopy gr. na Stěbořicích (viz čís. 41) za 65 kop gr., téhož roku své odúmrtní práva na Plesné a Pustkovci Petru Břížkovi z Chuchelné za 40 kop gr., r. 1433 dovolil Hartlu Tunklovi prodat v dědictví Chlebičov, který dosud držel jako léno (Listina v Tillerově pozůstalosti IV.], Vaňku a Janu z Vojetína zapsal odúmrtí na něho spadlé Olbramovice (Srovnej Bier- mann, Geschichte, str. 103 a další.) A zvlášť nákladné byly jistě boje o Opavu r. 1431, kdy bylo město vypáleno a kdy zhořely i zemské desky (viz tamtéž, str. 194). Dohnán tísní musel Přemek 28. září 1431 uzavřít s husity mír na jeden rok [CSS VI. čís. 105). R. 1432 prodal roční plat 5 kop gr. na Hlubčicích Janu Molnerovi (viz čís. 44). 4) Tomáš de Weydenaw (patrně z Vídnavy), kněz vratislavské diecé- ze, připomíná se jako oltářník oltáře sv. Kříže ve farním kostele v Opavě r. 1428 (zde). Později se stal kazatelem farního kostela sv. Jakuba v Levoči na Slo- vensku a r. 1440 věnoval tamějšímu kostelu rukopis „Summa magistri Wylhelmi, cancellarii Parisiensis“, chovaný dnes v biskupském archívu v Albě Julii. Svědčí o tom zápis „Istum librum assignavit et dedit dominus Thomas de Weydnaw, baccalaureus in decretis, predicator in Lewcza, ecclesie beati Jacobi post Natt- vitatem beatissime Marie Virginis anno Domini 1440 (viz Jos. Macůrek, Nové příspěvky k dějinám československým z archivů a knihoven sedmihrad- ských. Věstník král české společnosti nauk 1926, str. 10. 5) Lidměřice (něm. Leidmerwitz, polsky Ludmierzyce) patřily odedávna komendě johanitského řádu v Hrobníkách, u níž se připomínají poprvé r. 1308 pod jménem Ludmeritza (Kopetzky, Reg. 195). Při dělení Opavska r. 1377 připadly Lidměřice spolu s ostatními statky hrobnických johanitů k dílu Hanuše a Mikuláše (CDS VI, 197—299; Prasek, Program 1890, str. 16]. Tehdy zde byl již dvůr, který držel Fridrich z Lidměřic. Později držel zde dvůr o rozsahu 13
utiliter expensorum,3 fraternitati sanctissimae Virginis Mariae, civibus nos- tris in Oppavia et honorabili viro domino Thomae de Weydenaw," presbytero wratislaviensis diöcesis, altaristae altaris sanctae Crucis et beati Nicolai episcopi in ecelesia parochiali dictae sanctissimae Virginis Mariae situati, et suis successoribus, eiusdem altaris altaristis, in et super villa Ludmierzicz' in ducatu nostro oppaviensi iacente superque om- nibus et singulis eisdem villae censitis et reddituariis, imo super omnibus der Stadt und Bezirkes Odrau, Steyer 1903. K rychlému a nenáročnému poučení poslouží Václav Sladký, Opavsko za válek husitských, Program čes. gymnasta v Opavě 1908—9, čís. 26—27. Roztroušený materiál se najde také ve všeobecných dějinách jako Fr. Palacký, Dějiny národu českého, V. V. Tomek, Dějiny válek husitských, Praha 1898, R. Dvořák, Dějiny Moravy 1.—II., Brno 1899, 1900, Grünhagen, Die Hussitenkämpfe der Schlester 1420—35, aj. 2) Bezprostřední pohnutkou k prodeji platu byl patrně vpád husitských vojsk z Uher do Slezska r. 1428, kdy se dostali až k Opavě a táhli dál k Osoblaze. Tehdy syn knížete Přemka Václav vzdal nepříteli Hradec a Hlubčice. Vypravuje o tom Krontka starého kolegiáta pražského (Uveř. Höffler, Fontes rerum Austriacarum II, 1. 90, též CDS VI. čís. 91, 93). Odtud se dovídáme, že husité od Bratislavy „. . . per Moraviam versus Oppaviam tendunt. Tunc timore per- territi fugiunt de civitate Polska Ostrava, Ketrzie, Ossoblaha civitatibus et dux Wenceslaus Oppaviensis cum civitate Hlubczicz et Hradecz subdit se benivole . . .“ V té době také dochází k bojům o Odry. Viz Rolleder, o. c. str. 49 a další. 3) Na získání prostředků k vedení válek musel kníže Přemek značně zatížit knížecí majetek. R. 1428 prodal za 60 kop gr. 4 kopy ročního platu na Lidměři- cích (zde) r. 1429 zase 61/2 kopy gr. na Stěbořicích (viz čís. 41) za 65 kop gr., téhož roku své odúmrtní práva na Plesné a Pustkovci Petru Břížkovi z Chuchelné za 40 kop gr., r. 1433 dovolil Hartlu Tunklovi prodat v dědictví Chlebičov, který dosud držel jako léno (Listina v Tillerově pozůstalosti IV.], Vaňku a Janu z Vojetína zapsal odúmrtí na něho spadlé Olbramovice (Srovnej Bier- mann, Geschichte, str. 103 a další.) A zvlášť nákladné byly jistě boje o Opavu r. 1431, kdy bylo město vypáleno a kdy zhořely i zemské desky (viz tamtéž, str. 194). Dohnán tísní musel Přemek 28. září 1431 uzavřít s husity mír na jeden rok [CSS VI. čís. 105). R. 1432 prodal roční plat 5 kop gr. na Hlubčicích Janu Molnerovi (viz čís. 44). 4) Tomáš de Weydenaw (patrně z Vídnavy), kněz vratislavské diecé- ze, připomíná se jako oltářník oltáře sv. Kříže ve farním kostele v Opavě r. 1428 (zde). Později se stal kazatelem farního kostela sv. Jakuba v Levoči na Slo- vensku a r. 1440 věnoval tamějšímu kostelu rukopis „Summa magistri Wylhelmi, cancellarii Parisiensis“, chovaný dnes v biskupském archívu v Albě Julii. Svědčí o tom zápis „Istum librum assignavit et dedit dominus Thomas de Weydnaw, baccalaureus in decretis, predicator in Lewcza, ecclesie beati Jacobi post Natt- vitatem beatissime Marie Virginis anno Domini 1440 (viz Jos. Macůrek, Nové příspěvky k dějinám československým z archivů a knihoven sedmihrad- ských. Věstník král české společnosti nauk 1926, str. 10. 5) Lidměřice (něm. Leidmerwitz, polsky Ludmierzyce) patřily odedávna komendě johanitského řádu v Hrobníkách, u níž se připomínají poprvé r. 1308 pod jménem Ludmeritza (Kopetzky, Reg. 195). Při dělení Opavska r. 1377 připadly Lidměřice spolu s ostatními statky hrobnických johanitů k dílu Hanuše a Mikuláše (CDS VI, 197—299; Prasek, Program 1890, str. 16]. Tehdy zde byl již dvůr, který držel Fridrich z Lidměřic. Později držel zde dvůr o rozsahu 13
Strana 14
et singulis eius pertinentiis et fructibus quibuscunque, prout progenitores nostri, Oppaviae duces, tenuerunt et iure haereditario possederunt et nos- met ipsi hucusque tenuimus et possedimus, transferentes et transfundentes ius et proprietatem dictarum quatuor marcarum cum dimidia census in supradictos emptores, mittentes praenominatum dominum Thomam, alta- pistam praedictum, in veram et pacificam dictarum quatuor marcarum cum dimidia census et redditus annui possessionem, promittentes eundem do- minum Thomam aut suos successores, dicti altaris altaristas, per nos aut officiales nostros in perceptione dicti census nullatenus impedire, publice vel occulte, nec censitas seu reddituarios dictae villae insuetis gravare gravaminibus, per quae dicti census solutio quatuor marcarum cum dimidia poterit impediri seu differri. Volentes omnimode, ut iudex villae prae- dictae Ludmyerzicz, qui pro tempore fuerit, saepedictas quatuor marcas cum dimidia census annui colligat a dictis censitis seu reddituariis singu- lis annis ipsasque apportet ad Oppaviam easque praesentet et det cum effectu dicto domino Thomae aut suis successoribus, altaristis altaris supra- dicti, die sancti Michaelis et sic perpetue continuando, renunciantes ex- presse pro nobis viceque et nomine haeredum nostrorum iuri nostro, quod nobis in dictis quatuor marcis cum dimidia census annui competebat. Quod si praefatus iudex in supradicta villa Ludmyerzicz in collectione aut prae- sentatione saepedicti census aut homines eiusdem villae in solutione fuerit aut fuerint negligentes, ex tunc reverendissimus in Christo pater et domi- nus dominus episcopus olomucensis aut eius in spiritualibus vicarius ha- beat plenam ac omnimodam potestatem ad requisitionem altaristae supra- dicti altaris praenominatum iudicem et homines singulos dictae villae Ludmierzicz per censuram ecclesiasticam et penam canonum ad solutionem saepedictarum quatuor marcarum cum dimidia census compellere . . Supplicamus pariter supradicto domino episcopo olomucensi aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus venditionis et emptionis quatuor marcarum cum dimidia contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis sua auctoritate ordinaria cum decreti interpositione saepedicti altaris singulis altaristis incorporare moreque ecclesiastico dignetur confirmare, iure pat- ronatus et praesentandi ad dictum altare saepedictae fraternitati in Oppa- via aut, his deficientibus, iuratis consulibus ibidem in Oppavia perpetuo reservatis, quos in huiusmodi praesentatione seu iure patronatus promitti- mus nullatenus impedire. Ut autem omnia et singula praemissa in sua maneant perpetua firmitate, praesentem literam nostri maioris sigilli appen- sione fecimus communiri. Actum et datum in Oppavia die Philippi et Ja- cobi apostolorum beatorum° anno Domini millesimo quadringentesimo vice- simo octavo. 2 lánů Marek z Hradčan, který jej r. 1432 vložil Vítkovi z Fridlanta [ZDK I, 28). R. 1434 přibylo k tomuto dvoru ještě půl lánu svobodného pole (ZDK I, 29). R. 1438 prodal Matouš Ručka z Křižanovic dolní dvůr v Lidměřicích o 21/2 lánu Hanuši Ovečce z Liptyně (ZDK I, 32). Z okolnosti, že se mluví o dolním dvoře, vysvítá, že tam byl také horní dvůr, který téhož roku držel Vítek z Lidměřic, svědek posledně uvedeného prodeje. Týž Vítek nabyl r. 1442 také dolního dvora (ZDK I, 34). Vrchní právo nad Lidměřicemi vykonával r. 1428 kníže Přemek, který prodal z tohoto titulu čtyři a půl kopy gr. ročního platu k oltáři sv. Kříže v Opavě (zde). Tento plat vázl na Lidměřicích až do XVII. stol. (MAOp XV/2). 6) Sv. Filipa a Jakuba bývalo 1. května, nyní je přenesen na 11. května a 1. května je sv. Josefa dělníka. 14
et singulis eius pertinentiis et fructibus quibuscunque, prout progenitores nostri, Oppaviae duces, tenuerunt et iure haereditario possederunt et nos- met ipsi hucusque tenuimus et possedimus, transferentes et transfundentes ius et proprietatem dictarum quatuor marcarum cum dimidia census in supradictos emptores, mittentes praenominatum dominum Thomam, alta- pistam praedictum, in veram et pacificam dictarum quatuor marcarum cum dimidia census et redditus annui possessionem, promittentes eundem do- minum Thomam aut suos successores, dicti altaris altaristas, per nos aut officiales nostros in perceptione dicti census nullatenus impedire, publice vel occulte, nec censitas seu reddituarios dictae villae insuetis gravare gravaminibus, per quae dicti census solutio quatuor marcarum cum dimidia poterit impediri seu differri. Volentes omnimode, ut iudex villae prae- dictae Ludmyerzicz, qui pro tempore fuerit, saepedictas quatuor marcas cum dimidia census annui colligat a dictis censitis seu reddituariis singu- lis annis ipsasque apportet ad Oppaviam easque praesentet et det cum effectu dicto domino Thomae aut suis successoribus, altaristis altaris supra- dicti, die sancti Michaelis et sic perpetue continuando, renunciantes ex- presse pro nobis viceque et nomine haeredum nostrorum iuri nostro, quod nobis in dictis quatuor marcis cum dimidia census annui competebat. Quod si praefatus iudex in supradicta villa Ludmyerzicz in collectione aut prae- sentatione saepedicti census aut homines eiusdem villae in solutione fuerit aut fuerint negligentes, ex tunc reverendissimus in Christo pater et domi- nus dominus episcopus olomucensis aut eius in spiritualibus vicarius ha- beat plenam ac omnimodam potestatem ad requisitionem altaristae supra- dicti altaris praenominatum iudicem et homines singulos dictae villae Ludmierzicz per censuram ecclesiasticam et penam canonum ad solutionem saepedictarum quatuor marcarum cum dimidia census compellere . . Supplicamus pariter supradicto domino episcopo olomucensi aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus venditionis et emptionis quatuor marcarum cum dimidia contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis sua auctoritate ordinaria cum decreti interpositione saepedicti altaris singulis altaristis incorporare moreque ecclesiastico dignetur confirmare, iure pat- ronatus et praesentandi ad dictum altare saepedictae fraternitati in Oppa- via aut, his deficientibus, iuratis consulibus ibidem in Oppavia perpetuo reservatis, quos in huiusmodi praesentatione seu iure patronatus promitti- mus nullatenus impedire. Ut autem omnia et singula praemissa in sua maneant perpetua firmitate, praesentem literam nostri maioris sigilli appen- sione fecimus communiri. Actum et datum in Oppavia die Philippi et Ja- cobi apostolorum beatorum° anno Domini millesimo quadringentesimo vice- simo octavo. 2 lánů Marek z Hradčan, který jej r. 1432 vložil Vítkovi z Fridlanta [ZDK I, 28). R. 1434 přibylo k tomuto dvoru ještě půl lánu svobodného pole (ZDK I, 29). R. 1438 prodal Matouš Ručka z Křižanovic dolní dvůr v Lidměřicích o 21/2 lánu Hanuši Ovečce z Liptyně (ZDK I, 32). Z okolnosti, že se mluví o dolním dvoře, vysvítá, že tam byl také horní dvůr, který téhož roku držel Vítek z Lidměřic, svědek posledně uvedeného prodeje. Týž Vítek nabyl r. 1442 také dolního dvora (ZDK I, 34). Vrchní právo nad Lidměřicemi vykonával r. 1428 kníže Přemek, který prodal z tohoto titulu čtyři a půl kopy gr. ročního platu k oltáři sv. Kříže v Opavě (zde). Tento plat vázl na Lidměřicích až do XVII. stol. (MAOp XV/2). 6) Sv. Filipa a Jakuba bývalo 1. května, nyní je přenesen na 11. května a 1. května je sv. Josefa dělníka. 14
Strana 15
41 1429, červenec 1. Olomouc. — Šimon z Prahy, zástupce olo- mouckého oficiála, vynáší rozsudek ve sporu Lva z Hlubčic s Bohu- šem ze Sádku o obročí při oltáři sv. Vavřince v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 4 (pergam, originál 31,8 X 33 cm, plika 3,8 сm). Šimon z Prahy, zástupce olomouckého oficiála vyznává, že Lev z Hlubčic, oltářník u sv. Vavřince v Opavě, podal církevnímu soudu v Olomouci žalobu proti Bohuši ze Sádku, plebánu ve Špičkách, že mu zabral a neprávem drží obročí oltáře sv. Vavřince, na něž byl on po smrti bývalého držitele Jana z Morkovic r. 1425 řádně na prezen- taci knížete Křemka investován. V květnu r. 1428 za jeho nepřítomnosti vloudil se však bezprávně a protiprávně v držení obročí zmíněný Bohuš ze Sádku a nechce se ho vzdát. Žalobce proto žádá, aby soud prohlásil protiprávnost tohoto držení a aby mu je opět vrátil. Soud po řádném pro- zkoumání všech okolností jeho žádosti vyhověl. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Symone de Pra- ga,1 baccalario in decretis, canonico ecclesie olomucensis, venerabilis viri domini et magistri Pauli de Praga,2 pragensis et olomucensis eccle- siarum canonici, vicarii in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officialis in dictis officiis locumenente, discretus vir dominus Leode Lub- schicz, presbyter et altarista altaris sancti Laurencii et sanctarum vir- ginum Agnetis et Margarethe in ecclesia oppaviensi olomucensis diocesis, libellum suum sive peticionem suam contra et adversus honorabilem virum dominum Bohussium de Sadek, plebanum ecclesie parochialis in 1) Šimon z Prahy, bakalář církevního práva, kněz litomyšlské diecéze, je patrně totožný se Šimonem Matyášovým z Prahy, který vystupuje r. 1406 v litomyšlské konzistoři [Zd. Nejedlý, Dějiný města Litomyšle I. Litomyšl 1903, str. 279), r. 1417 byl tamtéž notářem (tamtéž str. 279). Před náporem husitů opustil město a uchýlil se do Olomouce, kde dosáhl prebendy domského vikáře. V této funkci se poprvé uvádí 1. prosince 1423 (SAOl, kapitulní archív IIIC 18/2). Později se stal zástupcem olomouckého generálního vikáře (23. října 1426 — MAB čís. 243), olomouckým a pražským kanovníkem se jmenuje 24. října 1427 (Aug. Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty sv. VI. Olomouc 1930, str. 66). Současně byl také generálním vikářem litomyšlské diecéze „per hereticos et scismaticos occupate“ (asi již r. 1425; Aug. Neumann, Katoličtí mučedníci doby husitské, Hradec Králové 1927, str. 146). Naposled se uvádí 7. října 1432 (SAB, Bočkova sbírka čís. 192). Archívní data dodal dr. M. Zemek. 2) O M. Pavlu z Prahy viz čís. 46, pozn. 1. 3) Lev z Hlubčic odjinud neznám. 4) Bohuš ze Sádku pocházel ze Sádku na Opavsku, kde bývala dosud neznámá fara, kterou v letech 1478—82 držel Mikuláš Böhm, současně oltářník opavský (Soudní akta olomoucké konsistoře, rukopis v archívu olomoucké kon- zistoře, fol. 2, 11, 25. Viz též čís. 8, pozn. 18). Působil jako plebán ve Špičkách [viz pozn. 5), odkud však někdy po r. 1422 musel v důsledku událostí na sou- sedním biskupském panství kelečském (viz tamtéž) utéci. Stal se tak jedním z kněží, o nichž dále citovaná listina M. Pavla z Prahy z r. 1429 praví: „ . . . muži výborní, pastýři hojní, doctoři neboli učitelé statce (stádcel) libomluvní 15
41 1429, červenec 1. Olomouc. — Šimon z Prahy, zástupce olo- mouckého oficiála, vynáší rozsudek ve sporu Lva z Hlubčic s Bohu- šem ze Sádku o obročí při oltáři sv. Vavřince v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 4 (pergam, originál 31,8 X 33 cm, plika 3,8 сm). Šimon z Prahy, zástupce olomouckého oficiála vyznává, že Lev z Hlubčic, oltářník u sv. Vavřince v Opavě, podal církevnímu soudu v Olomouci žalobu proti Bohuši ze Sádku, plebánu ve Špičkách, že mu zabral a neprávem drží obročí oltáře sv. Vavřince, na něž byl on po smrti bývalého držitele Jana z Morkovic r. 1425 řádně na prezen- taci knížete Křemka investován. V květnu r. 1428 za jeho nepřítomnosti vloudil se však bezprávně a protiprávně v držení obročí zmíněný Bohuš ze Sádku a nechce se ho vzdát. Žalobce proto žádá, aby soud prohlásil protiprávnost tohoto držení a aby mu je opět vrátil. Soud po řádném pro- zkoumání všech okolností jeho žádosti vyhověl. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Symone de Pra- ga,1 baccalario in decretis, canonico ecclesie olomucensis, venerabilis viri domini et magistri Pauli de Praga,2 pragensis et olomucensis eccle- siarum canonici, vicarii in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officialis in dictis officiis locumenente, discretus vir dominus Leode Lub- schicz, presbyter et altarista altaris sancti Laurencii et sanctarum vir- ginum Agnetis et Margarethe in ecclesia oppaviensi olomucensis diocesis, libellum suum sive peticionem suam contra et adversus honorabilem virum dominum Bohussium de Sadek, plebanum ecclesie parochialis in 1) Šimon z Prahy, bakalář církevního práva, kněz litomyšlské diecéze, je patrně totožný se Šimonem Matyášovým z Prahy, který vystupuje r. 1406 v litomyšlské konzistoři [Zd. Nejedlý, Dějiný města Litomyšle I. Litomyšl 1903, str. 279), r. 1417 byl tamtéž notářem (tamtéž str. 279). Před náporem husitů opustil město a uchýlil se do Olomouce, kde dosáhl prebendy domského vikáře. V této funkci se poprvé uvádí 1. prosince 1423 (SAOl, kapitulní archív IIIC 18/2). Později se stal zástupcem olomouckého generálního vikáře (23. října 1426 — MAB čís. 243), olomouckým a pražským kanovníkem se jmenuje 24. října 1427 (Aug. Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty sv. VI. Olomouc 1930, str. 66). Současně byl také generálním vikářem litomyšlské diecéze „per hereticos et scismaticos occupate“ (asi již r. 1425; Aug. Neumann, Katoličtí mučedníci doby husitské, Hradec Králové 1927, str. 146). Naposled se uvádí 7. října 1432 (SAB, Bočkova sbírka čís. 192). Archívní data dodal dr. M. Zemek. 2) O M. Pavlu z Prahy viz čís. 46, pozn. 1. 3) Lev z Hlubčic odjinud neznám. 4) Bohuš ze Sádku pocházel ze Sádku na Opavsku, kde bývala dosud neznámá fara, kterou v letech 1478—82 držel Mikuláš Böhm, současně oltářník opavský (Soudní akta olomoucké konsistoře, rukopis v archívu olomoucké kon- zistoře, fol. 2, 11, 25. Viz též čís. 8, pozn. 18). Působil jako plebán ve Špičkách [viz pozn. 5), odkud však někdy po r. 1422 musel v důsledku událostí na sou- sedním biskupském panství kelečském (viz tamtéž) utéci. Stal se tak jedním z kněží, o nichž dále citovaná listina M. Pavla z Prahy z r. 1429 praví: „ . . . muži výborní, pastýři hojní, doctoři neboli učitelé statce (stádcel) libomluvní 15
Strana 16
Spiczka,5 presbyterum dicte olomucensis dyocesis, ad iudicium exhibuit et presentavit, cuius quidem libelli tenor per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis: Coram vobis venerabili viro domino et magistro Paulo de Praga . . . vicario in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officiali aut vestro in officiis locumtente, procurator et nomine procuratorio honorabilis viri domini Leonis, altariste seu cappellani sancti Laurencii martiris et sancta- rum virginum Margarethe et Agnetis, annexe ecclesie sancte Marie in Oppa- okolo nebo víc počtu nežli čtyři sta a sedmdesát, poslaní po všem světě, kteříž opovrhnuvše duchovenství farní a i jiná také a volení osob, očekávají svatého odpočinutí . . .“ Uchýlil se patrně do rodného kraje a v květnu 1428 využil ne- přítomnosti kněze Lva z Hlubčic, který s dovolením biskupa meškal nějakou dobu ve Vratislavi a ujal se bezprávně jeho oltáře sv. Vavřince v Opavě. Byl proto pohnán před biskupský soud v Olomouci a tam byl r. 1429 odsouzen k restituci [zde). O dalších jeho osudech se nedovídáme. 5) Špičky u Hranic patřily k biskupskému panství kelečskému, avšak už ve starých dobách bývaly dávány v léno (viz L. Hosák, Historický místopis, str. 669). Záhy zde byla také fara, o níž je první zmínka r. 1403 (Lechner I, 21)., G. Wolný (Kirchl. Top. Ol. III, str. 355) ji nezná a uvádí k r. 1415 olebána Mikuláše z Olomouce a k r. 1426 kněze Martina. Bohuš ze Sádku zde snad byl někdy mezi těmito dvěma daty, avšak v důsledku událostí na kelečském panství musel utéci. O těchto událostech nás informuje listina olomouckého generálního vikáře M. Pavla z Prahy z května 1429 (uveř. Fr. Snopek, Fara kelecká roku 1429, ČMM 1912, str. 411 a další. Viz dál. Tuto listinu znal již Wolný (Kirchl. Top. Ol. III. str. 338), ale mylně ji datoval do r. 1424. Snopek dataci opravil s poukazem, že svátek sv. Filipa a Jakuba (1. května) připadl na neděli r. 1429 a nikoliv 1424. Popisované události s touto datací souhlasí). Odtud se dovídáme, že Kelč a její okolí jako biskupský majetek značně utrpěla již za válek s mar- krabaty Joštem a Prokopem na konci XIV. a poč. XV. století (O těchto válkách viz G. Wolný, Die Exkommunikation des Markgrafen v. Mähren Prokop und seines Anhanges, Archiv für oesterreichische Geschichte sv. VIII, Vídeň 1852. Srovnej i Aug. Neumann, K dějinám husitství str. 13 a další), kdy byla vypálena („ . . . Kelč, někdy klidná, prve skrze markrabie šacovaná a vypále- ná.“) Ještě větší pohroma postihla Kelč a okolí někdy r. 1422, kdy jakýsi Jindřich, „kacíř z Čech“. ÚJeho totožnost nelze pro nedostatek pramenů zjistit. Nelze však při tom myslit na Jindřicha z Bělé na Arnoltovicích. Ten byl sice původem z Čech, byl synovcem biskupa Jana ze Středy, avšak jako biskupský hejtman a držitel manského statku valaš. Meziříčského byl v okolí dobře znám (viz o něm E. Domluvil, okres Val. Meziříčí, Vlastivěda moravská 1914, str. 175, 320—1). Jistě to také nebyl Jindřich z Bystřice na Arnoltovicích, který býval purkrabím na Šaumburku (k r. 1406 viz Lechner I, 24, 1419 zřídil v kostele ve Valaš. Meziříčí nadaci za svůj rod — AAK A I a 15/ a + a), který právě toho roku zemřel (viz Domluvil, o. c. str. 369). Snad padl právě při obraně Šaumburku. A nebyl to ani Jindřich ze Špiček, už proto, že mohl r. 1437 klidně držet biskupské léno Špičky [Hosák, His. místopis str. 669). Byl to patrně některý účastník husitského tažení z Čech na Moravu r. 1422, který se po porážce husitů u Kroměříže odtrhl od hlavního voje a vedl válku na vlastní pěst. Udeřil na hrad Šaumburk (jeho zříceniny jsou v Podhradní Lhotě nedaleko Kelče), který byl správním i obranným střediskem kelečského panství, zmocnil se ho a odtud počal dělat výpady do okolí. Jeho přítomost pocítili brzy obyvatelé (.. . lid rozptýlil . . .“) a hlavně kněžstvo z Kelče i okolí, které muselo z far utéci. V samé Kelči, která patřila dříve k předním farám v diecízi, býval zpravidla 16
Spiczka,5 presbyterum dicte olomucensis dyocesis, ad iudicium exhibuit et presentavit, cuius quidem libelli tenor per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis: Coram vobis venerabili viro domino et magistro Paulo de Praga . . . vicario in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officiali aut vestro in officiis locumtente, procurator et nomine procuratorio honorabilis viri domini Leonis, altariste seu cappellani sancti Laurencii martiris et sancta- rum virginum Margarethe et Agnetis, annexe ecclesie sancte Marie in Oppa- okolo nebo víc počtu nežli čtyři sta a sedmdesát, poslaní po všem světě, kteříž opovrhnuvše duchovenství farní a i jiná také a volení osob, očekávají svatého odpočinutí . . .“ Uchýlil se patrně do rodného kraje a v květnu 1428 využil ne- přítomnosti kněze Lva z Hlubčic, který s dovolením biskupa meškal nějakou dobu ve Vratislavi a ujal se bezprávně jeho oltáře sv. Vavřince v Opavě. Byl proto pohnán před biskupský soud v Olomouci a tam byl r. 1429 odsouzen k restituci [zde). O dalších jeho osudech se nedovídáme. 5) Špičky u Hranic patřily k biskupskému panství kelečskému, avšak už ve starých dobách bývaly dávány v léno (viz L. Hosák, Historický místopis, str. 669). Záhy zde byla také fara, o níž je první zmínka r. 1403 (Lechner I, 21)., G. Wolný (Kirchl. Top. Ol. III, str. 355) ji nezná a uvádí k r. 1415 olebána Mikuláše z Olomouce a k r. 1426 kněze Martina. Bohuš ze Sádku zde snad byl někdy mezi těmito dvěma daty, avšak v důsledku událostí na kelečském panství musel utéci. O těchto událostech nás informuje listina olomouckého generálního vikáře M. Pavla z Prahy z května 1429 (uveř. Fr. Snopek, Fara kelecká roku 1429, ČMM 1912, str. 411 a další. Viz dál. Tuto listinu znal již Wolný (Kirchl. Top. Ol. III. str. 338), ale mylně ji datoval do r. 1424. Snopek dataci opravil s poukazem, že svátek sv. Filipa a Jakuba (1. května) připadl na neděli r. 1429 a nikoliv 1424. Popisované události s touto datací souhlasí). Odtud se dovídáme, že Kelč a její okolí jako biskupský majetek značně utrpěla již za válek s mar- krabaty Joštem a Prokopem na konci XIV. a poč. XV. století (O těchto válkách viz G. Wolný, Die Exkommunikation des Markgrafen v. Mähren Prokop und seines Anhanges, Archiv für oesterreichische Geschichte sv. VIII, Vídeň 1852. Srovnej i Aug. Neumann, K dějinám husitství str. 13 a další), kdy byla vypálena („ . . . Kelč, někdy klidná, prve skrze markrabie šacovaná a vypále- ná.“) Ještě větší pohroma postihla Kelč a okolí někdy r. 1422, kdy jakýsi Jindřich, „kacíř z Čech“. ÚJeho totožnost nelze pro nedostatek pramenů zjistit. Nelze však při tom myslit na Jindřicha z Bělé na Arnoltovicích. Ten byl sice původem z Čech, byl synovcem biskupa Jana ze Středy, avšak jako biskupský hejtman a držitel manského statku valaš. Meziříčského byl v okolí dobře znám (viz o něm E. Domluvil, okres Val. Meziříčí, Vlastivěda moravská 1914, str. 175, 320—1). Jistě to také nebyl Jindřich z Bystřice na Arnoltovicích, který býval purkrabím na Šaumburku (k r. 1406 viz Lechner I, 24, 1419 zřídil v kostele ve Valaš. Meziříčí nadaci za svůj rod — AAK A I a 15/ a + a), který právě toho roku zemřel (viz Domluvil, o. c. str. 369). Snad padl právě při obraně Šaumburku. A nebyl to ani Jindřich ze Špiček, už proto, že mohl r. 1437 klidně držet biskupské léno Špičky [Hosák, His. místopis str. 669). Byl to patrně některý účastník husitského tažení z Čech na Moravu r. 1422, který se po porážce husitů u Kroměříže odtrhl od hlavního voje a vedl válku na vlastní pěst. Udeřil na hrad Šaumburk (jeho zříceniny jsou v Podhradní Lhotě nedaleko Kelče), který byl správním i obranným střediskem kelečského panství, zmocnil se ho a odtud počal dělat výpady do okolí. Jeho přítomost pocítili brzy obyvatelé (.. . lid rozptýlil . . .“) a hlavně kněžstvo z Kelče i okolí, které muselo z far utéci. V samé Kelči, která patřila dříve k předním farám v diecízi, býval zpravidla 16
Strana 17
via olomucensis dyocecis, contra et adversus dominum Bohussium, pleba- num ecclesie in Spiczka eiusdem dyocesis, seu contra quamlibet aliam personam pro eo et eius nomine in figura iudicii legittime intervenientem, in iure cum querela maxima proponit et dicit, quod quamvis prefatus do- minus Leo de anno Domini millesimoquadringentesimo vicesimo quinto et mense aprili ad dictam cappellam sancti Laurencii et sanctarum virginum, vacantem post mortem seu occasione mortis discreti viri domini Johan- nis, dicti de Morkowicz,' ultimi et immediati rectoris eiusdem, per serenissimum principem et dominum dominum Przeyemkonem. Dei gratia ducem Oppavie, infra certum et legittimum tempus ac alias canonice reverendissimo in Christo patri et domino domino . . ., Dei gracia episcopo olomucensi et eius vicariis in spiritualibus sit et fuerit presentatus, qui dominus Leo ad huiusmodi presentacionem premissis banis consuetis et in termino cride nullo legittimo obsistente impedimento fuit et erat in et ad dictam cappellam confirmatus, institutus et investitus et virtute huiusmodi confirmacionis et institucionis ipsius cappelle est et fuit possessionem cum omnibus fructibus, censibus et utilitatibus ad ipsam cappellam pertinentibus nactus et adeptus pacificam et quietam. Quam cappellam rexit, tenuit et possedit cum omnibus ipsius iuribus, censibus, proventibus et emolumentis usque ad infrascriptam ipsius capelle spoliacionem et temerariam et ini- quam ac iniustam eiectionem. Tamen prefatus dominus Bohussius, nescitur quo spiritu maligno inductus, de anno presenti, videlicet de anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo octavo et de mense mayo in festo sancte Sophie,7 ipso domino Leone in Wratislavia sua negotia disponente et de dyocesi olomucensi tunc absente, sue tamen capelle providente de uno ministro, per dolum et fraudem se ad dictam cappellam intrusit ipsum- que dominum Leonem possessione dicte cappelle spoliavit cum omnibus Ipsius proventibus, iuribus, censibus et utilitatibus et eum a possessione ipsius legittima eiecit, quod spolium ratum et gratum per iniquam et frau- farářem některý olomoucký kanovník s titulem preláta a jemu k pomoci v du- chovní správě a ve školách až 8 kněží. Před náporem husitů však utekli všichni a v Kelči zůstal jediný Prokop z Vídně, který potom jako komendor tj. nájemce fary (o funkci kommendorů viz zde, pozn. 12) tajně posluhoval farníkům (, . . . víc než od sedmi leth tajně svátostmi křestanuom posluhuje . . .“). V té době musel také opustit svou faru ve Špičkách Bohuš ze Sádku (viz předchozí poznám- ku). Tento stav potrval potom na Kelečsku až do r. 1429, kdy je osvobodil biskup Jan Železný se svými many, mezi nimiž byli Jan Podštátský z Prusinovic, Vok a Pavel ze Sovince, Milota z Bystřice, Jetřich z Rožnova, Markvard Senstrázký z Malenovic aj. [Pešina, Mars moravicus I, list 538 vypravuje, že Kelče se toho roku zmocnil blíže neznámý Havel Drastil z Kojetína, proti němuž vytáhl biskup a porazil jej. Aug. Neumann, K dějinám str. 109, pozn. 77 tuto zprávu po- pírá, R. Urbánek, K historit husitské Moravy, ČMM 1939—40, str. 231 ji však hájí a Havla z Kojetína ztotožňuje s Havlem z Tišnovic, známým i odji- nud). Tím nastal konečně na Kelečsku pokoj. Do Kelče byla pak vyslána komise olomouckých kanovníků v čele s generálním vikářem M. Pavlem z Prahy, která měla zjistit bývalé příslušenství farního obročí. Komise sepsala o výsledku svého šetření listinu, která je důležitým pramenem nejen pro poznání materiálního za- bezpečení kelečské fary, ale také k poznání dějin kraje za husitských válek (uveř. Fr. Snopek, Stav kelecké fary roku 1429, ČMM 1912, str. 411 a další). 6) Jan z Morkovic, oltářník u sv. Vavřince v Opavě, odjinud neznám. Byl-li v nějakém příbuzenském poměru s Petrem z Morkovic (viz pozn. 8) ne- víme. 7) Sv. Žofie je 15. května. 17
via olomucensis dyocecis, contra et adversus dominum Bohussium, pleba- num ecclesie in Spiczka eiusdem dyocesis, seu contra quamlibet aliam personam pro eo et eius nomine in figura iudicii legittime intervenientem, in iure cum querela maxima proponit et dicit, quod quamvis prefatus do- minus Leo de anno Domini millesimoquadringentesimo vicesimo quinto et mense aprili ad dictam cappellam sancti Laurencii et sanctarum virginum, vacantem post mortem seu occasione mortis discreti viri domini Johan- nis, dicti de Morkowicz,' ultimi et immediati rectoris eiusdem, per serenissimum principem et dominum dominum Przeyemkonem. Dei gratia ducem Oppavie, infra certum et legittimum tempus ac alias canonice reverendissimo in Christo patri et domino domino . . ., Dei gracia episcopo olomucensi et eius vicariis in spiritualibus sit et fuerit presentatus, qui dominus Leo ad huiusmodi presentacionem premissis banis consuetis et in termino cride nullo legittimo obsistente impedimento fuit et erat in et ad dictam cappellam confirmatus, institutus et investitus et virtute huiusmodi confirmacionis et institucionis ipsius cappelle est et fuit possessionem cum omnibus fructibus, censibus et utilitatibus ad ipsam cappellam pertinentibus nactus et adeptus pacificam et quietam. Quam cappellam rexit, tenuit et possedit cum omnibus ipsius iuribus, censibus, proventibus et emolumentis usque ad infrascriptam ipsius capelle spoliacionem et temerariam et ini- quam ac iniustam eiectionem. Tamen prefatus dominus Bohussius, nescitur quo spiritu maligno inductus, de anno presenti, videlicet de anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo octavo et de mense mayo in festo sancte Sophie,7 ipso domino Leone in Wratislavia sua negotia disponente et de dyocesi olomucensi tunc absente, sue tamen capelle providente de uno ministro, per dolum et fraudem se ad dictam cappellam intrusit ipsum- que dominum Leonem possessione dicte cappelle spoliavit cum omnibus Ipsius proventibus, iuribus, censibus et utilitatibus et eum a possessione ipsius legittima eiecit, quod spolium ratum et gratum per iniquam et frau- farářem některý olomoucký kanovník s titulem preláta a jemu k pomoci v du- chovní správě a ve školách až 8 kněží. Před náporem husitů však utekli všichni a v Kelči zůstal jediný Prokop z Vídně, který potom jako komendor tj. nájemce fary (o funkci kommendorů viz zde, pozn. 12) tajně posluhoval farníkům (, . . . víc než od sedmi leth tajně svátostmi křestanuom posluhuje . . .“). V té době musel také opustit svou faru ve Špičkách Bohuš ze Sádku (viz předchozí poznám- ku). Tento stav potrval potom na Kelečsku až do r. 1429, kdy je osvobodil biskup Jan Železný se svými many, mezi nimiž byli Jan Podštátský z Prusinovic, Vok a Pavel ze Sovince, Milota z Bystřice, Jetřich z Rožnova, Markvard Senstrázký z Malenovic aj. [Pešina, Mars moravicus I, list 538 vypravuje, že Kelče se toho roku zmocnil blíže neznámý Havel Drastil z Kojetína, proti němuž vytáhl biskup a porazil jej. Aug. Neumann, K dějinám str. 109, pozn. 77 tuto zprávu po- pírá, R. Urbánek, K historit husitské Moravy, ČMM 1939—40, str. 231 ji však hájí a Havla z Kojetína ztotožňuje s Havlem z Tišnovic, známým i odji- nud). Tím nastal konečně na Kelečsku pokoj. Do Kelče byla pak vyslána komise olomouckých kanovníků v čele s generálním vikářem M. Pavlem z Prahy, která měla zjistit bývalé příslušenství farního obročí. Komise sepsala o výsledku svého šetření listinu, která je důležitým pramenem nejen pro poznání materiálního za- bezpečení kelečské fary, ale také k poznání dějin kraje za husitských válek (uveř. Fr. Snopek, Stav kelecké fary roku 1429, ČMM 1912, str. 411 a další). 6) Jan z Morkovic, oltářník u sv. Vavřince v Opavě, odjinud neznám. Byl-li v nějakém příbuzenském poměru s Petrem z Morkovic (viz pozn. 8) ne- víme. 7) Sv. Žofie je 15. května. 17
Strana 18
dulentam intrusionem ipsius tenet et habet violenter. Et licet ipse dominus Bohussius requisitus fuisset, ut ab huiusmodi occupacione dicte cappelle desisteret et cessaret et ipsum dominum Leonem sua permitteret cappelle cum suis iuribus et proventibus possessione gaudere pacifica, tamen ipse dominus Bohussius premissa non advertens, ipsam cappellam modo, quo predicitur, occupat et detinet contra ipsius domini Leonis omnem volun- tatem, in anime sue pergrave periculum et ipsius domini Leonis dampnum et maximum gravamen. Quare petit procurator is qui supra per vos vene- rabilem dominum iudicem et per vestram sentenciam diffinitivam pronun- ciari, decerni et declarari de anno, quo supra, prefatum dominum Leonem ad presentacionem prefati domini ducis in et ad dictam cappellam sancti Laurencii, sic ut prefertur, per dominum ordinarium et sua auctoritate, ser- vatis servandis, confirmatum et institutum fore, fuisse et esse et virtute huiusmodi confirmacionis ipsius cappelle cum omnibus ipsius pertinenciis possessionem pacificam et quietam assecutum fore ipsamque tenuisse, re- xisse et possedisse cum omnibus iuribus, fructibus, censibus et utilitatibus et eidem, ut decuit, providisse prefatumque dominum Bohussium ipso do- mino Leone modo, quo predicitur, absente, se ad eandem cappellam per fraudem et dolum inique et iniuste ac de facto intrusisse ipsumque domi- num Leonem et suum ministrum abinde et pro cuncto eiecisse et eum dicta cappella cum omnibus ipsius iuribus, censibus et fructibus spoliasse et huismodi fructus et census in usus suos convertisse et de presenti con- vertere et ob hoc eidemn domino Leoni iniuriatum fore ac iniuriaum tenerr et propter premissa et quodlibet premissorum dictum dominum Bohussium a dicta cappella ammovendum[ !) et ipsum dominum Leonem ad possessio- nem ipsius cappelle reponendum et per vos reponi, dictumque dominum Bohussium condempnandum ad omnes fructus et census, quos a dicta sua violenta intrusione ad dictam cappellam et ipsius censitis in preiudi- cium ipsius domini Leonis vel altariste et cappellani per huiusmodi spolium indebitum percepit condempnatumque ad id cogendum et compellendum ad dandos et solvendos dictos fructus et redditus perceptos ipsi domino Leoní eidemque supra opposicionibus, molestacionibus et inpedimentis perpetuum silencium imponendum et imponi debere vestra diffinitiva sentencia me- diante, vestrum de premissis, domine iudex, benignum officium humiliter implorando. Item petit expansas in lite factas et de faciendis protestatur salvo iure corrigendi etc. Item protestatur eciam de iniuriis ipsi domino Leoni per ipsum dominum Bohussium procuratis, quas tempore suo coram iudice sibi competenti, ymo et coram vobis, domine iudex, volo prosequi, salvis aliis iuribus, tempore et loco proponendis. Ad quem libellum circumspectus vir magister Petrus de Morko- wicz,' procurator legittimus dicti domini Bohussii, de cuius procuracionis mandato constabat per acta cause presentis, quandam addicionem cum litis contestacione etiam ad iudicium presentavit. Lite igitur contestata a procuratoribus ipsarum parcium de calumpnia vitanda et veritate dicenda et super omnibus capitulis in eodem iuramento calumpnie contentis, ad sancta Dei evangelia et ymagine crucifixi Salvatoris nostri corporaliter tacto, solita recepimus iuramenta datisque postmodum hincinde nonnullis positio- nibus et articulis et ad eosdem etiam hincinde factis responsionibus pro- ductisque hincinde nonnullis testibus et eorum dictis in scriptis redactis et tandem publicatis et habitis pro publicatis, contra quorum testium dicta 8) Petr z Morkovic je r. 1427 veřejným notářem a svědčí při vynášení rozsudku nad knězem Jiljím, farářem v Nových Hvězdlicích (viz další pozn. Viz též pozn. 6). 18
dulentam intrusionem ipsius tenet et habet violenter. Et licet ipse dominus Bohussius requisitus fuisset, ut ab huiusmodi occupacione dicte cappelle desisteret et cessaret et ipsum dominum Leonem sua permitteret cappelle cum suis iuribus et proventibus possessione gaudere pacifica, tamen ipse dominus Bohussius premissa non advertens, ipsam cappellam modo, quo predicitur, occupat et detinet contra ipsius domini Leonis omnem volun- tatem, in anime sue pergrave periculum et ipsius domini Leonis dampnum et maximum gravamen. Quare petit procurator is qui supra per vos vene- rabilem dominum iudicem et per vestram sentenciam diffinitivam pronun- ciari, decerni et declarari de anno, quo supra, prefatum dominum Leonem ad presentacionem prefati domini ducis in et ad dictam cappellam sancti Laurencii, sic ut prefertur, per dominum ordinarium et sua auctoritate, ser- vatis servandis, confirmatum et institutum fore, fuisse et esse et virtute huiusmodi confirmacionis ipsius cappelle cum omnibus ipsius pertinenciis possessionem pacificam et quietam assecutum fore ipsamque tenuisse, re- xisse et possedisse cum omnibus iuribus, fructibus, censibus et utilitatibus et eidem, ut decuit, providisse prefatumque dominum Bohussium ipso do- mino Leone modo, quo predicitur, absente, se ad eandem cappellam per fraudem et dolum inique et iniuste ac de facto intrusisse ipsumque domi- num Leonem et suum ministrum abinde et pro cuncto eiecisse et eum dicta cappella cum omnibus ipsius iuribus, censibus et fructibus spoliasse et huismodi fructus et census in usus suos convertisse et de presenti con- vertere et ob hoc eidemn domino Leoni iniuriatum fore ac iniuriaum tenerr et propter premissa et quodlibet premissorum dictum dominum Bohussium a dicta cappella ammovendum[ !) et ipsum dominum Leonem ad possessio- nem ipsius cappelle reponendum et per vos reponi, dictumque dominum Bohussium condempnandum ad omnes fructus et census, quos a dicta sua violenta intrusione ad dictam cappellam et ipsius censitis in preiudi- cium ipsius domini Leonis vel altariste et cappellani per huiusmodi spolium indebitum percepit condempnatumque ad id cogendum et compellendum ad dandos et solvendos dictos fructus et redditus perceptos ipsi domino Leoní eidemque supra opposicionibus, molestacionibus et inpedimentis perpetuum silencium imponendum et imponi debere vestra diffinitiva sentencia me- diante, vestrum de premissis, domine iudex, benignum officium humiliter implorando. Item petit expansas in lite factas et de faciendis protestatur salvo iure corrigendi etc. Item protestatur eciam de iniuriis ipsi domino Leoni per ipsum dominum Bohussium procuratis, quas tempore suo coram iudice sibi competenti, ymo et coram vobis, domine iudex, volo prosequi, salvis aliis iuribus, tempore et loco proponendis. Ad quem libellum circumspectus vir magister Petrus de Morko- wicz,' procurator legittimus dicti domini Bohussii, de cuius procuracionis mandato constabat per acta cause presentis, quandam addicionem cum litis contestacione etiam ad iudicium presentavit. Lite igitur contestata a procuratoribus ipsarum parcium de calumpnia vitanda et veritate dicenda et super omnibus capitulis in eodem iuramento calumpnie contentis, ad sancta Dei evangelia et ymagine crucifixi Salvatoris nostri corporaliter tacto, solita recepimus iuramenta datisque postmodum hincinde nonnullis positio- nibus et articulis et ad eosdem etiam hincinde factis responsionibus pro- ductisque hincinde nonnullis testibus et eorum dictis in scriptis redactis et tandem publicatis et habitis pro publicatis, contra quorum testium dicta 8) Petr z Morkovic je r. 1427 veřejným notářem a svědčí při vynášení rozsudku nad knězem Jiljím, farářem v Nových Hvězdlicích (viz další pozn. Viz též pozn. 6). 18
Strana 19
