práva nepozuostavuji, leč bych já, erbové a neb potomkové moji ten plat zase za sto zlatých, na zlatě i váze spravedlivých, vykúpili a řečeného oltáře collatorům a oltářniekom, oběma vespolek, tuž v Opavě v jich moc řečených sto zlatých dali a zaplatili. A jestliže by rychtář a konšelé svrchupsaný vsi v Rozumicích, nynější i budúcí, toho platu na časy jmenované vydávati obmeškali a nedali, jakož se svrchu píše, dávám plnú moc a právo tiemto listem knězi Petrovi a všem dotčeného oltáře oltářníkom i poddacím jich, že budú jie moci k tomu připravovati všem tiem obyčiejem a právem, jak já sám sem je připravoval, jako své vlastnie a dědičné lidi, a to tolikrát, kolikrát toho potřebie bylo, bez vší překážky mej, erbov a potomkov mých. A slibuji protiv tomu nemluviti aniž býti. Také já svrchupsaný Baltyzar slibuji mocí listu tohoto sám za se, erby a potomky své, jestliže by ten svrchupsaný plat osm zlatých ročnieho platu kdokolivěk nařekl, kterýmkolivěk obyčiejem, že to vyčistiti, svoboditi mám na svoj náklad a práci svú beze všeho fortele a odpornosti pod tiemi všemi pokutami, jako země opavská za právo a obyčej má. A jestliže by podací a nebo dotčený kněz Petr nebo budúcí řečeného oltáře oltářníci jaké škody pro napomínanie platuov a neb kterak kolvěk jinak vzali, posielajíc nebo napomínajíc pro nesplněnie platov, slibujem pod svú dobrú vierú všecky napraviti a zaplatiti pod pokutami duole a svrchu psanými. A my Jiřík z Tvorkova a z Kravař, Arnošt z Tvorkova a z Kravař na Raduni, Jan Donát z Veliké Polomě a na Nové Cerekvi, Jiřík z Lanšovic, písař desk a práva kniežectví opavského, rukojmě a spoluslibec s ním svrchupsaným panem Baltazarem, zaň a za jeho erby a potomky, slibujem společně rukú nerozdielně, pod naší dobrú vierú, že tomu všemu, což se svrchu píše a zavazuje, má se dosti státi a všecko naplněno býti. Pakliž by se to vždy nestalo, čehož Bože ostřež, tehda budú moci nás k tomu připravovati duchovním i světským právem a lidi naše bude moci stavovati v městech, ve vsech, v krčmách, na cestách i vezde jinde, kdež by je míti a přistihnúti mohli, a to tolikrát, kolikrát toho potřeba ukázala. Také slibujem toho kúpenie a zavázání prázdni nebýti žiadným obyčejem, leč bychom pečieti naše a tento list řádně od častokrát jmenovaného kněze Petra nebo jeho budúcích potomkov řečeného oltáře svatej Trojice oltářníkov nebo spravedlivých téhož oltáře collatorov vykúpili a dluh z platem zadržaným a s škodami zaplatili. Také, jestliže by z nás rukojmí kterého Pán Buoh smrti v tom času neuchoval, tehda my živí a pozuostalí rukojmě slibujem jibého tak dobrého a mohovitého miesto toho umrlého k sobě v rukojemství O Jiřím Tvorkovském z Kravař viz čís. 126, pozn. 4. O Arnoštu Tvorkovském z Kravař a na Raduni viz čís. 126, pozn. 6. O Janu (Hanuši) Donátu z Velké Polomi a na Nové Cerekvi viz čís. 126, pozn. 8. Jiřík z Lanšovic jest patrně totožný s Jiříkem, písařem opavského zámku, jemuž Hanuš Korvín na přímluvu Jiřího z Paluze r. 1499 osvobodil zahradu s čtvrtlánem polí na ratibořském předměstí na tzv. Gansově, která kdysi patřila Pechnalovi, a k ní přidal pustý půllán Dybalovský, ležící za kaplí sv. Kříže (Kopiář městských privilegií, I B b 19, fol. 95 - 96v). Kníže Zikmund na žádost Albrechta Sobka toto obdarování potvrdil r. 1503 (tamtéž, fol. 98 - 99). V prosinci r. 1502 po smrti Jana Reníčka z Čermnik se stal zemským písařem (ZDO III,28) a 18. prosince 1503 složil stavům přísahu, „že se chce ve všech věcech věrně a právě i v tajnosti zachovati, jakož na písaře zemského přísežného přísluší“ (Půh 29). Úřad písaře zastával potom až do června 1525 (ZDO IV, 11 - Kapras II, 165). Za svou službu si vysloužil dvůr v Chlebičově, který mu kníže Zikmund převedl z manství v dědičný a prostřednictvím Albrechta Sobka dal r. 1506 vepsati do zemských desk (ZDO III, 33 - Kapras II, 153, č. 109). Odtud se psával s přídomkem na Chlebičově (ZDO III, 43 - Kapras II, 153). Jeho nástupcem v úřadě písaře se stal Jan z Brňova, připomínaný poprvé v prosinci r. 1525 (ZDO IV, 12 - Kapras II, 208). Jinak máme o něm několik zpráv v půhonech opavského zemského práva. R. 1512 pohnal abatyši Dorotu od sv. Kláry v Opavě ze 100 zl., že se mu vkládá v jeho les v Chlebičově (Půh VI, 179). Bylo nařízeno hraniční řízení (Nálezy soudní kníž. opavského 1485 - 1522, fol. 139). Spor se potom táhl až do r. 1520, kdy Jiřík prostřednictvím starých lidí vyvedl své správné hranice (Paměti a přípovědi, fol. 145). R. 1517 a 1519 byl výběrčím zemské berně k vyplacení dluhů knížectví opavského. Z té doby jest zaznamenáno v předních knihách zemského práva mnoho jeho půhonů proti liknavcům v placení. Poslední zpráva o něm jest z r. 1530, kdy byl poznán od Bernarda ze Zvole na Hlučíně z dluhu 100 zl., za které mu ručil s dobrými lidmi a on mu toho nesplatil (Půh VI, 273). 41