Strana 1
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppaviae V. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT K vydání připravili Irena Korbelářová a Rudolf Žáček OPAVA 1996 Středisko pro vydávání historických pramenů

Strana 2
O Středisko pro vydávání historických pramenů v Opavě Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opavě Státní okresní archiv v Opavě Zemský archiv v Opavě Redakční rada: Jaroslav Bakala, Dan Gawrecki, Irena Korbelářová, Karel Müller (předseda), Rudolf Žáček

Strana 3
4. Úvod Mezi edičními počiny k dějinám města Opavy zaujímá významné místo Opavský listinář, zpracovaný Františkem Šigutem. Jeho první čtyři díly vyšly v letech 1961 - 1969 (I. a II. díl péčí Slezského ústavu v Opavě, III. a IV. díl péčí pobočky Numismatické společnosti československé při Slezském muzeu v Opavě) a obsahují listinný materiál týkající se oltářů opavských kostelů, zvláště zřízení a nadání oltářů, presentace a jmenování oltářníků, zakupování platů k oltářům, dohody mezi oltářníky a kolatory ad., z let 1361 až 1464. Předkládaný pátý, závěrečný, svazek Opavského listináře s oltářními listinami z let 1466 až 1622 byl sice F. Šigutem připravován k vydání, k jeho realizaci však již nedošlo a rukopis zůstal uložen v autorově pozůstalosti v Zemském archivu v Opavě. Teprve v posledních několika letech, provázených zvýšeným zájmem o dějiny Slezska, se znovu vytvořily podmínky pro vydání posledního svazku Šigutova listináře, jehož se ujalo Středisko pro vydávání pramenů, vybudované ve spolupráci Ústavu historie a muzeologie FPF SU a Slezského ústavu SZM. Rozhodnutí vydat pátý svazek Opavského listináře bylo provázeno některými obtížemi odborného i technického charakteru. Jediný exemplář strojopisu F. Šiguta byl autorem dodatečně opraven, při vazbě strojopisu však byly některé stránky tak nešťastně ořezány, že byl poněkud narušen text publikovaného diplomatického materiálu i autorových obsáhlých poznámek a bylo jej proto nutno doplnit. Odborné diskusi byly podrobeny také otázky zda a do jaké míry redakčně upravovat autorsky připravený text. Při zvážení všech okolností (např. pro faktickou nedostupnost některých originálních editovaných dokumentů, m.j. kopiáře oltářních nadací A, nebylo možno kolacionovat Šigutův text s předlohou) dospěli editoři i redakční rada k rozhodnutí omezit redakční zásahy na nejnižší možnou míru a vydat poslední svazek listináře v co nejvěrnější podobě s autorovým strojopisem, avšak s ohledem na maximální srozumitelnost a možnosti dalšího badatelského využití publikovaných pramenů. Při provádění redakčních úprav bylo proto postupováno následujícím způsobem: 1. Autorův strojopis edice byl připraven podle edičních zásad, uvedených v I. díle listináře, a nebylo na nich editory dodatečně nic změněno. Podobně zůstala ve shodě s předcházejícími díly i se strojopisem předkládaného dílu zachována struktura jednotlivých položek edice, která je tvořena záhlavním regestem, údaji o archivním uložení předloh (originálů, opisů) a o jejich předcházejícím publikování, informací o pečeti, náhradním regestem (u cizojazyčných listin) a vlastním textem listiny (u významnějších dokumentů). Listiny, v jejichž textu není významnějších zpráv, nebo u kterých autor nezískal celý text, jsou uvedeny v regestech. 2. Texty edice jsou přetištěny podle autorova strojopisu s ohledem na jeho vlastní rukopisné opravy. Jednotliviny nebyly kolacionovány s originální předlohou. 3. Tam, kde tak bylo možno učinit, byly podle současného stavu aktualizovány informace o archivním uložení předloh, které obsahují: název archivu a fondu, signaturu, resp. inventární číslo archiválie, v níž je text obsažen, včetně označení, pod kterým daný pramen uváděl F. Šigut v předcházejících dílech nebo ve svém strojopise. U jednotlivin označených hvězdičkou (např. Kopiář oltář. nadací) nebylo možno současné uložení zjistit. Rozsáhlé poznámky, provázející jednotlivé položky edice, jsou přetištěny podle autorova opraveného strojopisu a po věcné stránce nebyly editory upravovány ani doplňovány. Pro lepší přehlednost a snazší využitelnost poznámkového aparátu byly editory pouze uvedeny v celém znění první citace u odkazů na literaturu, ve strojopise zaznamenané jen ve zkratce. Odkazy na prameny byly ponechány v původní podobě strojopisu, upřesnění jejich

Strana 4
názvu, event. současné archivní uložení, bylo-li je možno zjistit, je uvedeno v seznamu použitých zkratek. 5. Autorovy texty (regesta, poznámky) byly upraveny podle platných pravidel českého pravopisu. Seznam zkratek: AČ - Archiv český AMO - Archiv města Olomouce, Státní okresní archiv Olomouc, fond Archiv města Olomouce CDM - Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae CDS - Codex diplomaticus Silesiae ČMM- Časopis Matice Moravské Kapitulní archiv - Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc, fond Metropolitní kapitula v Olomouci Klarisky - Zemský archiv v Opavě, fond Klarisky v Opavě Konsistorní archiv - Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc, fond Arcibiskupská konsistoř v Olomouci Kop. - Kopiáře biskupské korespondence, Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc, fond Arcibiskupství v Olomouci KPO - Knihy přední opavské, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě Manské desky - Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc, fond Lenní dvůr Kroměříž Manství Petřvald - Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc, fond Lenní dvůr Kroměříž MAO - Městský archiv v Opavě, Státní okresní archiv v Opavě, fond Archiv města Opavy Nál. - Nálezy knížectví opavského, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě Paměti a přípovědi - Knihy památné, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě Půh. - Půhony opavského knížectví, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě SAB - Státní archiv v Brně, dnes Moravský zemský archiv v Brně SAK - Státní archiv Kroměříž, dnes Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc SAO - Státní archiv v Opavě, dnes Zemský archiv v Opavě SAOl. - Státní archiv Olomouc, dnes Zemský archiv v Opavě, pracoviště Olomouc SlSb - Slezský sborník Stavovský archiv - Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě Tesař - Zemský archiv v Opavě, fond P. Tesař UDO - Die Urkunden des Deutsch-Ordens-Centralarchives zu Wien VMO - Věstník Matice opavské ZDK - Zemské desky krnovské, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě ZDO - Zemské desky opavské, Zemský archiv v Opavě, fond Slezský stavovský archiv v Opavě ZDOl - Zemské desky olomoucké, Moravský zemský archiv v Brně, fond Stavovské rukopisy ZGKSch - Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte des Österreich-Schlesiens Zukal, pozůstalost - Zemský archiv v Opavě, fond J. Zukal 4

Strana 5
101 1466, leden 12. Olomouc. - Jan Sews, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, transumuje listinu knížete Jana, týkající se oltáře sv. Anežky v Opavě. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 119, sign. XI/3 (originál na pergamenu, 40 x 21 cm, plika 5 cm, opis na papíře, notářsky ověřený). Kopiář oltář. nadací A, fol. 76 - 77v, čís. EE (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 15. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 158 - 162, čís. EE (opis). Pečet: utržena. Jan Sews, bakalář in decretis, kanovník, generální vikář a oficiál konsistoře olomoucké, vyznává, že se k němu dostavil Valentin Fojt, oltářník oltáře sv. Anežky ve farním kostele Panny Marie v Opavě, předložil mu listinu psanou na pergamenu a opatřenou pečeti knížete opavského a ratibořského Jana a žádal o pořízení úředního opisu pro případ, že by originál nějakým způsobem přišel ve zkázu nebo se ztratil. Oficiál listinu prozkoumal a přikázal Ctiboru Ambrožovu z Brna, veřejnému notáři a písaři konsistorního soudu, aby transumpt ve formě obvyklé pořídil, což on také vykonal v přítomnosti svědků, zvláště k tomu dožádaných, totiž Stanislava Uhrova (Ungari), stálého vikáře na domě v Olomouci, a Erasma Taschnera, oltářníka v Opavě. Listina knížete Jana ddto Hradec 16. srpna 1373, týkající se zajištění platů k oltáři sv. Anežky v kostele Panny Marie v Opavě inserována - viz číslo 9. Doložka veřejného notáře Ctibora Ambrožova z Brna, dosvědčující, že transumpt byl řádně vykonán. Poznámka. Pečet knížete Jana se popisuje takto: Sigillum rotundum de cera alba communi in zona sericea viridis coloris impendens .in cuius quidem sigilli medio equus quasi ad currendum aptus, habens in se tres clipeos bipartitos, unum in collo, secundum in pectore et tertium in scapulis, et in eodem equo quaedam persona armata, habens in capite galeam et in galea duo cornua, tenes in manu dextra gladium et in sinistra frenum et in pectore clipeum, in quo alii quatuor clipei parvi sculpta apparebant, literae vero circumferentiales eiusdem sigilli ita legebantur: SIGILLUM O Ctiboru Ambrožovu z Brna se nepodařilo nalézti jiných zpráv. Erasmus Taschner (též Tassner, Taschnar, Thassnar, Tessnar, Taschur) byl rodák opavský. Jeho otce neznáme, jeho matkou byla snad Anna, provdaná později za Jiřího Oříška, která r. 1477 společně se synem Kašparem prodala 2 lány pole od mlýna v Jarlochovicích u Fulneka Janu z Žerotína (SAO, stavovský archiv, A XXVIII, 4). Kromě Kašpara Taschnara vyskytuje se v současné době v Opavě ještě Petr Taschnar, o němž však nevíme, patřil-li do příbuzenstva Erasmova (viz čís. 99). Erasmus studoval patrně na univerzitě ve Vídni, kde jest r. 1448 zapsán Erasmus z Opavy (J. Dřímal, Notář Jan Tharbrar, ČMM 58/1934, s. 7). Později se stal oltářníkem ve svém rodišti a stálým vikářem na dómě v Olomouci. V hodnosti stálého vikáře a opavského oltářníka přichází r. 1466 (zde). Jako olomoucký vikář býval často svědkem při církevním soudě (viz Soudní akta olomoucké konsistoře, inv.č.265, fol. 16, 16v, 17v, 24,v, 24, 35, 35v, 36v, 37 atd.) R. 1479 byl vykonavatelem poslední vůle svého krajana Jana Kleinhanzla, který odkázal roční plat 10 kop grošů pro kazatele u sv. Mořice v Olomouci (Soudní akta fol. 34a). U kterého oltáře v Opavě byl zpočátku oltářníkem nevíme. Později však byl oltářníkem u sv. Antonína ve špitále. O jeho sporech o důchody oltáře z Kněžpole s olomouckým biskupem viz čís. 75, pozn. 2. V jakém rodinném poměru byl k němu pozdější olomoucký kanovník Václav Taschner ( 1538), nedovedeme pověděti. 5

Strana 6
JOHANNIS DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE ET RATIBORIAE. Ex alia vero parte eiusdem sigilli de cera nigra quoddam sigillum rotundum, in cuius medio aquila sculpta videbatur habens easdem literas circumferentiales, ut prius sunt descriptae. 102 1471, září 28. Opava. - Václav, Vilém a Arnošt, knížata opavská, zakládají nadaci ročních 5 kop grošů při oltáři Božího Těla v Opavě. Ústřední archiv Řádu německých rytířů ve Vídni, sign. a 1828 (originál). Regest: Pettenegg, UDO, čís. 2125. 103 1473, leden 26. Krnov. - Beneš zvaný Luštčík ze Sosnové, fojt v Holasovicích, zajišťuje na svém fojtství roční plat I kopy grošů k oltáři sv. Kateřiny v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 167 - 168, čís. IIII (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. ledna 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 319 - 321, čís. IIII (opis). Beneš ze Sosnové vyznává, že jest dlužen Ondřeji Koláčkovi z Holasovic, oltářníku oltáře sv. Kateřiny, Urbana a Mikuláše, právě nedávno zbudovaného v kostele sv. Vojtěcha v Opavě, a proto se souhlasem knížete opavského a ratibořského Hanuše st. vykazuje mu roční plat I kopy grošů na témž fojtství holasovickém, splatný o dvou termínech, a to na konec masopustu polovice a na sv. Václava polovice. Kdyby však chtěl dlužnou sumu složiti, má dáti čtvrtletní výpověď a k příštímu sv. Jiří má složiti 5 kop grošů a za rok dalších 5 kop do rukou kostelního hospodáře u sv. Vojtěcha, které mají býti zase ihned pojištěny na jistém titulu. A kdyby tento plat nebyl některý rok odveden, dává Beneš oltářníkům právo vymáhati ho soudem církevním nebo světským. Ich Benesch Lusstcziek genandt von Czossen, richter zue Creutzendorf, zuesambt meinen erben und künftigen richtern zue Creutzendorf mit consens des erleuchten fürstens Hannusen" des Eltern zu Troppaw und Ratibor, meines allergenedigisten fürsten und herrens, tue hiemit diesem briefe vor iedermänniglichen die ihn sehen oder lesen hören werden, dass ich schuldig bien wahrer rechter erblicher schuld zehen schwere marck LXIII gr. vor iede Odjinud neznám. Viz pozn. 5. Tj. Sosnová, okr. Opava. Holasovice (něm. Kreuzendorf) byly kdysi hlavním sídlem a správním střediskem kmene, zvaného Holasici. Později jejich význam poklesl a jejich úlohu převzal nejdříve Hradec a později Opava. Holasovice zůstaly pak v držení knížat. R. 1377 při dělení Opavska připadly spolu se sousedními Neplachovicemi k dílu krnovskému (CDS VI, str. 197 - 200, V. Prasek, Překlad s výkladem na dílčí listy země opavské z r. 1377, Program českého gymnasia v Opavě 1890, str. 16), při němž zůstaly trvale. O knížeti Hanušovi viz F. Kopetzky, Zur Geschichte und Genealogie der Přemyslidischen Herzoge von Troppau, Wien 1869, str. 80 - 84. 6

Strana 7
deroselben zehlende, dem ehrmhaften priester Andreas Kolatzken von Creutzendorf, in welcher schuld ich genenten prister Andreas vorschriebe und vorweise ihme und seinen nachkommenden altaristen des altares der heiligen jungfer Catharina, sancti Urbani, sancti Nicolai von neuen uber denn in der kirchen sancti Adalberti' zue Troppaw, auf meiner richterey zu Creutzendorf eine zinsz eine schwere marck an müntze troppawischer heller, vorsprache alle iahr bey meinen treuen von sich zu geben, und das unterschiedlichen auf die fasznacht ehist kommende nach datum diess briefes eine halbe marck und nacher auf sanct Wenceslai die andere helfte und also alle iahre, solange weil ich diese gemeltte summa benente zehen schwere marck mit bahren gelde von mir nicht löse und zahle. Und wan ich wolte gemelte summam geldes dem priester Andreas oder künftigen altaristen erwehnten altares ablegen, als sol ich in anderwerts zue wissen tun ein viertel iahr zuvor und nach solcher aufkündgung auf sanct Georgi ehist komment sol ich fünf marck legen mit dieses jahres vorbehaltenen zinsz und uber ein jahr bald andern fünf marck dieser gestand in vorgemelten altaristens gewalt, und zue treuen händen des kirchenvaters' sanct Adalberti in Troppaw, und dieselben sollen bald mit unserm rate umb solch geld auf einem anderm gutte einen zins kauffen zue diesem altar, damit es in ewigkeit nicht abginge. Dafern aber etwa ein jahr gemelter zinsz von mir Beneschen oder meinen nachkommen also, wie es oben berühret, nicht gegeben würde, welches Gott verhüete, als gebe ich hiemit diesem briefe volle macht und recht genenten altaristen, dass er solches mag erzwingen am richter zu Creutzendorf, wer der hiermit verwalten wird, es sey mit weltlichen oder geistlichen rechten, wie es ihme beduncken würde und ich zuesambt meinen nachkommen, auch meine herren, sollen darwieder nicht sein, weder mit rat, noch bey meinen treuen so wol wierd dieses geld capital und zinsen kein mensch bey mir und meinen nachkommen mit recht und ohne recht nicht versprechen können ohne gemelten altaristens wiellen und seiner getreuen handt. Dehme zu urkund und bestätigung, darumb dass ich mein petschaft nicht habe, als ich erbeten den ehr würdigen herren Hincko von der Weissok, der zeit zwinglings haubtman, dass er zue diesem brief sein petschaft mit wuss und consens ihr Ondřej Koláček z Holasovic, oltářník oltáře sv. Kateřiny v kostele sv. Vojtěcha (nyní sv. Jiří) v Opavě, byl synem holasovického fojta Pavla (viz čís. 104). Jeho sestra, jménem blíže neznáma, byla provdána za Beneše Lusstsczieka ze Sosnové, jemuž věnem přinesla holasovické fojtství. Beneš zajistil na něm r. 1473 roční plat 1 kopy grošů k oltáři sv. Kateřiny, u něhož byl jeho švagr Jan Koláček oltářníkem (zde). Kromě tohoto platu zakoupil Koláček ještě pět kop grošů ročního platu na Klimkovicích, půl druhé kopy grošů na dvoře pana Bartošovského v Držkovicích a na fojtství v Kamenci 1 kopu (viz čís. 104). Z pozdější doby máme o něm zprávy ze zápisů církevního soudu v Olomouci, kde měl několikrát spor. Tak v září r. 1478 poháněl jeho prokurátor M. Václav z Krnova oldřišovského probošta Hynka, avšak příčinu neznáme (Soudní akta olomoucké konsistoře, fol. 3 a 4). V téže době měl úporný spor s Janem z Neplachovic, patrně tamějším farářem. Ten před obecní hromadou v Holasovicích obvinil Koláčka a jeho sestru, že jejich úklady přišel o život její manžel, patrně vzpomenutý Beneš, rychtář holasovický. Žalobce prohlašoval, že jest to pro něho nesmímá urážka a žádal náhradu 200 dukátů. Rovněž uváděl, že prodal fojtství, avšak Jan že navádí kupce, aby mu neplatili kupní cenu 40 kop grošů. Proti tomu se obžalovaný hájil, že se žádných urážek nedopustil a rovněž nenaváděl nikoho, aby neplatil kupní sumu, ba ani nemohl naváděti, protože fojtství prodáno nebylo a Koláček je sám dále obhospodařuje (tamtéž, fol. 6 - 8). R. 1479 měl spor s nějakým Stanislavem v blíže neznámé záležitosti (tamtéž, fol. 9). Pozdější zprávy o něm scházejí. O kostele sv. Jiří viz čís. 88, pozn. 3. Kirchenvater - kostelní hospodář, který vedl správu kostelních příjmů a vydání. Hynek z Vysoké jest osobnost velmi málo známá a nedovedeme ho ani zařadit do nějakého rozrodu. Poprvé se připomíná r. 1458, kdy zapsal své manželce Dorotě 100 zl. věna na svém dílu ve Vysoké na Krnovsku (ZDK I, 44). R. 1473 byl „Zwinglingshauptmann“ (zde), v letech 1481 - 7 se jmenuje sudím knížectvi krnovského (ZDK I, 47), častěji se vyskytuje jako posel k zemským deskám (např. 1465, 1491, 1492 atd.), r. 1464 jej ustanovil Vaněk z Moravice poručníkem svých dětí (ZDO II, 18 - J. Kapras, Pozůstatky knih zemského práva knížectví Opavského. Díl druhý. Desky zemské. Praha 1908, 70, čís. 76). Poslední zpráva o něm jest z r. 1495 (ZDK I, 53).

Strana 8
fürstlichen gnaden wolgemelten fürsten Hanusens angehenget. Der geben und geschriben ist zue Jägerndorf Dienstages nach Pauli Bekehrung nach Christi geburt im 1473 jahre zehlende. 104 1473, březen 3. Vladěnín. - Ondřej Koláček zakládá nadaci při oltáři sv. Kateřiny v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 211, sign. XI 6 (originál na pergamenu, 31 x 17,5 cm, plika 6 cm). Moravský zemský archiv Brno, Nová sbírka č. 696/3. Pečet utržena. Ve jméno Božie. Amen. K věčnosti pamatujíc, poněvadž všeckny věci v času minulém činěné, spolu s minulém časem miejejí, protož já kněz Ondřej Koláček, syn Pavla, rychtáře z Holeovic (!), s svých dobrých přátel pomocí a s radú, jakž se kolvěk jmenují, znamenav v svém úmyslu minulost a vadlnost světa tohoto a malý čásek protiv budúcí věčnosti a zhledav také na jiné lidi veliké a mocné k Tvůrcie vedle světa a po malém času jakožto květ od mrazu uvadlé a zvlášče lásku duše své, svých přátel i pomocníkuov před očima majíce a pečujíc duše své Pánu Bohu a chtěj/í/ce nětco na zemi vsieti, abychom v nebesiech měli co žieti, jsa chtivostí náboženstvie zapálen, a s dobrým rozumem, pamětí i rozmyslem, dobrovolně, zdráv jsa, s svými přáteli i pomocníky oltář ke cti a chvále všemohúciemu Bohu a svatým, svatej Kateřiny, svatého Mikuláše, svatého Urbana, ustavený v kostele svatého Vojtěcha v Opavě, posvěcený dříve ke cti Pánu Bohu a svatému Jiří ale čínszem a platem nenadaný, na témž oltáři pozdvihuji a nadávám již psaný oltář a ukazuji plat roční právě pro Buoh k tomu oltáři a oltářníkovi, kterýž by jej osluhoval, na Klímkovicích pět hřiven, na držkovském dvoře pana Bartošovském puol druhej hřivny, na svém dědictví Obrácení sv. Pavla jest 25. ledna. O Ondřeji Koláčkovi viz čís. 103, pozn. 5. Listina o zakoupení tohoto platu se nezachovala. Držiteli toho zboží byli tehdy Jiřík a Jan Bítovští, nedílní synové Tasa z Bítova na Klimkovicích, zemřelého někdy před r. 1464. R. 1473 „slovutný panoše Jiřík z Bětova a Klimkovic“ zajistil se souhlasem svého bratra Jana 225 kop grošů věna své manželce Barboře z Pelhřimovic (ZDO II, 21 - Kapras II, 84, č. s 89). Později asi držel Klimkovice sám, avšak již r. 1484 se o něm mluví jako o nebožtíku (ZDO II, 35 - Kapras II, 106, č. 150). Zůstala po něm dcera Johanka, která neměla ještě přirozených let a proto byla pod poručenstvím svého strýce Alše Hrabyňského z Bítova. R. 1495 byla však již provdána za Jana z Šťávna (Půh. VI, 62). - Plat na Klimkovicích nevázl dlouho. Již Jiřík Bítovský složil 30 zl. na vykoupení části platu a měl snad v úmyslu vykoupiti také i zbytek platu, ale snad mu to překazila smrt. O těchto 30 zl. vznikl později spor mezi Albertem písařem (illuminatorem) a Jiřím Kamenickým z Opavy. Albert r. 1490 pohnal Jiřího k církevnímu soudu v Olomouci a žaloval na něho, že má za sebou 30 zl., které mu dal k věrné ruce Jiřík Bítovský z Klimkovic, které však patří oltáři u sv. Vojtěcha v Opavě. Proti tomu žalovaný tvrdil, že tyto peníze mu nebyly dány k věrné ruce, nýbrž uloženy u něho z příkazu knížete Viktorina. Žalobce však namítal, že sám Kamenický prosil jeho otce, aby mohl těchto peněz použít pro svoji potřebu. Pro těžké porozumění celé záležitosti soud rozhodnutí odložil a jmenoval komisi, která měla vyslechnout svědky. Soud potom pokračoval, avšak o výsledku se nedovídáme (Soudní akta olomoucké konsistoře, fol. 58, 61, 62, 62v). Zdá se, že peníze byly vráceny držiteli Klimkovic, neboť potom vycházel z Klimkovic opět plat 5 kop (MAOXV 2/96). V Držkovicích, rozdělených řekou Opavicí na část naši a polskou (viz čís. 122, pozn. 2), byl dvůr již r. 1377 a připadl tehdy k dílu krnovskému (CDS VI, 197 - 200; Prasek, Program 1890, str. 16). Poč. stol. XV. držel dvůr Bartoš z Držkovic, v letech 1422 - 53 sudí knížectví krnovského, po němž dvůr dostal jméno. Na tomto dvoře měla zajištěno své věno Dorota z Držkovic, manželka Bartošova, která r. 1453 učinila stupek se svými syny Janem a Mikulášem (ZDK I, 42). Na dvoře byl někdy před r. 1473 zajištěn roční plat I 1/2 kopy grošů 8

Strana 9
rychtářství holasovském“ jednu hřivnu, na kamenickém' rychtářství jednu hřivnu, jakož listové s pečetmi visutými na to učiněný šíře ukazují, aby ty činszové a platové byly užívány a vybierány od oltářníka nynějšícho, potom od budúcích potomkuov oltářníkov věčně vedle řádu kněžského jako vlastnieho svého. A oltářník nynější i potomkové jieho aby povinovat byl čísti na tem oltáři na každý týden krom svátkov tří mše svaté sám osobně, leč by jaká slušná přiekážka jemu bránila, tehdy aby jiného zjednal; první od svaté Kateřiny ten den, v kterýž by sie jejie svátek přidal, jestli že by den sváteční nepřekazil, pakliž by překazil, ale hned druhý den a tak první mše; druhú mši od pěti ran Pána Ježíše v pátek a třetí mši zádušní za ty, kteříž to nadali, jakož collecti a obyčej, kterak sie kněz v tom má spravovati, popsány budú. A ochtáb svaté Kateřiny aby mšemi svatými celý držel. Také tomu chci, že by oltářník, kterýž kolvěk ten oltář po mně držeti bude, že by sám osobně tu v Opavě u oltáře seděl a také aby žádnému ten oltář dán nebyl než knězi řádně svěcenému, leč by sie nahodil dobrý kumpán, chtě knězem býti, ale hned ten rok aby knězem byl a takovie že by jemu byl dán a nebyl-li by knězem v roce, aby dán jinému knězi a dokudž by knězem nebyl, aby činszem a platem vládnul kostelník u svatého Vojtěcha v Opavě a ty mše posobil a k první mši toho nového kněze aby dal ostatek, což by zostalo nad takové posobenie těch mší. Také aby sie ten oltářník srovnával s jinými oltářníky vedle obyčeje kostela, ale však v ničem jeho neobtěžujíc jiném. A jestli že by sie kdy jaká křivda slušná dála tomu oltářníkovi od pánuov neb kniežat opavských, tehdy muož na čas jinde pobydliti s vuolí podacích jeho, činszem neškodno, a ty mše posobě. A podací toho oltáře já svrchupsaný kněz Ondřej zachovávám sobě, dokudž jsem já živ i na smrtedlnej posteli, že budu móc podati, kohož mi sie zdáti a tudiež přietel moj Franěk z Opavy. A když by nás dvú Pán Buoh neuchoval smrti, tehdy činím podace urozené pány pana Mikuláše“ a pana Václava z Vladěnína, věčně i s jich erby pány vladěnínskými. A jestliže by Pán Buch neuchoval oltářníka toho oltáře smrti, tehdy, což by svého statku poručil na smrtedlnej posteli, že by dáno bylo a páni podací ani páni opavščí nebo kniežata že k oltáři sv. Jana Křtitele u sv. Vojtěcha v Opavě (zde). R. 1481 vzdal Jan z Držkovic dvůr Zikmundu z Dobroslavic kromě půl lánu (ZDK I, 47). Na tomto půl láně zajistil Jan z Držkovic r. 1486 věno své manželce Aleně (ZDK I, 48), ale r. 1490 vložil Bobek z Držkovic tento půl lán svému švagru Zikmundu z Dobroslavic, takže tento se stal pánem celého dvora (ZDK I, 57). Plat vázl potom na dvoře ještě kolem r. 1630 (MAO XV 2/96). Zajištění platu na fojtství holasovském viz čís. 103. Kamenec patřil od nejstarších dob klášteru Hradisku u Olomouce, od něhož snad byl i vysazen. Až do válek husitských není o něm zpráv, potom byl zastavován různým držitelům, z nichž známe Šteflíka z Kamence k r. 1423 (KPO I, 10 - J. Kapras, Pozůstatky knih zemského práva knížectví Opavského. Díl první. Knihy přední. Praha 1906, 14, č. 119), k r. 1488 Jana z Kamence (Půh. VI. 25), k r. 1505 Jana Žopovského z Neplachovic a Kamence (Půh. VI, 124). R. 1520 odkoupil Kamenec spolu s ostatními statky kláštera Hradiska na Opavsku Kryštof Tvorkovský z Kravař, od r. 1549 patřil k Velkým Heralticům (ZDO VI, 10). Kdy byl zakoupen plat 1 kopy grošů k oltáři sv. Jana Křtitele u sv. Vojtěcha v Opavě nevíme a podobně také nevíme, kdy byl zase vykoupen. V seznamu oltářních platů z poč. stol. XVII. se už neuvádí. Zachován jest list na plat z fojtství holasovického. Odjinud neznám. Mikuláš z Vladěnína (psával se zpočátku Mikuláš ml. na rozdíl od svého strýce Mikuláše st. - viz o něm čís. 21, pozn. 10) spolu s bratrem Václavem (viz další pozn.) byli pravděpodobně syny Herborta z Vladěnína a jeho manželky Anny z Kobeřic. V pramenech vystupuje poprvé r. 1466 (KPO I, 43v - Kapras I, 44, 428). S manželkou Helenou z Vrbna držel nejdříve Vojnovice, avšak r. 1472 se psal již z Vladěnína a Bílovce, který bratři zdědili patrně po svém strýci Hanuši z Vladěnína a na Bílovci. Později se však o dědictví rozdělili, a to tak, že Mikuláš obdržel Bílovec, Václavovi připadl Vladěnín. Mikuláš dlouho nežil, neboť zemřel již r. 1476. Jest pochován v kostele v Bílovci. Dědili po něm jeho synové: nejstarší (neznámého jména), který brzy zemřel a Jan a Václav z Fulštejna a Bílovce (Zukal, pozůstalost). Václav z Vladěnína, bratr Mikulášův, byl ženat s Markétou z Drslavi. R. 1461 nabyl od Barbory Tunklové půl vsi Pelhřimov s dvorem a vším příslušenstvím a od kněžny Salomeny ves Polanku. Při dělení dědictví po otci a strýci připadl na něho Vladěnín, podle něhož se potom psal. V letech 1464 - 71 byl komorníkem knížectví opavského. Zemřel někdy před r. 1489, zanechav syny Jana Ojíře a Ambrože. (Zukal, pozůstalost). 9

Strana 10
by v to nesahali a ostatek aby při oltáři zostalo, což by nad to poručenstvie bylo a vermanové toho že by byli burgmistr i rada města Opavy. Tomu na svědomie pro potvrzení těch věcí já svrchupsaný kněz Ondřej svú jsem vlastní pečet přivěsil k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Vladěníně“ v první středu lví puostě leta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyřista sedmdesátého třetího leta počítajíce. 105 1477, listopad 11. - Viktorin, kníže opavský a münsterberský, prodává roční plat 3 kop grošů z knížecích platů na Opavě k oltáři Božího Těla a zavazuje opavské měšťany tento plat řádně odváděti. Ústřední archiv Řádu německých rytířů ve Vídni, sign. a 1841 (originál). Regest: Pettenegg, UDO čís. 2147. Zemský archiv Opava, Pozůstalost J. Zukala, Město Opava, různé - viz čís. 88, pozn. 1. 106 1477, duben 20. Olomouc. - Rozsudek ve sporu Jeronýma Geyera s Dobešem z Bohdanov o plat k oltáři Božího Těla v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - soudní akta olomoucké konsistoře, inv. č. 265, fol. 37v - 39 (opis). Jan z Olomouce, oficiál olomoucké konsistoře, vynáší rozsudek ve při mezi Jeronýmem Geyerem, oltářníkem oltáře Božího Těla v kostele Panny Marie v Opavě, a Dobešem z Bohdanova o zadržení platu 14 kop grošů, jímž se dlužník pod hrozbou propadnutí církevním trestům odsuzuje k zaplacení dluhu. In nomine Domini. Amen. Nos Joannes de Olomucz, baccalareus in decretis, decanus ecclesie olomucensis et curie episcopalis olomucensis officialis, orta inter discretum 10 Z okolnosti, že list byl datován ve Vladěníně, by se snad mohlo usuzovat, že Koláček byl oltářníkem vladěnínského kostela. Viktorin byl syn krále Jiřího z Poděbrad a jeho první manželky Kunhuty ze Šternberka. Narodil se r. 1443, v mládí byl císařem povýšen do stavu říšských knížat a jmenován hrabětem kladským. Za života otcova se hojně zučastňoval vojenských tažení, v nichž projevil velikou srdnatost a statečnost, avšak malou prozíravost. Po smrti otcově zřekl se r. 1472 kalicha a nabádal k tomu i bratry. Při dělení otcovského majetku téhož roku připadla mu Opava a Kolín. S manželkou Žofií Ptáčkovou z Pirkštejna získal Rataje a Polnou. Vstoupiv v tajnou dohodu s uherským králem Matyášem, vzdal mu oba posledně jmenované statky a zapsal se do jeho služeb. R. 1485 přinutil ho Matyáš, aby mu vydal Opavu a dal mu za to Sakolouš a Medvěd v Slavonii, ale r. 1487 mu je opět odňal. Ožebračený kníže žil potom v ústraní a vzdaloval se veřejného života. Zemřel r. 1500 v Těšíně u dcery Johanky, manželky Kazimíra, knížete těšínského (Ottův slovník naučný, XVII, 386 - 7). Jeroným Geyer (též Gayer) byl patrně synem opavského měšťana Mikuláše Geyera (viz o něm čís. 37, pozn. 8), studoval na univerzitě v Krakově, kde jest zapsán k r. 1463 pod jménem Jeronym Georgii Seyfrid, později se stal oltářníkem oltáře Božího Těla v Opavě. R. 1479 měl spor před církevním soudem v Olomouci o plat z Bohdanov (zde). R. 1490 spolu s Augustinem Gayerem, snad svým bratrem, a Janem Rančkovým pohnal oldřišovského probošta Štěpána z 10 kop grošů z titulu ručení (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 10

