mu, kterýžto plat svrchupsaný Vincencius s radů přátel svých kúpil a k oltáři v kostele Matky Boží v Opavě sobě k požívání i jeho budúcím potomkom oltářníkom a k věrné ruce múdré opatrnosti Nyklos Ryma- rovi, švagru jeho, Petrovi Tassnarovi a Pavlovi Hanlinovi a po nich mistrom bratrstvie i všemu bratrství u Matky Božíe v Opavě, na kterýžto úroční plat svrchupsaný i na list úhlavní a podle znánie toho jistého úhlavnieho listu dal sem a mocí tohoto listu mocně dávám dobrovolně svú svobodnú dobrú vuoli i všeckno své právo svrchupsanému Vincencovi a věrné ruce svrchupsaných k mění, držení, požívání svrchu- psaného platu ve všem právě, jakoby jim ten jistý úhlavní list slovo od slova zněl a svědčil a psan byl. Tomu na svědomie a potvrzenie svú vlastní pečet jsem přivěsil k tomuto listu. A pro lepšie svědomie na sku- tečné zdrženie připrosil sem urozeného pána Bernharta Berky z Násiles a slovutných panoší Zibřida z Veliké Polomě,? v ty časje starostv v Opavě, Petra Donáta též z Polomě,8 Stibora Črta z Ho- rek,9 Jana Hrota z Lukavice,1 múdré opatrnosti pánov burgmistra v SAB, regesta v SAOp]. Podobně přijímá r. 1489 do konfraternity M. Jana, kanovníka pražského [Ant. Frind, Die Kirchengeschichte Böhmen, IV str. 364). 5) „Úhlavní“ list na tento plat se nezachoval. 6) O Bernardu Běrkovi z Násile viz čís. 92, pozn. 4. 7) O Žibřidu z Velké Polomě viz Josef Pilnáček, Genealogie der Schlesischen uradeligen Familie von Donat. Videň 1939, str. 17. 8) O Petru Donátovi z Veliké Polomi víz tamtéž str. 18. 9. Ctibor Čert z Horek se psal patrně po Horce u Olomouce a držel biskupské manství Maletín, na něž r. 1446 prostřednictvím Jana Bítovského a Filipa z Mohelnice resignoval do rukou biskupa Pavla z Miličína (Lech I, 54). Učinil tak patrně proto, že vstoupil do služeb opavského knížete Arnošta, s nímž pomáhal polskému knížeti Kazi- mírovi. Ve Slezsku se se Ctiborem potkáváme poprvé r. 1449, kdy byl věr- nou rukou vkladu dvora ve Stibořicích Baltazatu Ustkovi ze Sudic (ZDK I, 43), ve službách knížete Arnošta se s ním setkáváme poprvé r. 1455, kdy je podepsán v Břehu spolu s knížetem Arnoštem na listu krále Kazimíra (ČČM 1880, 410). Byl patrně jedním z hejtmanů jeho vojsk, která právě tehdy Kazimír najímal do boje proti nepříteli. (Tamtéž str. 412). Později však přestoupil a dal se do služeb olešnického knížete Konráda, za nímž měl r. 1474 dluh 700 zl. za službu v Prusku (Aug. Sedláček, Úvahy o Zrcadle Paprockého, ČMM 31, str. 215). Od let 60. XV. stol. se však již zdržoval patrně jen na Opavsku, neboť se s ním častěji shledáváme jako svěd kem na různých listinách, jako např. r. 1459 na listině Mikuláše z Bohu- čovic o Nové Sedlice [SAOp, stavovské listiny A XXVI, 5; VMO 17/1909, str. 58), r. 1460 na listině Matějka z Křenovic (zde). R. 1461 poháněl zboží děhylovské „i ten oddíl v Albrechticích pod Bílovcem i toho, kdo to zboží má v opravě“ z 10 kop (KPO I, 67v — Kapras I, 62, čís. 56v]. R. 1467 je podepsán jako svědek na vidimátu, pořízeném knížetem Arnoštem, obsahujícím smlouvu o žold Hanuše Herburta z Vladěnína a Mi- koše Holešovského z r. 1455 U. Perwolf, Příspěvky k čes. dějinám XV.—XVI. století. ČČM 1880. str. 410). R. 1469 pečetí list Láryše z Nače- slavic (ZDOp II, 20 — Kapras II, 83 čís. 88) a r. 1473 list Hanuše Láryše a Jindřicha z Načeslavic (ZDO. II, 20 — Kapras II, 33, čís. 88). 10) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. 68