roku pohnal Oneš Mikuláše z Posutic, Jana z Bránic a opavské měšťany na díle knížete Viléma, každého z 10 kop grošů, že mu slíbili za dluh knížete Viléma za 40 kop grošů (KPO I, 36 — Kapras I, 38, č. 359). V téže době měl ještě několik jiných menších sporů, hlavně o rukojemství, např. s Janem z Raduně, Fulštejnem ze Slavkova, Mikulášem z Klimkovic aj. [KPO I, 36, 37, 38, 43, 44 — Kapras I, 38—45, č. 363. 372, 388, 433, 434 atd.). R. 1442 byl knížetem Arnoštem zmocněn, aby ho zastu- poval na zemském sněmu v Krnově (SAO, stavovské listiny A XV, 6). R. 1438 přijal léno na fojtství v biskupském městě Budišově (Lech I, 46), avšak protože mu za požáru shořela výsadní listina, biskup Pavel z Miličína mu ji r. 1441 obnovil (Lech I, 97). R. 1444 prodal fojtství za 100 kop grošů Štěpánu Tychlmannovi s podmínkou, že kupní obnos splatí do roka. jinak že fojtství opět propadne prodavateli (Lech 52). R. 1451 držel Oneš Vřesinu u Bílovce, kterou r. 1461 prodal Janu a Jiříku, synům Tasa z Klimkovic (ZDO II, 8 — Kapras II, 65, č. 33), avšak později se asi vyskytly v kupu nějaké nesrovnalosti a Vřesina připadla Onšovi zpět. R. 1464 ji od něho koupili Mikuláš Prase a Žibřid z Velké Polomi a dali si ji s jeho souhlasem vložit do zemských desk (ZDO II, 28v — Kapras 90, č. 192]. R. 1461 byl Oneš zemským sudím knížectví opavského (ZDO II, 11 — Kapras, 68, 40; 69, 42, 43]. Často se uvádí jako svědek na listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), 1455 [Kopetzky, Reg. Zukalův přípisek str. 166/167) aj Zemřel někdy před r. 1464, kdy se o něm již mluví jako o mrtvém. [Ko petzky, Reg. 604). 7) Jan Hrot z Lukavce byl bratrem předchozího Onše Kyjovce. S jeho jménem se poprvé setkáváme r. 1431 v soupise účastníků obnovení zemských desk opavských (ZDO I, 1 — Kapras I, XV; II, 11). R. 1434 vložil Hanuš Ovečka z Liptyně 4 lány ve Stibořicích Elišce, manželce Zigotově, jejím dětem a jejím bratřím Onšovi Kyjovcovi a Janu Hrotovi (ZDK I, 29). Jana Hrota se také patrně týká zápis předních knih zemského práva opavského, podle něhož Blasco (patrně Vlostek) z Bohda novic pohnal r. 1436 Hanuše z Lukavce z 10 kop grošů (KPO I, 16v — Kapras I, 22, č. 197). R. 1441 se spolu ještě s několika jinými uvádí jako svědek listiny, týkající se platu Mikuláše Dreymandla z Opavy za městskou radou olomouckou [Parsch, Das Stadt- Archiv von Olmütz, str. 17, č. 155). Někdy r. 1443 se oženil s Markétou Chlebickou z Kornic, vdovou po Dětochu z Šumvaldu (viz o něm čís. 64, pozn. 4], která mu téhož roku vložila 60 kop věna na Jakubovicích a Hradčanech (ZDO I, 35 Kapras II, 49, č. 151). Svým sňatkem vzal na sebe Hrot také poručenství nad Dětochovými sirotky a jejich majetkem. To mu přineslo řadu nepříjemností, jež měly dohru před zemským právem, takže Hrot nakonec požádal knížete Arnošta o zproštění poručenské povinnosti, ale jeho žádost byla zamítnuta. R. 1447 nabyl od Katry, vdovy po Bedřichu z Křenovic, půl třetího lánu a krčmu v Hradčanech [ZDK I, 37). Později se s ním setkáváme jako svědkem v několika listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), r. 1455 při prodeji manství slavkovského a uhlířovského Hanušem ze Sosnové (MAO X, 3), téhož r. na listině Mikuláše Erlenheupta (Zukalův přípisek v Kopetzkeho Reg. str. 166—7 v knihovně SAO), r. 1460 [viz čís. 99) aj. Někdy kolem r. 1464 zemřela jeho manželka Markéta a oženil se znovu s Dorotou z Jestřebí, jíž r. 1464 zajistil věno 100 kop grošů na Jakubovicích, „což k Opavě přísluší“ a na Hradčanech v těch 60 kopách grošů, které mu přinesla věnem jeho první manželka (ZDO II. 14 — Kapras II, 99, č. 129). Tehdy mu nastaly spory s jeho pastorky Děto- chem a Janem ze Šumvaldu o dědictví po otci, o jejichž průběhu 23