et personas fuit hincinde in scriptis exceptum et in scriptis similiter repli- catum, duplicacione pro parte domini Bohussii in scriptis subsecuta. Tan- dem ad producenda omnia et singula, quibus in presenti causa uti vellent, dictis partibus certum terminum peremptorium duximus statuendum, in quo termino partes hincinde nonnullas litteras et munimenta produxerunt, contra que producta hincinde fuit in scriptis exceptum generalibus replica- cionibus subsecutis. Ipsisque partibus in causa presenti concludentibus et per nos concludi petentibus, ad quorum peticionem in causa huismodi conclusimus et in ipsa habuimus pro concluso, prout ea omnia et singula in actis acticatis cause huismodi coram nobis habite et conscripte plenius et lucidius noscuntur contineri. Nos itaque Symon, locumtenens et iudex prescriptus, ipsius cause meritis visis et de consilio iurisperitorum dis- cussis, memoratis procuratoribus pro audienda per nos ferri sentenciam diffinitivam vel dicendi causam racionabilem cur ferri non debeat, coram nobis evocatis et in iudicio comparentibus nullamque causam, quare ferri non debeat allegantibus, sed eandem cum instancia debita ferri postulan- tibus et huiusmodi causa de consilio iurisperitorum in scriptis tulimus, le- gimus et promulgavimus per omnia sub his verbis: Christi nomine invocato, pro tribunali sedentes et ipsum pre oculis habentes solum, per hanc nostram diffinitivam sentenciam, quam ferimus in his scriptis, pronunciamus, decernimus et declaramus prefatum dominum Leonem ad presentacionem illustris ducis domini Przyemkonis ad cappellam sancti Laurencii et sanctarum virginum Agnetis et Margarethe in ecclesia oppaviensi canonice et legittime fuisse institutum et confirmatum et in eius possessione pacifica aliquot annis extitisse et eam cum fructibus et emolumentis possedisse, ipsique domino Bohussio, plebano in Spiczka, parti adverse, non licuisse nec licere de eadem cappella et eius administracione ad presentacionem cuiuscunque se intromittere et propter premissa dictum dominum Bohussium ab administracione eiusdem cappelle fore et esse amovendum et amoveri debere, quem eciam presentibus ammovemus ipsum- que dominum Leonem ad possessionem eiusdem cappelle restituimus et reponimus, dominum quoque Bohussium ad restitucionem fructuum, quos que tempore medio percepit, dicto domino Leoni aut magistro Jacobo," procuratori eius, ad premissa omnia et quodlibet premissorum cogendum et compellendum fore, quem eciam dominum Bohussium in persona magistri Petri, procuratoris ipsius, summaliter et diffinitive condempnamus cum 9) M. Jakub je Jakub z Dobročkovic (viz o něm čís. 29, pozn. 2). R. 1427 je „procurator generalis causarum consistorii curie episcopalis Olo- mucensis necnon instagator et promotor officii“ a v této funkci přednáší před olomouckým církevním soudem v zastoupení převora a konventu kláštera au- gustiniánů u sv. Tomáše na Předměstí brněnském a jménem kněze Zigmunda z Pustiměře některé články na kněze Jiljího, faráře v Nových Hvězdlicích, jimiž ho usvědčuje, že „dampnate secte Joannis Wickleff et Joannis Hus, hereticorum dampnatorum, pro presenti adheret et hereticis eiusdem secte dampnabiliter conversatur et eam ut hereticus promovet et sectatur . . .“, že opustil farníky a „se ad dampnate secte hereticorum iungens, in Thowaczow, dioecesis Olomu- censis, ubi multitudo hereticorum confluit, in contemptum clavium, Sedi Romane et Summo Pontifici . . . contrariando . . ., populum sub utraque specie communi- cat et predicat falsum dogma hereticorum, asserens esse verum, et de presenti ipsis hereticis adheret, ritus eorum perversos continuando et confortando. „Jme- novaný Jiljí byl odsouzen a na faru dosazen Zigmund z Pustiměře. [Aug. Neu- mann, Nové prameny, str. 66 a další). 19
et personas fuit hincinde in scriptis exceptum et in scriptis similiter repli- catum, duplicacione pro parte domini Bohussii in scriptis subsecuta. Tan- dem ad producenda omnia et singula, quibus in presenti causa uti vellent, dictis partibus certum terminum peremptorium duximus statuendum, in quo termino partes hincinde nonnullas litteras et munimenta produxerunt, contra que producta hincinde fuit in scriptis exceptum generalibus replica- cionibus subsecutis. Ipsisque partibus in causa presenti concludentibus et per nos concludi petentibus, ad quorum peticionem in causa huismodi conclusimus et in ipsa habuimus pro concluso, prout ea omnia et singula in actis acticatis cause huismodi coram nobis habite et conscripte plenius et lucidius noscuntur contineri. Nos itaque Symon, locumtenens et iudex prescriptus, ipsius cause meritis visis et de consilio iurisperitorum dis- cussis, memoratis procuratoribus pro audienda per nos ferri sentenciam diffinitivam vel dicendi causam racionabilem cur ferri non debeat, coram nobis evocatis et in iudicio comparentibus nullamque causam, quare ferri non debeat allegantibus, sed eandem cum instancia debita ferri postulan- tibus et huiusmodi causa de consilio iurisperitorum in scriptis tulimus, le- gimus et promulgavimus per omnia sub his verbis: Christi nomine invocato, pro tribunali sedentes et ipsum pre oculis habentes solum, per hanc nostram diffinitivam sentenciam, quam ferimus in his scriptis, pronunciamus, decernimus et declaramus prefatum dominum Leonem ad presentacionem illustris ducis domini Przyemkonis ad cappellam sancti Laurencii et sanctarum virginum Agnetis et Margarethe in ecclesia oppaviensi canonice et legittime fuisse institutum et confirmatum et in eius possessione pacifica aliquot annis extitisse et eam cum fructibus et emolumentis possedisse, ipsique domino Bohussio, plebano in Spiczka, parti adverse, non licuisse nec licere de eadem cappella et eius administracione ad presentacionem cuiuscunque se intromittere et propter premissa dictum dominum Bohussium ab administracione eiusdem cappelle fore et esse amovendum et amoveri debere, quem eciam presentibus ammovemus ipsum- que dominum Leonem ad possessionem eiusdem cappelle restituimus et reponimus, dominum quoque Bohussium ad restitucionem fructuum, quos que tempore medio percepit, dicto domino Leoni aut magistro Jacobo," procuratori eius, ad premissa omnia et quodlibet premissorum cogendum et compellendum fore, quem eciam dominum Bohussium in persona magistri Petri, procuratoris ipsius, summaliter et diffinitive condempnamus cum 9) M. Jakub je Jakub z Dobročkovic (viz o něm čís. 29, pozn. 2). R. 1427 je „procurator generalis causarum consistorii curie episcopalis Olo- mucensis necnon instagator et promotor officii“ a v této funkci přednáší před olomouckým církevním soudem v zastoupení převora a konventu kláštera au- gustiniánů u sv. Tomáše na Předměstí brněnském a jménem kněze Zigmunda z Pustiměře některé články na kněze Jiljího, faráře v Nových Hvězdlicích, jimiž ho usvědčuje, že „dampnate secte Joannis Wickleff et Joannis Hus, hereticorum dampnatorum, pro presenti adheret et hereticis eiusdem secte dampnabiliter conversatur et eam ut hereticus promovet et sectatur . . .“, že opustil farníky a „se ad dampnate secte hereticorum iungens, in Thowaczow, dioecesis Olomu- censis, ubi multitudo hereticorum confluit, in contemptum clavium, Sedi Romane et Summo Pontifici . . . contrariando . . ., populum sub utraque specie communi- cat et predicat falsum dogma hereticorum, asserens esse verum, et de presenti ipsis hereticis adheret, ritus eorum perversos continuando et confortando. „Jme- novaný Jiljí byl odsouzen a na faru dosazen Zigmund z Pustiměře. [Aug. Neu- mann, Nové prameny, str. 66 a další). 19
Strana 20
expensis litis, quarum taxam nobis in posterum reservamus. In quorum testimonium presentes litteras seu presentem sentenciam diffinitivem sigilli officialatus curie episcopalis olomucensis appensione iussimus communiri. Lata et lecta et in scriptis promulgata est hec sentencia diffinitiva per nos Symonem locumtenentem predictum. Olomucz, anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo nono, indiccione septima, die prima mensis julii .. . Presentibus honorafilibus et discretis viris Symone,10 ad beatam Virginem Mariam in Preurbiocivitatis olomucensis, Johanne in Peczenicz,11 ecclesarum plebanis, Johane dicto Knyweys, com- mendatore fructum ecclesje sancti Mauricii in Olomuczi2 et Wen- ceslao dicto Okacz de Namyesscz,13 presbytero olomucensis dyocesis, testibus fidedignis circa premissa. Pečet: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed polopostava stětí sv. Jana Kř., kolem nápis: † SIGI. OFFICIALATUS ECCLESIE OLOMUCENSIS. 42 1429, říjen 19. Opava. — Notářský instrument, jímž Petr Brun- ner, oltářník u sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě, zmocňuje M. Jakuba z Dobročkovic, prokurátora olomoucké konzistoře, aby jeho jménem rezignoval na oltářní obročí do rukou kardinála Jana Železného. Státní archív Brno, Nová Sbírka čís. 692/2 (Pergam. originál 43,2 cm X 36,5 cm, plika 3,8 cm). Martin Mikulášův z Opavy, veřejný notář, dosvědčuje, že před ním a dožádanými svědky Petr Brunner zmocnil M. Jakuba z Dobroč- kovic, prokurátora olomoucké konzistoře, aby místo něho rezignoval na obročí při oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě do rukou kardinála Jana Železného nebo jeho generálního zástupce, a složil při této příležitosti požadovanou přísahu, že tato rezignace se stala bez simonie a bez nečestných výminek. In nomine Domini. Amen. Sub anno Nativitatis eiusdem Domini mille- simo quadringentesimo vicesimo nono, indictione septima, die vero decima nona mensis octobris, hora vesperarum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini domini Martinii divina providencia pape quinti. . . . in Oppavia diocesis olomucensis in domo habitacionis honorabilis viri 10) Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 275 jej neuvádí. 11) Ani jej Wolný, o c. II, 292 nezná. 12) Plebánem neboli farářem u sv. Mořice v Olomouci býval od r. 1384 některý olomoucký kanovník, který však zpravidla faru pronajímal za určitý plat nájemci (commendor fructuum). Plebánem v této době byl snad již od r. 1419, jistě však v letech 1429—30 kapitulní probošt Kuneš ze Zvole, který byl toho roku zvolen olomouckým biskupem [Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 236). Kommendatorem fary byl k r. 1429 zde připomínaný Jan, který se r. 1430 uvádí jako svědek rozhodnutí konzistoře ve sporu o faru v Blišticích u Krnova mezi Matyášem, farářem v Ro- zunicích a Jakubem Schoberlinem z Krnova (MAOp VI, 5). 13) Václav Okáč z Náměště se vzpomíná v letech 1429—52 (zde]. R. 1437 se stal oltářníkem u sv. Tomáše v Opavě (viz čís. 53), potom byl plebá- nem v Senici na Hané, kde r. 1452 zemřel. Jeho nástupcem tam se stal Jan z Hlav- nice (Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 377). 1) Martin V. byl papežem v letech 1417—1431. 20
expensis litis, quarum taxam nobis in posterum reservamus. In quorum testimonium presentes litteras seu presentem sentenciam diffinitivem sigilli officialatus curie episcopalis olomucensis appensione iussimus communiri. Lata et lecta et in scriptis promulgata est hec sentencia diffinitiva per nos Symonem locumtenentem predictum. Olomucz, anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo nono, indiccione septima, die prima mensis julii .. . Presentibus honorafilibus et discretis viris Symone,10 ad beatam Virginem Mariam in Preurbiocivitatis olomucensis, Johanne in Peczenicz,11 ecclesarum plebanis, Johane dicto Knyweys, com- mendatore fructum ecclesje sancti Mauricii in Olomuczi2 et Wen- ceslao dicto Okacz de Namyesscz,13 presbytero olomucensis dyocesis, testibus fidedignis circa premissa. Pečet: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed polopostava stětí sv. Jana Kř., kolem nápis: † SIGI. OFFICIALATUS ECCLESIE OLOMUCENSIS. 42 1429, říjen 19. Opava. — Notářský instrument, jímž Petr Brun- ner, oltářník u sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě, zmocňuje M. Jakuba z Dobročkovic, prokurátora olomoucké konzistoře, aby jeho jménem rezignoval na oltářní obročí do rukou kardinála Jana Železného. Státní archív Brno, Nová Sbírka čís. 692/2 (Pergam. originál 43,2 cm X 36,5 cm, plika 3,8 cm). Martin Mikulášův z Opavy, veřejný notář, dosvědčuje, že před ním a dožádanými svědky Petr Brunner zmocnil M. Jakuba z Dobroč- kovic, prokurátora olomoucké konzistoře, aby místo něho rezignoval na obročí při oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě do rukou kardinála Jana Železného nebo jeho generálního zástupce, a složil při této příležitosti požadovanou přísahu, že tato rezignace se stala bez simonie a bez nečestných výminek. In nomine Domini. Amen. Sub anno Nativitatis eiusdem Domini mille- simo quadringentesimo vicesimo nono, indictione septima, die vero decima nona mensis octobris, hora vesperarum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini domini Martinii divina providencia pape quinti. . . . in Oppavia diocesis olomucensis in domo habitacionis honorabilis viri 10) Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 275 jej neuvádí. 11) Ani jej Wolný, o c. II, 292 nezná. 12) Plebánem neboli farářem u sv. Mořice v Olomouci býval od r. 1384 některý olomoucký kanovník, který však zpravidla faru pronajímal za určitý plat nájemci (commendor fructuum). Plebánem v této době byl snad již od r. 1419, jistě však v letech 1429—30 kapitulní probošt Kuneš ze Zvole, který byl toho roku zvolen olomouckým biskupem [Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 236). Kommendatorem fary byl k r. 1429 zde připomínaný Jan, který se r. 1430 uvádí jako svědek rozhodnutí konzistoře ve sporu o faru v Blišticích u Krnova mezi Matyášem, farářem v Ro- zunicích a Jakubem Schoberlinem z Krnova (MAOp VI, 5). 13) Václav Okáč z Náměště se vzpomíná v letech 1429—52 (zde]. R. 1437 se stal oltářníkem u sv. Tomáše v Opavě (viz čís. 53), potom byl plebá- nem v Senici na Hané, kde r. 1452 zemřel. Jeho nástupcem tam se stal Jan z Hlav- nice (Wolný, Kirchl. Top. Ol. I, 377). 1) Martin V. byl papežem v letech 1417—1431. 20
Strana 21
magistri Mathie, altariste altaris Corporis Christi in Lubschicz,? in meique notarii publici subscripti ac testium presencia subscriptorum, ad hoc vo- catorum et rogatorum, constitutus personaliter honorabilis vir dominus Pet- rus dictus Brunner,3 altarista altaris sanctorum Fabiani et Sebastiani martyrum in ecclesia sanctissime Virginis Marie parochiali in Oppavia si- tuati, presbyter diocesis olomucensis antedicte, melioribus modo, via, iure et forma, quibus melius et efficacius fieri potuit et debuit, fecit, constituit ac eciam ordinavit suum verum, legitimum ac indubitatum procuratorem, actorem, factorem, negociorum suorum gestorem et nuncium specialem scientificum virum magistrum Jacobum de Dobroczkowicz,4 pro- curatorem consistorii olomucensis, absentem tanquam presentem, ad re- signandum simpliciter et de plano predictum suum altare sanctorum Fabiani et Sebastiani in manus reveredissimi in Christo patris et domini domini Johannis,5 tituli sancti Ciriaci sancte romane ecclesie presbyteris cardinalis, pragensis et olomucensis ecclesiarum commendatorem[!) aut eius in spi- ritualibus vicario, et ad prestandum iuramentum debitum, quod in huiusmodi resignacione et cessione nullum pactum aut turpis condicio seu pactum symoniacum intercessit(!), promittens mihi notario publico subscripto so- lempni stipulacione se ratum et gratum huiusmodi resignacionem et ces- sionem, sic ut premittitur, per supranominatum suum procuratorem facien- dam, perpetue inviolabiliter observaturum, eciam si talia forent, que mandatum exigant speciale, petens eciam a me notario publico subscripto presens publicum confici instrumentum. Acta sunt hec anno, indictione, die, mense, hora, pontificatu et loco quibus supra. Presentibus honorabilibus viris dominis Wenceslao, plebano in Jectar," et Nicolao, altarista altaris Transfigurationis Domini nostri Jesu Christi in Oppavia,7 presbyteris pre- dicte diocesis olomucensis, testibus ad premissa vocatis specialiter et ro- gatis. Doložka notáře Martina Mikulášova z Opavy, veřejného notáře, že všech- no se stalo, jak shora uvedeno: Notářské znamení: monstrance se jménem Martinus. 2) M. Matyáš z Hlubčic, odjinud neznám. 3) Petr Brunner viz čís. 38, pozn. 2. 4) M. Jakub z Dobročkovic viz čís. 29, pozn. 2. 5) Je to Jan Železný. 6) Václav, farář jaktařský, zvaný Václav z Olomouce, uvádí se v letech 1425—29. R. 1425 pohnal slavkovského faráře Zigmunda, že mu již od tří let zadržuje roční plat 4 kop gr., kterým je mu povinen jako správci „ecclesie matri- cis“. Svou při u církevního soudu vyhrál, avšak podle rozhodnutí konzistoře měly se napříště platit jen 3 kopy gr. ročně. Přátelskou dohodou z r. 1426 odpustil Václav Zigmundovi 7 kop gr. zasedělého platu (viz Ed. Richter, Beitrag zur Geschichte der Enklaven in Schlesten, Notizenplatt 1867, str. 17—18). 7) Odjinud znám není. 43 1429, listopad 6. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodává M. Ondřeji Havlovu ze Zlína roční plat 61/2 kopy grošů na Stě- bořicích k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII, 3 (inzert v potvrzení biskupa Pavla z Mili- čína — viz čís. 60). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 46—47v, čís. B (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem 21
magistri Mathie, altariste altaris Corporis Christi in Lubschicz,? in meique notarii publici subscripti ac testium presencia subscriptorum, ad hoc vo- catorum et rogatorum, constitutus personaliter honorabilis vir dominus Pet- rus dictus Brunner,3 altarista altaris sanctorum Fabiani et Sebastiani martyrum in ecclesia sanctissime Virginis Marie parochiali in Oppavia si- tuati, presbyter diocesis olomucensis antedicte, melioribus modo, via, iure et forma, quibus melius et efficacius fieri potuit et debuit, fecit, constituit ac eciam ordinavit suum verum, legitimum ac indubitatum procuratorem, actorem, factorem, negociorum suorum gestorem et nuncium specialem scientificum virum magistrum Jacobum de Dobroczkowicz,4 pro- curatorem consistorii olomucensis, absentem tanquam presentem, ad re- signandum simpliciter et de plano predictum suum altare sanctorum Fabiani et Sebastiani in manus reveredissimi in Christo patris et domini domini Johannis,5 tituli sancti Ciriaci sancte romane ecclesie presbyteris cardinalis, pragensis et olomucensis ecclesiarum commendatorem[!) aut eius in spi- ritualibus vicario, et ad prestandum iuramentum debitum, quod in huiusmodi resignacione et cessione nullum pactum aut turpis condicio seu pactum symoniacum intercessit(!), promittens mihi notario publico subscripto so- lempni stipulacione se ratum et gratum huiusmodi resignacionem et ces- sionem, sic ut premittitur, per supranominatum suum procuratorem facien- dam, perpetue inviolabiliter observaturum, eciam si talia forent, que mandatum exigant speciale, petens eciam a me notario publico subscripto presens publicum confici instrumentum. Acta sunt hec anno, indictione, die, mense, hora, pontificatu et loco quibus supra. Presentibus honorabilibus viris dominis Wenceslao, plebano in Jectar," et Nicolao, altarista altaris Transfigurationis Domini nostri Jesu Christi in Oppavia,7 presbyteris pre- dicte diocesis olomucensis, testibus ad premissa vocatis specialiter et ro- gatis. Doložka notáře Martina Mikulášova z Opavy, veřejného notáře, že všech- no se stalo, jak shora uvedeno: Notářské znamení: monstrance se jménem Martinus. 2) M. Matyáš z Hlubčic, odjinud neznám. 3) Petr Brunner viz čís. 38, pozn. 2. 4) M. Jakub z Dobročkovic viz čís. 29, pozn. 2. 5) Je to Jan Železný. 6) Václav, farář jaktařský, zvaný Václav z Olomouce, uvádí se v letech 1425—29. R. 1425 pohnal slavkovského faráře Zigmunda, že mu již od tří let zadržuje roční plat 4 kop gr., kterým je mu povinen jako správci „ecclesie matri- cis“. Svou při u církevního soudu vyhrál, avšak podle rozhodnutí konzistoře měly se napříště platit jen 3 kopy gr. ročně. Přátelskou dohodou z r. 1426 odpustil Václav Zigmundovi 7 kop gr. zasedělého platu (viz Ed. Richter, Beitrag zur Geschichte der Enklaven in Schlesten, Notizenplatt 1867, str. 17—18). 7) Odjinud znám není. 43 1429, listopad 6. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodává M. Ondřeji Havlovu ze Zlína roční plat 61/2 kopy grošů na Stě- bořicích k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII, 3 (inzert v potvrzení biskupa Pavla z Mili- čína — viz čís. 60). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 46—47v, čís. B (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem 21
Strana 22
a syndikem města Opavy, v Opavě 30. října 1930). Tamtéž, Kopiář. oltář. nadací B, str. 94—97, čís. B (opis). Tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 151—152 (opis). Kopetzky, Regesten, čís. 461. Kníže Přemek vyznává, že prodal roční plat 61/2 kopy grošů na vsi Stěbořicích v knížectví opavském, na platu, kterým jsou mu poplatní obyvatelé téže vsi od starodávna povinní ročně odvádět z titulu vrchního panství a ochrany, M. Ondřejovi Havlovu ze Zlína, kaplanu kaple sv. Petra a Pavla, nedávno zbudované na hřbitově při farním kostele Panny Marie v Opavě, a oltářníku oltáře sv. Bartoloměje, Kryštofa a Valentina v kostele Panny Marie pod starou věží a jeho nástupcům za 65 kop grošů, kterých použil ke své potřebě, hlavně na obranu knížectví proti husitům. Rychtář stěbořický bude povinen každoročně jmenovaný plat od poplatníků vybrat a při termínu sv. Václava doručit ho kupiteli nebo jeho řádným nástupcům, pod propadnutím církevním trestům. Aby se pak oltářníci tím horlivěji modlili za spásu duše jeho a jeho předků, dává kníže M. Ondřejovi ze Zlína a všem jeho nástupcům dům Jana Konráda, ležící v konventu za špitálem v Opavě, který na něho spadl po smrti Petra Wolfa, měšťa- na opavského, zemřelého bez poslední vůle a bez dědiců. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam infrascriptorum memoriam. Nos Przemko, Dei gracia dux et dominus Oppavie, ad nostrorum here- dum et successorum ac universorum et singulorum hominum, presencium et futurorum, notitiam tenore presentis nostre litere cupimus et volumus pervenire, quia sani mente et racione maturoque consilio plurium fidelium nostrorum, nam hec nostra nostrique ducatus oppaviensis necessitas et evidens utilitas deposcebant, vendidimus iusto et vero vendicionis titulo dimidiam septimam marcam grossorum denariorum pragensium .. . census- seu redditus annui in et super villa Steborsicz,1 in ducatu nostro oppa- 1)S těbořice patřily již od počátku stol. XIII. cisterciáckému klášteru na Velehradě, v jehož držení se poprvé připomínají r. 1220 v listině olomouckého biskupa Roberta, jíž se souhlasem kapituly věnoval velehradskému klášteru desá- tek z klášterních vsí (CDB II, str. 179, čís. 195). V listině se mluví o Stěbořicích v provincii opavské se vším příslušenstvím, z čehož možno usuzovat, že byly již od nejstarších dob správním a hospodářským centrem celého území, zvaného později újezd stěbořický. Ze Stěbořic také byla řízena kolonizace z větší části zalesněného území, rozprostírajícího se na západ až po řeku Moravici. Klášter se snažil pojistit si rozsah darovaného obvodu interpolováním privilegia krále Přemysla Otakara I., vsuvkou „in provincia oppaviensi cum nemore adiacente et omnibus attinentiis versus occidentem usque ad torrentem, qui dicitur Mora- vicze“, zařazenou do výčtu klášterních statků na Opavsku hned po jménu Stě- bořice (CDB II, 425, čís. 380). Výsledkem cisterciácké kolonizace druhé čtvrtiny XIII. stol. jsou Ekkardisdorf, tj. ves Ekkardova (Jakartovice), Hermannsdorf, tj. ves Heřmanova [Svobodné Heřmanice), Sibodendorf, tj. ves Životova (Horní Živo- tice), Mladotsdorf, tj. ves Mladotova (Mladotice, nyní Mladecko), Bratrigsdorf, tj. ves Bratříkova (Bratříkovice), Jeskendorf, tj. ves Ješkova (ezdkovice), Hla- wenic (Hlavnice), Sczadek (Sádek) a Jamenicz Uamnice) — (CDM III, 128, čís. 155). K těmto vesnicím přistoupily r. 1256 nebo krátce před tím ještě Zlatníky, které klášter koupil od Smila z Bílkova (CDM III, 205, čís. 229). Kromě toho patřily klášteru velehradskému ještě statky na druhé straně Opavice, na dnešním Hlučínsku, které byly rovněž spravovány ze Stěbořic. V době největšího rozkvětu klášterního majetku koncem XIV. a poč. XV. stol. patřilo k okrsku (hofmister- 22
a syndikem města Opavy, v Opavě 30. října 1930). Tamtéž, Kopiář. oltář. nadací B, str. 94—97, čís. B (opis). Tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 151—152 (opis). Kopetzky, Regesten, čís. 461. Kníže Přemek vyznává, že prodal roční plat 61/2 kopy grošů na vsi Stěbořicích v knížectví opavském, na platu, kterým jsou mu poplatní obyvatelé téže vsi od starodávna povinní ročně odvádět z titulu vrchního panství a ochrany, M. Ondřejovi Havlovu ze Zlína, kaplanu kaple sv. Petra a Pavla, nedávno zbudované na hřbitově při farním kostele Panny Marie v Opavě, a oltářníku oltáře sv. Bartoloměje, Kryštofa a Valentina v kostele Panny Marie pod starou věží a jeho nástupcům za 65 kop grošů, kterých použil ke své potřebě, hlavně na obranu knížectví proti husitům. Rychtář stěbořický bude povinen každoročně jmenovaný plat od poplatníků vybrat a při termínu sv. Václava doručit ho kupiteli nebo jeho řádným nástupcům, pod propadnutím církevním trestům. Aby se pak oltářníci tím horlivěji modlili za spásu duše jeho a jeho předků, dává kníže M. Ondřejovi ze Zlína a všem jeho nástupcům dům Jana Konráda, ležící v konventu za špitálem v Opavě, který na něho spadl po smrti Petra Wolfa, měšťa- na opavského, zemřelého bez poslední vůle a bez dědiců. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam infrascriptorum memoriam. Nos Przemko, Dei gracia dux et dominus Oppavie, ad nostrorum here- dum et successorum ac universorum et singulorum hominum, presencium et futurorum, notitiam tenore presentis nostre litere cupimus et volumus pervenire, quia sani mente et racione maturoque consilio plurium fidelium nostrorum, nam hec nostra nostrique ducatus oppaviensis necessitas et evidens utilitas deposcebant, vendidimus iusto et vero vendicionis titulo dimidiam septimam marcam grossorum denariorum pragensium .. . census- seu redditus annui in et super villa Steborsicz,1 in ducatu nostro oppa- 1)S těbořice patřily již od počátku stol. XIII. cisterciáckému klášteru na Velehradě, v jehož držení se poprvé připomínají r. 1220 v listině olomouckého biskupa Roberta, jíž se souhlasem kapituly věnoval velehradskému klášteru desá- tek z klášterních vsí (CDB II, str. 179, čís. 195). V listině se mluví o Stěbořicích v provincii opavské se vším příslušenstvím, z čehož možno usuzovat, že byly již od nejstarších dob správním a hospodářským centrem celého území, zvaného později újezd stěbořický. Ze Stěbořic také byla řízena kolonizace z větší části zalesněného území, rozprostírajícího se na západ až po řeku Moravici. Klášter se snažil pojistit si rozsah darovaného obvodu interpolováním privilegia krále Přemysla Otakara I., vsuvkou „in provincia oppaviensi cum nemore adiacente et omnibus attinentiis versus occidentem usque ad torrentem, qui dicitur Mora- vicze“, zařazenou do výčtu klášterních statků na Opavsku hned po jménu Stě- bořice (CDB II, 425, čís. 380). Výsledkem cisterciácké kolonizace druhé čtvrtiny XIII. stol. jsou Ekkardisdorf, tj. ves Ekkardova (Jakartovice), Hermannsdorf, tj. ves Heřmanova [Svobodné Heřmanice), Sibodendorf, tj. ves Životova (Horní Živo- tice), Mladotsdorf, tj. ves Mladotova (Mladotice, nyní Mladecko), Bratrigsdorf, tj. ves Bratříkova (Bratříkovice), Jeskendorf, tj. ves Ješkova (ezdkovice), Hla- wenic (Hlavnice), Sczadek (Sádek) a Jamenicz Uamnice) — (CDM III, 128, čís. 155). K těmto vesnicím přistoupily r. 1256 nebo krátce před tím ještě Zlatníky, které klášter koupil od Smila z Bílkova (CDM III, 205, čís. 229). Kromě toho patřily klášteru velehradskému ještě statky na druhé straně Opavice, na dnešním Hlučínsku, které byly rovněž spravovány ze Stěbořic. V době největšího rozkvětu klášterního majetku koncem XIV. a poč. XV. stol. patřilo k okrsku (hofmister- 22
Strana 23
viensi sita, et singulariter ex nomine de et super censu, quem nobis ruri- cole censite seu reddituarii eiusdem ville racione dominii seu manutencio- nis et allias superioris iuris annuatim solvere ex antiquo soliti sunt et te- nentur, honorabili viro Andree Galli de Zlin,2 capellano capelle ství) stěbořickému 21 vesnic v okolí Opavy (Hurt, Dějiny cisterciáckého klášte- ra na Velehradě I, 52—53). První jménem známý správce-hofmistr stěbořického okrsku byl fr. Jan, uváděný k r. 1269 (CDM IV, 30, čís. 24). V soupise klášterních vesnic z r. 1265, kdy biskup Bruno daroval klášteru desátek z jeho vesnic, se kromě již uvedených vesnic jmenují ještě Bohdanovy, vzniklé patrně v letech 1250—1265 (CDM III, 372, čís. 370), a v potvrzení krále Přemysla Otakara II. z r. 1270 ještě ves Držkovice, zaniklé patrně někdy v XV. stol. v blízkosti Svobodných Heřmanic (CDM IV, 42, čís. 34). Z pozemků posledně jmenované vsi byl později zřízen dvůr (Prasek, Historická top. Rkp v SAO, heslo Stěbořice). R. 1315 vyňal král Jan Lucemburský klášterní poddané na Moravě i na Opavsku z pravomoci královských a zemských úřadů (CDM VI, 61, čís. 88). R. 1320 došlo za spolupráce nejmenovaného stěbořického hofmistra a purkrabího hradeckého knížecího zámku Přecha k novému osazení zpustlé vsi Darkovic a zřízení dvora a rybníka z pusté vsi Žibřidovic, z něhož se odváděl roční plat k stěbořickému hofmistrovi (CDM VI, 122, čís. 156). Při dělení Opavska r. 1377 připadly statky velehradského kláštera k dílu knížat Václava a Přemka (CDS VI, 195—7; Pra- sek, Program 1890, str. 14). Knížata opavská měla nad klášterními statky tzv. vrchní právo, tj. pobírala určité platy. Kníže Přemek prodal r. 1429 na svých platech z titulu vrchního práva na Stěbořicích 61/2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě a takto získaných peněz použil na obranu knížectví opavského proti husitům (zde). Jinak však zůstaly Stěbořice i nadále v držení kláštera, který je spravoval prostřednictvím svých hofmistrů, z nichž se v letech 1430—7 uvádí Bernard (SAO, dominikáni D 1; Kopetzky, Reg. 467; SAO, klarisky L 3), k r. 1448 Burkhard (viz čís. 77), k r. 1459 Eberhard (Wolný, Ktrchl. Top. IV, 238). Klášter postavil snad ještě ve XIII. stol. ve Stě- bořicích kostel, z jehož původní stavby se kromě části zdiva zachoval pod omítkou boční portál. Při kostele byla také zřízena duchovní správa, kterou zastávali buďto sami hofmistří nebo jiní kněží jako plebáni. Z těchto plebánů známe k r. 1359 Rudolfa, který před svou smrtí odkázal špitálu sv. Mikuláše v Opavě 16 kop grošů, zajištěných na určitých pozemcích v okolí Opavy (SAO, Pozůstalost Zukalova) a Jana Gloriu, který r. 1450 pohání Budivoje z Jezdkovic z 10 kop grošů k zemskému právu opavskému, že je mu dlužen za služby 4 kopy gr. a 20 grošů na nohavice (KPO I, 53 — Kapras I, 51, č. 480). Než války husitské těžce dolehly na klášter, a proto opat ve snaze pomoci klášteru a snad také i na nátlak krále Jiřího z Poděbrad zastavil r. 1467 zboží stěbořické v 1500 kopách grošů horlivému přívrženci královu Bernardu Běrkovi z Násile a jeho synu Hynkovi na dobu jejich života. Ke zboží stěbořickému patřila tehdy ves Stěbořice s dvorem, mlýnem a rybníkem, Jamnice, Jezdkovice, Mladotice, Bratří- kovice, Malé Hoštice, Píšť se dvěma mlýny a Ovsiště [Hurt, Dějiny I. str. 120). A příštího roku dal král Jiří Běrkovi souhlas, aby mohl vykoupit také ostatní vsi klášterní na Opavsku i s vrchním právem nad nimi, což on také učinil. Tím se dostal celý stěbořický újezd do jeho rukou (Hurt, Dějiny 121). 2) M. Ondřej Havlův ze Zlína byl r. 1431 spolu s Jankem z Bělé písařem knížete Přemka (ZDO I, 1 — Kapras, XV; II, 12). Kromě toho byl již r. 1429 oltářníkem kaple sv. Petra a Pavla na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě (zde). Později se stal olomouckým kanovníkem, kde se připomíná 30. 9. 1436 (SAOlom. kapitulní archív A IIId 3). V lednu r. 1438 byl však již mrtev (víz čís. 59). 23
viensi sita, et singulariter ex nomine de et super censu, quem nobis ruri- cole censite seu reddituarii eiusdem ville racione dominii seu manutencio- nis et allias superioris iuris annuatim solvere ex antiquo soliti sunt et te- nentur, honorabili viro Andree Galli de Zlin,2 capellano capelle ství) stěbořickému 21 vesnic v okolí Opavy (Hurt, Dějiny cisterciáckého klášte- ra na Velehradě I, 52—53). První jménem známý správce-hofmistr stěbořického okrsku byl fr. Jan, uváděný k r. 1269 (CDM IV, 30, čís. 24). V soupise klášterních vesnic z r. 1265, kdy biskup Bruno daroval klášteru desátek z jeho vesnic, se kromě již uvedených vesnic jmenují ještě Bohdanovy, vzniklé patrně v letech 1250—1265 (CDM III, 372, čís. 370), a v potvrzení krále Přemysla Otakara II. z r. 1270 ještě ves Držkovice, zaniklé patrně někdy v XV. stol. v blízkosti Svobodných Heřmanic (CDM IV, 42, čís. 34). Z pozemků posledně jmenované vsi byl později zřízen dvůr (Prasek, Historická top. Rkp v SAO, heslo Stěbořice). R. 1315 vyňal král Jan Lucemburský klášterní poddané na Moravě i na Opavsku z pravomoci královských a zemských úřadů (CDM VI, 61, čís. 88). R. 1320 došlo za spolupráce nejmenovaného stěbořického hofmistra a purkrabího hradeckého knížecího zámku Přecha k novému osazení zpustlé vsi Darkovic a zřízení dvora a rybníka z pusté vsi Žibřidovic, z něhož se odváděl roční plat k stěbořickému hofmistrovi (CDM VI, 122, čís. 156). Při dělení Opavska r. 1377 připadly statky velehradského kláštera k dílu knížat Václava a Přemka (CDS VI, 195—7; Pra- sek, Program 1890, str. 14). Knížata opavská měla nad klášterními statky tzv. vrchní právo, tj. pobírala určité platy. Kníže Přemek prodal r. 1429 na svých platech z titulu vrchního práva na Stěbořicích 61/2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě a takto získaných peněz použil na obranu knížectví opavského proti husitům (zde). Jinak však zůstaly Stěbořice i nadále v držení kláštera, který je spravoval prostřednictvím svých hofmistrů, z nichž se v letech 1430—7 uvádí Bernard (SAO, dominikáni D 1; Kopetzky, Reg. 467; SAO, klarisky L 3), k r. 1448 Burkhard (viz čís. 77), k r. 1459 Eberhard (Wolný, Ktrchl. Top. IV, 238). Klášter postavil snad ještě ve XIII. stol. ve Stě- bořicích kostel, z jehož původní stavby se kromě části zdiva zachoval pod omítkou boční portál. Při kostele byla také zřízena duchovní správa, kterou zastávali buďto sami hofmistří nebo jiní kněží jako plebáni. Z těchto plebánů známe k r. 1359 Rudolfa, který před svou smrtí odkázal špitálu sv. Mikuláše v Opavě 16 kop grošů, zajištěných na určitých pozemcích v okolí Opavy (SAO, Pozůstalost Zukalova) a Jana Gloriu, který r. 1450 pohání Budivoje z Jezdkovic z 10 kop grošů k zemskému právu opavskému, že je mu dlužen za služby 4 kopy gr. a 20 grošů na nohavice (KPO I, 53 — Kapras I, 51, č. 480). Než války husitské těžce dolehly na klášter, a proto opat ve snaze pomoci klášteru a snad také i na nátlak krále Jiřího z Poděbrad zastavil r. 1467 zboží stěbořické v 1500 kopách grošů horlivému přívrženci královu Bernardu Běrkovi z Násile a jeho synu Hynkovi na dobu jejich života. Ke zboží stěbořickému patřila tehdy ves Stěbořice s dvorem, mlýnem a rybníkem, Jamnice, Jezdkovice, Mladotice, Bratří- kovice, Malé Hoštice, Píšť se dvěma mlýny a Ovsiště [Hurt, Dějiny I. str. 120). A příštího roku dal král Jiří Běrkovi souhlas, aby mohl vykoupit také ostatní vsi klášterní na Opavsku i s vrchním právem nad nimi, což on také učinil. Tím se dostal celý stěbořický újezd do jeho rukou (Hurt, Dějiny 121). 2) M. Ondřej Havlův ze Zlína byl r. 1431 spolu s Jankem z Bělé písařem knížete Přemka (ZDO I, 1 — Kapras, XV; II, 12). Kromě toho byl již r. 1429 oltářníkem kaple sv. Petra a Pavla na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě (zde). Později se stal olomouckým kanovníkem, kde se připomíná 30. 9. 1436 (SAOlom. kapitulní archív A IIId 3). V lednu r. 1438 byl však již mrtev (víz čís. 59). 23
Strana 24
sanctorum Petri et Pauli apostolorum, noviter erecte et constructe iuxta cimiterium ecclesie beatissime Virginis Marie in Oppavia,3 nec non altariste beatorum Bartholomei apostoli, Christofori et Valentini martyrum altaris in dicta ecclesia eiusdem sancte Marie Virginis sub turri antiqua situati," clerico diocesis olomucensis, et suis predicte capelle successoribus, pro sexaginta quinque marcis grossorum predictorum, nobis, ut prefertur, in- tegre persolutorum et plene pagatorum et in usus nostros necessarios ac pro defensione ducatus nostri a Wiclefistis seu Hussitis' utiliter conversorum, exigendas, tollendas et recipiendas easdem sex marcas cum dimida grossorum a villanis censitis et reddituariis dicte ville Steborzicz singulis annis in die sancti Wenceslai, mittentes ipsum in veram et pa- cificam possessionem dictarum sex marcarum cum dimidia marca grosso- rum census annui, sic ut prefertur, per nos venditorum, promittentes ni- chilominus dictum Andream emptorem aut eius successores in percepcione supradicti census per nosmetipsum aut per officiales nostros nullatenus impedire, perturbare et auctoritate nunc eosdem homines censitas et reddi- tuarios dictae villae Steborzicz insuetis et indebitis exacionibus et aliis gravare gravaminibus, per quem dictum censum dicto emptori aut eius successoribus solvere non possent, quinimo quittantes ipsos a solucione dictarum sex marcarum cum dimidia marca grossorum census seu reddi- tus, transferentes et transfundentes in prenominatum emptorem et suos successores omne ius et proprietatem census supradicti, mandantes sepe- dictis censistis et reddituariis de supradicto censu sex marcarum cum di- midia marca grossorum singulis annis supradicto emptori et suis successo- ribus respondere. Judexque ville, qui pro tempore fuerit, eundem censum colligere et ad Oppaviam supranominato Andree aut suis successoribus offerre tenebitur et presentare in dicto tempore, ut prefertur. Quod si in solucione eiusdem census negligentes extiterint, annuimus et consentimus, quod per censuram ecclesiaticam et penas canonum exigatur et repetatur. Ut autem sepenominatus Andreas et sui successores pro nostra parentum- que nostorum salute animarum Deum devotius deprecentur, domum dominí Johannis Conradi,“ sitam in conventu retro hospitale a in Oppavia, ad nos per mortem Petri Wolf,7 civis ab intestato et sine ullo herede defuncti, legittime devolutam, capelle supranominate beatorum Petri et Pauli apostolorum annectimus et applicamus iure perpetuo libere possiden- dam. In quorum omnium et singulorum premissorum evidens testimonium et clariorem fidem presentem literam nostram maioris sigilli appensione roborari fecimus et muniri. Actum et datum in Oppavia, presentibus nobi- libus ac famosis familiaribus ac consiliariis nostris, fidelibus dilectis, do- mino Heinrico de Fulstein, domino Czeynkone de Hrad- 3) O stavbě kaple sv. Petra a Pavla viz čís. 28, pozn. 2. 4) „Stará věž“ pocházela patrně ještě z bývalého kostela, který stával na místě nynějšího kostela. Je to dnešní jižní věž farního kostela, značně ovšem změněná pozdějšími opravami a přestavbami. 5) Viz čís. 40, pozn. 1, 2. 6) O Janu Konrádovu viz čís. 26, pozn. 1. 6a) Je míněn špítál u sv. Alžběty. Místo za ním slulo konvent (viz čís. 46, pozn. 4). 7) Petr Wolf, měštan opavský, byl r. 1416 konšelem a svědkem prodeje 1 kopy platu Martinu Grunzgrenzilovi (MAO V, 2). 8) Této významné osobnosti bude věnována samostatná studie. 24
sanctorum Petri et Pauli apostolorum, noviter erecte et constructe iuxta cimiterium ecclesie beatissime Virginis Marie in Oppavia,3 nec non altariste beatorum Bartholomei apostoli, Christofori et Valentini martyrum altaris in dicta ecclesia eiusdem sancte Marie Virginis sub turri antiqua situati," clerico diocesis olomucensis, et suis predicte capelle successoribus, pro sexaginta quinque marcis grossorum predictorum, nobis, ut prefertur, in- tegre persolutorum et plene pagatorum et in usus nostros necessarios ac pro defensione ducatus nostri a Wiclefistis seu Hussitis' utiliter conversorum, exigendas, tollendas et recipiendas easdem sex marcas cum dimida grossorum a villanis censitis et reddituariis dicte ville Steborzicz singulis annis in die sancti Wenceslai, mittentes ipsum in veram et pa- cificam possessionem dictarum sex marcarum cum dimidia marca grosso- rum census annui, sic ut prefertur, per nos venditorum, promittentes ni- chilominus dictum Andream emptorem aut eius successores in percepcione supradicti census per nosmetipsum aut per officiales nostros nullatenus impedire, perturbare et auctoritate nunc eosdem homines censitas et reddi- tuarios dictae villae Steborzicz insuetis et indebitis exacionibus et aliis gravare gravaminibus, per quem dictum censum dicto emptori aut eius successoribus solvere non possent, quinimo quittantes ipsos a solucione dictarum sex marcarum cum dimidia marca grossorum census seu reddi- tus, transferentes et transfundentes in prenominatum emptorem et suos successores omne ius et proprietatem census supradicti, mandantes sepe- dictis censistis et reddituariis de supradicto censu sex marcarum cum di- midia marca grossorum singulis annis supradicto emptori et suis successo- ribus respondere. Judexque ville, qui pro tempore fuerit, eundem censum colligere et ad Oppaviam supranominato Andree aut suis successoribus offerre tenebitur et presentare in dicto tempore, ut prefertur. Quod si in solucione eiusdem census negligentes extiterint, annuimus et consentimus, quod per censuram ecclesiaticam et penas canonum exigatur et repetatur. Ut autem sepenominatus Andreas et sui successores pro nostra parentum- que nostorum salute animarum Deum devotius deprecentur, domum dominí Johannis Conradi,“ sitam in conventu retro hospitale a in Oppavia, ad nos per mortem Petri Wolf,7 civis ab intestato et sine ullo herede defuncti, legittime devolutam, capelle supranominate beatorum Petri et Pauli apostolorum annectimus et applicamus iure perpetuo libere possiden- dam. In quorum omnium et singulorum premissorum evidens testimonium et clariorem fidem presentem literam nostram maioris sigilli appensione roborari fecimus et muniri. Actum et datum in Oppavia, presentibus nobi- libus ac famosis familiaribus ac consiliariis nostris, fidelibus dilectis, do- mino Heinrico de Fulstein, domino Czeynkone de Hrad- 3) O stavbě kaple sv. Petra a Pavla viz čís. 28, pozn. 2. 4) „Stará věž“ pocházela patrně ještě z bývalého kostela, který stával na místě nynějšího kostela. Je to dnešní jižní věž farního kostela, značně ovšem změněná pozdějšími opravami a přestavbami. 5) Viz čís. 40, pozn. 1, 2. 6) O Janu Konrádovu viz čís. 26, pozn. 1. 6a) Je míněn špítál u sv. Alžběty. Místo za ním slulo konvent (viz čís. 46, pozn. 4). 7) Petr Wolf, měštan opavský, byl r. 1416 konšelem a svědkem prodeje 1 kopy platu Martinu Grunzgrenzilovi (MAO V, 2). 8) Této významné osobnosti bude věnována samostatná studie. 24
Strana 25