Strana 11
Jeronymum Geyer, altaristam Corporis vivifici Domini nostri lesu Christi, situati in ecclesia parrochiali sancte Marie Virginis in opido Oppavie, clericum olomucensis diocesis, actorem ex una et famosum Dobessium de Bohdanow' reum de et super debito et obligacione XIIII marcarum monete et pagamenti districtus oppaviensis de retentis censibus ad altare supradictum Corporis Christi spectantibus parte ex altera materia questionis, idem Jeronimus altarista libellum obtulit coram nobis. Cite igitur coram nobis legitime contestata et prestito a partibus a parcium procuratoribus hinc inde calumpnie juramento factisque et oblatis positionibus et articulis et ad ipsas positiones responsionibus subsecutis et copiis privilegiorum productis et attestacionibus publicatis et propositis et contra predicta oblata et producta nonnullis excepcionibus et replicacionibus factis ac renunciantibus procuratoribus parcium hincinde probacionibus et concludentibus et concludi petentibus, in ipsa causa conclusimus et habemus pro concluso. Tandem diligenter visis et auditis juribus, racionibus, et probacionibus et allegacionibus parcium congregatis et investigatis, ad plenum ipsius cause meritum, deliberacione prehabita diligenti, procuratore ipsius Jeronimi Geyer actoris ad hoc legitime instituto presente et sentenciam ferri petente, et ipso famoso Dobessio reo ad hoc peremptorie citato contumaciter se absentate, cuius absencia presencia replicatur, nostram sentenciam tulimus et in scriptis promulgamus in hec verba: Christi nomine invocato, pro tribunali sedentes et habentes pre oculis solum Deum, sentenciando in his scriptisque nunciamus decernimus, declaramus prefatum Dobessium de Bohdanowicz memorato Jeronimo Geyer, clerico et altariste altaris vivifici Corporis Christi, teneri et obligatum fuisse et esse XIIII marcas monete et pagamenti denariorum districtus oppaviensis ducatus, scilicet quatuor marcas census retenti domino Andree, antecessori dicti Jeronimi Geyer, altariste prefati altaris, et X marcas ipsi Jeronimo Geyer, prenominati domini Andree unico successori, in debito huiusmodi XIIII marcarum condempnandum fore et esse et ad eius solucionem compellendum et compelli debere ac compellimus, necnon in eiusdem XIIII marcis et in expensis coram nobis factis eundem Dobessium de Bohdanowicz predicto Jeronimo Geyer, altariste predicti altaris Corporis Christi in ecclesia beate Marie Virginis in Oppavia, condempnamus, taxationem vero expensarum huiusmodi nobis in posterum reservantes. Lecta, lata est hec sentensia die qua supra. Presentibus ibidem egregio viro Adam' decretorum doctore, ecclesie olomucensis canonico, discretis magistris Johanne Laurencii de Luthovia,' Clemente Candelatore' et aliis quam plurimis personis fide dignis, testibus circa premissa. 58v). Od knížete Viktorina, u něhož snad byl někdy kaplanem, dostal na tzv. konventě velikou zahradu, kterou r. 1510 rozdělil na 5 dílů a věnoval na stavbu domků pro oltářníky (viz čís. 121). Jeho věnování schválila městská rada a potvrdil biskup Stanislav r. 1510. Pozdějších zpráv o něm již není. Jan z Olomouce jest Jan Pauswangel. Viz o něm čís. 95, pozn. 1. Totožnost Dobeše z Bohdanov nebylo možno zjistiti. Ondřej, předchůdce Jeronýmův v oltářnictví Božího Těla, odjinud znám není. M. Adam Kemneter z Olomouce studoval na vídeňské univerzitě, kde byl immatrikulován r. 1465 (Schraf 41) a téhož roku dosáhl titulu bakaláře (V. Prasek, K dějinám školství ve Slezsku, Program 1894, str. 6). Doktorem práv se stal r. 1473 (Schraf 31), děkanem kroměřížským 30. září 1478 (SAB, Bočkova sbírka č. 3456). R. 1481 byl plebánem u sv. Mořice v Olomouci (Soudní akta olomoucké konsistoře, fol. 21). 8. března 1502 stvrzuje biskup Stanislav jeho nadaci jako kanovníka olomouckého a brněnského ve výši 175 kop grošů pro druhého oltářníka oltáře Všech svatých v Olomouci (kapitulní archiv A V a 14), naposledy jmenován 30. prosince 1505 (SAB, Bočkova sbírka č. 8024). - Dodal dr. M. Zemek. Jan Vavřincův z Litovle, klerik olomoucké diecése, býval velmi často svědkem při různých soudních jednáních. R. 1481 se nazývá „ženatým klerikem“ (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 24), téhož roku jest již veřejným notářem (tamtéž fol. 25). Klement (svíčkař) rovněž častý svědek soudního jednání. 11

Strana 12
107 1480, Opava. - Bernard Běrka z Násile se svým synem Hyncím potvrzují plat na Jaktaři k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Moravský zemský archiv Brno, Bočkova sbírka čís. 5597 (opis). Ve jméno Božie. Amen. K věčné paměti přivodíce, já Bernhard Běrka z Násile, nejjasnějšího knížete pána a pána Vladislava, krále českého a markrabě moravského JMt nejvyšší komorník, s Hyncím, synem svým odtud z Násile, oznamujeme tímto naším psaním všem nynějším i budoucím, znamenajíce, že nic jistějšího na tomto světě před sebú nemámy nežli smrt a nejistějšího nežli hodina smrti, a protož s dobrým rozmyslem, zdrávi jsouce na těle i na rozumu, k věčnému záduší do špitále trůdných před městem Opavú dali sme a dáváme ten plat na lidech našich v Jaktaři, kterýmž sme prodali dvuor náš někdy Hrotov, kterýžto plat totiž 2 hřivny a plece vychází nad plat poctivého kněze Pavla Rotandryse, oltářníka oltáře svatého Petra a Pavla, apoštolův Božích, v Oppavě v carnáři, kterýžto kněz Pavel také platu ročnieho na dotčeném dvoře 3 hřivny měl a jmá, již také na těch lidech a na jejich potomcích, kteříž dotčený dvůr osedli, menovitě Adam. I rozkázali sme těmž lidem, burgmistrovi a raddě města Oppavy, rukú i ústy slíbiti, aby jim i budoucím burgmistrovi a radám taký plat všecek, totiž 4 hřivny a dvě plece bez zmatkův vydávali a přinášeli rok od roku, počavše od tohoto svatého Václava, po datum toho psaní najprv příštího a také dále věčně. A takový slib vedle rozkázání našeho učinili jsou. A ti lidé také i jejich potomci od nás i od našich erbův mají býti při dvú povozích v roce, jakž prve dělali jsou, nyní i v časích budoucích zachováni, aby tím lehčeji mohli ten plat spravovati a vydávati. Kteréhožto věčného způsobu a zřízení našeho svrchu jmenovaného mocné správce a poručníky udělali sme a tímto psaním děláme burgmistra a raddu města Oppavy nynější i budoucí, aby takový plat přijímali a brali, nyní i budúcně, a kněži Pavlovi i jeho potomkům oltářníkům dotčeného oltáře 3 hřivny vydávali a ostatek na potřeby již menovaného špitále chudým obratcovali. A ač by lidé těch činží vydávati na časy úročné zanedbávali, burgmistr a rada nynější i budúci k tomu mohú je jakož se jim zdáti bude připravovati. I prosili jsme burgmistra i rady, aby tento náš spuosob k věčné paměti v knihy své městskí vepsati dali, avšak neškodno panství našemu. A při takovém spuosobu našem byli jsou urození a slovutní pan Štěpán z Vrbna a na Viz čís. 91, pozn. 4. O Hynku (Hyncíku) z Násile viz P. Tesař, Nejstarší dějiny enkláv moravských na Opavsku, VMO 23, 1917, str. 88 - 94. Jedná se patrně o špitál sv. Vavřince před bránou jaktařskou. Výslovně se uvádí k r. 1555, avšak byl značně starší. R. 1594 vycházel k němu plat 4 zl. 1 gr. z 12 domů. Klášterní hospodář chodil sbírat almužnu, jíž se sešlo ročně 1 - 2 zl. Těchto příjmů bylo používáno pro 6 chovanců na dřevo, maso, olej a jiné potřeby a k udržování budovy. Špitál měl základní kapitál 213 zl., z nichž vycházel roční úrok 18 zl. 22 gr., z něhož se podle znění nadace kupovaly šaty pro chovance. (G. Biermann, Einnahmen und Ausgaben der Stadt Troppau im Jahre 1594, Notizenblatt 1869, str. 46). Zdá se, že jest to původní městský špitál. Zanikl za „války bramborové“ r. 1778 (J. Zukal, Das Stadtgebiet von Troppau am Ende des 17. Jahrhunderts, ZGKSch, 1/1905 -6, str. 53, pozn. 2). Dvůr někdy „Hrotov“ jest bývalý „Willenhof“. - Viz o něm čís. 28, pozn. 3. Viz čís. 95, pozn. 2. O platu z tohoto dvora k oltáři sv. Petra v kostnici na hřbitově u Panny Marie viz čís. 28, 29, 59. Při prodeji pozemků jaktařského dvora bylo postupováno tak, že 2 lány byly rozděleny na drobnější díly, třetí lán byl ponechán jako celek, který r. 1480 držel patrně zmíněný Adam. Koncem XVI. stol. držel tento lán Šebestián Světlík (též Svadlík, Švedlík), držitel jaktařské krčmy (Farní registra jaktařská v SAOlom., konsistorní archiv B 2). Ten měl dlouhé a úporné spory s městskou radou opavskou o právo šenkovní. (Materiál o tomto sporu jest v tzv. kopiářích biskupské korespondence v Kroměříži.) 12

Strana 13
Bohumíně“ pan Mikuláš z Vladěnína" a pan Jan Fulštejn z Slavkova, Mikuláš Hrot z Lukavce, hejtman ty čas knížectví oppavského a Albrecht Kavan z Dědibab. Dálo se v Opavě u Martina Uhra v menší světnici v pondělí po svatej Elžbětě let Božích tisícího čtyrstého osmdesátého. 108 1494, únor 12. Budín. - Hanuš Korvín, kníže opavský, slavonský liptovský atd. zajišťuje dědičně platy k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 29, sign. XIII, 3 (originál na pergamenu, 21 x 21,5 cm, plika 3 cm). Zemský archiv Opava, Pozůstalost F. Tillera, sv. VI, fol. 65 (opis). Kníže Hanuš oznamuje, že se před ním postavili Jan st. z Vladěnína, Petr ze Štítiny a měštané opavští a oznámili mu, že k oltáři sv. Vavřince v Opavě patří některé platy dědičně, jiné však s právem zpětného výkupu, totiž 4 kopy grošů ročních na valše, 2 kopy na stoupě v Opavě a knížecí plat z Jakartovic, a žádali, aby kníže tento plat postoupil k jmenovanému 8 10 11 12 Štěpán z Vrbna na Bohumíně byl synem Hyncíka z Vrbna na Dívčím a jeho manželky Žofie Běrkovny z Násile. V pramenech přichází od r. 1447, kdy spolu s bratřími Bernardem a Janem a matkou koupili od Štěpána z Vartnova Sudice. R. 1448 dávají olešnická knížata bratřím z Vrbna v zástavu fojtství v Hati. Později nabyl od Jana z Cimburka Bohumín, který však r. 1482 prodal Janu Buřejovi z Klvova (CDS VI, 345). Dalších zpráv o něm není. (Zukal, pozůstalost). O Mikuláši z Vladěnína viz čís. 104, pozn. 8. Jan Fulštejn ze Slavkova pocházel z rodu Fulštejnů, kteří drželi dlouhou dobu Slavkov u Opavy a kteří Mikulášem Fulštejnem ze Slavkova (viz čís. 22, pozn. 2), otcem Janovým, nabyli Studénky, na níž pak rodina seděla do r. 1525. V pramenech vystupuje Jan poprvé r. 1475, kdy měl spolu s bratřími spor před právem zemským. Jednalo se patrně o dědictví po otci, někdy krátce před tím zemřelém (Půh. I, 1Iv - Kapras I, 101, čís. 57). R. 1477 se bratři podělili, a to tak, že Václav a Jan zůstali na Studénce, Vilém dostal Lubojaty a 200 zl. (ZDO II 31 - Kapras II. 100 č. 131. Týž zápis se opakuje r. 1478 - ZDO II 38 - Kapras II str. 38, č. 161). Později vstoupil Jan do služeb knížete Jindřicha Münsterberského a r. 1491 se nazývá jeho maršálkem. V této funkci se s ním několikrát shledáváme na listinách jako svědkem (AČ VIII, 394, 395 a j). R. 1484 jest podepsán jako svědek na listině v SAO, r. 1485 prodává zahradu, kterou koupil od Mikuláše Slevice z Kravař, Jiřímu z Bystřice (Zukal, pozůstalost). R. 1487 měl před zemským právem spor s Janem a Hanušem Bítovskými z Bítova o list krále Matyáše na Bítov, avšak právo propadl, protože nestál (ZDO III, 5, Kapras I, str. 117, čís. 12). R. 1495 zvedl spolu s bratrem Václavem a Jindřichem a Jiřím Supy z Fulštejna odpor proti tomu, aby páni Vladěnínští byli jejich příbuzní. Než jeho odpor neměl výsledku (ZDK I, 53). Podobný odpor zvedl r. 1503 Václav Fulštejn ze Slavkova proti Janu a Václavu z Bílovce (Půh. I, 102). Dalších zpráv o Janu Fulštejnovi není, neboť všechny ostatní zápisy, v nichž se vyskytuje jméno Jana Fulštejna ze Slavkova, týkají se jeho synovce, syna bratra Václava. O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. Albrecht Kavan z Dědibab pocházel patrně z Dědibab v okrese velvarském, kde se připomínají Kavanové kr. 1472 (AČ, VII, 459). R. 1476 jest hejtmanem na Hradci u Opavy Matyáš Kavan z Dědibab, r. 1478 jest Matyáš Kavan z Dědibab kancléřem knížete Viktorina. S Albrechtem Kavanem se shledáváme ve Slezsku r. 1484, kdy mu kníže Viktorin vložil do zemských desk Raduň (ZDO II, 36, Kapras II, 107, čís. 157), na níž on vložil své manželce Elišce z Letin 600 zl. věna. (ZDO II, 37, Kapras II, 108, čís. 160). Příštího roku se Albrecht nazývá hejtmanem knížectví opavského a uvádí se jako svědek listiny pro Kylešovice. R. 1486 přísahal Albrecht ku právu opavskému (Půh. I, 53, dodatek) a téhož roku byl poslán v záležitostech královských (SR VII, 1). R. 1489 má v Opavě svobodný dům, o nějž byl vydán nález, chce-li Kavan vařiti pivo, ať dává míry, a pustky, které patří k jeho domu, ať zastaví nebo pustí městu (Nál. I, 25). R. 1493 jest svědkem v Opavě, znovu r. 1497. R. 1498 vzdal mu Hanuš Korvín kylešovský mlýn a on ho připojil k Raduni (Kopiář městských privilegií MAO IBb 9, fol. 40v -41). Poslední zpráva jest o něm z r. 1505, kdy vzdal Raduň Jiříku Tvorkovskému z Tvorkova (ZDO III, 32, Kapras II, 152, čís. 105). Sv. Alžběty jest 8. července. 13 13

Strana 14
oltáři dědičně. Kníže jejich žádosti vyhověl a rovněž potvrdil obdarování knížete Přemka na svobodnou zahradu, ležící při domech oltářníků a městské zdi, a oltářníkům dal právo domáhati se svého práva pořadem práva světského nebo církevního. Pečet: kulatá z přirozeného vosku, uprostřed v červeném vosku anděl, držící štít s pelikánem, kolem nápis: JOHANES CORVINUS NATUS SINMANDRII?/ R. HUINIGAR- BOHEM. In nomine Domini. Amen. Nos Johannes, Dei gracia Slavonie, Liptovie Oppavieque dux etc. Ad cunctorum tam presencium quam futurorum claram deducimus noticiam et memoriam, quod generosi domini dominus Johannes senior de Fulssteyn et de Bladen? et dominus Petrus de Sstiten ac circumspecti providique viri consules civitatis oppaviensis, fideles nostri dilecti, in nostra presencia constituti proposuerunt de quodam altari Laurencii, Margarete Agnestisque martyrum in capella, choro ecclesie beatissime Marie Virginis in Oppavia a sinistra parte annexa, quomodo ab antecessoribus nostris quidam census legittime, hereditarie ac nomine veri testamenti, quidam vero sub titulo reempcionis, videlicet quatuor marce in molendino dicto Wolkmoel, due marce in molendino Lomoel,' ubi cerdonec cortices eorum artificio necessarias contundere solent, totaque berna unacum robotis in villa dicta Eckersdorf' venditi sunt, prout in litteris dominorum ducum lacius continetur, supplicantes, quatenus nos prenominatos census, reempcione ablata, hereditarie perpetueque nomine veri testamenti ad altare prefatum ascribere perpetuareque dignaremur. Nos volentes ubicunque divinum augere honorem, attendentes hanc eorum peticionem honestam, in Dei veneracionem ac sanctorum martyrum ordinatam unaque benemerita dictorum consulum, fidelium nostrorum, quorum predicti altaris extat collacio, assentimus et consentimus penitus in omnia eorum peticioni predicte, promittentes pro nobis, heredibus successoribusque nostris ac vice omnium et singulorum, quorum ad presens interest vel successu temporis quovismodo vel quesito colore interesse poterit, sub nostra bona sinceraque fide, sine fraude et dolo, hanc nostram condonacionem ratam et gratam habere. Similiter ortum domui iam per ducem Przemkonem libertate annexum, cuius ex parte terminus est turris in muro civitatis sita, ex altera domus communis altaristarum, ad pacifice quieteque possidendum, ut ab antiquo Jan (Hanuš) jest syn krále Matyáše Korvína, kníže slavonský, liptovský a opavský. O Janu Fulštejnovi ze Slavkova viz čís. 107, pozn. 10. Petr Stoš byl synem Jaroslava Stoše z Posutic a jeho manželky Elišky z Mohelna. Po smrti otcově r. 1473 přijala ho a jeho bratry Jiříka a Jana na stupek na své věno (ZDO II, 19 - Kapras II, 82, č. 84). Bratři byli tehdy ještě nedospělí, a proto jejich poručnicí byla matka, která také r. 1478 i na místě svých synů vložila do desk dohodu o hranice s Alešem Hrabinkou (ZDO II, 30 - Kapras II, 97, č. 127). Někdy poté dosáhli však bratři přirozených let, a proto r. 1484 vystupují již sami v záležitosti dohody s Alešem Hrabyňským o rybník pod Horkou (ZDO II, 35 - Kapras II, 106, č. 151). Téhož roku vložil kníže Viktorin bratřím Stošům ze Štítiny vsi Petříkovy a Vratiškovy (ZDO II, 36 - Kapras II, 107, č. 156). R. 1487 se bratři podělili, a to tak, že Petrovi připadla Štítina, Mokré Lazce, Nové Sedlice s mlýny Komárovským a pod Mokrými Lazci (ZDO III, 3v - Kapras II, 116, č. 9), ale současně učinili všichni stupek na své zboží (ZDO III, 4v - Kapras II, 117, č. 11). Brzy poté se Petr oženil a své manželce Anně z Drahotuš zapsal na svém zboží 800 zl. věna (ZDO III, 7 - Kapras II. 119, č. 15) a ona ho vzala na spolek na své věno (tamtéž, č. 16). Petr držel zástavně také ves Pustou Lhotku nad Přerovcem od Václava Hřivnáče, který mu ji r. 1492 pustil dědičně. R. 1494 se Petr stal zemským sudím a zůstal jím až do své smrti r. 1503 (ZDO III, 14v; III, 29 - Kapras II, 126, č. 38; II, 148). Pohřben byl v kostele sv. Ducha v Opavě, kde Paprocký viděl jeho náhrobek s nápisem: „Generosus dominus dominus Petrus Sstoss de Kounic, iudex oppaviensis, obiit anno Domini 1500 (má býti 1503). Orate Deum pro eo (B. Paprocký z Hlahol, Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593, fol. 413). Viz čís. 99. Viz čís. 52. Viz čís. 45, 74, 77. 14

Strana 15
possidetur, confirmamus, approbamus et libertamus in omne tempus.' Si autem nos, heredes successoresque nostri contra aliquod predictorum, quod Deus avertat, fecerimus, extunc prout exnunc et exnunc prout extunc concedimus plenariam omnimodamque potestatem altariste presenti domino Nicolao Wasskoni suiusque successoribus omnibus civilis vel canonici iuris reprendi auctoritatem et iusticiam. In cuius rei testimonium, robur ac firmitatem sigillum nostrum proprium de bona voluntate ac scitu nostro presentibus est appensum. Datum Bude in die cinerum anno Domini millesimo quadringentesimo nonagesimo quarto." 109 1496, březen 11. Opava. - Městská rada opavská zakupuje z daru Markéty, vdovy po Vavřinci, řezníku opavském, roční plat 5 kop grošů na dvoře Mikuláše Magerle a jeho zetě Linharta před bránou jaktařskou k oltáři Panny Marie Sněžné u sv. Vojtěcha v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 46 (opis). Městská rada opavská vyznává, že se k ní dostavila Markéta, vdova po Vavřinci, opavském řezníku, a žádala, aby od ní přijali obnos 100 zl. a zakoupili za něj roční plat na rozmnožení při oltáři Panny Marie Sněžné v kostele sv. Vojtěcha v Opavě, k němuž má podací. Městská rada se souhlasem Jiřího z Paludy, knížecího hejtmana opavského, peníze přijala a zakoupila za ně roční plat 5 kop grošů, zajištěný na dvoře Mikuláše Magerle a jeho zetě Linharta před bránou jaktařskou. Žádá proto správce olomouckého biskupství, aby tento plat připojili k obročí jmenovaného oltáře podle předpisů církevních. O domě, který na knížetem Přemkem darovaném pozemku „v konventě“ zbudoval kněz Sebold Hartfaust, viz čís. 39, pozn. 2. Mikuláš Vašků, oltářník opavský a kanovník olomoucký, byl synem opavského měšťana a pozdějšího purkmistra Václava Vaška. Studoval na univerzitě krakovské, kde byl zapsán r. 1484 pod jménem Nicolaus Wenceslai de Opavia. R. 1486 dosáhl tamtéž titulu bakaláře (Prasek, Program 1894, str. 6). Po vysvěcení na kněze byl oltářníkem oltáře sv. Vavřince u Panny Marie v Opavě, kde se s ním shledáváme k r. 1494 (zde). R. 1496 měl spor s Kateřinou Zvolskou o plat k oltáři ze dvora „Mnišského“ a pole před Opavou (Půh. op. VI, 60). R. 1496 městská rada jako kolatorka oltáře učinila s paní Zvolskou dohodu, a to tak, že ona vykoupila tento plat (byla ho 1 kopa grošů ročně) složením 10 kop grošů a oni ji propustili z povinnosti. Listu však jí nevrátili, poněvadž na něm bylo zapsáno několik platů k témuž oltáři (ZDO II, 20v - Kapras II, 135, č. 62). R. 1501 byl Mikuláš již olomouckým kanovníkem a uzavřel dohodu s plebánem u Panny Marie v Opavě o udržování světla před velkým křížem v kostele a o konání bohoslužeb při oltáři sv. Vavřince (viz čís. 114). R. 1506 měl nové spory o oltářní důchody, a to s Jiřím a Hynkem Běrky z Násile z Jakartovic (Půh. op. VI. 142). R. 1508 uvádí se v seznamu olomouckých kanovníků na 6. místě od konce (SAOlom, kapitulní archiv A V b 18). R. 1514 pečetí listinu, jíž opavský děkan a oltářník Jan Hewpt věnuje oltáři sv. Kříže v Opavě platy z Turkovic, Jakubovic a Brumovic (viz čís. 127). Zemřel 25. března 1522, jak svědčí nápis ve starém misálu olomouckém z r. 1499 v muzejní knihovně v Opavě, který Mikuláš odkázal oltáři sv. Mikuláše v kapli u sv. Jana v Opavě: „Pro altario sancti Nicolai in capella ad s. Johannem Oppavie venerabilis vir dominus Nicolaus Wasskonis legavit, qui obiit anno Domini 1522 in die Annunciacionis etc.“ (J. Zukal,Aus der Troppauer Museumsbibliothek, Troppau 1880 - 1881, s. 10.) Poslední vůlí odkázal pro českého odpoledního kazatele na dómě v Olomouci, který byl druhým oltářníkem oltáře sv. Ludmily, 22 zl. ročního platu, z toho 15 zl. na Slavoníně, 7 zl. na Žerotíně. Oltářník měl sloužiti týdně za zakladatele tři mše. Za oltářníka navrhl Pavla Ondřejova ze Stěbořic, mistra svobodných umění. Vykonavatelem poslední vůle ustanovil Jana z Jemnice, kapitulního děkana. Nadace byla zřízena 29. listopadu 1528. (SAK, rkp. A I, fol. 233v - 235). Zprávy z kapitulního archivu dodal dr. M. Zemek. Dies cinerum - popeleční středa. 15

Strana 16
Nos proconsul consulesque civitatis, oppaviensis tenore presencium recognoscimus universis et singulis, quod constituta in nostra presencia honesta domina Margareta, relicta uxor Laurencii Carnificis, convivis nostri pie defuncti, animum suum nobis aperiens, quod divina inspirante gracia, ob sue anime salutem, viri ac suorum progenitorum, quandam certam summam pecunie, videlicet centum florenorum, pro fundacione census altaris Virginis gloriosae /ad/ Nives sanctorumque Urbani, Laurencii, Sixti, etc., consecrati in ecclesia sancti Adalberti' civitatis nostre, intenderet, nos parce sollicita et obnixe petens, quatenus easdem pecunias pro emendis censibus altariste eiusdem altaris velud (!) veri collatores ab ea recipera dignaremur, Nosque prehabito consilio, ob divini cultus augmentacionem, peticionibus eius tanquam iustis et congruis annuentes habitoque consensu generosi domini Georgii de Paludis, tunc temporis capitanei ducatus oppaviensis, eisdem pecuniis centum florenorum ab ea receptis in manibus nostris, circumspecto Nicolao Magrle“ generoque ipsius Leonardo, concivibus nostris, habitis fideiussoribus, in libro civitatis nostre signatis, super allodium foras valvam jactariensem, domum ac omnem substantiam eorum tradidimus, quibus supra nominati Nicolaus Magrle, gener ipsius, altariste prefati altaris, presenti et futuris, singulis annis pro festo Nativitatis Cristi quinque marcas census moravici numeri ac pagamenti moneteque oppaviensis dare et solvere tenebitur, omni prorsus excusacione remota. Sique ipse aut gener suus predictos census quinque marcarum reemere intenderet, ex tunc nobis successoribusque nostris medio anno ante dare scire tenebitur, ut altariste nominati altaris suisque successoribus alios certos census providere possemus perpetuos. Ipseque presens altarista una cum singulis suis successoribus duo misteria septimanatim peragere tenebitur, unum pro fundatorum animabus requiem, secundam de tempore occurrente ad nutum suum. Reverendis in Cristo patribus ac dominis administratoribus episcopatus olomucensis' sede vacante affectione sincera supplicamus, quatenus dictam fundacionem et dotationem predicti altaris cum censibus supradictis approbare, ratificare et, prout interest vestri officii, incororare dignemini, subiciendo dictos redditus et census altaris premencionati ecclesiastico iuri, ita quod ex privilegio libertatis ecclesiastice per censuram ecclesiasticam... exigi valeant et requiri, iure patronatus ac presentandi nobis successoribus nostris ad plenum reservato. In cuius rei evidens testimonium sigillum civitatis nostre presentibus est appensum. Datum Oppavie feria sexta ante Gregorii pape anno millesimo quadringentesimo nonagesimo sexto. 110 1496, květen 21. Olomouc. - Konrád Altheymer a Jan z Jemnice, správcové olomouckého biskupství, potvrzují rozmnožení nadace při oltáři Panny Marie Sněžné u sv. Vojtěcha v Opavě. Odjinud neznám. Viz o něm čís. 88, pozn. 3. Jiřík z Paluze (de Paludia) byl hejtmanem knížectví opavského v letech 1494 - 1500 (ZDO III, 15; III, 26). Jinak jest osobnost téměř neznámá. Víme o něm, že i později zůstal s Opavou ve styku a r. 1509 dlužil opavským stavům peníze (J. Zukal, pozůstalost XVI. stol.). Mikuláš Magrle, měšťan opavský, byl snad příbuzným Linharta a Ignáce Magrle, rovněž měšťanů opavských. Po smrti biskupa Protáza z Boskovic r. 1482 nebylo biskupství olomoucké obsazeno definitivně, nýbrž bylo řízeno prozatímními správci, jimiž byli v letech 1482 - 7 Jan Filipec, 1487 - 9 Jan Vitic, 1489 - 93 kardinál Ardicino de la Porta, 1493 - 6 kardinál Jan Borgia. Za posledních dvou kardinálů vedli správu diecése administrátoři volení olomouckou kapitulou. K r. 1496 vykonávali tento úřad Konrád Altheymer a Jan z Jemnice (viz čís. 110). 16

Strana 17
Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 46 (opis). Konrád Altheymer, kapitulní děkan olomoucký, a Jan z Jemnice, administrátoři biskupství olomouckého sede vacante, vyznávají, že jim byl jménem městské rady opavské a jménem Markéty, vdovy po Vavřinci z Opavy, předložen list, týkající se zřízení nadace při oltáři Panny Marie Sněžné atd. v kostele sv. Vojtěcha v Opavě se žádostí o potvrzení a prohlášení nadace za církevní obročí. Administrátoři žádosti vyhovují. Inserován list městské rady opavské z 11. března 1496 - viz čís. 108. 111 1500, říjen 16. Krapyna. - Hanuš Korvín postupuje městské radě opavské podací ke knížecím oltářům v Opavě. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy - kniha opisů privilegií, inv. č. 219, sign. I B b 9, str. 147 - 148, č. 101 (opis). Tamtéž - kniha opisů privilegií, inv. č. 218, sign. IB b 19, fol. 4 - 5 (opis). Zemský archiv Opava, Pozůstalost F. Tillera, sv. VI, fol. 117 - 119v (opis). My Hanuš Corvinus, z Boží milosti knieže opavské, oznamujeme, že jsme spraveni častokrát od věrných našich milých knížectví našeho opavského hajtmanuov a také nyní dokonalejší od urozeného pána Pavla Radkaje, hejtmana našeho věrného milého téhož knížectví, o oltáře v Opavě, kteréž nám a předkom našim příslušely, příslušejí a jiech najvyšší podací jsme, kterak by na platech pokaženy byly a velmi zahynuly skrze nedbalivost předkuov našich knížiat a pánuov oppavských i ostatek, jestliže zvláštní k tomu pilností naší nepřičiníme se, zahynúti lechce možie. My tej věci vyrozumivše a znajíce, po znamenitém rozmýšlení, z úplnú radú a přivolením věrných našich milých, sobě vážili jsme znamenitú sešlost těch oltáří a žie kněží pro nevycházení platuov mší svatých vedle vysazení nečtú a tak ani listom i dušem milým dosti se stává a ti, kteří jsú k tomu statky své nadali, aby věčně jich a předkuov jejich památka se činila, toho zbaveni jsú, chtíce, aby ty oltáře nám příslušející vedle slušnosti spravovány byly, aby jim raději přibývalo než ubývalo, a tudy aby se bozská služba množiti mohla, protož my kníže svrchupsané, jsúce milostivě nakloněni k měščianuom našim oppavským věrným milým, vážíce sobě napřed jich povolnost i věrnost, kterúž jsú k nejjasnějšímu knížeti a pánu panu Mathyášovi, uherskému a českému králi etc. slavné paměti, pánu a rodiči našemu milému měli a k nám vždycky mají jakožto k pánu svému, dali jsme a dáváme věčně tohoto našeho listu mocí purgmistrovi a radě města Opavy, nynějším Konrád Altheymer (též Altaymer) z Wasserburgu, nar. se r. 1431 ve Wasserburgu v Bavorsku, studoval na vídeňské universitě a dosáhl hodnosti mistrovské. Stal se pak farářem v Kapsdorfě, kanovníkem vídeňským a r. 1467 kanovníkem olomouckým, r. 1490 arcijáhnem olomoucké kapituly a 5. května 1493 kapitulním děkanem. Po 15 roků administroval olomoucké biskupství, dlouhou dobu byl i generálním vikářem. Po prvé se jím jmenuje 15. září 1488 (SAB, Nová sbírka č. 507). R. 1488 se stal světícím biskupem. Zemřel 20. listopadu 1509. - Dodal dr. M. Zemek. Jan z Jemnice, mistr, r. 1492 arcijáhen olomoucké kapituly. Arcijáhnem se poprvé jmenuje 27. října 1492 (SAOlom., kapitulní archiv, E 1 28, č. 214). 18. srpna 1493 byl ustanoven administrátorem olomouckého biskupství (tamtéž, sign.A IV d 19), r. 1512 zvolen kapitulním děkanem (tamtéž, sign. A V b 14). Zemřel 13. prosince 1530. - Dodal dr. M. Zemek. O Hanuši Korvínovi viz čís. 108, pozn. 1. Pavel z Radkaje byl hejtmanem opavským v letech 1500 - 1503. Bližší údaje o něm nebylo možno zjistit. 17

