kostele Panny Marie v Opavě, založené knížetem Vilémem, a kolatorům téhož oltáře městské radě opavské a zavazuje fojta a konšely jmenované obce, aby tento plat vybrali a vždy o sv. Václavu odvedli oltářníku jmenované kaple do Opavy. Prodávající si však vyhražuje právo zpětného kupu a dovoluje vymáhání platu obvyklým způsobem. Jistci kupu byli Kašpar Rottenberg z Ketře a Drslavi, Jindřich z Děhylova a na Plesné, Matyáš ze Studnic a na Hněvošicích a Alexander Vysocký z Vysoké. o narovnání mezi Dětochem z Těchanovic a na Držkovicích s Hyncíkem Běrkou z Násile r. 1496 uvádí se jako svědek Dětoch z Držkovic (ZDO II, 20v - Kapras II, 135, č. 61). Jeho sestrou byla patrně Dorota z Držkovic, manželka Jindřicha z Děhylova. Když jí její manžel vložil r. 1500 věnnou zástavu 300 zl. na Děhylově, vyvolila si Dětocha za poručníka svého (ZDO II, 26 - Kapras II, 143, č. 82). V letech 1498 a 1501 uvádí se Dětoch jako posel k zemským deskám (ZDO II, 22 - Kapras II, 137, č. 66; ZDO II, 26 - Kapras II, 143, č. 82). V. Prasek v Historické topografii země Opavské, Opava 1889, str. 140, se domnívá, že měl syny Bernarda a Jindřicha a dceru Elišku, provdanou za Arnošta Folkenhana z Glošku. Jeho dcerou byla také Kristina, manželka Kašpara Bludovského z Kornic, sestra Jindřichova (ZDK II, 9). R. 1510 prodal na svých lidech v Držkovicích roční plat 1 kopy grošů k oltáři Zmrtvýchvstání Páně (zde). Poslední zpráva o něm jest zr. 1512 (SAO, sbírka stavovských listin, A XXVIII, 11). Držkovice leží severozápadně od Opavy a jsou rozděleny řekou Opavicí na dvě části: českou a polskou. V dějinách se poprvé připomínají r. 1280, kdy se podle nich psal Držek z Držkovic a jeho syn Ješek (CDM IV, 239). Po stránce držebnostní byly od nejstarších dob velmi rozdrobeny. R. 1377 patřil jeden díl Žihartovi, druhý díl Hanušovi. Kromě toho byl zde ještě dvůr (CDS VI, 195 - 197, Prasek, Program 1890, str. 14). Počátkem XV. stol. držel jeden díl Držkovic Gunter z Držkovic, knížecí man, vzpomínaný v letech 1413 - 1429 (F. Kopetzky, Regesten zur Geschichte des Herzogthums Troppau, Wien 1871, 430, KPO I, 13 - Kapras I, 19, č. 161). Současně s ním držel druhý díl Držkovic Dětoch ze Šumvaldu (viz čís. 64, pozn. 4) a třetí díl Hanuš z Držkovic, o jehož pozůstalost se vedl spor před zemským právem opavským. R. 1466 pohnal převor Bartoloměj se svým konventem Elišku z Držkovic o svršky po jejím manželu zadržené (KPO II, 2 - Kapras I, 95, č. 15). Téhož roku pohnal klášter Elišku také pro zadržené úroky od smrti jejího manžela (KPO II, 2 - Kapras I, 95, č. 15). R. 1484 bylo nové jednání před zemským právem o Držkovice, tentokrát zase mezi klášterem dominikánským a vdovou po vzpomenutém Gunteru z Držkovic a jejím synem Dětochem, přičemž bylo zjištěno, že Dětoch drží v Držkovicích pouze věno své matky. Jednalo se tehdy o 20 zl. zadrženého úroku (KPO II 20 - Kapras I, 106, č. 112, 