czan, Nicolao de Wladienyn,1o Hartlino Tunklino, de Sczytynal et Johanne Helm de Chotierad.12 Anno Domini millesimo quadringetesimo vicesimo nono, dominica die ante festum sancti Martini episcopi et confessoris.13 9) Čeněk z Hradčan držel kromě této vsi ještě Třebom a Klemštejn (KPO I, 13v — Kapras I, 19, čís. 161). Jeho manželkou byla patrně Eliška z Ful- štejna, která mu r. 1424 vložila svůj díl na Petrovicích (ZDK I, 25), jeho syny Oldřich a Bohuš, kteří byli společně s ním pohnání r. 1429 k zemskému právu opavskému. Zemřel brzy po r. 1429, neboť víckrát se již v pramenech neuvádí. R. 1431 držel Hradčany Oldřich z Hradčan, který se zúčastnil založení nových zemských desek opavských (ZDO I, 1 — Kapras I, XV; II, 13). 10) O Mikuláši z Vladěnína viz čís. 21, pozn. 10. 11) Hartel (Hartleb, Arkléb) Tunkel pocházel asi z Lehnicka, kde se počátkem stol. XV. vyskytuje řada Tunklů, mezi nimiž bylo jméno Hartel velmi oblíbeno (viz d’Elvert, Die Freiherren Tunkel von Hausbrunn. Notitzenblatt 1868, str. 9). Brzy však odešel z domova, hledaje si chleba, a vstoupil do služeb knížete Přemka, kde se s ním shledáváme poprvé r. 1411, kdy je podepsán jako svědek listiny knížete Přemka o věno Anny, manželky Jindřicha Klodburka na Pomorčovicích (CDS VI, 124, Kopetzky, Reg. 428). R. 1412 se nazývá dove- řem, tj. švagrem Heleny z Žeranovic [Ottův Slov. naučný XV, str. 780 — bez udání pramene). R. 1416 je opět svědkem listiny knížete Přemka, týkající se fojt- ství v Hlubčicích (Tillerova pozůstalost IV, 81; Kopetzky, Reg. 434, sice uvádí listinu, ale bez jmen svědků). R. 1420 byl Tunkel purkrabím na Cvilíně u Krnova a současně držitelem fojtství v Úvalně. Kníže Přemek mu tehdy dal svolení zaměnit fojtství úvalenské za dvůr v Dobešovách s Adamem ze Džbánic (Kopetzky, Reg. 442). K rychtě patřily 2 svobodné lány polí, krčma, kovárna, pekař, řezník, obuvník a krejčí a třetí peníz z pokut (Tiller IV, 101—103v). Někdy poté — Zukal se domnívá, že již r. 1420 — dostal se Tunkel v držení Štítiny, po níž se píše r. 1429, kdy je podepsán na listině knížete Přemka, týka- jící se oltáře sv. Petra a Pavla v Opavě (zde). Zukal dovozuje (Paměti opavské, str. 339), že knížata přihlížela k tomu, aby hrad Štítina byl ve spolehlivých ru- kou, a proto že ji Přemek vzdal Tunklovi, osvědčenému válečníku, ačkoliv jeho účast na válkách husitských spíše tušíme, než abychom ji mohli prokázat soudo- bými zprávami. Do zemských desek byla však Tunklovi Štítina vložena bývalým majitelem Čeňkem z Tvorkova až r. 1432, ač nejde-li o obnovu vkladu ze shoře- lých zemských desek do desek nových. Ke statku štítinskému patřila tehdy tvrz a ves Štítina, Mokré Lazce s mlýnem a Nové Sedlice (ZDO I, 15 — Kapras II, 26, čís. 52). V té době však držel Tunkel také Chlebičov a kníže Přemek mu r. 1433 udělil dovolení tento statek prodat, ale opět stejným způsobem, jak ho nabyl on, totiž právem manským (SAO, klarisky E 5; Tiller IV, 180; Kopetzky, Reg. 475). R. 1433 podepsal Tunkel poslední vůli knížete Přemka (Kopetzky, Reg. 476) a v únoru 1434 byl jedním z komisařů druhého dělení Opavska (CDS VI, 188; Kopetzky, Reg. 482). V té době už nedržel Štítinu, neboť ji již r. 1433 vložil Zbyňku Hřivnáčovi (ZDO I, 15 — Kapras II, 26, č. 51). Rovněž prodal také Chlebičov s příslušenstvím, totiž dvorem v Opavě před ratibořskou bránou Bedrovi z Bítova za 150 kop grošů (SAO, klarisky E 7). Potom o něm není slyšet až do r. 1439, kdy mu kníže Václav vzdal půl vsí Rovných a Mikuláš z Vladěnína druhou polovici (ZDO I, 25 — Kapras II, 37, č. 90). Odtud se Tunkel psal z Rovných. Zde také zajistil pro svou manželku věno ve výši 200 kop grošů (tamtéž 91). R. 1440 je podepsán jako spoluslibce za zástavu Edel- štejna knížetem Václavem Bolkovi Opolskému (CDS VI, 205 — Kopetzky, Reg. 516). Příštího roku postoupil svůj majetek v Rovných synu Janu Tunklovi, který téhož roku udělal stupek se svou manželkou Eliškou z Přestavlk na zboží v Rov- 25
czan, Nicolao de Wladienyn,1o Hartlino Tunklino, de Sczytynal et Johanne Helm de Chotierad.12 Anno Domini millesimo quadringetesimo vicesimo nono, dominica die ante festum sancti Martini episcopi et confessoris.13 9) Čeněk z Hradčan držel kromě této vsi ještě Třebom a Klemštejn (KPO I, 13v — Kapras I, 19, čís. 161). Jeho manželkou byla patrně Eliška z Ful- štejna, která mu r. 1424 vložila svůj díl na Petrovicích (ZDK I, 25), jeho syny Oldřich a Bohuš, kteří byli společně s ním pohnání r. 1429 k zemskému právu opavskému. Zemřel brzy po r. 1429, neboť víckrát se již v pramenech neuvádí. R. 1431 držel Hradčany Oldřich z Hradčan, který se zúčastnil založení nových zemských desek opavských (ZDO I, 1 — Kapras I, XV; II, 13). 10) O Mikuláši z Vladěnína viz čís. 21, pozn. 10. 11) Hartel (Hartleb, Arkléb) Tunkel pocházel asi z Lehnicka, kde se počátkem stol. XV. vyskytuje řada Tunklů, mezi nimiž bylo jméno Hartel velmi oblíbeno (viz d’Elvert, Die Freiherren Tunkel von Hausbrunn. Notitzenblatt 1868, str. 9). Brzy však odešel z domova, hledaje si chleba, a vstoupil do služeb knížete Přemka, kde se s ním shledáváme poprvé r. 1411, kdy je podepsán jako svědek listiny knížete Přemka o věno Anny, manželky Jindřicha Klodburka na Pomorčovicích (CDS VI, 124, Kopetzky, Reg. 428). R. 1412 se nazývá dove- řem, tj. švagrem Heleny z Žeranovic [Ottův Slov. naučný XV, str. 780 — bez udání pramene). R. 1416 je opět svědkem listiny knížete Přemka, týkající se fojt- ství v Hlubčicích (Tillerova pozůstalost IV, 81; Kopetzky, Reg. 434, sice uvádí listinu, ale bez jmen svědků). R. 1420 byl Tunkel purkrabím na Cvilíně u Krnova a současně držitelem fojtství v Úvalně. Kníže Přemek mu tehdy dal svolení zaměnit fojtství úvalenské za dvůr v Dobešovách s Adamem ze Džbánic (Kopetzky, Reg. 442). K rychtě patřily 2 svobodné lány polí, krčma, kovárna, pekař, řezník, obuvník a krejčí a třetí peníz z pokut (Tiller IV, 101—103v). Někdy poté — Zukal se domnívá, že již r. 1420 — dostal se Tunkel v držení Štítiny, po níž se píše r. 1429, kdy je podepsán na listině knížete Přemka, týka- jící se oltáře sv. Petra a Pavla v Opavě (zde). Zukal dovozuje (Paměti opavské, str. 339), že knížata přihlížela k tomu, aby hrad Štítina byl ve spolehlivých ru- kou, a proto že ji Přemek vzdal Tunklovi, osvědčenému válečníku, ačkoliv jeho účast na válkách husitských spíše tušíme, než abychom ji mohli prokázat soudo- bými zprávami. Do zemských desek byla však Tunklovi Štítina vložena bývalým majitelem Čeňkem z Tvorkova až r. 1432, ač nejde-li o obnovu vkladu ze shoře- lých zemských desek do desek nových. Ke statku štítinskému patřila tehdy tvrz a ves Štítina, Mokré Lazce s mlýnem a Nové Sedlice (ZDO I, 15 — Kapras II, 26, čís. 52). V té době však držel Tunkel také Chlebičov a kníže Přemek mu r. 1433 udělil dovolení tento statek prodat, ale opět stejným způsobem, jak ho nabyl on, totiž právem manským (SAO, klarisky E 5; Tiller IV, 180; Kopetzky, Reg. 475). R. 1433 podepsal Tunkel poslední vůli knížete Přemka (Kopetzky, Reg. 476) a v únoru 1434 byl jedním z komisařů druhého dělení Opavska (CDS VI, 188; Kopetzky, Reg. 482). V té době už nedržel Štítinu, neboť ji již r. 1433 vložil Zbyňku Hřivnáčovi (ZDO I, 15 — Kapras II, 26, č. 51). Rovněž prodal také Chlebičov s příslušenstvím, totiž dvorem v Opavě před ratibořskou bránou Bedrovi z Bítova za 150 kop grošů (SAO, klarisky E 7). Potom o něm není slyšet až do r. 1439, kdy mu kníže Václav vzdal půl vsí Rovných a Mikuláš z Vladěnína druhou polovici (ZDO I, 25 — Kapras II, 37, č. 90). Odtud se Tunkel psal z Rovných. Zde také zajistil pro svou manželku věno ve výši 200 kop grošů (tamtéž 91). R. 1440 je podepsán jako spoluslibce za zástavu Edel- štejna knížetem Václavem Bolkovi Opolskému (CDS VI, 205 — Kopetzky, Reg. 516). Příštího roku postoupil svůj majetek v Rovných synu Janu Tunklovi, který téhož roku udělal stupek se svou manželkou Eliškou z Přestavlk na zboží v Rov- 25
Strana 26
ných, které „jmá tam jeho otec a jemu dal“ (ZDOp I, 34 — Kapras II. 48, čís. 45). Nicméně však Hartel žil ještě r. 1449, kdy jej Jeroným Zeyfersheyn pohnal ze 120 zl. dluhu na Rovných (KPOp I, 52 — Kapras I, 50, čís. 477) a ze stejného obnosu na Pelhřimovách za jeho manželku (KPOp I, 55v — Kapras I, 53, č. 494). Jak však nabyl Pelhřimov, nedovedeme povědět. Brzy potom zemřel, neboť Zey- fersheyn se připovídal u zemského práva k jeho dědictví a poháněl jeho man- želku Nizu, „poněvadž Božím zjednáním z tohoto světa sešel a vona jeho zboží drží Pelhřimov, knížecie oddiel“ (KPOp I, 57 — Kapras I, 55, č. 506). — Kromě vzpomenutého již syna Jana Tunkla, který dědil po otci část Rovných, zůstala po něm dcera Barbora, která r. 1461 — dosud svobodná — vepsala své dědictví po otci, totiž Pelhřimovy, Václavu z Vladěnína (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). Vdova po něm Niza se potom provdala podruhé za Kryštofa Baruta a dala mu r. 1461 vložit svůj díl v Rovných do zemských desek (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). — Nadace, zřízená r. 1444 opavským knížetem u oltáře sv. Kryštofa v Krnově, kterou zaznamenává z kodexu investitur olomoucké konzistoře G. Wolný (Kirchl. Top. Ol. V, 357), se však na něho, jak se domníval Zukal (Zukalova pozůstalost v SAOp, odd. Šlechtici) nevztahuje, už protože ještě r. 1444 byl živ a kromě toho se nejmenoval Jan. Snad se týká jeho syna, o němž nevíme, kdy zemřel. 12) Jan Helm z Vyškovic a Chotěrad pocházel z rodu, který byl usedlý na Hrotovsku v jihozápadní Moravě a kde Helmové drželi Dobronice, Taví- kovice, Běhařovice a Slatinu. Jeho otcem byl Ješek Helm, který se přiženil k Adličce, vdově po Aleši Kabátovi, někdy držiteli dnes zaniklé vsi Vyškovic na Litenčicku u Kroměříže. R. 1376 přijala jej na spolek na své věno ve Vyško- vicích (ZDO III, 11). Odtud se počal Ješek psát z Vyškovic. Z prvního manželství Adličtina pocházel Aleš Kabát, z druhého vzešel syn Jan a dcera Klára. Po man- želově smrti r. 1392 přijímá Adlička své syny na spolek na svůj majetek a oní opět ji (ZDO VI, 405). První zmínka o Janu Helmovi je z r. 1390, kdy uzavírá spolek na svůj majetek se Štěpánem z Běhařovic (ZDB VII, 899). O dvě léta později je ženat a zapisuje své manželce Barboře 50 kop věna vsi Slatině a na gruntě v Dobronicích [ZDB VII, 1073). Potom však začíná své statky na Hro- tovsku jako příliš vzdálené od Vyškovic prodávat a patrně pod vlivem své sestry Kláry, provdané za Dětřicha [?) z Mejlic a na Malhoticích kupuje manské statky na Kelečsku. Již r. 1399 je spolu se sestrou a jejím synem Ondřejem a Otou z Tamfaldu pohnán z neznámé příčiny k manskému soudu od Jaroše z Mejlic, Klářina švagra (Lechner II, 214). Z okolnosti, že je v půhonu nazýván Jan z Malhotic je patrno, že zde měl nějaký majetek. R. 1408 přijal léno na 1/2 Malhotic bez 1 lánu, celé Těšíce s tvrzí, celé Babice, 4 lány se zahradami před Kelčí a 1 lán v Kladrubech (Lechner I, 25), když už rok před tím se spolčil s nevlastním bratrem Alešem a matkou na svůj alodiální majetek (ZDO VII, 361). Po smrti prvé manželky někdy kolem r. 1417 se Jan oženil podruhé s Kateřinou Šlevicovou ze Sosnové. Jejím vlivem byl patrně získán pro Opavsko, kde r. 1420 po potlačeném odboji proti králi Zigmundovi (viz G. Biermann, Geschichte der Herzogtümer, str. 189 a další) musel Petr z Kravař rozprodat rodinné statky: Kravaře a Kouty koupil Mikuláš Šlevic, Plšť Pavlík ze Sovince, Rozumice Boček z Labutě a konečně Kománov a Velké Hoštice Jan Helm. V obou posledně jme- novaných vsích a v Kravařích se tehdy připomíná také podací právo k faře (ZDK I, 18—20). Ještě téhož roku zapsal své manželce Kateřině Šlevicové na Velkých Hošticích 10 kop gr. ročního platu z titulu věna tamtéž) a jejího bratra Hanuše Šlevice vzal na spolek na Komárov (tamtéž). Téhož roku byl poslem Mikuláše Šlevice k zemským deskám opavským při vkladu Kravař a Kout (ZDK I, 18v) a u manského soudu v Kroměříži probíhala jeho pře se Zigmundem Bítovským o Skaličku u Hranic (Lechner II, 313). R. 1421 učinil poslední pořízení a za poručníky svých dětí a majetku ustanovil svou manželku Kateřinu Šlevico- 26
ných, které „jmá tam jeho otec a jemu dal“ (ZDOp I, 34 — Kapras II. 48, čís. 45). Nicméně však Hartel žil ještě r. 1449, kdy jej Jeroným Zeyfersheyn pohnal ze 120 zl. dluhu na Rovných (KPOp I, 52 — Kapras I, 50, čís. 477) a ze stejného obnosu na Pelhřimovách za jeho manželku (KPOp I, 55v — Kapras I, 53, č. 494). Jak však nabyl Pelhřimov, nedovedeme povědět. Brzy potom zemřel, neboť Zey- fersheyn se připovídal u zemského práva k jeho dědictví a poháněl jeho man- želku Nizu, „poněvadž Božím zjednáním z tohoto světa sešel a vona jeho zboží drží Pelhřimov, knížecie oddiel“ (KPOp I, 57 — Kapras I, 55, č. 506). — Kromě vzpomenutého již syna Jana Tunkla, který dědil po otci část Rovných, zůstala po něm dcera Barbora, která r. 1461 — dosud svobodná — vepsala své dědictví po otci, totiž Pelhřimovy, Václavu z Vladěnína (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). Vdova po něm Niza se potom provdala podruhé za Kryštofa Baruta a dala mu r. 1461 vložit svůj díl v Rovných do zemských desek (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 39). — Nadace, zřízená r. 1444 opavským knížetem u oltáře sv. Kryštofa v Krnově, kterou zaznamenává z kodexu investitur olomoucké konzistoře G. Wolný (Kirchl. Top. Ol. V, 357), se však na něho, jak se domníval Zukal (Zukalova pozůstalost v SAOp, odd. Šlechtici) nevztahuje, už protože ještě r. 1444 byl živ a kromě toho se nejmenoval Jan. Snad se týká jeho syna, o němž nevíme, kdy zemřel. 12) Jan Helm z Vyškovic a Chotěrad pocházel z rodu, který byl usedlý na Hrotovsku v jihozápadní Moravě a kde Helmové drželi Dobronice, Taví- kovice, Běhařovice a Slatinu. Jeho otcem byl Ješek Helm, který se přiženil k Adličce, vdově po Aleši Kabátovi, někdy držiteli dnes zaniklé vsi Vyškovic na Litenčicku u Kroměříže. R. 1376 přijala jej na spolek na své věno ve Vyško- vicích (ZDO III, 11). Odtud se počal Ješek psát z Vyškovic. Z prvního manželství Adličtina pocházel Aleš Kabát, z druhého vzešel syn Jan a dcera Klára. Po man- želově smrti r. 1392 přijímá Adlička své syny na spolek na svůj majetek a oní opět ji (ZDO VI, 405). První zmínka o Janu Helmovi je z r. 1390, kdy uzavírá spolek na svůj majetek se Štěpánem z Běhařovic (ZDB VII, 899). O dvě léta později je ženat a zapisuje své manželce Barboře 50 kop věna vsi Slatině a na gruntě v Dobronicích [ZDB VII, 1073). Potom však začíná své statky na Hro- tovsku jako příliš vzdálené od Vyškovic prodávat a patrně pod vlivem své sestry Kláry, provdané za Dětřicha [?) z Mejlic a na Malhoticích kupuje manské statky na Kelečsku. Již r. 1399 je spolu se sestrou a jejím synem Ondřejem a Otou z Tamfaldu pohnán z neznámé příčiny k manskému soudu od Jaroše z Mejlic, Klářina švagra (Lechner II, 214). Z okolnosti, že je v půhonu nazýván Jan z Malhotic je patrno, že zde měl nějaký majetek. R. 1408 přijal léno na 1/2 Malhotic bez 1 lánu, celé Těšíce s tvrzí, celé Babice, 4 lány se zahradami před Kelčí a 1 lán v Kladrubech (Lechner I, 25), když už rok před tím se spolčil s nevlastním bratrem Alešem a matkou na svůj alodiální majetek (ZDO VII, 361). Po smrti prvé manželky někdy kolem r. 1417 se Jan oženil podruhé s Kateřinou Šlevicovou ze Sosnové. Jejím vlivem byl patrně získán pro Opavsko, kde r. 1420 po potlačeném odboji proti králi Zigmundovi (viz G. Biermann, Geschichte der Herzogtümer, str. 189 a další) musel Petr z Kravař rozprodat rodinné statky: Kravaře a Kouty koupil Mikuláš Šlevic, Plšť Pavlík ze Sovince, Rozumice Boček z Labutě a konečně Kománov a Velké Hoštice Jan Helm. V obou posledně jme- novaných vsích a v Kravařích se tehdy připomíná také podací právo k faře (ZDK I, 18—20). Ještě téhož roku zapsal své manželce Kateřině Šlevicové na Velkých Hošticích 10 kop gr. ročního platu z titulu věna tamtéž) a jejího bratra Hanuše Šlevice vzal na spolek na Komárov (tamtéž). Téhož roku byl poslem Mikuláše Šlevice k zemským deskám opavským při vkladu Kravař a Kout (ZDK I, 18v) a u manského soudu v Kroměříži probíhala jeho pře se Zigmundem Bítovským o Skaličku u Hranic (Lechner II, 313). R. 1421 učinil poslední pořízení a za poručníky svých dětí a majetku ustanovil svou manželku Kateřinu Šlevico- 26
Strana 27
44 — Přemek, kníže opavský, 1432, prosinec 24. Hlubčice. prodává roční plat 5 kop grošů na městě Hlubčicích Janu Molnerovi. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 62—63v, čís. AA (opis ověřený M. Matyášem Dominíkem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 8. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 13—133, čís. AA (opis). Kníže Přemek vyznává, že prodává roční plat 5 kop grošů na svém městě Hlubčicích Janu Molnerovi z Hlubčic za dluh 50 kop grošů, který vázl za jeho zemřelým bratrem knížetem Mikulášem Oleš- nickým a zavazuje městskou radu hlubčickou k odvádění tohoto platu vou, Slávka z Koválovic, manského sudího a Petra ze Sosnové (ZDK I, 23). Brzy poté však prodal Komárov Hanuši Šlevicovi (ZDK I, 23) a Velké Hoštice dal Vilému Helmovi, patrně svému synu, který je pak držel do r. 1435, kdy je vložil opavskému měšťanu Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 18v). Zastával i úřad biskupského maršálka, v němž se připomíná r. 1422 (Lechner II, 313). Naposled se uvádí k r. 1429 (zde). Z toho lze usuzovat nejen na jeho dobré vztahy ke kní- žeti Přemkovi, ale i na to, že se za válek husitských postavil na stranu katolic- kou a že se zúčastnil také pod praporem knížete Přemka obrany knížectví opav- ského proti pronikání husitství. — Jan Helm měl zajímavé příbuzenstvo. Jeho nevlastní bratr Aleš Kabát podepsal r. 1415 stížnostní list do Kostnice (Aug. Neumann, K dějinám husitství, str. 47) třebaže byl biskupským manem. Pod- nětem k tomu byla patrně jeho stará zatrpklost vůči biskupoví, s nímž měl ně- kolik majetkových sporů (Aug. Neumann, Morava a stížné listy do Kostnice, 1415, Hlídka roč. LV/1938, str. 148). Bískupským manem zůstal i nadále (k r. 1416 viz Lechner II, str. 303). Jeho synovcem, synem sestry Kláry, provdané za Dětřicha(?) z Mejlic, byl Ondřej z Malhotic. Již r. 1404 byl knězem (Lechner II., 214, 220), r. 1408 přijímal Jan z Malhotic i jeho jménem léno v Malhoti- cích s ostatním příslušenstvím (viz výš), r. 1410 pověřil jej spolu s Janem Helmem a Benešem z Rouského zastupováním pře o léno Mejlice proti Jitce a Zigmundu z Račic převor kartusiánského kláštera v Dolanech Štěpán, jeho strýc (Lechner II, 273). Tehdy byl domácím koplanem Lacka z Kravař na Helštýně, jednoho z prvních a předních podporovatelů husitství na Moravě, který se právě r. 1410 postavil proti bule papeže Jana XXIII,- kterou se zakazovalo kázání v soukro- mých kaplích. Tím mělo být zabráněno šíření proticírkevních názorů, které hlásali hlavně zámečtí kaplani, ustanovovaní mnohdy bez souhlasu biskupa a pocháze- jící hlavně z Čech, jak nás o tom poučuje diecézní synoda, konaná r. 1413 ve Vyškově (srovnej Aug. Neumann, Stížné listy do Kostnice/1415/, Hlídka 1938, str. 18; týž K dějinám husitství, str. 32 a další). V důsledku této buly Ondřej patrně svou službu na Helštýně opustil a byl potom nahrazen radikálním Zigmundem z Jistebnice [Neumann, K dějinám husitství, str. 46—7, 64). Jeho pozdější osudy nejsou známy. A konečně třetím již vzdálenějším příbuzným Janovým prostřednictvím sestry Kláry byl známý odpůrce husitů „maleus husst- tarum“ Štěpán z Dolan, pocházející ze šlechtického rodu z Mejlic, asi synovec jejího manžela. Jeho rodokmen uvádí G. Wolný, (Kirchl. Top. Ol. I, str. 287, pozn. 11), který jej také r. 1410 pověřil zastupováním u manského soudu k vůli Mejlicím (viz výš). Jaký vliv mělo na něho toto příbuzenství nevíme, za válek husitských však ho vidíme v táboře katolickém. Viz Rud Hikl, Štěpán z Dolan. Olomouc 1966. 13) Sv. Martina je 11. listopadu. 27
44 — Přemek, kníže opavský, 1432, prosinec 24. Hlubčice. prodává roční plat 5 kop grošů na městě Hlubčicích Janu Molnerovi. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 62—63v, čís. AA (opis ověřený M. Matyášem Dominíkem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 8. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 13—133, čís. AA (opis). Kníže Přemek vyznává, že prodává roční plat 5 kop grošů na svém městě Hlubčicích Janu Molnerovi z Hlubčic za dluh 50 kop grošů, který vázl za jeho zemřelým bratrem knížetem Mikulášem Oleš- nickým a zavazuje městskou radu hlubčickou k odvádění tohoto platu vou, Slávka z Koválovic, manského sudího a Petra ze Sosnové (ZDK I, 23). Brzy poté však prodal Komárov Hanuši Šlevicovi (ZDK I, 23) a Velké Hoštice dal Vilému Helmovi, patrně svému synu, který je pak držel do r. 1435, kdy je vložil opavskému měšťanu Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 18v). Zastával i úřad biskupského maršálka, v němž se připomíná r. 1422 (Lechner II, 313). Naposled se uvádí k r. 1429 (zde). Z toho lze usuzovat nejen na jeho dobré vztahy ke kní- žeti Přemkovi, ale i na to, že se za válek husitských postavil na stranu katolic- kou a že se zúčastnil také pod praporem knížete Přemka obrany knížectví opav- ského proti pronikání husitství. — Jan Helm měl zajímavé příbuzenstvo. Jeho nevlastní bratr Aleš Kabát podepsal r. 1415 stížnostní list do Kostnice (Aug. Neumann, K dějinám husitství, str. 47) třebaže byl biskupským manem. Pod- nětem k tomu byla patrně jeho stará zatrpklost vůči biskupoví, s nímž měl ně- kolik majetkových sporů (Aug. Neumann, Morava a stížné listy do Kostnice, 1415, Hlídka roč. LV/1938, str. 148). Bískupským manem zůstal i nadále (k r. 1416 viz Lechner II, str. 303). Jeho synovcem, synem sestry Kláry, provdané za Dětřicha(?) z Mejlic, byl Ondřej z Malhotic. Již r. 1404 byl knězem (Lechner II., 214, 220), r. 1408 přijímal Jan z Malhotic i jeho jménem léno v Malhoti- cích s ostatním příslušenstvím (viz výš), r. 1410 pověřil jej spolu s Janem Helmem a Benešem z Rouského zastupováním pře o léno Mejlice proti Jitce a Zigmundu z Račic převor kartusiánského kláštera v Dolanech Štěpán, jeho strýc (Lechner II, 273). Tehdy byl domácím koplanem Lacka z Kravař na Helštýně, jednoho z prvních a předních podporovatelů husitství na Moravě, který se právě r. 1410 postavil proti bule papeže Jana XXIII,- kterou se zakazovalo kázání v soukro- mých kaplích. Tím mělo být zabráněno šíření proticírkevních názorů, které hlásali hlavně zámečtí kaplani, ustanovovaní mnohdy bez souhlasu biskupa a pocháze- jící hlavně z Čech, jak nás o tom poučuje diecézní synoda, konaná r. 1413 ve Vyškově (srovnej Aug. Neumann, Stížné listy do Kostnice/1415/, Hlídka 1938, str. 18; týž K dějinám husitství, str. 32 a další). V důsledku této buly Ondřej patrně svou službu na Helštýně opustil a byl potom nahrazen radikálním Zigmundem z Jistebnice [Neumann, K dějinám husitství, str. 46—7, 64). Jeho pozdější osudy nejsou známy. A konečně třetím již vzdálenějším příbuzným Janovým prostřednictvím sestry Kláry byl známý odpůrce husitů „maleus husst- tarum“ Štěpán z Dolan, pocházející ze šlechtického rodu z Mejlic, asi synovec jejího manžela. Jeho rodokmen uvádí G. Wolný, (Kirchl. Top. Ol. I, str. 287, pozn. 11), který jej také r. 1410 pověřil zastupováním u manského soudu k vůli Mejlicím (viz výš). Jaký vliv mělo na něho toto příbuzenství nevíme, za válek husitských však ho vidíme v táboře katolickém. Viz Rud Hikl, Štěpán z Dolan. Olomouc 1966. 13) Sv. Martina je 11. listopadu. 27
Strana 28
na sv. Michala do rukou zmíněného Jana Molnera nebo těm, komu on tento plat poukáže. Kdyby snad nebyl tento plat někdy odveden, dává kníže ku- piteli právo stavit měšťany hlubčické a jejich zboží, kdekoliv by byli dopa- deni mimo jeho zemi, a domáhat se ho právem světským i církevním. A městská rada slibuje, že se zachová podle příkazu knížete. Wier Przemko, von Gottes gnaden hertzog und herr zue Troppaw, bekennen und tuen kund offentlichen allen denen, die diesen brief sehen oder hören lesen, dass wier recht und redlich vorkauft haben und vor- kaufen mit craft dieses briefes in und auf unser stadt Leobschitz, alle ihr güter, zugehörunge, rente, geschosse, zinse und ihr genüsse und ob da gebreche von unglüks wegen, da Gott vorsey, so vorschreiben wier daselbst auf eines iegliches mitburgersgut, wegelich und unwegelich, also selbst schuld, fünk marck schwere pragischer groschen meherischer zahle . . . iährliches zinses dem ehrsahmen Johanni Molner2 von Lub- schitz, unsern lieben getreuen, seinen nehisten freunden und dem, der dieses brief mit gleiche oder mit seinem guten wiellen haben wierd umb fünfzig marok schwer ehe genanter groschen und zahle, die vor zeiten unser bruder hertzog Niklas,3 dem Gott gnade gebe, den Ölssen schul- dig gewesen ist. Und wollen, dass die ratmanne zue Lubschutz, unser lie- ben getreuen, die ietzund sind oder hernachmals ratmanne werden, von unser renta gelden dem vorgenanten Johanni Molner, den seinem oder dem, der diesen brif mit gleiche haben wierd, iährlichen immer auf sanct Michelis tag unertzogen und ohne arg. Und ob das nicht geschehe und er umb seine zinse oft vormante und der nicht lenger gebeuten noch gestün- den möchte und auch nichten wolde, oder ob die unsern mit ein darumb in gunst nichten hilden, so geben wier volle macht in und craft dieses briefs demselbigen Johanni Molner, den seinen und dieses briefs mit glei- che besietzer, unser burger von Lubschnitz und eines iegliches alsz selb- schuldigers gütern und habe auf zuehalden und zuehemmen auszwendig unsers landes in städten, märckten, dörfern oder was das am bequem- 1) Dějiny města Hlubčic viz Ferd. Troska, Geschichte der Stadt Leobschütz 1892. 2) Jan Molner (též Mülner), syn Mikuláše z Hlubčic, byl v letech 1432— 1452 oltářníkem oltáře Božího těla v Opavě. Olešnický kníže Mikuláš mu byl dlužen 50 kop grošů, za něž mu po Mikulášově smrti zapsán roční plat 5 kop grošů na městě Hlubčicích. Jan postoupil tento plat k oltáři Božího těla (zde). R. 1437 věnovalo Bratrstvo Panny Marie Janu Mülnerovi a jeho nástupcům 21/2 kopy grošů ročního platu, zajištěného na Oticích (viz čís. 57). R. 144i zakoupil Jan spolu s Joštem Schönbornem z Hlubčic plat 14 zl. uh., zajištěných na opavské valše, k oltáři 11.000 rytířů v kostele sv. Mořice v Olomouci jako nadaci pro druhého oltářníka. K tomu získali ještě r. 1451 od olomouckého měštana Au- gustina Niderla roční plat 5 kop grošů, zajištěný na olomouckém fojtství, který rovněž darovali k jmenovanému oltáři u sv. Mořice. Nadace byla realizována r. 1452 a prvním oltářníkem se stal Jošt, snad nějaký příbuzný Molnerův (MAOp IX, 5). Viz též Boh. Zlámal, Dějiny kostela n. Mořice v Olomouci, Olomouc 1939, str. 50, kde však jsou jiná data. — Zdá se, že tento Jan Mölner nebo Mülner je totožný s Janem Molendinatoris, který se r. 1429 jmenuje komturem pražským, zúčastnil se t. r. provinciální kapituly v Opavě [Kopetzky, Reg. 450) a který — se v pozdějším soupise opavských farářů uvádí k r. 1432 — patrně mylně jako opavský plebán (MAOp XV/1). 3) Viz o něm Kopetzky, Zur. Gesch. str. 33—37. 28
na sv. Michala do rukou zmíněného Jana Molnera nebo těm, komu on tento plat poukáže. Kdyby snad nebyl tento plat někdy odveden, dává kníže ku- piteli právo stavit měšťany hlubčické a jejich zboží, kdekoliv by byli dopa- deni mimo jeho zemi, a domáhat se ho právem světským i církevním. A městská rada slibuje, že se zachová podle příkazu knížete. Wier Przemko, von Gottes gnaden hertzog und herr zue Troppaw, bekennen und tuen kund offentlichen allen denen, die diesen brief sehen oder hören lesen, dass wier recht und redlich vorkauft haben und vor- kaufen mit craft dieses briefes in und auf unser stadt Leobschitz, alle ihr güter, zugehörunge, rente, geschosse, zinse und ihr genüsse und ob da gebreche von unglüks wegen, da Gott vorsey, so vorschreiben wier daselbst auf eines iegliches mitburgersgut, wegelich und unwegelich, also selbst schuld, fünk marck schwere pragischer groschen meherischer zahle . . . iährliches zinses dem ehrsahmen Johanni Molner2 von Lub- schitz, unsern lieben getreuen, seinen nehisten freunden und dem, der dieses brief mit gleiche oder mit seinem guten wiellen haben wierd umb fünfzig marok schwer ehe genanter groschen und zahle, die vor zeiten unser bruder hertzog Niklas,3 dem Gott gnade gebe, den Ölssen schul- dig gewesen ist. Und wollen, dass die ratmanne zue Lubschutz, unser lie- ben getreuen, die ietzund sind oder hernachmals ratmanne werden, von unser renta gelden dem vorgenanten Johanni Molner, den seinem oder dem, der diesen brif mit gleiche haben wierd, iährlichen immer auf sanct Michelis tag unertzogen und ohne arg. Und ob das nicht geschehe und er umb seine zinse oft vormante und der nicht lenger gebeuten noch gestün- den möchte und auch nichten wolde, oder ob die unsern mit ein darumb in gunst nichten hilden, so geben wier volle macht in und craft dieses briefs demselbigen Johanni Molner, den seinen und dieses briefs mit glei- che besietzer, unser burger von Lubschnitz und eines iegliches alsz selb- schuldigers gütern und habe auf zuehalden und zuehemmen auszwendig unsers landes in städten, märckten, dörfern oder was das am bequem- 1) Dějiny města Hlubčic viz Ferd. Troska, Geschichte der Stadt Leobschütz 1892. 2) Jan Molner (též Mülner), syn Mikuláše z Hlubčic, byl v letech 1432— 1452 oltářníkem oltáře Božího těla v Opavě. Olešnický kníže Mikuláš mu byl dlužen 50 kop grošů, za něž mu po Mikulášově smrti zapsán roční plat 5 kop grošů na městě Hlubčicích. Jan postoupil tento plat k oltáři Božího těla (zde). R. 1437 věnovalo Bratrstvo Panny Marie Janu Mülnerovi a jeho nástupcům 21/2 kopy grošů ročního platu, zajištěného na Oticích (viz čís. 57). R. 144i zakoupil Jan spolu s Joštem Schönbornem z Hlubčic plat 14 zl. uh., zajištěných na opavské valše, k oltáři 11.000 rytířů v kostele sv. Mořice v Olomouci jako nadaci pro druhého oltářníka. K tomu získali ještě r. 1451 od olomouckého měštana Au- gustina Niderla roční plat 5 kop grošů, zajištěný na olomouckém fojtství, který rovněž darovali k jmenovanému oltáři u sv. Mořice. Nadace byla realizována r. 1452 a prvním oltářníkem se stal Jošt, snad nějaký příbuzný Molnerův (MAOp IX, 5). Viz též Boh. Zlámal, Dějiny kostela n. Mořice v Olomouci, Olomouc 1939, str. 50, kde však jsou jiná data. — Zdá se, že tento Jan Mölner nebo Mülner je totožný s Janem Molendinatoris, který se r. 1429 jmenuje komturem pražským, zúčastnil se t. r. provinciální kapituly v Opavě [Kopetzky, Reg. 450) a který — se v pozdějším soupise opavských farářů uvádí k r. 1432 — patrně mylně jako opavský plebán (MAOp XV/1). 3) Viz o něm Kopetzky, Zur. Gesch. str. 33—37. 28
Strana 29
blichsten sein mag, und dieselbigen güter und habe zueführen und zue- treiben, unter chriesten und jueden, sie zuversetzen oder vorkaufen und alles damite zuetun, gleichsamb alle rechte damite begangen werden und das so ofte zuetuen, bies auf genugunge und gantze bezahlunge aller vor- sessener zinse. Und wer darzu forferunge tun werde mit worten oder mit wercken, oder sol von uns und den unsern unvorhindert und unvordacht bleiben, nu und ewig. Auch mag er oder die senen ein so viel geldes alsz vorsessener zinse ausnehmen und leihen zue christen oder zue jueden auf einen gewöhnlichen schaden, den und allen anderen schaden, die darauf gehen wurden, und erbarlichen mag beweis werden von nicht bezahlunge vorsessener zise, sollen unsern burger zue Lubschitz aufrichten und ohne arg betzahlen. Uber das alles mag er diesen zins gewünnen mit geistlichen oder weltlichen rechte, wie er das am besten erkent, dawieder wir auch nichten sein wollen in keinerley weise mit sambt den unsern. Doch mögen wier, unsern geerben oder unsern burgern zue Lubschitz wieder aberkaufen denselbigen zins umb funfzig marck schwer vorbenanter groschen. .. wan wier oder die unsern des zuerate werden oder vormögen. Wier quittiren auch und sagen ledig und frey in und craft dieses briefes die ratmanne, geschworne und gantze gemeinde zue Lubschitz der vorgeschriebene fünf marck zinses und wollen, dass uns die an unser renten sollen abgehen. Und wier ratmanne, schöppen und geschwornen von geheisse unsers obenbenanten genedigen herrn, mit viellen und wiessen unser eldisten, handtwerckmeister und der gemeine der stadt Lubschitz, wier nehmen auf alsz die selbschuldigen des oftebenanten Johannem Molner, seine nehesten freunde und dem der diesen brief mit gleiche oder mit seinem guten willen haben wierd, in geruheliche besitzunge dieser fünf marck schwer iährli- ches zinses, die wier globen bey unsern guten trauen und ehren ohne zugelden und zuegeben ihimn und den seinen nach aller unsers gnedigen herrn vorschreibunge, die wier sollen gantz und gar halden und volkomb- lichen volführen. Zue uhrkunde und groser bestettigunge aller vorgeschrie- bener stucke und artickel haben wier obbenanter hertzog Przemko unser siegel mit sambt unser stadt Lubschitz siegel diesem briefe geheissen an- gehengen. Der geschriben ist zue Lubschitz am heilgen abend" des obristen tages nach Christi gebuhrt tausent vierhundert in dem zwey und dreyszigs- ten jahre. 45 1433, únor 24. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodal roční plat 1 kopy grošů na Jakartovicích Sebaldu Hartfaustovi k oltáři sv. Vavřince v Opavě a žádá olomouckého biskupa Kuneše ze Zvole, aby tento plat potvrdil a současně aby potvrdil věnování domu k témuž oltáři a oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 55—55v. čís. Y a fol. 107v— 108v. čís. VV [opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndíkem města Opavy, v Opavě 6. a 27. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B, str. 114—116, čís. Y a str. 216—217, čís. VV. [opis). Kníže Přemek vyznává, že prodal 1 kopu ročního platu, který mu vychází z titulu vrchního panství ve vsi Jakartovicích, Sebaldu 4) Tj. 24. prosince. 29
blichsten sein mag, und dieselbigen güter und habe zueführen und zue- treiben, unter chriesten und jueden, sie zuversetzen oder vorkaufen und alles damite zuetun, gleichsamb alle rechte damite begangen werden und das so ofte zuetuen, bies auf genugunge und gantze bezahlunge aller vor- sessener zinse. Und wer darzu forferunge tun werde mit worten oder mit wercken, oder sol von uns und den unsern unvorhindert und unvordacht bleiben, nu und ewig. Auch mag er oder die senen ein so viel geldes alsz vorsessener zinse ausnehmen und leihen zue christen oder zue jueden auf einen gewöhnlichen schaden, den und allen anderen schaden, die darauf gehen wurden, und erbarlichen mag beweis werden von nicht bezahlunge vorsessener zise, sollen unsern burger zue Lubschitz aufrichten und ohne arg betzahlen. Uber das alles mag er diesen zins gewünnen mit geistlichen oder weltlichen rechte, wie er das am besten erkent, dawieder wir auch nichten sein wollen in keinerley weise mit sambt den unsern. Doch mögen wier, unsern geerben oder unsern burgern zue Lubschitz wieder aberkaufen denselbigen zins umb funfzig marck schwer vorbenanter groschen. .. wan wier oder die unsern des zuerate werden oder vormögen. Wier quittiren auch und sagen ledig und frey in und craft dieses briefes die ratmanne, geschworne und gantze gemeinde zue Lubschitz der vorgeschriebene fünf marck zinses und wollen, dass uns die an unser renten sollen abgehen. Und wier ratmanne, schöppen und geschwornen von geheisse unsers obenbenanten genedigen herrn, mit viellen und wiessen unser eldisten, handtwerckmeister und der gemeine der stadt Lubschitz, wier nehmen auf alsz die selbschuldigen des oftebenanten Johannem Molner, seine nehesten freunde und dem der diesen brief mit gleiche oder mit seinem guten willen haben wierd, in geruheliche besitzunge dieser fünf marck schwer iährli- ches zinses, die wier globen bey unsern guten trauen und ehren ohne zugelden und zuegeben ihimn und den seinen nach aller unsers gnedigen herrn vorschreibunge, die wier sollen gantz und gar halden und volkomb- lichen volführen. Zue uhrkunde und groser bestettigunge aller vorgeschrie- bener stucke und artickel haben wier obbenanter hertzog Przemko unser siegel mit sambt unser stadt Lubschitz siegel diesem briefe geheissen an- gehengen. Der geschriben ist zue Lubschitz am heilgen abend" des obristen tages nach Christi gebuhrt tausent vierhundert in dem zwey und dreyszigs- ten jahre. 45 1433, únor 24. Opava. — Přemek, kníže opavský, prodal roční plat 1 kopy grošů na Jakartovicích Sebaldu Hartfaustovi k oltáři sv. Vavřince v Opavě a žádá olomouckého biskupa Kuneše ze Zvole, aby tento plat potvrdil a současně aby potvrdil věnování domu k témuž oltáři a oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 55—55v. čís. Y a fol. 107v— 108v. čís. VV [opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndíkem města Opavy, v Opavě 6. a 27. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B, str. 114—116, čís. Y a str. 216—217, čís. VV. [opis). Kníže Přemek vyznává, že prodal 1 kopu ročního platu, který mu vychází z titulu vrchního panství ve vsi Jakartovicích, Sebaldu 4) Tj. 24. prosince. 29
Strana 30
Hartfaustovi, oltářníku kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli, přiléhající po levé straně kůru kostela Panny Marie v Opavě, za 10 kop grošů jako trvalý plat téhož oltáře. Tento plat má od poplatníků vybrat jakartovský fojt a na den sv. Martina jej odvést do rukou oltářníka v Opa- vě. Kdyby však poplatníci jakartovští byli v odvádění platu nedbalí, mají být dohnáni církevními tresty k plnění povinnosti. Kníže žádá olomouckého biskupa Kuneše ze Zvole, aby tento plat připojil podle předpisů cír- kevního práva jmenovanému oltári a současně také aby k témuž obročí připojil dům, ležící v blízkosti kostela Panny Marie na místě zvaném kon- vent, který týž Sebald Hartfaust vystavěl svým nákladem pro oltářníky oltáře sv. Vavřince, Marktéty a Anežky v kapli při farním kostele a pro oltářníky oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam infrascriptae rei memoriam. Nos Przemko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, recognoscimus mani- feste, quia bona deliberatione et maturo consilio vendidimus perpetue iusto venditionis titulo unam marcam annui census grossorum gragensium . . . iure dominii ad nos pertinentis et solvi consuetam, in et super villa dicta Eckersdorf,i in ducatu nostro sita superque eius universis censitis ho- minibus in eadem villa habitantibus, honorabili viro domino Sebaldo Hartfaust de Holandia,' altaristae capellae sancti Laurentii alta- 1) Jakartovice (něm. Eckersdorf) vděčí za svůj původ kolonizační čin- nosti velehradského kláštera (viz o ní Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehra- dě, I., str. 58 n.). První výslovná zmínka o nich je k r. 1250 v listině papeze Innocence IV., jíž přijímá klášter velehradský i s jeho majetkem do ochrany apoštolské stolice (CDM III, 128, čís. 45). Nazývají se tam Ekkardisdorf. K r. 1270 se uvádějí pod jménem Ekkartsdorff v majestátě krále Přemysla Otakara I1. (CDM IV, 42, čís. 34). Při dělení Opavska r. 1377 připadly s ostatním zbožím kláštera velehradského k dílu opavskému (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Vrchní právo nad nimi patřilo knížatům. Kníže Přemek, jsa v pe- něžní tísní pro veliká vydání na obranu knížectví proti husitům, prodal r. 1433 roční plat 1 kopy grošů na svém vrchním právě na Jakartovicích Sebaldu Hart- faustovi k oltáři sv. Vavřince v Opavě (zde). Stalo se to však bez souhlasu velehradského kláštera, a proto kníže Arnošt na žádost Sebaldovu r. 144 7prodej platu z Jakartovic potvrdil a za obnos 20 kop grošů prodal i zbytek své berně z Jakartovic ke zmíněnému oltáři (viz čís. 74), načež opat Štěpán a konvent velehradský dali k prodeji r. 1448 svůj souhlas. Klášter — jak vyznává — učinil tak proto, že šlo o testamentární odkaz Sebalda Hartfausta k oltáři, a hlavně proto, že nějaký Jan Lutka (patrně z Olbramic) se svými spojenci působil klášteru a jeho poddaným k vůli zmíněnému platu velké škody a příkoří (viz čís. 77). Tento plat potom vycházel z Jakartovic i tehdy, když újezd stěbořický přešel zástavně na Běrky z Násile a po nich na pány z Vrbna (viz při Stěbořicích čís. 43, pozn. 1). R. 1506 pohnal kněz Mikuláš Vašek Jiříka a Hyncíka Běrky z Násile k opavskému zemskému právu z 20 kop grošů, že mu „nechtějí postou- pít platu v Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince v Opavě, o kterýž pání měšťané * opavští jakožto praví kollatorové téhož oltáře jim jsú častokrát o to psali“ (Půh. opav. VI, str. 142). R. 1517 pohání týž Mikuláš Vašek Jiříka Běrku z Násile, že má od něho zápis na plat ukázaný v Jakartovicích a někteří rukojmě zemřeli, aby mu proto zápis obnovil (Půh. VI, 430). O platu se mluví ještě r. 1594 v tzv. aktech opavského městského dluhu, kdy jej odváděli poddaní Albrechta z Vrbna [G. Biermann, Einnahmen, Notizenblatt 1868, str. 44). 2) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 30
Hartfaustovi, oltářníku kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli, přiléhající po levé straně kůru kostela Panny Marie v Opavě, za 10 kop grošů jako trvalý plat téhož oltáře. Tento plat má od poplatníků vybrat jakartovský fojt a na den sv. Martina jej odvést do rukou oltářníka v Opa- vě. Kdyby však poplatníci jakartovští byli v odvádění platu nedbalí, mají být dohnáni církevními tresty k plnění povinnosti. Kníže žádá olomouckého biskupa Kuneše ze Zvole, aby tento plat připojil podle předpisů cír- kevního práva jmenovanému oltári a současně také aby k témuž obročí připojil dům, ležící v blízkosti kostela Panny Marie na místě zvaném kon- vent, který týž Sebald Hartfaust vystavěl svým nákladem pro oltářníky oltáře sv. Vavřince, Marktéty a Anežky v kapli při farním kostele a pro oltářníky oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam infrascriptae rei memoriam. Nos Przemko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, recognoscimus mani- feste, quia bona deliberatione et maturo consilio vendidimus perpetue iusto venditionis titulo unam marcam annui census grossorum gragensium . . . iure dominii ad nos pertinentis et solvi consuetam, in et super villa dicta Eckersdorf,i in ducatu nostro sita superque eius universis censitis ho- minibus in eadem villa habitantibus, honorabili viro domino Sebaldo Hartfaust de Holandia,' altaristae capellae sancti Laurentii alta- 1) Jakartovice (něm. Eckersdorf) vděčí za svůj původ kolonizační čin- nosti velehradského kláštera (viz o ní Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehra- dě, I., str. 58 n.). První výslovná zmínka o nich je k r. 1250 v listině papeze Innocence IV., jíž přijímá klášter velehradský i s jeho majetkem do ochrany apoštolské stolice (CDM III, 128, čís. 45). Nazývají se tam Ekkardisdorf. K r. 1270 se uvádějí pod jménem Ekkartsdorff v majestátě krále Přemysla Otakara I1. (CDM IV, 42, čís. 34). Při dělení Opavska r. 1377 připadly s ostatním zbožím kláštera velehradského k dílu opavskému (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Vrchní právo nad nimi patřilo knížatům. Kníže Přemek, jsa v pe- něžní tísní pro veliká vydání na obranu knížectví proti husitům, prodal r. 1433 roční plat 1 kopy grošů na svém vrchním právě na Jakartovicích Sebaldu Hart- faustovi k oltáři sv. Vavřince v Opavě (zde). Stalo se to však bez souhlasu velehradského kláštera, a proto kníže Arnošt na žádost Sebaldovu r. 144 7prodej platu z Jakartovic potvrdil a za obnos 20 kop grošů prodal i zbytek své berně z Jakartovic ke zmíněnému oltáři (viz čís. 74), načež opat Štěpán a konvent velehradský dali k prodeji r. 1448 svůj souhlas. Klášter — jak vyznává — učinil tak proto, že šlo o testamentární odkaz Sebalda Hartfausta k oltáři, a hlavně proto, že nějaký Jan Lutka (patrně z Olbramic) se svými spojenci působil klášteru a jeho poddaným k vůli zmíněnému platu velké škody a příkoří (viz čís. 77). Tento plat potom vycházel z Jakartovic i tehdy, když újezd stěbořický přešel zástavně na Běrky z Násile a po nich na pány z Vrbna (viz při Stěbořicích čís. 43, pozn. 1). R. 1506 pohnal kněz Mikuláš Vašek Jiříka a Hyncíka Běrky z Násile k opavskému zemskému právu z 20 kop grošů, že mu „nechtějí postou- pít platu v Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince v Opavě, o kterýž pání měšťané * opavští jakožto praví kollatorové téhož oltáře jim jsú častokrát o to psali“ (Půh. opav. VI, str. 142). R. 1517 pohání týž Mikuláš Vašek Jiříka Běrku z Násile, že má od něho zápis na plat ukázaný v Jakartovicích a někteří rukojmě zemřeli, aby mu proto zápis obnovil (Půh. VI, 430). O platu se mluví ještě r. 1594 v tzv. aktech opavského městského dluhu, kdy jej odváděli poddaní Albrechta z Vrbna [G. Biermann, Einnahmen, Notizenblatt 1868, str. 44). 2) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 30
Strana 31
