Sedinickému z Choltic a na Polské Ostravě (Půh. č. 839). R. 1533 pustil Ketř svému synu Francovi Rotmberkovi (Půh. č. 839), avšak neudělal mu správní list, aby si mohl tento majetek dát vložit do zemských desk. Proto byl od něho ještě téhož roku pohnán k zemskému právu ze 6000 zl. (Půh. str. 334), ale protože tento obnos neodpovídal ceně statku, pohnal ho znovu ze 4500 zl. (Půh. str. 346). Zůstala mu tedy jen Drslav s Petřetínem. Zemřel na Drslavi r. 1537. Dědili po něm jeho synové Adam a Jindřich a jeho manželka Anna, která se potom provdala znovu za Mikuláše Zdarsu (Půh. č. 1545). R. 1450 Adam a Franc Rotmberkové vložili díl svého nebožtíka otce na Petřetíně Jindřichu, Křístkovi a Bartoloměji Donátům z Velké Polomi a na Nové Cerekvi (ZDK II, 28). Jindřich z Děhylova se psal podle vsi Děhylova u Hlučína a byl synem Jindřicha st. z Děhylova a jeho manželky Kateřiny. Jeho sourozenci byli Václav, který držel Plesnou, a Jiřík, který dostal Petrovice a psal se potom Petrkovský. Jindřich přichází v pramenech poprvé r. 1467, kdy učinil se svými bratry stupek na svůj majetek, vyhradiv si možnost zápisu věna i prodeje (ZDO II, 18 - Kapras II, 80, č. 79). Při té příležitosti také vyznal, že nemá práva k Plesné, kterou koupil jeho bratr Václav za věno své manželky (ZDO II, 18 - Kapras II, 80, č. 81). R. 1484 vložil své manželce Kateřině z Kunčic a Vratimova 150 zl.věna na Děhylově (ZDO II, 34 - Kapras II, 105, č. 149), které pak přenesl na Plesnou, kterou zdědil po bratru Václavovi r. 1492 (ZDO III, 11 - Kapras II, 122, č. 26). R. 1500 zapsal své druhé manželce Dorotě z Držkovic 200 zl. věna na Děhylově (ZDO III, 26 - Kapras II, 143, č. 82) a r. 1502 koupil od bratří Zajíčků Hošť'álkovice (ZDO III, 28, č. 29 - Kapras II, 146, č. 91; 147, č. 94), ale již r. 1505 je prodal i s kostelním podacím Mikuláši Ludkovi z Olbramic (ZDO III, 31v - Kapras II, 151, č. 102). R. 1517 koupil od Dětocha z Čochendorfu Dobroslavice, po nichž se potom psal (ZDO III, 49v - Kapras II, 173, č. 155). Tehdy byl již po třetí ženat s Annou Šlikovnou z Koltnar, jíž zapsal na Dobroslavicích 250 zl. věna (ZDO III, 49 - Kapras II, 173, č. 156). Tehdy také učinil spolek na své statky se svými dcerami Žofií, která byla v letech 1514 - 28 abatyší u sv. Kláry v Opavě, a Dorotou, provdanou za Jakuba Kotulinského, jejíž dcera Dorota byla později rovněž abatyší u sv. Kláry. Při tom si vymiňoval, kdyby „jemu Pán Bůh syna dáti ráčil, aby syn toho byl dědicem a ony na prvním oddílu aby dosti měly“ (Paměti a přípovědi, fol. 129, č. 45). Někdy před r. 1514 koupil také Zbyslavice od Václava z Bítova, jehož pak poháněl k zemskému právu, že mu nepostoupil lidi zbyslavské, kteréž mu v desky vložil (Půh. VI, 284, 294). V téže době pohnal Jindřicha z Ochab z 1000 zl., že byl smluvčí o statek s Václavem Bítovským a že se mu smlouva nekoná. Jednalo se tehdy o zboží Václava Bítovského, u něhož měl 400 zl., a on mu za to nabízel Tísek a Lhotku v 800 zl., ale