107, č. 114). Na zboží tohoto Dětocha (viz pozn. 1) byla r. 1510 zajištěna 1 kopa ročního platu k oltáři sv. Zmrtvýchvstání Páně v Opavě (zde). O Janu Wolfovi, oltářníku oltáře Zmrtvýchvstání Páně, viz čís. 116, pozn. 6. O zřízení kaple Zmrtvýchvstání Páně viz čís. 87. Kašpar Rotmberk z Ketře byl synem zakladatele rodu Rotmberků z Ketře Mikuláše a jeho manželky Machny Stošovny. Poprvé mluví se o něm r. 1496, kdy Jiřík Peřina z Ketře vložil bratřím Samsonu, Kašparu a Hanuši do zemských desk ves Drslav (ZDO III, 19v - Kapras II, 131, č. 53). R. 1498 zapsal Kašpar své manželce Barboře, dceři Adama Ovečky z Liptyně, na Drslavi 800 zl. věna (ZDO III, 23v - Kapras II, 139, č. 74). R. 1500 přijal ji otec na spolek na svůj majetek ve Stibořicích a Petřetíně a vyhradil jí také právo na Liptyň a Vlčkovice, ale až po smrti své manželky Kateřiny z Červentic. Kašparovi pro dobré přátelství odkázal 200 zl. (ZDK I, 58). R. 1503 postoupil Adam z Liptyně své právo na dědictví po Anně z Kylešovic oběma manželům, avšak podle naučení moravského zemského práva připadl tento statek Janu Stošovi ze Štítiny jako bližšímu příbuznému (ZDK II, 62). R. 1506 přijala Barbora svého manžela na spolek na Stibořice, avšak na nich vázla nějaká spravedlnost po matce Anastazii, dceři Ústkově, která se o své právo hlásila. Její nároky byly oběma manžely uznány a také vyplaceny (ZDK II, 67). R. 1508 měl Kašpar delší spor s Jindřichem Donátem, který ho pohnal o Petřetín a o mněkovský mlýn (SRK 5, 12,13, 25 -26, 30 -36). R. 1511 se stal sudím knížectví opavského (ZDO III, 37 - Kapras II, 157) a byl jím potom až do r. 1537. (Půh. op. VI. 1022). Někdy poté zemřela jeho manželka a on oženil se podruhé a druhé manželce Anně z Holčovic zapsal 1500 zl. věna na Drslavi (ZDO IV, 11 - Kapras II, 193, č. 3). Špatné hospodaření nebo nepříznivé podmínky přivedly ho do značných finančních obtíží, které se obrážejí v četných půhonech zemského práva. Tak r. 1528 byl pohnán Mikulášem Buriánem z Ruchova o 100 zl., že se jemu a jeho bratřím zapsal dáti tu sumu po smrti Kateřiny z Liptyně a dosti nečiní (Půh. op. 217). R. 1530 pohnal jej Václav Bítovský z Vladěnína, manžel jeho dcery Anny, o dluh 124 zl. (tamtéž 273) a Petr Karvínský o 250 zl. (tamtéž 275). Kašpar proto zastavil Petru Karvínskému Stibořice ve 400 zl. (Půh. op. 696 - 7). R. 1531 žaloval jej opět zeť' Václav Bítovský, že slíbil dáti dceři Anně věno 400 zl. a žádal, aby tento obnos byl vyplacen ve 4 letech po 100 zl. ročně (Půh. op. 286). Téhož roku zvedl proti němu také peněžní nároky Václav Charvát z Ketře (Půh. 760), a když nemohl zaplatiti, byly mu zemským právem zabaveny Vratišovy, kterých nabyl spolu s Petříkovy někdy kolem r. 1512 od Stoše z Kounic (Prasek, Historická topografie, 428). Téhož roku prodal Liptyni Hynku Kravařskému ze Šlevic za 1700 zl. (Půh. č. 754, 765) a Šenov v knížectví těšínském Janu 31