Strana 18
i budoucím, všecky oltáře v Opavě, napřed u fary, u sv. Vojtěcha a svatého Jana, kteréž nám a pánom oppavským příslušely a na potom kteřížby ješče na nás, erby a potomky naše přijíti a spadnúti ještě měly, aby oni podle své opatrnosti je spravujíc, nyní hned po datum listu tohoto věční poddací a kolatorové byli a jim nyní i na věky příslušely a tak aby městské syny obdarovati mohli. Slibujemy nad to sami za sebe, erby a potomky naše, knížata a pány opavské naším knížecím slovem, jim v to nesahati ani proti obdarovaní býti slovem ani skutkem, nyní i za budoucimi čiasy věčnými, žiádající s pilností důstojného otce a pana kněze biskupa olomuúckého nebo jeho v duochovenství správce, aby jim tohoto našeho obdarování, co se měščianom oppavským zdáti za slušné bude, v takové jich potřebě předsevzietí milostivě potvrditi ráčil. Též rozkazujeme a mieti chceme, aby všickni kněží těch někda našich a již měščian oppavských oltářuov oltářníci listy a spravedlivosti v jednom měsíci zběhlým, když napomenuti budů, v moc jejich na rathúze položili beze vší odpornosti. Máme toho úplné dúfání v tom nikoli nepochybujíce, že purgmistr a radda města Opavy tu pilnost zřenost budou vedle své opatrnosti a dobrého jejich svědomí jakožto dobří křesťané a milovníci služby Boží. Datum na Krapyně v pátek den sv. Havla léta Páně 1500. 112 1501, září 26. Krnov. - Barbora, kněžna opavská a ratibořská a paní krnovská, prodává Jiřímu z Hirschwertu roční plat 10 zl. na Holasovicích k oltáři sv. Valentina pod starou věží v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 112 (opis). "Kopiář oltář. nadací A, fol. 79 - 80, čís. FF (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 9. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 165 - 167, čís. FF (opis). Barbora, kněžna opavská a ratibořská a paní krnovská, vyznává, že prodala Jiřímu z Hirschwertu, oltářníku oltáře sv. Valentina pod starou věží v kostele Panny Marie v Opavě, roční plat 10 zl. k témuž oltáři, zajištěný na platu 100 zl., který kněžně vychází z titulu vrchního panství na vsi Holasovicích. Kdyby však poplatníci této obce byli v odvádění tohoto platu nedbalí, dává kněžna oltářníku a patronu oltáře sv. Valentina právo zadržeti a obstavovati kteréhokoliv poddaného z Holasovic mimo panství kněžnino a držeti jej ve vězení, až by ostatní svou povinnost splnili. Rovněž dává kněžna souhlas, aby plat mohl býti vymáhán pod církevními tresty, vyhražuje si však právo zpětného výkupu tohoto platu. Městská rada krnovská dává za kněžnu záruku, že všechno bude splněno podle znění listiny a přikazuje, aby fojt holasovský jmenovaný plat vybral a ve dvou termínech, totiž na sv. Jiří 5 zl., a na sv. Václava 5 zl. řádně do rukou oltářníka v Opavě odvedl. Nos Barbara, Dei gracia ducissa oppaviensis, ratiboriensis ac domina carnoviensis, presencium tenore notificamus, quod animo deliberato sanoque baronum nobilium nostrorum Tento příkaz byl příčinou, že se v městském archivu zachovalo na pozdější časy tolik oltářních listin. Sv. Havla jest 16. října. Barbora, kněžna opavská a ratibořská a paní krnovská, byla dcerou knížete Mikuláše a provdala se kolem r. 1480 za knížete Jana Osvětimského. Na základě příslibu krále Matyáše uvázala se po jeho smrti r. 1490 18

Strana 19
fidelium accedente consilio, pro relevandis arduis nostris necessitatibus et comodis procurandis, honorabili viro domino Georgio de Hirsswert,' altariste oppaviensi sancti Valentini altaris, pro eodem altari sancti Valentini sub turri antiqua in ecclesia parochiali beatissime Virginis Marie in Oppavia situato, iusto vendicionis titulo, absque omni calumnia, fraude et dolo, vendidimus et vendimus perpetue decem florenos annui ac legitimi census, iure dominii ad nos pertinentes et solvi consuetos, in et super villa nostra Holasowicz' et super universis censitis hominibus in dicta villa manentibus, pro centum florenis ungaricalibus in auro et pondere bonis, nobis integre persolutis et in usus nostros utiliter conversis, quittantes et liberantes prenominatam villam ac laicos presentes et futuros a solucione nostra ac successorum nostrorum dictorum florenorum, omne solucionis ius eorundem in supranominati altaris altaristam et eius successores transfundentes. Sin autem, quod piissumus Deus avertat, predicta villa nostra igne vel alio quovis modo periret et laici nostri suprascriptum censum, totum vel in parte, nominato altariste solvere non possent, ex tunc si quam gratiam assequi vellent, a predicto altarista vel collatoribus id assequi tenentur omnimode. Eciam habere volentes, ut a nostris laicis predicto altariste vel eius successoribus absque impedimento, dilacione et fraude satisfiat. Quo neglecto... concedimus prefati altaris altariste et singulis eius successoribus quemlibet ex nostris laicis predicte ville Holasowicz, tanquam ob propria debita merces et bona ipsorum extra territorium nostrum in civitatibus, oppidis, villis, ubi ipsi magis consonum videbitur, arrestare, concedentes ei omnem facultatem faciendi cum detentis atque arrestatis, prout ipsi libuerit, ac si omne ius rite peregirit quod nominato altariste imputare volumus. Preterea omnem et plenam potestatem concedimus prefati altaris altariste nominato pro ipsius censu assequendo frui quovis iure spirituali aut seculari tam diu et tocies contra nostros laicos supradicti ville, quousque plenam et perfectam, eciam omnium retentorum censuum solucionem assequatur. Et promittentes sub bona nostra fide in predictis censibus postulandis vel pro ipsorum voluntate in usus suos convertendis nullum dolum, fraudem vel calumniam per novas invenciones violenciamque per nos vel nostros, directe vel indirecte, inferre vel facere, donec sigilla nostra rite secundum consuetudinem ab eo nominato altarista vel suis successoribus liberaremus. Et si quod damnum ob non solucionem censuum reperiet, id ipsi una cum summa solvere promittimus, reservantes tamen nobis et successoribus nostris liberam reempcionem predicte summe centum florenorum ungaricalium ea condicione, ut medio anno ante hoc nos reemptores predictum census ei significaverimus, et de tali censu providere valeat comparando et quod simul cum summa censum illius anni integre deponamus atque persolvamus. Et nos, magister civium, consules iurati et universitas civium in Carnovia, qui nunc sumus et successorum nostrorum nomine, fideiussores pro illustri principe et domina nostra v držení Krnova, avšak král Vladislav jejich nároků neuznal, pokládal Krnovsko za spadlé léno a udělil je r. 1493 svému kancléři a rádci Janu z Šelenberka. Avšak rozkazu slabého krále nebylo uposlechnuto a kněžna Barbora i její manžel zůstali v držení Krnovska dále. Jan Osvětimský zemřel r. 1496 a Barbora vládla dále sama, zůstávajíc i nadále v odporu proti králi, jemuž se poddala teprve r. 1498, kdy mu holdovala a byla uznána za pravoplatnou držitelku země. Při té příležitosti byla patrně uzavřena mezi ní a Janem ze Šelenberka dohoda, že Janův syn Jiří ze Šelenberka uzavře manželství s dcerou Barbořinou. K tomu také došlo a od té doby vládli potom nad zemí oba dva. Po r. 1511, kdy prodala plat 11 zl. na Krnově, zprávy o Barboře mizí. (Kopetzky, Zur Geschichte, str. 84-87). Jiří z Hirschwertu (jindy Jiří z Lichtenberka a Hirschwertu), farář v Násile a oltářník u sv. Valentina v Opavě, uvádí se v letech 1501 - 9 (G. Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren, Brünn 1863, V., s. 232). R. 1501 zřídil nadaci 10 zl. ročního platu, zajištěného na Holasovicích, při oltáři sv. Valentina v kapli pod starou věží (zde). Testamentárně odkázal klášteru štemberskému všechny dlužní listy a zápisy. Avšak protože dlužníci nechtěli platit, žádal probošt kláštera konsistoř o zákrok. Ta pak vyzvala všechny faráře dlužníků, aby je navštívili a přiměli k placení (Formularia notariatus ecclesiae Olomucensis. Rukopis v SAOlom., kapitulní archiv, č. 293, fol. 188v). O Holasovicích viz čís. 103, pozn. 3. 19

Strana 20
graciosa, cum ipsa et pro ipsa bona nostra fide, ,manu coniuncta, promittimus omnibus, quo ad in se continent et exprimuntur, inviolabiliter satisfacere, ita tamen, quod nominate ville Holasowicz iudex una cum senioribus singulis annis dictos decem florenos, quinque die sancti Wenceslai et quinque die sancti Georgii colligat, numeret presentet domino Georgio vel suis singulis successoribus aut cui commissum fuerit, ad Oppaviam propriis impensis et damnis. In quorum omnium testimonium has literas sigillis nostris appensis numivimus. Datum et actum Carnovie anno Domino millesimo quingentesimo primo, dominica ante sancti Wenceslai. 113 1501, září 26. Opava. - Jiří z Lichtenberka a Hirschwertu odkazuje roční plat 10 zl. k oltáři sv. Valentina v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 111v - 112 (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 78v, čís. FF (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 9. listopadu 1630). Tamtéž, fol. 143v - 144, čís. SSS (opis ověřený týmž, v Opavě 20. ledna 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 164, čís. FF (opis). Tamtéž, str. 277 - 278, čís. SSS (opis). Jiří z Lichtenberka a Hirschwertu, plebán v Násile a oltářník oltáře sv. Valentina v kostele Panny Marie v Opavě, vyznává, že r. 1501 koupil od Barbory, kněžny opavské, ratibořské a dědičky krnovské, roční plat 10 zl., pojištěný na vsi Holasovicích, a věnoval jej zmíněnému oltáři sv. Valentina, který téměř docela ztratil své důchody, aby oltářník toho oltáře mimo povinnosti plynoucí z první nadace sloužil ještě dvě mše týdně, jednu ke cti Panny Marie, druhou de tempore za jeho duši a za všechny dobrodince. Protože pak oltářník téhož oltáře má vlastní dům, má bydleti trvale v Opavě, leč že by snad s dovolením městské rady opavské, jíž patří podací k tomu oltáři, dostal studijní dovolenou. Kdyby byl tento plat někdy vykoupen, má se městská rada postarat o zakoupení nového platu. Žádá olomouckého biskupa o stvrzení tohoto obdarování. In nomine Domini. Amen. Ego Georgius de Lichtenberg ex Hirschwert, plebanus in Nasidel2 ac altaris sancti Valentini in ecclesia parochiali in Oppavia altarista, his scriptis ad perpetuam rei memoriam notifico, quod anno Salvatoris nostri millesimo quingentesimo primo ab illustri domina domina principe oppaviensi, ratiboriensi et herede carnoviensi decem floreno annui comparaverim census in et super villa dicta Creuczendorf, prout tenor literarum ad hoc confectarum plenius in se continet, quem decem florenorum censum ad altare iam dictum sancti Valentini ibidem in Oppavia, quod totum ferme in proventibus perierat, applicavi ac presentium vigore in perpetuum applico, volens tamen, ut divinus cultus augeatur primo et mei omniumque ad hoc cooperancium aliqua memoria habeatur, ut quivis inposterum dicti altaris rector duas missas, unam de beata Virgine, reliquam de Sv. Václava jest 28. září. O Jiřím z Lichtenburka a Hirschwertu viz čís. 112, pozn. 2. Násile (něm. Nassiedel, nyní Nasiedle), ves v polském Slezsku, okr. Hlubčice. Creutzendorf (Kreutzendorf) - Holasovice. O původním nadání oltáře sv. Valentina není zpráv. 20

Strana 21
tempore, prout sibi placuerit, ultra priorem prime fundacionis missam septimanatim compleat ac deinceps eo, quod tactum altare habitacione competenti provisum est, personalem faciat residenciam, nisi studii causa aliquod tempus absencie a collatoribus dominis consulibus oppaviensibus habere valeat, id enim eorum arbitrio committitur. Qui quidem consules, quocies dictus census reemptus fuerit, tenebuntur eorum opera alium in tuto loco ordinare censum. Et ut hec empcio et ordinacio robur habeat, effectuose obsecro reverendissimum in Christo patrem dominum ac dominum episcopatus olomucensis antistitem aut eius in spiritualibus vicarium, ut hec singula sua auctoritate ordinaria confirmare dignaretur, in evum valitura. In cuis rei testimonium has literas famate civitatis oppaviensis sigillo meoque communiri dignum duxi. Datum Oppavie anno Domini millesimo quingentesimo primo die dominico ante festum sancti Wenceslai. 114 1501, říjen I. Opava. - Městská rada opavská činí narovnání mezi plebánem kostela Panny Marie a oltářníkem oltáře sv. Vavřince v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 82 - 82v, čís. HH (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 16. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 171 - 172, čís. HH (opis). Zemský archiv Opava, Pozůstalost F. Tillera, sv. VI fol. 140 - 140v (opis). Městská rada opavská vyznává, že v dřívějších dobách bývaly mezi ní a oltářníkem oltáře sv. Vavřince v kapli při kůru farního kostela Panny Marie v Opavě rozmíšky kvůli trvalému bydlení a konání bohoslužeb u zmíněného oltáře, pramenící z listiny Alberta z Dubé, správce farního kostela v Opavě a jeho konventu, jímž dali souhlas ke zřízení jmenované kaple, do níž mimo jiné byla také vložena podmínka, že oltářník jest povinnen sloužiti denně mši a nemá míti volno, leč s výslovným dovolením plebána, a že má svým nákladem vydržovati dvě lampy: jednu ve jmenované kapli, druhou před velkým křížem v kostele, který již dávno zhořel. Touto podmínkou byli oltářníci příliš zatěžováni, zvláště když z oltáře vycházelo pouze 10 1/2 kopy ročního platu a proto byly kvůli tomu stále nepříjemnosti a stížnosti. Proto městská rada se souhlasem a na žádost oltářníka Mikuláše Vaškova, olomouckého kanovníka, přistoupila k nové úpravě, zvláště když příjmy oltáře byly poněkud zlepšeny a stanovila, že oltářník bude napříště povinnen zachovávati residenci a sloužiti týdně 4 mše, a to jednu ke cti Panny Marie, druhou za zakladatele, další dvě běžné de tempore, avšak nebude napříště povinnen zmíněné lampy vydržovati, protože beztoho již tento zvyk upadl v zapomenutí. Městská rada opavská žádá olomouckého biskupa Stanislava Thurza, aby toto její ustanovení potvrdil. Insert v potvrzení Konráda Altheymera, viz čís. 115 Nos proconsul consulatusque oppaviensis harum tenore literarum notificamus, quomodo priscis temporibus inter nos et altaris sancti Laurencii, Margarete etc. martyrum altaristas in capella, choro parochialis ecclesie beatissime Virginis Marie in Oppavia annexa, non parum sepius controversie emergebat, ut ne dum ad litis forum, sed ad ipsas quoque sentencias ferendas deventum fuerat tum residentie personalis, tum divinorum officiorum in 1 Zprávy o těchto sporech se nedochovaly. 21

Strana 22
altari predicto fiendorum gracia, occasione quarundem literarum Alberti de Dubin, oppaviensis ecclesie parochialis rectoris eiusque conventus fratrum teutonicorum cum nigra cruce sigillis munitas, qui in litteris eorum quo ad extruendam predictam capellam consensum dedere, interseruerunt: quemlibet altaris ministrum singulis diebus celebrare divina officia, nec aliquem vacandi diem habere, nisi plebani singularis ad hoc accederet licencia, ac duas lampades, unam in capella, reliquam coram magna crucifixi ymagine, que dudum igne conflagrata est, lumine competenti fovere. Que litere, ex fonte caritatis cum processissent minime, totius litis et controversie inter prefati altaris ministros et nostros antecessores, cives oppavienses, causa fuere. Nimium enim gravabant altaris dicti rectores, presertim in tam exili prime fundacionis censu, decem videlicet marcarum cum media. Nos itaque, legitimi tacti altaris collatores, diligentius rem animadvertentes exactiusque ruminantes, pleno domini Nicolai Wasskonis, olomucensis canonici, altaris dicti rectoris, consensu accedente ad ipsiusque instantiam, viam litium in posterum precludere volentes, attentis censibus altaris aliqualiter auctis, ne anime fundatorum pia execucionis spe frustrarentur ne denique plus quam equm sit, altaris prefati minister gravaretur, ordinavimus perpetuis observandum temporibus quemvis sepetacti altaris altaristam personalem deinceps facere residenciam eo, quod altare dictum sat competenter censibus habitationeque iam provisum est, omissisque lampadibus, in disuetudinem penitus que iam devenere, divina quater in hebdomada perficiat, unam missam de beata Virgine, aliam pro fundatoribus, reliquas duas de tempore, prout melius sibi videbitur, compleat. At tempore quadragesimali aut quocunque alio, ubi dies feriati pro missis hic deputatis non haberentur, volumus missas de tempore itidem valere, pro fundatoribus et benefactoribus memoria duntaxat non obmittatur. Quare ut hec nostra ordinatio robur et firmitatem habere queat, magna precum instantia supplicamus reverendissimo in Christo patri domino ac domino Stanislai, olomucensi antistiti aut suo in spiritualibus vicario, ut nobis has ordinationis literas approbare, ratificare et auctoritate ordinaria confirmare dignetur, perpetuo valituras. In cuius rei testimonium has litteras sigillo civitatis nostre muniri fecimus. Date Oppavie die veneris ante divi Francisci' diem anno Salvatoris quingentesimo primo supra millesimum. 115 1502, leden 3. Olomouc. - Konrád Altheymer, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje dohodu o bohoslužby při oltáři sv. Vavřince v Opavě - viz. čís. 114. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 32, sign. XIII 8 (originál na pergamenu 34 x 17,5 cm, plika 4 cm). Pečet utržena. Listinu Albrechta z Dubé viz čís. 12. O Mikuláši Vaškovu viz čís. 108, pozn. 8. Stanislav Thurzo pocházel z bohaté rodiny slovenské a již jako olomoucký kanovník usiloval o to, aby biskupský stolec byl obsazen samostatným biskupem a nikoliv svěřován římským kardinálům jako prebenda. Stav se r. 1496 biskupem, počal prováděti obnovu náboženského života, který značně dlouholetou sedisvakancí utrpěl. Rovněž pečoval o vykoupení zastavených statků biskupství. Patřil k významným humanistům, pěstoval vědy, umění, byl ve styku s předními evropskými humanisty, obnovil olomoucký dóm, značně pozvedl náboženský život věřících i kněžstva, takže dochází k náboženské renesanci. Ke sklonku jeho života však do diecése počalo vnikati luterství. Zemřel r. 1540 (Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949, str. 35 -36). Sv. Františka jest 4. října. 22

Strana 23
116 1505, prosinec 3. Opava. - Zikmund, kníže opavský a velkohlohovský, dává souhlas k přenešení platu z Krnova k oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 200 - 201, čís. VVVV (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 12. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 374 - 376, čís. VVVV (opis). Kníže Zikmund, syn polského krále Kazimíra, vrchní hejtman markrabství lužického atd., vyznává, že mu Albrecht Sobek ze Sulova a na Vosuši přednesl, že na knížecích platech v Opavě vázne roční plat 5 kop grošů, které prodal někdy kníže Václav krnovskému měšťanu Mikuláši Gottskromerovi a Janu Seidlerovi, kanovníku ratibořskému a oltářníku krnovskému, a že ho žádal, aby tento plat mohl býti nyní prodán knězi Janu Wolfovi k oltáři sv. Mikuláše a sv. Kateřiny v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Na jeho žádost a na žádost městské rady opavské kníže žádaný souhlas dává, vyhražuje si však právo zpětného výkupu. Wier Sigiszmundus, von Gottes gnaden des erleuchsten fürsten weyland Casimiri königes in Pohlen sohn, hertzog in Schleszien zue Troppaw, Grossen Glogaw, Kozichaw und Gur, in Ober und Nieder Schleszien und des Marggraftumb Lausznitz oberhauptman und verwalter, tuen kundt hiemit dieszem unszerm briefe ..., dasz uns berichtet der wolgebohrne Albrecht Sobeck von Sulow und auf Wisosche, haubtman unszers fürstentumbs Troppaw ..., wie er fünf marck zinses aus unszern fürstlichen geschossen, welche burgermeister und rath unszerer stadt Troppaw alle wege gegeben und darrichten vermöge hochmildister gedechtnüsz hertzog Weltzels, fürsten zue Troppaw und Leobschütz, unszers vorfahren, verschreibens' und solches unterschieden: halb auf den tag sanct Georgi drietehalbe marck und auf sanct Michaeli drietehalbe marck, weyland den ehrnvesten und vorsichtigen Nicklaszen Gottskromern, burgern zue Jägerndorf, und dem prister Johann Seidlern' von Jägerndorf, canonico zue Ratibor und altaristen zue Jägerndorf, uns bietende, wier wolten lieber solchen zinsz verwenden und verschreiben zue klerisei, alhier zue Troppaw und dem priester Johann Wolfen" genent zue seinem altar sanct Nicolai und Jungfrauen sanct Catharina bey sanct Adalberti und seinem nachkommen gemelten altares. Wan wier dan obgedachten Albrecht Sobken, hauptmans zue Troppaw ...so wol burgermeister und rathes oberwehnten unszerer stadt Troppaw ..biete billich zu sein erachtet und wollende, damit O knížeti Zikmundovi (1501 - 12), synu polského krále Kazimíra a pozdějším králi polském, viz G. Biermann, Geschichte der Herzogsthümer Troppau und Jägerndorf, Teschen 1874, str. 243 - 249 O Albrechtu Sobkovi ze Sulova na Vosuši, zemském hejtmanu opavském (1503 - 1511), viz B. Indra, Opavská papírna, Sborník Opava, Opava 1956, str. 165 - 170. Zápis knížete Václava se nezachoval. Mikuláš Gottskromer odjinud znám není. Jan Seidler (též Zeidler), kanovník ratibořský a oltářník krmovský. A. Weltzel, Geschichte der Stadt und Herrschaft Ratibor, Ratibor 1881, str.717, uvádí ho k r. 1436 a 1443. Jan Wolf, oltářník oltáře sv. Kateřiny u sv. Vojtěcha v Opavě, vzpomíná se v letech 1505 - 19. R. 1505 zakoupil od knížete Zikmunda roční plat 5 kop grošů na knížecích dávkách v Opavě ke svému oltáři (zde) R. 1509 byl spolu s Mikulášem Vaškovým, kanovníkem olomouckým, a oltářníkem opavským Martinem plebánem v Jaktaři, jmenován komisařem ve sporu Ondřeje z řádu německých rytířů, plebánem v Krnově, s tamějším oltářníkem Wolfgangem Strosidlem (Soudní akta konsistoře olomoucké, fol. 99). R. 1510 byl oltářníkem v kapli Zmrtvýchvstání Páně na hřbitově při kostele Panny Marie a zakoupil roční plat 2 kop grošů na Držkovicích (viz čís. 122, 123). R. 1519 zakoupil další plat 5 zl. k oltáři sv. Kateřiny u sv. Vojtěcha v Opavě (viz čís. 131). 23

Strana 24
lieber die einigen von unszern vorfahren fürsten und herrn zue Troppaw lengst verschriebenen zinszen unter unszerer herschaft geistliche alsz etwa sonsten andere frembde personen geniessen möchten, alsz haben wier gegeben und geben craft diess unszeren briefes unszer völlig recht und willen, dasz erwehnter priester Johan Wolff oder seine künftige nachkommen, selbten altares inhabere, demselbten obgemelten personen verschriebnen zinsz der fünf der verausszahlen sollen und mögen und werden und sollen aller der verschriebnen sachen und stück von löblichster gedechtnisz hertzog Wentzels, fürsten zue Troppaw und Leobschütz, in seinem briefe auf diesze fünf marck, wie es weitleufiger in diszem briefe von worte zue worte begrifen, gedachter pristerzusambt seinen nachkommen, gedachten altares inhabern, ohne alle unszere, unszerer erben und nachkommen, hertzogen zue Troppaw, und aller ambtleute unszeres fürstentumbs Troppaw verhindernisz geniessen. Und diess alles sol also gehalten werden, so lange wier, unszere erben und nachkommen solche fünf marck ziszes nicht hiewieder auszlöszeten und allen sachen nach laut vorigen briefes ein völliges genügen nicht tuen wurden. Deme zue urkund haben wier unszer fürstlich petschaft mit unszeren eigenen wiessen zue diesem unszerem briefe anzuhengen befohlen. Der gegeben und geschrieben ist zu Troppaw, mittwoch vor sanct Ambrosii' im jahre nach der geburt des Sohnes Gottes 1505 zehlende. 117 1506, prosinec. Opava. - Narovnání mezi plebánem kostela Panny Marie a Bratrstvem Božího Těla v Opavě o vydržování varhaníka. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 750, sign. XVII, kt. 46, (na papíře, překlad do němčiny z roku 1636). Moravský zemský archiv Brno, Bočkova sbírka č. 10007 (opis). Albrecht Sobek ze Sulova a na Vosuši vyznává, že mezi knězem Pavlem, zemským komturem řádu německých rytířů, knězem Janem Bohušovým, komturem v Opavě a ostatními bratřími na jedné straně a představenými Bratrstva Božího Těla“ a špitálu sv. Antonína' na druhé straně, byl spor o vydržování varhaníka u kostela Panny Marie. Plebán spolu se svým konventem odmítal dávati varhaníku stravu jako povinnost a připouštěl to jen jako dar z dobré vůle, Bratrstvo však tvrdilo, že podle starého práva a zvyklosti má míti varhaník stůl na faře u plebána. V důsledku toho sporu však trpěly bohoslužby, neboť varhaník buďto nehrál, nebo jen málo, což bylo pro pohoršení farníků. Proto se plebán obrátil na něho jako zemského hejtmana se žádostí o urovnání sporu, aby bohoslužby byly opět konány jako za starodávna. Obě strany daly mu plnou moc a on, ve snaze, aby se služby Boží spíše rozmnožovaly než umenšovaly, na místě knížete s oběma spornými stranami 7 Sv. Ambrože jest 7. prosince. O Albrechtovu Sobkovi ze Sulova viz čís. 116, pozn. 2. Kněz Pavel, zemský komtur řádu německých rytířů, připomíná se po roce 1504 (Ed. Gaston Graf v. Pettenegg, Die Urkunden des Deutsch - Ordens - Centralarchives zu Wien, č. 2255). Býval dříve opavským komturem. Kněz Jan Bohuš, komtur u Panny Marie v Opavě, uvádí se v letech 1505 - 13 (V. Prasek, Křižovníci zákona Matky Boží na Opavsku, Program 1887, str. 18 a další). O Bratrstvu Božího Těla viz čís. 30, pozn. 6. O špitálu sv. Antonína viz čís. 71, pozn. 2. 24

Strana 25
dohodl, že plebán má býti napříště povinen dávati knězi Štěpánu, varhaníku,“ a jeho nástupcům v úřadě stravu, a to z povinnosti, nikoliv z dobré vůle a náklonnosti, proti tomu že však zase varhaník má býti povinen hráti na varhany podle potřeby kostela a dobrého řádu. 118 1506, červen 29. Velký Hlohov. - Zikmund, kníže opavský a velkohlohovský, dává souhlas k přenesení ročního platu I 1/2 kopy grošů na knížecích platech v Opavě k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 213 - 214, čís. BBBBB (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 16. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 394 - 396, čís. BBBBB (opis). Kníže Zikmund, syn polského krále Kazimíra, vyznává, že mu Albrecht Sobek ze Sulova a na Vosuši, hejtman knížectví opavského, přednesl, že na opavských důchodech knížecích vázne roční plat 1 112 kopy grošů, který prodal kníže Václav' Pavlu Pergerovi z Osoblahy“ k oltáři v Olomouci a prosil, aby tento plat byl prodán knězi Mikuláši Vaškovu k jeho oltáři v kapli sv. Vavřince při kostele Panny Marie v Opavě. Kníže na žádost jmenovaného hejtmana a městské rady opavské dává souhlas k provedení. 119 1509, srpen 29. Olomouc. - Rehoř z Lewenberka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje rozmnožení důchodů nadace při oltáři sv. Valentina v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 111v - 112v (opis). "Kopiář oltář. nadací A. fol. 78 - 80v, čís. FF (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 9. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 163 - 168, čís. FF (opis). Rehoř z Lewenberka vyznává, že se k němu dostavil Martin, oltářník oltáře sv. Valentina v kostele Panny Marie v Opavě, a oznámil, že Jiří z Lichtenberka, oltářník 6 O knězi Štěpánu, varhaníku u Panny Marie a oltářníku u sv. Antonína, není více zpráv. Neposkvrněného Početí Panny Marie jest 8. prosince. O knížeti Zikmundovi viz čís. 116, pozn. 1. O Albrechtu Sobkovi viz čís. 116, pozn. 2. Bližší okolnosti nejsou známy, protože listina se nedochovala Pavel Perger z Osoblahy, blíže znám není. O Mikuláši Vaškovu viz čís. 108, pozn. 8 Rehoř Nitsch z Lewenberka, klerik vratislavské diecéze, bakalář církevního práva, kanovník olomoucký a generální vikář 12. února 1504 (SAB, Bočkova sbírka č. 3299/58), spravoval tento úřad do 1. srpna 1524 (AMO, rkp. 33a), zemřel 7. července 1533. - Dodal dr. M. Zemek. 25

Strana 26
téhož oltáře, za svého života pořídil roční plat 10 zl. uh. zajištěných na Holasovicích a věnoval je k rozmnožení stávající fundace při oltáři sv. Valentina s povinností dvou týdenních mší k povinnosti, plynoucí z dřívější nadace. Současně předložil také dvě listiny, a to: I. listinu téhož Jiřího z Lichtenberka, ddto Opava 26. září 1501, týkající se věnování zmíněného platu - viz čís. 113, 2. listinu kněžny Barbory, jíž tato zmíněnému Jiřímu prodává roční plat 10 zl. uh. na svém platu na Holasovicích, ddto Krnov 26. září 1501 - viz čís. 112. Přitom žádal, aby toto rozmnožení platu bylo přivtěleno jmenovanému oltáři a předložené listiny i se všemi dodatky schváleny ve smyslu církevního práva. Oficiál jeho žádosti vyhověl a prohlásil, že zajištěný plat má v případě nedobytnosti býti vymáhán podle církevního práva. 120 1510, květen 10. Olomouc. - Rehoř z Lewenberka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje odkaz 4 zl. ročního platu k oltáři kaple sv. Antonína v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 115v - 116 (opis). "Kopiář oltář. nadací, fol. 116v - 118, čís. BBB (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 9. ledna 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 232 - 234, čís. BBB (opis). Rehoř z Lewenberka vyznává, že se před ním postavili Mikuláš Vaškův, kanovník olomoucký, Jan Haubt, oltářník opavský a Augustin Dreymandel, měšťan a konšel opavský, vykonavatelé poslední vůle Jana Lobensteynera, někdy oltářníka kaple sv. Antonína v Opavě, a oznámili, že týž ve své poslední vůli odkázal na rozmnožení nadace u téhož oltáře roční plat 4 zl. a dům, který vlastním nákladem zbudoval, jako obydlí pro oltářníka zmíněné kaple s povinností, aby oltářník vedle povinností plynoucích z první nadace sloužil ještě jednu týdenní mši za něho, jeho rodiče, příbuzné a dobrodince. A protože nyní patří oltáři vlastní dům, má míti oltářník povinnost trvalé residence v Opavě. Kdyby však došlo k vykoupení platu, má se s vědomím oltářníka a patronů zakoupiti nový plat. Vykonavatelé poslední vůle žádali, aby oficiál tento plat a dům jmenované kapli přivtělil. A protože dům je postaven na pozemku, darovaném někdy knížetem opavským Viktorinem, má oltářník vždy v sudé dny (kvatembr) sloužiti za dárce 3 mše. Oficiál žádosti vyhověl a prohlásil plat za církevní obroči se všemi důsledky církevního práva. In nomine Domini nostri Salvatoris Christi Iesu. Amen. Gregorius de Lewenberg, iuris canonici baccalareus, canonicus vicarius in spiritualibus curiaeque episcopalis olomucensis officialis, ad presentium omnium et singulorum notitiam et ad futurorum memoriam volumus pervenire, quod pridem venerabilis, honorabilis et providus viri domini Nicolaus Wasskonis, canonicus olomucensis, Johannes Haupt, altarista et Augustinus 2 Martin, oltářník u sv. Valentina v Opavě, odjinud neznám O Jiřím z Lichtenberka a Hirschwertu viz čís. 112, pozn. 2. O Rehoři z Lewenberka viz čís. 119, pozn. 1. O Mikuláši Vaškovu viz čís. 108, pozn. 8. 26

