41 1429, červenec 1. Olomouc. — Šimon z Prahy, zástupce olo- mouckého oficiála, vynáší rozsudek ve sporu Lva z Hlubčic s Bohu- šem ze Sádku o obročí při oltáři sv. Vavřince v Opavě. Městský archív Opava, sign. VI. 4 (pergam, originál 31,8 X 33 cm, plika 3,8 сm). Šimon z Prahy, zástupce olomouckého oficiála vyznává, že Lev z Hlubčic, oltářník u sv. Vavřince v Opavě, podal církevnímu soudu v Olomouci žalobu proti Bohuši ze Sádku, plebánu ve Špičkách, že mu zabral a neprávem drží obročí oltáře sv. Vavřince, na něž byl on po smrti bývalého držitele Jana z Morkovic r. 1425 řádně na prezen- taci knížete Křemka investován. V květnu r. 1428 za jeho nepřítomnosti vloudil se však bezprávně a protiprávně v držení obročí zmíněný Bohuš ze Sádku a nechce se ho vzdát. Žalobce proto žádá, aby soud prohlásil protiprávnost tohoto držení a aby mu je opět vrátil. Soud po řádném pro- zkoumání všech okolností jeho žádosti vyhověl. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Symone de Pra- ga,1 baccalario in decretis, canonico ecclesie olomucensis, venerabilis viri domini et magistri Pauli de Praga,2 pragensis et olomucensis eccle- siarum canonici, vicarii in spiritualibus et curie episcopalis olomucensis officialis in dictis officiis locumenente, discretus vir dominus Leode Lub- schicz, presbyter et altarista altaris sancti Laurencii et sanctarum vir- ginum Agnetis et Margarethe in ecclesia oppaviensi olomucensis diocesis, libellum suum sive peticionem suam contra et adversus honorabilem virum dominum Bohussium de Sadek, plebanum ecclesie parochialis in 1) Šimon z Prahy, bakalář církevního práva, kněz litomyšlské diecéze, je patrně totožný se Šimonem Matyášovým z Prahy, který vystupuje r. 1406 v litomyšlské konzistoři [Zd. Nejedlý, Dějiný města Litomyšle I. Litomyšl 1903, str. 279), r. 1417 byl tamtéž notářem (tamtéž str. 279). Před náporem husitů opustil město a uchýlil se do Olomouce, kde dosáhl prebendy domského vikáře. V této funkci se poprvé uvádí 1. prosince 1423 (SAOl, kapitulní archív IIIC 18/2). Později se stal zástupcem olomouckého generálního vikáře (23. října 1426 — MAB čís. 243), olomouckým a pražským kanovníkem se jmenuje 24. října 1427 (Aug. Neumann, Nové prameny k dějinám husitství na Moravě, Studie a texty sv. VI. Olomouc 1930, str. 66). Současně byl také generálním vikářem litomyšlské diecéze „per hereticos et scismaticos occupate“ (asi již r. 1425; Aug. Neumann, Katoličtí mučedníci doby husitské, Hradec Králové 1927, str. 146). Naposled se uvádí 7. října 1432 (SAB, Bočkova sbírka čís. 192). Archívní data dodal dr. M. Zemek. 2) O M. Pavlu z Prahy viz čís. 46, pozn. 1. 3) Lev z Hlubčic odjinud neznám. 4) Bohuš ze Sádku pocházel ze Sádku na Opavsku, kde bývala dosud neznámá fara, kterou v letech 1478—82 držel Mikuláš Böhm, současně oltářník opavský (Soudní akta olomoucké konsistoře, rukopis v archívu olomoucké kon- zistoře, fol. 2, 11, 25. Viz též čís. 8, pozn. 18). Působil jako plebán ve Špičkách [viz pozn. 5), odkud však někdy po r. 1422 musel v důsledku událostí na sou- sedním biskupském panství kelečském (viz tamtéž) utéci. Stal se tak jedním z kněží, o nichž dále citovaná listina M. Pavla z Prahy z r. 1429 praví: „ . . . muži výborní, pastýři hojní, doctoři neboli učitelé statce (stádcel) libomluvní 15