oltáři dědičně. Kníže jejich žádosti vyhověl a rovněž potvrdil obdarování knížete Přemka na svobodnou zahradu, ležící při domech oltářníků a městské zdi, a oltářníkům dal právo domáhati se svého práva pořadem práva světského nebo církevního. Pečet: kulatá z přirozeného vosku, uprostřed v červeném vosku anděl, držící štít s pelikánem, kolem nápis: JOHANES CORVINUS NATUS SINMANDRII?/ R. HUINIGAR- BOHEM. In nomine Domini. Amen. Nos Johannes, Dei gracia Slavonie, Liptovie Oppavieque dux etc. Ad cunctorum tam presencium quam futurorum claram deducimus noticiam et memoriam, quod generosi domini dominus Johannes senior de Fulssteyn et de Bladen? et dominus Petrus de Sstiten ac circumspecti providique viri consules civitatis oppaviensis, fideles nostri dilecti, in nostra presencia constituti proposuerunt de quodam altari Laurencii, Margarete Agnestisque martyrum in capella, choro ecclesie beatissime Marie Virginis in Oppavia a sinistra parte annexa, quomodo ab antecessoribus nostris quidam census legittime, hereditarie ac nomine veri testamenti, quidam vero sub titulo reempcionis, videlicet quatuor marce in molendino dicto Wolkmoel, due marce in molendino Lomoel,' ubi cerdonec cortices eorum artificio necessarias contundere solent, totaque berna unacum robotis in villa dicta Eckersdorf' venditi sunt, prout in litteris dominorum ducum lacius continetur, supplicantes, quatenus nos prenominatos census, reempcione ablata, hereditarie perpetueque nomine veri testamenti ad altare prefatum ascribere perpetuareque dignaremur. Nos volentes ubicunque divinum augere honorem, attendentes hanc eorum peticionem honestam, in Dei veneracionem ac sanctorum martyrum ordinatam unaque benemerita dictorum consulum, fidelium nostrorum, quorum predicti altaris extat collacio, assentimus et consentimus penitus in omnia eorum peticioni predicte, promittentes pro nobis, heredibus successoribusque nostris ac vice omnium et singulorum, quorum ad presens interest vel successu temporis quovismodo vel quesito colore interesse poterit, sub nostra bona sinceraque fide, sine fraude et dolo, hanc nostram condonacionem ratam et gratam habere. Similiter ortum domui iam per ducem Przemkonem libertate annexum, cuius ex parte terminus est turris in muro civitatis sita, ex altera domus communis altaristarum, ad pacifice quieteque possidendum, ut ab antiquo Jan (Hanuš) jest syn krále Matyáše Korvína, kníže slavonský, liptovský a opavský. O Janu Fulštejnovi ze Slavkova viz čís. 107, pozn. 10. Petr Stoš byl synem Jaroslava Stoše z Posutic a jeho manželky Elišky z Mohelna. Po smrti otcově r. 1473 přijala ho a jeho bratry Jiříka a Jana na stupek na své věno (ZDO II, 19 - Kapras II, 82, č. 84). Bratři byli tehdy ještě nedospělí, a proto jejich poručnicí byla matka, která také r. 1478 i na místě svých synů vložila do desk dohodu o hranice s Alešem Hrabinkou (ZDO II, 30 - Kapras II, 97, č. 127). Někdy poté dosáhli však bratři přirozených let, a proto r. 1484 vystupují již sami v záležitosti dohody s Alešem Hrabyňským o rybník pod Horkou (ZDO II, 35 - Kapras II, 106, č. 151). Téhož roku vložil kníže Viktorin bratřím Stošům ze Štítiny vsi Petříkovy a Vratiškovy (ZDO II, 36 - Kapras II, 107, č. 156). R. 1487 se bratři podělili, a to tak, že Petrovi připadla Štítina, Mokré Lazce, Nové Sedlice s mlýny Komárovským a pod Mokrými Lazci (ZDO III, 3v - Kapras II, 116, č. 9), ale současně učinili všichni stupek na své zboží (ZDO III, 4v - Kapras II, 117, č. 11). Brzy poté se Petr oženil a své manželce Anně z Drahotuš zapsal na svém zboží 800 zl. věna (ZDO III, 7 - Kapras II. 119, č. 15) a ona ho vzala na spolek na své věno (tamtéž, č. 16). Petr držel zástavně také ves Pustou Lhotku nad Přerovcem od Václava Hřivnáče, který mu ji r. 1492 pustil dědičně. R. 1494 se Petr stal zemským sudím a zůstal jím až do své smrti r. 1503 (ZDO III, 14v; III, 29 - Kapras II, 126, č. 38; II, 148). Pohřben byl v kostele sv. Ducha v Opavě, kde Paprocký viděl jeho náhrobek s nápisem: „Generosus dominus dominus Petrus Sstoss de Kounic, iudex oppaviensis, obiit anno Domini 1500 (má býti 1503). Orate Deum pro eo (B. Paprocký z Hlahol, Zrcadlo slavného markrabství moravského, Olomouc 1593, fol. 413). Viz čís. 99. Viz čís. 52. Viz čís. 45, 74, 77. 14