ris sanctarum martyrum Margarethae et Agnetis, annexae choro ecclesiae parochialis beatae Virginis Mariae in Oppavia, et suis successoribus, eius- dem capellae altaristis, pro decem marcis grossorum pragensium . . nobis integre persolutorum et in usus nostros utiliter convensorum, exigen- dam, tollendam et recipiendam a censitis dictae villae Eckerdorff iure per- petuo, singulis annis in die sancti Martini, volentes et mandantes, quatenus iudex dictae villae colligat eandem marcam census a censitis ipsius villae eamque praesentet, importet et solvat cum effectu praenominato domino Zeboldo aut successoribus suis universis, quittantes nihilominus eosdem censitos et eorum quemlibet de solutione nostra dictae marcae et transfun- dentes omne ius solutionis eiusdem marcae in supranominatum dominum Zeboldum et eius successores, in cuius perceptione promittimus ipsum do- minum Zeboldum aut successores suos quovis modo non impedire, immo magis ipsum aut ipsos in huius census dictae marcae manutenere et gra- tiose promovere, hoc etiam memoriale haeredibus nostris relinquentes, ma- xime cum eadem marca census pro divini cultus augmento applicatur, annu- entes et consentientes, immo magis desideriose petentes reverendissimum in Christo patrem dominum Cunczonem,3 episcopum olomucensem, aut in spiritualibus generalem eius vicarium, quatemus huismodi marcae census ad altare dictae capellae una cum domo, sita in Oppavia prope ecclesiam parochialem in loco dicto convent, quam praenominatus dominus Ze- boldus suis propriis construxit et aedificavit sumptibus, ad tenendam, possi- dendam iure perpetuo, quiete et pacifice inhabitandam, pro capellano dic- tae capallae sancti Laurentii nec non pro altaristis sancti Nicolai altaris in ecclesia sanctae Clarae5 in Oppavia situati, sua authoritate ordinaria appropriet, annectat, confirmet et perpetue incorporet, etiam quando saepe dicta marca per censuram ecclesiasticam exigatur toties, quoties necesse fuerit. Nosque eandem marcam cum supradicta domo ab omni solutionis onere eximimus et liberamus. In quorum omnium praemissorum robur et testimonium praesentes literas nostras sigillo nostro maiori iussimus com- muniri. Datum in Oppavia anno Domini millesimo quadringentesimo trice- simo tertio in die sancti Mathiae apostoli." 3) Kuneš (Konrád III.) ze Zvole pocházel z rytířské rodiny moravské, byl kanovníkem olomouckým, pražským a vratislavským, r. 1420 se stal proboštem olomouckým, před r. 1430 byl plebánem u sv. Mořice v Olomouci. Horlivě se zúčastnil boje proti husitům. R. 1430 byl zvolen olomouckým biskupem, r. 1431 slavil v Brně synodu kněžstva, zúčastnil se basilejského koncilu a na zpáteční cestě zemřel v Ulmu 6. srpna 1434. Pochován je v Olomouci. — Katalog 1949, str. 34. 4) „Convent“ je prostranství v sousedství komendy německého řádu za kaplí sv. Alžběty až k bývalým hradbám, kde stávaly domky opavských oltářníků (viz J. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 14, pozn. 4. — Tam opravuje svůj starší nesprávný názor v článku Beiträge zur Hauschronik, kde tvrdil, že oltářnické domky stávaly v uličce mezi kostelem Panny Marie a hřbitovem za dnešním dí- vadlem). R. 1372 stávala v těchto místech lázeň. 5) O nadaci oltáře sv. Mikuláše u sv. Kláry v Opavě čís. 21 o darování domu pro oltářníka abatyší Elišku z Vladěnína r. 1427, viz čís. 39, o stavbě nového domu zdel 6) Sv. Matěje je 24. února, v přestupný rok 25. února. 31
ris sanctarum martyrum Margarethae et Agnetis, annexae choro ecclesiae parochialis beatae Virginis Mariae in Oppavia, et suis successoribus, eius- dem capellae altaristis, pro decem marcis grossorum pragensium . . nobis integre persolutorum et in usus nostros utiliter convensorum, exigen- dam, tollendam et recipiendam a censitis dictae villae Eckerdorff iure per- petuo, singulis annis in die sancti Martini, volentes et mandantes, quatenus iudex dictae villae colligat eandem marcam census a censitis ipsius villae eamque praesentet, importet et solvat cum effectu praenominato domino Zeboldo aut successoribus suis universis, quittantes nihilominus eosdem censitos et eorum quemlibet de solutione nostra dictae marcae et transfun- dentes omne ius solutionis eiusdem marcae in supranominatum dominum Zeboldum et eius successores, in cuius perceptione promittimus ipsum do- minum Zeboldum aut successores suos quovis modo non impedire, immo magis ipsum aut ipsos in huius census dictae marcae manutenere et gra- tiose promovere, hoc etiam memoriale haeredibus nostris relinquentes, ma- xime cum eadem marca census pro divini cultus augmento applicatur, annu- entes et consentientes, immo magis desideriose petentes reverendissimum in Christo patrem dominum Cunczonem,3 episcopum olomucensem, aut in spiritualibus generalem eius vicarium, quatemus huismodi marcae census ad altare dictae capellae una cum domo, sita in Oppavia prope ecclesiam parochialem in loco dicto convent, quam praenominatus dominus Ze- boldus suis propriis construxit et aedificavit sumptibus, ad tenendam, possi- dendam iure perpetuo, quiete et pacifice inhabitandam, pro capellano dic- tae capallae sancti Laurentii nec non pro altaristis sancti Nicolai altaris in ecclesia sanctae Clarae5 in Oppavia situati, sua authoritate ordinaria appropriet, annectat, confirmet et perpetue incorporet, etiam quando saepe dicta marca per censuram ecclesiasticam exigatur toties, quoties necesse fuerit. Nosque eandem marcam cum supradicta domo ab omni solutionis onere eximimus et liberamus. In quorum omnium praemissorum robur et testimonium praesentes literas nostras sigillo nostro maiori iussimus com- muniri. Datum in Oppavia anno Domini millesimo quadringentesimo trice- simo tertio in die sancti Mathiae apostoli." 3) Kuneš (Konrád III.) ze Zvole pocházel z rytířské rodiny moravské, byl kanovníkem olomouckým, pražským a vratislavským, r. 1420 se stal proboštem olomouckým, před r. 1430 byl plebánem u sv. Mořice v Olomouci. Horlivě se zúčastnil boje proti husitům. R. 1430 byl zvolen olomouckým biskupem, r. 1431 slavil v Brně synodu kněžstva, zúčastnil se basilejského koncilu a na zpáteční cestě zemřel v Ulmu 6. srpna 1434. Pochován je v Olomouci. — Katalog 1949, str. 34. 4) „Convent“ je prostranství v sousedství komendy německého řádu za kaplí sv. Alžběty až k bývalým hradbám, kde stávaly domky opavských oltářníků (viz J. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 14, pozn. 4. — Tam opravuje svůj starší nesprávný názor v článku Beiträge zur Hauschronik, kde tvrdil, že oltářnické domky stávaly v uličce mezi kostelem Panny Marie a hřbitovem za dnešním dí- vadlem). R. 1372 stávala v těchto místech lázeň. 5) O nadaci oltáře sv. Mikuláše u sv. Kláry v Opavě čís. 21 o darování domu pro oltářníka abatyší Elišku z Vladěnína r. 1427, viz čís. 39, o stavbě nového domu zdel 6) Sv. Matěje je 24. února, v přestupný rok 25. února. 31
Strana 32
46 1433, květen 20. Olomouc. — Pavel z Prahy, generální vikář a oficiál olomoucké konzistoře, potvrzuje věnování 1 kopy grošů ročního platu na Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 55—56, čís. Y (opis ově- řený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 6. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B, str. 114—117 (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, Apographorum sv. VII. str. 184—185 (opis). Pavel z Prahyl vyznává, že se před něho dostavil Jakub z Dob- ročkovic2 generální prokurátor olomoucké konzistoře, a jménem Se- balda Hartfausta3 z Holandska, oltářníka kaple sv. Vavřince, 1) M. Pavel z Prahy (Paprocký, Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593 mu dává titul „Pawel de Budwicz, rodič pražský“ — list CCXXVII), pozdější jeho odpůrce Jan Vavřincův z Račic ho často nazývá „Paulus Sellatoris — Pavel Sedlářův“. (Viz Otakar Odložilík, z počátků husitství na Moravě, Brno 1925, str. 54, pozn. 2) Studoval v Praze, kde také asi r. 1397 dosáhl stupně mistrovství (Odložilík, str. 54). Působil nejdříve na uni- versitě a těšil prý se přízni arcibiskupa Zbyňka. Podle G. Wolného (KT OL V, str. 13) byl prý dokonce arcibiskupovým sekretářem. Ten jej také r. 1410 dopo- ručil králi Zigmundovi za profesora pro zamýšlenou universitu v Budapešti (tam- též str. 54—5). V Budapešti pobyl dva roky. R. 1412 byl povolán za faráře do Do- lan u Olomouce (Wolný, KT Ol. V, str. 13) a působil zde do r. 1420. Do Dolan byl patrně povolán převorem tamějšího kartusiánského kláštera Štěpánem, zná- mým obráncem církve proti nauce Husově a jeho stoupenců, aby podpořil jeho úsilí. Pavel zde vyvinul veliké úsilí na poli ústní i písemné polemiky, hlavně se Šimonem z Tišnova, farářem v blízkém Tovačově a Janem Vavřincovým, ka- novníkem nitranským, jejímž výsledkem je několik písemných traktátů, kterými obě strany hájily své názory (průběh sporů a obsah traktátů viz v citovaném díle Odložilíkově). Oba jeho soupeři později své učení odpřisáhli a smířili se s církví. Byl-li to však výsledek Pavlových traktátů je těžko povědět, aspoň u Šimona se zdá, že jeho důvod k odpřisáhnutí byl přílišný radikalismus, do něhož nové hnutí vyústilo (Odložilík, o. c. str. 118 a další). Pavlovy traktáty byly čteny a komentovány i na pražské universitě. Pavel však zavítal do Prahy až v průvodu krále Zigmunda r. 1420 jako jeho ideologický poradce a zúčastnil se tam jednání o čtyřech artikulích pražských, při němž zástupcům papeže překládal řeč M. Jana Příbrama (tamtéž, str. 111). Za své zásluhy o církev byl Pavel r. 1420 jmenován olomouckým kanovníkem. V této funkci se poprvé uvádí 30. září 1420 (SAOI, kapitulní archív A IIIc 18/2). Současně byl také kanovníkem pražským (Podlaha, Series, str. 84). V olomoucké kapitule postupoval v hod- nostech, r. 1430 se stal školastikem (Paprocký, Zrcadlo, list CCXXXVIII. Viz též SAB, Bočkova sbírka čís. 3.283) a ještě téhož roku proboštem (tamtéž). Konečně se stal generálním vikářem a oficiálem. Zemřel 17. února 1440 (tam- též, list CCXXXI). Jako kanovník již literárně nepracoval a také není zpráv, že by se zúčastnil veřejných polemik. Příčinou snad byl nával práce v úřadě nebo snad i to, že v té době se ideologické spory neřešily již perem, nýbrž mečem. 2) Viz čís. 29, pozn. 2 a čís. 41, pozn. 9. 3) Viz čís. 39, pozn. 2. 32
46 1433, květen 20. Olomouc. — Pavel z Prahy, generální vikář a oficiál olomoucké konzistoře, potvrzuje věnování 1 kopy grošů ročního platu na Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 55—56, čís. Y (opis ově- řený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 6. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B, str. 114—117 (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, Apographorum sv. VII. str. 184—185 (opis). Pavel z Prahyl vyznává, že se před něho dostavil Jakub z Dob- ročkovic2 generální prokurátor olomoucké konzistoře, a jménem Se- balda Hartfausta3 z Holandska, oltářníka kaple sv. Vavřince, 1) M. Pavel z Prahy (Paprocký, Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593 mu dává titul „Pawel de Budwicz, rodič pražský“ — list CCXXVII), pozdější jeho odpůrce Jan Vavřincův z Račic ho často nazývá „Paulus Sellatoris — Pavel Sedlářův“. (Viz Otakar Odložilík, z počátků husitství na Moravě, Brno 1925, str. 54, pozn. 2) Studoval v Praze, kde také asi r. 1397 dosáhl stupně mistrovství (Odložilík, str. 54). Působil nejdříve na uni- versitě a těšil prý se přízni arcibiskupa Zbyňka. Podle G. Wolného (KT OL V, str. 13) byl prý dokonce arcibiskupovým sekretářem. Ten jej také r. 1410 dopo- ručil králi Zigmundovi za profesora pro zamýšlenou universitu v Budapešti (tam- též str. 54—5). V Budapešti pobyl dva roky. R. 1412 byl povolán za faráře do Do- lan u Olomouce (Wolný, KT Ol. V, str. 13) a působil zde do r. 1420. Do Dolan byl patrně povolán převorem tamějšího kartusiánského kláštera Štěpánem, zná- mým obráncem církve proti nauce Husově a jeho stoupenců, aby podpořil jeho úsilí. Pavel zde vyvinul veliké úsilí na poli ústní i písemné polemiky, hlavně se Šimonem z Tišnova, farářem v blízkém Tovačově a Janem Vavřincovým, ka- novníkem nitranským, jejímž výsledkem je několik písemných traktátů, kterými obě strany hájily své názory (průběh sporů a obsah traktátů viz v citovaném díle Odložilíkově). Oba jeho soupeři později své učení odpřisáhli a smířili se s církví. Byl-li to však výsledek Pavlových traktátů je těžko povědět, aspoň u Šimona se zdá, že jeho důvod k odpřisáhnutí byl přílišný radikalismus, do něhož nové hnutí vyústilo (Odložilík, o. c. str. 118 a další). Pavlovy traktáty byly čteny a komentovány i na pražské universitě. Pavel však zavítal do Prahy až v průvodu krále Zigmunda r. 1420 jako jeho ideologický poradce a zúčastnil se tam jednání o čtyřech artikulích pražských, při němž zástupcům papeže překládal řeč M. Jana Příbrama (tamtéž, str. 111). Za své zásluhy o církev byl Pavel r. 1420 jmenován olomouckým kanovníkem. V této funkci se poprvé uvádí 30. září 1420 (SAOI, kapitulní archív A IIIc 18/2). Současně byl také kanovníkem pražským (Podlaha, Series, str. 84). V olomoucké kapitule postupoval v hod- nostech, r. 1430 se stal školastikem (Paprocký, Zrcadlo, list CCXXXVIII. Viz též SAB, Bočkova sbírka čís. 3.283) a ještě téhož roku proboštem (tamtéž). Konečně se stal generálním vikářem a oficiálem. Zemřel 17. února 1440 (tam- též, list CCXXXI). Jako kanovník již literárně nepracoval a také není zpráv, že by se zúčastnil veřejných polemik. Příčinou snad byl nával práce v úřadě nebo snad i to, že v té době se ideologické spory neřešily již perem, nýbrž mečem. 2) Viz čís. 29, pozn. 2 a čís. 41, pozn. 9. 3) Viz čís. 39, pozn. 2. 32
Strana 33
Markéty a Anežky při kostele Panny Marie v Opavě, předložil listinu kní- žete Přemka, týkající se zajištění platu 1 kopy grošů ke jmenovanému oltáři na knížecím platu ve vsi Jakartovicích a darování domu, týmž Sebaldem postaveného a knížetem osvobozeného ode všech dávek, oltářní- kům zmíněného oltáře a oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě, se žádostí o potvrzení. Generální vikář po prozkoumání listiny žádosti vy- hověl. Inzerován list knížete Křemka, ddto 24. února 1433 — viz. čís. 45. 47 1433, květen 25, Krnov. — Městská rada krnovská a cechmistři prodávají 6 kop ročního platu na svých důchodech k oltáři Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 182—183v, čís. PPPP (opis ověřený M. Matyášem Domínikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 7. února 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 345— 348, čís. PPPP (opis). Městská rada krnovská a cechmistři vyznávají, že se souhlasem knížat ratibořských Mikuláše a Václava prodali v potře- bách města roční plat 6 kop grošů Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě, a Petru Brunnerovi tamtěž, kněžím diecéze olomoucké, společně nebo rozdílně. Tento plat se má odvádět na svátek Nanebevstoupení Páně do Opavy, Ratiboře nebo Nisy kupitelům nebo je- jich dědicům. Městská rada si však vyhražuje právo zpětného kupu tohoto platu a kupitelům dává právo dát na tento plat dobrou vůli komukoliv, osobě světské nebo církevní. Kdyby však někdy plat nebyl řádně odveden, mají mít kupitelé a jejich dědicové právo vymáhat ho pořadem práva cír- kevního i světského, případně i obstávkami měštanů krnovských nebo pod- daných z jejich vsí. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infrascriptorum memoriam. Nos consules anni praesentis et qui futuris temporibus consilio praesidebunt, scabini pariter iurati, magistri artificum totaque civitas Jegerdorf ad notitiam universorum et singulorum nostrorum futurorum tenore praesentis literae nostrae, hoc memoriale eis relinquentes, volumus pervenire, quia sani mente et ratione maturoque consilio cum nostris sca- binis et magistris artificum totaque communitate nostra praehabito necnon de mandato et consensu specialibus illustrium principum et dominorum Nicolail et Wenceslai,2 fratrum germanorum, ducum et dominorum Ratiboriae, dominorum nostrorum gratiosorum, prout in litera eorum super eo confecta plenius continetur,3 sponte et libere vendidimus iusto venditionis titulo et praesenti litera nostra universis et singulis vendidisse nunciamus, nam hoc nostra et nostrae civitatis praedictae necessitas et evidens utilitas deposcebat, sex marcas grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti . . . census seu redditus annui honorabilibus viris 1) O knížeti Mikuláši (+ po r. 1434) viz Kopetzky, Zur Gesch., str. 50 a další. 2) O knížeti Václavovi († po r. 1445) viz tamtéž, str. 50—57. 3) Listina knížat se nedochovala. 33
Markéty a Anežky při kostele Panny Marie v Opavě, předložil listinu kní- žete Přemka, týkající se zajištění platu 1 kopy grošů ke jmenovanému oltáři na knížecím platu ve vsi Jakartovicích a darování domu, týmž Sebaldem postaveného a knížetem osvobozeného ode všech dávek, oltářní- kům zmíněného oltáře a oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě, se žádostí o potvrzení. Generální vikář po prozkoumání listiny žádosti vy- hověl. Inzerován list knížete Křemka, ddto 24. února 1433 — viz. čís. 45. 47 1433, květen 25, Krnov. — Městská rada krnovská a cechmistři prodávají 6 kop ročního platu na svých důchodech k oltáři Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 182—183v, čís. PPPP (opis ověřený M. Matyášem Domínikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 7. února 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 345— 348, čís. PPPP (opis). Městská rada krnovská a cechmistři vyznávají, že se souhlasem knížat ratibořských Mikuláše a Václava prodali v potře- bách města roční plat 6 kop grošů Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě, a Petru Brunnerovi tamtěž, kněžím diecéze olomoucké, společně nebo rozdílně. Tento plat se má odvádět na svátek Nanebevstoupení Páně do Opavy, Ratiboře nebo Nisy kupitelům nebo je- jich dědicům. Městská rada si však vyhražuje právo zpětného kupu tohoto platu a kupitelům dává právo dát na tento plat dobrou vůli komukoliv, osobě světské nebo církevní. Kdyby však někdy plat nebyl řádně odveden, mají mít kupitelé a jejich dědicové právo vymáhat ho pořadem práva cír- kevního i světského, případně i obstávkami měštanů krnovských nebo pod- daných z jejich vsí. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infrascriptorum memoriam. Nos consules anni praesentis et qui futuris temporibus consilio praesidebunt, scabini pariter iurati, magistri artificum totaque civitas Jegerdorf ad notitiam universorum et singulorum nostrorum futurorum tenore praesentis literae nostrae, hoc memoriale eis relinquentes, volumus pervenire, quia sani mente et ratione maturoque consilio cum nostris sca- binis et magistris artificum totaque communitate nostra praehabito necnon de mandato et consensu specialibus illustrium principum et dominorum Nicolail et Wenceslai,2 fratrum germanorum, ducum et dominorum Ratiboriae, dominorum nostrorum gratiosorum, prout in litera eorum super eo confecta plenius continetur,3 sponte et libere vendidimus iusto venditionis titulo et praesenti litera nostra universis et singulis vendidisse nunciamus, nam hoc nostra et nostrae civitatis praedictae necessitas et evidens utilitas deposcebat, sex marcas grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti . . . census seu redditus annui honorabilibus viris 1) O knížeti Mikuláši (+ po r. 1434) viz Kopetzky, Zur Gesch., str. 50 a další. 2) O knížeti Václavovi († po r. 1445) viz tamtéž, str. 50—57. 3) Listina knížat se nedochovala. 33
Strana 34
dominis Johanni Rudlini,“ altaristae Corporis Christi in Oppavia, et Petro dicto Brunner,' ibidem in Oppavia, presbyteris diocesis olo- mucensis, cuilibet ipsorum in solidum, pro sexaginta marcis grossorum pra- gensium ... nobis integre persolutorum et in usus civitatis et communitatis nostrae utiliter conversorum, exigendas, tollendas et recipiendas easdem sex marcas a nobis supranominatis consulibus, scabinis iuratis, magistris artificum totaque communitate et a nostris successoribus singulis annis die Ascensionis Domini nostri lesu Christi, mittentes eos et eorum quemlibet in veram et pacificam possessionem dictarum sex marcarum census anni, sic ut praefertur per nos venditarum, sic quod altero ipsorum decedente, alteri salvum remaneat ius dictas sex marcas census annui exigendi et ha- bendi, promittentes fide nostra bona et intemerata dictas sex marcas census annui solvere, dare, importare et numerare ad Oppaviam, Ratibo- riam vel in Nissam supranominatis dominis Johanni et Petro aut alteri ipsorum, qui tunc vixerit, singulis annis, ut supradictum est, in die Ascen- sionis Domini nostri lesu Christi nostris sumptibus, periculis et expensis. Quod si easdem sex marcas grossorum census et redditus annui in aliquo termino dicto die Ascensionis Domini nostri lesu Christi solvere et dare neglexerimus seu successores nostri neglexerint, quod absit, ex tunc supra- nominati domini aut alter ipsorum poterit licite nos et succesores nostros ad solutionem dictarum sex marcarum annui census per censuram eccle- siasticam compellere . . . Quod si nos, quod absit, in excommunicationis sententias ob non solutionem dictarum sex marcarum census incidere con- tigeret et in eisdem per spacium duorum mensium, quod Deus avertat, perdurare, ex tunc supranominati domini aut alter eorum potuerit licite nos et quemlibet nostrum in civitatibus, oppidis, villis aut alias ubilibet re- pertos in personis et rebus nostris detinere, arrestare et impignorare usque ad satisfactionem saepedicti census et damnorum exinde perceptorum. Re- nunciamus etiam expresse per praesentes quo ad supranominatas sex mar- cas census seu redditus annui unversis et singulis exceptionibus .. . sin- gulis quoque aliis defensionibus iuris, quibus huiusmodi census solutio in suis supradictis terminis impedire possit, retardari quomodolibet vel differri. Item si supranominati domini Johannes ac Petrus aut alii ipsorum decreverint legare nomine testati saepedictas sex marcas census annui 4) Jan Rudlínův (k r. 1440 se jmenuje Rudel, Rudl, k r. 1450 Rädl) byl patrně rodák opavský. R. 1440 připovídá se vdova Rudlova, patrně matka Janova, jako pravá dědíčka k fojtství v Kujavách (KOP I, 34 — Kapras I, 36, č. 348). Městskou radou opavskou byl presentován k oltáři Božího těla a ustanoven ol- tářníkem. Protože však v důsledku husitských válek byl oltář velmi ochuzen, takže jeho důchody nestačily na obživu oltářníka (původní nadání oltáře viz čís. 30, 31, 33, 34, 36), zakoupil Jan Rudlinův spolu s Petrem Brunnerem r. 1433 roční plat 6 kop u městské rady krnovské (zde) a téhož roku 3 kopy ročního platu od Zbyňka a Hanuše Hřivnáčů na Rozumicích (viz čís. 48) a věnoval je r. 1440 oltáři Božího těla (čís. 64, 65]. Bratrstvo Božího těla darovalo k tomu r. 1440 ještě 1 kopu ročního platu, zajištěného na domě vdovy po Dětochu ze Šum- valdu (viz čís. 65). O plat z Krnova vznikla později mezi městskou radou krnov- skou a Bratrstvem Božího těla v Opavě pře, která byla urovnána knížetem Vilé- mem v tom smyslu, že městská rada krnovská má odvádět plat až do jeho vy- koupení. Toto narovnání knížete Viléma potvrdil r. 1450 kníže Mikuláš (viz č. 80) Zdá se, že Jan Rudlinův zemřel někdy r. 1440, protože se mluví tehdy o testa- mentárním věnování krnovského platu oltáři Božího těla. 5) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 2. 34
dominis Johanni Rudlini,“ altaristae Corporis Christi in Oppavia, et Petro dicto Brunner,' ibidem in Oppavia, presbyteris diocesis olo- mucensis, cuilibet ipsorum in solidum, pro sexaginta marcis grossorum pra- gensium ... nobis integre persolutorum et in usus civitatis et communitatis nostrae utiliter conversorum, exigendas, tollendas et recipiendas easdem sex marcas a nobis supranominatis consulibus, scabinis iuratis, magistris artificum totaque communitate et a nostris successoribus singulis annis die Ascensionis Domini nostri lesu Christi, mittentes eos et eorum quemlibet in veram et pacificam possessionem dictarum sex marcarum census anni, sic ut praefertur per nos venditarum, sic quod altero ipsorum decedente, alteri salvum remaneat ius dictas sex marcas census annui exigendi et ha- bendi, promittentes fide nostra bona et intemerata dictas sex marcas census annui solvere, dare, importare et numerare ad Oppaviam, Ratibo- riam vel in Nissam supranominatis dominis Johanni et Petro aut alteri ipsorum, qui tunc vixerit, singulis annis, ut supradictum est, in die Ascen- sionis Domini nostri lesu Christi nostris sumptibus, periculis et expensis. Quod si easdem sex marcas grossorum census et redditus annui in aliquo termino dicto die Ascensionis Domini nostri lesu Christi solvere et dare neglexerimus seu successores nostri neglexerint, quod absit, ex tunc supra- nominati domini aut alter ipsorum poterit licite nos et succesores nostros ad solutionem dictarum sex marcarum annui census per censuram eccle- siasticam compellere . . . Quod si nos, quod absit, in excommunicationis sententias ob non solutionem dictarum sex marcarum census incidere con- tigeret et in eisdem per spacium duorum mensium, quod Deus avertat, perdurare, ex tunc supranominati domini aut alter eorum potuerit licite nos et quemlibet nostrum in civitatibus, oppidis, villis aut alias ubilibet re- pertos in personis et rebus nostris detinere, arrestare et impignorare usque ad satisfactionem saepedicti census et damnorum exinde perceptorum. Re- nunciamus etiam expresse per praesentes quo ad supranominatas sex mar- cas census seu redditus annui unversis et singulis exceptionibus .. . sin- gulis quoque aliis defensionibus iuris, quibus huiusmodi census solutio in suis supradictis terminis impedire possit, retardari quomodolibet vel differri. Item si supranominati domini Johannes ac Petrus aut alii ipsorum decreverint legare nomine testati saepedictas sex marcas census annui 4) Jan Rudlínův (k r. 1440 se jmenuje Rudel, Rudl, k r. 1450 Rädl) byl patrně rodák opavský. R. 1440 připovídá se vdova Rudlova, patrně matka Janova, jako pravá dědíčka k fojtství v Kujavách (KOP I, 34 — Kapras I, 36, č. 348). Městskou radou opavskou byl presentován k oltáři Božího těla a ustanoven ol- tářníkem. Protože však v důsledku husitských válek byl oltář velmi ochuzen, takže jeho důchody nestačily na obživu oltářníka (původní nadání oltáře viz čís. 30, 31, 33, 34, 36), zakoupil Jan Rudlinův spolu s Petrem Brunnerem r. 1433 roční plat 6 kop u městské rady krnovské (zde) a téhož roku 3 kopy ročního platu od Zbyňka a Hanuše Hřivnáčů na Rozumicích (viz čís. 48) a věnoval je r. 1440 oltáři Božího těla (čís. 64, 65]. Bratrstvo Božího těla darovalo k tomu r. 1440 ještě 1 kopu ročního platu, zajištěného na domě vdovy po Dětochu ze Šum- valdu (viz čís. 65). O plat z Krnova vznikla později mezi městskou radou krnov- skou a Bratrstvem Božího těla v Opavě pře, která byla urovnána knížetem Vilé- mem v tom smyslu, že městská rada krnovská má odvádět plat až do jeho vy- koupení. Toto narovnání knížete Viléma potvrdil r. 1450 kníže Mikuláš (viz č. 80) Zdá se, že Jan Rudlinův zemřel někdy r. 1440, protože se mluví tehdy o testa- mentárním věnování krnovského platu oltáři Božího těla. 5) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 2. 34
Strana 35
ob salutem suarum parentumque ipsorum animarum, sub ipsorum sanitate seu in agone, hoc licite facere, nobis irrequisitis, facere poterit coram no- tario publico sub testimonio duorum aut trium testium idoneorum, quibus, si praesentem nostram literam praesentaverint et dederint, licet personae ecclesiasticae aut seaculares, quibus promittimus fide nostra bona omnia et singula praemissa tanquam ipsis principalibus dominis Johanni et Petro sub poenis expressatis fideliter adimplere. Reservamus nobis tamen aut successoribus nostris plenum ius posse reemendi dictas sex marcas census annui, dum et quando aderit facultas et volumtas, contradictione et reni- tentia saepedictorum dominorum non obstante. In quorum omnium et sin- gulorum praemissorum et evidens tesimonium ac robur et firmitatem prae- sentem literam civitatis nostrae sigilli subappensione iussimus communiri. Actum et datum Jegerdorf die sancti Urbani“ anno Domini millesimo qua- draigentesimo tricesimo tertio. 48 1443, prosinec 21. Místo neudáno. — Zbyněk a Jan Hřivnáčové z Heraltic prodávají roční plat 3 kop grošů na Ro- zumicích Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 183v—185, čís. PPPP (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 7. února 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 348— 350, čís. PPPP (opis). Zbyněk a Jan zvaní Hřivnáčové z Heraltic vyznávají, že se souhlasem knížete opavského a ratibořského Mikuláše prodali roční plat 3 kop grošů na vsi Rozumicích a na všech poplatnících a všem příslušenství Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě a po jeho smrti oltáři, kterému on tento plat odkáže. Fojtu a kon- šelům rozumickým nařizují, že mají tento plat vybírat a na den sv. Martina odevzdat kupiteli nebo jeho zákonitým dědicům, sobě však ponechávají právo zpětného výkupu. Fojt a konšelé přijímají Jana Rudlinova za pána zmíněného platu a slibují pod uvarováním církevních trestů plat řádně od- vádět. Kdyby se tak někdy nestalo, má mít kupitel právo obstavovat oby- vatele rozumické a jejich majetky až do konečného zaplacení dlužné částky jakož i všech vydání. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infra scriptae venditionis memo- riam. Nos Sbynkol et Johannes' fratres germani dicti Hrzywnacz de Heraltowitz, recognoscimus et patefacimus manifeste universis et singulis praesentibus hominibus et futuris, praesentis nostrae literae habituris notitiam, quia sani mente et ratione, de maturo consilio plurium 6) Sv. Urbana je 25. května. 1) Zbyněk Hřivnáč z Heraltic byl synem Zbyňka st. Hřivnáče z Heraltic a na Hněvošicích a jeho manželky Anny z Labutě, synovcem opata kláštera Hradiska u Olomouce Václava Hřivnáče (1412—1433; viz o něm Tetzlovu kroniku kláštera Hradiska, SAB, Cerr. II, 385, str. 62—64). Spolu s bratrem Ja- nem, zvaným též Hanušem nebo Hanuškem Hřivnáčem, zdědil po smrti otcově někdy r. 1420 značné jmění ve Slezsku i na Moravě. Ve Slezsku to byly Hně- vošice a Velké Heraltice, na Moravě Běňov, Běškovice (dnes zaniklé) a Želátovice 35
ob salutem suarum parentumque ipsorum animarum, sub ipsorum sanitate seu in agone, hoc licite facere, nobis irrequisitis, facere poterit coram no- tario publico sub testimonio duorum aut trium testium idoneorum, quibus, si praesentem nostram literam praesentaverint et dederint, licet personae ecclesiasticae aut seaculares, quibus promittimus fide nostra bona omnia et singula praemissa tanquam ipsis principalibus dominis Johanni et Petro sub poenis expressatis fideliter adimplere. Reservamus nobis tamen aut successoribus nostris plenum ius posse reemendi dictas sex marcas census annui, dum et quando aderit facultas et volumtas, contradictione et reni- tentia saepedictorum dominorum non obstante. In quorum omnium et sin- gulorum praemissorum et evidens tesimonium ac robur et firmitatem prae- sentem literam civitatis nostrae sigilli subappensione iussimus communiri. Actum et datum Jegerdorf die sancti Urbani“ anno Domini millesimo qua- draigentesimo tricesimo tertio. 48 1443, prosinec 21. Místo neudáno. — Zbyněk a Jan Hřivnáčové z Heraltic prodávají roční plat 3 kop grošů na Ro- zumicích Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 183v—185, čís. PPPP (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 7. února 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 348— 350, čís. PPPP (opis). Zbyněk a Jan zvaní Hřivnáčové z Heraltic vyznávají, že se souhlasem knížete opavského a ratibořského Mikuláše prodali roční plat 3 kop grošů na vsi Rozumicích a na všech poplatnících a všem příslušenství Janu Rudlinovu, oltářníku oltáře Božího těla v Opavě a po jeho smrti oltáři, kterému on tento plat odkáže. Fojtu a kon- šelům rozumickým nařizují, že mají tento plat vybírat a na den sv. Martina odevzdat kupiteli nebo jeho zákonitým dědicům, sobě však ponechávají právo zpětného výkupu. Fojt a konšelé přijímají Jana Rudlinova za pána zmíněného platu a slibují pod uvarováním církevních trestů plat řádně od- vádět. Kdyby se tak někdy nestalo, má mít kupitel právo obstavovat oby- vatele rozumické a jejich majetky až do konečného zaplacení dlužné částky jakož i všech vydání. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infra scriptae venditionis memo- riam. Nos Sbynkol et Johannes' fratres germani dicti Hrzywnacz de Heraltowitz, recognoscimus et patefacimus manifeste universis et singulis praesentibus hominibus et futuris, praesentis nostrae literae habituris notitiam, quia sani mente et ratione, de maturo consilio plurium 6) Sv. Urbana je 25. května. 1) Zbyněk Hřivnáč z Heraltic byl synem Zbyňka st. Hřivnáče z Heraltic a na Hněvošicích a jeho manželky Anny z Labutě, synovcem opata kláštera Hradiska u Olomouce Václava Hřivnáče (1412—1433; viz o něm Tetzlovu kroniku kláštera Hradiska, SAB, Cerr. II, 385, str. 62—64). Spolu s bratrem Ja- nem, zvaným též Hanušem nebo Hanuškem Hřivnáčem, zdědil po smrti otcově někdy r. 1420 značné jmění ve Slezsku i na Moravě. Ve Slezsku to byly Hně- vošice a Velké Heraltice, na Moravě Běňov, Běškovice (dnes zaniklé) a Želátovice 35
Strana 36
na Přerovsku. Bratři byli tehdy ještě nedospělí, neboť r. 1421 vzdává Mikuláš Šlevic 25 kop grošů na vsi a dvoře Vel. Heralticích „quondam domini Zbynkonis * dicti Hrziwnacz pueris et domino Wenceslao (tj. opatu hradišťskému václavov.) patrně poručníku obou bratří (ZDK I, 23). Proto drželi statky nedílně. Jméno Zbyňkovo přichází v pramenech poprvé právě při tomto vkladu. Bratři tendy zapsali své matce Anně na Vel. Heralticích roční plat 10 kop grošů a svému strýci Bočku z Labutě spolek na nově získaný majetek ve Vel. Heralticích (tam- též). Potom o Zbyňkovi neslyšíme až do r. 1431, kdy mu jeho manželka Kateřinka Tvorkovská, zvaná Lipínová, vložila 60 kop věna v Držkovicích (ZDK I, 28) a on jí za to zapsal téhož roku 25 kop grošů ročního platu z titulu věna na vel. He- ralticích (ZDK I, 27). R. 1433 prodali oba bratři 3 poky grošů ročního platu na Rozumicích k oltáří Božího těla v Opavě (zde). R. 1434 nabyl Zbyněk Štítiny, k níž patřily ještě Mokré Lazce a Nové Sedlice (ZDO I, 20 — Kapras II, 32, č. 70) a tento statek zvelebil přikoupením pusté vsi Lhotky, po něm zvané Lhotka Hřivnáčova, ležící mezi hranicemi Nových Sedlic, Suchých Lazců a Pusté Polomě, kde později vznikl Přerovec (ZDO I, 32 — Kapras II, 47, č. 137). R. 1439 koupil od Hanuše Šlevice Komárov i s kostelním podacím a připojil ho ke Štítině (ZDK I, 31v), za to však prodal Velké Heraltice Petříku Šlevicovi (ZDK I, 30). A jako v zájmu snadnějšího obhospodařování a získání vyššího vý- nosu zaokrouhlil zboží štítinské, tak se také snažil o rozšíření zboží hněvošic- kého. Zde nemůžeme pro nedostatek pramenů jeho snahy sledovat tak důkladně, víme však, že obrátil svou pozornost na získání Oldřišova, zboží kláštera hra- dišťského, zmítaného tehdy válkami husitskými. Jaké právo měl Zbyněk na Oldři- šově, který právě tehdy zabral i s ostatním zbožím kláštera hradišťského na O- pavsku opavský kníže [Tetzl, str. 63), nedovedeme povědět, snad to byla nějaká zástava nebo dědictví po strýci, právě tehdy zemřelém. Zbyněk se r. 1434 dovolával své spravedlnosti u zemského práva v Opavě proti opatu hradišťskému a právo mu r. 1443 nálezem zemským přisoudilo 10 kop grošů bez lotu „na zbuoží zadušie oldřišovského“ (KPO I, 31 — Kapras I, 34, č. 325). Rovněž nevíme, proč r. 1435 poháněl Zbyněk Janka, Jiříka a nejmenovaného rytíře z Dobešov k zemskému právu (KPO I, 16 — Kapras I, 21, 185) a r. 1437 Jidřicha z Dobro- slavic (KPO I, 23 — Kapras I, 28, č. 261) a proč byl r. 1435 pohnán od Sta- bila (KPO I, 17 — Kapras I, 23, č. 202). To však byly jen malé spory proti sporu, který zvedl proti Lackovi z Kravař, jehož pohnal z 1000 kop grošů na Stu- dénce, že ho v landfrídu zahubil, nemaje k němu žádné viny (KPO I, 37 — Kap- ras I, 37 — Kapras I, 39, 369, 370). O jeho hospodaření na Moravě nemáme zpráv, zdá se však, že moravské statky zůstaly po smrti Zbyňka st. Hřivnáče v držení jeho manželky Anny z Labutě, která již r. 1420 vzala na spolek na Be- ňov Bočka z Labutě (ZDOlom IX, 311) a r. 1447 opět svého syna Jana (ZDO X, 705), jemuž při dělení dědictví po otci — asi r. 1439 — připadly Rozumice a snad i Hněvošice. R. 1439 vložila manželka Zbyňkova Kateřina dvůr Liškovský v Drž- kovicích v držení Janu Hřivnáčovi (ZDK I, 32). Zbyněk požíval značné úcty, byl často volán za svědka různých právních pořízení, býval poslem k zemským deskám apod. R. 1438 se stal komorníkem zemského práva opavského a podle něho se nazývá část zemských desek z doby jeho úřadování „liber camerarii Zbynkonis“ (viz ZDO I, 25 a další — Kapras II, 37 a další). R. 1443 učinil Zbyněk poručenství o svých dětech a svém majetku a poručnicí ustanovil svou manželku Kateřinu Lipínovu (ZDK I, 34 — Kapras II, 49, čís. 150). Brzy poté zemřel, bližší datum však není známo. Zůstali po něm synové Zbyněk a Václav, kteří zdědili nejen zboží otcovské, ale také majetek strýce Jana, který zemřel bezdětný (ZDK I, 42v). R. 1446 Kateřina, vdova po Zbyňku Hřivnáčovi jako poručnice dětí, vložila Komárov Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 36v). 2) Jan (též Hanuš nebo Hanušek) Hřivnáč z Heraltic, bratr před- chozího, vyskytuje se v pramenech poprvé k r. 1421 (viz výš). Celý život zůstal 36
na Přerovsku. Bratři byli tehdy ještě nedospělí, neboť r. 1421 vzdává Mikuláš Šlevic 25 kop grošů na vsi a dvoře Vel. Heralticích „quondam domini Zbynkonis * dicti Hrziwnacz pueris et domino Wenceslao (tj. opatu hradišťskému václavov.) patrně poručníku obou bratří (ZDK I, 23). Proto drželi statky nedílně. Jméno Zbyňkovo přichází v pramenech poprvé právě při tomto vkladu. Bratři tendy zapsali své matce Anně na Vel. Heralticích roční plat 10 kop grošů a svému strýci Bočku z Labutě spolek na nově získaný majetek ve Vel. Heralticích (tam- též). Potom o Zbyňkovi neslyšíme až do r. 1431, kdy mu jeho manželka Kateřinka Tvorkovská, zvaná Lipínová, vložila 60 kop věna v Držkovicích (ZDK I, 28) a on jí za to zapsal téhož roku 25 kop grošů ročního platu z titulu věna na vel. He- ralticích (ZDK I, 27). R. 1433 prodali oba bratři 3 poky grošů ročního platu na Rozumicích k oltáří Božího těla v Opavě (zde). R. 1434 nabyl Zbyněk Štítiny, k níž patřily ještě Mokré Lazce a Nové Sedlice (ZDO I, 20 — Kapras II, 32, č. 70) a tento statek zvelebil přikoupením pusté vsi Lhotky, po něm zvané Lhotka Hřivnáčova, ležící mezi hranicemi Nových Sedlic, Suchých Lazců a Pusté Polomě, kde později vznikl Přerovec (ZDO I, 32 — Kapras II, 47, č. 137). R. 1439 koupil od Hanuše Šlevice Komárov i s kostelním podacím a připojil ho ke Štítině (ZDK I, 31v), za to však prodal Velké Heraltice Petříku Šlevicovi (ZDK I, 30). A jako v zájmu snadnějšího obhospodařování a získání vyššího vý- nosu zaokrouhlil zboží štítinské, tak se také snažil o rozšíření zboží hněvošic- kého. Zde nemůžeme pro nedostatek pramenů jeho snahy sledovat tak důkladně, víme však, že obrátil svou pozornost na získání Oldřišova, zboží kláštera hra- dišťského, zmítaného tehdy válkami husitskými. Jaké právo měl Zbyněk na Oldři- šově, který právě tehdy zabral i s ostatním zbožím kláštera hradišťského na O- pavsku opavský kníže [Tetzl, str. 63), nedovedeme povědět, snad to byla nějaká zástava nebo dědictví po strýci, právě tehdy zemřelém. Zbyněk se r. 1434 dovolával své spravedlnosti u zemského práva v Opavě proti opatu hradišťskému a právo mu r. 1443 nálezem zemským přisoudilo 10 kop grošů bez lotu „na zbuoží zadušie oldřišovského“ (KPO I, 31 — Kapras I, 34, č. 325). Rovněž nevíme, proč r. 1435 poháněl Zbyněk Janka, Jiříka a nejmenovaného rytíře z Dobešov k zemskému právu (KPO I, 16 — Kapras I, 21, 185) a r. 1437 Jidřicha z Dobro- slavic (KPO I, 23 — Kapras I, 28, č. 261) a proč byl r. 1435 pohnán od Sta- bila (KPO I, 17 — Kapras I, 23, č. 202). To však byly jen malé spory proti sporu, který zvedl proti Lackovi z Kravař, jehož pohnal z 1000 kop grošů na Stu- dénce, že ho v landfrídu zahubil, nemaje k němu žádné viny (KPO I, 37 — Kap- ras I, 37 — Kapras I, 39, 369, 370). O jeho hospodaření na Moravě nemáme zpráv, zdá se však, že moravské statky zůstaly po smrti Zbyňka st. Hřivnáče v držení jeho manželky Anny z Labutě, která již r. 1420 vzala na spolek na Be- ňov Bočka z Labutě (ZDOlom IX, 311) a r. 1447 opět svého syna Jana (ZDO X, 705), jemuž při dělení dědictví po otci — asi r. 1439 — připadly Rozumice a snad i Hněvošice. R. 1439 vložila manželka Zbyňkova Kateřina dvůr Liškovský v Drž- kovicích v držení Janu Hřivnáčovi (ZDK I, 32). Zbyněk požíval značné úcty, byl často volán za svědka různých právních pořízení, býval poslem k zemským deskám apod. R. 1438 se stal komorníkem zemského práva opavského a podle něho se nazývá část zemských desek z doby jeho úřadování „liber camerarii Zbynkonis“ (viz ZDO I, 25 a další — Kapras II, 37 a další). R. 1443 učinil Zbyněk poručenství o svých dětech a svém majetku a poručnicí ustanovil svou manželku Kateřinu Lipínovu (ZDK I, 34 — Kapras II, 49, čís. 150). Brzy poté zemřel, bližší datum však není známo. Zůstali po něm synové Zbyněk a Václav, kteří zdědili nejen zboží otcovské, ale také majetek strýce Jana, který zemřel bezdětný (ZDK I, 42v). R. 1446 Kateřina, vdova po Zbyňku Hřivnáčovi jako poručnice dětí, vložila Komárov Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 36v). 2) Jan (též Hanuš nebo Hanušek) Hřivnáč z Heraltic, bratr před- chozího, vyskytuje se v pramenech poprvé k r. 1421 (viz výš). Celý život zůstal 36
Strana 37
nostrorum amicorum necnon de consensu et indulto speciali illustris prin- cipis domini Nicolai ducis Oppaviae et Ratiboriae, prout in litera ipsius super eo facta et data sigilloque eius subappenso pleniter continetur, vendidimus vendidisseque fatemur tres marcas bonorum grossorum boemi- calium pragensium .. ., nam hoc nostra necessitas et evidens utilitas de- poscebat, in et super tota villi nostra Röznitcz' superque universis et singu- lis eiusdem villae censitis, reddituariis, hortulanis allisque ipsius pertinentiis, quibuscunque nominibus vocentur, nullis exceptis, veri annui et legittimi census honorabili viro domino Johanni Rudlini,5 altaristae altaris Corporis Christi in Oppavia, praesbytero diöcesis olomucensis, et eo de- functo, pro altari, cui idem dominus Johannes dictas tres marcas assigna- verit et legaverit nomine testamenti, pro triginta marcis grossorum . . . nobis integre persolutorum et in usus nostros utiles et necessarios conver- sorum, ordinantes et volentes omnimode, quod iudex et scabini iurati, qui nunc sunt aut imposterum feurint in supradicta villa Rössnitz, colligant et congregent a nostris censitis praedictae villae saepedictas tres marcas census memorati easque importent et praesentent supranominato domino Johanni aut ei, cui assignatae et datae fuerint nomine testamenti, singulis annis die sancti Martini pro omni nostro censu nullamque etiam per nos seu dominii excusationem praetendentes, quin dictae tres marcae census suum sortiantur effectum. Quitamus insuper, pro quittos ac liberos reddimus supradictos censitas et reddituarios supradictae villae de saepedictis tribus marcis census, transfundentes et transferentes in supranominatum dominum Johannem et eum, cui nomine testamenti datae feurint, ius et proprieta- tem exigendi, movendi, tollendi et recipiendi easdem tres marcas census, mittentes ipsum dominum Johannem in veram et pacificam earundem svobodný a žil asi až do r. 1439 v nedílu v bratrem. Tehdy mu připadly Rozu- mice, a Kateřina Lipínova, manželka bratrova, mu vložila dvůr Liškovský v Drž- kovicích k držení (ZDK I, 32). Jan potom r. 1442 učinil na toto zboží stupek se svou matkou Annou z Labutě s výhradou, kdyby vstoupil v manželství, že může na tomto zboží zapsat věno své manželky (ZDK I, 33v). Kromě toho vložil téhož roku své matce Anně 10 kop grošů ročního platu na Rozumicích (ZDK I,34) a ona ho vzala na to na stupek na tento plat (tamtéž). Na Rozumicích však vázly nějaké úroky pro bratra Zbyňka (tamtéž). R. 1447 vzala ho matka na spolek na Beňov (ZDO X, 705), on však ho ještě téhož roku intimoval Kateřině z Lulče (ZDOlom X, 732). Brzy poté však zemřel a jeho majetek spadl na knížete Miku- láše. Synovci Janovi a jeho neteř Anežka, provdaná za Jana Svojše z Adlaru, se však hlásili k dědictví po strýci a po dlouhých sporech vložila kněžna Bar- bora, vdova po knížeti Mikuláši, jeho jménem a jménem jeho dědiců r. 1457 Zbyňku a Václavovi Hřivnáčům 28 kop ročního platu na Rozumicích k dědictví (ZDK I, 42) a r. 1461 kníže Jan vložil Rozumice a dvůr v Držkovicích Janu Svoj- šovi z Adlaru (ZDK I, 33). 3) Listina knížete Mikuláše se nedochovala. 4) Rozumice (něm. Rösnitz, polsky Rozumice u Hlub.) patřily od dávna ke zboží kravařskému. Při rozprodávání kravařského majetku ve Slezsku r. 1420 připadly Rozumice Bočku z Labutě a tehdy již zemřelému Zbyňku st. Hřivnáčovi z Heraltic (ZDK I, 19). Po něm je drželi jeho synové Zbyněk a Jan, kteří zde r. 1433 zapsali 3 kopy ročního platu k oltáři Božího těla v Opavě (zde). Při podílu otcovskými statky připadly Rozumice mladšímu Janovi, který je držel po- tom až do smrti, kdy spadly na knížete Mikuláše. Jeho syn Jan je r. 1461 inti moval Janu Svojšovi z Adlaru (viz pozn. 2]. 5) O Janu Rudlínovu viz čís. 47, pozn. 4. 37