Strana 27
Dreymandl,“ civis et consularis oppidi oppaviensis olomucensis diocesis, testamentarii et executores legittimi ultime voluntatis quondam honorabilis domini Johannis Lobenstayner, dum vixit altariste seu rectoris altaris sive capelle sancti Antonii ibidem in Oppavia, coram nobis exposuerunt et exponi fecerunt, qualiter idem dominus Johannes Lobenstayner, bone memorie, zelo devotionis accensus, ad ampliorem augmentationem divini cultus et ob sue proprie necnon parentum, consanguineorum omniumque benefactorum suorum animarum salutem, de bonis sibi a Deo collatis in testamentaria dispositione seu ultima voluntate sua," memoratum altare sancti Antonii cum quatuor florenis ungariculibus census annui pro quinquaginta florenis in certis, bonis et hereditatibus fixis et immobilibus, licito et legittimo venditionis et emptionis contractu seu titulo comparatis,' salvis censibus prioribus eiusdem altaris, adauxerit, ampliaverit et accumulaverit ac domum suam, propriis impensis et sumptibus constructam et edificatam,' pro eodem altari et illius ministro legaverit atque perpetuo apud id permanere voluerit, sub modis tamen, conditionibus et clausulis sequentibus: Primum itaque, quod quilibet dicti altaris sancti Antonii minister et rector pro tempore canonice institutus huismodi censum quatuor florenorum pro uberiori ipsius sustentacione unacum aliis et prius fundatis et incorporatis censibus tollat, exigat et habeat, in usum suum honestum conversurus, pro quo quidem censu seu stipendio spirituali atque comodo huiusmodi idem altarista singulis hebdomadis in eodem altario unam missam pro benefactoribus vel de tempore, adiuncta collecta pro benefactoribus, legere debebit et tenebitur futuris perpetuis temporibus. Item quod idem altarista proprium, ut premittitur, 3 Jan Heupt pocházel z bohaté měšťanské rodiny opavské (o Ondřejovi Heuptovi, patrně dědu Janovu, viz čís. 73, pozn. 6), dosáhl titulu bakaláře a stal se oltářníkem u sv. Antonína v Opavě, kde se s ním setkáváme k r. 1501. Toho roku zakoupil od kněžny opavské a paní krnovské 10 zl. ročního platu na Turkovicích, Jakubovicích a Brumovicích, který r. 1514 věnoval oltáři sv. Kříže ve farním kostele v Opavě (viz čís. 127). V té době byl již Heupt správcem děkanství opavského, jímž byl jmenován od M. Tomáše, olomouckého kapitulního děkana a arcijáhna přerovského. Kdy se tak stalo, nevíme, zachoval se však nedatovaný patent olomoucké konsistoře, jímž oznamuje kněžstvu děkanství opavského jeho jmenování a přikazuje všem, aby ho za svého děkana přijali a jím se ve všem dobrém řídili (SAOlom., kapitulní archiv, rkp. 293, fol. 353). Jiných dat o něm prozatím není. Augustin Dreymandel byl bohatý a vlivný měšťan opavský, který se vyskytuje v pramenech v letech 1493 . - 1523. Byl snad potomkem Mikuláše Dreymandla (viz o něm čís. 85, pozn. 1), po němž snad také dědil jeho majetek. Byl dlouhou dobu městským radním a r. 1501 purkmistrem. R. 1493 koupil od Jaroše Kaňky lovčí oves na Třebomi (opis listiny v kopiáři městských privilegií, fol. 64), na nějž potom r. 1515 dal dobrou vůli městské radě opavské (tamtéž 65v - 66v). R. 1501 byl spolu s Janem Reničkou z Čermnik, zemským písařem, vyslán ke knížeti Zikmundovi, aby jménem městské rady opavské žádali o potvrzení městských výsad (tamtéž fol. 75v - 76). V letech 1507 - 11 hraje důležitou roli jako vůdce opozice proti zastavení knížectví opavského (viz Biermann, Geschichte der Herzogsthümer, str. 247 a další). R. 1509 učinil poslední vůli, v níž postoupil městské radě opavské lovčí oves na Třebomi, jehož bývalo 18 čtvrtí, v hodnotě 18 grošů, avšak ponechal si ho až do r. 1515. R. 1510 byl radním a zapsal t.r. 8 zl. ročního platu k oltáři sv. Maří Magdaleny (Zukal, pozůstalost - měšťané, bez udání pramene). Listina o této transakci se nedochovala. Zemřel r. 1523 a zanechal nějaké peníze u Václava Olšanského, které rukojmě zaplatili jeho dceři Regině (Půh. op. II, 67). Jan Lobensteiner pocházel patrně ze starousedlé rodiny opavských Lobensteinerů, jejíž jméno se vyskytuje již r. 1373 (viz čís. 9). O něm víme však málo. Byl oltářníkem opavským a r. 1505 měl před církevním soudem v Olomouci spor s Janem Paklerem, kožišníkem a měšťanem opavským, ve věci blíže neznámé (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 82a). Pro sebe a své nástupce u oltáře sv. Antonína zbudoval na pozemku, darovaném Jeronýmu Gayerovi od knížete Viktorina, dům, avšak oltářník měl býti povinnen sloužiti čtvrtletně tři mše za knížete Viktorina (viz čís. 121). R. 1510 byl již mrtev a poslední vůlí odkázal oltáři sv. Antonína 4 zl. ročního platu, aby oltářník sloužil týdně jednu mši nad dřívější povinnost za dobrodince. (zde). Poslední vůle jeho se nedochovala. Kupní listina se nedochovala. Plat zr. 1447. Viz čís. 121. 27

Strana 28
hospitium seu domum propriam habens apud ipsum altare residentiam faciat et facere obligabitur personalem, aliis tamen omnibus et singulis oneribus in fundatione seu erectione sepedicti altaris quomodolibet expressis et contentis in suo robore permansuris. Si autem prenominatum censum redimi contigerit, ex tunc alius census cum scitu, voluntate et opera tam rectoris, patronorum eiusdem altaris quamprimum comparetur. Quocirca fuit nobis per supradictos dominos testamentarios et ultime voluntatis executores domini Johannis Lobenstayner defuncti tanquam fideles religiose fidei commissarios debita cum instantia et humiliter supplicatum, quatenus huiusmodi quatuor florenorum census augmentationem domusque legationem et testationem approbare et ratificare ac libertati ecclesiastice adscribere et subiicere ac eidem altario divi Antonii appropriare, inviscerare et annectere aliaque omnia et singula premissa proposita et expressa auctoritate nostra confirmare et auctorisare dignaremur. Nos igitur Gregorius canonicus, vicarius et officialis prefatus, dictorum testamentariorum supplicationibus tanquam iustis et rationis consonis merito annuentes cupientesque, ut que ad divini cultus amplitudine et animarum salutem statuuntur, debito scripturarum patrocinio et autoritate constabiliantur, antedictam augmentationem census, ornationem misse et domus annexionem ceteraque omnia et singula preexpressata in suius omnibus modis, conditionibus et clausulis approbamus et ratificamus ipsum quoque censum quatuor florenorum et domum ipsi altario sancti Antonii sepedicti in vim augmentationis ut premittitur, legatum, testatum et quomodolibet assignatum et attributum auctoritate nostra, imoverius reverendissimi in Christi patris et domini domini Stanislai, Dei gratia episcopi olomucensis nobis alias vive vocis oraculo concessa et commissa, approbamus, annectimus, invisceramus et incorporamus perpetuo atque roboramus et confirmamus per presentes, decernentes quoque, ut dictus census instar aliorum censuum ecclesiasticorum ecclesiastice deinceps libertati subiaceat quodque is... censuris ecclesiasticis exigi valeat et reguiri. Horum omnium et singulorum testimonio et fide premissorum presentes litteras sigilli vicariatus ecclesiae olomucensis, quo in talibus utimur, appensione cummunivimus. Datum et actum Olomucii anno Domini millesimo quingentesimo decimo die decima mensis maii. Et preterea idem altarista ratione aree, quam quondam dominus Victorinus, dux oppaviensis, pro altario huiusmodi donavit ubi nunc domus pro ipso altarista dinoscitur constructa, annis singulis qualibet angaria ad tres missam pro donatore huismodi aree legendas tenebitur. 121 1510, srpen 29. Opava. - Městská rada opavská potvrzuje pořízení Jeronýma Gayera o rozdělení zahrady a domků pro oltářníky v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 140 - 140v (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 140 - 141v, čís. QQQ (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 19. ledna 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 272 - 274, čís. QQQ (opis). Městská rada opavská vyznává, že se před ní postavil Jeroným Gayer, oltářník opavský, a prohlásil, že chce učiniti pořízení o zahradě a budovách v ní stojících, aby během 10 11 O knížeti Viktorinovi viz čís. 105, pozn. 1. O darování stavebního místa viz čís. 121. 28

Strana 29
doby nevznikly nějaké potíže. Dostal totiž od knížete Viktorina v městě zahradu nesmírné velikosti, větší než se na město patřilo a hodilo, a proto ji se souhlasem městské rady rozdělil na několik dílů, a to tak, že v jednom díle zbudoval dům pro sebe a své nástupce, oltářníky u oltáře Božího Těla ve farním kostele Panny Marie, se závazkem pro budoucí oltářníky, že mají dům udržovat v dobrém stavu, trvale v něm bydleti a týdně sloužiti mši za knížete Viktorina a zakladatele nad stávající již povinnost z titulu obročí zmíněného oltáře. K tomu přidal oltářníku roční plat 8 grošů o sv. Martinu, vycházející z domu, ležícího mezi domem oltářníkovým a mezi domem oltáře Proměnění Páně. V druhé části zahrady zbudoval oltářník oltáře Proměnění Páně Vavřinec obydlí pro oltářníky svého oltáře. Darováním stavebního místa však odpadl roční plat 8 grošů, které byl povinnen oltářník oltáře Božího Těla odváděti oltářníku oltáře Proměnění Páně z titulu, že na tom místě stávala kdysi lázeň, na níž vázlo zmíněných 8 grošů ve prospěch jmenovaného oltáře. Také tento oltářník má míti povinnost trvalého bydliště, zvláště pro rozmnožení nadace téhož oltáře o 140 zl. uh. základního kapitálu. Třetí dům v zahradě zbudoval vlastním nákladem zmíněný Jeroným a věnoval jej oltářníku v kapli sv. Trojice ve farním kostele, k němuž také přikoupil roční plat 2 hřiven, zajištěný na Krnově s doložkou, že tohoto platu má po dobu svého života užívati Benedikt, syn Barbory, načež má připadnouti oltářníku oltáře sv. Trojice, který bude povinnen sloužit ročně 40 mší za knížete Viktorina a zakladatele mimo povinnost plynoucí z první nadace. Čtvrtý dům zbudoval na zahradě Jan Lobensteyner, oltářník kaple sv. Antonína, a věnoval jej oltářníkům zmíněné kaple s povinností sloužiti čtvrtletně 3 mše za knížete Viktorina a zakladatele. U každého domu byla ještě zahrádka. Kromě těchto čtyř domů byl tam ještě pátý domek, na němž vázl plat 8 grošů k oltáři Božího Těla. Tento domek však se mohl podle listiny knížete Viktorina podle uvážení držitele prodat. Městská rada toto pořízení schvaluje a žádá olomouckého biskupa Stanislava Thurza o potvrzení. Nos proconsul universusque consulatus oppaviensis harum tenore literarum publice recognoscimus, quomodo honorabilis vir dominus Hieronymus Gayer, altarista oppaviensis, coram nobis in pleno assessu, sanus et integer mente et corpore constitutus, exposuit se velle de orto sive viridario et edibus in eo constructis ordinaturum, ne lapsu temporis aliquid inde difficultatis et controversie imposterum pullularet, quod et fecit pleno nostro consens. Ortum namque mire magnitudinis plusque quam decuit in civitate' vastum et amplum, sibi et suis successoribus a pie memorie duce Victorino, domino oppaviensi, datum, prout littere donationis dicti ducis clare continent,“ in aliquot partes de singulari nostro consensu divisit. In prima parte domum construxit pro se et suis omnibus successoribus altaris Corporis Christi in choro ecclsie parochialis hic Oppavie altaristis sic, quod dicti altaris altarista, domum in esse conservando, personalem faciat residenciam et unam missam pro peccatis septimanatim perpetuo pro duce Victorino et fundatoribus compleat ultra missas prius fundatas." Adiecitamen octo grossos perpetui census iam fato altariste pro festo Martini annuatim solvendos de domo inter domum ipsius domini Hieronymi et domum altaris Transfigurationis Domini situata. Alteram domum dominus Laurencius,' Transfigurationis Domini altarista, in dicto orto edificavit, cui dominus Hieronymus competentem tribuit aream sic, quod dominus Hieronymus et sui successores liberi sint perpetue a censu solvendo, qui spectabat de dicta area racione balnei quondam istic constructi ad altare Transfigurationis Domini,' ut etiam O Jeronýmu Gayerovi viz čís. 106, pozn. 1. Tato zahrada ležela za kaplí sv. Alžběty směrem k městským hradbám na tzv. konventě. O knížeti Viktorinovi viz čís. 105, pozn. 1. Darovací listina se nezachovala. O nadání oltáře Božího Těla viz čís. 30, 34, 35, 36, 47, 48, 56, 57, 58, 64, 65, 66, 68, 70, 71, 78, 80, 98, 106 Vavřinec, oltářník oltáře Proměnění Páně, odjinud není znám. Míní se lázeň „retro scholas“ z r. 1372. Viz čís. 8, pozn. 16. 29

Strana 30
dictus dominus Laurencius et sui successores personaliter resideant, potissimum propter augmentacionem altaris factam cum centum et quadraginta florenis ungaricalibus. Terciam domum dominus Hieronymus propriis edificavit sumptibus, adiecit altariste altaris capelle sancte Trinitatis perpetue libere inhabitandam, quod quidem altare dictus dominus Hieronymus in duabus marcis annuo censu in Carnovia“ augmentavit ea tamen lege, quod Benedictus,' Barbarae filius, ad vitam suam primum dicto censu fruatur, sic quod prefati altaris altarista, quoad prima fundacione ordinatum est, resideat personaliter et quadraginta missas annuatim pro defunctis ultra priores missas fundatas pro duce Victorino et fundatoribus legat. Quartam domum in dicto orto dominus Johannes Lobensteyner, capelle sancti Antonii altarista, propriis etiam pecuniis edidicavit, libere etiam absque omni censu ad inhabitandum datam, duntaxat quod sui successores omnes, cum bene sint censibus provisi et libera domus mansione, personaliter resideant et tres missas omni quartali expleant ultra missas prius erectas pro duce Victorino et fundatoribus domus, ita quod omnes iam expresse domus cum ortulis, prout modo fundate sunt, libere ab omni impeticione, juxta tenorem literarum pie defuncti ducis Victorini possideantur et inhabitentur, solum quod una domus, que est quinta in dicto orto, inter domum altaris Corporis Christi et domum altaris Transfigurationis Domini extructa, ab inhabitatoribus tocies, quocies placuerit, vendi possit iuxta omnem inhabitatoris et possessoris voluntatem, salvo tamen octo grossorum duntaxat censu, prout superius expressatur. Quare nos magister civium consulatusque prefatus, videntes prefati domini Hieronymi ordinacionem legitimam, uniformi tactorum altarium altaristarum suffragante consensu, ambiquitates inde suborturas rescindere et plene amputare volentes, ad omnia, prout expressum est, consentimus, postulantes in maiorem rei firmitatem reverendissimum in Christo patrem et dominum dominum Stanislaum episcopum olomucensem aut ipsius in spiritualibus vicarium, ut has ordinationis literas sua auctoritate ordinaria confirmare dignaretur. In cuius rei testimonium has litteras sigillo nostro munivimus. Datum Oppavie feria in die Decollationis sancti Johannis Baptiste anno millesimo quingentesimo decimo. 122 1510, září 30. Opava. - Dětoch z Držkovic prodává roční plat I kopy grošů na své vsi Držkovicích k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 202 - 203v, čís. XXXX (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 12. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 377-379, čís. XXXX (opis). Dětoch z Držkovic i se svými erby prodává roční plat l kopy grošů na svých lidech ve vsi Držkovicích za 20 zl. uh. knězi Janu Wolfovi, oltářníku v kapli Zmrtvýchvstání Páně při 8 9 10 11 12 Kupní listina tohoto platu se nedochovala. Odjinud neznám. Oltář byl nadán Mikulášem Dreymandlem r. 1452. Viz čís. 85, 86 Viz pozn. 4. Stětí sv. Jana Křtitele jest 29. srpna. Zjistiti totožnost a rodovou příslušnost Dětocha z Držkovic jest velmi obtížné pro příliš spletité držebnostní poměry v Držkovicích. Nelze ho ztotožňovati s Dětochem z Těchanovic, který zde měl r. 1484 nějaký majetek (KPO I, 20 - Kapras I, 107, čís. 111; KPO I, 21 - Kapras I, 107, čís. 114), neboť v zápise 30

Strana 31
kostele Panny Marie v Opavě, založené knížetem Vilémem, a kolatorům téhož oltáře městské radě opavské a zavazuje fojta a konšely jmenované obce, aby tento plat vybrali a vždy o sv. Václavu odvedli oltářníku jmenované kaple do Opavy. Prodávající si však vyhražuje právo zpětného kupu a dovoluje vymáhání platu obvyklým způsobem. Jistci kupu byli Kašpar Rottenberg z Ketře a Drslavi, Jindřich z Děhylova a na Plesné, Matyáš ze Studnic a na Hněvošicích a Alexander Vysocký z Vysoké. o narovnání mezi Dětochem z Těchanovic a na Držkovicích s Hyncíkem Běrkou z Násile r. 1496 uvádí se jako svědek Dětoch z Držkovic (ZDO II, 20v - Kapras II, 135, č. 61). Jeho sestrou byla patrně Dorota z Držkovic, manželka Jindřicha z Děhylova. Když jí její manžel vložil r. 1500 věnnou zástavu 300 zl. na Děhylově, vyvolila si Dětocha za poručníka svého (ZDO II, 26 - Kapras II, 143, č. 82). V letech 1498 a 1501 uvádí se Dětoch jako posel k zemským deskám (ZDO II, 22 - Kapras II, 137, č. 66; ZDO II, 26 - Kapras II, 143, č. 82). V. Prasek v Historické topografii země Opavské, Opava 1889, str. 140, se domnívá, že měl syny Bernarda a Jindřicha a dceru Elišku, provdanou za Arnošta Folkenhana z Glošku. Jeho dcerou byla také Kristina, manželka Kašpara Bludovského z Kornic, sestra Jindřichova (ZDK II, 9). R. 1510 prodal na svých lidech v Držkovicích roční plat 1 kopy grošů k oltáři Zmrtvýchvstání Páně (zde). Poslední zpráva o něm jest zr. 1512 (SAO, sbírka stavovských listin, A XXVIII, 11). Držkovice leží severozápadně od Opavy a jsou rozděleny řekou Opavicí na dvě části: českou a polskou. V dějinách se poprvé připomínají r. 1280, kdy se podle nich psal Držek z Držkovic a jeho syn Ješek (CDM IV, 239). Po stránce držebnostní byly od nejstarších dob velmi rozdrobeny. R. 1377 patřil jeden díl Žihartovi, druhý díl Hanušovi. Kromě toho byl zde ještě dvůr (CDS VI, 195 - 197, Prasek, Program 1890, str. 14). Počátkem XV. stol. držel jeden díl Držkovic Gunter z Držkovic, knížecí man, vzpomínaný v letech 1413 - 1429 (F. Kopetzky, Regesten zur Geschichte des Herzogthums Troppau, Wien 1871, 430, KPO I, 13 - Kapras I, 19, č. 161). Současně s ním držel druhý díl Držkovic Dětoch ze Šumvaldu (viz čís. 64, pozn. 4) a třetí díl Hanuš z Držkovic, o jehož pozůstalost se vedl spor před zemským právem opavským. R. 1466 pohnal převor Bartoloměj se svým konventem Elišku z Držkovic o svršky po jejím manželu zadržené (KPO II, 2 - Kapras I, 95, č. 15). Téhož roku pohnal klášter Elišku také pro zadržené úroky od smrti jejího manžela (KPO II, 2 - Kapras I, 95, č. 15). R. 1484 bylo nové jednání před zemským právem o Držkovice, tentokrát zase mezi klášterem dominikánským a vdovou po vzpomenutém Gunteru z Držkovic a jejím synem Dětochem, přičemž bylo zjištěno, že Dětoch drží v Držkovicích pouze věno své matky. Jednalo se tehdy o 20 zl. zadrženého úroku (KPO II 20 - Kapras I, 106, č. 112, 107, č. 114). Na zboží tohoto Dětocha (viz pozn. 1) byla r. 1510 zajištěna 1 kopa ročního platu k oltáři sv. Zmrtvýchvstání Páně v Opavě (zde). O Janu Wolfovi, oltářníku oltáře Zmrtvýchvstání Páně, viz čís. 116, pozn. 6. O zřízení kaple Zmrtvýchvstání Páně viz čís. 87. Kašpar Rotmberk z Ketře byl synem zakladatele rodu Rotmberků z Ketře Mikuláše a jeho manželky Machny Stošovny. Poprvé mluví se o něm r. 1496, kdy Jiřík Peřina z Ketře vložil bratřím Samsonu, Kašparu a Hanuši do zemských desk ves Drslav (ZDO III, 19v - Kapras II, 131, č. 53). R. 1498 zapsal Kašpar své manželce Barboře, dceři Adama Ovečky z Liptyně, na Drslavi 800 zl. věna (ZDO III, 23v - Kapras II, 139, č. 74). R. 1500 přijal ji otec na spolek na svůj majetek ve Stibořicích a Petřetíně a vyhradil jí také právo na Liptyň a Vlčkovice, ale až po smrti své manželky Kateřiny z Červentic. Kašparovi pro dobré přátelství odkázal 200 zl. (ZDK I, 58). R. 1503 postoupil Adam z Liptyně své právo na dědictví po Anně z Kylešovic oběma manželům, avšak podle naučení moravského zemského práva připadl tento statek Janu Stošovi ze Štítiny jako bližšímu příbuznému (ZDK II, 62). R. 1506 přijala Barbora svého manžela na spolek na Stibořice, avšak na nich vázla nějaká spravedlnost po matce Anastazii, dceři Ústkově, která se o své právo hlásila. Její nároky byly oběma manžely uznány a také vyplaceny (ZDK II, 67). R. 1508 měl Kašpar delší spor s Jindřichem Donátem, který ho pohnal o Petřetín a o mněkovský mlýn (SRK 5, 12,13, 25 -26, 30 -36). R. 1511 se stal sudím knížectví opavského (ZDO III, 37 - Kapras II, 157) a byl jím potom až do r. 1537. (Půh. op. VI. 1022). Někdy poté zemřela jeho manželka a on oženil se podruhé a druhé manželce Anně z Holčovic zapsal 1500 zl. věna na Drslavi (ZDO IV, 11 - Kapras II, 193, č. 3). Špatné hospodaření nebo nepříznivé podmínky přivedly ho do značných finančních obtíží, které se obrážejí v četných půhonech zemského práva. Tak r. 1528 byl pohnán Mikulášem Buriánem z Ruchova o 100 zl., že se jemu a jeho bratřím zapsal dáti tu sumu po smrti Kateřiny z Liptyně a dosti nečiní (Půh. op. 217). R. 1530 pohnal jej Václav Bítovský z Vladěnína, manžel jeho dcery Anny, o dluh 124 zl. (tamtéž 273) a Petr Karvínský o 250 zl. (tamtéž 275). Kašpar proto zastavil Petru Karvínskému Stibořice ve 400 zl. (Půh. op. 696 - 7). R. 1531 žaloval jej opět zeť' Václav Bítovský, že slíbil dáti dceři Anně věno 400 zl. a žádal, aby tento obnos byl vyplacen ve 4 letech po 100 zl. ročně (Půh. op. 286). Téhož roku zvedl proti němu také peněžní nároky Václav Charvát z Ketře (Půh. 760), a když nemohl zaplatiti, byly mu zemským právem zabaveny Vratišovy, kterých nabyl spolu s Petříkovy někdy kolem r. 1512 od Stoše z Kounic (Prasek, Historická topografie, 428). Téhož roku prodal Liptyni Hynku Kravařskému ze Šlevic za 1700 zl. (Půh. č. 754, 765) a Šenov v knížectví těšínském Janu 31

Strana 32
Sedinickému z Choltic a na Polské Ostravě (Půh. č. 839). R. 1533 pustil Ketř svému synu Francovi Rotmberkovi (Půh. č. 839), avšak neudělal mu správní list, aby si mohl tento majetek dát vložit do zemských desk. Proto byl od něho ještě téhož roku pohnán k zemskému právu ze 6000 zl. (Půh. str. 334), ale protože tento obnos neodpovídal ceně statku, pohnal ho znovu ze 4500 zl. (Půh. str. 346). Zůstala mu tedy jen Drslav s Petřetínem. Zemřel na Drslavi r. 1537. Dědili po něm jeho synové Adam a Jindřich a jeho manželka Anna, která se potom provdala znovu za Mikuláše Zdarsu (Půh. č. 1545). R. 1450 Adam a Franc Rotmberkové vložili díl svého nebožtíka otce na Petřetíně Jindřichu, Křístkovi a Bartoloměji Donátům z Velké Polomi a na Nové Cerekvi (ZDK II, 28). Jindřich z Děhylova se psal podle vsi Děhylova u Hlučína a byl synem Jindřicha st. z Děhylova a jeho manželky Kateřiny. Jeho sourozenci byli Václav, který držel Plesnou, a Jiřík, který dostal Petrovice a psal se potom Petrkovský. Jindřich přichází v pramenech poprvé r. 1467, kdy učinil se svými bratry stupek na svůj majetek, vyhradiv si možnost zápisu věna i prodeje (ZDO II, 18 - Kapras II, 80, č. 79). Při té příležitosti také vyznal, že nemá práva k Plesné, kterou koupil jeho bratr Václav za věno své manželky (ZDO II, 18 - Kapras II, 80, č. 81). R. 1484 vložil své manželce Kateřině z Kunčic a Vratimova 150 zl.věna na Děhylově (ZDO II, 34 - Kapras II, 105, č. 149), které pak přenesl na Plesnou, kterou zdědil po bratru Václavovi r. 1492 (ZDO III, 11 - Kapras II, 122, č. 26). R. 1500 zapsal své druhé manželce Dorotě z Držkovic 200 zl. věna na Děhylově (ZDO III, 26 - Kapras II, 143, č. 82) a r. 1502 koupil od bratří Zajíčků Hošť'álkovice (ZDO III, 28, č. 29 - Kapras II, 146, č. 91; 147, č. 94), ale již r. 1505 je prodal i s kostelním podacím Mikuláši Ludkovi z Olbramic (ZDO III, 31v - Kapras II, 151, č. 102). R. 1517 koupil od Dětocha z Čochendorfu Dobroslavice, po nichž se potom psal (ZDO III, 49v - Kapras II, 173, č. 155). Tehdy byl již po třetí ženat s Annou Šlikovnou z Koltnar, jíž zapsal na Dobroslavicích 250 zl. věna (ZDO III, 49 - Kapras II, 173, č. 156). Tehdy také učinil spolek na své statky se svými dcerami Žofií, která byla v letech 1514 - 28 abatyší u sv. Kláry v Opavě, a Dorotou, provdanou za Jakuba Kotulinského, jejíž dcera Dorota byla později rovněž abatyší u sv. Kláry. Při tom si vymiňoval, kdyby „jemu Pán Bůh syna dáti ráčil, aby syn toho byl dědicem a ony na prvním oddílu aby dosti měly“ (Paměti a přípovědi, fol. 129, č. 45). Někdy před r. 1514 koupil také Zbyslavice od Václava z Bítova, jehož pak poháněl k zemskému právu, že mu nepostoupil lidi zbyslavské, kteréž mu v desky vložil (Půh. VI, 284, 294). V téže době pohnal Jindřicha z Ochab z 1000 zl., že byl smluvčí o statek s Václavem Bítovským a že se mu smlouva nekoná. Jednalo se tehdy o zboží Václava Bítovského, u něhož měl 400 zl., a on mu za to nabízel Tísek a Lhotku v 800 zl., ale on chtěl celý jeho majetek v 900 zl. (Půh. op. VI, 236, 241). Jindřichovi patřil též svobodný dvůr v Opavě, který prodal Václavu Tvorkovskému z Kravař. R. 1541 byl o tento dvůr spor, v němž se mluvilo o listu Jindřicha z Děhylova na tento dvůr (Půh. IX, 121). Jindřich zemřel někdy r. 1518. V „Missale secundum ordinem ecclesie olomucensis“ z r. 1505, chovaném v muzeu v Opavě (knihovna č. 2138), které kdysi patřívalo plesenskému kostelu, jest záznam, že kněz má pamatovati na duši pana Jindřicha Děhylovského, Kateřiny, jeho manželky a Barbory, jeho dcery. Matyáš Bystřický ze Studnic psal se podle vsi Studnic u Velkého Meziříčí na západní Moravě. Bližší data z jeho mládí neznáme. Jest to snad týž Mathias de Bystricz, který r. 1500 zapsán na universitě vídeňské (Zukal, pozůstalost). Ve Slezsku se s ním setkáváme poprvé r. 1501, kdy mu Jan z Lukavce vložil do zemských desk Hněvošice s tvrzí a kostelním podacím (ZDO III, 20v - Kapras II, 144, č. 85). Jeho manželkou byla Kateřina z Belku, dcera Václava Čeple z Belku a Doroty z Petřvaldu, jíž Matyáš r. 1508 pojistil 600 zl. věna na Hněvošicích (ZDO III, 34 - Kapras II, 154, č. 111). Jeho sestra Markéta byla provdána za Voka Běrku z Násile, který ji r. 1511 vložil 500 zl. věna na Násile (ZDO III, 39 - Kapras II, 161, č. 125). Matyáš nabyl kupem od Jeronýma z Rohova a na Šamařovicích díl ve Stibořicích (ZDK I, 68), který však opět prodal r. 1518 Volfovi z Kounic (ZDK I, 76). R. 1511 učinil jej švagr Vok poručníkem svých dětí a svého majetku na dobu 8 roků v důvěře, „že jim křivdy neudělá“ (ZDO III, 39v - Kapras II, 161, č. 126). R. 1513 získal kupem od Anny z Drahotuš a Volfa Stoše z Kounic a na Tvorkově jako poručníků sirotků po Petru Stošovi tvrz a ves Štítinu, Mokré Lazce, Nové Sedlice, Přerovec a Pusté Lhotky nad Přerovcem (ZDO III, 44 - Kapras II, 166, 139) a vzal na tento majetek na spolek svého strýce Ondřeje ze Studnic (ZDO III, 44v - Kapras II, 167, č. 140) R. 1517 vložil Matyáš Štítinu své manželce k dědičnému držení s podotknutím, kdyby ho přežila a nezůstalo po něm dětí, že jí mají připadnouti také Hněvošice se všemi svršky (ZDO III, 50 - Kapras II, 175, č. 160). Svůj úmysl však potom změnil a r. 1525 přijal svou sestru Markétu a její děti na spolek na všechno své zboží kromě toho, co na něm patří manželce Kateřině z titulu věna (ZDO IV, 2v - Kapras II, 196, č. 6). Ve veřejném životě ho spatřujeme jen jednou: r. 1512 byl spolu s Janem z Fulštejna vyslán ke králi, aby patrně jednal o zprostředkování mezi opavskými stavy a olomouckým proboštem Augustinem ve sporu o půjčku (Zukal, pozůstalost). Poslední zpráva o něm jest z r. 1535 (Půh. op. IV, 93). R. 1536 byl již mrtev, neboť jeho sestra Markéta vložila Štítinu - díl, který zdědila po bezdětném Matyáši ze Studnic - Jindřichu Šípovi z Bránic (ZDO IV, 24 - Kapras II, 228, č. 82). Hněvošice zdědila Kateřina z Belku a od ní je dostal její příbuzný Jan St. Kravařský ze Šlevic (Zukal, pozůstalost). 32