on chtěl celý jeho majetek v 900 zl. (Půh. op. VI, 236, 241). Jindřichovi patřil též svobodný dvůr v Opavě, který prodal Václavu Tvorkovskému z Kravař. R. 1541 byl o tento dvůr spor, v němž se mluvilo o listu Jindřicha z Děhylova na tento dvůr (Půh. IX, 121). Jindřich zemřel někdy r. 1518. V „Missale secundum ordinem ecclesie olomucensis“ z r. 1505, chovaném v muzeu v Opavě (knihovna č. 2138), které kdysi patřívalo plesenskému kostelu, jest záznam, že kněz má pamatovati na duši pana Jindřicha Děhylovského, Kateřiny, jeho manželky a Barbory, jeho dcery. Matyáš Bystřický ze Studnic psal se podle vsi Studnic u Velkého Meziříčí na západní Moravě. Bližší data z jeho mládí neznáme. Jest to snad týž Mathias de Bystricz, který r. 1500 zapsán na universitě vídeňské (Zukal, pozůstalost). Ve Slezsku se s ním setkáváme poprvé r. 1501, kdy mu Jan z Lukavce vložil do zemských desk Hněvošice s tvrzí a kostelním podacím (ZDO III, 20v - Kapras II, 144, č. 85). Jeho manželkou byla Kateřina z Belku, dcera Václava Čeple z Belku a Doroty z Petřvaldu, jíž Matyáš r. 1508 pojistil 600 zl. věna na Hněvošicích (ZDO III, 34 - Kapras II, 154, č. 111). Jeho sestra Markéta byla provdána za Voka Běrku z Násile, který ji r. 1511 vložil 500 zl. věna na Násile (ZDO III, 39 - Kapras II, 161, č. 125). Matyáš nabyl kupem od Jeronýma z Rohova a na Šamařovicích díl ve Stibořicích (ZDK I, 68), který však opět prodal r. 1518 Volfovi z Kounic (ZDK I, 76). R. 1511 učinil jej švagr Vok poručníkem svých dětí a svého majetku na dobu 8 roků v důvěře, „že jim křivdy neudělá“ (ZDO III, 39v - Kapras II, 161, č. 126). R. 1513 získal kupem od Anny z Drahotuš a Volfa Stoše z Kounic a na Tvorkově jako poručníků sirotků po Petru Stošovi tvrz a ves Štítinu, Mokré Lazce, Nové Sedlice, Přerovec a Pusté Lhotky nad Přerovcem (ZDO III, 44 - Kapras II, 166, 139) a vzal na tento majetek na spolek svého strýce Ondřeje ze Studnic (ZDO III, 44v - Kapras II, 167, č. 140) R. 1517 vložil Matyáš Štítinu své manželce k dědičnému držení s podotknutím, kdyby ho přežila a nezůstalo po něm dětí, že jí mají připadnouti také Hněvošice se všemi svršky (ZDO III, 50 - Kapras II, 175, č. 160). Svůj úmysl však potom změnil a r. 1525 přijal svou sestru Markétu a její děti na spolek na všechno své zboží kromě toho, co na něm patří manželce Kateřině z titulu věna (ZDO IV, 2v - Kapras II, 196, č. 6). Ve veřejném životě ho spatřujeme jen jednou: r. 1512 byl spolu s Janem z Fulštejna vyslán ke králi, aby patrně jednal o zprostředkování mezi opavskými stavy a olomouckým proboštem Augustinem ve sporu o půjčku (Zukal, pozůstalost). Poslední zpráva o něm jest z r. 1535 (Půh. op. IV, 93). R. 1536 byl již mrtev, neboť jeho sestra Markéta vložila Štítinu - díl, který zdědila po bezdětném Matyáši ze Studnic - Jindřichu Šípovi z Bránic (ZDO IV, 24 - Kapras II, 228, č. 82). Hněvošice zdědila Kateřina z Belku a od ní je dostal její příbuzný Jan St. Kravařský ze Šlevic (Zukal, pozůstalost). 32