nostrorum amicorum necnon de consensu et indulto speciali illustris prin- cipis domini Nicolai ducis Oppaviae et Ratiboriae, prout in litera ipsius super eo facta et data sigilloque eius subappenso pleniter continetur, vendidimus vendidisseque fatemur tres marcas bonorum grossorum boemi- calium pragensium .. ., nam hoc nostra necessitas et evidens utilitas de- poscebat, in et super tota villi nostra Röznitcz' superque universis et singu- lis eiusdem villae censitis, reddituariis, hortulanis allisque ipsius pertinentiis, quibuscunque nominibus vocentur, nullis exceptis, veri annui et legittimi census honorabili viro domino Johanni Rudlini,5 altaristae altaris Corporis Christi in Oppavia, praesbytero diöcesis olomucensis, et eo de- functo, pro altari, cui idem dominus Johannes dictas tres marcas assigna- verit et legaverit nomine testamenti, pro triginta marcis grossorum . . . nobis integre persolutorum et in usus nostros utiles et necessarios conver- sorum, ordinantes et volentes omnimode, quod iudex et scabini iurati, qui nunc sunt aut imposterum feurint in supradicta villa Rössnitz, colligant et congregent a nostris censitis praedictae villae saepedictas tres marcas census memorati easque importent et praesentent supranominato domino Johanni aut ei, cui assignatae et datae fuerint nomine testamenti, singulis annis die sancti Martini pro omni nostro censu nullamque etiam per nos seu dominii excusationem praetendentes, quin dictae tres marcae census suum sortiantur effectum. Quitamus insuper, pro quittos ac liberos reddimus supradictos censitas et reddituarios supradictae villae de saepedictis tribus marcis census, transfundentes et transferentes in supranominatum dominum Johannem et eum, cui nomine testamenti datae feurint, ius et proprieta- tem exigendi, movendi, tollendi et recipiendi easdem tres marcas census, mittentes ipsum dominum Johannem in veram et pacificam earundem svobodný a žil asi až do r. 1439 v nedílu v bratrem. Tehdy mu připadly Rozu- mice, a Kateřina Lipínova, manželka bratrova, mu vložila dvůr Liškovský v Drž- kovicích k držení (ZDK I, 32). Jan potom r. 1442 učinil na toto zboží stupek se svou matkou Annou z Labutě s výhradou, kdyby vstoupil v manželství, že může na tomto zboží zapsat věno své manželky (ZDK I, 33v). Kromě toho vložil téhož roku své matce Anně 10 kop grošů ročního platu na Rozumicích (ZDK I,34) a ona ho vzala na to na stupek na tento plat (tamtéž). Na Rozumicích však vázly nějaké úroky pro bratra Zbyňka (tamtéž). R. 1447 vzala ho matka na spolek na Beňov (ZDO X, 705), on však ho ještě téhož roku intimoval Kateřině z Lulče (ZDOlom X, 732). Brzy poté však zemřel a jeho majetek spadl na knížete Miku- láše. Synovci Janovi a jeho neteř Anežka, provdaná za Jana Svojše z Adlaru, se však hlásili k dědictví po strýci a po dlouhých sporech vložila kněžna Bar- bora, vdova po knížeti Mikuláši, jeho jménem a jménem jeho dědiců r. 1457 Zbyňku a Václavovi Hřivnáčům 28 kop ročního platu na Rozumicích k dědictví (ZDK I, 42) a r. 1461 kníže Jan vložil Rozumice a dvůr v Držkovicích Janu Svoj- šovi z Adlaru (ZDK I, 33). 3) Listina knížete Mikuláše se nedochovala. 4) Rozumice (něm. Rösnitz, polsky Rozumice u Hlub.) patřily od dávna ke zboží kravařskému. Při rozprodávání kravařského majetku ve Slezsku r. 1420 připadly Rozumice Bočku z Labutě a tehdy již zemřelému Zbyňku st. Hřivnáčovi z Heraltic (ZDK I, 19). Po něm je drželi jeho synové Zbyněk a Jan, kteří zde r. 1433 zapsali 3 kopy ročního platu k oltáři Božího těla v Opavě (zde). Při podílu otcovskými statky připadly Rozumice mladšímu Janovi, který je držel po- tom až do smrti, kdy spadly na knížete Mikuláše. Jeho syn Jan je r. 1461 inti moval Janu Svojšovi z Adlaru (viz pozn. 2]. 5) O Janu Rudlínovu viz čís. 47, pozn. 4. 37
Strana 38
possessionem, promittentes nihilominus ipsum dominum seu eum, qui eas nomine testamenti habuerit, in perceptione ipsarum manifeste vel occulte nullatenus impedire. Reservamus tamen nobis, haeredibus aut successoribus nostris potestatem, dum facultas aderit, supranominatas tres marcas cen- sus pro triginta marcis grossorum bonorum . . . reemendi. Nos quoque A. iudex et B. C. scabini iurati in villi Rössnitz supradicta de mandato speciali supranominatorum Sbynkonis et Johannis, dommorum nostrorum, nec non de consensu et mandato totius communitatis supra- dictae villae Rössnitz admittimus et assumimus ipsum dominum Johannem saepedictum in veram et pacificam dictarum trium marcarum census pos- sessionem, promittentes nihilominus fide nostra bona et sub poenis cano- num ipsas tres marcas singulis annis die sancti Martini“ sine prorogatione sineque excusatione dicto domino johanni, aut cui datae fuerint nomine testamenti, importare, dare et praesentare. Quod si occasione non solutionis dicti census in debito tempore, ut praefertur, die sancti Martini, sententiis excommunicationis nos et communitatem nostram incurrere contigerit et in eisdem, quod absit, perdurare contigerit intra unum mensem, ex tunc saepenominatus dominus johannes aut is, qui ipsum censun testamentartum habuerit, poterit nos in personis nostris, res et bona nostra mobilia et immobillia arestare et impignorare ubicunque reperta, tam diu, iudice loci irrequisito, donec scilicet saepedictas tres marcas census et damna exinde percepta plene persolverimus ... Renunciamus etiam expresse per praesen- tes quo ad nominatas tres marcas census seu redditus annui universis et singulis ... quibus huismodi census solutio in suo debito tempore impediri possit quomodolibet vel differri. In cuius rei testimonium et fidem omnium et singulorum praemissorum sigillum mei supradicti Johannis dicti Hrziwnatz praesentibus est subappen- sum. Actum et datum anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo tertio die sancti Thomae apostoli gloriosi." 49 1435, duben 23. Hradec. — Václav, kníže opavský a hlub- čický, dává hradeckému faráři Tomášovi souhlas k prodeji 1 kopy gro- šů ročního platu na Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 6 (pergam. originál 2,4 cm X 17,5 cm, plika 3 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 50—50v, čís. S (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndlkem města Opavy, v Opavě 2. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 102—103, čís. S (opis). Kopetzky, Regesten čís. 488. Kníže Václav vyznává, že se před ním postavil Tomáš, jarář hra- decký, a vyznal, že v potřebě svého kostela prodal roční plat 1 kopy grošů na vsi Vehovicích, patřících jeho kostelu, a na všech tamějších po- platnících a všech platech odtud vycházejících, Petru Brunnerovi a Petru Gegringermuthovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána v kostele Pan- 6) Sv. Martina je 11. listopadu. 7) Sv. Tomáše apošt. je 21. prosince. 38
possessionem, promittentes nihilominus ipsum dominum seu eum, qui eas nomine testamenti habuerit, in perceptione ipsarum manifeste vel occulte nullatenus impedire. Reservamus tamen nobis, haeredibus aut successoribus nostris potestatem, dum facultas aderit, supranominatas tres marcas cen- sus pro triginta marcis grossorum bonorum . . . reemendi. Nos quoque A. iudex et B. C. scabini iurati in villi Rössnitz supradicta de mandato speciali supranominatorum Sbynkonis et Johannis, dommorum nostrorum, nec non de consensu et mandato totius communitatis supra- dictae villae Rössnitz admittimus et assumimus ipsum dominum Johannem saepedictum in veram et pacificam dictarum trium marcarum census pos- sessionem, promittentes nihilominus fide nostra bona et sub poenis cano- num ipsas tres marcas singulis annis die sancti Martini“ sine prorogatione sineque excusatione dicto domino johanni, aut cui datae fuerint nomine testamenti, importare, dare et praesentare. Quod si occasione non solutionis dicti census in debito tempore, ut praefertur, die sancti Martini, sententiis excommunicationis nos et communitatem nostram incurrere contigerit et in eisdem, quod absit, perdurare contigerit intra unum mensem, ex tunc saepenominatus dominus johannes aut is, qui ipsum censun testamentartum habuerit, poterit nos in personis nostris, res et bona nostra mobilia et immobillia arestare et impignorare ubicunque reperta, tam diu, iudice loci irrequisito, donec scilicet saepedictas tres marcas census et damna exinde percepta plene persolverimus ... Renunciamus etiam expresse per praesen- tes quo ad nominatas tres marcas census seu redditus annui universis et singulis ... quibus huismodi census solutio in suo debito tempore impediri possit quomodolibet vel differri. In cuius rei testimonium et fidem omnium et singulorum praemissorum sigillum mei supradicti Johannis dicti Hrziwnatz praesentibus est subappen- sum. Actum et datum anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo tertio die sancti Thomae apostoli gloriosi." 49 1435, duben 23. Hradec. — Václav, kníže opavský a hlub- čický, dává hradeckému faráři Tomášovi souhlas k prodeji 1 kopy gro- šů ročního platu na Vehovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 6 (pergam. originál 2,4 cm X 17,5 cm, plika 3 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 50—50v, čís. S (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndlkem města Opavy, v Opavě 2. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 102—103, čís. S (opis). Kopetzky, Regesten čís. 488. Kníže Václav vyznává, že se před ním postavil Tomáš, jarář hra- decký, a vyznal, že v potřebě svého kostela prodal roční plat 1 kopy grošů na vsi Vehovicích, patřících jeho kostelu, a na všech tamějších po- platnících a všech platech odtud vycházejících, Petru Brunnerovi a Petru Gegringermuthovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána v kostele Pan- 6) Sv. Martina je 11. listopadu. 7) Sv. Tomáše apošt. je 21. prosince. 38
Strana 39
ny Marie v Opavě, a to tak, že prodávající vyhražuje si právo zpětného výkupu platu, který se má odvádět o dvou termínech, a to na sv. Jiří a na sv. Michala. Na jeho žádost dal kníže k tomuto prodeji svůj souhlas. Nos Wenczeslaus, Dei gratia dux et dominus Oppavie et in Lup- schitz, tenore presentis litere notum facimus universis, quod in nostra constitutus presencia honorabilis dominus Thomas, plebanus in Grecz,1 fide- lis noster devotus dilectus, sanus mente et corpore . . . recognovit nobis que exposuit, quod rite et racionabiliter sub titulo reempcionis vendiderit, cum id ipsius ac ecclesie sue summa necessitas exposceret et evidens utili- tas persuaderet, unam marcam grossorum pragensium . . . veri annui census honorabilibus viris et dominis Petro Brunner? in Oppavia et Petro Gegringermuth,3 altariste altaris sanctorum Fabiani et Sebastiani martyrum in ecclesia parochiali beate Marie Virginis in Oppavia, pro viginti florenis hungaricalibus auri puri ipsi domino Thome iam in parato datis et in usus ecclesie sue conversis, in et super villa ecclesie sue Ey (howicz1), sita in ducatu nostro oppaviensi, inque et super omnibus et singulis eiusdem ville laicis, villanis, censualibus, reddituariis, censibus nec non aliis quibus- cunque obvencionibus universis tollendam, exigendam et recipiendam in terminis infrascriptis: mediam scilicet marcam in festo sancti Michaelis et iterum residuam mediam marcam in festo sancti Georgii martyris proxime tunc affuturo, et sic ulterius annis singulis continuando, subiciens dictam marcam census ecclesiastico iuri, ita quod ex privilegio libertatis ecclesi- astice per prefatos dominos Petrum Brunner aut alterum Petrum Gering- mut [ !) per censuram ecclesiasticam . . . a dicte ville villanis seu censua- libus exigi valeat ac requiri. Favet etiam sepenominatus dominus Thomas uspradictis dominis et emptoribus, quod ipsi huismodi marcam census possint et valeant assignare et nomine testamenti legare quibuscunque per- sonis ecclesiasticis aut secularibus, impedimentis ipsius et successorum suorum proculmotis. Reservans tamen sibi predictus dominus Thomas et successoribus expresse dictam marcam census pro viginti florenis hungari- calibus auri puri, ut premittitur, aut pro decem marcis grossorum pragen- sium . . . reemendi et dandi cum effectu in simili, ut prefertur, forma, plenam et liberam facultatem, contradictione prefatorum dominorum emp- torum aut eorum, quibus hoc per ipsos nomine testamenti legatum aut tes- 1) O Tomáši, faráři hradeckém, viz čís. 38, pozn. 9. 2) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 1. 3) Petr Gegringermut (jindy Geringmut, Gringermut) byl oltářníkem u sv. Fabiána a Šebestiána a uvádí se v letech 1435—39 při příležitostí zakoupení platu 1 kopy na Vehovicích (zde) a 1 kopy na fojtství v Opavě (viz čís. 63). Jinak neznám. 4) Ejhovice, správně Vehovice (něm. Wehowitz nebo Wehen, nyní polsky Wiechowicze) ves v blízkosti Jaktaře, kdysi tam také přifařená, patřila od nepaměti k obročí fary hradecké, s nímž r. 1377 při dělení Opavska připadla k dílu opavskému (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Protože ves neměnila své majitele, není o ní pro starší dobu žádných zpráv. První vý- slovná zmínka o ní je až z r. 1435, kdy na ní farář hradecký Tomáš zajistil 1 kopu grošů ročního platu k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (zde). Nejstarší soupis poddanských povinností obsahuje rejstřík hradecké fary z 90. let XVI. stol. (uložen v SAOlom, konzistorní archív B 2, uveř. Fr. Šigut, Farní rejstříky Hradce a Jaktaře ze 16. století. SlSb. 1958 — 37, str. 531—542), povinnosti vůči faráři jaktařskému rejstřík fary jaktařské z téže doby (tamtéž). 39
ny Marie v Opavě, a to tak, že prodávající vyhražuje si právo zpětného výkupu platu, který se má odvádět o dvou termínech, a to na sv. Jiří a na sv. Michala. Na jeho žádost dal kníže k tomuto prodeji svůj souhlas. Nos Wenczeslaus, Dei gratia dux et dominus Oppavie et in Lup- schitz, tenore presentis litere notum facimus universis, quod in nostra constitutus presencia honorabilis dominus Thomas, plebanus in Grecz,1 fide- lis noster devotus dilectus, sanus mente et corpore . . . recognovit nobis que exposuit, quod rite et racionabiliter sub titulo reempcionis vendiderit, cum id ipsius ac ecclesie sue summa necessitas exposceret et evidens utili- tas persuaderet, unam marcam grossorum pragensium . . . veri annui census honorabilibus viris et dominis Petro Brunner? in Oppavia et Petro Gegringermuth,3 altariste altaris sanctorum Fabiani et Sebastiani martyrum in ecclesia parochiali beate Marie Virginis in Oppavia, pro viginti florenis hungaricalibus auri puri ipsi domino Thome iam in parato datis et in usus ecclesie sue conversis, in et super villa ecclesie sue Ey (howicz1), sita in ducatu nostro oppaviensi, inque et super omnibus et singulis eiusdem ville laicis, villanis, censualibus, reddituariis, censibus nec non aliis quibus- cunque obvencionibus universis tollendam, exigendam et recipiendam in terminis infrascriptis: mediam scilicet marcam in festo sancti Michaelis et iterum residuam mediam marcam in festo sancti Georgii martyris proxime tunc affuturo, et sic ulterius annis singulis continuando, subiciens dictam marcam census ecclesiastico iuri, ita quod ex privilegio libertatis ecclesi- astice per prefatos dominos Petrum Brunner aut alterum Petrum Gering- mut [ !) per censuram ecclesiasticam . . . a dicte ville villanis seu censua- libus exigi valeat ac requiri. Favet etiam sepenominatus dominus Thomas uspradictis dominis et emptoribus, quod ipsi huismodi marcam census possint et valeant assignare et nomine testamenti legare quibuscunque per- sonis ecclesiasticis aut secularibus, impedimentis ipsius et successorum suorum proculmotis. Reservans tamen sibi predictus dominus Thomas et successoribus expresse dictam marcam census pro viginti florenis hungari- calibus auri puri, ut premittitur, aut pro decem marcis grossorum pragen- sium . . . reemendi et dandi cum effectu in simili, ut prefertur, forma, plenam et liberam facultatem, contradictione prefatorum dominorum emp- torum aut eorum, quibus hoc per ipsos nomine testamenti legatum aut tes- 1) O Tomáši, faráři hradeckém, viz čís. 38, pozn. 9. 2) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 1. 3) Petr Gegringermut (jindy Geringmut, Gringermut) byl oltářníkem u sv. Fabiána a Šebestiána a uvádí se v letech 1435—39 při příležitostí zakoupení platu 1 kopy na Vehovicích (zde) a 1 kopy na fojtství v Opavě (viz čís. 63). Jinak neznám. 4) Ejhovice, správně Vehovice (něm. Wehowitz nebo Wehen, nyní polsky Wiechowicze) ves v blízkosti Jaktaře, kdysi tam také přifařená, patřila od nepaměti k obročí fary hradecké, s nímž r. 1377 při dělení Opavska připadla k dílu opavskému (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Protože ves neměnila své majitele, není o ní pro starší dobu žádných zpráv. První vý- slovná zmínka o ní je až z r. 1435, kdy na ní farář hradecký Tomáš zajistil 1 kopu grošů ročního platu k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (zde). Nejstarší soupis poddanských povinností obsahuje rejstřík hradecké fary z 90. let XVI. stol. (uložen v SAOlom, konzistorní archív B 2, uveř. Fr. Šigut, Farní rejstříky Hradce a Jaktaře ze 16. století. SlSb. 1958 — 37, str. 531—542), povinnosti vůči faráři jaktařskému rejstřík fary jaktařské z téže doby (tamtéž). 39
Strana 40
tatum fuerit, non obstante. Sed quia noverunt huismodi vendicionis et empcionis contractum sine nostro speciali assensu non valere, hine nobis utreque partes cum instancia ac humiliter supplicarunt, quatenus ad dictam marce census vendicionem et empcionem nostrum pium preberemus favo- rem et consensum. Nos igitur supranominatus dux Wencesslaus, supplica- tionibus ipsorum favorosius (!) annuentes, ad huiusmodi vendicionem et empcionem marce unius census nostrum plenum consensum dedimus et virtute presentis damus indultum specialem.5 In cuius rei evidens testimo nium sigillum nostrum de certa nostra sciencia una cum sigillo prefati domini Thome presentibus est appensum. Actum et datum in castro nostro Grecz ipso die sancti Georgii martyriss anno Domini millesimo quatuorcen- tesimo tricesimo quinto. Pečet: 1. kulatá červená, vtisknutá do větší z vosku přirozené barvy, na ní znak knížete Václava a nápis: SIGILLUM WENCESLAI DUCIS OPPA- VIE. 2. kulatá z vosku přirozené barvy, přivěšená na pergamenové pásce, uprostřed zkřížený kříž a meč, kolem nápis: S. TOMAE PLEB[ANI] IN GRECZ. 50 1436, leden 21. Opava. Vilém a Arnošt, knížata opavská prodávají Petru Brunnerovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiá- na v Opavě, roční plat na „chlebných lávkách“ v Opavě. Farní archív u Panny Marie v Opavě, záznam v „Poznamenání zpečetěné privilegií při faře v Opavě“, ddto 10. 11. 1614 (papírový originál) v Okresním archívu v Opavě, odd. archív proboštství v Opavě. Kopetzky, Regesten, přípisek Zukalův, str. 140/141. List latinský knížat Vilémal a Arnošta na lávky chlebné v městě Opavě, z kterýchž se plat dává, od kněze Petra Brunnera, 5) Plat potom vycházel ještě v XVII. stol. (MAO XV/1). 6) Sv. Jiří bývalo 23. dubna. 1) O knížeti Vilémovi († 1452) viz Kopetzky, Zur. Gesch., str. 50 až 60. 2) O knížeti Arnoštovi († po r. 1464) viz tamtéž, str. 50 a další. 3) Chlebné lávky jsou pekařské krámy, kde se prodával chléb. Třebaže pro starší dobu nemáme zpráv o opavských pekařích, nutno předpokládat, že zde byli pekaří již od XIII. stol. a že byli organizováni ve zvláštní pekařský cech. Již r. 1359 byl na 5 chlebných lávkách zajištěn plat k špitálu sv. Mikuláše u ra- tibořské brány v Opavě [Biermann, Gesch. d. Herzogstümer . . . str. 468 až 69). K r. 1374 a 1417 vyskytuje se jméno „Beckmeister“, které je jistě odvozeno od původního zaměstnání, třebaže o „Beckmeistrovi“ z r. 1374 víme, že byl obchodníkem sukna (viz čís. 10 a 30). R. 1449 dostal pekařský cech no- vý(?] řád (viz V. Prasek, K dějinám řemesel ve Slezsku, Program 1893, str. 3—18). R. 1436 prodala knížata Vilém a Arnošt plat na chlebných lávkách Petru Brunnerovi, oltářníku ve farním kostele (zde). Výroba a prodej chleba byl původ- ně soustředěn v Pekařské ulici, avšak r. 1582 byl prodej přenesen do tržnice (I. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 18). Nad pekařskými krámy byla někdy v třetí čtvrtině stol. XVI. postavena věž, která se později při bouři zřítila. Ještě roku 1607 se mluví o věží „an den Brotbancken“ (tamtéž str. 19). Kolem r. 1630 vy- cházel z pekařských krámů roční plat 2 tol. 8 gr. k oltáři sv. Anny (MAOp XVI2). Zdá se proto, že plat zakoupený r. 1436, byl určen pro tento oltář. 40
tatum fuerit, non obstante. Sed quia noverunt huismodi vendicionis et empcionis contractum sine nostro speciali assensu non valere, hine nobis utreque partes cum instancia ac humiliter supplicarunt, quatenus ad dictam marce census vendicionem et empcionem nostrum pium preberemus favo- rem et consensum. Nos igitur supranominatus dux Wencesslaus, supplica- tionibus ipsorum favorosius (!) annuentes, ad huiusmodi vendicionem et empcionem marce unius census nostrum plenum consensum dedimus et virtute presentis damus indultum specialem.5 In cuius rei evidens testimo nium sigillum nostrum de certa nostra sciencia una cum sigillo prefati domini Thome presentibus est appensum. Actum et datum in castro nostro Grecz ipso die sancti Georgii martyriss anno Domini millesimo quatuorcen- tesimo tricesimo quinto. Pečet: 1. kulatá červená, vtisknutá do větší z vosku přirozené barvy, na ní znak knížete Václava a nápis: SIGILLUM WENCESLAI DUCIS OPPA- VIE. 2. kulatá z vosku přirozené barvy, přivěšená na pergamenové pásce, uprostřed zkřížený kříž a meč, kolem nápis: S. TOMAE PLEB[ANI] IN GRECZ. 50 1436, leden 21. Opava. Vilém a Arnošt, knížata opavská prodávají Petru Brunnerovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiá- na v Opavě, roční plat na „chlebných lávkách“ v Opavě. Farní archív u Panny Marie v Opavě, záznam v „Poznamenání zpečetěné privilegií při faře v Opavě“, ddto 10. 11. 1614 (papírový originál) v Okresním archívu v Opavě, odd. archív proboštství v Opavě. Kopetzky, Regesten, přípisek Zukalův, str. 140/141. List latinský knížat Vilémal a Arnošta na lávky chlebné v městě Opavě, z kterýchž se plat dává, od kněze Petra Brunnera, 5) Plat potom vycházel ještě v XVII. stol. (MAO XV/1). 6) Sv. Jiří bývalo 23. dubna. 1) O knížeti Vilémovi († 1452) viz Kopetzky, Zur. Gesch., str. 50 až 60. 2) O knížeti Arnoštovi († po r. 1464) viz tamtéž, str. 50 a další. 3) Chlebné lávky jsou pekařské krámy, kde se prodával chléb. Třebaže pro starší dobu nemáme zpráv o opavských pekařích, nutno předpokládat, že zde byli pekaří již od XIII. stol. a že byli organizováni ve zvláštní pekařský cech. Již r. 1359 byl na 5 chlebných lávkách zajištěn plat k špitálu sv. Mikuláše u ra- tibořské brány v Opavě [Biermann, Gesch. d. Herzogstümer . . . str. 468 až 69). K r. 1374 a 1417 vyskytuje se jméno „Beckmeister“, které je jistě odvozeno od původního zaměstnání, třebaže o „Beckmeistrovi“ z r. 1374 víme, že byl obchodníkem sukna (viz čís. 10 a 30). R. 1449 dostal pekařský cech no- vý(?] řád (viz V. Prasek, K dějinám řemesel ve Slezsku, Program 1893, str. 3—18). R. 1436 prodala knížata Vilém a Arnošt plat na chlebných lávkách Petru Brunnerovi, oltářníku ve farním kostele (zde). Výroba a prodej chleba byl původ- ně soustředěn v Pekařské ulici, avšak r. 1582 byl prodej přenesen do tržnice (I. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 18). Nad pekařskými krámy byla někdy v třetí čtvrtině stol. XVI. postavena věž, která se později při bouři zřítila. Ještě roku 1607 se mluví o věží „an den Brotbancken“ (tamtéž str. 19). Kolem r. 1630 vy- cházel z pekařských krámů roční plat 2 tol. 8 gr. k oltáři sv. Anny (MAOp XVI2). Zdá se proto, že plat zakoupený r. 1436, byl určen pro tento oltář. 40
Strana 41
oltářníka farního, kterýž se tak začíná: Nos Wilhemus et Ernestus, fratres germani, duces et domini Oppaviae, ad perpetuam infra scriptae rei me- moriam etc., jehož datum na zámku opavským v sobotu, den svaté Anežkyš Leta 1436. 51 1436, leden 20. Opava. — Vilém a Arnošt, knížata opav- ská dávají faráři hradeckému Tomášovi souhlas k prodeji části zahrady k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 1 (pergam. originál 20 cm X 22,3 cm, plika 3,7 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. listin A, fol. 134v—135, čís. LLL (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 261—262, čís. LLL (opis). Tamtéž, Pozůstalost Tillerova, sv. IV. fol. 214. Kopetzky, Regesten, čís. 490. Knížata Vilém a Arnošt vyznávají, že se před nimi postavil Sebald Hartfaust, kaplan oltáře sv. Vavřince a Markéty v kapli při kůru farního kostela Panny Marie a oltářník oltáře sv. Mikuláše v kos- tele sv. Kláry v Opavě, jejich domácí kaplan, a vyznal, že koupil část zahrady a půl studny v sousedství svého domu od Tomáše, plebána hradeckého, a věnoval je svým nástupcům. K tomu přídala městská rada ještě kousek místa, přiléhajícího ke zmíněněmu domu. K zamezení nepří- jemností a sporů žádal knížata, aby tento kup a darování potvrdili, což oni učinili a k tomu dům i s příslušenstvím osvobodili ode všech veřejných dávek. Současně se obracejí na olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby toto darování potvrdil a připojil podle církevních předpisů zmíněným oltářům. Nos Wilhelmus et Arnestus, fratres germani, Dei gratia duces Oppavie, ad universorum tam presencium quam futurorum deducimus no- ticiam, quod in nostra presencia constitutus honorabilis vir dominus Se- boldus Hartfaust,1 capellanus capele sanctorum Laurencii et Mar- garethe in ecclesia parochiali beatissime Virginis Marie in Oppavia situate et altarista altaris beati Nicolai, situati in capella sancte Clare capella- nusque noster dilectus, nobis exposuit, quod nuper emerit pro certa pe- cunie summa certam porcionem orti et medium fontem domui sue adiacen- tis ab honorabili viro domino Thoma,2 plebano in Grecz, quos quidem fontem et ortum applicavit, dedit, donavit et legavit, applicat, dat, donat et legat suis successoribus, capellanis dicte capelle, necnon successoribus suis, altaristis predicti altaris sancti Nicolai, nomine veri et perpetui testa- menti. Ut autem ambiguitas seu impeticio, que in futuro suboriri possent, tollerentur, nobis humiliter supplicavit, quatenus huiusmodi empcionem fontis et orti ac porcionem aree, quam sibi consules iurati oppavienses in publico seu in communi construendam iuxta domum suam dederunt et assignarunt, admittere et ratificare tanquem superiores domini illius fundi dignaremur. Nos itaque, attendentes peticionem supradicti domini 4) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 2. 5) Sv. Anežky je 21. ledna. 1) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 2) O Tomáši, plebánu hradeckém, viz čís. 38, pozn. 9. 41
oltářníka farního, kterýž se tak začíná: Nos Wilhemus et Ernestus, fratres germani, duces et domini Oppaviae, ad perpetuam infra scriptae rei me- moriam etc., jehož datum na zámku opavským v sobotu, den svaté Anežkyš Leta 1436. 51 1436, leden 20. Opava. — Vilém a Arnošt, knížata opav- ská dávají faráři hradeckému Tomášovi souhlas k prodeji části zahrady k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 1 (pergam. originál 20 cm X 22,3 cm, plika 3,7 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. listin A, fol. 134v—135, čís. LLL (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 261—262, čís. LLL (opis). Tamtéž, Pozůstalost Tillerova, sv. IV. fol. 214. Kopetzky, Regesten, čís. 490. Knížata Vilém a Arnošt vyznávají, že se před nimi postavil Sebald Hartfaust, kaplan oltáře sv. Vavřince a Markéty v kapli při kůru farního kostela Panny Marie a oltářník oltáře sv. Mikuláše v kos- tele sv. Kláry v Opavě, jejich domácí kaplan, a vyznal, že koupil část zahrady a půl studny v sousedství svého domu od Tomáše, plebána hradeckého, a věnoval je svým nástupcům. K tomu přídala městská rada ještě kousek místa, přiléhajícího ke zmíněněmu domu. K zamezení nepří- jemností a sporů žádal knížata, aby tento kup a darování potvrdili, což oni učinili a k tomu dům i s příslušenstvím osvobodili ode všech veřejných dávek. Současně se obracejí na olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby toto darování potvrdil a připojil podle církevních předpisů zmíněným oltářům. Nos Wilhelmus et Arnestus, fratres germani, Dei gratia duces Oppavie, ad universorum tam presencium quam futurorum deducimus no- ticiam, quod in nostra presencia constitutus honorabilis vir dominus Se- boldus Hartfaust,1 capellanus capele sanctorum Laurencii et Mar- garethe in ecclesia parochiali beatissime Virginis Marie in Oppavia situate et altarista altaris beati Nicolai, situati in capella sancte Clare capella- nusque noster dilectus, nobis exposuit, quod nuper emerit pro certa pe- cunie summa certam porcionem orti et medium fontem domui sue adiacen- tis ab honorabili viro domino Thoma,2 plebano in Grecz, quos quidem fontem et ortum applicavit, dedit, donavit et legavit, applicat, dat, donat et legat suis successoribus, capellanis dicte capelle, necnon successoribus suis, altaristis predicti altaris sancti Nicolai, nomine veri et perpetui testa- menti. Ut autem ambiguitas seu impeticio, que in futuro suboriri possent, tollerentur, nobis humiliter supplicavit, quatenus huiusmodi empcionem fontis et orti ac porcionem aree, quam sibi consules iurati oppavienses in publico seu in communi construendam iuxta domum suam dederunt et assignarunt, admittere et ratificare tanquem superiores domini illius fundi dignaremur. Nos itaque, attendentes peticionem supradicti domini 4) O Petru Brunnerovi viz čís. 38, pozn. 2. 5) Sv. Anežky je 21. ledna. 1) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 2) O Tomáši, plebánu hradeckém, viz čís. 38, pozn. 9. 41
Strana 42
Seboldi fore iustam et iuri consonam, huiusmodi empcionem fontis, orti et porcionis aree per consules donacionem admittimus et ratificamus per presentes domumque habitacionis sue cum omnibus eius pertinenciis et annexis de nostra benignitate liberamus ab omni onere civili et eximimus, volentes ipsum dominum Seboldum et suos successores capellanos et al- taristas sepedictos iure perpetuo et pacifica possessione gaudere. Suppli- cantes insuper attente reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo,3 episcopo olomucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus supradictas porciones simul cum medio fonte ad dictam domum suprano- minati domini Seboldi et succesorum suorum incorporare, appropriare et annectere auctoritate ordinaria perpetue velit pariter et confirmare, singu- larem nobis in hoc atque gratam complacenciam, considerantes quod in- dubie grata vicissitudine volumus singulariter compensare. In quorum omnium et singulorum premissorum evidens testimonium sigilla nostra de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Actum et datum in castro nostro oppaviensi die beatorum Fabiani et Sebastiani martyrum" anno Domini mielesimo quadringentesimo tricesimo sexto. Pečet: 1. malá pečet knížete Viléma, z části porušená, kulatá z červe- ného vosku, vtisknutá do vosku přirozené barvy, uprostřed znak knížete Vi- léma. V horním levém a dolním pravém orlice, v horním pravém a dolním levém dva kolmé pásy, kolem nápis: S. WILHELMI DUCIS OPPAVIE. 2. malá pečet knížete Arnošta, barvy červené, kulatá, vtisknutá do vos- ku přirozeně barvy, uprostřed štít, nad ním přilbice se dvěma rohy a kolem nápis: S. ARNESTI DUCIS OPPAVIE. 52 1436, duben 25. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává Sebaldu Hartfaustovi roční plat 2 kop gr. na tříslovém mlýně v Opavě. Státní archív Brno, pobočka Kroměříž, Liber erectionum et fundationum altarium, fol. 1. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 17—17v a 18— 18v, čís. H (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným no- tářem a syndikem města Opavy, v Opavě 23. a 24. října 1930). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 26—27 a 28—30, čís. 8 (opis). Kopetzky, Regesten čís. 493. Kníže Vilém vyznává, že prodal 2 kopy ročního platu na tříslové stoupě, zvané obecně „Loemol“ na vodě, tekoucí na velký knížecí mlýn, kde jircháři vydělávají kůže, za 20 kop grošů s právem zpětného výkupu Se- baldu Hartfaustovi, svému kaplanu a kaplanu kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky, ležící při kůru farního kostela Panny Marie v Opavě, a jeho nástupcům, tak, aby tyto dvě marky ročního platu byly odváděny na dva termíny: polovice na sv. Jiří, druhá polovice na sv. Michala. Kdyby pak jmenovaná stoupa byla zbořena nebo jakýmkoliv jiným způsobem zašla, má být tento plat zajištěn na jiném knížecím mlýně nebo na jistém titulu. Kníže dává souhlas a žádá, aby tento plat byl na zmíněné valše za- jištěn podle předpisů církevního práva a by mohl být podle něho také vymáhán. 3) Pavel z Miličína byl nejdříve proboštem pražské kapituly, r. 1434 byl zvolen olomouckým biskupem. Byl vynikajícím znalcem církevního práva, zastával církev proti odpůrcům a proslul láskou k chudým a zbožností. Zemřel 2. května 1450 a pochován je u sv. Petra v Římě — viz Katalog 1949, str. 34. 4) S. Fabiána a Šebestiána je 20. ledna. 42
Seboldi fore iustam et iuri consonam, huiusmodi empcionem fontis, orti et porcionis aree per consules donacionem admittimus et ratificamus per presentes domumque habitacionis sue cum omnibus eius pertinenciis et annexis de nostra benignitate liberamus ab omni onere civili et eximimus, volentes ipsum dominum Seboldum et suos successores capellanos et al- taristas sepedictos iure perpetuo et pacifica possessione gaudere. Suppli- cantes insuper attente reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo,3 episcopo olomucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus supradictas porciones simul cum medio fonte ad dictam domum suprano- minati domini Seboldi et succesorum suorum incorporare, appropriare et annectere auctoritate ordinaria perpetue velit pariter et confirmare, singu- larem nobis in hoc atque gratam complacenciam, considerantes quod in- dubie grata vicissitudine volumus singulariter compensare. In quorum omnium et singulorum premissorum evidens testimonium sigilla nostra de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Actum et datum in castro nostro oppaviensi die beatorum Fabiani et Sebastiani martyrum" anno Domini mielesimo quadringentesimo tricesimo sexto. Pečet: 1. malá pečet knížete Viléma, z části porušená, kulatá z červe- ného vosku, vtisknutá do vosku přirozené barvy, uprostřed znak knížete Vi- léma. V horním levém a dolním pravém orlice, v horním pravém a dolním levém dva kolmé pásy, kolem nápis: S. WILHELMI DUCIS OPPAVIE. 2. malá pečet knížete Arnošta, barvy červené, kulatá, vtisknutá do vos- ku přirozeně barvy, uprostřed štít, nad ním přilbice se dvěma rohy a kolem nápis: S. ARNESTI DUCIS OPPAVIE. 52 1436, duben 25. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává Sebaldu Hartfaustovi roční plat 2 kop gr. na tříslovém mlýně v Opavě. Státní archív Brno, pobočka Kroměříž, Liber erectionum et fundationum altarium, fol. 1. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 17—17v a 18— 18v, čís. H (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným no- tářem a syndikem města Opavy, v Opavě 23. a 24. října 1930). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 26—27 a 28—30, čís. 8 (opis). Kopetzky, Regesten čís. 493. Kníže Vilém vyznává, že prodal 2 kopy ročního platu na tříslové stoupě, zvané obecně „Loemol“ na vodě, tekoucí na velký knížecí mlýn, kde jircháři vydělávají kůže, za 20 kop grošů s právem zpětného výkupu Se- baldu Hartfaustovi, svému kaplanu a kaplanu kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky, ležící při kůru farního kostela Panny Marie v Opavě, a jeho nástupcům, tak, aby tyto dvě marky ročního platu byly odváděny na dva termíny: polovice na sv. Jiří, druhá polovice na sv. Michala. Kdyby pak jmenovaná stoupa byla zbořena nebo jakýmkoliv jiným způsobem zašla, má být tento plat zajištěn na jiném knížecím mlýně nebo na jistém titulu. Kníže dává souhlas a žádá, aby tento plat byl na zmíněné valše za- jištěn podle předpisů církevního práva a by mohl být podle něho také vymáhán. 3) Pavel z Miličína byl nejdříve proboštem pražské kapituly, r. 1434 byl zvolen olomouckým biskupem. Byl vynikajícím znalcem církevního práva, zastával církev proti odpůrcům a proslul láskou k chudým a zbožností. Zemřel 2. května 1450 a pochován je u sv. Petra v Římě — viz Katalog 1949, str. 34. 4) S. Fabiána a Šebestiána je 20. ledna. 42
Strana 43
In nomine Domini. Ad perpetue infra scripte rei memoriam. Nos Wilhelmus,! Dei gracia dux Oppavie, ad cunctorum, tam presencium quam futurorum hominum claram deducimus noticiam et memoriam, quod animo deliberato et consensu voluntario vendidimus iusto vendicionis titulo duas marcas grossorum census annui in et super quodam molendino, dicto vulgariter loemol.2 sito iuxta fluvium fluens super nostro magno molendino, in quo cerdones soliti cortices contundere ipsorum artificio congrue ne- cessarias, pro vigintis marcis grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti, nobis integre persolutis, reservantes tamen nobis ac heredibus et successoribus nostris dictarum duarum marcarum reemcionem pro pre- fata summa pecunie, honorabili viro domino Seboldo Hartfaust,3 ca- pellano nostro dilecto capellanoque capelle sanctorum Laurencii, Marga- rete et Agnetis, annexe choro in ecclesia parrochiali beatissime Virginis Marie in Oppavia, et successoribus suis, altaristis capelle eiusdem sic, quod dicte due marce census ex dicto molendino provenientes solvantur et solvi debent bis in anno per censitas eiusdem molendini, una marca in die sancti Georgii et alia marca in die beati Michaelis proxime tunc sequenti, mittentes prenominatum in veram ac pacifcam dictarum duarum marcarum possessionem, reddentes et facientes cerdones et operarios omnes et sin- gulos predicti molendini censitas quittos et liberos ac absolutos a solucione dictarum duarum marcarum census, transferentes et transfundentes ius et proprietatem seu dominium earundem duarum marcarum census in prefatum dominum Seboldum et eius successores, altaristas sancti Laurencii, Mar- garete et Agnetis, promittentes ipsum aut suos successores in posses- sione et perceptione dicti census per nos aut officiales nostros, heredes vel successores quovis modo vel quesito colore nullatenus impedire. Vo- lentes eciam, si dictum molendinum cassu (!) accidente demolitum sive annihilatum fuerit, ex tunc alio nostro molendino seu alio loco tuto nobis censuante promittimus sepe dictas duas marcas ostendere et inscribere iuxta formam presentis nostre litere, annuentes et consentientes imo et rogantes, quod prefate due marce census incorporentur et applicen- tur sepe dicto domino Sebaldo aut suis successoribus supradicti altaris sancti Laurencii, Margarete et Agnetis, subicientes easdem iuri spirituali quodque per sentencias canonum exigi poterint atque peti quocies necessa- rium fuerit et opportunum. In cuius rei testimonium, robur ac firmitatem sigillum nostrum proprium de bona voluntate ac scitu nostro presentibus est appensum. Datum in castro nostro oppaviensi in die beati Marci evange- liste‘ anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto. 1) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 2) Tříslová stoupa (Lohenmühle, Lohenmihl, Loemol) stála na náhonu, jímž se přiváděla voda na velký knížecí mlýn a sloužila cechu opavských kože- luhů, kteří zde vyčiňovali kůže. První zmínka o stoupě je při této příležitosti, kdy kníže Vilém prodal na ní roční plat 2 kop grošů k oltáři sv. Vavřince (zde). Kníže Hanuš Korvín tento plat potvrdil r. 1494 (viz čís. 107). O bližší poloze stoupy viz J. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 54. 3) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. Zde je již knížecím kaplanem. 4) Sv. Marka evangelisty je 25. dubna. 43
In nomine Domini. Ad perpetue infra scripte rei memoriam. Nos Wilhelmus,! Dei gracia dux Oppavie, ad cunctorum, tam presencium quam futurorum hominum claram deducimus noticiam et memoriam, quod animo deliberato et consensu voluntario vendidimus iusto vendicionis titulo duas marcas grossorum census annui in et super quodam molendino, dicto vulgariter loemol.2 sito iuxta fluvium fluens super nostro magno molendino, in quo cerdones soliti cortices contundere ipsorum artificio congrue ne- cessarias, pro vigintis marcis grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti, nobis integre persolutis, reservantes tamen nobis ac heredibus et successoribus nostris dictarum duarum marcarum reemcionem pro pre- fata summa pecunie, honorabili viro domino Seboldo Hartfaust,3 ca- pellano nostro dilecto capellanoque capelle sanctorum Laurencii, Marga- rete et Agnetis, annexe choro in ecclesia parrochiali beatissime Virginis Marie in Oppavia, et successoribus suis, altaristis capelle eiusdem sic, quod dicte due marce census ex dicto molendino provenientes solvantur et solvi debent bis in anno per censitas eiusdem molendini, una marca in die sancti Georgii et alia marca in die beati Michaelis proxime tunc sequenti, mittentes prenominatum in veram ac pacifcam dictarum duarum marcarum possessionem, reddentes et facientes cerdones et operarios omnes et sin- gulos predicti molendini censitas quittos et liberos ac absolutos a solucione dictarum duarum marcarum census, transferentes et transfundentes ius et proprietatem seu dominium earundem duarum marcarum census in prefatum dominum Seboldum et eius successores, altaristas sancti Laurencii, Mar- garete et Agnetis, promittentes ipsum aut suos successores in posses- sione et perceptione dicti census per nos aut officiales nostros, heredes vel successores quovis modo vel quesito colore nullatenus impedire. Vo- lentes eciam, si dictum molendinum cassu (!) accidente demolitum sive annihilatum fuerit, ex tunc alio nostro molendino seu alio loco tuto nobis censuante promittimus sepe dictas duas marcas ostendere et inscribere iuxta formam presentis nostre litere, annuentes et consentientes imo et rogantes, quod prefate due marce census incorporentur et applicen- tur sepe dicto domino Sebaldo aut suis successoribus supradicti altaris sancti Laurencii, Margarete et Agnetis, subicientes easdem iuri spirituali quodque per sentencias canonum exigi poterint atque peti quocies necessa- rium fuerit et opportunum. In cuius rei testimonium, robur ac firmitatem sigillum nostrum proprium de bona voluntate ac scitu nostro presentibus est appensum. Datum in castro nostro oppaviensi in die beati Marci evange- liste‘ anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto. 1) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 2) Tříslová stoupa (Lohenmühle, Lohenmihl, Loemol) stála na náhonu, jímž se přiváděla voda na velký knížecí mlýn a sloužila cechu opavských kože- luhů, kteří zde vyčiňovali kůže. První zmínka o stoupě je při této příležitosti, kdy kníže Vilém prodal na ní roční plat 2 kop grošů k oltáři sv. Vavřince (zde). Kníže Hanuš Korvín tento plat potvrdil r. 1494 (viz čís. 107). O bližší poloze stoupy viz J. Zukal, Das Stadtgebiet, str. 54. 3) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. Zde je již knížecím kaplanem. 4) Sv. Marka evangelisty je 25. dubna. 43