Strana 33
123 1510, říjen 4. Olomouc. - Rehoř z Lewenberka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje rozmnožení ročního platu u oltáře Zmrtvýchvstání Páně a sv. Mikuláše v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 119 - 120 (opis). "Kopiář oltář. nadací A, fol. 85 - 86v, čís. KK (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejný notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 18. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 176 - 180, čís. KK (opis). Rehoř z Lewenberka vyznává, že se k němu dostavil Jan Wolf, oltářník oltáře Zmrtvýchvstání Páně v kostele Panny Marie v Opavě, a oznámil, že zakoupil z vlastních prostředků k dvěma oltářům v Opavě roční plat, a to: k oltáři Zmrtvýchvstání Páně 6 zl. uh., k oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Vojtěcha 6 1/2 kopy grošů, jako rozmnožení nadací již stávajících s tím, že oltářník oltáře Zmrtvýchvstání Páně má kromě dosavadních povinností sloužiti ještě jednu týdenní mši za něho, jeho rodiče, příbuzenstvo a dobrodince, oltářník oltáře sv. Mikuláše má sloužiti tři týdenní mše jako dříve, avšak při nich má vzpomenouti duši Jana Wolfa, jeho rodičů, příbuzných a dobrodinců. Plat k oltáři sv. Mikuláše jest zajištěn takto: 5 kop na fojtství v Opavě, I 1/2 kopy na vsi Násile. A protože zmínění oltářníci neměli vlastního obydlí a museli se doprošovati ubytování, věnuje k tomu účelu svůj vlastní dům v městě Opavě, který zakoupil za 60 zl. uh., s ustanovením, že oltářník, který drží déle svůj oltář, má býti v domě hospodářem a druhý se mu má podříditi. V držení zahrady, která k tomu domu patří, mají se dohodnouti. Kdyby se však nemohli dohodnouti a kdyby je ani druzí nemohli porovnati, tehdy má oltářník oltáře Zmrtvýchvstání Páně držeti zahradu u domu, oltářník oltáře sv. Mikuláše zahrádku za domem oltářníků směrem k městské zdi. Kdyby však došlo mezi nimi ke sporům o společné bydlení a nebylo možno dosáhnouti dohody, tehdy má oltářník oltáře Zmrtvýchvstání Páně dáti druhému 20 zl. uh. na postavení vlastního domku ve jmenované zahradě a tím nabývá práva na celý dům. Jan Wolf žádal pak o připojení jmenovaných platů zmíněným oltářům podle církevního práva, což také oficiál jménem biskupa Stanislava Thurza učinil, prohlásiv rozmnožení platu za církevní obročí. In nomine Domini. Amen. Gregorius de Lewenberg, iuris canonici baccalaureus, canonicus, vicarius in spiritualibus curieque episcopalis olomucensis officialis, notum Alexander Vysocký z Vysoké pocházel z drobné slezské šlechty, která seděla na Vysoké, kde r. 1434 získali Bohuň a Slavoň z Vysoké 344 lánu pole od Žibřida z Bobolusk (ZDK I, 29). Tíž s Janem z Vysoké přikoupili r. 1434 také roční plat 3 kop grošů na 2 lánech v Jarkovicích (ZDK I, 29). V jakém příbuzenském poměru byl k nim Alexander nevíme. V pramenech se jeho jméno vyskytuje poprvé společně s bratrem Kryštofem, zvaným Křístek, r. 1499, kdy jim byl vložen od Hynala z Násile svobodný dvůr v Jakubovicích (ZDK I, 57). Podle toho byli tehdy bratři nedílní, podobně jako ještě i r. 1501, kdy společně vložili vzpomenuté 2 lány v Jarkovicích Janu Slavkovskému (ZDK I, 59). R. 1504 vložili Křístek a Alexander z Vysoké půl vsi Emberka k dědictví faráři a kostelu liptyňskému k záduší, ke kostelu 2 zl. a zbytek faráři, a to nadáním nebožtíka Adama z Liptyně (ZDK I, 60). R. 1506 byli již bratři rozděleni a Aledander vložil své manželce Barboře 250 zl. věna na Vysoké (ZDK I, 67). R. 1512 získal tvrz Světlov a dvůr ve Vysoké od Jana Jursy z Vysoké (ZDK I, 71). R. 1518 se jmenuje sudím knížectví krnovského (ZDK I, 76). R. 1520 byl rukojmím za Jindřicha Belského (ZDK I, 86) a r. 1527 obnovil vklad věna své manželce Barboře z Pěnčína na Vysoké ve výši 150 zl. (ZDK II, 27). Poslední zpráva o něm jest z r. 1532, kdy jej pohnal Kryštof Pivce z Hradčan, aby obnovil list na 200 zl. Kašpara Rotmberka u opavských dominikánů, neboť všichni ostatní jistci již zemřeli a on sám jediný žije (Půh. op. 317). O Rehoři z Lewenberka viz čís. 119, pozn. 1. 33

Strana 34
facimus universis et singulis, tam presentibus quam futuris, quod nuper honorabilis nobis in Christo dilectus dominus Joannes Wolf apellatus, altarista Resurrectionis dominice in ecclesia parochiali beatissime Virginis Marie oppaviensis, olomucensis diecesis, nobis proposuit et exposuit, qualiter ipse, zelo ac affectu devotionis sue, quibus ipsum Oriens ex alto respexit, in laudem et honorem omnipotentis Dei sueque excellentissime Genitricis Virginis Marie, omnium denique simul sanctorum, et divini cultus augmentum necnon ob sue proprie, parentum, consanguineorum et omnium benefactorum suorum animarum salutem ac remedium, de peculio suo proprio seu de bonis sibi a Deo collatis et iuste per ipsum acquisitis, noviter fundaverit, dederit, donaverit, et assignaverit de novo pro duobus altaribus infrascriptis in vim augmentationis ac uberiorem sustentationem ministrorum eorundem preter census priores et antiquos quosdam census annuos perpetuo una cum quadam domo," sub modis et conditionibus sequentibus: in primis itaque prefato altario Resurrenctionis dominice sex florenos ungaricales census annui pro septuaginta similibus florenis in auro boni et iusti ponderis, in certis bonis fundis et hereditatibus, actu sub legitimo ac iusto reemtionis titulo comparatos“ per altaristam eiusdem altaris percipiendi, habendi et in usus suos convertendi. Cuius quidem census huiusmodi adaucti intuitu et occasione idem altarista singulis septimanis unam missam, salvis aliis missis iuxta primevam fundationem eiusdem altaris,' obligatus pro anima ipsius domini Joannis Wolf suorumque parentum consanguineorum ac benefactorum animabus legendam perpetuo erit et fore debebit obligatus, puta pro defunctis vel de tempore, ad quam ipse altgarista maiorem habuerit devotionem, adiecta tamen collecta pro defunctis. Insuper memoratus dominus Joannes Wolf in augmentum altaris divi Nicolai in ecclesia sancti Alberti /I/ ibidem in Oppavia situati quinque marcas graves annui census pro centum florenis ungaricalibus, actu in pretorio oppaviensi comparatas,' item pro eodem altario sancti Nicolai ipsiusque ministro unam et mediam sive dimidiam alteram marcas graves censum annui" in villa Nasydl° pro triginta florenis ungaricalibus legitimo emptionis et venditionis contractu comparatas fundavit, dedit et donavit, pro ut in literis inscriptionum huiusmodi censuum prescriptorum et augmentatorum originalibus plenius asserebat contineri et haberi, utque minister seu rector prefati altaris sancti Nicolai tres missas in huiusmodi altario, prius dudum fundates et deputatas, attentius et diligentius legat et legere studeat, in his tamen animae ipsius domini Johannis Wolf, parentum et consanguineorum suorum devota intentione memoriam habeat et habere tenebitur. In quibus omnibus singulis praemissis ordinationibus et conditionibus sepedictus dominus Joannes Wolf prenominatorum altaristarum, tam altaris Resurrectionis dominice, quam altaris divi Nicolai, conscientias voluit et vult fore et esse oneratas. Et preterea sepedictus dominus Joannes Wolf, exponens, considerans et animadvertens, ut asseruit, supradictorum duorum altaristarum in habitationibus plurimum habere defectum eo, quod propria non haberent domicilia, unde saepius hospicia hin inde mendicare cogerentur, ita ut apud huiusmodi sua beneficia commode et sine difficultate personalem residenciam facere non possint, igitur, antedictus dominus Joannes Wolf, eorundem altaristarum defectibus huiusmodi compaciendo et commoditati ac utilitati ipsorum cupiens consulere, domum suam, quam in oppido oppaviensi pro sexagibta florenis ungaricalibus, ut asseruit, comparavit, eisdem altaribus duobus cum pleno iure, dominio ac omni proprietate, sibi ad eandem quomodolibet acquisitis et competentibus, perpetua 2 6 O Janu Wolfovi viz čís. 116, pozn. 6. O darování domu k oltáři viz čís. 120. Listina na tento plat se nezachovala. Viz čís. 87. Kupní listinu na tento plat viz čís. 116. Listina na plat z Násile se nedochovala. O Násile viz čís. 113, pozn. 2. 34

Strana 35
donatione donavit, assignavit et applicavit per dictorum altarium altaristas seu rectores pro tempore inhabitandi, incolendi et possidendi, quatenus huiusmodi altariste seu rectores circa et apud ipsa altaria sua personaliter residere, devotius et liberius, diligentius atque promptius eisdem in divinis deservire et onera illis incumbentia commodius supportare possunt, hac tamen lege et condicione servata, ut scilicet quicunque inter eos altaristas senior ordine et iure possessionis fuerit, is in dicta domo hospes sit illius et rector, cui alter altarista iunior et novitior tanquam seniori in lecitis et honestis deferre et obedire debebit et ita tam in possessione domus, quam etiam ortorum inibi contentorum fraterno more concordent. Si sutem occasione ortorum huiusmodi inter ipsos altaristas aliquae displicentie seu controversie materia emerserit, ita quod ipsi super his concordare seu aliorum medio componi non possent, ex tunc altarista altaris Resurrectionis dominice ortum eius dem domus habeat et possideat libere, altarista vero altaris sancti Nicolai ortulum post domum altaristarum verus murum civitatis pro se habeat et illo etiam libere utatur. Ceterum si temporis successu inter memoratos altaristas ex quacunque occasione seu causa super mutua cohabitatione domus ipsius iurgia et contentiones orirentur, quod absit, et hi medio proborum virorum arbitrio sive arbitramento desuper concordari minime valeant aut possent cuperentque prorsus ab invicem sequestrari vel separari, altarista altaris Resurrectionis dominice, datis et persolutis rectori et altariste sancti Nicolai viginti florenis ungaricalibus aureis pro edificatione domuncule ad ipsum altare sancti Nicolai in orto supranominato fiende et extruende, eandem domum solus inhabitandam possideat ac illius commodo et commoditate gaudeat, altarista autem altaris sancti Nicolai predicta conditione potiatur et esse debeat contentus. Post huiusmodi itaque ipsius domini Joannis Wolf expositionem censuum augmentationem et accumulationem domusque assignationem et applicationem nec non donationem, ordinationem et dispositionem, ut premittiur, coram nobis factas, idem dominus Joannes Wolf nobis cum debita instancia ac humiliter supplicavit, quatenus supradictos census adauctos, adiectos et accumulatos sex florenos altario Resurrectionis dominice et sex cum media marcarum gravium altaribus dudum incorparatos, addere, apponere, adiungere, unire et incorporare nec non domum prefatam huiusmodi duobus altaribus sub condicionibus et modis superius expressis annectere donationemque et ordinationem supradictas ac alia omnia et singula, ut per ipsum dominum Joannem Wolf prenarrata et exposita existunt, auctorisare, approbare, ratificare et confirmare autoritate nostra dignaremur. Nos igitur Gregorius, canonicus, vicarius et officialis prefatus, peticionibus nobis, ut premittitur, per sepedictum dominum Joannem Wolf factis tanquam iustis et rationabilibus acquiescentes volentesque et cupientes, ut par est que ad divini cultus amplificationem ac salutem animarum ordinantur, perpetuo stabilientur firmitate, supradictorum censuum augmentationem, additionem domusque et ortorum donationem et annexionem nec non missas seu missarum ordinationem omniaque et singula supradicta in suis omnibus modis, condicionibus et clausulis approbamus et ratificamus ipsosque census superius sufficienter expressatos altaribus prememoratis in vim augmentationis priorum reddituum donatis, deputatis, attributis et assignatis autoritate nostra imo verius reverendissimi in Christo patris et domini domini Stanislai, Dei gratia episcopi olomucensis, nobis alias vive vocis oraculo consessa et commissa, approbamus, annectimus, invisceramus et incorporamus perpetuo atque roboramus et confirmamus per presentes decernente quoque, ut dicti census, sicut prefertur, iure augmentationis donati et adiuncti, instar aliorum censuum ecclesiasticorum deinceps ecclesiastice subiaceant libertati quodque huiusmodi census ..ecclesiasticis censuris exigi valeant et requiri, supplentes preterea defectus omnes et singulos, in premissis forte omissos autoritate predicta. Horum omnium et singulorum testimonio et fidei premissorum presentes literas sigilli vicariatus ecclesiae olomucensis, quo in talibus utimur, appensione communivimus. Datum et actum Olomutz anno Domini millesimo quingentesimo decimo die quarta mensis octobris. 35

Strana 36
124 1511, duben II. Krnov. - Barbora, kněžna opavská a ratibořská a paní krnovská, prodává 11 zl. ročního platu na Krnově krnovskému oltářníku Martinu Faberovi z Opavy a jeho matce Kateřině. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 141 - 142 (opis). My Barbora, z Boží milosti kněžna opavská, ratibořská a paní krnovská etc. i s našimi erby a potomky známo činieme tiemto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budou, že s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich a pro naši pilnú potřebu prodali jsme pravém prodajem a na pravý vyderkauf jedenácte zlatých platu ročnieho na našech všech lidech a platech /ví městě našem dědičným v Krnově, ctihodnému a poctivému knězi Martinovi baccalářovi Faber z Opavy, nynie oltářníku krnovskému, a poctivej paní Kateřině, mateři jeho, a věřitelom našim, za sto a za třidceti zlatých dobrých uherských na zlatě i na váze spravedlivých, kteréž jsme pohotově od již psaných věřiteluov našich přijali a na užitek náš obrátili takovém obyčejem, aby purgmistr a rada nynější i budúci města svrchupsaného z našich platuov spravedlivých jedenácte zlatých platu ročnieho na našich lidech téhož svrchupsaného města vybrali a svém nákladem věřitelom našim svrchupsaným přinesli a v moc jejich dali a to rozdielně na svatý Václav od datum listu tohoto najprv přiešti puol šesta zlatého a hned potom na svatý Jiří najprv přieští také puol šesta zlatého, a to tak vždycky aby vydávali na každý svatý Václav a na každý svatý Jiří, až bychom my svrchupsaným věřitelom našim těch sto a třidceti zlatých uherských, na zlatě i na váze spravedlivých, zase v jejich moc dali a zaplatili zúplna i s platem zadrželým, z kteréhožto platu jedenácte zlatých měšťany naše již psaný kvitujeme tiemto listem a propouščíme. A my purgmistr a rada města Krnova, nynější i potom budúcí, rukojmě a spravedlivý spoluslibce s Její Milosti a za Její Milost paní naši milostivú, i za Její Milosti erby a potomky, slibujem naší dobrú vierú, rukú společně a nerozdielně, že se tomu všemu, což se v tomto listu svrchu i dole píše a zavazuje, má jse dosti státi a držáno býti beze vší odpornosti, zmatkuov i forteluov všelikterakých. Pakliž bychom toho platu svrchupsaného věřitelom našim svrchupsaným nevydávali tak a na ty časy, jakož se svrchu píše, tehdy dáváme plnú moc a právo věřitelom našim, že nás i statky naše budú moci... zastihnúti a jměti mohli a s takove stávky nás a statkuov našich nemají propuštěti, dokavadž bychom jim věřitelom našim svrchupsaných platu předepsaného neplnieli a nezaplatili i se všemi škodami, kteréž by pro naše nesplněnie vzali a my protiv takovému stavovánie slibuje nebýti ani mluviti pod naší dobrú vierú. Také jestliže by věřitelé naši již psaní jaké škody pro naše nesplněnie vzali, buďto na posly nakládáním a neb kterým koli jiném ! obyčejem, kteréž by bez věrovanie řeci mohli, ty jim také slibujem beze vší lsti navrátiti. Toto sobě s potomky našimi pozuostavujeme, jestli že bychom od věřitelov našich svrchupsaných plat nahořepsaný vyplatiti chtěli, máme jim napřed puol leta vejpověď učiniti, v tom poluletí summu sto a třidceti zlatých i s platem, ač by který zadržalý byl, i s škodami v jejich moc položiti a věřitelé naši budou nám povinni tento náš list v naši moc zase dáti a položiti. Pakliž by dobré vuole na to učiniti jim se nezdálo, tehda oni nebo z nich jeden, kterýž by déle živ zuostal, v svém poručenstvi..., buďto za zdravého života nebo na smrtedlné posteli buďto k záduší nebo jakým kolivěk jiném osobám ten plat poručili, to poručenstvie má takovúž moc mieti jako dobrá vuole. A kdož by tento list z věřitelov našich dobrú O kněžně Barboře viz čís. 112, pozn. 1. Kněz Martin Faber byl oltářníkem u oltáře sv. Anny v sakristii v Opavě. 36

Strana 37
a svobodnú vuolí jměl, ten má a jmíti bude tuž moc, též plné právo k těm všem kusom v něm položeným a zapsaným bez umenšení jako věřitelé naši častopsaní. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu my jistec i rukojmě svrchupsaný pečeti naše k tomuto listu dali jsme přivěsiti dobrovolně/s/ jistým naším vědomím. Jenž jest dán a psán v Krnově, ten pátek před květnú nedělí leta Božieho tisícieho pětistého jedenáctého počítajíce. 125 1514, červenec 4. Olomouc. - Martin, biskup nikopolský, suffragán a generální vikář olomoucký, potvrzuje věnování platu k oltáři sv. Anny v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146 rkp. A 1, fol. 1, 141 - 142 (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 207 - 210, čís. ZZZZ (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 14. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 385 - 391, čís. ZZZZ (opis). Martin, biskup nikopolský, světící biskup a generální vikář olomoucký, vyznává, že se před ním postavil Martin Ferber z Opavy, oltářník u sv. Anny v sakristii farního kostela Panny Marie v Opavě, a předložil list kněžny Barbory dáto v Krnově II. dubna 1511 - viz čís. 124 na roční plat II zl. na Krnově, které zakoupil on a jeho matka Kateřina, vdova po Bartoši Ferbrovi, a věnovali k oltáři sv. Anny jako zlepšení dosavadní nadace téhož oltáře. Oltářník bude povinen mimo dosavadní povinnost sloužiti ještě jednu (t.j. třetí) mši týdně za Bartoloměje Ferbera a předky. Zakladatelé si však tento plat vyhražují na dožití pro sebe, po jejich smrti má přejíti na Jana,2 syna Augustina Schwarze z Opavy, rozhodne-li se státi knězem a přijme již vyšší svěcení. Kdyby se však knězem nestal, případně po jeho smrti, má tento plat připadnouti k oltáři sv. Anny. Generální vikář na jeho žádost tuto nadaci potvrdil, připojil k jmenovanému oltáři a prohlásil za součást stávajícího již církevního obročí u oltáře sv. Anny. Květná neděle - poslední neděle postní. Martin, biskup nikopolský a světící biskup olomoucký, jest Martin Göschel, rodák jihlavský. R. 1500 vstoupil do kláštera želivského, odkud byl dosazen za faráře do Jihlavy. R. 1509 byl již světícím biskupem olomouckým, r. 1517 proboštem kounickým. R. 1521 přilnul k učení Luterovu, které v Jihlavě kázal Pavel Sperát. Oženil se s jeptiškou kounického kláštera v naději, že zásahem šlechticů bude klášterní majetek kounický sekularizován a jemu přidělen. Na rozkaz Ferdinanda I. byl však zbaven hodnosti. Utekl do Mikulova, kde byl přijat za spoluobyvatele a biskupa Novokřtěnců. R. 1528 byl předvolán do Prahy ke králi, tam vyslýchán a na přímluvu šlechty a po odpřisáhnutí bludů ponechán na živu. Biskup Stanislav Thurzo ho uvěznil. Ve vězení také zemřel, neznámo blíže kdy. (G. Wolný, Kirchliche Topographie, I, 369 - 370; J. Beck, Die Geschichtesbücher der Wiedertäufer in Österreich - Ungarn, str. 53 - 54; A. Kratochvíl, Ivančičký okres. Moravská vlastivěda. II, Brno 1904, 144, pozn. 4). Blíže neznám. - R. 1484 byl však oltářníkem opavským Václav Schwarz Nickel, snad nějaký jeho příbuzný (Soudní akta olomoucké konsistoře, fol. 88). 37

Strana 38
126 1514, říjen 5. Žibřidovice. - Jiří z Kornic a na Žibřidovicích prodává roční plat 8 tol. k oltáři Proměnění Páně v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 204 - 206. čís. YYYY (opis - patrně překlad z češtiny do němčiny - ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 13. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 380 -384, čís. YYYY (opis). Jiří z Kornic vyznává, že ve své důležité potřebě prodal 8 tolarů slezských ročního platu na své vsi Žibřidovicích knězi Vavřinci, oltářníku oltáře Proměnění Páně v kostele Panny Marie v Opavě a městské radě opavské jako kolatorům téhož oltáře a zavazuje fojta a konšely zmíněné vsi, aby tento plat vybírali a každoročně na sv. Václava odváděli oltářníku do Opavy. Jistci kupu byli: Jiří z Tvorkova a Kravař, Baltazar Vlček z Dobré Zemice a Hlučína, Arnošt z Tvorkova a Kravař, Jiří z Ketře na Dlouhých Mostech, Hanuš Donát z Velké Polomi a na Nové Cerekvi. Prodávající si vyhražuje právo zpětného kupu a dává kupujícím právo vymáhati plat podle práva církevního i světského. 127 1514, únor 14. Opava. - Jan Heupt, děkan opavský a oltářník kaple sv. Antonína v Opavě, věnuje roční plat 10 zl. k oltáři sv. Kříže v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 141 (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 89 - 89v, čís. MM (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města O Jiřím z Kornic nebylo možno nalézti bližších zpráv. Žibřidovice, nyní Dolne a Górne Zerbrzydowice v Polsku. Kněz Vavřinec, oltářník oltáře Proměnění Páně v Opavě, odjinud neznám. Jiřík Tvorkovský z Kravař uvádí se v pramenech v letech 1485 - 1518. Jeho otcem byl Ondřej Tvorkovský z Kravař na Kobeřicích, matkou Barbora Hněvošická z Bítova. Držel z počátku Kobeřice, potom Raduň, kterou však postoupil r. 1509 Arnoštu Tvorkovskému z Kravař. Po strýci Kryštofovi na Jeseníku obdržel nápad na Louku a Olešnici na západní Moravě, kterou prodal Vilému z Pernštejna a místo toho koupil Brantice u Krnova. Nějakou dobu držel také Bolatice od velehradského kláštera a v Opavě měl svobodný dvůr za farou. Zastával v letech 1503 - 6 úřad nejvyššího sudí knížectví opavského. R. 1512 byl zemským hejtmanem. Mezi šlechtou požíval veliké úcty a vážnosti. O Baltazaru Vlčkovi z Dobré Zemice a na Hlučíně viz J. Pilnáček, Die älteste Genealogie der Grafen Wilczek, Wien 1936, str. 30 -32. Arnošt Tvorkovský z Kravař byl synem Jana Tvorkovského a jeho manželky kněžny Anežky Zátorské Vyskytuje se v letech 1509 - 1536. Držel Raduň, kterou dostal po strýci Jiříkovi Tvorkovském. Byl dvakrát ženat. První jeho manželkou byla Růže Vlčkovna z Dobré Zemice, druhou Anežka z Žitné. Podle starého podání, zachyceného nápisem v kostele raduňském, vystavěl prý v Raduni dřevěnou kapli ke cti sv. Anny Zemřel r. 1536, jak dosvědčuje Paprocký, který viděl jeho náhrobní nápis v kostele sv. Ducha v Opavě: „Letha Páně 1536 umřel urozený pán pan Arnošt z Tvorkova a Kravař. Pán Bůh rač duši jeho milostuv býti“ (Paprocký, Zrcadlo, fol. 302). Jiří z Ketře na Tlustomostech pocházel z rodiny Peřinů z Ketře, jejímž zakladatelem byl Jiří z Ketře. Bratr jeho Mikuláš pak byl zakladatelem větve Rotmberků z Ketře. V pramenech přichází Jiří v letech 1479 - - 1514. Držel manský statek olomouckých biskupů Petrovice a Tlustomosty. O Hanuši Donátovi z Velké Polomi a Nové Cerekvi viz J. Pilnáček, Genealogie der schlesischen uradeligen Familie von Donat, Wien 1939, str. 20 -21. 38

Strana 39
Opavy, v Opavě 20. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 184 - 185, čís. MM (opis). Jan Heupt, děkan opavský a oltářník kaple sv. Antonína v Opavě, vyznává, že r. 1501 zakoupil od Barbory, kněžny opavské, ratibořské a dědičky krnovské, roční plat 10 zl. na vsích Turkovicích, Jakubovicích a Brumovicích a věnoval ho obročí oltáře sv. Kříže ve farním kostele v Opavě, protože oltářník toho oltáře měl příliš skrovné vychování, avšak s doložkou, že tento plat si na dožití vyhražuje pro sebe. Za to má oltářník sloužiti týdně jednu mši za něho a ostatní dobrodince, mimo povinnost plynoucí z první nadace, a protože oltář má vlastní dům, má oltářník zachovávati trvalé bydliště, s výjimkou, že by od kolatorů dostal studijní dovolenou. Kdyby však byl plat někdy vykoupen, mají se kolatorové postarati o zakoupení nového platu. Žádá proto olomouckého biskupa Stanislava Thurza, aby tento plat připojil k stávajícímu obročí. In nomine Domini. Amen. Ego Joannes Heupt, altaris capelle sancti Anthonii altarista, his scriptis ad perpetuam rei memoriam deduco, quod anno Salvatoris nostri millesimo quingentesimo primo ab illustri domina domina principe oppaviensi ac ratiboriensi et herede carnoviensi decem florenos annui comparaverim census in et super villis, videlicet Turkowicz Jacubowicz et Brumowicz, prout tenor literarum ad hoc confectarum plenius in se continet.' Quem quidem decem florenorum censum ad altare sancte Crucis in ecclesia parochiali in Oppavia, eo quod prefati altaris minister minus bene provisus fuerat,' applicavi ac presentium vigore in perpetuum applico, mihi vero quamdiu ab Altissimo vita concedetur, fructum et utilitatem dicto mee augmentacionis plene reservo, illicoque cum Deus omnipotens me hinc evocaverit, altarista fati altaris omnimodam frudendi dicto censu habeat facultatem, ita tamen, ut et divinus primum augeatur cultus et mei omniumque ad hoc cooperancium aliqua memoria habeatur, hoc etiam adiecto, ut quivis in posterum dicti altaris rector unam missam de tempore, prout sibi placuerit, cum memoria fundatorum ac benefactorum ultra priorem prime fundationis missam septimanatim compleat ac deinceps eo, quod tactum altare habitacione comptenti provisum est, personalem faciat residenciam, nisi studii causa aliquod tempus absentie a collatoribus habere valeat, id enim eorum arbitrio committitur. Qui quidem collatores, quoties dictus census reemptus fuerit, tenebuntur eorum opera alium in tuto loco ordinare censum. Et ut hec empcio et ordinacio robur habeat, affectuose obsecro reverendissimum in Christo patrem et dominum dominum Stanislaum, episcopatus olomucensis antistitem, aut eius in spiritualibus vicarium, ut hec singula sua auctoritate ordinaria confirmare dignaretur, in evum valitura. In cuius rei testimonium has literas venerandi patris ac domini Nicolai Wasskonis' canonici olomucensis, sigillo meoque communire dignum duxi. Datum Oppavie anno salutifere Incarnationis millesimo quingentesimo quartodecimo, ipso die sancti Valentini. O Janu Heuptovi, oltářníku u sv. Antonína a děkanu opavském, viz čís. 120, pozn. 3. Turkowicz, též Turau jest Turkov, nyní Turków v polském Slezsku, okr. Hlubčice. Jacubowicz, též Jakobsfelde jsou Jakubovice, nyní Jakubowice v polském Slezsku, okr. Hlubčice. Brumovice, okr. Opava. Kupní listina se nezachovala. O nadání oltáře sv. Kříže u Panny Marie v Opavě viz čís. 31. O Mikuláši Vaškovu viz čís. 108, pozn. 8. Sv. Valentina jest 14. února. 39

Strana 40
128 1514, únor 20. Olomouc. - Martin, biskup nikopolský, světící biskup a generální vikář olomoucký, potvrzuje rozmnožení nadace u oltáře sv. Antonína v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 140v - 141v (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 89 - 90, čís. MM (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 20. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 184 - 186, čís. MM (opis). Biskup Martin vyznává, že Jan Hewpt, děkan opavský a oltářník oltáře v kapli sv. Antonína v Opavě, předložil mu listinu, týkající se rozmnožení nadace u oltáře sv. Kříže ve farním kostele v Opavě, se žádostí o přivtělení jeho nadace ke stávající již nadaci a jejího prohlášení za církevní obročí, což on také z moci svého úřadu nyní činí. Inserována listina Jana Heupta ddto Opava 14. února 1514. - viz čís. 127. 129 1514, prosinec 27. Opava. - Baltazar Vlček z Dobré Zemice na Hlučíně prodává roční plat 8 zl. na Rozumicích k oltáři sv. Trojice v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 143 - 144 (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 207 - 210, čís. ZZZZ (opis - překlad do němčiny - ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 14. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 385 - 390, čís. ZZZZ (opis). Já Baltyzar/!/ Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína s erby a potomky svými vyznávám tiemto listem vobec, kdož jej uzří a nebo čtúce slyšeti budú, kterak k znamenitej potřebě mej, /s/ dobrým rozmyslem a předešlú přátel svých radú, prodávám a mocí listu tohoto prodal sem osm zlatých platu ročnieho pravým prodáním na vsi ménem Rozumice a na lidech všech v tej vsi bydlících, nynějších i budúcích, ctihodnému knězi Petrovi z Cřenovic, canovníku ratibořskému a oltářníku opavskému, k oltáři/ví capli svatej Trojice u fary v Opavě věčně od řečeného kněze Petra nadaných, za sto zlatých dobrých uherských, na zlatě i na váze spravedlivých, mně od něho zaplacených úplně, kterýžto plat osm zlatých mince a varunka opavského rychtář a conše/lé/ svrchupsanej vsi, nynější i budúcí, mají na lidech mých již řečenej vsi vybierati a vyberúce povinni budú a mají beze všeho fortele, nesnází a odpornosti mej, erbov a potomkov mých, knězi Petrovi i jeho všem potomkom, řečeného oltáře oltářníkom, vydávati a plně zaplatiti a do jeho domu tuž v Opavě povinni přinášeti budú a mají na každý rok a to rozdílně: na den sv. Jana Křtitele Buožího čtyry zlaté a na vánoce opět čtyry zlaté, hned datum listu tohoto najprv příštieho počnúce, vždycky vyplňovati a vydávati mají, v kterémžto platu kúpení a vybierání mně, erbom a potomkom mým žádného O Baltazaru Vlčkovi z Dobré Zemice a z Hlučína viz čís. 126, pozn. 5. O Rozumicích viz čís. 48, pozn. 9. Petr z Křenovic, kanovník ratibořský a oltářník u sv. Trojice v Opavě, uvádí se k r. 1493 jako farář u sv. Mikuláše ve Staré Vsi u Ratiboře, r. 1507 jest „Sammler“. (Weltzel, Geschichte der Stadt Ratibor, str. 714). 40

