Der geben und geschrieben ist zue Troppaw Freytages nach dem Sonntag Laetare jahre nach geburt des Sohnes Gottes 1530 zehlende. 137 1550, leden 6. Bílovec. - Městská rada bílovecká prodává městské radě opavské roční plat 8 zl. k oltáři sv. Valentina v Opavě. Kopiář oltář. nadací A, fol. 224 - 226, čís. HHHHH (opis ověřený M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 20. února 1631). Zemský archiv Opava, Slezský stavovský archiv - kopiář oltář. nadací B, str. 413 - 416, čís. HHHHH (opis). Purkmistr a rada města Bílovce prodává ve své naléhavé potřebě se souhlasem Vavřince z Drahotuš a na Benešově, dočasného hejtmana knížectví opavského, svého ochranného pána, roční plat 8 zl. uh. na městě Bílovci městské radě opavské jako kolatorům oltáře sv. Valentina v kostele Panny Marie v Opavě a knězi Valentinovi, oltářníku jmenovaného oltáře a všem jeho nástupcům, za 100 uh. zl. Plat má býti odváděn o dvou termínech: na sv. Jiří 4 zl., na sv. Václava 4 zl. Městská rada dává kupujícím právo domáhati se tohoto platu všemi způsoby podle práva duchovního i světského včetně stavení měšťanů bíloveckých, kdekoliv by byli přistiženi. Vyhražuje si však právo zpětného kupu. 11 Laetare (Jerusalem et conventum facite ...) - introit čtvrté neděle postní. Bílovec v té době patřil bratřím Jaroslavu, Petru a Václavu Oderským z Lideřova, synům Jana Oderského z Lideřova. Když však byl Jaroslav r. 1548 v Bílovci zavražděn a jeho mladší bratři byli ještě nedospělí, ujal se Bílovce Vavřinec z Drahotuš, tehdejší zemský hejtman, ale po krátkém spravování prodal statek k lepšímu těch sirotků Mikuláši Pražmovi z Bílkova a na Velké Polomi (Viz Prasek, Historická topografie, str. 27 - 28). Vavřinec z Drahotuš pocházel z rodiny, která se sice psala po Drahotuších na Hranicku, která však již dávno držela Benešov na Hlučínsku. Jeho bratrem byl Jan z Drahotuš, s nímž držel statky nedílně. Když r. 1511 vkládal Jan své manželce Eleně ze Zvole 750 zl. věna na Benešově, Bohuslavicích a Kozmicích, Vavřinec prohlásil, že „v tom jeho plná vuole jest“ (ZDO II, 37v - Kapras II, 158, č. 18). Téhož roku vložil nedílným bratřím Vavřinci a Janovi Volf z Drahotuš tři rybníky a les v Bohuslavicích (ZDO II, 41 - Kapras II, 163, č. 139). R. 1523 pustila jim Žofka z Drahotuš na Lichnově Bohuslavice i se zahradníky a půl Vřesiny (ZDO IV, 2 - Kapras II, 195, č. 5). Téhož roku byl Vavřinec poručníkem věna Doroty z Drahotuš, manželky Jindřicha Šípa z Bránice (ZDO IV, 3 - Kapras II, 19, č. 8). R. 1526 byl ženat s Markétou Oderskou z Lideřova a zajistil jí na svém díle v Benešově 1000 zl. věna (ZDO IV, 15v - Kapras 212, č. 39). R. 1529 vedli oba bratři spor o Štěpánkovice s abatyší Žofií od sv. Kláry v Opavě a byli na tuto ves zemským právem zvedeni (ZDO IV, 18v - Kapras II, 218, č. 54). R. 1530 prodali půl vsi Vřesiny Bernardu ze Zvole a na Hlučíně (ZDO IV, 19v - Kapras II, 220, č. 59). Jejich sestrou byla též Barbora, provdaná r. 1528 za Jiříka Všelického z Všechlap (Půh, II, 524). R. 1530 získali Závadu (ZDO IV, 20 - Kapras II, 222, č. 65). Potom o Vavřinci zprávy mlčí až do r. 1543, kdy byl zemským hejtmanem opavským (Půh. op. V, 15). Zemské právo si tehdy na něho stěžovalo, že zlehčuje soud „půhony nebejvalými a na potvoru učiněnými“. Jednalo se tehdy o půtku s Barborou z Lutyně na Bolaticích a Zábřehu. R. 1548 měl spor s pány Tvorkovskými z Kravař, jímž upíral starožitnosti rodu (Půh. IX, 37 - 38; ZDO II, č. 29). R. 1551 pohoní o postoupení Štěpánkovic (Půh. V, 382), r. 1555 jest zase on pohnán o vydání počtu ze statku dobroslavického, který spravoval jako zemský hejtman. Domáhal se tehdy práva nemocného roku, ale protože nemoc neprokázal, byl mu učiněn zvod na Kobeřice (Půh. VI. 50). R. 1557 byl od krále povolán do Prahy v neznámé záležitosti. Chystaje se na cestu, učinil poručenství o svých dětech a majetku (Půh. XIV, 51). Této cesty dlouho nepřežil, neboť zemřel někdy mezi svátky svatodušními a sv. Lucií r. 1557 (Půh. IX, 79). Zůstali po něm synové Beneš, Albrecht a Jan. Byl velmi zámožný, neboť Henrich z Drahotuš na Benešově se před zemským právem domáhal svědomí svědků, že jeho strýc měl na hotovosti 4000 zl. (Půh. V, 576). Kněz Valentin, oltářník u sv. Valentina v Opavě, odjinud není znám. 52