Strana 44
53 1437, leden 10. Opava. — Vilém a Arnošt, knížata opavská, zři- zují jménem zemřelého kněze Jana z Nové Cerekve nadaci při oltáři sv. Tomáše v Opavě a žádají biskupa olomouckého Pavla z Miličína o schválení a za oltářníka navrhují Václava Okáče. Městský archív Opava, sign. VII. 3 (pergam. originál 37,5 cm X 27 cm, plika 7,3 cm). Tamtéž, insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína, viz čís. 60. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 38—39, čís. P a fol. 57—58, čís. Z (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 31. října a 7. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 72—74, čís. P a str. 119—121, čís. Z (opis). Kopetzky, Regesten čís. 496. Knížata Vilém a Arnošt vyznávají, že Jan z Nově Cerekve, kněz olomoucké diecěze, se rozhodl zřídit a nadat oltář ke cti sv. Tomáše apoštola a sv. Kateřiny a Korduly a k jeho nadaci zakoupil roční plat 10 kop a 1 ferton grošů na jistých titulech, jak svědčí list této věci se týka- jící, a ve své poslední vůli ustanovil, že oltářníkem oltáře má být vždy osoba počestná, stavu kněžského a oltářník bude povinen sloužit každý týden tolik mší, kolik mu bude možno, za duši zakladatele, jeho přátel a dobrodinců. V neděle a svátky se má spolu s ostatními oltářníky v ro- chetě zúčastnit průvodu. Podací mají mít knížata opavská, a to vždy ten, v jehož části je farní kostel opavský. Ježto však týž Jan zemřel dříve, než mohl svůj záměr uskutečnit, přešel tento úkol na knížete Přemka, otce obou zmíněných knížat. Než i toho zachvátila smrt dříve, než byla nadace uvedena v život, a tak se jejího uskutečnění ujali oni. Proto žádají biskupa Pavla z Miličína, aby shora uvedený roční plat 10 kop a 1 ferton grošů připojil ke zmíněnému oltáři jako církevní obročí a prezentují za oltářníka Václava Okáče, kněze olomoucké diecéze. Kněz Mi- kuláš, správce kostela Panny Marie v Opavě, dal ke zřízení nadace svůj souhlas. Reverendissimo in Christo patri ac domino domino Paulo, episcopo olomucensi aut ipsius vicario in spiritualibus et officiali, amico carissimo. Wilhelmusl et Arnestus,? Dei gratia duces Oppavie ac heredes ibidem, affectum totius boni et ncrementum prosperitatis. Cum alias ho- norabilis olim dominus Johannes, presbiter olomucensis dyocesis de Nowa Katholica,3 zelo devotionis accensus, in sue suorumque ami- corum salutem animarum salutare remedium unum altare in honore sancti Thome apostoli necnon sanctarum Katherine et Cordule virginum in eccle- sia parrochiali beate Virginis in Oppavia de bonis sibi a Deo collatis sancta intentione proposuerit fundandum, dotandum et errigendum eidemque alta- rio seu ministris ipsius decem marcas grossorum cum uno fertone census annui et perpetui decreverit dandum, assignandum et incorporandum, prout effective et realiter dedit, deputavit et in certis bonis, prout litere patentes super hoc confecte plenius declarant et ostendunt. Cuius quidem altaris onera et conditiones voluit et finali sua voluntate conclusit modis infras- 1) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 2) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 3) O Janu z Nové Cerekve viz čís. 23, 24, 25. Bližší data však o něm schá- zejí. 44
53 1437, leden 10. Opava. — Vilém a Arnošt, knížata opavská, zři- zují jménem zemřelého kněze Jana z Nové Cerekve nadaci při oltáři sv. Tomáše v Opavě a žádají biskupa olomouckého Pavla z Miličína o schválení a za oltářníka navrhují Václava Okáče. Městský archív Opava, sign. VII. 3 (pergam. originál 37,5 cm X 27 cm, plika 7,3 cm). Tamtéž, insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína, viz čís. 60. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 38—39, čís. P a fol. 57—58, čís. Z (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 31. října a 7. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 72—74, čís. P a str. 119—121, čís. Z (opis). Kopetzky, Regesten čís. 496. Knížata Vilém a Arnošt vyznávají, že Jan z Nově Cerekve, kněz olomoucké diecěze, se rozhodl zřídit a nadat oltář ke cti sv. Tomáše apoštola a sv. Kateřiny a Korduly a k jeho nadaci zakoupil roční plat 10 kop a 1 ferton grošů na jistých titulech, jak svědčí list této věci se týka- jící, a ve své poslední vůli ustanovil, že oltářníkem oltáře má být vždy osoba počestná, stavu kněžského a oltářník bude povinen sloužit každý týden tolik mší, kolik mu bude možno, za duši zakladatele, jeho přátel a dobrodinců. V neděle a svátky se má spolu s ostatními oltářníky v ro- chetě zúčastnit průvodu. Podací mají mít knížata opavská, a to vždy ten, v jehož části je farní kostel opavský. Ježto však týž Jan zemřel dříve, než mohl svůj záměr uskutečnit, přešel tento úkol na knížete Přemka, otce obou zmíněných knížat. Než i toho zachvátila smrt dříve, než byla nadace uvedena v život, a tak se jejího uskutečnění ujali oni. Proto žádají biskupa Pavla z Miličína, aby shora uvedený roční plat 10 kop a 1 ferton grošů připojil ke zmíněnému oltáři jako církevní obročí a prezentují za oltářníka Václava Okáče, kněze olomoucké diecéze. Kněz Mi- kuláš, správce kostela Panny Marie v Opavě, dal ke zřízení nadace svůj souhlas. Reverendissimo in Christo patri ac domino domino Paulo, episcopo olomucensi aut ipsius vicario in spiritualibus et officiali, amico carissimo. Wilhelmusl et Arnestus,? Dei gratia duces Oppavie ac heredes ibidem, affectum totius boni et ncrementum prosperitatis. Cum alias ho- norabilis olim dominus Johannes, presbiter olomucensis dyocesis de Nowa Katholica,3 zelo devotionis accensus, in sue suorumque ami- corum salutem animarum salutare remedium unum altare in honore sancti Thome apostoli necnon sanctarum Katherine et Cordule virginum in eccle- sia parrochiali beate Virginis in Oppavia de bonis sibi a Deo collatis sancta intentione proposuerit fundandum, dotandum et errigendum eidemque alta- rio seu ministris ipsius decem marcas grossorum cum uno fertone census annui et perpetui decreverit dandum, assignandum et incorporandum, prout effective et realiter dedit, deputavit et in certis bonis, prout litere patentes super hoc confecte plenius declarant et ostendunt. Cuius quidem altaris onera et conditiones voluit et finali sua voluntate conclusit modis infras- 1) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 2) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 3) O Janu z Nové Cerekve viz čís. 23, 24, 25. Bližší data však o něm schá- zejí. 44
Strana 45
criptis, scilicet, quod rector seu altarista dicti altaris debet et debebit esse persona honesta et discreta, in statu sacerdotali constituta, qui per se seu alium presbiterum dicto altari deserviat et dum maior devotio dederit, missas tot, quot poterit, septimanatim legat seu faciat legi pro animabus dicti domini fundatoris et ipsius amicorum ac benefactorum. Idemque alta- rista in superpellicio sungulis diebus festivis in processione et in ecclesia predicta se aliis altaristis conformet et debebit conformari. Iuspatronatus autem seu presentationem et collationem ad nos et nostros succesores, duces Oppavie, transfudit et omnimode deputavit, ut videlicet, dum, quo- ties et quando dictum altare per viam dimissionis seu obitus aut alio quo- cunque modo vacaverit seu vacare contigerit, ex tunc nos seu nostri successores, duces Oppavie, nominatim qui ipsam partem Oppavie, in qua dicta ecclesia parrochialis habetur situata, possederint, prout nos posside- mus, unum presbiterum idoneum debemus et debebunt ad id presentare fuxta modum et formam consuetam. Et quia ipse dominus Johannes, divina vocatione praeventus, suam, prout praeconceperat, sanctam et legitimam voluntatem opere complere nequivit, eam nichilominus felicis recorda- tionis nostro genitori duci et domino Przemkoni reliquit et commisit consummandam et effectui mancipandam. Verumetiam noster genitor caris- simus prenominatus, eodem opere nondum ad effectum producto, divina voluntate dies suos extremos conclusit,4 nobis illud ulterius committens reliquit exequendum. Nos igitur, de premissis commissis opus facere vo- lentes effectivum, precipue cum in salutem plurimarum vergit animarum et ut affectus dictorum domini Johanni et nostri genitoris suo commendaren- tur effectui, dicti altaris fundationem, dotationem et alia, prout in su- perioribus sunt scripta et descripta, intimantes, humiliter deprecamur, qua- tenus dictum altare in beneficium ecclesiasticum erigere, census decem marcarum cum uno fertone eidem altari incorporare, annectere, unire, invis- cerare honorabilemque dominum Wenceslaum Okacz,5 presbiterum vestre dyocesis, in rectorem legitimum dicti altaris instituere ac omnia et singula in predictis expressa ratificare, approbare et confirmare digne- mini gratiose ad laudem Dei omnipotentis et augmentum divini cultus ac in salutem animarum ac nostrarum precum ob respectum. Datum et actum Oppavie anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo die decima mensis januarii, nostrorum sigillorum in robur et testimonium praemissorum sub appensione. Et ego Nicolaus,“ rector ecclesiae beatae Virginis in Oppavia, pre- dicti altaris dotationi, fundationi et erectioni in omnibus et singulis punc- tis, clausulis et articulis, prout superius exprimitur, meum prebui et praebo consensum pariter et assensum. In signum vero et fidem premissorum si- gillum meum proprium presentibus coappendi. Datum ut supra. Pečet: kulatá, v červeném vosku s nápisem: S WILHELMI DUCIS OPPA- VIE. — Další dvě scházejí. 4) Kníže Přemek zemřel 28. září 1434. Viz Kopetzky, Zur. Gesch. str. 110. 5) O Václavu Okáči viz čís. 42. pozn. 13. 6) Kněz Mikuláš z řádu německých rytířů, plebán v Opavě, se připomíná v letech 1437—50 (Wolný, Kirchl. Top. IV, str. 196, ho zná jen pro léta 1441 — 43). R. 1437 dává souhlas ke zřízení nadace u oltáře sv. Tomáše (zde), r. 1443 žádá biskupa o schválení založení špitálu sv. Antonína (viz čís. 71), r. 1450 odevzdává dům Janu z Úpice, oltářníku u sv. Tomáše [viz čís. 81). 45
criptis, scilicet, quod rector seu altarista dicti altaris debet et debebit esse persona honesta et discreta, in statu sacerdotali constituta, qui per se seu alium presbiterum dicto altari deserviat et dum maior devotio dederit, missas tot, quot poterit, septimanatim legat seu faciat legi pro animabus dicti domini fundatoris et ipsius amicorum ac benefactorum. Idemque alta- rista in superpellicio sungulis diebus festivis in processione et in ecclesia predicta se aliis altaristis conformet et debebit conformari. Iuspatronatus autem seu presentationem et collationem ad nos et nostros succesores, duces Oppavie, transfudit et omnimode deputavit, ut videlicet, dum, quo- ties et quando dictum altare per viam dimissionis seu obitus aut alio quo- cunque modo vacaverit seu vacare contigerit, ex tunc nos seu nostri successores, duces Oppavie, nominatim qui ipsam partem Oppavie, in qua dicta ecclesia parrochialis habetur situata, possederint, prout nos posside- mus, unum presbiterum idoneum debemus et debebunt ad id presentare fuxta modum et formam consuetam. Et quia ipse dominus Johannes, divina vocatione praeventus, suam, prout praeconceperat, sanctam et legitimam voluntatem opere complere nequivit, eam nichilominus felicis recorda- tionis nostro genitori duci et domino Przemkoni reliquit et commisit consummandam et effectui mancipandam. Verumetiam noster genitor caris- simus prenominatus, eodem opere nondum ad effectum producto, divina voluntate dies suos extremos conclusit,4 nobis illud ulterius committens reliquit exequendum. Nos igitur, de premissis commissis opus facere vo- lentes effectivum, precipue cum in salutem plurimarum vergit animarum et ut affectus dictorum domini Johanni et nostri genitoris suo commendaren- tur effectui, dicti altaris fundationem, dotationem et alia, prout in su- perioribus sunt scripta et descripta, intimantes, humiliter deprecamur, qua- tenus dictum altare in beneficium ecclesiasticum erigere, census decem marcarum cum uno fertone eidem altari incorporare, annectere, unire, invis- cerare honorabilemque dominum Wenceslaum Okacz,5 presbiterum vestre dyocesis, in rectorem legitimum dicti altaris instituere ac omnia et singula in predictis expressa ratificare, approbare et confirmare digne- mini gratiose ad laudem Dei omnipotentis et augmentum divini cultus ac in salutem animarum ac nostrarum precum ob respectum. Datum et actum Oppavie anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo die decima mensis januarii, nostrorum sigillorum in robur et testimonium praemissorum sub appensione. Et ego Nicolaus,“ rector ecclesiae beatae Virginis in Oppavia, pre- dicti altaris dotationi, fundationi et erectioni in omnibus et singulis punc- tis, clausulis et articulis, prout superius exprimitur, meum prebui et praebo consensum pariter et assensum. In signum vero et fidem premissorum si- gillum meum proprium presentibus coappendi. Datum ut supra. Pečet: kulatá, v červeném vosku s nápisem: S WILHELMI DUCIS OPPA- VIE. — Další dvě scházejí. 4) Kníže Přemek zemřel 28. září 1434. Viz Kopetzky, Zur. Gesch. str. 110. 5) O Václavu Okáči viz čís. 42. pozn. 13. 6) Kněz Mikuláš z řádu německých rytířů, plebán v Opavě, se připomíná v letech 1437—50 (Wolný, Kirchl. Top. IV, str. 196, ho zná jen pro léta 1441 — 43). R. 1437 dává souhlas ke zřízení nadace u oltáře sv. Tomáše (zde), r. 1443 žádá biskupa o schválení založení špitálu sv. Antonína (viz čís. 71), r. 1450 odevzdává dům Janu z Úpice, oltářníku u sv. Tomáše [viz čís. 81). 45
Strana 46
54 1437, leden 31. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje nadaci při oltáři sv. Tomáše v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 4 (pergam. originál 64 cm X 52 cm, plika 5,5 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 38—42, čís. P (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 81— 85, čís. P (opis]. Tamtéž, Pozůstalost Tillerova, sv. IV. fol. 222—226 (opis). Biskup Pavel z Miličínal vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albík z Dobromilicla, generální prokurátor olomoucké kon- zistoře, a v zastoupení knížat opavských Viléma2 a Arnošta předložil nadační listinu oltáře sv. Tomáše, Korduly a Kateřiny v kostele Panny Ma- rie s žádostí, aby biskup tuto nadaci potvrdil a zřídil z ní církevní obročí se všemi důsledky církevního práva. Biskup, prozkoumav listinu i její pří- lohy — zákupní listiny na plat — nadaci potvrdil. Inzerovány tyto listiny: 1. Listina knížat opavských Viléma a Arnošta ddto 10. ledna 1437 — viz čís. 53. 2. Listina Jana z Čížové jinak z Nově Cerekve ddto (místo neudáno), 10. února 1413 — viz čís. 23. 3. Listina bratři Jakuba, Marka, Mikuláše a Jana ze Šilheřovic ddto (místo neudáno) 14. září 1413 — viz čís. 27. 4. Listina Petra Beuellchena,4 fojta z Hatis dtto (místo neudánoj 1. května 1413 — viz čís. 25. 5. Notářský instrument Matyáše Janova z Petrovic ddto Opava 24. dubna 1413 — viz čís. 24. 1) O M. Albíku z Uničova viz čís. 60, pozn. 1. la) O Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 3) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 4) V čís. 25 je nesprávné čtení Beneschen. Opravil B. Sobotík. Viz další po- známku. 5) Ves Zeyffersdorf, uvedená v listině čís. 25, není Zátor u Krnova, jak je uvedeno tam, pozn. 2, nýbrž jak prokázal B. Sobotík, Opavský rejstřík mostného z r. 1349 (Časopis Slezského muzea, Historia čís. 1 a 2, roč. XII/1963, str. 84 a další), je to kolonizační název pro ves Hat, na jejímž fojtství vázl tento plat ještě v XVI. stol. R. 1521 pohání kněz Jan Wernar, farář sudický a ol- tářník u sv. Kateřiny v Opavě, Bernarda ze Zvole na Hlučíně, že „drží ve vsi Hati fojtství, na kterémž fojtství já k svému již jmenovanému oltáři sv. Kateřiny v Opavě hřivnu platu mám, a tej mi vydávati nechce“. (Půhony knížectví opav- ského I, 486. Citováno tamtéž, str. 85, pozn. 46. Název Zeyffersdorf, Sifridsdorf, Seiffridesdorf, Siegfriedsdorf, villa Siffridi ukazuje na to, že tato původně česká ves Hať, patřící již r. 1265 velehradskému klášteru (CDM IV, čís. 34), byla asi za vpádu Tatarů zničena a potom znovu kolonizována na německém právu. Ně- mecké pojmenování se udrželo až do polovice XV. stol., kdy znovu začíná jméno české, např. k r. 1448, 1482, 1484 atd. Tím se stává čís. 25, pozn. 2 bezpředmětná. Tam však a při čís. 32, uvedený Petr ze Zátora, kaplan knížete Přemka, patří Zátoru u Krnova, neboť se výslovně jmenuje de Sator. Podobně ze Zátora pochá- zel také kněz Pavel ze Zátora, k r. 1413 dómský vikář v Olomouci (AAK A IV. a 3/8). 46
54 1437, leden 31. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje nadaci při oltáři sv. Tomáše v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 4 (pergam. originál 64 cm X 52 cm, plika 5,5 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 38—42, čís. P (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 81— 85, čís. P (opis]. Tamtéž, Pozůstalost Tillerova, sv. IV. fol. 222—226 (opis). Biskup Pavel z Miličínal vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albík z Dobromilicla, generální prokurátor olomoucké kon- zistoře, a v zastoupení knížat opavských Viléma2 a Arnošta předložil nadační listinu oltáře sv. Tomáše, Korduly a Kateřiny v kostele Panny Ma- rie s žádostí, aby biskup tuto nadaci potvrdil a zřídil z ní církevní obročí se všemi důsledky církevního práva. Biskup, prozkoumav listinu i její pří- lohy — zákupní listiny na plat — nadaci potvrdil. Inzerovány tyto listiny: 1. Listina knížat opavských Viléma a Arnošta ddto 10. ledna 1437 — viz čís. 53. 2. Listina Jana z Čížové jinak z Nově Cerekve ddto (místo neudáno), 10. února 1413 — viz čís. 23. 3. Listina bratři Jakuba, Marka, Mikuláše a Jana ze Šilheřovic ddto (místo neudáno) 14. září 1413 — viz čís. 27. 4. Listina Petra Beuellchena,4 fojta z Hatis dtto (místo neudánoj 1. května 1413 — viz čís. 25. 5. Notářský instrument Matyáše Janova z Petrovic ddto Opava 24. dubna 1413 — viz čís. 24. 1) O M. Albíku z Uničova viz čís. 60, pozn. 1. la) O Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) O knížeti Vilémovi viz čís. 50, pozn. 1. 3) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 4) V čís. 25 je nesprávné čtení Beneschen. Opravil B. Sobotík. Viz další po- známku. 5) Ves Zeyffersdorf, uvedená v listině čís. 25, není Zátor u Krnova, jak je uvedeno tam, pozn. 2, nýbrž jak prokázal B. Sobotík, Opavský rejstřík mostného z r. 1349 (Časopis Slezského muzea, Historia čís. 1 a 2, roč. XII/1963, str. 84 a další), je to kolonizační název pro ves Hat, na jejímž fojtství vázl tento plat ještě v XVI. stol. R. 1521 pohání kněz Jan Wernar, farář sudický a ol- tářník u sv. Kateřiny v Opavě, Bernarda ze Zvole na Hlučíně, že „drží ve vsi Hati fojtství, na kterémž fojtství já k svému již jmenovanému oltáři sv. Kateřiny v Opavě hřivnu platu mám, a tej mi vydávati nechce“. (Půhony knížectví opav- ského I, 486. Citováno tamtéž, str. 85, pozn. 46. Název Zeyffersdorf, Sifridsdorf, Seiffridesdorf, Siegfriedsdorf, villa Siffridi ukazuje na to, že tato původně česká ves Hať, patřící již r. 1265 velehradskému klášteru (CDM IV, čís. 34), byla asi za vpádu Tatarů zničena a potom znovu kolonizována na německém právu. Ně- mecké pojmenování se udrželo až do polovice XV. stol., kdy znovu začíná jméno české, např. k r. 1448, 1482, 1484 atd. Tím se stává čís. 25, pozn. 2 bezpředmětná. Tam však a při čís. 32, uvedený Petr ze Zátora, kaplan knížete Přemka, patří Zátoru u Krnova, neboť se výslovně jmenuje de Sator. Podobně ze Zátora pochá- zel také kněz Pavel ze Zátora, k r. 1413 dómský vikář v Olomouci (AAK A IV. a 3/8). 46
Strana 47
55 1437, červen 2. Opava. — Městská rada opavská prodává Bra- trstvu Božího těla v Opavě roční plat 5 kop gr. na své vsi Oticích. Státní archív Opava, Koplář oltář. nadací A, gol. 61—62, čís. AA (opis ově- řený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 8. listopadu 1630). Tamtéž, Koplář oltář. nadací B, str. 127—130, čís. AA (opis). Kopetzky, Regesten čís. 499. Městská rada opanská vyznává, že ve svě potřebě a se souhla- sem knížat Václava, Viléma a Arnošta prodala Bratrstvn Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, pojištěný na jejich vsi Oticích, za 50 kop grošů, s právem zpětného výkupu. Tento plat má vybírat otický fojt, a každoročně o sv. Martinu od- vádět zmíněnému Bratrstvu nebo tomu, komu by Bratrstvo tento plat postoupilo. Městská rada slibuje, že v případě, kdyby se jejich poddaní zdráhali plat odvádět, chce je k tomu účinně přidržet, k čemuž zavazuje také své potomky. A fojt, konšelé a celá obec otická slibují své povinnosti věrně a bezelstně dostát. Nos Paulus Gundel,1 magister civium, Nicolaus Czofe, Ni- colaus Hermel, Petrus, Otto, Nicolaus Furman2 advoca- tus, consules iurati nec non tota communitas civitatis oppaviensis, ad per- petuam infra scriptae rei memoriam universorum tam praesentium quam futurorum hominum claram deducimus notitiam, quod propter evidentem dictae nostrae civitatis necessitatem, matura sanaque deliberatione prae- habita, de consensu etiam illustrium principum Wenceslai, Wilhel- mi et Arnesti, ducum et dominorum Oppaviae, dominorum nostrorum gratiosorum, prout per ipsorum specialem consensus literam super hac re clarius apparebit, iusto venditionis titulo vendidimus ac tenore praesentium vendidisse fatemur quinque marcas grossorum pragensium ... veri iustique annui census providis discretisque viris Ladislao Nicolai, Andreae Heubt,3 Gregorio et Paulo Ecke, magistris frataliae imo univer- sae venerabili fraternitati preciosi et vivifici Corporis Christi ac beatae et gloriose Virginis Mariae in Oppavia pro quinquaginta marcis grosso- rum ... realiter et integraliter nobis persolutis et in usus civitatis praedic- tae fideliter conversis, redimendi tamen iurisdictionem et exsolvendi dic- tarum quinque marcarum censum iuxta voluntatem nostram pro quinquagin- ta marcis grossorum nobis successoribusque salvam reservantes, in et super 1) Pavel Gundel (jindy Gandel, Gyndel], purkmistr opavský k r. 1437 (zde), je r. 1440 starším Bratrstva Panny Marie a Božího těla (viz čís. 64). R. 1434 je zapsán na universitě krakovské Erasmus Pauli Gyndel z Opavy, jeho syn [Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). Petr Gundil, starší Brate- stva Panny Marie z r. 1417, byl snad jeho bratr (viz čís. 30). 2) Mikuláš Furman, opavský fojt a konšel, pocházel snad ze staré ro- diny Vectorů-Furmanů, která byla usazena v městě již r. 1373 (viz čís. 9). V jeho domě bylo 2. června 1437 vystaveno několik listin [viz čís. 57). R. 1450 byl za- psán na universitě v Krakově Roman, syn opavského fojta Mikuláše (Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). 3) O Ondřeji Heubtovi viz čís. 73, pozn. 6. Ostatní odjinud nejsou známi. 47
55 1437, červen 2. Opava. — Městská rada opavská prodává Bra- trstvu Božího těla v Opavě roční plat 5 kop gr. na své vsi Oticích. Státní archív Opava, Koplář oltář. nadací A, gol. 61—62, čís. AA (opis ově- řený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 8. listopadu 1630). Tamtéž, Koplář oltář. nadací B, str. 127—130, čís. AA (opis). Kopetzky, Regesten čís. 499. Městská rada opanská vyznává, že ve svě potřebě a se souhla- sem knížat Václava, Viléma a Arnošta prodala Bratrstvn Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, pojištěný na jejich vsi Oticích, za 50 kop grošů, s právem zpětného výkupu. Tento plat má vybírat otický fojt, a každoročně o sv. Martinu od- vádět zmíněnému Bratrstvu nebo tomu, komu by Bratrstvo tento plat postoupilo. Městská rada slibuje, že v případě, kdyby se jejich poddaní zdráhali plat odvádět, chce je k tomu účinně přidržet, k čemuž zavazuje také své potomky. A fojt, konšelé a celá obec otická slibují své povinnosti věrně a bezelstně dostát. Nos Paulus Gundel,1 magister civium, Nicolaus Czofe, Ni- colaus Hermel, Petrus, Otto, Nicolaus Furman2 advoca- tus, consules iurati nec non tota communitas civitatis oppaviensis, ad per- petuam infra scriptae rei memoriam universorum tam praesentium quam futurorum hominum claram deducimus notitiam, quod propter evidentem dictae nostrae civitatis necessitatem, matura sanaque deliberatione prae- habita, de consensu etiam illustrium principum Wenceslai, Wilhel- mi et Arnesti, ducum et dominorum Oppaviae, dominorum nostrorum gratiosorum, prout per ipsorum specialem consensus literam super hac re clarius apparebit, iusto venditionis titulo vendidimus ac tenore praesentium vendidisse fatemur quinque marcas grossorum pragensium ... veri iustique annui census providis discretisque viris Ladislao Nicolai, Andreae Heubt,3 Gregorio et Paulo Ecke, magistris frataliae imo univer- sae venerabili fraternitati preciosi et vivifici Corporis Christi ac beatae et gloriose Virginis Mariae in Oppavia pro quinquaginta marcis grosso- rum ... realiter et integraliter nobis persolutis et in usus civitatis praedic- tae fideliter conversis, redimendi tamen iurisdictionem et exsolvendi dic- tarum quinque marcarum censum iuxta voluntatem nostram pro quinquagin- ta marcis grossorum nobis successoribusque salvam reservantes, in et super 1) Pavel Gundel (jindy Gandel, Gyndel], purkmistr opavský k r. 1437 (zde), je r. 1440 starším Bratrstva Panny Marie a Božího těla (viz čís. 64). R. 1434 je zapsán na universitě krakovské Erasmus Pauli Gyndel z Opavy, jeho syn [Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). Petr Gundil, starší Brate- stva Panny Marie z r. 1417, byl snad jeho bratr (viz čís. 30). 2) Mikuláš Furman, opavský fojt a konšel, pocházel snad ze staré ro- diny Vectorů-Furmanů, která byla usazena v městě již r. 1373 (viz čís. 9). V jeho domě bylo 2. června 1437 vystaveno několik listin [viz čís. 57). R. 1450 byl za- psán na universitě v Krakově Roman, syn opavského fojta Mikuláše (Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). 3) O Ondřeji Heubtovi viz čís. 73, pozn. 6. Ostatní odjinud nejsou známi. 47
Strana 48
villa nostra dicta Ottendorf,4 in ducatu oppaviensi situata, imo super omnibus eiusdem villae bonis, domibus, curiis, agris, pratis et universis qiue fructibus, proventibus, redditibus, censibus, eventionibus et emolumentis quibuscunque, nullis penitus exclusis, possidendas, tenendas, exhibendas, tollendas et recipiendas singulis annis in die sancti Martini comfessoris proxime futuri a data praesentium ordinarie computando ipsosque praeno- minatos emptores ponentes et mittentes in pacificam, quietam, iustam et veram dictarum quinque marcarum census possessionem, reddentes pariter et facientes quitios, solutos et liberos ipsos laicos et censitas dictae villae Ottendorf a solutione earundem quinque marcarum annui census nobis pri- dem solvi consuetarum, promittentes nihilominus fide nostra bona et sin- cera supranominatis dominis emptoribus in perceptione vel solutione dicta- rum quinque marcarum directe vel indirecte, publice aut occulte, per nos, alium vel alios quovismodo vel quaesito colore nullatenus aliam ficti instan- tiam seu impedimentum aliquod exoriri, sed potius eis ad dictarum quinque marcarum census plenam integramque solutionem auxiliari consilio, au- xilio, iure et iuvamine nostris, modis omnibus cum effectu, astringentes denique et obligantes haeredes successoresque nostros ad hoc idem penitus faciendum. Nos quoque iudex et iurati ac tota communitas dictae villae Ottendorf, nostro et nostrorum successorum nomine, tanquam veri et iusti debitores principales supradictarum quinque marcarum census praenominatis empto- ribus, etiam cuicunque praenominatum censum dederint, donaverint vel assignaverint, una cum praesenti litera, singulis annis in praefato termino bona et pura nostra fide, sub poenis etiam canonum, in Oppavia dare et solvere realiter, cum effectu, sine omni dilatione, conditione vel excep- tione manu coniuncta et indivis promittimus atque tenebimur respondere... In quorum omnium et singulorum praemissorum evidens testimonium sigillo maiori civitatis oppaviensis de certo nostro scitu et voluntate nostra subappenso praesentem literam iussimus et fecimus communiri. Datum et actum anno ab Incarnatione Domini millesino quadrigentesimo tricesi- mo septimo, die dominico infra octavas Corporis Christi.5 56 1437, červen 2. Opava. — Městská rada opavská prodává Bra- trstvu Božího těla v Opavě roční plat 21/2 kopy gr. na své vsi Oticích a 21/2 kopy gr. na krámech v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 6 (pergam. originál 35,3 cm X 40,2 cm, plika 6,5 cm). Státní archív Opava Kopiář oltář. nadací A, fol. 34v—36, čís. O a fol. 51—52, čís. T (opis ověř. M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřej- ným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října a 3. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 63—67, čís 0 a str. 105—108, čís. T (opis]. Pavel Gandel, purkmistr a celá městská rada opavská vyznávají, že se souhlasem a dovolením knížat opavských Václava, Vi- léma a Arnošta prodali roční plat 5 kop grošů Bratrstvu Boží- ho těla v Opavě, avšak s právem zpětného výkupu. Polovinu tohoto platu zajistili na své vsi Oticích, druhou polovinu na krámech v Opavě, 4) O Oticích viz čís. 1, pozn. 7. 5) Svátek Božího těla byl t. r. 30. května, tedy 2. června. 48
villa nostra dicta Ottendorf,4 in ducatu oppaviensi situata, imo super omnibus eiusdem villae bonis, domibus, curiis, agris, pratis et universis qiue fructibus, proventibus, redditibus, censibus, eventionibus et emolumentis quibuscunque, nullis penitus exclusis, possidendas, tenendas, exhibendas, tollendas et recipiendas singulis annis in die sancti Martini comfessoris proxime futuri a data praesentium ordinarie computando ipsosque praeno- minatos emptores ponentes et mittentes in pacificam, quietam, iustam et veram dictarum quinque marcarum census possessionem, reddentes pariter et facientes quitios, solutos et liberos ipsos laicos et censitas dictae villae Ottendorf a solutione earundem quinque marcarum annui census nobis pri- dem solvi consuetarum, promittentes nihilominus fide nostra bona et sin- cera supranominatis dominis emptoribus in perceptione vel solutione dicta- rum quinque marcarum directe vel indirecte, publice aut occulte, per nos, alium vel alios quovismodo vel quaesito colore nullatenus aliam ficti instan- tiam seu impedimentum aliquod exoriri, sed potius eis ad dictarum quinque marcarum census plenam integramque solutionem auxiliari consilio, au- xilio, iure et iuvamine nostris, modis omnibus cum effectu, astringentes denique et obligantes haeredes successoresque nostros ad hoc idem penitus faciendum. Nos quoque iudex et iurati ac tota communitas dictae villae Ottendorf, nostro et nostrorum successorum nomine, tanquam veri et iusti debitores principales supradictarum quinque marcarum census praenominatis empto- ribus, etiam cuicunque praenominatum censum dederint, donaverint vel assignaverint, una cum praesenti litera, singulis annis in praefato termino bona et pura nostra fide, sub poenis etiam canonum, in Oppavia dare et solvere realiter, cum effectu, sine omni dilatione, conditione vel excep- tione manu coniuncta et indivis promittimus atque tenebimur respondere... In quorum omnium et singulorum praemissorum evidens testimonium sigillo maiori civitatis oppaviensis de certo nostro scitu et voluntate nostra subappenso praesentem literam iussimus et fecimus communiri. Datum et actum anno ab Incarnatione Domini millesino quadrigentesimo tricesi- mo septimo, die dominico infra octavas Corporis Christi.5 56 1437, červen 2. Opava. — Městská rada opavská prodává Bra- trstvu Božího těla v Opavě roční plat 21/2 kopy gr. na své vsi Oticích a 21/2 kopy gr. na krámech v Opavě. Městský archív Opava, sign. VII. 6 (pergam. originál 35,3 cm X 40,2 cm, plika 6,5 cm). Státní archív Opava Kopiář oltář. nadací A, fol. 34v—36, čís. O a fol. 51—52, čís. T (opis ověř. M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřej- ným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října a 3. listopadu 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 63—67, čís 0 a str. 105—108, čís. T (opis]. Pavel Gandel, purkmistr a celá městská rada opavská vyznávají, že se souhlasem a dovolením knížat opavských Václava, Vi- léma a Arnošta prodali roční plat 5 kop grošů Bratrstvu Boží- ho těla v Opavě, avšak s právem zpětného výkupu. Polovinu tohoto platu zajistili na své vsi Oticích, druhou polovinu na krámech v Opavě, 4) O Oticích viz čís. 1, pozn. 7. 5) Svátek Božího těla byl t. r. 30. května, tedy 2. června. 48
Strana 49
totiž na krámě Mikuláše Hauza půl kopy, na krámech Mikuláše Kyzwetera, Petra Grunerenzela, Jana Pekaře, Jošta Samuelova, Mikuláše Brocknera, Ja- na Offnera, Petra Mumenphusa, Martina Krispova po 16 groších, jež se mají vydávat vždy na sv. Martina. Bratrstvo s ohledem na to, že oltář sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli přiléhající ke kůru farního kostela Panny Marie v Opavě přišel o svou nadaci, věnovali se souhlasem městské rady tento plat oltářníku kaple Sebaldu Hartfaustovi a jeho nástupcům jako nadaci za rytíře Jana Holuba a ostatní zemřelé členy Bratrstva. Městská rada dává olomouckému biskupu Pavlu z Mili- čína a všem jeho nástupcům nebo jejich generálním víkářům a oficiálům právo vymáhat tento plat podle předpisů církevního práva. In nomine Domini. Nos Paulus Gandel, magister civium, Nico- laus Schercz, Nicolaus Harmel, Petrus Otto, Nicolaus Forman, advocatus, consules iurati nec non tota communitas civitatis Oppavie, ad perpetuam infrascripte rei memoriam universorum tam presen- tium quam futurorum hominum clare deducimus, quod propter paupertatem, penuriam summamque necessitatem dicte civitatis, matura et sana delibe- racione prehabita, de consensu eciam illustrium principum Wenceslai, Wilhelmi et Arnesti, ducum et dominorum Oppavie, dominorum nostrorum graciosorum, prout per ipsorum specialem consensus et robo- racionis super eadem re perscripcionem clarius apparebit, iusto vendicionis titulo vendidimus quinque marcas grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti, veri, iusti annui census honorabilibus et discretis viris Wl a- dislao, Andree Heupt, Paulo Ecke et Gregorio, magistris fratalie, ymo universe venerabili fraternitati civitatis oppaviensis, pro quin- quaginta marcis grossorum pragensium numeri et pagamenti predictorum, quorum sexaginta quatuor pro qualibet marca computantur, realiter et in tegraliter nobis persolutorum et in usus nostros dicte civitatis fideliter conversorum, reemendi tamen iuridiccione dictarum quinque marcarum cen- sum iuxta voluntatem nostram pro quinquaginta marcis grossorum pragen- sium numeri et pagamenti predictorum nobis salvam reservantes, in et super villa dicte civitatis Ottendorf duas marcas cum dimidia grosso- rum, ymo super omnibus eiusdem ville hominibus censualibus, agris, pratis ac super omnibus et singulis usufructibus, evencionibus, emolumentis et pertinenciis, nullis penitus exclusis, quas iudex et iurati a censitis dictae ville omni anno in termino infrascripto colligere, recipere et Oppaviam presentare illique solvere, cui iure tenebuntur, sponte promiserunt, nec non duas marcas cum dimidia grossorum pragensium numeri et pagamenti predictorum super institisl in dicta civitate oppaviensi, videlicet Nicolai Haucz, qui omni anno solvit mediam marcam, Nicolai Kyzweter, Petri Gruncrenczel, Johannis Pistoris, Jodoci Samuelis, Nicolai Brokner, Johannis Offner, Petri Mumenphus, Martini Crispi, quorum quisque sedecim grossos omni solvit anno, possidendas, tenendas, exigendas, tollendas, recipien- das singulis annis in die sancti Martini confessoris proxime futuri a data presencium ordinacione computando. Tandem vero antedicti magistri cum consensu et voluntate tocius fraternitatis, consulum iuratorum, eciam to- cius communitatis dicte civitatis oppaviensis et instinctu Spiritus sancti et gracia spirituali, desolacionem annichilacionemque censuum et fructuum capelle sanctorum Laurencii, Margarete et Agnetis, choro parochialis eccle- sie in Oppavia annexe, pie considerantes, pro divini cultus augmentacione 1) O krámech obchodníků viz čís. 9, pozn. 4. 49
totiž na krámě Mikuláše Hauza půl kopy, na krámech Mikuláše Kyzwetera, Petra Grunerenzela, Jana Pekaře, Jošta Samuelova, Mikuláše Brocknera, Ja- na Offnera, Petra Mumenphusa, Martina Krispova po 16 groších, jež se mají vydávat vždy na sv. Martina. Bratrstvo s ohledem na to, že oltář sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli přiléhající ke kůru farního kostela Panny Marie v Opavě přišel o svou nadaci, věnovali se souhlasem městské rady tento plat oltářníku kaple Sebaldu Hartfaustovi a jeho nástupcům jako nadaci za rytíře Jana Holuba a ostatní zemřelé členy Bratrstva. Městská rada dává olomouckému biskupu Pavlu z Mili- čína a všem jeho nástupcům nebo jejich generálním víkářům a oficiálům právo vymáhat tento plat podle předpisů církevního práva. In nomine Domini. Nos Paulus Gandel, magister civium, Nico- laus Schercz, Nicolaus Harmel, Petrus Otto, Nicolaus Forman, advocatus, consules iurati nec non tota communitas civitatis Oppavie, ad perpetuam infrascripte rei memoriam universorum tam presen- tium quam futurorum hominum clare deducimus, quod propter paupertatem, penuriam summamque necessitatem dicte civitatis, matura et sana delibe- racione prehabita, de consensu eciam illustrium principum Wenceslai, Wilhelmi et Arnesti, ducum et dominorum Oppavie, dominorum nostrorum graciosorum, prout per ipsorum specialem consensus et robo- racionis super eadem re perscripcionem clarius apparebit, iusto vendicionis titulo vendidimus quinque marcas grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti, veri, iusti annui census honorabilibus et discretis viris Wl a- dislao, Andree Heupt, Paulo Ecke et Gregorio, magistris fratalie, ymo universe venerabili fraternitati civitatis oppaviensis, pro quin- quaginta marcis grossorum pragensium numeri et pagamenti predictorum, quorum sexaginta quatuor pro qualibet marca computantur, realiter et in tegraliter nobis persolutorum et in usus nostros dicte civitatis fideliter conversorum, reemendi tamen iuridiccione dictarum quinque marcarum cen- sum iuxta voluntatem nostram pro quinquaginta marcis grossorum pragen- sium numeri et pagamenti predictorum nobis salvam reservantes, in et super villa dicte civitatis Ottendorf duas marcas cum dimidia grosso- rum, ymo super omnibus eiusdem ville hominibus censualibus, agris, pratis ac super omnibus et singulis usufructibus, evencionibus, emolumentis et pertinenciis, nullis penitus exclusis, quas iudex et iurati a censitis dictae ville omni anno in termino infrascripto colligere, recipere et Oppaviam presentare illique solvere, cui iure tenebuntur, sponte promiserunt, nec non duas marcas cum dimidia grossorum pragensium numeri et pagamenti predictorum super institisl in dicta civitate oppaviensi, videlicet Nicolai Haucz, qui omni anno solvit mediam marcam, Nicolai Kyzweter, Petri Gruncrenczel, Johannis Pistoris, Jodoci Samuelis, Nicolai Brokner, Johannis Offner, Petri Mumenphus, Martini Crispi, quorum quisque sedecim grossos omni solvit anno, possidendas, tenendas, exigendas, tollendas, recipien- das singulis annis in die sancti Martini confessoris proxime futuri a data presencium ordinacione computando. Tandem vero antedicti magistri cum consensu et voluntate tocius fraternitatis, consulum iuratorum, eciam to- cius communitatis dicte civitatis oppaviensis et instinctu Spiritus sancti et gracia spirituali, desolacionem annichilacionemque censuum et fructuum capelle sanctorum Laurencii, Margarete et Agnetis, choro parochialis eccle- sie in Oppavia annexe, pie considerantes, pro divini cultus augmentacione 1) O krámech obchodníků viz čís. 9, pozn. 4. 49
Strana 50
necnon pro sustentacione congrua ac usu sacerdotis vel ministri dicte capelle honorabili viro domino Zeboldo Hartfaust,2 capellano suis- que successoribus, dicte capelle capellanis, donacione, ordinacione et assig- nacione perpetua et irrevocabili, ad salutem anime hone memorie strenui militis Johannis Holub3 omniumque antecessorum ipsius et successo- rum, in dicta fraternitate mortuorum, sepedictas quinque marcas annui census donaverunt, dederunt realiter cum effectu et perpetue assignarunt, mittentes prenominatum dominum Seboldum successoresque suos, dicte capelle capellanos, in omne ius, iurisdiccionem, iustam, veram pacificamque possessionem dictarum quinque marcarum censuum annuamque solucio- nem earundem, bona nostra fide promittentes per nos et successores nostros quocunque modo vel quesito colore nullatenus impediri, volentes eciam et annuentes, quod antedicti censite per penas canonum et censuras eccle- siasticas tociens, quociens dictum annuum censum in termino predicto sol vere neglexerint, noluerint vel tardaverint, ex tunc per reverendissimum in Christo patrem et dominum dominum Paulum, episcopum olomucensem presentem vel per ipsius successores, episcopos etiam olomucenses futuros aut eorum in spiritualibus vicarios et officiales dare et plenarie solvere compellantur . . . Volentes eciam et permittentes antedicti magistri totaque fraternitas oppaviensis, quod quocienscunque vel quandocunque quinque marcarum census sepedictus reemeretur, cum consensu dicte capelle capel- lani vel altariste alium certum censum ad eandem capellam pro usu sacer- dotis vel ministri eiusdem pro eadem pecunia capitali emere et disponere, tociens quociens opportunum vel necessarium fuerit, iure tamen presentan- di eiusdem civibus et nobis fratribus civitatis Oppavie vel quorum inte- rest, semper salvo. In quorum omnium et singulorum evidens testimonium et robur premissorum sigillo maiori civitatis nostre de certo nostro scitu et voluntate subappenso presencia voluimus communiri. Data sunt hec et acta in Oppavia anno ab Incarnacione Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo die dominica infra octavas Corporis Christi." 2) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 3) Zjistit totožnost Jana Holuba je velmi obtížné, protože jeho jméno se vyskytuje jen v této listině. Pocházel patrně z rodiny Holubů, která počátkem XV. stol. držela lenním právem nějaké zboží v Chrlicích a Modřicích u Brna. R. 1403 byl svědkem u manského soudu blíže neoznačený Holub (Lechner o. c. I, 32). R. 1413 přijal Jaroš Holub z Chrlic léno na dvůr a 3 lány polí v Chrli- cích (Lechner o. c. I, 31). R. 1416 přijal po svém zemřelém otci Štěpánu Holubovi léno na Modřice Jakub Holub i jménem svých bratří Filipa a Štěpána (tamtéž I, 35). Posledně jmenovaný Filip Holub se pak vyskytuje v manských záznamech častěji. R. 1420 pohnal Jaroš z Chrlic Jana z Chrlic ze 70 kop grošů, že mu pobral bezprávně v Chrlicích jeho lidí a „podnes je drží k své vuoli (V. Brandl, Libri citationum III, 75, č. 336). R. 1437 držel Jan Holub z Dou- bravníka Olešničku a Horní Čepí spolu s bratrem Jakubem, jemuž však tehdy obě vsi vzdal (ZDB XII, 253). Snad je to hledaný Jan Holub. Co ho však přivedlo do Opavy, nedovedeme povědět. Snad válečné události, čemuž by nasvědčovalo označení jeho osoby rytířem. 4) Viz č. 5, pozn. 5. 50