Strana 41
práva nepozuostavuji, leč bych já, erbové a neb potomkové moji ten plat zase za sto zlatých, na zlatě i váze spravedlivých, vykúpili a řečeného oltáře collatorům a oltářniekom, oběma vespolek, tuž v Opavě v jich moc řečených sto zlatých dali a zaplatili. A jestliže by rychtář a konšelé svrchupsaný vsi v Rozumicích, nynější i budúcí, toho platu na časy jmenované vydávati obmeškali a nedali, jakož se svrchu píše, dávám plnú moc a právo tiemto listem knězi Petrovi a všem dotčeného oltáře oltářníkom i poddacím jich, že budú jie moci k tomu připravovati všem tiem obyčiejem a právem, jak já sám sem je připravoval, jako své vlastnie a dědičné lidi, a to tolikrát, kolikrát toho potřebie bylo, bez vší překážky mej, erbov a potomkov mých. A slibuji protiv tomu nemluviti aniž býti. Také já svrchupsaný Baltyzar slibuji mocí listu tohoto sám za se, erby a potomky své, jestliže by ten svrchupsaný plat osm zlatých ročnieho platu kdokolivěk nařekl, kterýmkolivěk obyčiejem, že to vyčistiti, svoboditi mám na svoj náklad a práci svú beze všeho fortele a odpornosti pod tiemi všemi pokutami, jako země opavská za právo a obyčej má. A jestliže by podací a nebo dotčený kněz Petr nebo budúcí řečeného oltáře oltářníci jaké škody pro napomínanie platuov a neb kterak kolvěk jinak vzali, posielajíc nebo napomínajíc pro nesplněnie platov, slibujem pod svú dobrú vierú všecky napraviti a zaplatiti pod pokutami duole a svrchu psanými. A my Jiřík z Tvorkova a z Kravař, Arnošt z Tvorkova a z Kravař na Raduni, Jan Donát z Veliké Polomě a na Nové Cerekvi, Jiřík z Lanšovic, písař desk a práva kniežectví opavského, rukojmě a spoluslibec s ním svrchupsaným panem Baltazarem, zaň a za jeho erby a potomky, slibujem společně rukú nerozdielně, pod naší dobrú vierú, že tomu všemu, což se svrchu píše a zavazuje, má se dosti státi a všecko naplněno býti. Pakliž by se to vždy nestalo, čehož Bože ostřež, tehda budú moci nás k tomu připravovati duchovním i světským právem a lidi naše bude moci stavovati v městech, ve vsech, v krčmách, na cestách i vezde jinde, kdež by je míti a přistihnúti mohli, a to tolikrát, kolikrát toho potřeba ukázala. Také slibujem toho kúpenie a zavázání prázdni nebýti žiadným obyčejem, leč bychom pečieti naše a tento list řádně od častokrát jmenovaného kněze Petra nebo jeho budúcích potomkov řečeného oltáře svatej Trojice oltářníkov nebo spravedlivých téhož oltáře collatorov vykúpili a dluh z platem zadržaným a s škodami zaplatili. Také, jestliže by z nás rukojmí kterého Pán Buoh smrti v tom času neuchoval, tehda my živí a pozuostalí rukojmě slibujem jibého tak dobrého a mohovitého miesto toho umrlého k sobě v rukojemství O Jiřím Tvorkovském z Kravař viz čís. 126, pozn. 4. O Arnoštu Tvorkovském z Kravař a na Raduni viz čís. 126, pozn. 6. O Janu (Hanuši) Donátu z Velké Polomi a na Nové Cerekvi viz čís. 126, pozn. 8. Jiřík z Lanšovic jest patrně totožný s Jiříkem, písařem opavského zámku, jemuž Hanuš Korvín na přímluvu Jiřího z Paluze r. 1499 osvobodil zahradu s čtvrtlánem polí na ratibořském předměstí na tzv. Gansově, která kdysi patřila Pechnalovi, a k ní přidal pustý půllán Dybalovský, ležící za kaplí sv. Kříže (Kopiář městských privilegií, I B b 19, fol. 95 - 96v). Kníže Zikmund na žádost Albrechta Sobka toto obdarování potvrdil r. 1503 (tamtéž, fol. 98 - 99). V prosinci r. 1502 po smrti Jana Reníčka z Čermnik se stal zemským písařem (ZDO III,28) a 18. prosince 1503 složil stavům přísahu, „že se chce ve všech věcech věrně a právě i v tajnosti zachovati, jakož na písaře zemského přísežného přísluší“ (Půh 29). Úřad písaře zastával potom až do června 1525 (ZDO IV, 11 - Kapras II, 165). Za svou službu si vysloužil dvůr v Chlebičově, který mu kníže Zikmund převedl z manství v dědičný a prostřednictvím Albrechta Sobka dal r. 1506 vepsati do zemských desk (ZDO III, 33 - Kapras II, 153, č. 109). Odtud se psával s přídomkem na Chlebičově (ZDO III, 43 - Kapras II, 153). Jeho nástupcem v úřadě písaře se stal Jan z Brňova, připomínaný poprvé v prosinci r. 1525 (ZDO IV, 12 - Kapras II, 208). Jinak máme o něm několik zpráv v půhonech opavského zemského práva. R. 1512 pohnal abatyši Dorotu od sv. Kláry v Opavě ze 100 zl., že se mu vkládá v jeho les v Chlebičově (Půh VI, 179). Bylo nařízeno hraniční řízení (Nálezy soudní kníž. opavského 1485 - 1522, fol. 139). Spor se potom táhl až do r. 1520, kdy Jiřík prostřednictvím starých lidí vyvedl své správné hranice (Paměti a přípovědi, fol. 145). R. 1517 a 1519 byl výběrčím zemské berně k vyplacení dluhů knížectví opavského. Z té doby jest zaznamenáno v předních knihách zemského práva mnoho jeho půhonů proti liknavcům v placení. Poslední zpráva o něm jest z r. 1530, kdy byl poznán od Bernarda ze Zvole na Hlučíně z dluhu 100 zl., za které mu ručil s dobrými lidmi a on mu toho nesplatil (Půh VI, 273). 41

Strana 42
přistaviti a list tento v táž slova obnoviti a jej celý a dokonalý již řečenému knězi Petrovi nebo jeho potomkom, řečeného oltáře oltářníkom, při přítomnosti jich collatorov v jednom měsíci zas v jich moc dáti a položiti. Nad to já jistec i s erby a potomky svými toho sobě pozostavuji, když bych puol leta řečeného oltáře oltářníkom nebo téhož oltáře collatorom nebo poddacím před tím výpověď učinil a na ten čas vedle výpovědi svrchupsanú summu sto zlatých jistiny i s platem zadržaným i s škodami, jakož se svrchu píše, položil, tehdy budú mně, erbom i potomkom mým povinni toho platu zas postúpiti a list tento vrátiti. A collator z/ oltářníkem zas k tomu oltáři plat nechť jednají, však tak, aby potomně po knězi Petrovi téhož oltářie oltářníci jednu mši o Panně Marii nanebevzetí nad vysazenie prvních mší věčně na každý týden čít/li za řečeného kněze Petra i jeho všech předkuov dušie spasenie. A jestliže by v tomto listu co jakýmkolvěk obyčejem obmeškáno a neb kterakkolvěk porušeno bylo, to mne ani erbom a potomkom ku pomoci a řečeného oltářie oltářníkom nebo podacím ku škodě nic nemá býti. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu já jistec a my rukojmie své smy vlastnie pečietě k tomuto listu přivěsili s naší vuolí a jistým vědomím. Jenž jest dán a psán v Opavě v outerý den svatého Jana Evangelista11/ od narozenie Syna Božieho tisícieho pětistého čtrnactého počítajíc. 130 1514, červenec 4. Olomouc. - Martin, biskup nikopolský, světící biskup a generální vikář olomoucký, potvrzuje rozmnožení nadace u oltáře sv. Trojice v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 143 - 144 (opis). Kopiář oltář. nadací A, fol. 207 - 210v, čís. ZZZZ (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 14. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv, kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 385 - 391, čís. ZZZZ (opis). Martin, biskup nikopolský, vyznává, že mu byl jménem Petra z Křenovic, oltářníka oltáře v kapli sv. Trojice v Opavě, předložen list na roční plat 8 zl. na vsi Rozumicích k oltáři téže kaple se žádostí o jeho potvrzení a přidělení jeho k obročí téhož oltáře, čemuž on vyhovuje. Inserována německá listina Baltazara Vlčka z Dobré Zemice na Hlučíně ddto 27. prosince 1514. - viz čís. 129. 8 Sv. Jana Evangelisty jest 27. prosince.- Podle tehdejšího zvyku počínal nový rok již 25. prosince. Tak např. v soudních aktech olomoucké konsistoře čteme: Die lune vicesima quinta mensis decembris fuit gloriosissimum festum Nativitatis Domini, quare eo die annus nonagesimus mutatus in nanagesimum primum et indictio octava in nonam (fol. 62a). O biskupu Martinovi viz čís. 125, pozn. 1. O Petru z Křenovic viz čís. 129, pozn. 3. 42

Strana 43
131 1519, říjen 4. Opava. - Jan Wolf, oltářník v Opavě, žádá o potvrzení ročního platu 5 zl. na Bolaticích k oltáři sv. Kateřiny v Opavě. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 191v - 192 (opis). "Kopiář oltář. nadací A, fol. 87 - 87v, čís. LL (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 19. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, inv. č. 1014, str. 181 - 182, čís. LL (opis). Kněz Jan Wolf oznamuje olomouckému biskupu Stanislavu Thurzovi, že zakoupil ze svých prostředků roční plat 5 zl. uh., zajištěný na vsi Bolaticích, a věnoval ho na rozmnožení stávající nadace při oltáři sv. Kateřiny ve farním kostele Panny Marie v Opavě s podmínkou, aby oltářník jmenovaného oltáře mimo stávající již povinnost sloužil jednu mši za zakladatele. Kdyby však došlo k vykoupení platu, má býti opět co nejdříve se souhlasem oltářníka zakoupen nový plat, avšak u křesťanů. Na dožití vyhražuje si tento plat pro sebe. Žádá proto biskupa, aby tento plat podle církevních předpisů připojil k dřívější nadaci oltáře s právem vymáhání pod církevními tresty. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Stanislao, Dei et Apostolice sedis gracia episcopo olomucensi dignissimo aut ipsius in spiritualibus vicario. Joannes Wolf, altarista oppaviensis, debitam reverenciam et obedienciam cum supplici recommendacione. Cum omnis nostra vita in hoc periculoso naufragoque mundo Job dicende milicia sit perpetua ..quare ego Joannes Wolf, altarista prefatus, vitam hanc inanem ac fumo ipso fugaciorem permutare in eternam intendens ac pro eadem compare felicem, per bona mihi a Deo collata ...ordino atque dispono Dei omnipotentis auxilio pro augmentacione altaris sancte Katarine in ecclesia parochiali oppaviensi situati censum quinque florenorum ungaricalium perpetuis temporibus duraturum pro sexaginta florenis ungaricalibus auri boni, iusti et legalis ponderis, sub reempcione in et super villa Boleticz' comparatum, quemadmodum litere inscripcionis census huiusmodi desuper confecte lacius testantur' ac tali tamen condicione, ut minister eiusdem altaris ad unam missam hebdomadatim legendam de tempore sit astrictus cum collecta pro fundatoribus, eo quidem die, quo maiorem ipse rector altaris habuerit devocionem, super quo ipsius concienciam oneratam esse volo. Preterea etiam volo, ut quocienscunque censum prefatum redimi contingat, cum consensu ipsius rectoris altaris reponatur et quamprimum fieri poterit, alius census in loco tuto comparetur ac circa christianos, receptis desuper litteris inscripcionis censuum in forma consueta, censum autem O Janu Wolfovi, oltářníku opavském, viz čís. 116, pozn. 6. Bolatice (dříve Boletice) patřily od starodávna klášteru velehradskému, při němž se připomínají již r. 1250 (CDM III, 128). Za válek husitských přešly však Bolatice zástavně na soukromé osoby, z nichž první se v držení Bolatic připomíná r. 1440 Jindřich z Děhylova, který pohání Jindřicha z Dobroslavic, že sáhl mimo úmluvu na Bolatice (KPO I, 34v - Kapras I, 37, č. 351). R. 1464 pohnal hofmistr stěbořický, pod jehož správu Bolatice patřily, Ctibora Čerta z Bolatic (KPO II, 8 - Kapras I, 77, č. 87). R. 1467 je držel blíže neznámý Otík, jehož poháněl tehdy opat velehradský, Otík z Rohova a Ctibor Čert z Šimonovic (KPO IV, 6, 8). Potom zastavil opět Štěpán Bolatice knížatům Viktorinovi a Jindřichu Münsterberským a ti je pustili Jindřichu Donátu z Velké Polomi. Počátkem stol. XVI. získal Bolatice Jiří Tvorkovský z Kravař, jehož synům postoupil klášter také sousední Zábřeh. V držení Bolatic vystřídali se z rodu tvorkovských Kryštof, který držel Bolatice do r. 1524, potom je dostal Oldřich, který vložil na Bolaticích a Zábřehu své manželce Barboře z Německé Lutyně 100 zl. věna. Po jeho smrti vládla na Bolaticích jeho vdova, která však je musela postoupiti po výplatě zástavního obnosu klášteru velehradskému (Prasek, Historická topografie, 43 - 44). Kupní listina se nezachovala. 43

Strana 44
huismodi mihi quoad vixero reservans. Ideo vestre reverendissime Paternitati cum omni qua debeo humilitate supplico hanc meam simplicem fundacionem cum omnibus suis clausulis acceptare acceptatamque approbare et confirmare ac censum predictum prefato beneficio incorporare et unire dignemini gratiosius. In cuius rei evidens testimonium sigillum meum presentibus est appensum. Datum Oppavie anno Domini millesimo quingentesimo decimo nono die quarta mensis octobris. 132 1519, listopad 16. Olomouc. - Stanislav Thurzo, biskup olomoucký, potvrzuje plat k oltáři sv. Kateřiny v Opavě, zakoupený Janem Wolfem na Bolaticích. Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 191v - 192 (opis). "Kopiář oltář. nadací A, fol. 97 - 98, čís. LL (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 19. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - - kopiář oltář. nadací B, str. 181 - 183, čís. LL (opis). Biskup Stanislav Thurzo vyznává, že mu byl jménem Jana Wolfa, oltářníka v Opavě, předložen list, týkající se věnování ročního platu 5 zl. k oltáři sv. Kateřiny ve farním kostele v Opavě na jednu týdenní mši za zakladatele se žádostí, aby tento plat inkorporoval jmenovanému oltáři a jeho vymáhání podřídil předpisům církevního práva, což biskup také činí. Inserován list Jana Wolfa ddto Opava, 4. října 1519 - viz čís. 131. 133 1520, červenec 12. Vladislav. - Baltazar Vlček na Vladislavi prodává městské radě opavské roční plat 3 zl. k oltáři Proměnění Páně. Kopiář oltář. nadací A, fol. 187 - 189, čís. QQQQ (opis - překlad z češtiny do němčiny - ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 8. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 354 - 357, čís. QQQQ (opis). Baltazar Vlček prodává městské radě opavské k oltáři Proměnění Páně roční plat 3 zl. zajištěný na jeho městě Vladislavi a všech tamějších poplatnících s výhradou zpětného kupu. Plat má býti odváděn při termínu sv. Václava a prodávající dává kupcům právo vymáhati jej všemi prostředky, případně staviti poddané a jejich zboží, kdekoliv by byli přichyceni. Městská rada vladislavská slibuje zachovati se podle tohoto ujednání. Ich Balthasar Wilttschke auf Loszlaw zusambt meinen erben und nachkommen bekenne hiemit diszem brief ..., dasz ich zue wichtigen notturft ..vorkauft habe und craft diess briefes rechten kaufs verkaut drey gulden jährlichen zinszes auf meinen eugnen und unverwürckten guete zue Loszlaw und auf allen dehnen in selber stadt wohnenden leuthen, O Baltazarovi Vlčkovi na Vladislavi viz čís. 126, pozn. 5. Vladislav (něm. Loslau) - Wodzislaw, okres Ratiboř, polské Slezsko. 44

Strana 45
ietzigen und künftigen, den ehrenvesten fürschtigen herrn burgemeistern und rathe der stadt Troppaw, ietzigen und künftigen, zue dem altar der Verklerung Christi bey der pfarr ewig gestiftet, umb viertzigk ungerischer an gold und wage rechter, mier von ihnen vor volbezahlter goldgulden, welchen zinsz der drey gulden troppawischer müntze und wehrunge der burgermeister und rat obgeschriebener meiner stadt Loszlaw, ietzige und künftige, sollen von den leuthen obgedachter stadt einbringen und nach empfang selbten zinszes werden sie schuldig sein und sollen ohne allen vorteil, verhindernüsz, eintrag und verwiederung meiner auch meiner erben und nachkommen dem altaristen gemelten altares, ietzigen und künftigen, dergestalt auf sanct Wentzeszlay ehist kommend nach datum in seiner behauszung und dasz auf ihre unkost, schäden und mühe zubringen schuldig sein alle jahre auf obbestimte zeit ohne allen aufschub und allerley vorteil, wie obgesetzt. In welcher einnahm und einbringung diesz erkauften zinszes ich mier, meinen erben und nachkommen kein recht bevorbehalte, es wehre das, dasz ich, meine erben und meine nachkommen solchen zinsz hinwiederumb umb viertzig ungerische an goldt und wage rechter gulden auskaufen und den ehr.... fürsichtigen burgermeister und rath der stadt Troppaw in ihre gewalt gemelte viertzigk gulden geben und bezahlten. Und dafern der burgermeister und rath gedachter meiner stadt Loszlaw... solchen zinsz auf oberwehnte zeit zugeben seumig wurden und nicht entrichteten wie obgemelt, alsz gebe ich hiemit dieszem briefe den collatoren und altaristen gemelten altars volle macht und recht, dasz sie werden hierzu können bringen mit allen dem rechte und gewonheit, alsz ich sie hierzue gebracht habe und dasz so ofte, alsz es von nöthen sein wurde ohne alle meine, meiner erben und nachkommen verhinderung und globen hierwieder nicht zu sein, noch zu reden. Ich globe auch vorgeschribener Balthasar hiemit craft diess briefes vor mich, meine erben und nachkommen, dafern obgemelten jährlichen zinsz derer drey gulden iemand ansprüchen täte, mit wasserley weise, durch geistlich, weltlich oder heuratsrecht, dasz ich solches auf meinen schaden, uncost und mühe ohne einigen vorteil, weiteren aufschub und alle verwiedernis unter allen denen pöenen, wie es dasz land zue Troppaw zurecht und gewohnheit hat, befreyen, verrichten und entheben soll. Und da auch obgedachte unszere gleubiger etwa schaden wegen mahnung der zinszen oder sonsten etwa anderst wegen schieckunge oder mahnunge auch wegen unszerer nicht haltung empfingen, solche globe ich bey meinen treuen und glauben alle zuerstatten und bezahlen unter oben und unten gesetzten pöenen. Und wier burgermeister und rath zusambt der gantzen gemeine der stadt Loszlaw, iezige und künftige, mitbürgen vor obgedachten herrn Balthasar Wültschken ..., erben und nachkommen, globen sämbtlichen bey unszern treuen und glauben, dasz deme allem, wasz oben und unten geschriben und verfast, ein genügen geschehen und dieszes gehalten werden sol. Dafern es aber nicht geschehe, wie oberwehnet, welches Gott verhütten wolle, alsz werden mögen unszere obgeschriebene gleubiger uns hierzubringen durch geistlichen und weldtlich recht, auch mit aufhaltung in städten, märckten, in allen kretschmen, auf wegen und aders wo, da sie uns betreffen werden können und dasz so ofte, alsz es von nöthen sein möchte. Sagen auch zue dieszes kaufes keinerley weisze losz zu sein, wier haben dan unszere petschaften von unszern gleubigern ordentlich gelöszet und den verhaltenen zinsz mit den schäden bezahlt. Darüber dan ich selbst schuldner zusambt meinen erben und nachkommen mier diess vorbehalte, wan ich ein halbes jahr den herren burgermeister und rathe der stadt Troppaw, rechten collatoren, ein aufsage thuen möchte und auf diese zeit nach laut der aufsage obige summa der viertzig gulden capital zue sambt den verhaltenen zinsz und schäden solchen zinsz wie obgeschriben, ablegen täte, so werden sie mier, meinen erben und nachkommen solchen zinsz wieder abzutreten und diesen brief zurucke zuekehren schuldig sein. Und da in dieszem briefe wasz verabseumet oder etwa versehret were, dasz sol mir, 45

Strana 46
meinen erben und nachkommen gar nicht zue behelft und meinen gleubigern nicht zu schaden sein. Deme zue urkundt und besserer sicherheit ich selbst schuldner und wier bürgen haben unszer petschaften zue dieszem brief mit unszeren eugnen wiessen und wiellen anhengen lassen. Der gegeben und geschrieben ist zue Loszlaw Freytages am tage sanct Margaretae im jahre nach der geburt des Sohnes Gottes 1520. 134 1521, prosinec 10. Opava. - Albert Pellio zakládá spolu s Jiljím Grossem nadaci u oltáře sv. Stanislava v Opavě. Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opavy, inv. č. 131, sign. XIV 4 (originály - - dva doslovně stejné exempláře, ale jiného data: první z 3. prosince 1521, na pergamenu 41,5 x 31,5 cm, plika 7 cm, druhý z 10. prosince 1521, na pergamenu 51,5 x 24 cm, plika 5 cm). Kopiář oltář. nadací A, fol. 91 - 93, čís. NN (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 21. 11. 1630). Tamtéž, fol. 95 - 96, čís. OO (opis ověřený týmž, v Opavě 22. listopadu 1630). Tamtéž, fol. 100 - 101v, čís. RR (opis ověřený týmž, v Opavě 25. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 187 - 190, čís. NN (opis). Tamtéž, str. 193 - 195, čís. OO (opis). Tamtéž, str. 203 - 206, čís. RR (opis). Pečet: na obou listinách utržena. Albert Pellio (Kožišník?) vyznává, že založil ke spáse duše své, své manželky Marty, svých přátel, příbuzných a dobrodinců, v kostele Panny Marie v Opavě nový oltář ke cti sv. Stanislava a opatřil ho všemi potřebami a zakoupil ke zřízení nadace při něm roční plat 12 zl. uh., jak ukazuje kupní listina, s povinností, aby oltářník sloužil každý týden 2 mše, první za odpuštění hříchů a druhou za zakladatele. Kdyby však někdy svou povinnost nevykonal, má propadnouti pokutě 2 českých grošů, z nichž má dostati zvoník, který má dohlížeti na správné plnění povinností, 2 denáry, zbytek pak se má rozděliti mezi chudé. A protože Jiljí Gross, opavský děkan a oltářník, jeho nevlastní syn, přispěl na zřízení nadace obnosem 50 zl., má po čas života dostávati roční plat 4 zl., zbytek pak oltářník, avšak s povinností odsloužení všech povinností, po jeho smrti má tento plat připadnouti oltářníku bez zvýšení povinnosti. Podaci rezervuje na dožití sobě a své manželce, potom má přejíti na jeho zmíněného syna Jiljího, potom na jejich potomky, po vymření rodu na městskou radu opavskou. Nyní prezentuje za oltářníka Martina Klementa (syna) Pelliona (Kožišníka?) z Opavy, klerika olomoucké diecéze, s povinností zachovati rezidenci. Kdyby však zmíněný plat byl někdy vykoupen, má se souhlasem oltářníka zakoupiti plat nový. Žádá proto olomouckého biskupa Stanislava Thurza nebo jeho generálního vikáře, aby jmenovaný plat přijali a zřídili z něho při zmíněném oltáři církevní obročí. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Stanislao. Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, domino meo colendissimo ac gratiossimo aut ipsius in spiritualibus vicario. 3 Sv. Markéty jest 20. července. 46

Strana 47
Ego Albertus Pellio, civis oppaviensis ..in meae ac consortis meae Marthae denominatae nec non amicorum, consanguineorum et benefactorum meorum animarum salutem et remedium, in laudem denique omnipotentis Dei suaeque gloriosissimae ac intemeratae Genitricis Virginis Mariae sanctorumque omnium, in speciale tamen decus sancti Stanislai, altare eiusdem per me Albertum praefatum in ecclesia parochiali oppaviensi de novo extructum cum attinentiis suis necessariis provisum decenter, non tamen dotatum nec in beneficium ecclesiasticum erectum, cum duodecim florenis ungaricalibus, triginta sex grossos oppavienses pro floreno computando, iam actu legitimo emptionis et venditionis titulo, subreemtione, pro centum et quinquaginta florenis similibus comparatis, prout literae desuper confectae plenius testantur et docent, fundandum et dotandum duxi fundoque et doto per praesentes, modis et conditionibus subsequentibus: primo, ut ipse altarista praesens et omnes eius successores qualibet septimana duas missas per se vel, legitimo obstante impedimento, per alium compleat diligenter, unam ut puta pro peccatis et aliam pro fundatoribus diebus quibus maiorem habuerit devotionem. Casu vero, quo aliquam neglexerit altarista missam, ex tunc poenam pro qualibet neglecta duorum grossorum boemicalium incurrat, e quibus duos denarios campanatori, qui negligenciis huiusmodi superattendere debet, residuum autem pauperibus Christi distribuere teneatur. Quoniam etiam honorabilis dominus Egidius Gross," decanus tunc temporis et altarista oppaviensis, filius meus privignus dilectus, quinquaginta florenos supradictos contribuit et addidit, volo itaque, ut idem dominus Egidius censum quatuor florenorum supranominatorum pro se, quamdiu vixerit, servet et altarista octo reliquos, pro quibus nihilominus missas praefatas peragat, post mortem vero eiusdem domini Egidii census praefatus quatuor florenorum ad altare ipsum eiusque ministrum cadat perpetuo, non subsequente exinde aliquid maioris gravaminis vel oneris altario vel altaristae, quod praesentibus literis exprimitur. Jus patronatus autem et praesentandi vita comite mihi atque consorti meae Marthae reservo, post mortem vero meam et consortis meae ut sit apud dictum dominum Egidium, quo defuncto vel decedente, apud haeredes meos vel uxoris meae et eorum sequentes legitime secundum lineam sanguinis succedentes. Si vero casu vel successu temporis hearedes cessaverint vel desierint, tunc devolvi debet perpetuo collacio et ius patronatus ad providos et circumspectos viros magistrum civium et consules dictae civitatis oppaviensis, qui modo et forma praemissis aliquem habilem et idoneum loci ordinario praesentare tenebuntur et debebunt. Nunc vero ad id discretum Martinum Clementis Pellionis' de Oppavia, clericum vestrae olomucensis diocesis, praesentandum duxi et praesentibus in Dei nomine instituendum et confirmandum praesento, qui quidem Martinus et omnes eius successores altaristae ad personalem obligati esse debent residentiam. Caeterum quia census praesens sub reemptione comparatus est, volo, ut quandocunque censum redimi contigerit, alius similis census pro summa capitali praefata in locotuto et securo de scitu et voluntate ipsius altaristae comparetur et ematur. Ut autem mea praedicta ordinario dotatio et fundatio in omnibus suis punctis, clausulis et conditionibus robur perpetuo duraturum Albert Pellio (Kožišník), měšťan opavský, odjinud není znám. Jiljí Gross, nevlastní syn Alberta Pelliona, jest patrně totožný s Jiljím Řehořovým z Opavy, který studoval na univerzitě v Krakově, kde jest zapsán v letech 1500 - 1502. Tam také dosáhl titulu bakaláře (Prasek, Program 1894, str. 7). Později se stal oltářníkem ve svém rodišti a děkanem děkanství opavského. R. 1521 přispěl obnosem 50 zl. na zřízení nadace při oltáři sv. Stanislava u Panny Marie, který dal zbudovat jeho nevlastní otec a proto také mu bylo zajištěno podací (zde). Brzy poté však Gross přilnul k luterství a v červenci 1525 se stal evangelickým kazatelem u sv. Kryštofa ve Vratislavi jako jeden z prvních (s ním Hess a Moiban). Opavská městská rada sice žádala, aby se vrátil a rezidoval u oltáře, jehož důchodů požívá a hrozila mu jejich zastavením, avšak vratislavská městská rada 31. prosince 1525 odpověděla, aby byl ponechán v úřadě kazatele a aby mu nebyly požitky odňaty, „da es viel besser sei das Wort Gottes zu verkündigen, denn daheim bei dem Altare zu residieren“ (J. Zukal, Die Einführung der Reformation in Troppau, ZGKGSch., 2/1906 - 7, str. 164). Další osudy jeho známy nejsou. Martin Klement Pellio (Kožišníka) odjinud znám není. 47

Strana 48
obtineat, vobis reverendissimo domino praefato domino meo gratiosissimo et colendissimo, omni humilitate et reverentia attentius supplico, quatenus pro divini cultus augmento antedictam fundationem et dotationem praefati altaris cum omnibus suis clausulis, articulis, punctis et conditionibus approbare et ratificare ipsumque altare praefatum sancti Stanislai in beneficium ecclesiasticum erigere et creare, censum quoque duodecim florenorum praefatorum eidem incorporare, unire, inviscerare ac libertati ecclesiae subiicere, omnia quoque et ipsum Martinum ad beneficium huismodi praesentatum Paternitas vestra reverendissima confirmare, defectus denique omnes supplere dignetur gratiosius, pro ut ad eiusdem reverendissimae Paternitatis vestrae spectat officium. In quorum testimonium sigilla, honorabilis puta viri Egidii, decani praefati, et meum praesentibus sunt appensa. Datum Oppaviae anno Virginei partus millesimo quingentesimo vigesimo primo die decima decembris. 135 1521, prosinec 17. Olomouc. - Rehoř z Lewenberka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje nadaci při oltáři sv. Stanislava v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 91 - 94, čís. NN (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 21. listopadu 1630). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 187 - 192, čís. NN (opis). Rehoř z Lewenberka vyznává, že mu byla jménem Alberta Pelliona, měšťana opavského, předložena listina, týkající se zřízení nadace při oltáři sv. Stanislava ve farním kostele v Opavě, aby ji potvrdil, prohlásil za církevní obročí a za oltářníka ustanovil zakladatelem presentovaného Martina, syna Klementa Pelliona z Opavy, klerika diecéze olomoucké. Oficiál žádosti vyhovuje a dává dovolení, aby v čas potřeby mohl býti plat k oltáři vymáhán podle církevního práva. Inserována listina Alberta Pelliona ddto Opava 10. prosince 1521 - viz čís. 134. 136 1530, duben I. Opava. - Václav Tvorkovský z Tvorkova a Kravař prodává roční plat 5 zl. na Malých Hošticích k oltáři sv. Kateřiny v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 190 - 192v, čís. RRRR (opis - překlad z češtiny do němčiny - ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 1. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 358 - 362, čís. RRRR (opis). Václav Tvorkovský vyznává, že ve své potřebě prodal roční plat 5 zl. na své vsi Malých Hošticích Janu Wernerovi, oltářníku oltáře sv. Kateřiny v kostele Panny Marie v Opavě, k témuž oltáři, založenému od kněze Wolfganga (má být Jana Wolfa!), za 60 zl. uh. Tento plat má vybírati fojt a konšelé zmíněné obce a na sv. Jiří a na Vše svaté jej odváděti do Opavy. Kupitel si vyhražuje právo zpětného kupu a slibuje záruky, že plat bude řádně odváděn. Současně s tím se za řádné odvádění platu zaručili Arnošt Tvorkovský z Tvorkova 48

Strana 49
a Kravař a na Raduni, Kryštof Tvorkovský, Kašpar Rottenberg z Ketře a Drslavi, zemský sudí knížectví opavského, Jaroslav Oderský z Lideřova, Jindřich Šíp z Bránice a na Loděnici, komoří knížectví krnovského, Alexander Vysocký na Vysoké, zemský sudí knížectví krnovského. Oltářník má býti povinnen sloužiti l mši týdně za zemřelého kněze Wolfganga, zakladatele nadace. Ich Wentzel von Tworkow und Krawarz mit meinen erben und nachkommen bekenne hiernit diesem brief ..wie dass ich zue meiner sondern notturft ...verkaufe und craft diess briefs verkauft habe fünf gulden iährlichen zinses rechten kaufs auf meinem dorfe Klein Hoschitz' und auf allen meinen leuthen, so in selbten dorfe wohnhaft, ietzigen und künftigen, dem ehrwürdige priester Johann Werner, altaristen zue Troppaw des altare der Jungfrauen sanct Catharinae in der Kirchen Unser lieben Frauen in Troppaw zue pfarr, zu selbten altare Václav Tvorkovský z Kravař byl synem Jiříka Tvorkovského. Jeho sourozenci byli Arnošt, Kryštof, Oldřich a Jiří. V pramenech přichází v letech 1518 - 1545. Jeho manželkou byla Kateřina z Děhylova, v době oddavek nedospělá. Proto bylo o tento sňatek dlouhé jednání u církevního soudu v Olomouci i před zemským právem v Opavě, ba dokonce až před samým králem, který konečně r. 1527 dal souhlas k tomu, aby mu byla manželka poručníky vydána. Podobně také byly dlouhé spory o statek Kateřiny z Děhylova, totiž Dobroslavice. Mnoho sporů měl Václav také s komturem u sv. Jana v Opavě Mikulášem Hertvíkem kvůli Malým Hošticím. R. 1533 vedl jízdu z Opavska proti Turkům. Zemřel r. 1545 a zůstali po něm dva synové: Jiří Bernard a Jan Konstantin. Jeho manželka provdala se pak za Ondřeje Bzence z Markvartovic. Malé Hoštice, ves v sousedství Opavy, vznikly patrně kolonizační činností velehradského kláštera, při němž se připomínají r. 1270 pod jménem Minus Hoschicz (CDM IV, 42), a to na pozemcích, které dříve patřily k Velkým Hošticím. V té době však už klášter prodejem pozbyl celé Velké Hoštice a v Malých Hošticích mu zůstal jen jeden lán, z něhož šel roční plat 1 kopy grošů a jednoho lotu, mlýn, z něhož vycházelo půl kopy grošů, zahrada a ještě nějaké menší pozemky (CDM IV, 29). Většiny Malých Hoštic nabyl opavský měšťan Heřman Loſhení, který již r. 1289 prodal louku u vsi Velkých Hoštic Ludvíku a Jindřichu, měšťanům opavským (SAO Klarisky E 1). R. 1365 koupila abatyše od sv. Kláry v Opavě statek vdovy Vílovy v Malých Hošticích a kníže Mikuláš kup potvrdil a osvobodil tento majetek ode všech dávek s výjimkou berní, které se někdy ukládají klášterům a berně, která se z tohoto statku odvádí klášteru velehradskému (SAO Klarisky A 6). R. 1431 zakoupil klášter sv. Kláry od kláštera velehradského roční plat 5 kop 24 groše za obnos 45 kop grošů (SAO Klarisky L 3) a klášter velehradský pro záhubu, kterou utrpěl od táboritů, zapsal r. 1437 se souhlasem knížat tento plat na svém dvoru v Malých Hošticích a Tvrdkově (SAO Klarisky L 4). Kdy zde nabyli majetku křížovníci od sv. Jana v Opavě není známo, ale někdy kolem r. 1430 pustil jim kníže Přemek k jejich dosavadnímu držení v Malých Hošticích také vrchní právo (Prasek, Historická topografie, str. 230). Díl velehradský byl později zastaven současně se Stěbořicemi Běrkům z Násile a ti zapsali na Malých Hošticích Jiříku Tvorkovskému z Kravař 100 zl., takže mu odtud vycházel roční plat 10 zl. Po smrti Jiříka Tvorkovského dědil jeho právo na Malých Hošticích jeho syn Václav (viz předchozí poznámku), který také došel neznámým způsobem vrchního práva nad lidmi dílu svatojanského a také odkoupil od Jiříka Běrky všechno jeho právo na Malých Hošticích (tamtéž). R. 1530 prodal Václav Tvorkovský roční plat 5 zl. z této vsi k oltáři sv. Kateřiny u Panny Marie v Opavě (zde). Jan Werner, oltářník u sv. Kateřiny v Opavě a současně farář v Sudicích, uvádí se v letech 1526 - 1530 u příležitosti zakoupení ročního platu 5 zl. na Malých Hošticích k oltáři sv. Kateřiny. Jak se dovídáme z jednání před zemským právem opavským, jednalo se vlastně o plat, který byl r. 1519 zajištěn na Bolaticích (viz čís. 131). Při dělení otcovského zboží r. 1528 (ZDO IV, 18 - Kapras 217, č. 49) byl tímto platem zatížen podíl Václavův, avšak ten ani jeho bratr Kryštof, jeden z jeho ručitelů, nespěchali vyvadit Bolatice od tohoto břemena, a proto dědic Bolatic Oldřich pohnal Kryštofa z 60 zl., „že listu svého, kterýž kněz Jan Werner oltářník opavský, na 60 zl. na vsi jeho Boleticích zapsané jmá, vyvaditi nechce“ (Půh. op. VIII, 222). Kryštof se k této povinnosti přiznal, ale současně pohnal zase Oldřicha ze 60 zl., „že jest s ním mluvil pan Václav z Tvorkova, jeho bratr, žádajíc jeho, co se těch 60 zl. dotýče, keréž jsú zapsané na jeho vsi Boleticích, prosíce jeho, aby toto shovění měl a toho zápisu na tej vsi nechal do některého nedlouhého času, až by takovej sumy přijíti mohl, že je chce zaplatiti a do toho času úrok z tej sumy spravovati a toho mi k potřebě mej svědomí dáti nechce“ (tamtéž 225). Současně však poháněl Kryštof také Jaroslava Oderského z Lideřova a na Křenovicích, aby mu postavil kněze Jana Wernera k svědomí (tamtéž) a bratra Václava z Tvorkova z 60 zl., že listu, kterýž má na něho na 60 zl. a plat na vsi Bolaticích zapsán od kněze Jana Wernera, faráře sudického, vyplatiti a v jeho moc dáti nechce (tamtéž). Bratři se potom porovnali, a to tak, že Václav zajistil plat k oltáři na svém podílu v Malých Hošticích 49

