Hansen Matzaken, Thomas Totschiln" und Leopold Siedendörfern, bürgern zu Troppaw, ist ein gäntzliche und retliche berednüsz geschehen zwischen dem wohlgebohrnen herrn hern Hannsen dem elteren Sedlnitzky von Choltitz und auf Polancke" eines, und den ehrsamen weisen herrn burgermeister und rathe der stadt Troppaw als collatoren des altares der Urstände des Herren in der fürstlichen capellen bey der pfarre Unser lieben Frauen zue Troppaw und anstat des altaristen selbten altares anderseits dergestalt: Ondřej stěžoval u zemského práva, že páni z Vrbna navádějí Kašpara Sirakovského, aby ho zamordoval. Příštího roku zase Hynek z Vrbna píše zemským stavům opavským, že Ondřej píše do Olomouce i jinde, že ho Hynek zranil, avšak není prý to pravda, ať mu proto nevěří (SAO, stavovský archiv). R. 1583 poháněl opět Jan z Vrbna Ondřeje, že po smrti Jana z Fulštejna vzal dlužní úpis na 8500 zl. k sobě, zápis Jiříka Bernarda Tvorkovského na 1600 zl. a Albrechta Sedlnického na 3000 zl. a vyupomínal (Půh. IX, 162). Proto také, když byl Ondřej 27. září 1595 u Podvihova úkladně zavražděn, bylo podezření, že se tak stalo návodem pánů z Vrbna. Na místě vraždy byl později postaven pomník, který tam stával až donedávna. Dědicem Ondřejovým stal se jeho syn Kryštof. Pohřben byl v kostele v Klimkovicích, který znovu vybudoval. Tam byla pochována také jeho manželka Kateřina, zemřelá 30. května 1598. Ondřeji Bzencovi z Markvartovic jako zemskému hejtmanu knížectví opavského připsal Bartoloměj Paprocký oddíl svého spisu Zrcadlo, týkající se knížectví opavského. Hanuš Macák pocházel z rodiny opavských Macáků a jeho sourozenci byli Jakub a Daniel, později povýšený do šlechtického stavu s titulem z Ottendorfu. Hanuš se poprvé uvádí r. 1552, kdy i na místě svých mladších bratrů přiznává při šacunku majetek v ceně 2800 zl. Bratři drželi společně fojtství v Sudicích, které převzali po zemřelém Martinu Křížovi od jeho vdovy Barbory, své babičky (ZDK II, 19). R. 1557 Jan a Daniel vzdali svůj díl na tomto fojtství Petru Oderskému z Lideřova (ZDK II, 25). V letech 1557 - 1563 byl Hanuš radním města Opavy, a sice na 8. místě. R. 1565 byl spolu s Danielem poručníkem sirotků po zemřelém bratru Jakubovi. K r. 1580 se uvádějí společně Jan a Daniel Macákové. Zemřel 12. března 1582 a pochován byl v kostele Panny Marie, kde jest dosud jeho náhrobek (Zukal, pozůstalost). Tomáš Točil byl měšťan opavský a uvádí se v letech 1557 - 92. R. 1557 byl druhým purkmistrem, r. 1569 byl ženat s Markétou, dcerou bohatého měšťana v Ratiboři Ondřeje Šmolcara, s níž měl tři syny a dvě dcery: Zigmunda, Jiřího, Daniela, Kateřinu a druhou dceru neznámého jména. Z nich Jiří byl r. 1561 navrhován olomouckým biskupem za vhodného kandidáta na místo oltářníka v kostele sv. Jiří, neboť měl tehdy již nižší svěcení a hodlal studovati na kněze. Než jeho kandidatura neprošla. Podle toho byl Točil katolík. Za bouře proti biskupu Vilému Prusinovskému v Opavě r. 1569 přišel mezi rozvášněný dav do kostela, „s velikú pilností a přísným napomínaním volajíce na lidi, aby se pamatovali, kvaltu nečinili a takových věcí před se nebrali a toho přestali“ a tu bouřku s velikou prací uspokojil (J. Zukal, Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému v Opavě r. 1569, VMO 6,1896, str. 7). Zemřel někdy před r. 1592, neboť toho roku prodala vdova po něm společně se syny Jiřím a Danielem dům po otci na Horním náměstí nejstaršímu synu Zikmundu. (Zukal, pozůstalost). Leopold Siedendörfer (též Zydendorfer), měštan opavský, pocházel snad z Životic a podle nich se jmenoval Životský - Siedendörfer. V pramenech se jeho jméno vyskytuje v letech 1554 - 1579. Podle přiznávky zr. 1554 držel louku v ceně 20 zl. od Podhorního mlýna, který patřil ke špitálu sv. Antonína a svobodnou roli Šnelarovu při cestě k Hradci, kterou r. 1595 koupil od jeho dědiců Andrys Butovský. R. 1588 držel zahradu na bývalém židovském hřbitově, na níž vázl roční plat 5 grošů k oltáři sv. Maří Magdaleny ve farním kostele. V letech 1563 - 76 byl purkmistrem, r. 1572 byl vyslancem města v blíže neznámé záležitosti ve Vídni. R. 1569 při bouřích proti biskupu Vilému Prusinovskému tišil prý lid na hřbitově a zakazoval šturmovat (Zukal, pozůstalost). Zemřel někdy před r. 1579, neboť t.r. prodali poručníci Jiřík Kraus, Toman Svavius a Řehoř Fašnak Kateřině, vdově po Václavu Hesovi, dvůr, stodolu a zahradu před hradeckou bránou při kostele sv. Linharta, dva kusy polí a dvě louky po zemřelém Leopoldu Sydendorfovi za 1375 zl. (MAO XI/1 - 15). Hanuš Sedlnický z Choltic byl synem Zigmunda Sedlnického, který držel manské zboží olomouckého biskupství. Jeho bratřími byli Jiřík, Mikuláš a Václav, z nichž první držel r. 1560 Polskou Ostravu, druhý a třetí Bartošovice. (SAO, stavovský archiv). Po smrti otcově r. 1546 přijal Mikuláš léno na půl Sedlnice (tzv. Manskou Sedlnici) i na místě svých bratří Jana, Jiřího a Václava (Manské knihy 7, 31v). R. 1550 vzdali však bratři léno a přijal je sám Mikuláš (tamtéž, fol. 34). R. 1551 vzdal Jan tvrz a ves Hukovice a přijal je Jiří Sedlnický (Manské desky 7, 37), avšak r. 1553 přešly na Václava, který na ně přijal na spolek své bratry Jana a Mikuláše, „kdyžby jeho Pán Bůh bez dítek povolal“ (tamtéž, fol. 39). R. 1553 byl Hanuš poručníkem věna Markéty z Fulštejna, manželky svého bratra Mikuláše (SAK, Kopiář G), r. 1558 koupil Polanku, na níž potom seděl až do své smrti (viz čís. 87, pozn. 10). Brzy po ujetí vyplatil na Polance váznoucí plat k oltáři Zmrtvýchvstání Páně (zde). Zemřel r. 1574 jako sudí knížectví opavského. (Půh. X, 172). 55