necnon pro sustentacione congrua ac usu sacerdotis vel ministri dicte capelle honorabili viro domino Zeboldo Hartfaust,2 capellano suis- que successoribus, dicte capelle capellanis, donacione, ordinacione et assig- nacione perpetua et irrevocabili, ad salutem anime hone memorie strenui militis Johannis Holub3 omniumque antecessorum ipsius et successo- rum, in dicta fraternitate mortuorum, sepedictas quinque marcas annui census donaverunt, dederunt realiter cum effectu et perpetue assignarunt, mittentes prenominatum dominum Seboldum successoresque suos, dicte capelle capellanos, in omne ius, iurisdiccionem, iustam, veram pacificamque possessionem dictarum quinque marcarum censuum annuamque solucio- nem earundem, bona nostra fide promittentes per nos et successores nostros quocunque modo vel quesito colore nullatenus impediri, volentes eciam et annuentes, quod antedicti censite per penas canonum et censuras eccle- siasticas tociens, quociens dictum annuum censum in termino predicto sol vere neglexerint, noluerint vel tardaverint, ex tunc per reverendissimum in Christo patrem et dominum dominum Paulum, episcopum olomucensem presentem vel per ipsius successores, episcopos etiam olomucenses futuros aut eorum in spiritualibus vicarios et officiales dare et plenarie solvere compellantur . . . Volentes eciam et permittentes antedicti magistri totaque fraternitas oppaviensis, quod quocienscunque vel quandocunque quinque marcarum census sepedictus reemeretur, cum consensu dicte capelle capel- lani vel altariste alium certum censum ad eandem capellam pro usu sacer- dotis vel ministri eiusdem pro eadem pecunia capitali emere et disponere, tociens quociens opportunum vel necessarium fuerit, iure tamen presentan- di eiusdem civibus et nobis fratribus civitatis Oppavie vel quorum inte- rest, semper salvo. In quorum omnium et singulorum evidens testimonium et robur premissorum sigillo maiori civitatis nostre de certo nostro scitu et voluntate subappenso presencia voluimus communiri. Data sunt hec et acta in Oppavia anno ab Incarnacione Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo die dominica infra octavas Corporis Christi." 2) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 3) Zjistit totožnost Jana Holuba je velmi obtížné, protože jeho jméno se vyskytuje jen v této listině. Pocházel patrně z rodiny Holubů, která počátkem XV. stol. držela lenním právem nějaké zboží v Chrlicích a Modřicích u Brna. R. 1403 byl svědkem u manského soudu blíže neoznačený Holub (Lechner o. c. I, 32). R. 1413 přijal Jaroš Holub z Chrlic léno na dvůr a 3 lány polí v Chrli- cích (Lechner o. c. I, 31). R. 1416 přijal po svém zemřelém otci Štěpánu Holubovi léno na Modřice Jakub Holub i jménem svých bratří Filipa a Štěpána (tamtéž I, 35). Posledně jmenovaný Filip Holub se pak vyskytuje v manských záznamech častěji. R. 1420 pohnal Jaroš z Chrlic Jana z Chrlic ze 70 kop grošů, že mu pobral bezprávně v Chrlicích jeho lidí a „podnes je drží k své vuoli (V. Brandl, Libri citationum III, 75, č. 336). R. 1437 držel Jan Holub z Dou- bravníka Olešničku a Horní Čepí spolu s bratrem Jakubem, jemuž však tehdy obě vsi vzdal (ZDB XII, 253). Snad je to hledaný Jan Holub. Co ho však přivedlo do Opavy, nedovedeme povědět. Snad válečné události, čemuž by nasvědčovalo označení jeho osoby rytířem. 4) Viz č. 5, pozn. 5. 50
Strana 51
57 1437, červen 2. Opava. — Martin Mikulášův, veřejný notář v Opavě, zlistiňuje prodej ročního platu 71/2 kopy gr. na Oticích městskou radou opavskou Bratrstvu Božího těla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII. 1 (pergam. originál 24,6 cm X 36,8 cm, bez plíky]. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 120v—122v, čís. EEE (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 12. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 239—240, čís. EEE (opis). Notářský instrument, jímž Martin Mikulášův, veřejný notář v Opavě, dosvědčuje, že městská rada opavská se souhlasem knížat Vác- lava, Viléma a Arnošta prodala na své vlastní vsi Oticích roční plat 71/2 kopy grošů Bratrstvu Panny Marie v Opavě, kterýžto plat jmenované Bratrstvo věnovalo Janu Milnerovi z Hlubčic, oltářníku nově zřízeného oltáře Božího těla ve farním kostele Panny Marie v Opavě a jeho nástupcům, a Sebaldu Hartfaustovi, kaplanu kaple sv. Vavřince a Markáty tamtéž, a to tím způsobem, že k prvnímu oltáři má patřit 5 kop grošů, k druhému 21/2 kopy. Přítomný fojt a konšelé vsi Otic slavnostně slíbili, že budou jmenovaný plat vybírat a o sv. Martinu odvádět oltářníkům jmenovaných oltářů. In nomine Domini. Amen. Per presens publicum instrumentum cunctis pateat manifeste, quod sub anno Nativitatis eiusdem Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo . .. die vero secunda mensis junii.. . in Oppavia diöcesis olomucensis, in domo habitacionis discreti viri Nico- lai Furman,1 civis in Oppavia, in estruario hyle/mali eiusdem domus in meique notarii publici subcripti testiumque infrascriptorum ad hoc vocato- rum et rogatorum presencia, constituti personaliter providi et circumspecti viri Paulus Gundel,2 magister civium, Nicolaus Schatz, Nico- laus Harmel, Petrus Otta et prenominatus Nicolaus Fur- man, consules iurati in Oppavia, sani mente et racione . . . de consensu et voluntate tocius communitatis utriusque partis dominorum ducum illus- trium principum Wenceslai, Wylhelmi et Arnesti, dominorum Oppavie, vocatis iudice et scabinis totaque communitate ville ipsorum Ottendorf, significarunt eisdem, quod censum perpetuum annuum, vide- licet septem marcas cum dimidia grossorum pragensium moravici numeri, quas habuerunt et possederunt ibidem in Ottendorf iure hereditario et per- petuo, vendiderint iusto vendicionis titulo discretis et circumspectis viris Ladislao, Gregorio, Paulo Ecke et Andree Heupt, ma- gistris fraternitatis totique fraternitati beate Virginis Marie in Oppavia, quas quidem iidem magistri et fraternitas deputarunt et assignarunt, dede- runt et donarunt donacione irrevocabili inter vivos honorabilibus viris dominis Johanni Mülner de Lupschicz,3 altariste et suis succes- soribus altaristis Corporis Christi nove fundationis in ecclesia parochiali gloriosissime Virginis Marie, et Sebaldo Hartfaust,4 capellano sanctorum Laurencii et Margarete, presbyteris diöcesis olomucensis ibidem in Oppavia, mittentes eos in veram et pacificam possessionem dicti census 1) O Mikuláši Furmanovi viz čís. 55, pozn. 2. 2) O Pavlu Gundelovi viz čís. 55, pozn. 1. 3) O Janu Mülnerovi viz čís. 44, pozn. 2. 4) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 51
57 1437, červen 2. Opava. — Martin Mikulášův, veřejný notář v Opavě, zlistiňuje prodej ročního platu 71/2 kopy gr. na Oticích městskou radou opavskou Bratrstvu Božího těla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII. 1 (pergam. originál 24,6 cm X 36,8 cm, bez plíky]. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 120v—122v, čís. EEE (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 12. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 239—240, čís. EEE (opis). Notářský instrument, jímž Martin Mikulášův, veřejný notář v Opavě, dosvědčuje, že městská rada opavská se souhlasem knížat Vác- lava, Viléma a Arnošta prodala na své vlastní vsi Oticích roční plat 71/2 kopy grošů Bratrstvu Panny Marie v Opavě, kterýžto plat jmenované Bratrstvo věnovalo Janu Milnerovi z Hlubčic, oltářníku nově zřízeného oltáře Božího těla ve farním kostele Panny Marie v Opavě a jeho nástupcům, a Sebaldu Hartfaustovi, kaplanu kaple sv. Vavřince a Markáty tamtéž, a to tím způsobem, že k prvnímu oltáři má patřit 5 kop grošů, k druhému 21/2 kopy. Přítomný fojt a konšelé vsi Otic slavnostně slíbili, že budou jmenovaný plat vybírat a o sv. Martinu odvádět oltářníkům jmenovaných oltářů. In nomine Domini. Amen. Per presens publicum instrumentum cunctis pateat manifeste, quod sub anno Nativitatis eiusdem Domini millesimo quadringentesimo tricesimo septimo . .. die vero secunda mensis junii.. . in Oppavia diöcesis olomucensis, in domo habitacionis discreti viri Nico- lai Furman,1 civis in Oppavia, in estruario hyle/mali eiusdem domus in meique notarii publici subcripti testiumque infrascriptorum ad hoc vocato- rum et rogatorum presencia, constituti personaliter providi et circumspecti viri Paulus Gundel,2 magister civium, Nicolaus Schatz, Nico- laus Harmel, Petrus Otta et prenominatus Nicolaus Fur- man, consules iurati in Oppavia, sani mente et racione . . . de consensu et voluntate tocius communitatis utriusque partis dominorum ducum illus- trium principum Wenceslai, Wylhelmi et Arnesti, dominorum Oppavie, vocatis iudice et scabinis totaque communitate ville ipsorum Ottendorf, significarunt eisdem, quod censum perpetuum annuum, vide- licet septem marcas cum dimidia grossorum pragensium moravici numeri, quas habuerunt et possederunt ibidem in Ottendorf iure hereditario et per- petuo, vendiderint iusto vendicionis titulo discretis et circumspectis viris Ladislao, Gregorio, Paulo Ecke et Andree Heupt, ma- gistris fraternitatis totique fraternitati beate Virginis Marie in Oppavia, quas quidem iidem magistri et fraternitas deputarunt et assignarunt, dede- runt et donarunt donacione irrevocabili inter vivos honorabilibus viris dominis Johanni Mülner de Lupschicz,3 altariste et suis succes- soribus altaristis Corporis Christi nove fundationis in ecclesia parochiali gloriosissime Virginis Marie, et Sebaldo Hartfaust,4 capellano sanctorum Laurencii et Margarete, presbyteris diöcesis olomucensis ibidem in Oppavia, mittentes eos in veram et pacificam possessionem dicti census 1) O Mikuláši Furmanovi viz čís. 55, pozn. 2. 2) O Pavlu Gundelovi viz čís. 55, pozn. 1. 3) O Janu Mülnerovi viz čís. 44, pozn. 2. 4) O Sebaldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 51
Strana 52
septem marcarum cum dimidia, sic tamen distinote, quod dominus Johannes habeat et possideat quinque marcas et dominus Seboldus duas cum dimidia census supradicti, annuentes et consencientes, quod iure spirituali, si negli- gentes fuerint dicti censite in solvendo, exigere poterunt eundem censum, prout in litera predictorum dominorum principum continetur, volentesque dicti consules iurati et fraternitas supradicta in Oppavia, quod dicte septem marce cum dimidia census maneant iure perpetuo quoque aput(!) altare Corporis Christi supradictum et due cum dimidia capelle sanctorum Lauren- cii et Margarete. Mox ibidem supranominati iudex et consules iurati in Ottendorf pro- miserunt stipulacione solempni dictum censum singulis annis die sancti Martini, quoque prenominato domino Johanni et domino Seboldo capellano supradicto duas cum dimidia marcarum grossorum supradictorum et sic deinceps singulis annis dare et presentare in Oppaviam. Deinde suprano- minati consules iurati pariter et supradicta fraternitas in Oppavia quitta- runt et quittos reddiderunt prefatos iudicem et consules iuratos in Otten- dorf et liberos dimiserunt et dimittunt, transferentes et transfundentes omne ius in supranominatos altaristam et capellanum. Super quibus omnibus et singulis premissis pecierunt tam consules iurati quam fraternitas per me notarium publicum presens publicum confici instrumentum. Acta sunt hec anno, die mense .. . loco quibus supra. Pre- sentibus ibidem honorabilibus et discretis viris dominis Magistro Mathia," altarista Corporis Christi in Lupschicz, clerico Johanne Grenowi- czer,“ Nicolao Dreymandel et Johanno Steyrer ac aliis pluribus fidedignis personis, testibus ad premissa, civibus in Oppavia diô- cesis olomucensis, vocatis specialiter et rogatis. Doložka Martina Mikulášova z Opavy,“ klerika olomoucké diecéze a veřejného notáře, že všechno shora uvedeně bylo řádně prove- deno. Notářské znamení: monstrance se sedmi cípy, uprostřed květ, na pod- stavci nápis: MARTINUS. 58 1437, červenec 5. Opava. — Václav, Vilém a Arnošt, knížata opavská, schvalují prodej ročního platu 5 kop gr. na vsi Oticích a opavských krámech Bratrstvu Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 36—36v, čís. 0 a fol. 49—49v, čís. R. (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. a 31. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 67—69, čís. O a 99—101, čís. R (opis). Kopetzky, Regesten čís. 500. Václav, Vilém a Arnošt, vyznávají, že se před ně postavila městská rada opavská a předložila, že ve své potřebě prodala Bratrstvu Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, zajištěný zcasti 5] M. Matyáš, oltářník Božího těla v Hlubčicích, odjinud není znám. 6) Jan Crenowitzer, klerik olomoucké diecéze, byl patrně synem opav- ského měštana Hanuše Crenowitzera, vzpomínaného v letech 1433 (koupil pole od opavské komendy — Opis u Zukala, Různé, fol. 45 — 1441 (KPO I, 37V — Kapras I, 40, čís. 382). Bližší data o něm scházejí. 7) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 8) Martin Mikulášův z Opavy, veřejný notář, odjinud neznám. 52
septem marcarum cum dimidia, sic tamen distinote, quod dominus Johannes habeat et possideat quinque marcas et dominus Seboldus duas cum dimidia census supradicti, annuentes et consencientes, quod iure spirituali, si negli- gentes fuerint dicti censite in solvendo, exigere poterunt eundem censum, prout in litera predictorum dominorum principum continetur, volentesque dicti consules iurati et fraternitas supradicta in Oppavia, quod dicte septem marce cum dimidia census maneant iure perpetuo quoque aput(!) altare Corporis Christi supradictum et due cum dimidia capelle sanctorum Lauren- cii et Margarete. Mox ibidem supranominati iudex et consules iurati in Ottendorf pro- miserunt stipulacione solempni dictum censum singulis annis die sancti Martini, quoque prenominato domino Johanni et domino Seboldo capellano supradicto duas cum dimidia marcarum grossorum supradictorum et sic deinceps singulis annis dare et presentare in Oppaviam. Deinde suprano- minati consules iurati pariter et supradicta fraternitas in Oppavia quitta- runt et quittos reddiderunt prefatos iudicem et consules iuratos in Otten- dorf et liberos dimiserunt et dimittunt, transferentes et transfundentes omne ius in supranominatos altaristam et capellanum. Super quibus omnibus et singulis premissis pecierunt tam consules iurati quam fraternitas per me notarium publicum presens publicum confici instrumentum. Acta sunt hec anno, die mense .. . loco quibus supra. Pre- sentibus ibidem honorabilibus et discretis viris dominis Magistro Mathia," altarista Corporis Christi in Lupschicz, clerico Johanne Grenowi- czer,“ Nicolao Dreymandel et Johanno Steyrer ac aliis pluribus fidedignis personis, testibus ad premissa, civibus in Oppavia diô- cesis olomucensis, vocatis specialiter et rogatis. Doložka Martina Mikulášova z Opavy,“ klerika olomoucké diecéze a veřejného notáře, že všechno shora uvedeně bylo řádně prove- deno. Notářské znamení: monstrance se sedmi cípy, uprostřed květ, na pod- stavci nápis: MARTINUS. 58 1437, červenec 5. Opava. — Václav, Vilém a Arnošt, knížata opavská, schvalují prodej ročního platu 5 kop gr. na vsi Oticích a opavských krámech Bratrstvu Božího těla v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 36—36v, čís. 0 a fol. 49—49v, čís. R. (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. a 31. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 67—69, čís. O a 99—101, čís. R (opis). Kopetzky, Regesten čís. 500. Václav, Vilém a Arnošt, vyznávají, že se před ně postavila městská rada opavská a předložila, že ve své potřebě prodala Bratrstvu Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, zajištěný zcasti 5] M. Matyáš, oltářník Božího těla v Hlubčicích, odjinud není znám. 6) Jan Crenowitzer, klerik olomoucké diecéze, byl patrně synem opav- ského měštana Hanuše Crenowitzera, vzpomínaného v letech 1433 (koupil pole od opavské komendy — Opis u Zukala, Různé, fol. 45 — 1441 (KPO I, 37V — Kapras I, 40, čís. 382). Bližší data o něm scházejí. 7) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 8) Martin Mikulášův z Opavy, veřejný notář, odjinud neznám. 52
Strana 53
na vsi Oticích, zčásti na některých krámech v městě Opavě, a že před- stavenstvo Bratrstva věnovalo tento plat jako nadaci oltáři sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli, přiléhající po levé straně kůru farního kostela Panny Marie v Opavě, jak o tom blíže svědčí list městské rady, týkající se této záležitosti. Knížata stvrzují jmenovaný prodej i darování a žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína nebo jeho generálního vikáře a oficiála, aby ve smyslu církevních předpisů připojili tento plat jmenova- nému oltáři. Nos Wenceslaus, Wilhelmus et Arnestus, Dei gracia duces et domini Oppavie, tenore litere presentis ad cunctorum tam presencium quam futurorum, claram deducimus noticiam, quod conspicui sapientesque viri magister civium cum consulibus et senioribus civibus civitatis nostre Oppavie, fideles nostri dilecti, qui tunc temporis rempublicam gubernarunt, accedentes presenciam nostram, exposuerunt nobis, qualiter propter pe- nuriam et defectum ipsorum vendiderunt iusto ac perpetuo vendicionis titulo quinque graves marcas grossorum annui census sub forma reemcio- nis pro quinquaginta marcis grossorum paratis, dimidiam terciam videlicet super villa Ottyc z civium nostrorum et dimidiam terciam super institis civitatis predicte, venerabili fraternitati gloriosi Corporis Christi ac beatis- sime Virginis Marie in predicta nostra civitate, quem censum prenominata fraternitas dedit, donavit et assignavit iure perpetuo ad altare capelle sanc- torum Laurencii, Margarete et Agnetis, annexe a parte sinistra choro eccle- sie parochialis ibidem in civitate nostra, honorabili viro domino Zeboldo Hartfaust, altariste necnon aliis omnibus futuris capellanis seu alta- ristis prenominati altaris pro meliori sustentacione ipsorum, prout omnia et singula premissa et subsequencia in privilegiata perscripcione nostre civitatis predicte super hac re confecta continentur, declarantur. Quocirca prenominati nostri cives fideles dilecti ex utraque parte, vendentes vide- licet et ementes, diligenti rogatu nobis supplicarunt, quatenus ad eorum vendicionem et empcionem ac prefati census incorporacionem consen- cientes, confirmare et nostra proscriptione autentica roborare dignaremur. Nos vero presentibus ipsorum graciose acquiscentes, matura deliteracione sanoque fidelium nostrorum procerum accedente consilio, cum id, pro- quo rogabatur, racionabile, ratum et divinum vidimus, ad prenominati altaris dotacionem, annexionem et incorporacionem census predicti bene- volum assensum prebemus assentimusque ad omnia et singula puncta ta- liter ac omnimode, prout proscripcione civitatis nostre super censu pre- nominato distinctius, plenius ac lucidius expressatur virtuteque presen- cium id perpetuis temporibus roboramus, cum devota precum instancia supplicantes reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, epis- copo olomucensi aut eius vicario in spiritualibus et officiali, amico nostro ca- rissimo, quatenus sepedictas quinque marcas incorporare, annectere ad prenominatum altare et eviterne id ratum esse confirmare dignaretur, subiciendo eundem censum iuri ecclesiastico . . . salvo tamen semper iure collacionis civium et fratrum predictorum. In quorum omnium et singulo- rum premissorum evidens testimonium ac robur nos prenominati duces presentem literam nostris subappensis sigillis mandavimus communiri. Da- ta sunt hec et acta in Oppavia anno a Nativitate Domino millesimo quadrin- gentesimo tricesimo septimo feria sexta infra octavas Visitationis sanctissi- me Virginis Marie." 1) Navštívení Panny Marie je 2. července. 53
na vsi Oticích, zčásti na některých krámech v městě Opavě, a že před- stavenstvo Bratrstva věnovalo tento plat jako nadaci oltáři sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli, přiléhající po levé straně kůru farního kostela Panny Marie v Opavě, jak o tom blíže svědčí list městské rady, týkající se této záležitosti. Knížata stvrzují jmenovaný prodej i darování a žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína nebo jeho generálního vikáře a oficiála, aby ve smyslu církevních předpisů připojili tento plat jmenova- nému oltáři. Nos Wenceslaus, Wilhelmus et Arnestus, Dei gracia duces et domini Oppavie, tenore litere presentis ad cunctorum tam presencium quam futurorum, claram deducimus noticiam, quod conspicui sapientesque viri magister civium cum consulibus et senioribus civibus civitatis nostre Oppavie, fideles nostri dilecti, qui tunc temporis rempublicam gubernarunt, accedentes presenciam nostram, exposuerunt nobis, qualiter propter pe- nuriam et defectum ipsorum vendiderunt iusto ac perpetuo vendicionis titulo quinque graves marcas grossorum annui census sub forma reemcio- nis pro quinquaginta marcis grossorum paratis, dimidiam terciam videlicet super villa Ottyc z civium nostrorum et dimidiam terciam super institis civitatis predicte, venerabili fraternitati gloriosi Corporis Christi ac beatis- sime Virginis Marie in predicta nostra civitate, quem censum prenominata fraternitas dedit, donavit et assignavit iure perpetuo ad altare capelle sanc- torum Laurencii, Margarete et Agnetis, annexe a parte sinistra choro eccle- sie parochialis ibidem in civitate nostra, honorabili viro domino Zeboldo Hartfaust, altariste necnon aliis omnibus futuris capellanis seu alta- ristis prenominati altaris pro meliori sustentacione ipsorum, prout omnia et singula premissa et subsequencia in privilegiata perscripcione nostre civitatis predicte super hac re confecta continentur, declarantur. Quocirca prenominati nostri cives fideles dilecti ex utraque parte, vendentes vide- licet et ementes, diligenti rogatu nobis supplicarunt, quatenus ad eorum vendicionem et empcionem ac prefati census incorporacionem consen- cientes, confirmare et nostra proscriptione autentica roborare dignaremur. Nos vero presentibus ipsorum graciose acquiscentes, matura deliteracione sanoque fidelium nostrorum procerum accedente consilio, cum id, pro- quo rogabatur, racionabile, ratum et divinum vidimus, ad prenominati altaris dotacionem, annexionem et incorporacionem census predicti bene- volum assensum prebemus assentimusque ad omnia et singula puncta ta- liter ac omnimode, prout proscripcione civitatis nostre super censu pre- nominato distinctius, plenius ac lucidius expressatur virtuteque presen- cium id perpetuis temporibus roboramus, cum devota precum instancia supplicantes reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, epis- copo olomucensi aut eius vicario in spiritualibus et officiali, amico nostro ca- rissimo, quatenus sepedictas quinque marcas incorporare, annectere ad prenominatum altare et eviterne id ratum esse confirmare dignaretur, subiciendo eundem censum iuri ecclesiastico . . . salvo tamen semper iure collacionis civium et fratrum predictorum. In quorum omnium et singulo- rum premissorum evidens testimonium ac robur nos prenominati duces presentem literam nostris subappensis sigillis mandavimus communiri. Da- ta sunt hec et acta in Oppavia anno a Nativitate Domino millesimo quadrin- gentesimo tricesimo septimo feria sexta infra octavas Visitationis sanctissi- me Virginis Marie." 1) Navštívení Panny Marie je 2. července. 53
Strana 54
59 1438, leden 30. Opava. — Městská rada opavská žádá olo- mouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platu na Stěbo- řicích k oltáři sv. Petra a Pavla a prezentuje Mikuláše Bolka z Volavy za oltářníka. Městský archív Opava, inzert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína, viz čís. 60. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 44—45, čís. Q (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 30. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 89—91, čís. Q (opis). Universitní knihovna v Olomoucí, pobočka v Kroměříži, J. J. Stře- dovský, Apographorum sv. VII. str. 169—176 (opis). Kopetzky, Regesten čís. 503. List městké rady opavské biskupu Pavlu z Miličína, jímž tato dosvědčuje, že opavský měštan Jan Wolf koupil za svého života se souhlasem Václava Králíka z Buřenic, patriarchy antiošského a stálého správce biskupství olomouckého, roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Petra a Pavla ve hřbitovní kapli (Karnarium) u farního kostela Panny " Marie v Opavě od Jana Lawbnera na lenním dvoře „Willenhoj v Jaktaři a odevzdal jej M. Ondřeji ze Zlína, kanovníku kostela olomouckého, tehdy oltářníku zmíněného oltáře. Později dědicové dvora vyplatili 61/2 kopy ročního platu, zbytek však vázl na dvoře dále. Ondřej ze Zlína zakoupil za splátku dlužného obnosu 64 kop grošů nový plat, a to od blahé paměti knížete Přemka na vsi Stěbořicích. Avšak pro válečné bouře nemohl M. Ondřej svůj úmysl vykonat, protože mezitím zemřel. Ježto pak zemřel i zakladatel nadace Jan Wolf a vymřelo i jeho příbuzenstvo, připadlo podací k oltáři městské radě, která ve snaze, aby nadace nezahynula, žádá biskupa, aby tento roční plat, totiž 61/2 kopy na Stěbořicích a 21/2 kopy na dvoře jaktařském připojil ve smyslu církev- ního práva zmíněnému oltáři sv. Petra a Pavla. A protože podací oltáře při- padlo na městskou radu a protože se oltář úmrtím M. Ondřeje uprázdnil, prezentuje městská rada k oltáři Mikuláše, zvaného Bolek z Vola- vy, klerika vratislavské diecéze, a žádá, aby jej biskup na toto obročí investoval. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, episcopo olomucensi, domino nostro gratioso aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Magister civium, consules iurati in Oppavia affectus serviciorum promptos cum debita exhibicione obediencie et honoris. Reverendissime Pater, dudum enim felicis recordacionis Johannes Wolf,1 convicis noster oppaviensis, qui cum in humanis adhuc ageret, diem obitus sui piis ac bonis operibus cupiens prevenire, cum consensu" et voluntate reverendissimi in Christo patris et domini domini Wence- slai, Dei et Apostolice sedis gracia patriarche antiochenensis et perpetui commendatoris ecclesie olomucensis, pro nova ereccione, fundacione et incorporacione altaris in honore beatorum Petri et Pauli apostolorum nec- non omnium sanctorum, eciam pro congrua sustentacione ac usu sacerdotis eiusdem, decem marcas grossorum pragensium moravici numeri et paga- menti . . . in et super allodio discreti viri Johannis Lawbner in 1) O Janu Wolfovi viz čís. 28, pozn. 2. 2) Souhlas patriarchy Václava viz čís. 28. 3) O Janu Lawnerovi viz čís. 28, pozn. 1. 54
59 1438, leden 30. Opava. — Městská rada opavská žádá olo- mouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platu na Stěbo- řicích k oltáři sv. Petra a Pavla a prezentuje Mikuláše Bolka z Volavy za oltářníka. Městský archív Opava, inzert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína, viz čís. 60. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 44—45, čís. Q (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 30. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 89—91, čís. Q (opis). Universitní knihovna v Olomoucí, pobočka v Kroměříži, J. J. Stře- dovský, Apographorum sv. VII. str. 169—176 (opis). Kopetzky, Regesten čís. 503. List městké rady opavské biskupu Pavlu z Miličína, jímž tato dosvědčuje, že opavský měštan Jan Wolf koupil za svého života se souhlasem Václava Králíka z Buřenic, patriarchy antiošského a stálého správce biskupství olomouckého, roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Petra a Pavla ve hřbitovní kapli (Karnarium) u farního kostela Panny " Marie v Opavě od Jana Lawbnera na lenním dvoře „Willenhoj v Jaktaři a odevzdal jej M. Ondřeji ze Zlína, kanovníku kostela olomouckého, tehdy oltářníku zmíněného oltáře. Později dědicové dvora vyplatili 61/2 kopy ročního platu, zbytek však vázl na dvoře dále. Ondřej ze Zlína zakoupil za splátku dlužného obnosu 64 kop grošů nový plat, a to od blahé paměti knížete Přemka na vsi Stěbořicích. Avšak pro válečné bouře nemohl M. Ondřej svůj úmysl vykonat, protože mezitím zemřel. Ježto pak zemřel i zakladatel nadace Jan Wolf a vymřelo i jeho příbuzenstvo, připadlo podací k oltáři městské radě, která ve snaze, aby nadace nezahynula, žádá biskupa, aby tento roční plat, totiž 61/2 kopy na Stěbořicích a 21/2 kopy na dvoře jaktařském připojil ve smyslu církev- ního práva zmíněnému oltáři sv. Petra a Pavla. A protože podací oltáře při- padlo na městskou radu a protože se oltář úmrtím M. Ondřeje uprázdnil, prezentuje městská rada k oltáři Mikuláše, zvaného Bolek z Vola- vy, klerika vratislavské diecéze, a žádá, aby jej biskup na toto obročí investoval. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, episcopo olomucensi, domino nostro gratioso aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Magister civium, consules iurati in Oppavia affectus serviciorum promptos cum debita exhibicione obediencie et honoris. Reverendissime Pater, dudum enim felicis recordacionis Johannes Wolf,1 convicis noster oppaviensis, qui cum in humanis adhuc ageret, diem obitus sui piis ac bonis operibus cupiens prevenire, cum consensu" et voluntate reverendissimi in Christo patris et domini domini Wence- slai, Dei et Apostolice sedis gracia patriarche antiochenensis et perpetui commendatoris ecclesie olomucensis, pro nova ereccione, fundacione et incorporacione altaris in honore beatorum Petri et Pauli apostolorum nec- non omnium sanctorum, eciam pro congrua sustentacione ac usu sacerdotis eiusdem, decem marcas grossorum pragensium moravici numeri et paga- menti . . . in et super allodio discreti viri Johannis Lawbner in 1) O Janu Wolfovi viz čís. 28, pozn. 2. 2) Souhlas patriarchy Václava viz čís. 28. 3) O Janu Lawnerovi viz čís. 28, pozn. 1. 54
Strana 55
villa vestra Jectar emit, disposuit et ordinavit eosdemque venerabili viro Magistro Andree de Zlyna,4 ecclesie olomucensis canonico, no- mine veri et perpetui irrevocabilisque testamenti dedit et assignavit. Post lapsum vero temporis ab heredious dicti allodii in Jectar sex marce cum dimidia annui census antedicti ... duabus tamen marcis cum dimidia super dicto allodio annui census remanentious, fuerunt exsolute. Venerabilis vero antedictus dominus Andreas, nolens talentum sibi traditum in terram fode- re, sed pocius consciencie sue satisfacere, pro eadem capitali pecunia, scilicet sexaginta quatuor marcis, alias sex marcas cum dimidia annui census . . . ab illustri principe felicis recordacionis duce Przemkone, domino nostro gratioso, pro ereccione dicti altaris iusto venditionis titulo perpetue in et super villa dicta Steborzicz5 in ducatu nostro sita, emit, procuravit et ordinavit, prout in literis principalibus super empcione et vendicione dictorum censuum confectis clarius continetur. Sed heu propter diversa et infinita malorum hominum disturbia sepedictus dominus Andre- as, dum adhuc ageret in humanis, dictum censum, scilicet novem mar- carum, ad finem dudum optatum iuxta voluntatem suam commodose(!) deducere non valuit, quinymo ex permissione omnipotentis Dei morte pre- ventus prius ex hoc seculo migravit. Cum igitur, reverendissime Pater, se- pedictus Johannes Wolf cum omnibus suis consanguineis et propinquis utriusque sexus viam universe carnis dudum intravit et collacio sive ius presentandi dicti census de iure ad nos pervenire cognoscitur, ne eciam census supradictus in preiudicium alicuius anime pereat aut anichilare vi- deatur, sed potius ut cultus divinus exinde augeatur, reverendissime Pa- ternitati vestre sincera affeccione et devota precum cum instancia obnixe supplicamus, quatenus sepedictum censum annuum, scilicet sex marcarum cum dimidia super villa Steborzicz et duas cum dimidia super allodio in Jectar, altari consecrato in honore beatorum Petri et Pauli apostolorum ac omnium sanctorum in capella dicta carnariums prope ecclesiam parochia- lem beate Marie Virginis in Oppavia situata, etiam pro congrua sustenta- cione ac usu sacerdotis eiusdem altaris, incorporare, appropriare, adiunge- re et in perpetuum annectere dignemini graciose, subiciendo eundem cen- sum iuri ecclesiastico . . . iure tamen patronatus vel presentandi toties, quoties dictum altare vacare contigeret, nobis et successoribus nostris semper salvo. Sed quia, reverendissime Pater, per obitum felicis recor- dacionis sepedicti domini Andree, ultimi et immediati rectoris sepedicto- rum censuum, quos ad presens vacare cognoscimus, honorabilem et discre- tum virum Nicolaum, dictum Bolco de Volavia7 clericum wratislaviensis dioecesis; quem ad hoc idoneum novimus, reverendissime Paternitati vestre in Christi nomine presentamus, humiliter supplicantes, quatenus ipsum per nos presentatum ad dictum altare investire dignemini graciosius et confirmare, graciam specialem in his nobis indubie exhi- bentes. Datum Oppavie feria quarta proxima ante diem Purificacionis beate Marie Virginis' gloriose anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo octavo, sigillo nostro in fidem et testimonium omnium et singulorum pre- missorum presentibus subappenso. 4) O M. Ondřeji Havlovu ze Zlína viz čís. 43, pozn. 2. 5) Prodej platu na Stěbořicích viz čís. 43. 6) O karnariu — kostnici viz čís. 28, pozn. 1. 7) Volavia je Olava, něm. Ohlau, nyní Olawa v polském Slezsku. Mikuláš z Olavy odjinud znám není. 8) Svátek Očištování Panny Marie neboli Hromnic je 2. února. 55
villa vestra Jectar emit, disposuit et ordinavit eosdemque venerabili viro Magistro Andree de Zlyna,4 ecclesie olomucensis canonico, no- mine veri et perpetui irrevocabilisque testamenti dedit et assignavit. Post lapsum vero temporis ab heredious dicti allodii in Jectar sex marce cum dimidia annui census antedicti ... duabus tamen marcis cum dimidia super dicto allodio annui census remanentious, fuerunt exsolute. Venerabilis vero antedictus dominus Andreas, nolens talentum sibi traditum in terram fode- re, sed pocius consciencie sue satisfacere, pro eadem capitali pecunia, scilicet sexaginta quatuor marcis, alias sex marcas cum dimidia annui census . . . ab illustri principe felicis recordacionis duce Przemkone, domino nostro gratioso, pro ereccione dicti altaris iusto venditionis titulo perpetue in et super villa dicta Steborzicz5 in ducatu nostro sita, emit, procuravit et ordinavit, prout in literis principalibus super empcione et vendicione dictorum censuum confectis clarius continetur. Sed heu propter diversa et infinita malorum hominum disturbia sepedictus dominus Andre- as, dum adhuc ageret in humanis, dictum censum, scilicet novem mar- carum, ad finem dudum optatum iuxta voluntatem suam commodose(!) deducere non valuit, quinymo ex permissione omnipotentis Dei morte pre- ventus prius ex hoc seculo migravit. Cum igitur, reverendissime Pater, se- pedictus Johannes Wolf cum omnibus suis consanguineis et propinquis utriusque sexus viam universe carnis dudum intravit et collacio sive ius presentandi dicti census de iure ad nos pervenire cognoscitur, ne eciam census supradictus in preiudicium alicuius anime pereat aut anichilare vi- deatur, sed potius ut cultus divinus exinde augeatur, reverendissime Pa- ternitati vestre sincera affeccione et devota precum cum instancia obnixe supplicamus, quatenus sepedictum censum annuum, scilicet sex marcarum cum dimidia super villa Steborzicz et duas cum dimidia super allodio in Jectar, altari consecrato in honore beatorum Petri et Pauli apostolorum ac omnium sanctorum in capella dicta carnariums prope ecclesiam parochia- lem beate Marie Virginis in Oppavia situata, etiam pro congrua sustenta- cione ac usu sacerdotis eiusdem altaris, incorporare, appropriare, adiunge- re et in perpetuum annectere dignemini graciose, subiciendo eundem cen- sum iuri ecclesiastico . . . iure tamen patronatus vel presentandi toties, quoties dictum altare vacare contigeret, nobis et successoribus nostris semper salvo. Sed quia, reverendissime Pater, per obitum felicis recor- dacionis sepedicti domini Andree, ultimi et immediati rectoris sepedicto- rum censuum, quos ad presens vacare cognoscimus, honorabilem et discre- tum virum Nicolaum, dictum Bolco de Volavia7 clericum wratislaviensis dioecesis; quem ad hoc idoneum novimus, reverendissime Paternitati vestre in Christi nomine presentamus, humiliter supplicantes, quatenus ipsum per nos presentatum ad dictum altare investire dignemini graciosius et confirmare, graciam specialem in his nobis indubie exhi- bentes. Datum Oppavie feria quarta proxima ante diem Purificacionis beate Marie Virginis' gloriose anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo octavo, sigillo nostro in fidem et testimonium omnium et singulorum pre- missorum presentibus subappenso. 4) O M. Ondřeji Havlovu ze Zlína viz čís. 43, pozn. 2. 5) Prodej platu na Stěbořicích viz čís. 43. 6) O karnariu — kostnici viz čís. 28, pozn. 1. 7) Volavia je Olava, něm. Ohlau, nyní Olawa v polském Slezsku. Mikuláš z Olavy odjinud znám není. 8) Svátek Očištování Panny Marie neboli Hromnic je 2. února. 55
Strana 56
60 1438, únor 7. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje plat k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII. 3 (pergam. originál 38,5 cm X 46,8 cm, plika 3,8 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 43—48, čís. Q (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 30. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 87—98, čís. Q (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kromě- říži, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 176—181 (opis). Biskup Pavel z Miličína vyznává, že se před ním postavil M. Ji- ří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konzisto- ře a v zastoupení Mikuláše, zvaného Bolek z Volavy,2 klerika vra- tislavské diecěze, předložil tři listiny, týkající se zřízení a nadání oltáře sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě, totiž: 1. listinu městské rady opavské ddto Opava 30. ledna 1438, jíž městská rada oznamuje biskupu zakoupení platu na lenním dvoře „Willenhoj v Jaktaři a na knížecím platu ve Stěbořicích a žádá, aby tento plat přivtělil podle církevního práva k jmenovanému oltáři; — viz čís. 59 2. listinu Václava Králíka z Buřenic, patrtarchy antiošského a správce biskupství olomouckého ddto 1414 (bližší neudáno), jíž se dává Janu Lawnerovi, měštanu opavskému, souhlas k prodeji ročního platu 10 kop na lenním dvoře Willenhof v Jaktaři Janu Wol- fovi, měšťanu opavskému, ve prospěch oltáře sv. Petra a Pavla v karnariu u Panny Marie v Opavě; viz čís. 28 3. listinu opavského knížete Přemka ddto Opava 6. listopadu 1429, týkající se zakoupení platu na poplatných lidech ve Stěbořicích; viz čís. 43. Biskup předložené listiny prozkoumal a na žádost generálního proku- rátora uvedený plat připojil ve smylu církevních předpisů k beneficiu zmíněného oltáře. Pečeti předložených listin popisují se takto: 1. popis pečeti městské rady opavské souhlasí s popisem při čís. 62, viz tam. 2. pečet Václava z Buřenic: Sigillum rotundum de cera rubea, albae cerae communi impressa, in pensula pargameni impendetis, in cuius medio quaedam imago armis induta, imaginem s. Wenceslai repraesentans, sub pulchris cimboriis stans, in manu dextera hastam, in sinistra vero clipeum, in quo quaedem avis quasi per medium disposita aquilam designans, tenens, in cuius imaginis parte dextra clipeus, in quo duae inferius et quatuor superius figurae piramidales ele- vatae cernebantur, in sinistra vero parte similiter clipeus, in quo duae claves per modum crucis, per quas directe deorsum crux geminata protensa 1) M. Jiří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konzistoře, vyskytuje se v našich pramenech v letech 1437—1442. Jinak o něm víme, že r. 1450 spolu se svou manželkou Evou a synem Jeronýmem zřídil nadaci ročních 121/2 kopy grošů, zajištěnou na statcích kláštera Hradiska, při oltáři sv. Víta v kostele sv. Petra v Olomouci [SAOlom, kapitulní archív A IV a 16). 2) Viz čís 59, pozn. 7. 56
60 1438, únor 7. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje plat k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archív Opava, sign. VIII. 3 (pergam. originál 38,5 cm X 46,8 cm, plika 3,8 cm). Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 43—48, čís. Q (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syn- dikem města Opavy, v Opavě 30. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 87—98, čís. Q (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kromě- říži, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 176—181 (opis). Biskup Pavel z Miličína vyznává, že se před ním postavil M. Ji- ří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konzisto- ře a v zastoupení Mikuláše, zvaného Bolek z Volavy,2 klerika vra- tislavské diecěze, předložil tři listiny, týkající se zřízení a nadání oltáře sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě, totiž: 1. listinu městské rady opavské ddto Opava 30. ledna 1438, jíž městská rada oznamuje biskupu zakoupení platu na lenním dvoře „Willenhoj v Jaktaři a na knížecím platu ve Stěbořicích a žádá, aby tento plat přivtělil podle církevního práva k jmenovanému oltáři; — viz čís. 59 2. listinu Václava Králíka z Buřenic, patrtarchy antiošského a správce biskupství olomouckého ddto 1414 (bližší neudáno), jíž se dává Janu Lawnerovi, měštanu opavskému, souhlas k prodeji ročního platu 10 kop na lenním dvoře Willenhof v Jaktaři Janu Wol- fovi, měšťanu opavskému, ve prospěch oltáře sv. Petra a Pavla v karnariu u Panny Marie v Opavě; viz čís. 28 3. listinu opavského knížete Přemka ddto Opava 6. listopadu 1429, týkající se zakoupení platu na poplatných lidech ve Stěbořicích; viz čís. 43. Biskup předložené listiny prozkoumal a na žádost generálního proku- rátora uvedený plat připojil ve smylu církevních předpisů k beneficiu zmíněného oltáře. Pečeti předložených listin popisují se takto: 1. popis pečeti městské rady opavské souhlasí s popisem při čís. 62, viz tam. 2. pečet Václava z Buřenic: Sigillum rotundum de cera rubea, albae cerae communi impressa, in pensula pargameni impendetis, in cuius medio quaedam imago armis induta, imaginem s. Wenceslai repraesentans, sub pulchris cimboriis stans, in manu dextera hastam, in sinistra vero clipeum, in quo quaedem avis quasi per medium disposita aquilam designans, tenens, in cuius imaginis parte dextra clipeus, in quo duae inferius et quatuor superius figurae piramidales ele- vatae cernebantur, in sinistra vero parte similiter clipeus, in quo duae claves per modum crucis, per quas directe deorsum crux geminata protensa 1) M. Jiří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konzistoře, vyskytuje se v našich pramenech v letech 1437—1442. Jinak o něm víme, že r. 1450 spolu se svou manželkou Evou a synem Jeronýmem zřídil nadaci ročních 121/2 kopy grošů, zajištěnou na statcích kláštera Hradiska, při oltáři sv. Víta v kostele sv. Petra v Olomouci [SAOlom, kapitulní archív A IV a 16). 2) Viz čís 59, pozn. 7. 56
Strana 57