Strana 50
von priester Wolfgang4 gestieftet, umb sechtzig gutter ungerischer... goldgulden, welchen zins der fünf gulden troppawischer müntze und wehrung der richter und schöppen gemelten dorfs ...sollen von meinen leuten gedachten dorfes einnahmen und nach empfang werden die schuldug sein und sollen ohne allen vorteil, verwiederung und eintrag mein, meiner erben und nachkommen dem priester Johann Werner genant altaristen obgemelten altares sanct Catharinae und allen nachkommen, genenten altares Altaristen, geben und vorvolbezahlen und in seine behausung aldar zue Troppaw sollen und werden verpflicht sein zuebringen alle jahr auf ihre selbst last, mühe und schaden, und soleches unterschiedlich auf sanct Georgi...drietehalben gulden und nacher bald auf allerheiligen folgent drietehalben gulden erfüllen und geben sollen. In welchen kauf und einnamb des zinses ich mir, meinen erben und nachkommen kein recht bevorbehalte, ich würde den meine erben und nachkommen solchen zins hienwieder mit sechzig... gulden auszkaufen und erwehnten altares altaristen und den ehrsahmen und weisen herm burgermeister und rath der stadt Troppaw, collatores aldar in Troppaw, in ihr gewalt erwehnte sechzig gulden geben und bezahlen. Und im fall der richter und schöppen in gemeltem dorfe Klein Hoschitz ...auf oberwehnte zeit solchen zins zu geben seumen würden und nicht abführten, alsz gebe ich volle macht und recht hiemit diesem brief dem priester Johann Werner und allen selbigen altares sanct Catharinae und ihren collatoren, dasz sie die werden darzuebringen mögen mit allem dem recht und brauche, wie ich sie selbsten darzugebracht habe alsz ihr eigene und erbliche leute, und das so ofte, alsz es nott sein würde, ohne alle meine vorhindernüsz, meiner erben und nachkommen, und globe darwieder nicht zue sein noch zue reden. Ich obgeschriebener Wentzel verspreche auch in craft diess briefs vor mich, meine erben und nachkommen, dafern iemand obigen iährlichen zinsz der fünf gulden was gesalts ansprechen thete, dass ich selbten entfreyen, verrichten und auf meine last und mühe ohne einigen vorteil und verwiederung unter denen allen peen, wie es das land zue Troppaw zue recht und gewohnheit hat, lössen wiel. Im fall auch die collatores oder vorgemeltter priester Johann Werner oder aber künftige altaristen genenten altares sanct Catharinae etwa schäden wegen mahnung des zinses oder sonsten etwa anders mit schieken oder vermahnen nehmen würde wegen unser nicht haltung und zahrung der zinsen, alsz globen wier bey unsern treuen und glauben alle wieder zue kehren und zuebezahlen bey unser glauben und oben und unten gesetzten peen. Und wier Ernst von Tworkow und Krawarz und auf Radun,' Christof von Tworkow und Krawarz,' Casper Rottenberg von Ketscher und Dierschel,' landrichter des fürstentumbs Troppaw, Jaroslaus Odersky von Liederzaw, Heinrich Schipp von Branitz und auf Lodnitz," Zde jest patrný omyl: základní jistinu ke zřízení nadace nevěnoval kněz Wolfgang, nýbrž kněz Jan Wolf (viz čís. 131). O Arnoštu Tvorkovském z Kravař viz čís. 126, pozn. 6. Kryštof Tvorkovský z Kravař byl synem Jiříka Tvorkovského a jeho manželky Elišky z Langnov. Jeho sourozenci byli Arnošt, Oldřich, Jiřík a Václav, jeho manželkou Anežka Haugvicovna z Biskupic, již přijal r. 1528 na spolek na svůj majetek. V pramenech vystupuje Kryštof v letech 1518 - 45. Držel Oldřišov, Kyjovice, Těžkovice, Budišovice, Pustou Polom a Podvihov. Zemřel 12. března 1545 v Olomouci. O Kašparu Rotmberkovi z Ketře viz čís. 122, pozn. 5. Jaroslav Oderský z Lideřova byl synem Jana Oderského z Lideřova a jeho manželky Kateřiny Rotmberkové z Ketře. V pramenech se jeho jméno vyskytuje poprvé r. 1506, kdy pohnal Bernarda, Jiříka, Hynka a Voka Běrky z Násile, že jsou mu dlužni 40 zl. ročního platu a toho mu neplní. (Půh. op. VI, 141, 143). R. 1514 pohnal Fridricha Herborta z Fulštejna na Sosnišovicích z 200 zl., že zemřelá Anna z Nové Cerekve měla v jeho domě v Opavě uloženy svršky a on má k nim právo (tamtéž 275, 285). R. 1519 koupil od Baltazara ze Zvole Křenovice s pustým zámkem Fulnovem a malou Chuchelnou (ZDO III, 53 - Kapras II, 178, č. 165) a psal se potom z Křenovic. R. 1533 přikoupil ještě Sudice (ZDK II, 10). V letech 1526 a 1534 byl výběrčím daně (KPO II, 333, 918). Zemřel r. 1538 a pochován u Panny Marie v Opavě, kde měli Oderští rodinnou hrobku. Zůstali po něm synové Jaroslav, Petr, Václav a dcery Šťastná a Anna. Jeho manželkou byla Šťastná Harasovská z Vysoké. 50

Strana 51
cammerer des fürstentumbs Jägerndorf, Alexander Wisotzky auf Weissagk," landrichter des Fürstumbs Jägerndorf, bürgen und wahre mitgelter mit obgeschriebnem herrn Wentzel vor ihne, seine erben und nachkomben globen mit gesambter und unzertheilter hand bey unserem gutten glauben, dasz deme allem, was obgeschrieben und vorfasset, sol ein gnügen geschehen und alles volzogen werden. Da es aber ia nicht geschehe, welches Gott vorhütten, so werden sie uns mögen darzue bringen durch geistlich und weltlich recht und werden unsere leute mögen hemmen in städten, dörfern, kretschmern, auf strassen und sonsten anderwo, da sie die haben und betreffen könnten. Verspechen auch dieser obligation und kaufes keinerley weise nicht losz zuesein. Wier haben den diesen brief und unsere petschaften von oft gemelten priester Johan Wernern oder seinen nachkommen oftgenanten altares altaristen und collatoren ordentlich gelöset und die schuld mit dem zinse so verhalten zue sambt den schäden bezahlet. Im fall auch Gott der Herr iergent einem unter uns bürgen in der zeit der nicht lösung des todes nicht erhielte, alsz globen wier vorbliebenen und lebendigen bürgen ainen andern also guten und wohlhabenden anstat des todten zue uns in diese bürgschaft zuenehmen und diesen brief in diesem laut zuvorneuern und solchen gätzlich und vollendtat ob vorgemelten priester Johann Wernemn oder seinen nachkommen selbeten altares altaristen in beywessen der collatores in monatsfriest hienwieder in ihre gewalt zuegeben und einzustellen. Darüber ich dan selbst schuldner zue sambt meinen erben und nachkommen mir dieses bevorbehalte, wan ich ein halbes jahr darvor dem altaristen genenten altares oder dessen altares collatoren ein aufsage tun würde und auf dieselbte zeit vermöge der aufsage obige summa der 60 gulden capital zue sambt dem vorhaltenen zinse und schäden, wie obgemelt, erlegen möchte, alsz werden sie schuldig sein mir, meinen erben und nachkommen solchen zins wiederumb abzutreten und diesen brief wieder zuekehren und die collatoren mit dem altaristen hierwerden zu diesem altar den zins zuvorfüegen, doch also, damit sie vor die seele priester Wolfgangs, welcher diesen zinsz gestiftet hat, eine messe über vorigen aussatz de tempore cum collecta pro fundatoribus wochentlich lesen theten oder lesen lassen. Und da im fall in diesem briefe was gestalt etwas vorabseumet oder wasserley weise vorstehret oder an buchstaben ubersetzet oder vermündert were, dass sol mir, meinen erben und nachkommen zue behelft und vorgedachten altares altaristen oder collatoren zue keinem schaden nicht sein. Deme zue urkund und besserer sicherheit haben wier selbst schuldner und obgeschriebene bürgen unsere eigene petschaft mit unsern wiessen und villen an diesen brief anhengen lassen. Jindřich Šíp z Bránice na Loděnici uvádí se poprvé r. 1518, kdy jej Barbora z Tvardavy pohnala o 200 zl. (SAO, sbírka stav. listin). R. 1519 zdědil po zemřelé matce Barboře ves Loděnici (Půh. I, 492), po níž se potom také r. 1522 píše. (ZDK I, 87). R. 1531 získal statek štítinský (Půh. II, 775), který mu byl r. 1536 vložen do zemských desk (ZDO IV, 24), zato však sám prodal r. 1532 Loděnici Jindřichu z Fulštejna (ZDK II, 8). R. 1533 se nazývá komorníkem knížectví krnovského a vkládá půl Hradčan Jiříku z Potmile (SAO, stavovský archiv). Příštího roku již není komorníkem a prodává Václavu z Bítova Jakubovice (tamtéž). R. 1539 získává od Václava z Fulštejna a na Bílovci statek hrabyňský, k němuž patřila Hrabyň s tvrzí a dvorem, Smolkov, Horní Lhota a vrchní právo nad Budišovicemi (ZDO V, 13v) a r. 1547 Kunčice, které mu na základě mocného listu králova zavázal Jiřík Koleso z Rakových (ZDO VI, 9). Za to však vložil r. 1539 Kryštofu Tvorkovskému z Kravař Budišovice (ZDO V, 12) a r. 1540 Jiříku Čapnarovi druhou polovici Hradčan. Byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla Dorota z Drahotuš, druhou Sabina Četrysovna z Kynšperka, jíž r. 1539 vložil na Štítině 1250 zl. věna (ZDO V, 10). Zemřel 21. listopadu 1553 a byl pochován v dominikánském kostele sv. Václava v Opavě, jemuž už za života zakoupil plat na louce Andrysa Švába za 100 zl. O tento plat byly spory mezi převorem kláštera Šebestiánem a Kašparem z Ketře, který udělal nad Švábovou loukou rybník a zatopoval louku, takže Šváb z ní nemohl odvádět plat (Půh. op. VI, 508, 590). Paprocký viděl u sv. Václava jeho náhrobek s nápisem: „Letha Páně 1553 ve čtvrtek den Obětování Panny Marie umřel jest urozený pán Jindřich Šíp z Bránice a na Štítině. Pán Bůh duši jeho rač milostiv býti“ (Paprocký, Zrcadlo, 446v). Zůstali po něm dva synové: Jiřík a Jaroslav. O Alexandru Vysockém z Vysoké viz čís. 122, pozn. 8. 10 51

Strana 52
Der geben und geschrieben ist zue Troppaw Freytages nach dem Sonntag Laetare jahre nach geburt des Sohnes Gottes 1530 zehlende. 137 1550, leden 6. Bílovec. - Městská rada bílovecká prodává městské radě opavské roční plat 8 zl. k oltáři sv. Valentina v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 224 - 226, čís. HHHHH (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 20. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 413 - 416, čís. HHHHH (opis). Purkmistr a rada města Bílovce prodává ve své naléhavé potřebě se souhlasem Vavřince z Drahotuš a na Benešově, dočasného hejtmana knížectví opavského, svého ochranného pána, roční plat 8 zl. uh. na městě Bílovci městské radě opavské jako kolatorům oltáře sv. Valentina v kostele Panny Marie v Opavě a knězi Valentinovi, oltářníku jmenovaného oltáře a všem jeho nástupcům, za 100 uh. zl. Plat má býti odváděn o dvou termínech: na sv. Jiří 4 zl., na sv. Václava 4 zl. Městská rada dává kupujícím právo domáhati se tohoto platu všemi způsoby podle práva duchovního i světského včetně stavení měšťanů bíloveckých, kdekoliv by byli přistiženi. Vyhražuje si však právo zpětného kupu. 11 Laetare (Jerusalem et conventum facite ...) - introit čtvrté neděle postní. Bílovec v té době patřil bratřím Jaroslavu, Petru a Václavu Oderským z Lideřova, synům Jana Oderského z Lideřova. Když však byl Jaroslav r. 1548 v Bílovci zavražděn a jeho mladší bratři byli ještě nedospělí, ujal se Bílovce Vavřinec z Drahotuš, tehdejší zemský hejtman, ale po krátkém spravování prodal statek k lepšímu těch sirotků Mikuláši Pražmovi z Bílkova a na Velké Polomi (Viz Prasek, Historická topografie, str. 27 - 28). Vavřinec z Drahotuš pocházel z rodiny, která se sice psala po Drahotuších na Hranicku, která však již dávno držela Benešov na Hlučínsku. Jeho bratrem byl Jan z Drahotuš, s nímž držel statky nedílně. Když r. 1511 vkládal Jan své manželce Eleně ze Zvole 750 zl. věna na Benešově, Bohuslavicích a Kozmicích, Vavřinec prohlásil, že „v tom jeho plná vuole jest“ (ZDO II, 37v - Kapras II, 158, č. 18). Téhož roku vložil nedílným bratřím Vavřinci a Janovi Volf z Drahotuš tři rybníky a les v Bohuslavicích (ZDO II, 41 - Kapras II, 163, č. 139). R. 1523 pustila jim Žofka z Drahotuš na Lichnově Bohuslavice i se zahradníky a půl Vřesiny (ZDO IV, 2 - Kapras II, 195, č. 5). Téhož roku byl Vavřinec poručníkem věna Doroty z Drahotuš, manželky Jindřicha Šípa z Bránice (ZDO IV, 3 - Kapras II, 19, č. 8). R. 1526 byl ženat s Markétou Oderskou z Lideřova a zajistil jí na svém díle v Benešově 1000 zl. věna (ZDO IV, 15v - Kapras 212, č. 39). R. 1529 vedli oba bratři spor o Štěpánkovice s abatyší Žofií od sv. Kláry v Opavě a byli na tuto ves zemským právem zvedeni (ZDO IV, 18v - Kapras II, 218, č. 54). R. 1530 prodali půl vsi Vřesiny Bernardu ze Zvole a na Hlučíně (ZDO IV, 19v - Kapras II, 220, č. 59). Jejich sestrou byla též Barbora, provdaná r. 1528 za Jiříka Všelického z Všechlap (Půh, II, 524). R. 1530 získali Závadu (ZDO IV, 20 - Kapras II, 222, č. 65). Potom o Vavřinci zprávy mlčí až do r. 1543, kdy byl zemským hejtmanem opavským (Půh. op. V, 15). Zemské právo si tehdy na něho stěžovalo, že zlehčuje soud „půhony nebejvalými a na potvoru učiněnými“. Jednalo se tehdy o půtku s Barborou z Lutyně na Bolaticích a Zábřehu. R. 1548 měl spor s pány Tvorkovskými z Kravař, jímž upíral starožitnosti rodu (Půh. IX, 37 - 38; ZDO II, č. 29). R. 1551 pohoní o postoupení Štěpánkovic (Půh. V, 382), r. 1555 jest zase on pohnán o vydání počtu ze statku dobroslavického, který spravoval jako zemský hejtman. Domáhal se tehdy práva nemocného roku, ale protože nemoc neprokázal, byl mu učiněn zvod na Kobeřice (Půh. VI. 50). R. 1557 byl od krále povolán do Prahy v neznámé záležitosti. Chystaje se na cestu, učinil poručenství o svých dětech a majetku (Půh. XIV, 51). Této cesty dlouho nepřežil, neboť zemřel někdy mezi svátky svatodušními a sv. Lucií r. 1557 (Půh. IX, 79). Zůstali po něm synové Beneš, Albrecht a Jan. Byl velmi zámožný, neboť Henrich z Drahotuš na Benešově se před zemským právem domáhal svědomí svědků, že jeho strýc měl na hotovosti 4000 zl. (Půh. V, 576). Kněz Valentin, oltářník u sv. Valentina v Opavě, odjinud není znám. 52

Strana 53
138 1539, leden 24. Olomouc. - M. Jan Schonberger, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje spojení nadace při oltáři Zmrtvýchvstání Páně s úřadem kazatele ve farním kostele Panny Marie v Opavě. Ústřední archiv řádu německých rytířů ve Vídni, a 2040 (originál). Zemský archiv Opava, prac. Olomouc, Arcibiskupská konsistoř v Olomouci - Liber erectionum, inv. č. 146, rkp. A 1, fol. 243 � 246 (opis). Regest: Pettenegg, UDO, čís. 2398. M. Jan Schonberger vyznává, že mu městská rada opavská předložila listinu Martina z Dobřan, generálního vikáře a oficiála olomouckého, ddto 8. listopadu 1452, týkající se zřízení nadace při oltáři Zmrtvýchvstání Páně v kostele Panny Marie - viz čís. 66 - se žádostí, aby toto obročí bylo spojeno s úřadem kazatele v témže kostele. Protože obročí bylo uprázděno odpadem nějakého M. Jana, oficiál žádosti městské rady vyhověl. 139 1554, září 28. Velké Heraltice. - Jan ml. z Vrbna na Bruntále a Velkých Heralticích prodává roční plat 4 zl. na Velkých Heralticích k oltáři Božího Těla v Opavě. Zemský archiv Opava, J. Zukal, Město Opava, různé, fol. 81 (opis). Jan ml. z Vrbna na Bruntále a Velkých Heralticích vyznává, že prodal 4 zl. ročního platu na vsi Velkých Heralticích purkmistru a městské radě opavské a Bratrstvu Božího Těla ve farním kostele Panny Marie v Opavě k oltáři sv. Antonína ve špitálu za 50 zl. Fojt a starši vsi Velkých Heraltic budou povinni odváděti tento plat buďto oltářníku nebo městské radě vždy na sv. Jiří a sv. Václava, vždy po 2 zl. Kdyby však tak neučinili, má oltářník a městská rada právo je k tomu nutit příslušnými tresty a prodavatel uhradí všechny tím vzniklé škody. Jan Prokurátorův zvaný Schömberger z Olomouc, 13. října plebán uničovský (SAB Archivy zrušených klášterů), 3. prosince 1501 kanovník brněnský (AMB 824), 30. září 1508 kanovník olomoucký (SAOlom., kapitulní archiv A V b 11). R. 1530 se stal farářem u sv. Mořice v Olomouci (Ziegelbauer, Ol.l, III, 374), generálním vikářem naposled 1539 (V. Prasek, Listinář Selského archivu. 1. sv., Olomouc 1902 - 1904, I, 14). R. 1450 zvolen kapitulním děkanem, zemřel 4. června 1541. - Dodal dr. M. Zemek. Blíže neznám. Jan ml. z Vrbna na Velkých Heralticích byl synem Albrechta z Vrbna, zemřelého někdy koncem r. 1541 nebo počátkem r. 1542. V pramenech vystupuje poprvé r. 1542. Dědil po otci Velké Heraltice, které podle odhadu z r. 1542 spolu s Bruntálem měly cenu 10500 kop grošů, majetek poddaných 1121 kopu grošů (SAO, stavovský archiv B IV 7). R. 1554 zajistil Jan na Velkých Heralticích roční plat 4 zl. k oltáři Božího Těla v Opavě (zde). R. 1557 podnikl Jan delší cestu do Polska. Ke konci života zastával úřad zemského hejtmana knížectví opavského. Zemřel r. 1572 a pochován byl v kostele ve Velkých Heralticích, kde jest dodnes zachován jeho náhrobek, zazděný na venkovní straně presbytáře (Zukal, pozůstalost). 53

Strana 54
140 1562, květen 25. Opava. - Hanuš Sedlnický z Choltic na Polance vykupuje roční plat 10 kop grošů k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě, váznoucí dosud na Polance. Kopiář oltář. nadací A, fol. 219 - 220, čís. EEEEE (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 18. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský zemský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 363 - 366, čís. EEEEE (opis). Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, Ondřej Bzenec z Markvartovic, Hanuš Macák, Tomáš Točil a Leopold Siedendörfer dojednávají dohodu mezi Hanušem Sedlnickým z Choltic na Polance a městskou radou opavskou jako kolatory oltáře Zmrtvýchvstání Páně v knížecí kapli při kostele Panny Marie v Opavě a to takovou: Lidé pana Sedlnického z Polanky byli městské radě opavské jako kolatorům zmíněného oltáře povinni odváděti roční plat 10 kop grošů z nadace knížete Viléma. Pan Sedlnický nyní tento plat vykupuje složením obnosu 300 zl. a zavazuje se vydati Opavským do příštího sv. Václava list na tento obnos. Proti tomu městská rada přijímá jmenovaný obnos a v téže době vydá panu Sedlnickému list knížete Viléma, týkající se tohoto platu. Obě strany požádají císaře o schválení této transakce, která má býti při nejbližším zemském sněmu zapsána do zemských desk. Im jahre des Herren 1562 zehlend, Montages nach Trinitatis, durch uns Hansen Peterswaldsky von Peterswalde, Andres Bsentzen von Marckerwitz und auf Trzebowitz, Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, syn Jana st. Petřvaldského, přichází v pramenech od r. 1539, kdy se po smrti svého otce i na místě svých nezletilých sourozenců ujal otcova dědictví, totiž Petřvaldu, Zábřehu a Košatky, manských statků biskupství olomouckého. R. 1542 nabyl Hanuš Přívozu. R. 1544 byla uzavřena mezi sourozenci dohoda o rozdělení statků po otci, a to taková, že Bernard a Jetřich obdrželi Petřvald, Petřvaldík a Košatku, Jiřík Zábřeh a Hanušovi bylo dáno 1700 kop grošů (SAK, manství Petřvald). R. 1558 přijal léno na Starou Bělou a Výškovice (tamtéž, Manské desky V, 66), avšak za to pustil Přívoz a r. 1561 se píše „někdy na Přívoze“. Jeho manželkou byla Markéta Karvínská, jíž r. 1546 zapsal na Přívoze 500 zl. věna (Kop. M. fol. 64). Zemřel 4. července 1574 a zůstaly po něm jako dědičky dcery Anežka a Alena. V jakém poměru byla k němu Marta z Petřvaldu, příslušnice kláštera bosaček v Opavě, přijatá r. 1578 do kláštera sv. Kláry, nedovedeme pověděti. Ondřej Bzenec z Markvartovic byl synem Jindřicha Bzence za Třebovicích a jeho manželky Anny Hufovny z Bohušic. V mládí se cvičil v rytířství a za Karla V. a Ferdinanda I. se zúčastnil mnohých vojenských tažení. R. 1556 se vrátil do vlasti a oženil se s Kateřinou z Děhylova, vdovou po Václavu Tvorkovském z Kravař, s níž měl syny Jindřicha a Bohuslava a dceru Annu, kteří však všichni zemřeli předčasně, takže potom byl bezdětný. R. 1556 při tažení do Uher proti Turkům s císařem Maxmiliánem jel s 8 koni a 6 vozníky, tam mu však byl z rozkazu císaře podřízen praporec vojáků z knížectví opavského. (Paprocký, Zrcadlo, fol.398). R. 1556 učinili bratři podíl o dědictví po otci, a to tak, že Ondřej dědil Porubu, Fabián s Janem Třebovice, Petr s Albrechtem půl Svinova. Albrecht však někdy kolem r. 1560 zahynul v námořní bitvě s Turky u Španěl, Petr přikoupil druhou polovici Svinova, avšak zemřel rovněž r. 1560. Jan zemřel r. 1568 a tak došlo k novému dělení dědictví r. 1574. Tehdy dostal Ondřej, který zatím r. 1573 koupil Klimkovice a psal se proto z Klimkovic, tvrz a dvůr Porubu s kostelním podacím a díl ve Svinově, zahradníky, háj Hranečník a louku u Výškovic, Fabián dvůr a městečko Třebovice a druhý díl Svinova (ZDO VII, 32), avšak když Fabián r. 1578 bezdětný zemřel, zdědil Ondřej i jeho díl. Ke Klimkovicím, které mu byly vloženy do zemských desk až r. 1578, patřily městečko Klimkovice i s předměstím, ve vsi Polance lidi a mlýn oderní, ves Langnov a dvůr Čilov (ZDO VII. 38). K tomu přikoupil Ondřej r. 1589 dvůr Svobodský na předměstí ratibořském v Opavě (ZDO VIII, 14) a r. 1591 manskou ves Jaktař vyjma patronát a faru s příslušenstvím za 1600 zl. (Notizenblatt 1867, str. 59). R. 1584 držel také manskou ves Starou Bělou, odkud na nátlak biskupa Stanislava Pavlovského vypudil nekatolického predikanta a dosadil kněze katolického (Wolný, Kirchliche Topographie, III, 409). R. 1582 držel také manství Bartultovice u Osoblahy. V letech 1586 - 94 byl hofrychtéřem olomouckého biskupství a od let devadesátých až do smrti hejtmanem knížectví opavského. R. 1588 se odhadovalo jeho zboží na 9200 zl. Mezi ním a pány z Vrbna byly stálé spory a již r. 1575 si 54

Strana 55
Hansen Matzaken, Thomas Totschiln" und Leopold Siedendörfern, bürgern zu Troppaw, ist ein gäntzliche und retliche berednüsz geschehen zwischen dem wohlgebohrnen herrn hern Hannsen dem elteren Sedlnitzky von Choltitz und auf Polancke" eines, und den ehrsamen weisen herrn burgermeister und rathe der stadt Troppaw als collatoren des altares der Urstände des Herren in der fürstlichen capellen bey der pfarre Unser lieben Frauen zue Troppaw und anstat des altaristen selbten altares anderseits dergestalt: Ondřej stěžoval u zemského práva, že páni z Vrbna navádějí Kašpara Sirakovského, aby ho zamordoval. Příštího roku zase Hynek z Vrbna píše zemským stavům opavským, že Ondřej píše do Olomouce i jinde, že ho Hynek zranil, avšak není prý to pravda, ať mu proto nevěří (SAO, stavovský archiv). R. 1583 poháněl opět Jan z Vrbna Ondřeje, že po smrti Jana z Fulštejna vzal dlužní úpis na 8500 zl. k sobě, zápis Jiříka Bernarda Tvorkovského na 1600 zl. a Albrechta Sedlnického na 3000 zl. a vyupomínal (Půh. IX, 162). Proto také, když byl Ondřej 27. září 1595 u Podvihova úkladně zavražděn, bylo podezření, že se tak stalo návodem pánů z Vrbna. Na místě vraždy byl později postaven pomník, který tam stával až donedávna. Dědicem Ondřejovým stal se jeho syn Kryštof. Pohřben byl v kostele v Klimkovicích, který znovu vybudoval. Tam byla pochována také jeho manželka Kateřina, zemřelá 30. května 1598. Ondřeji Bzencovi z Markvartovic jako zemskému hejtmanu knížectví opavského připsal Bartoloměj Paprocký oddíl svého spisu Zrcadlo, týkající se knížectví opavského. Hanuš Macák pocházel z rodiny opavských Macáků a jeho sourozenci byli Jakub a Daniel, později povýšený do šlechtického stavu s titulem z Ottendorfu. Hanuš se poprvé uvádí r. 1552, kdy i na místě svých mladších bratrů přiznává při šacunku majetek v ceně 2800 zl. Bratři drželi společně fojtství v Sudicích, které převzali po zemřelém Martinu Křížovi od jeho vdovy Barbory, své babičky (ZDK II, 19). R. 1557 Jan a Daniel vzdali svůj díl na tomto fojtství Petru Oderskému z Lideřova (ZDK II, 25). V letech 1557 - 1563 byl Hanuš radním města Opavy, a sice na 8. místě. R. 1565 byl spolu s Danielem poručníkem sirotků po zemřelém bratru Jakubovi. K r. 1580 se uvádějí společně Jan a Daniel Macákové. Zemřel 12. března 1582 a pochován byl v kostele Panny Marie, kde jest dosud jeho náhrobek (Zukal, pozůstalost). Tomáš Točil byl měšťan opavský a uvádí se v letech 1557 - 92. R. 1557 byl druhým purkmistrem, r. 1569 byl ženat s Markétou, dcerou bohatého měšťana v Ratiboři Ondřeje Šmolcara, s níž měl tři syny a dvě dcery: Zigmunda, Jiřího, Daniela, Kateřinu a druhou dceru neznámého jména. Z nich Jiří byl r. 1561 navrhován olomouckým biskupem za vhodného kandidáta na místo oltářníka v kostele sv. Jiří, neboť měl tehdy již nižší svěcení a hodlal studovati na kněze. Než jeho kandidatura neprošla. Podle toho byl Točil katolík. Za bouře proti biskupu Vilému Prusinovskému v Opavě r. 1569 přišel mezi rozvášněný dav do kostela, „s velikú pilností a přísným napomínaním volajíce na lidi, aby se pamatovali, kvaltu nečinili a takových věcí před se nebrali a toho přestali“ a tu bouřku s velikou prací uspokojil (J. Zukal, Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému v Opavě r. 1569, VMO 6,1896, str. 7). Zemřel někdy před r. 1592, neboť toho roku prodala vdova po něm společně se syny Jiřím a Danielem dům po otci na Horním náměstí nejstaršímu synu Zikmundu. (Zukal, pozůstalost). Leopold Siedendörfer (též Zydendorfer), měštan opavský, pocházel snad z Životic a podle nich se jmenoval Životský - Siedendörfer. V pramenech se jeho jméno vyskytuje v letech 1554 - 1579. Podle přiznávky zr. 1554 držel louku v ceně 20 zl. od Podhorního mlýna, který patřil ke špitálu sv. Antonína a svobodnou roli Šnelarovu při cestě k Hradci, kterou r. 1595 koupil od jeho dědiců Andrys Butovský. R. 1588 držel zahradu na bývalém židovském hřbitově, na níž vázl roční plat 5 grošů k oltáři sv. Maří Magdaleny ve farním kostele. V letech 1563 - 76 byl purkmistrem, r. 1572 byl vyslancem města v blíže neznámé záležitosti ve Vídni. R. 1569 při bouřích proti biskupu Vilému Prusinovskému tišil prý lid na hřbitově a zakazoval šturmovat (Zukal, pozůstalost). Zemřel někdy před r. 1579, neboť t.r. prodali poručníci Jiřík Kraus, Toman Svavius a Řehoř Fašnak Kateřině, vdově po Václavu Hesovi, dvůr, stodolu a zahradu před hradeckou bránou při kostele sv. Linharta, dva kusy polí a dvě louky po zemřelém Leopoldu Sydendorfovi za 1375 zl. (MAO XI/1 - 15). Hanuš Sedlnický z Choltic byl synem Zigmunda Sedlnického, který držel manské zboží olomouckého biskupství. Jeho bratřími byli Jiřík, Mikuláš a Václav, z nichž první držel r. 1560 Polskou Ostravu, druhý a třetí Bartošovice. (SAO, stavovský archiv). Po smrti otcově r. 1546 přijal Mikuláš léno na půl Sedlnice (tzv. Manskou Sedlnici) i na místě svých bratří Jana, Jiřího a Václava (Manské knihy 7, 31v). R. 1550 vzdali však bratři léno a přijal je sám Mikuláš (tamtéž, fol. 34). R. 1551 vzdal Jan tvrz a ves Hukovice a přijal je Jiří Sedlnický (Manské desky 7, 37), avšak r. 1553 přešly na Václava, který na ně přijal na spolek své bratry Jana a Mikuláše, „kdyžby jeho Pán Bůh bez dítek povolal“ (tamtéž, fol. 39). R. 1553 byl Hanuš poručníkem věna Markéty z Fulštejna, manželky svého bratra Mikuláše (SAK, Kopiář G), r. 1558 koupil Polanku, na níž potom seděl až do své smrti (viz čís. 87, pozn. 10). Brzy po ujetí vyplatil na Polance váznoucí plat k oltáři Zmrtvýchvstání Páně (zde). Zemřel r. 1574 jako sudí knížectví opavského. (Půh. X, 172). 55