mediabat, sculptae videbantur, literae vero circumferentiales eiusdem si- gilli tales legebantur: † SIGILLUM WENCESLAI PATRIARCHE ANTIOCHENI. 3. pečet knížete Přemka: Sigillum magnum rotundum de cera alba communi in cordula seu zona sericea albo et rubeo serico impendens, in cuius sigilli medio quidam equus falleratus quasi ad currendum aptus, in quo equo quaedam imago quasi armata sedens, galeam in capite habens, supra galeam vero duo cor- nua apparebant, clipeum vero in pectore et in manu dextra gladium tenes, sculpta videbatur, literae vero circumferentiales eiusdem sigilli tales le- gebantur: SIGILLUM PRZEMISLAI DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE. — Na zadní straně této velké pečeti byla přitisknuta malá pečet, jež se popisuje takto: Sigillum rotundum de cera rubea, in cuius dextra parte superiori et sinistra inferiori quasi duae particulae distinctae, deorsum protensae, una earum modicum elevata et alia depressa, in sinistra vero superiori et dextra inferiori forma aquilarum alis extensis sculpta apparebat, literae vero circumferentiales eiusdem parvi sigilli tales legebantur † S. PRZEMKONIS DUCIS OPPAVIAE. 61 1438, červenec 11. Olomouc. — Martin z Dobřan, oficiál olomoucké konzistoře, vynáší rozsudek ve sporu mezi Mikulášem Pom- pou, oltářníkem u sv. Kříže v Opavě, a Mikulášem, fojtem v Plšti, ve věci zadržování platů. Městský archív Opava, sign. VIII. 2 (pergam. originál 41,4 cm X 25,6 cm, plíka 4,5 cm]. Mikuláš Pompa podal prostřednictvím svého právního zástupce M. Jiřího Albíka z Dobromilic žalobu olomouckému církevnímu soudu na Mikuláše, fojta z Plště, že mu zadržuje roční plat půl kopy grošů, váznoucí na jeho domě v Opavě. Tento plat zakoupil jeho předchůdce Jan zvaný Penestikus nebo Cigán od Jana Lubšicara a jeho manželky Alžběty. Když pak jmenovaný Lubšicar zemřel, pojala Alžběta za manžela fojta Mikuláše, který proti svému závazku, zanešeněmu v měst- ské knize opavské, že bude plnit všechny povinnosti, váznoucí na majetku jeho manželky, již po 4 roky odpírá vydávat jemu spravedlivě patřící plat, ačkoliv byl již několikrát o to po dobrém napomenut. Proto žádá, aby k tomu byl donucen soudním rozsudkem. Na základě soudního jednání, při němž obžalovaného zastupoval Mikuláš z Hranic, generální proku- rátor olomoucké konzistoře, došel soud k závěru, že obžalovaný je jako právní nástupce Jana Lubšicara povinen placením půl kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Kříže a že proto má svou povinnost splnit. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Martino de Dobr- zanal, archidiacono et canonico olomucensi, vicario in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officiali, circumspectus vir magister Geor- 1) Martin Heřmanův z Dobřan, notář biskupství olomouckého 21. července 1425 (AMB, 236), kanovník olomoucký 2. května 1436 (SAOlom, kapitul- ní archív A III d 3), arcijáhen olomoucké kapituly 13. prosince 1436 (Lechner o. c. I, 46), oficiál biskupské kurie 11. července 1438 (zde), kapitulní děkan 1454. zemřel 24. května 1456 (Paprocký, Zrcadlo 229). — Dodal dr. M. Zemek. 2) O M. Jiřím Albíku z Dobromilic viz čís. 60, pozn. 1. 57
mediabat, sculptae videbantur, literae vero circumferentiales eiusdem si- gilli tales legebantur: † SIGILLUM WENCESLAI PATRIARCHE ANTIOCHENI. 3. pečet knížete Přemka: Sigillum magnum rotundum de cera alba communi in cordula seu zona sericea albo et rubeo serico impendens, in cuius sigilli medio quidam equus falleratus quasi ad currendum aptus, in quo equo quaedam imago quasi armata sedens, galeam in capite habens, supra galeam vero duo cor- nua apparebant, clipeum vero in pectore et in manu dextra gladium tenes, sculpta videbatur, literae vero circumferentiales eiusdem sigilli tales le- gebantur: SIGILLUM PRZEMISLAI DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE. — Na zadní straně této velké pečeti byla přitisknuta malá pečet, jež se popisuje takto: Sigillum rotundum de cera rubea, in cuius dextra parte superiori et sinistra inferiori quasi duae particulae distinctae, deorsum protensae, una earum modicum elevata et alia depressa, in sinistra vero superiori et dextra inferiori forma aquilarum alis extensis sculpta apparebat, literae vero circumferentiales eiusdem parvi sigilli tales legebantur † S. PRZEMKONIS DUCIS OPPAVIAE. 61 1438, červenec 11. Olomouc. — Martin z Dobřan, oficiál olomoucké konzistoře, vynáší rozsudek ve sporu mezi Mikulášem Pom- pou, oltářníkem u sv. Kříže v Opavě, a Mikulášem, fojtem v Plšti, ve věci zadržování platů. Městský archív Opava, sign. VIII. 2 (pergam. originál 41,4 cm X 25,6 cm, plíka 4,5 cm]. Mikuláš Pompa podal prostřednictvím svého právního zástupce M. Jiřího Albíka z Dobromilic žalobu olomouckému církevnímu soudu na Mikuláše, fojta z Plště, že mu zadržuje roční plat půl kopy grošů, váznoucí na jeho domě v Opavě. Tento plat zakoupil jeho předchůdce Jan zvaný Penestikus nebo Cigán od Jana Lubšicara a jeho manželky Alžběty. Když pak jmenovaný Lubšicar zemřel, pojala Alžběta za manžela fojta Mikuláše, který proti svému závazku, zanešeněmu v měst- ské knize opavské, že bude plnit všechny povinnosti, váznoucí na majetku jeho manželky, již po 4 roky odpírá vydávat jemu spravedlivě patřící plat, ačkoliv byl již několikrát o to po dobrém napomenut. Proto žádá, aby k tomu byl donucen soudním rozsudkem. Na základě soudního jednání, při němž obžalovaného zastupoval Mikuláš z Hranic, generální proku- rátor olomoucké konzistoře, došel soud k závěru, že obžalovaný je jako právní nástupce Jana Lubšicara povinen placením půl kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Kříže a že proto má svou povinnost splnit. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Martino de Dobr- zanal, archidiacono et canonico olomucensi, vicario in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officiali, circumspectus vir magister Geor- 1) Martin Heřmanův z Dobřan, notář biskupství olomouckého 21. července 1425 (AMB, 236), kanovník olomoucký 2. května 1436 (SAOlom, kapitul- ní archív A III d 3), arcijáhen olomoucké kapituly 13. prosince 1436 (Lechner o. c. I, 46), oficiál biskupské kurie 11. července 1438 (zde), kapitulní děkan 1454. zemřel 24. května 1456 (Paprocký, Zrcadlo 229). — Dodal dr. M. Zemek. 2) O M. Jiřím Albíku z Dobromilic viz čís. 60, pozn. 1. 57
Strana 58
gius Albicus de Dobromilicz,2 procurator generalis causarum consistorii olomucensis ac procurator legittimus et nomine procuratorio honorabilis viri domini Nicolai Pompa,3 altariste altaris sancte Cru- cis et sancti Nicolai, siti in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, olomucensis diocesis, de cuius procuracionis mandato constat per acta cause presentis, libellum suum sive peticionem suam in scriptis contra et adversus providum virum Nicolaum, iudicem in Pulcz,4 laicum olo- mucensis diocesis, ad iudicium exhibuit et produxit, cuius tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: Coram vobis venerabili viro domino Martino de Dobrzana, archidiacono et canonico olomucensi, vicario in spiritualibus et ecclesie episcopalis olomucensis officiali, procurator et procuratorio nomine honorabilis viri domini Nicolai Pompa, altariste altaris sancte Crucis et sancti Nicolai, siti in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, olomucensis diocesis, suo et altaris sui nominibus, contra et adversus providum virum Nicolaum, tudicem in Pulcz, predicte diocesis olomucensis, seu contra quamlibet aliam personam, pro eo in iudicio legittime intervenientem, in iure cum querela proponit et dicit, quod quamvis quidem discretus vir dominus Johannes Penestici,5 alias Czigan, predecessor ipsius domini Nicolai altariste supradicti, ad ipsum altare sancte Crucis et sancti Nicolai, fundatum ante annos plurimos iam transactos, in et super domo ac rebus mobilibus et immobilibus et hereditatibus bone memorie providi viri Johannis Lubssiczar," tunc civis oppaviensis, de speciali consensu pariter et assensu honeste matrone Elizabeth, ipsius conthoralis legitime, mediam marcam grossorum pragensium numeri moravici census annui iusto titulo vendicionis et empcionis sub spe reempcionis pro quinque marcis grosso- rum numeri predicti emerit et comparaverit' ipseque Johannes Lubssiczar unacum conthorali sua pretacta eundem censum medie marce grossorum singulis annis in terminis consuetis divisim, videlicet in festo sancti Georgii unum fertonem grossorum et in festo sancti Wenceslai similiter unum fertonem grossorum, unacum successoribus eorundem bonorum in verum titulum empcionis dedit ét solvit abs protraccione ipsi domino Jo- hanni Penestici predicto et suis successoribus, altaristis altaris prefati, ac dare et solvere promiserunt bona fide, quem censum a dicto Johanne Lubssi- czer et ipsius conthorali Elizabeth ipse dominus Johannes prescriptus sine omni contradicione continuando suam possessionem percepit fueritque deinceps ipse dominus Nicolaus Pompa et sui predecessores a viginti annis proxime preteritis in possessione percipiendi vel quasi dictum censum medie marce grossorum pacifica et quieta, salva presenti spoliacione. De- mum prefato Johanne Lubssiczar decedente, predictus Nicolaus iudex sup- radictus prefetam Elizabeth, relictam ipsius Johannis Lubssiczar, sibi in 3) Mikuláš Pompa, oltářník sv. Kříže v Opavě, odjinud neznám. 4) Pulcz, tj. Plšť, něm. Piltsch, nyní Pilczsz v polském Slezsku. V té době patřila ves k panství krnovskému (Hosák, Mistopis, str. 829). Jméno Mikulášovo se jinde nevyskytuje. 5) O Janu Penestikovi, oltářníku v Opavě, viz čís. 31, pozn. 5. 6) O Janu Lubssicarovi viz čís. 30, pozn. 2. 7) Tento plat je patrně v souvislosti s platem uvedeným zde pod čís. 37. R. 1422 zakoupil Jan Penesticus společně se svou matkou Alžbětou roční plat půl kopy grošů od měštana opavského Rejnčka. Později však byl tento plat vykoupen a znovu koupen u Jana Lubschizara. Kupní listina se však nedochovala. 58
gius Albicus de Dobromilicz,2 procurator generalis causarum consistorii olomucensis ac procurator legittimus et nomine procuratorio honorabilis viri domini Nicolai Pompa,3 altariste altaris sancte Cru- cis et sancti Nicolai, siti in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, olomucensis diocesis, de cuius procuracionis mandato constat per acta cause presentis, libellum suum sive peticionem suam in scriptis contra et adversus providum virum Nicolaum, iudicem in Pulcz,4 laicum olo- mucensis diocesis, ad iudicium exhibuit et produxit, cuius tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: Coram vobis venerabili viro domino Martino de Dobrzana, archidiacono et canonico olomucensi, vicario in spiritualibus et ecclesie episcopalis olomucensis officiali, procurator et procuratorio nomine honorabilis viri domini Nicolai Pompa, altariste altaris sancte Crucis et sancti Nicolai, siti in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, olomucensis diocesis, suo et altaris sui nominibus, contra et adversus providum virum Nicolaum, tudicem in Pulcz, predicte diocesis olomucensis, seu contra quamlibet aliam personam, pro eo in iudicio legittime intervenientem, in iure cum querela proponit et dicit, quod quamvis quidem discretus vir dominus Johannes Penestici,5 alias Czigan, predecessor ipsius domini Nicolai altariste supradicti, ad ipsum altare sancte Crucis et sancti Nicolai, fundatum ante annos plurimos iam transactos, in et super domo ac rebus mobilibus et immobilibus et hereditatibus bone memorie providi viri Johannis Lubssiczar," tunc civis oppaviensis, de speciali consensu pariter et assensu honeste matrone Elizabeth, ipsius conthoralis legitime, mediam marcam grossorum pragensium numeri moravici census annui iusto titulo vendicionis et empcionis sub spe reempcionis pro quinque marcis grosso- rum numeri predicti emerit et comparaverit' ipseque Johannes Lubssiczar unacum conthorali sua pretacta eundem censum medie marce grossorum singulis annis in terminis consuetis divisim, videlicet in festo sancti Georgii unum fertonem grossorum et in festo sancti Wenceslai similiter unum fertonem grossorum, unacum successoribus eorundem bonorum in verum titulum empcionis dedit ét solvit abs protraccione ipsi domino Jo- hanni Penestici predicto et suis successoribus, altaristis altaris prefati, ac dare et solvere promiserunt bona fide, quem censum a dicto Johanne Lubssi- czer et ipsius conthorali Elizabeth ipse dominus Johannes prescriptus sine omni contradicione continuando suam possessionem percepit fueritque deinceps ipse dominus Nicolaus Pompa et sui predecessores a viginti annis proxime preteritis in possessione percipiendi vel quasi dictum censum medie marce grossorum pacifica et quieta, salva presenti spoliacione. De- mum prefato Johanne Lubssiczar decedente, predictus Nicolaus iudex sup- radictus prefetam Elizabeth, relictam ipsius Johannis Lubssiczar, sibi in 3) Mikuláš Pompa, oltářník sv. Kříže v Opavě, odjinud neznám. 4) Pulcz, tj. Plšť, něm. Piltsch, nyní Pilczsz v polském Slezsku. V té době patřila ves k panství krnovskému (Hosák, Mistopis, str. 829). Jméno Mikulášovo se jinde nevyskytuje. 5) O Janu Penestikovi, oltářníku v Opavě, viz čís. 31, pozn. 5. 6) O Janu Lubssicarovi viz čís. 30, pozn. 2. 7) Tento plat je patrně v souvislosti s platem uvedeným zde pod čís. 37. R. 1422 zakoupil Jan Penesticus společně se svou matkou Alžbětou roční plat půl kopy grošů od měštana opavského Rejnčka. Později však byl tento plat vykoupen a znovu koupen u Jana Lubschizara. Kupní listina se však nedochovala. 58
Strana 59
coniugem successit in predicta domo Johannis Lubssiczar ac aliis bonis universis per eundem Johannem derelictis, eundem censum prenotato domino Nicolao Pompa, legittimo altariste et suo altario quatuor annis proxime preteritis non persolvit. Cuius summa census retenti facit duas marcas grossorum, licet eciam se proscripserat in libro civitatis oppavien- sis debita quencunque per dictum Johannem Lubssiczar contracta pro ipso et heredibus suis sponte et libere solvere, tamen a solucione predicti cen- sus, nescitur quo spiritu ductus, licet fuisset pluries caritative monitus, se retraxit et solvere contradixit et contradicit die hodierna, in anime sue pergrave periculum et ipsius domini Nicolai Pompe altariste non modicum dampnum et gravamen. Quare petit procurator et procuratorio nomine quo supra per vos, venerandum dominum iudicem et vestram sentenciam diffi- nitivam pronunciari, decerni et declarari dictam empcionem et vendicio nem fore, fuisse et esse iustam, racionabilem et efficacem suumque de- buisse et debere sortiri effectum dictosque dominos altaristas et ipsum altare in possessione census medie marce grossorum prescriptorum pacifica fuisse et exstitisse, salva presenti spoliacione, dictumque Nicolaum iudicem, sic ut prefertur, in bonis dicti Johannis Lubssiczar, civis oppaviensis, successisse nec non debita quecunque per ipsum Johannem contracta pro ipso solvere sponte et libere se submisisse seque ex huiusmodi successione et submissione a solucione huiusmodi census prescripti per quatuor annos retraxisse et solvere dicto domino Nicolao Pompa et ipsius altario dene- gasse et se frivole solucioni huiusmodi census opposuisse et de presenti opponere et propter premissa et quodlibet premissorum dictum Nicolaum, iudicem in Pulcz, compellendum et condempnandum ad dandum et solven- dum dictum censum retentum per quatuor annos in summa duarum mar- carum grossorum ipsi domino Nicolao altariste et ad futuros solvendum condempnandum et compellendun cogique et compelli debere vestra sen- tencia diffinitiva mediante, vestrum benignum officium in premissis implo- rando. Item petit expensas in lite factas et de faciendis protestatur, salvo iure. Lite igitur contestata et a procuratoribus predictarum parcium vide- licet magistro Georgio Albicus (!) de Dobromilicz, domino Nicolao de Albaecclesia, similiter procuratore generali causarum consistorii olomucensis nec non prefati Nicolai iudicis legittimo procuratore, de cuius procuracionis mandato constabat sufficienter, de calumpnia vitanda ac super omnibus et singulis capitulis in iuramento calumpnie contentis ad sancta Dei evangelia per eos corporaliter tacta, corporalibus solitis re- ceptis iuramentis datisque postmodum pro parte dicti domini Nicolai alta- riste nonnullis posicionibus et articulis, et ad easdem ex adverso pro parte prefati Nicolai iudicis certis factis responsionibus nonnullisque testibus pro parte eiusdem Nicolai altariste in partibus coram ceteris 8) M. Mikuláš, syn Petra z Hranic, klerík olomoucké diecéze, ve- řejný notář a generální prokurátor olomoucké konzistoře, vystupuje v prame- nech v letech 1419—1478. R. 1419 byl vikářem v Olomouci a kapitula mu tehdy dovolila dát do nájmu za roční plat 1 kopy grošů k jeho vikářství patřící statek v Křenové (SAOlom, kapitulní archív A III c 5). R. 1438 měl u manského soudu spor s Janem Trnávkou, že mu drží fojtství v Brušperku, nemaje k tomu práva (Lechner o. c. II, 321, 326). R. 1464 jako veřejný notář zlistňuje akt o instalaci M. Václava z Křižanovic na olomoucký kanonikát [SAB, Nová sbírka). R. 1478 má nějaké jednání před církevním soudem v Olomouci (soudní akta konzistoře v Olomouci, fol. 9). 59
coniugem successit in predicta domo Johannis Lubssiczar ac aliis bonis universis per eundem Johannem derelictis, eundem censum prenotato domino Nicolao Pompa, legittimo altariste et suo altario quatuor annis proxime preteritis non persolvit. Cuius summa census retenti facit duas marcas grossorum, licet eciam se proscripserat in libro civitatis oppavien- sis debita quencunque per dictum Johannem Lubssiczar contracta pro ipso et heredibus suis sponte et libere solvere, tamen a solucione predicti cen- sus, nescitur quo spiritu ductus, licet fuisset pluries caritative monitus, se retraxit et solvere contradixit et contradicit die hodierna, in anime sue pergrave periculum et ipsius domini Nicolai Pompe altariste non modicum dampnum et gravamen. Quare petit procurator et procuratorio nomine quo supra per vos, venerandum dominum iudicem et vestram sentenciam diffi- nitivam pronunciari, decerni et declarari dictam empcionem et vendicio nem fore, fuisse et esse iustam, racionabilem et efficacem suumque de- buisse et debere sortiri effectum dictosque dominos altaristas et ipsum altare in possessione census medie marce grossorum prescriptorum pacifica fuisse et exstitisse, salva presenti spoliacione, dictumque Nicolaum iudicem, sic ut prefertur, in bonis dicti Johannis Lubssiczar, civis oppaviensis, successisse nec non debita quecunque per ipsum Johannem contracta pro ipso solvere sponte et libere se submisisse seque ex huiusmodi successione et submissione a solucione huiusmodi census prescripti per quatuor annos retraxisse et solvere dicto domino Nicolao Pompa et ipsius altario dene- gasse et se frivole solucioni huiusmodi census opposuisse et de presenti opponere et propter premissa et quodlibet premissorum dictum Nicolaum, iudicem in Pulcz, compellendum et condempnandum ad dandum et solven- dum dictum censum retentum per quatuor annos in summa duarum mar- carum grossorum ipsi domino Nicolao altariste et ad futuros solvendum condempnandum et compellendun cogique et compelli debere vestra sen- tencia diffinitiva mediante, vestrum benignum officium in premissis implo- rando. Item petit expensas in lite factas et de faciendis protestatur, salvo iure. Lite igitur contestata et a procuratoribus predictarum parcium vide- licet magistro Georgio Albicus (!) de Dobromilicz, domino Nicolao de Albaecclesia, similiter procuratore generali causarum consistorii olomucensis nec non prefati Nicolai iudicis legittimo procuratore, de cuius procuracionis mandato constabat sufficienter, de calumpnia vitanda ac super omnibus et singulis capitulis in iuramento calumpnie contentis ad sancta Dei evangelia per eos corporaliter tacta, corporalibus solitis re- ceptis iuramentis datisque postmodum pro parte dicti domini Nicolai alta- riste nonnullis posicionibus et articulis, et ad easdem ex adverso pro parte prefati Nicolai iudicis certis factis responsionibus nonnullisque testibus pro parte eiusdem Nicolai altariste in partibus coram ceteris 8) M. Mikuláš, syn Petra z Hranic, klerík olomoucké diecéze, ve- řejný notář a generální prokurátor olomoucké konzistoře, vystupuje v prame- nech v letech 1419—1478. R. 1419 byl vikářem v Olomouci a kapitula mu tehdy dovolila dát do nájmu za roční plat 1 kopy grošů k jeho vikářství patřící statek v Křenové (SAOlom, kapitulní archív A III c 5). R. 1438 měl u manského soudu spor s Janem Trnávkou, že mu drží fojtství v Brušperku, nemaje k tomu práva (Lechner o. c. II, 321, 326). R. 1464 jako veřejný notář zlistňuje akt o instalaci M. Václava z Křižanovic na olomoucký kanonikát [SAB, Nová sbírka). R. 1478 má nějaké jednání před církevním soudem v Olomouci (soudní akta konzistoře v Olomouci, fol. 9). 59
Strana 60
commissariis inductis ipsisque medio ipsorum iuramento examinatis et dictis ac deposicionibus eorum in scriptis redactis et ad iudicem remissis ac tandem publicatis et habitis pro publicatis, contra quorum testium dicta et deposiciones fuit pro parte dicti Nicolai iudicis in scriptis exceptum replicacione similiter in scriptis subsecuta et deinde duplicacione generali data, tandem Georgio et Nicolao procuratoribus parcium predictarum co- ram nobis comparentibus et in causa presenti concludentibus et concludi petentibus ad certum terminum peremptorium competentem, pro audienda et ferenda nostra diffinitiva sentencia ipsis statui et assignari postulan- tibus, cum eisdem in eadem conclusimus et habuimus pro concluso, certam demumque diem et terminum competentem pro ferenda et audienda nostra sentencia diffinitiva statuentes, quam in diem hodiernam duximus proro- gandam. Nos itaque Martinus officialis et iudex predictus, ipsius cause in- dicatis, visis et de consilio iurisperitorum discussis, memoratis procurato- ribus pro audienda per nos ferri sentencia diffinitiva coram nobis evocatis et in iudicio comparentibus ipsamque sentenciam per nos cum instancia ferri petentibus et postulantibus, ipsam senteciam diffinitivam in huiusmo- di causa de consilio iurisperitorum in scriptis tulimus, legimus et pro- mulgavimus per omnia sub his verbis: Cristi nomine invocato, pro tribunali sedentes, solum Deum pre oculis habentes, per hanc nostram sentenciam diffinitivam, quam ferimus in his scriptis, pronunciamus, decernimus et declaramus Johannem Lubssicz et Elizabeth, ipsius conthoralem, teneri et obligari in solucione medie marce grossorum census annui domino Nicolao Pompa, altariste altaris sancte Crucis et sancti Nicolai in ecclesia beate Virginis in Oppavia seu ipsius successoribus altaristis ipsumque Nicolaum iudicem dicto Johanni in bonis successisse et ob hoc ipsum Nicolaum ad huiusmodi census, videlicet qua- tuor marcarum retentarum cum media marca census solucionem terminis singulis dicto domino Nicolao Pompa altariste et ipsius successoribus fore et esse compllendum et cogendum ac cogi et compelli debere, cogimusque et compellimus finaliter et deffinitive in his scriptis, condempnamus ipsum Nicolaum ob indebitam vexacionem in expensis in lite factis, quarum taxam nobis in posterum reservamus. Data, lecta et in scriptis promulgata est hec sentecia diffinitiva per nos Martinum de Dobrzana, vicarium et officialem supradictum. Olomucz in consistorio nostro anno Domini mille- simo quadringentesimo tricesimo octavo die undecima mensis julii. Pre- sentibus venerabili viro domino Martino de Chremsier, canonico ecclesie olomucensis, ac discretis viris dominis Martino in Seniczlo et Nicolao Ottawa in Czihowiczli ecclesiarum parochialium plebanis, testibus fidedignis circa premissa personaliter constitutis. In quorum omnium et singulorum robur et testimonium sigillum officii nostri presentibus est appensum. 9) Martin z Kroměříže, arcijáhen žatecký do r. 1418, kanovník praž- ský (Podlaha, Series č. 83], kanovník olomoucký 20. března 1432 (SAOlom, ka- pitulní archív A III c 27) a arcijáhen znojemský (tamtéž A III c 27), naposledy 16. listopadu 1439 (tamtéž A III d 10) — Dodal dr. M. Zemek. 10) Martin ,plebán v Senici — Wolný (Krichl. Top. I, 377) a V. Pinka- va [Vlastivěda litovelského okresu str. 276) ho neznají. 11) Mikuláš Otava, plebán v Čechovicích (dříve Čihovice). Wolný (Kirchl. Top. V, 92) uvádí k r. 1423 jako plebána čihovického Mikuláše Raffa, Mikuláše Otavu nezná. 60
commissariis inductis ipsisque medio ipsorum iuramento examinatis et dictis ac deposicionibus eorum in scriptis redactis et ad iudicem remissis ac tandem publicatis et habitis pro publicatis, contra quorum testium dicta et deposiciones fuit pro parte dicti Nicolai iudicis in scriptis exceptum replicacione similiter in scriptis subsecuta et deinde duplicacione generali data, tandem Georgio et Nicolao procuratoribus parcium predictarum co- ram nobis comparentibus et in causa presenti concludentibus et concludi petentibus ad certum terminum peremptorium competentem, pro audienda et ferenda nostra diffinitiva sentencia ipsis statui et assignari postulan- tibus, cum eisdem in eadem conclusimus et habuimus pro concluso, certam demumque diem et terminum competentem pro ferenda et audienda nostra sentencia diffinitiva statuentes, quam in diem hodiernam duximus proro- gandam. Nos itaque Martinus officialis et iudex predictus, ipsius cause in- dicatis, visis et de consilio iurisperitorum discussis, memoratis procurato- ribus pro audienda per nos ferri sentencia diffinitiva coram nobis evocatis et in iudicio comparentibus ipsamque sentenciam per nos cum instancia ferri petentibus et postulantibus, ipsam senteciam diffinitivam in huiusmo- di causa de consilio iurisperitorum in scriptis tulimus, legimus et pro- mulgavimus per omnia sub his verbis: Cristi nomine invocato, pro tribunali sedentes, solum Deum pre oculis habentes, per hanc nostram sentenciam diffinitivam, quam ferimus in his scriptis, pronunciamus, decernimus et declaramus Johannem Lubssicz et Elizabeth, ipsius conthoralem, teneri et obligari in solucione medie marce grossorum census annui domino Nicolao Pompa, altariste altaris sancte Crucis et sancti Nicolai in ecclesia beate Virginis in Oppavia seu ipsius successoribus altaristis ipsumque Nicolaum iudicem dicto Johanni in bonis successisse et ob hoc ipsum Nicolaum ad huiusmodi census, videlicet qua- tuor marcarum retentarum cum media marca census solucionem terminis singulis dicto domino Nicolao Pompa altariste et ipsius successoribus fore et esse compllendum et cogendum ac cogi et compelli debere, cogimusque et compellimus finaliter et deffinitive in his scriptis, condempnamus ipsum Nicolaum ob indebitam vexacionem in expensis in lite factis, quarum taxam nobis in posterum reservamus. Data, lecta et in scriptis promulgata est hec sentecia diffinitiva per nos Martinum de Dobrzana, vicarium et officialem supradictum. Olomucz in consistorio nostro anno Domini mille- simo quadringentesimo tricesimo octavo die undecima mensis julii. Pre- sentibus venerabili viro domino Martino de Chremsier, canonico ecclesie olomucensis, ac discretis viris dominis Martino in Seniczlo et Nicolao Ottawa in Czihowiczli ecclesiarum parochialium plebanis, testibus fidedignis circa premissa personaliter constitutis. In quorum omnium et singulorum robur et testimonium sigillum officii nostri presentibus est appensum. 9) Martin z Kroměříže, arcijáhen žatecký do r. 1418, kanovník praž- ský (Podlaha, Series č. 83], kanovník olomoucký 20. března 1432 (SAOlom, ka- pitulní archív A III c 27) a arcijáhen znojemský (tamtéž A III c 27), naposledy 16. listopadu 1439 (tamtéž A III d 10) — Dodal dr. M. Zemek. 10) Martin ,plebán v Senici — Wolný (Krichl. Top. I, 377) a V. Pinka- va [Vlastivěda litovelského okresu str. 276) ho neznají. 11) Mikuláš Otava, plebán v Čechovicích (dříve Čihovice). Wolný (Kirchl. Top. V, 92) uvádí k r. 1423 jako plebána čihovického Mikuláše Raffa, Mikuláše Otavu nezná. 60
Strana 61
62 1438, prosinec 30. Olomouc. — Pavel z Miličína, olomoucký bis- kup, potvrzuje plat k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 34—37, čís. O (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 62—70, čís. O (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, J. J. Stře- dovský, Apographorum sv. VII. str. 165—169 (opis). Pavel z Miličína, biskup olomoucký, vyznává, že se k němu dostavil M. Jiřík Albík z Dobromilic, generální prokurátor olo- moucké konzistoře, a jménem Sebalda Hartfausta, oltářníka kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli při farním kostele Panny Marie v Opavě, kněze diecéze olomoucké, předložil dvě listiny, týkající se za- jištění ročního platu 5 kop grošů k témuž oltáři, totiž: 1. listinu ddto v Opavě 2. června 1437, jíž městská rada opav- ská prodává představeným Bratrstva Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, zajištěných na vsi Oticích a některých krámech při městě Opavě, kterýžto plat Bratrstvo přidělilo jmenovanému oltáři, který přišel o svou nadaci; — viz čís. 56. 2. listinu ddto Opava 5. července 1437, jíž knížata opavská Václav, Vilém a Arnošt dávají souhlas k shora uvedené transakci — viz čís. 58. Biskup obě tyto listiny transsumuje a ve smyslu předložené žádosti uvedený roční plat 5 kop jmenovanému oltáři podle svobod a práva cír- kevního přivtěluje. Pečet, přivěšená na listě městské rady opavské, se popisuje takto: Sigillum magnum rotundum de cera rubea, albae cerae impressa, in cordula seu zona de filis canaperis nigri et brunatici coloris impendentis, in cuius sigilli medio clipeus triangularis, in medio habens quandam elevaturam, in qua tres figurae piramidales sursum elevate sculptae videbantur, literae ve- ro oircumferentiales textuales eiusdem sigilli tales legebantur, cruce prae- missa: SIGILLUM CIVIUM IN OPPAVIA. Pečet knížete Václava: Sigillum in cordulis seu zonis sericeis albo et rubro serico impendentibus, de cera rubea albae cerae impressa, in quo unus clipeus directe a summo deorsum bipartialiter divisus, desuper habens galeam et supra galeam quasi duo cornua extensa sculptus apparebat, literae autem textuales in circum- ferentia eiusdem sigilli tales legebantur: S. WENCESLAI DUCIS OPPA- VIAE. Pečet knížete Viléma: Sigillum similiter de cera rubea albae cerae impressa, in cuius medio clipeus quadripartitus in dextra superiori et sinistra inferiori formam aquilarum extensis alis, in sinistra vero superiori et dextra inferiori parti- 61
62 1438, prosinec 30. Olomouc. — Pavel z Miličína, olomoucký bis- kup, potvrzuje plat k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Státní archív Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 34—37, čís. O (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 62—70, čís. O (opis). Universitní knihovna v Olomouci, pobočka v Kroměříži, J. J. Stře- dovský, Apographorum sv. VII. str. 165—169 (opis). Pavel z Miličína, biskup olomoucký, vyznává, že se k němu dostavil M. Jiřík Albík z Dobromilic, generální prokurátor olo- moucké konzistoře, a jménem Sebalda Hartfausta, oltářníka kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kapli při farním kostele Panny Marie v Opavě, kněze diecéze olomoucké, předložil dvě listiny, týkající se za- jištění ročního platu 5 kop grošů k témuž oltáři, totiž: 1. listinu ddto v Opavě 2. června 1437, jíž městská rada opav- ská prodává představeným Bratrstva Božího těla a Panny Marie v Opavě roční plat 5 kop grošů, zajištěných na vsi Oticích a některých krámech při městě Opavě, kterýžto plat Bratrstvo přidělilo jmenovanému oltáři, který přišel o svou nadaci; — viz čís. 56. 2. listinu ddto Opava 5. července 1437, jíž knížata opavská Václav, Vilém a Arnošt dávají souhlas k shora uvedené transakci — viz čís. 58. Biskup obě tyto listiny transsumuje a ve smyslu předložené žádosti uvedený roční plat 5 kop jmenovanému oltáři podle svobod a práva cír- kevního přivtěluje. Pečet, přivěšená na listě městské rady opavské, se popisuje takto: Sigillum magnum rotundum de cera rubea, albae cerae impressa, in cordula seu zona de filis canaperis nigri et brunatici coloris impendentis, in cuius sigilli medio clipeus triangularis, in medio habens quandam elevaturam, in qua tres figurae piramidales sursum elevate sculptae videbantur, literae ve- ro oircumferentiales textuales eiusdem sigilli tales legebantur, cruce prae- missa: SIGILLUM CIVIUM IN OPPAVIA. Pečet knížete Václava: Sigillum in cordulis seu zonis sericeis albo et rubro serico impendentibus, de cera rubea albae cerae impressa, in quo unus clipeus directe a summo deorsum bipartialiter divisus, desuper habens galeam et supra galeam quasi duo cornua extensa sculptus apparebat, literae autem textuales in circum- ferentia eiusdem sigilli tales legebantur: S. WENCESLAI DUCIS OPPA- VIAE. Pečet knížete Viléma: Sigillum similiter de cera rubea albae cerae impressa, in cuius medio clipeus quadripartitus in dextra superiori et sinistra inferiori formam aquilarum extensis alis, in sinistra vero superiori et dextra inferiori parti- 61
Strana 62
bus quasi duas particulas directe deorsum protensis, una earum modicum elevata et alia depressa sculpta apparebat, literae vero circumferentiales textuales eiusdem sigilli ut prima facie videbatur, tales legebantur: SIGIL- LUM WILHELMI DUCIS OPPAVIAE. Pečet knížete Arnošta: Shodovala se po stránce obrazové s pečetí knížete Václava, byl však na ní nápis: SIGILUM ARNESTI DUCIS OPPAVIAE. 63 1440, únor 24. Opava. — Bratrstvo Božího těla v Opavě žádá olo- mouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platů k oltáři Bo- žího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: 1. Kop. A, fol. 185—185v, čís. PPPP. — Ověř M. Matyáš Dom. Dominacký, veřejný notář a syndík opavský. Opava 7. února 1631 2. Kop. B, str. 350—352, čís. PPPP. Bratrstvo Božího těla v Opavě oznamuje olomouckému biskupu Pavlu z Miličína, že v kostele Panny Marie v Opavě v kůru je oltář Božího těla, již dříve posvěcený a dotovaný, u něhož je oltářníkem Jan Rudel. Ježto za nynějších poměrů důchody plynoucí ze staré nadace nestačí na výživu kněze, zmíněný oltářník zakoupil na zřízení nadace za spásu duše své a svých předků roční plat 6 kop grošů na Krnově a 3 kopy grošů na vsi Rozumicích, k čemuž Bratrstvo samo ze svých důchodů zakoupilo ještě 1 kopu grošů na domě vdovy po Dětřichovi, zvaném Dsytoch. Za to má oltář- ník sloužit měsíčně 2 mše za všechny dobrodince. Bratrstvo žádá biskupa, aby tento plat přidělil podle církevních předpisů jmenovanému oltáři. Poda- cí má pro jednou vykonat Jan Rudel, potom má připadnout Bratrstvu. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, episcopo olo- mucensi, domino nostro gratioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Ladislaus, Gregorius Greczner, Dreymandel, Merkel, Petrus Taschner, Georgius Seyfridi, Andreas Heupt, Crenowitzer, Paul Gundel, etc. magistri frataliae nec non tota fraternitas Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae in Oppavia, debitum obsequium et semper in omnibus placendi vo- luntatem. Reverendissime Pater, cum dudum in ecclesia parochiali beatae Virginis Mariae ibidem in honore eiusdem et praeciosi Corporis Christi alta- re unum in choro dictae ecclesiae extitit fundatun et erectum, etiam certis censibus, dotatum per antecessoresque reverendissimae Paternitatis vestrae consecratum et confirmatum, ad quod honorabilis dominus Johan- nes Rudel,1 per nos, tanquam patronos veros et legittimos, tempore suo debito fuit praesentatus et confirmatur, cuius altaris fructus, proventus et census, rebus se habentibus ut nunc, pro congrua et honesta sustentatione ac necessitate altaristae dicti altaris aliorumque successorum indubie non sufficiunt quod ad plenum considerans dictus dominus Johannes altarista, divinae largitatis suffultus clementia, pro anima sua omniumque suorum 1) O Janu Rudlovi viz čís. 47, pozn. 4. 62
bus quasi duas particulas directe deorsum protensis, una earum modicum elevata et alia depressa sculpta apparebat, literae vero circumferentiales textuales eiusdem sigilli ut prima facie videbatur, tales legebantur: SIGIL- LUM WILHELMI DUCIS OPPAVIAE. Pečet knížete Arnošta: Shodovala se po stránce obrazové s pečetí knížete Václava, byl však na ní nápis: SIGILUM ARNESTI DUCIS OPPAVIAE. 63 1440, únor 24. Opava. — Bratrstvo Božího těla v Opavě žádá olo- mouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platů k oltáři Bo- žího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: 1. Kop. A, fol. 185—185v, čís. PPPP. — Ověř M. Matyáš Dom. Dominacký, veřejný notář a syndík opavský. Opava 7. února 1631 2. Kop. B, str. 350—352, čís. PPPP. Bratrstvo Božího těla v Opavě oznamuje olomouckému biskupu Pavlu z Miličína, že v kostele Panny Marie v Opavě v kůru je oltář Božího těla, již dříve posvěcený a dotovaný, u něhož je oltářníkem Jan Rudel. Ježto za nynějších poměrů důchody plynoucí ze staré nadace nestačí na výživu kněze, zmíněný oltářník zakoupil na zřízení nadace za spásu duše své a svých předků roční plat 6 kop grošů na Krnově a 3 kopy grošů na vsi Rozumicích, k čemuž Bratrstvo samo ze svých důchodů zakoupilo ještě 1 kopu grošů na domě vdovy po Dětřichovi, zvaném Dsytoch. Za to má oltář- ník sloužit měsíčně 2 mše za všechny dobrodince. Bratrstvo žádá biskupa, aby tento plat přidělil podle církevních předpisů jmenovanému oltáři. Poda- cí má pro jednou vykonat Jan Rudel, potom má připadnout Bratrstvu. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, episcopo olo- mucensi, domino nostro gratioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Ladislaus, Gregorius Greczner, Dreymandel, Merkel, Petrus Taschner, Georgius Seyfridi, Andreas Heupt, Crenowitzer, Paul Gundel, etc. magistri frataliae nec non tota fraternitas Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae in Oppavia, debitum obsequium et semper in omnibus placendi vo- luntatem. Reverendissime Pater, cum dudum in ecclesia parochiali beatae Virginis Mariae ibidem in honore eiusdem et praeciosi Corporis Christi alta- re unum in choro dictae ecclesiae extitit fundatun et erectum, etiam certis censibus, dotatum per antecessoresque reverendissimae Paternitatis vestrae consecratum et confirmatum, ad quod honorabilis dominus Johan- nes Rudel,1 per nos, tanquam patronos veros et legittimos, tempore suo debito fuit praesentatus et confirmatur, cuius altaris fructus, proventus et census, rebus se habentibus ut nunc, pro congrua et honesta sustentatione ac necessitate altaristae dicti altaris aliorumque successorum indubie non sufficiunt quod ad plenum considerans dictus dominus Johannes altarista, divinae largitatis suffultus clementia, pro anima sua omniumque suorum 1) O Janu Rudlovi viz čís. 47, pozn. 4. 62
Strana 63
progenitorum salutari remedio, sex marcas in Carnovia2 et tres in villa Rossinitz annuos census grossorum pragensium ... prout in literis super eisdem censibus confectis plenius continetur. Nos vero, supranominati ma- gistri, de pleno consensu et voluntate fratrum dictae fraternitatis unam marcam pragensem ... in et super domo relictae quondam famosi Theodo- rici dicti Dsytoch, de quo dicto domino Johanni Rudel suisque successori- bus altaristis omni anno fideliter promittimus respondere, quodque propter Deum et divini cultus augmentationem nec non dicti altaris altaristae congruam et honestam sustentationem, tenore praesentium perpetue dedimus, donamus et assignamus, damus, donamus et assignamus, tali tamen conditione adiecta, quod successores domini Johannis Rudel, dicti altaris altaristae, omni anno pro fundatoribus omnibusque singulis in dicta fraternitate pie defunctis et in Christo quiescentibus, unam trigesi- mam etiam per circulum anni omnibus feriis secundis pro fidelibus de- functis et quartis feriis pro peccatis missas legant vel legere procurant. Reverendissiman Paternitatem vestram affectione sincera et devota precum cum instantia aut ipsius in spiritualibus vicarium humiliter supplicantes supranominatum censum dicto altari auctoritate vestra ordinaria incorpora- re, annectere, inviscerare et gratiosius confirmare, quodque per amplius saepedictus census ex privilegio libertatis eccleisasticae per censuram ecclesiasticam . . . exigi valeant et requiri, iure praesentandi saepedicti altaris semel pro domino Johanne Rudel in vita sua, nobis successoribus- que nostris dictae fraternitatis fratribus semper sano et salvo . . . In cuius rei evidens testimonium sigillum nostrum est appensum. Datum et actum in Oppavia anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo in vigilia sancti Matthiae apostoli gloriosi.5 2) Viz čís. 47. 3) Viz čís. 48. 4) Tento Theodoricus je Dětřich z Šumvaldu, opavský zemský sudí. V prame- nech vystupuje poprvé r. 1413, kdy se zúčastnil zemského soudu (KPO I, Iv — Kapras I, 4, čís. 12). Držel dědičně Hradčany a Jakubovice a na manství opav- ských knížat Svatoňovice a půl Kružberka. R. 1420 se jmenuje opavským sudím (KPO I, 1 — Kapras 1, 11). R. 1431 zajistil na své vsi Jakubovicích 1 kopu roční- ho platu k záduší u sv. Ducha v Opavě za sebe a své příbuzenstvo (Orig. SAOp, Sbírka stavovských listin B I S 5: ZDK I, 30). R. 1433 učinil porušenství (Orig. tamtéž A XIX, 2; ZDOp I, 18 — Kapras II, 30, čís. 63). Naposled se uvádí jako sudí opavský v září 1434 (ZDOp I, 18 — Kapras II, 33, čís. 74). 5) Sv. Matěje apoštola je 24. února, v přestupný rok 25. února. 63
progenitorum salutari remedio, sex marcas in Carnovia2 et tres in villa Rossinitz annuos census grossorum pragensium ... prout in literis super eisdem censibus confectis plenius continetur. Nos vero, supranominati ma- gistri, de pleno consensu et voluntate fratrum dictae fraternitatis unam marcam pragensem ... in et super domo relictae quondam famosi Theodo- rici dicti Dsytoch, de quo dicto domino Johanni Rudel suisque successori- bus altaristis omni anno fideliter promittimus respondere, quodque propter Deum et divini cultus augmentationem nec non dicti altaris altaristae congruam et honestam sustentationem, tenore praesentium perpetue dedimus, donamus et assignamus, damus, donamus et assignamus, tali tamen conditione adiecta, quod successores domini Johannis Rudel, dicti altaris altaristae, omni anno pro fundatoribus omnibusque singulis in dicta fraternitate pie defunctis et in Christo quiescentibus, unam trigesi- mam etiam per circulum anni omnibus feriis secundis pro fidelibus de- functis et quartis feriis pro peccatis missas legant vel legere procurant. Reverendissiman Paternitatem vestram affectione sincera et devota precum cum instantia aut ipsius in spiritualibus vicarium humiliter supplicantes supranominatum censum dicto altari auctoritate vestra ordinaria incorpora- re, annectere, inviscerare et gratiosius confirmare, quodque per amplius saepedictus census ex privilegio libertatis eccleisasticae per censuram ecclesiasticam . . . exigi valeant et requiri, iure praesentandi saepedicti altaris semel pro domino Johanne Rudel in vita sua, nobis successoribus- que nostris dictae fraternitatis fratribus semper sano et salvo . . . In cuius rei evidens testimonium sigillum nostrum est appensum. Datum et actum in Oppavia anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo in vigilia sancti Matthiae apostoli gloriosi.5 2) Viz čís. 47. 3) Viz čís. 48. 4) Tento Theodoricus je Dětřich z Šumvaldu, opavský zemský sudí. V prame- nech vystupuje poprvé r. 1413, kdy se zúčastnil zemského soudu (KPO I, Iv — Kapras I, 4, čís. 12). Držel dědičně Hradčany a Jakubovice a na manství opav- ských knížat Svatoňovice a půl Kružberka. R. 1420 se jmenuje opavským sudím (KPO I, 1 — Kapras 1, 11). R. 1431 zajistil na své vsi Jakubovicích 1 kopu roční- ho platu k záduší u sv. Ducha v Opavě za sebe a své příbuzenstvo (Orig. SAOp, Sbírka stavovských listin B I S 5: ZDK I, 30). R. 1433 učinil porušenství (Orig. tamtéž A XIX, 2; ZDOp I, 18 — Kapras II, 30, čís. 63). Naposled se uvádí jako sudí opavský v září 1434 (ZDOp I, 18 — Kapras II, 33, čís. 74). 5) Sv. Matěje apoštola je 24. února, v přestupný rok 25. února. 63
Strana 64
- 1: Titul
- 3: Úvod
- 6: Edice