Strana 56
Demnach die leute und untertanen des herrn Hansen Sedlnitzky zue Polancke auf seidten, so gegen Hültschen zueliegt, dem burgermeister und rath der Troppaw alsz collatoren anstat des altaristen gemelten altares alle jahre zehen marck ...jährlichen zinses zugeben schuldig gewesen, alsz siebendehalbe marck zur zeit sanct Wenceslai und vierdehalbe marck bey zeit der Weynachten, laut des briefes und fundation hertzog Wielhelmes,' weyland fürsten und herrens zu Troppaw lobseligster gedachtnüsz, solche zehen marck jährlichen zinses, haben burgermeister und rath der stadt Troppaw und anstat geregten altaristen gedachten hern Hansen Sedlnictzky von Choltitz, seinen erben und künftigen nachkommen umb ein summa geldes alsz umb dreyhundert gulden guter, in diesem fürstentumb Troppaw ganghafter müntze... rechten, wahren kaufes hiengelaszen. Und sollen beide teil Ihr Kais. Maitt. von solchen kaufe meldung tun, von I. K. M. eine confirmation hierauf auszubringen ihnen gesambt vorhülflich sein. Und nach volziehung deszen sol herr Hans Sedlnitzky von Choltitz einen brief auf papier gewöhnlicher notul nach, so von den troppawischen herm burgern gegeben werden wierdt, auf solche summe obgewente dreyhundert gulden verfertigt den herrn burgern bies zue künftig Wenceslai mit den darauf kommenden halbiährigen zinsen zuzahlen, abgeben. Bey ein hendigung selbeter verschreibung sollen burgermeister und rath der stadt Troppaw solchen brieff und der K. M. confirmation, so wol den brief hertzog Wielhelmbs auf die begabung dieses zinses dem herm Hansen Sedlnitzky von Choltitz in seine gewalt geben und einhendigen, auch bey nechstem Landtage, welcher alhier zue Troppaw gehalten wierd, sollen burgermeister und rath der stadt Troppaw mit dem herren Hansen Sedlnitzky von Choltitz diesen artickel, welcher bey einvorleibung dieses dorfs Polancke in die landtafel einvorleibet ist, und das unschädlichen der stieftung, gesambt cassiren lassen auf ihr beider uncosten. Diese berednüs vor beiden teilen chriestlich zuehalten und zuvolziehen haben sie einander vorsprochen und haben zue dieser berednütz beide teil deszen zue haltung ihr eigene petschaften aufdrucken lassen und mehrer wiessen heit haben sie uns obgeschriebene unterhändler erbeten, dasz wier zue dieser berednüsz unsere sekret aufdrucken lassen, uns und unseren erben ohne schaden. Geschehen in der stadt Troppaw im jahr und tage wie obgeschrieben. 141 1562, srpen 26. Praha. - Císař Ferdinand I. jako král český a kníže opavský potvrzuje dohodu mezi Hanušem Sedlnickým z Choltic a městskou radou opavskou, týkající se platu k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v knížecí kapli při kostele Panny Marie v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 193 - 195v, čís. SSSS (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 10. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 363 - 367, čís. SSSS (opis). Inserována dohoda ddto Opava 25. května 1562 - viz čís. 140. Nadační list viz čís. 87. Potvrzení císaře Ferdinanda viz čís. 141. 56

Strana 57
142 1562, říjen 7. Ratiboř. - Městská rada ratibořská pořizuje na žádost města Opavy ověřený opis potvrzení dohody mezi Hanušem Sedlnickým z Choltic a jimi ve věci platu k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě císařem. Městská rada jejich žádosti vyhovuje. Kopiář oltář. nadací A, fol. 193 - 196, čís. SSSS (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 10. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 367 - 368, čís. SSSS (opis). Inserováno potvrzení císaře Ferdinanda ddto Praha 26. srpna 1562 - viz čís. 138 spolu s dohodou mezi panem Sedlnickým a městskou radou opavskou ddto Opava 25. května 1562 - viz čís. 140. 143 1596 červen l. Slavkov. - Šalomon Moš z Moravčína a na Slavkově a Slatině prodává městské radě opavské roční plat 8 tol. k oltáři Maří Magdaleny. Kopiář oltář. nadací A, fol. 197 - 199v, čís. TTTT (opis - patrně překlad z češtiny do němčiny - ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 11. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 369 - 373, čís. TTTT (opis). Šalomon Moš z Moravčína vyznává, že ve své potřebě prodal 8 tolarů ročního platu ve vsi Zlatníkách purkmistru a městské radě opavské k oltáři sv. Maří Magdaleny v kostele Panny Marie v Opavě, založenému Augustinem Dreymandlem. Fojt a konšelé jmenované obce mají tento plat vybrati a odevzdati do rukou oltářníka, a to na sv. Václava 4 zl., na sv. Prokopa opět 4 zl. Kdyby však tento plat nebyl odveden v řádném termínu, má býti proti poplatníkům postupováno podle práva a zvyklostí země opavské. Kupitel si však vyhrazuje právo zpětného výkupu platu. Ich Salomon Mosch von Bittendorf auf Schlokaw und Slatin zuesambt meinen erben und nachkommen bekenne hiemit diesem briefe... dass ich zue meiner wichtigen notturft Šalomon Moš z Moravčína na Slavkově a Slatině byl v letech 1583 - 89 úředníkem na Benešově. R. 1588 odkázala mu paní Alena z Drahotuš 2000 zl., o které se však musel ještě r. 1613 domáhat u zemského práva. Kdy nabyl Slatiny, podle níž se psal, nedovedeme pověděti, r. 1602 ji prodal Aleně Bruntálské z Vrbna. S manželkou Annou Vlkovnou z Konecchlumí získal manský statek Slavkov a Uhlířov a dědičné Zlatníky, na nichž prodal r. 1596 8 tolarů ročního platu k oltáři sv. Maří Magdaleny v Opavě (zde). Na Slavkově a Uhlířově zapsal své manželce 3000 zl. věna. R. 1609 byl místodržícím úřadu zemského hejtmana v knížectví opavském, r. 1620 v zastoupení Pertolda Tvorkovského předsedal poradě, na níž se jednalo o konfederaci s moravskými stavy a přijetí Fridricha Falckého za krále. A protože se Pertold vzdal úřadu hejtmana, byl on jmenován prozatímním hejtmanem. Za to byl později pokutován 4000 zl., avšak dříve než je splatil, zemřel někdy za dánské okupace Opavy a pokutu museli složit jeho dědici Jiří, Jan a Hynek Mošové z Moravčína. Protože však nebylo úhrady, museli nejdříve jen zastavit manství slavkovské, ale r. 1630 je nakonec prodali na uhrazení pokuty. Podobně se stalo také se Zlatníky. Slavkov odkoupil za 12.000 zl. Jan Václav Sedlnický z Choltic. (J. Zukal, Slezské konfiskace 1620 - 1630. Pokutování provinilé šlechty v Krnovsku, Opavsku a Osoblažsku po bitvě bělohorské a po vpádu Mansfeldově, Praha 1916, na různých místech). 57

Strana 58
verkauft habe und craft diess briefes verkafe acht thaler jährlichen zinses rechten kaufs und auf meinem unverwürteten dorfe zue Slatnig' und an allen in diesem dorfe wohnhaften leuten, ietzigen und künftigen, den ehrvesten herren burgermeister und rath der stadt Troppaw... zue dem altar sanct Mariae Magdalene in der pfarre zu Troppaw, ewiger und löblicher gedächtnüsz von Augustino Dreymandel gestiftet, umb hundert guter ungerichter mir von ihnen mit gelde bezahlter gulden, welchen zinsz acht thaler troppawischer müntze und wehrung der richter und schöppen gemelten meines dorfs sollen von meinen leuten gedachtes dorfes einbringen und nach empfahnung sollen sie schuldig sein ohn allen vorteil, mühe und vorhindernüs und verwiederung meiner und meiner erben und nachkommen dem altaristen obgemelten altares und solches unterschielichen, erstlich auf sanct Wenceslai nach datum dies briefes ehist kommend vier gulden und auf sanct Georgi auch bald hierauf folgend die anderen vier gulden und also immer forter zue vier gulden von jahr zue jahr darzugeben und vorvolzuezahlen und zue hause oder wohnung des altaristen dahien nach Troppaw zuebringen und zueerlegen und solches auf ihren schaden, uncost und ohne allen aufschub und vorteil. Und sol dieses zinses der acht gulden einbringung geschehen vor einmahnung alles meines zinses. In welchem kauf und einmahnung des zinses ich mir und meinen erben und nachkommen einiges recht nicht laszen, es were dan, das ich meine erben und nachkommen solchen zins hienwieder umb hundert gulden geben und aldar zu Troppaw bezahlen. Und dafern der richter und schöppen obgeschriebenen dorfes Slating ...solchen zinsz auf obgesetzte termin zugeben und zuverlegen seumig würden und wie obgemelt nicht geben theten, so gebe ich hiermit diesem briefe volle macht und recht dem burgermeister und rath der stadt Troppaw, dass sie die werden mögen hiertzubringen mit allem dem recht und gewohnheit, wie ich selbsten sie hiertzu gebracht habe als ihre eigene und erbliche leute ohne alle mein verhindernüs, meiner erben und nachkommen und verspreche hierzuwieder nicht zue sein, noch darwieder nicht zuereden. Globe auch ich obgemeltter Salomon Mosch 2 Zlatníky patřily někdy Smilu z Bítova, od něhož je r. 1256 nebo krátce před tím koupil klášter velehradský a připojil ke své državě stěbořické (CDM III, 205, č. 229). Ke Stěbořicím potom patřily Zlatníky až do konce XV. století. Vrchní právo nad Zlatníky patřilo knížatům opavským a kníže Hanuš je r. 1492 zapsal spolu s dvorem Hradčancemi nad Jaktařem Janu Reníčkovi z Čermnik, nejvyššímu písaři knížectví opavského, a jeho manželce Kateřině (ZDO III, 13 - Kapras II, 124, č. 32). Ten přikoupil ještě r. 1496 od Jana Kyjovce z Lukavce na Slavkově „mlýn neboli mlýniště, jenž slove Podhorní mlýn výš svaté Trojice nad Opavú ležící u cesty hlubčické“ (ZDO III, 20v - Kapras II, 133, č. 58). Když však Reníčka r. 1502 zemřel, byly Hradčance s vrchním právem nad Zlatníky prodány opět ke Slavkovu. (ZDO III, 28 - Kapras II, 146, č. 190). Při Hradčancích byl „folvark“, který si zlatničtí obyvatelé koupili pod plat (tamtéž), zatímco Podhorní mlýn se odkazem Reníčkovým dostal špitálu sv. Antonína v Opavě (ZDO III, 31 - Kapras II, 150, č. 100). Při Slavkově zůstalo potom vrchní právo nad Zlatníky a Hradčanci také po smrti Jana z Lukavce, až syn Janův Pavel z Lukavce prodal Slavkov se vším příslušenstvím Janu Vlkovi z Konechlumí, který se už r. 1524 píše ze Slavkova (ZDO IV, 11v - Kapras II, 206, 27). Zatím však také klášter velehradský za opata Mikuláše (1486 - 82) zastavil své držení ve Zlatníkách Žibřidu Donátovi z Velké Polomě. Stalo se tak patrně r. 1467, kdy klášter zastavil také ostatní své zboží na Opavsku Bernardu Běrkovi z Násile (Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě, I, Olomouc 1934, str. 120). Jindřich Donát prodal někdy r. 1513 Zlatníky Janu Lukaveckému, čímž byly celé Zlatníky spojeny pod Slavkovem (Půh. op. VI, 260). Několikrát se potom o Zlatníky hlásili před zemským právem Štěpán a Bernard z Vrbna (např. r. 1547 - Půh. op. VIII, 359; r. 1561 - IX, 94), avšak pokaždé byli odmítnuti, neboť tehdejší majitel Slavkova Petr Vlk prokázal, že má nad Zlatníky právo, které jeho otec řádně zakoupil. V držení Zlatník se potom po smrti Jana Vlka, zemřelého r. 1543, uvázali jeho synové Hynek, Petr, Jiřík a Václav a drželi je nedílně až do smrti Hynkovy někdy r. 1553 (Manské desky VII, 23v - 24). R. 1557 při rozdílu otcovských statků připadly Zlatníky Jiřímu, který r. 1569 obdržel od krále Ferdinanda II. mocný list, aby mohl se svým zbožím na Moravě i ve Slezsku svobodně kšaftovati. Jiří zemřel r. 1598 a své zboží odkázal dceři Anně, provdané za Šalomona Moše z Moravčína a na Slatíně, která je pak vzdala svému manželu (Pozůstalost P. Petra Tesaře a Pozůstalost V. Praska v SAO). O Augustinu Dreymandlovi viz čís. 120, pozn. 4. - Podle zprávy Zukalovy (Pozůstalost, měšťané, avšak bez udání pramene) zapsal r. 1510 roční plat 8 zl. k oltáři sv. Maří Magdaleny, avšak příslušná listina se nezachovala. 58

Strana 59
craft diess briefes vor mich, meine erben und nachkommen im fall, dass obgeschriebener jährliche zinsz der acht gulden von iemanden, wer der sein möchte, ansprechen würden, mit was gelegenheit es were, es sei durch geistlich, weltlich oder heurathsrecht, dass ich solches befreien, vorrichten und entheben sol auf meine uncost und mühe ohne einig vorteil, aufschub, schäden und allerlei vorwiederung unter allen diesen pönen, wie es das land zue Troppaw zue rechte und im brauche hat. Und da auch burgermeister und rath der stadt Troppaw oder obvorgemelten altars altaristen etwa schäden wegen mahnung der zinsen oder sonsten anderwerts durch schickung oder mahnung so wol wegen meiner nichthaltung empfingen, solche alle vorspreche ich ihnen bey meinen treuen und glauben zuerstaten und zuebezahlen unter oben und unten gesetzten pöenen. Und wier bürgen und gesambte schuldner globen neben obgeschriebenen Salomon Moschen, Casper Rottenberg von Kätscher und Dürschel und auf Stabelsdorf, Conrad Rottenberg von Kätscher und Dürschel auf Rakow und Chrastelaw,' cammerer des fürstentumbs Jägerndorf, Albrecht Donat von Gross Pohlen und auf Schammerwitz, Johann Moschowsky von Moritz auf Beneschaw und Seitendorf, Peter Moschowsky von Moritz auf Beneschaw unD Jacubowitz, Georg Friedrich Lichnowsky von Woschtitz und auf Neplachowitz, und vor seine erbe und nachkommen globen sämbtlichen mit unnszertheilter hand bey unseren treuen und glauben, dass deme allen, was oben und unten geschrieben und vorfasset, sol ein gnügen geschehen und alleserfüllet werden. Und da es aber nicht geschehe, welches Gott vorhüeten wolle, so werden sie uns hiertzu mögen bringen durch geistlich und weltlich recht und werden unsere leute mögen aufhalten in städten, dörfern, in krätschmen, auf wegen und allenthalben, wo sie die erlangen und erreichen könten, und das so oft es die nott erforderte. Und globen auch diesen kaufs und vorobligirens durch kein mittel nicht losz zuesein. Wier haben dan unsere siegel und diesen brief von den herren burgermeister und rath der stadt Troppaw und gemelten altaristen ordentlich gelöset und diese schuld mit dem vorsessenen zinsz und den schäden vorvolbezahlet. Da auch ausz uns bürgen irgent einen Gott des todes in der zeit, weil die ablösung nicht geschehen were, nicht erhalten wollte, alsz Kašpar Rotmberk z Ketře a na Drslavi a Štáblovicích byl synem Kašpara st. Rotmberka z Ketře. Narodil se někdy kolem r. 1527 v Drslavi. V pramenech přichází od r. 1551, kdy pohání zemského hejtmana Vavřince z Drahotuš o spravování otčizny a prodej Drslavi. R. 1559 uvádí se na Štáblovicích, r. 1570 koupil Domoradovice, ale pustil je synu Jindřichovi, který však byl r. 1592 zabit a pohřben ve Štáblovicích. R. 1578 přijal od biskupa Stanislava Pavlovského léno na Štáblovice. Byl protestant a ve Štáblovicích vydržoval predikanta, k němuž stahoval také lidi z Domoradovic, kteří však patřili k faře hradecké. Dožil se vysokého věku 80 roků. Zemřel 21. ledna 1608 a pochován byl v kostele ve Štáblovicích, který dal r. 1603 vystavěti. Na náhrobku jest nápis: „Leta Páně 1608 21. dne měsíce ledna o dvacáté čtvrté hodině Pán Buoh všemohoucí skrze časnou smrt povolati ráčil urozeného pána Kašpara Rotemberka z Ketře a z Drslavi a na Štáblovicích, věku jeho 80 let 9 měsícuov a 8 dní. Jemuž Pán Buoh lehké odpočinutí a veselého zmrtvýchvstání pop....“ (Tesař, Pozůstalost). Jeho manželkou byla Žofie z Fulštejna a s ní měl tři syny: Jiříka, který držel později Tlustomosty, Jindřicha a Adama, který zdědil po otci Štáblovice, ale již příštího roku zemřel, zanechav dva syny: Kašpara (dědil Domoradovice) a Jindřicha (dědil Štáblovice). Konrád Rotmberk z Ketře z Drslavi na Rakově a Chrastelově vyskytuje se v pramenech v letech 1582 - 1612. Již r. 1586 držel Rakov, v letech 1588 - 98 byl komorníkem knížectví krnovského, r. 1592 vložil své manželce Anně Četrysovně z Kynšperka 3000 zl. věna na Chrastelově (ZDK III, 5), později však Chrastelov prodal Bedřichu Sedlnickému z Choltic, r. 1601 vzdal Rakov Jiřímu Rotmberkovi na Tlustomostech a ponechal si jen malé pozemství. R. 1612 seděl na dvoře při městě Opavě. Při šacunku r. 1588 měl za 1000 zl. majetku. (Zukal, pozůstalost). O Albrechtu Donátu z Velké Polomi viz J. Pilnáček, Genealogie der schlesischen, str. 23 - 24. O Janu Mošovském z Mořic na Benešově viz P. Tesař, Nejstarší dějiny enkláv, str. 1 - 17. O Petru Mošovském viz tamtéž, str. 44. Jiří Fridrich Lichnovský z Voštic na Neplachovicích byl synem Jana Lichnovského, sudího knížectví krnovského, a jeho manželky Kateřiny. První zmínka o něm jest při smrti otcově r. 1586, později držel Neplachovice. Zemřel někdy v letech 1613 - 1614. Viz o něm Lud. Igalffy - Igalffy, Stammtafel der... Lichnovský v. Wosczycz. Adler sv. XVII, str. 1 a další. 59

Strana 60
globen wier am leben bleibende bürgen einen andern, so habhaften anstat des todten zu uns in diese bürgschaft zuegestellen, den brief dieses lauts zuvorneuern und zuvolziehen gemelten burgermeister und rathe der stadt Troppaw, obgemelten altares collatoren, in monatschfriest hierwieder in ihre gewalt abzuegeben und abzuführen. Darüber ich mir dan selbstschuldner mit meinen erben und nachkommen dieses bevorbehalten wan ich ein halbes jahr zuvor dem burgermeister und rathe der stadt Troppaw, gemelten altares rechten collatoren, ein aufsage tuen würde und zur zeit obgedachte summam einhundert gulden capital mit dem vorbehaltenen zinsz und den schäden dafern einige sein werden, wie obgeschrieben, erlegte, so werden sie mir, meinen erben und nachkommen schuldig sein hiewieder solchen zinsz abzutreten und diesen brief wieder zuekehren und vormöge Augustins Dreymandels begehren umb einen andern zinsz dem altaristen sich zuebekümmern. Und da in diesem brief ie albenthalben was vorabseumet oder etwa vorsehret were, das sol mir, meinen erben und nachkommen zue befehl u nd den herren collatoren oder dem altaristen zu schaden nicht sein. Deme zu urkund und besserer sicherheit habe ich selbst schuldner auch wier bürgen unsere insiegel und petschaften zue diesem brief anhengen lassen. Der gegeben und geschrieben ist zue Schlakaw Dienstages nach sanct Urbani im jahre des Herren 1596 zehlende. 144 1601, duben 30. Opava. - Narovnání mezi Kašparem Pruskovským z Pruskova na Hradci a městskou radou opavskou o příslušenství oltáře Božího Těla a sv. Jana Křtitele v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 219 - 220, čís. EEEEE (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 18. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 405 - 407, čís. EEEEE (opis). Vyjmenovaní komisaři v zastoupení Albrechta Sedlnického z Choltic, zemského hejtmana opavského, činí s příkazem Rudolfa II. narovnání mezi Kašparem Pruskovským a městskou radou opavskou, a to takové, že městská rada opavská předává panu Pruskovskému bohoslužebné předměty, které někdy patřily k jmenovaným oltářům, a napříště bude řádně odváděti platy, a to vždy na dva termíny po 24 zl. 9 gr. Im Jahre des Herren 1601 den 30. des monats aprilis in beysein unser Bertholdes von Tworkow und Krawarz auf Radun und Suchich Lasetz, Hincko dem/!/ Eltern von Wierben 10 Sv. Urbana jest 25. května. Pertold Tvorkovský z Kravař na Raduni a Suchých Lazcích patřil k nejvýznamnějším slezským šlechticům své doby. Byl synem Mikuláše Tvorkovského z Kravař na Štítině a jeho manželky Roziny Zvěřinovny. V mládí studoval u jezuitů v Olomouci, později pobyl nějakou dobu na cestách po Italii, potom byl kratší čas ve službách olomouckých biskupů. R. 1590 zdědil po strýci Jiřím Tvorkovském statek Raduň, k němuž patřila tvrz a ves Raduň, dvůr a ves Hrabyň, dvůr Smolkov, ves a dvůr Zábřeh, díl Vršovic, dvůr a ves Hlubočec, ves Kunčice a svobodný dům v Opavě (ZDO VIII, 3v). Po smrti otcově získal ještě manský statek Suché Lazce, z nichž složil r. 1600 manskou povinnost do rukou děkana olomouckého kostela Melichara Pimusa z Pirmu (SAOlom., kapitulní archiv VIII). Brzy však počal statky rozprodávat, snad aby uhradil dluhy. R. 1601 prodal Zábřeh Anně Rotmberkové z Ketře za 5500 zl. (ZDO IX, 5), r. 1606 pustil Hrabyň 60

Strana 61
und Frewdenthal und auf Stemplowitz und Morawitz, Casper Rottemberg von Kätscher und Dürschel und auf Stabelssdorf, Salomon Moschen von Biettendorf und auf Schlackaw, alsz von Ihr Gnaden dem hern Albrecht Sedlnitzky von Choltic,' landeshauptman und stadthaltern des obristen cammerabts des fürstentumbs Troppaw, hierzu vormacht und zue aufsieglung der ehrnen und geweiheter sachen, welche ausz der pfarrkirchen und clöstern auf rathausze von silber und reliquien abgeleget sind und auf genedigsten befehl der Römischen Kaisserlichen Maiestät' von herren burgermeister und rath der stadt Troppaw dem herrn Casper Prusskowsky von Prusskaw auf Grätz, Jemnitz und Bisentz jenige nach verordnung a Smolkov bratru Konstantinovi na Pusté Polomi (ZDO X, 2). Za to však získal v Olomouci dům. Zastával významné úřady zemské. R. 1609 byl nejvyšším sudím opavským, r. 1610 zemským hejtmanem, r. 1611 zemským hejtmanem a místodržícím nejvyššího komornictví, r. 1613 císařským radou. Úřad zemského hejtmana vykonával do r. 1620, potom se však z ohledů politických vzdal. Za vpádu vojsk vévody krnovského Jana Jiřího do země byly jeho statky popleněny, on sám odvlečen do Uher, kde měl býti prodán do zajetí tureckého. Znovu utrpěl veliké škody za vpádu dánského. Z těch se již nevzpamatoval. Zemřel 16. prosince 1634 a byl pochován v kostele v Raduni, který r. 1597 postavil. Dědicem se stal jeho syn Václav Hynek Tvorkovský. Pertold byl dvakrát ženat. Poprvé r. 1592 s Kateřinou, dcerou Hynka Bruntálského z Vrbna, která zemřela r. 1605, po druhé s Kateřinou, dcerou Karla z Vrbna r. 1609. (Zukal, pozůstalost). Hynek st. Bruntálský z Vrbna na Štemplovci byl synem Jana z Vrbna, zemřelého r. 1572. Z počátku drželi bratři Albrecht, Vilém, Hynek a Štěpán otcovské zboží společně. R. 1578 prodal Albrecht i na místě svých bratří mladších nedílních kapitule v Ratiboři 50 zl. ročního platu a r. 1591 prodali Albrecht, Hynek a Štěpán statek Vizeň Jáchymu z Čečaň za 26.000 zl. Při šacunku r. 1588 měl statek Velké Heraltice odhadní cenu 20.050 zl. R. 1592 píše se však Hynek již po Štemplovci (Půh. XIII, 186), který spolu s Moravicí zdělil po zemřelém bratru Vilémovi († 1590). R. 1609 zdědil také po bratru Štěpánovi Třebom a Hradčánky. R. 1609 byl sudím knížectví opavského, r. 1610 komorníkem zemských desk. Zemřel téhož roku, někdy před sv. Havlem. Jeho manželkou byla Kateřina Sedlnická z Choltic. Protože po něm nezůstalo dětí, dědil po něm syn bratra Albrechta Jan z Vrbna na Velkých Heralticích (Zukal, pozůstalost). O Kašparu Rotmberkovi z Ketře viz čís. 143, pozn. 4. O Šalomonu Mošovi z Moravčína viz čís. 143, pozn. 1. Albrecht Sedlnický z Choltic byl synem Václava Sedlnického z Choltic na Bartošovicích a jeho manželky Kateřiny Bruntálské z Vrbna. Nejstarší zpráva o něm jest z r. 1584, kdy mu biskup Stanislav Pavlovský posílá nějaké knížky a vzkazuje pozdrav otci a bratřím (Kopiář 21, 24). R. 1585 se vrátil ze služeb u arciknížat rakouských, protože mu otec slíbil postoupiti manský statek Sedlnici (Kopiář 22, 106). R. 1587 se oženil a pojal za manželku Kateřinu Supovnu z Fulštejna. Téhož roku zemřel také jeho otec. R. 1588 přijali bratři nedílní Jan ml. a Albrecht, Zikmund a Bernard léno na Novou Horku s dvorem a krčmou, Velký a Malý Mošnov, Skorotín, tvrz a dvůr Sedlnici, půl vsi Sedlnice a Hukovice (Manské desky 1588 - 1616, fol. 11). R. 1591 žádali bratři biskupa o prodloužení spolku na 7 dalších roků, avšak již r. 1591 prodal Albrecht, který po otci zdědil Bartošovice, i na místě bratra Bernarda Zikmundovi Novou Horku a koupil od něho Hukovice, dědictví po zemřelém bratru Janovi. R. 1599 uzavřel nové manželství s Annou Podstatskou z Prusinovic, jíž zajistil na Bartošovicích 5750 zl. věna a 1000 zl. nadvěno a kromě toho ještě 9943 zl. jejich peněz (ZDOlom. XXXII, 3). R. 1600 jest místodržícím úřadu hejtmanského a nejvyšším sudím knížectví opavského (tamtéž 12). Téhož roku učinil také poslední pořízení o svém majetku a poručníkem dětí a statku učinil Jana Sedlnického z Choltic na Dívčím Hradě (tamtéž). R. 1602 jest zemským hejtmanem. R. 1605 dostal od kardinála Dietrichštejna mocný list, aby mohl svobodně testovat (Kopiář 37, 15). R. 1602 dědil po bratru Zikmundovi Novou Horku (Kopiář 36, 101), avšak když r. 1606 zemřel také bratr Bernard a Albrecht se ucházel o jeho dědictví, kardinál mu odkázal, aby se spokojil s dědictvím Zikmundovým (Kopiář 38, 46). Zemřel ještě téhož roku. (Zukal, pozůstalost). Jednání o vydání oltářů a jejich příslušenství viz při čís. 88, pozn. 1. Kašpar Pruskovský z Pruskova na Hradci, Jemnici a Bzenci byl synem Valentina Pruskovského, hejtmana na Hlohově. Ve Slezsku se s ním shledáváme r. 1581, kdy dostal do zástavy panství hradecké, jež mu bylo potom r. 1585 vloženo také dědičně. Tehdy k němu patřil Hradec, zámek s městem a farou a vsi Vehovice a Milostovice, městečko Březová, vsi Jetřichovice, Jančí, Lesní Albrechtice, Žimrovice, Benkovice, Branka, Bohučovice, zaniklé Fojtovice, pustá Lipina a vrchní právo nad Kamencem, Chvalíkovicemi a Vehovicem (ZDO VIII, fol. 1 - 2). R. 1589 byly mu vloženy dědičně také Chvalíkovice (ZDO VIII, 9). R. 1588 se oženil s Barborou Révajovou z Révy, vdovou po Michalu z Inky, s níž získal Bzenec. Zemřel však již o sv. Duchu r. 1603 ve Vratislavi a pochován byl v kostele na Hradci, který zbudoval v letech 1584 - 97 (Wolný, Kirchliche Topographie, IV, 296). V klášteře sv. Václava v Opavě zřídil nadaci 100 zl. u oltáře sv. Barbory 61

Strana 62
der römischen apostolischen und niemalen vergänglichen heiligen kirchen in den tempeln Gottes und processionen zu lob und ehren der Göttlichen Maiestät zugebrauchen, diese hiernach geschriebene sachen von obgemeltem hern burgermeister dem herm von Prusskaw zue dem sanctissimi Corporis Christi bey der pfarre und zu dem altare sancti Johannis bey sanct Georgen auszugeben und solche truhen und drey zetl eines lauts geschrieben mit unsemn sekreten besiegelt, einer Ihr Gnaden dem herrn landeshauptman und der ander dem herrn von Prusskaw und der dritte den herrn burgermeistern ubergeben worden: ein sielberne monstrantz - wiegt sechzehn marck und viertzen lot; ein sielbern kelch mit einer paten - wiegt zwey marck und vier lot; der ander kelch - wiegt zusambt der paten zwo marck fünf lot; zwey sielberne ambulen - wiegen eine marck; runde sielberne pectoral mit den reliquien zuesambt dem kettlen, so am halse in processionen getragen worden - wiegt zwey und zwantzig lot; ein grün sammeten ornat und das ander von rothem sammet mit den alben, stolen und manipuln. Und wegen der altarien zinsz haben sie sich also vergliechen, dass sie den von denen altarien verhaltenen zinsz so wol auch wegen der dreyszig gulden, so auf dreyen gründen sein solten, nemblichen vierhundert gulden troppawischer wehrung auf einen widerkauf vorsichern und in ihr ..des Herrn von Prusskaw gewalt abführen und alle jahr den zinsz vormäge der obligation, so wol den zins denen altarien Corporis Christi bey der pfarre und altar sancti Johannis bey sanct Georgen gehöret und jährlich zue 24 R 9 gr. auf zwene termin alsz auf sanct Georgi die eine helfte und auf Wenceslai die andere helfte, welches in der summa iährlich 48 R. 9 gr. tut, gegeben wierd ohn alle vorwiederung geben solle, dessen sich verwielligt haben. Geschehen in der stadt Troppaw im tage und jahr wie oben. 145 1622, Bílovec. - Městská rada v Bílovci vidimuje listinu knížete opavského Arnošta ddto Opava, 21. října 1452, týkající se zakoupení ročního platu 7 kop grošů k oltáři sv. Tomáše, Kateřiny a Korduly ve farním kostele Panny Marie v Opavě (viz čís. 90). Kopiář oltář. nadací A, fol. 219 - 220, čís. EEEEE (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 18. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský zemský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 405 - 407, čís. EEEEE (opis). (G. Kürschner, Das Buch der Stiftungen zum ehemaligen Dominikaner Kloster in Troppau, Troppau 1903, str. 20 - 21). Protože zemřel bezdětek, dědil po něm bratranec Jan Kryštof Pruskovský. (Zukal, pozůstalost). O zakoupení tohoto platu se listina nedochovala.

Strana 63
Zpracoval: K vydání připravili: Recenzovali: Typografie: Přepis: Sazba: Tisk: Formát: Náklad Vyšlo: OPAVSKÝ LISTINÁŘ V. svazek Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppaviae Prameny k dějinám Slezska, svazek 2 František Šigut Irena Korbelářová a Rudolf Žáček Jaroslav Bakala a Karel Müller Lucie Fričová Gerda Pospíšilová Středisko pro vydávání historických pramenů v Opavě program Microsoft Word 6.0 Zemský archiv v Opavě (Jan Bil) A 5 60 kusů 1996 Název:

Strana 64
V řadě Prameny k dějinám Slezska dosud vyšlo: Svazek 1 - CHRESTOMATIE K DĚJINÁM SLEZSKA. Vedoucí redaktor Dan Gawrecki. Opava 1995 OPAVSKÝ LISTINAR. V. svazek. Litterae fundationum, dotationum, erectionum, Svazek 2 confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppaviae. Zpracoval František Šigut, k vydání připravili Irena Korbelářová a Rudolf Žáček. Opava 1996 K vydání se připravuje: Slezsko v církevních statistikách olomoucké diecéze (arcidiecéze) z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. Desky zemské krnovské