z 72 stránek
Titul
1
2
Edice
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
- s. 62: ...BB. M. David předkládá jménem Pavla Rotandrise, oltářníka oltáře sv. Petra a Pavla ve hřbitovní kapli při kostele Panny Marie v Opavě a...
- s. 63: ...Janem Greiczem zakoupil 5 kop ročního platu k oltáři sv. Petra a Pavla, zajištěný na masných krámech a na mlýně před fortnou v...
- s. 65: ...vikář a oficiál olomoucké konsistoře, schvaluje nadaci při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 66—71v, čís....
Název:
Opavský listinář. IV. Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppaviae
Autor:
Šigut, František
Rok vydání:
1969
Místo vydání:
Opava
Počet stran celkem:
72
Počet stran předmluvy plus obsahu:
72
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Edice
upravit
Strana 1
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppavie IV. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT OPAVA 1969 Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppavie IV. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT OPAVA 1969 Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě
Strana 2
Strana 3
64 1439, březen 30. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává 1 kopu grošů ročního platu na opavském fojtství k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. VIII. 4. Opis: Kop. A, fol. 144v—145v, čís. TTT. — Ověř. M. Matyáš Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 20. ledna 1631. Kop. B, T str. 279—280, čís. TTT. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 183. Prostý opis (Tillerův) SAO, stavovský archív B V, 4. Vilém, kníže opavský, vyznává, že ve své nutně potřebě prodal s právem zpětného výkupu roční plat jedné kopy grošů Petru Grin- germutovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána v kostele Panny Marie v Opavě, zajištěný na opavském fojtství, splatný o kvatembru po popeleční středě. Kdyby buď měštané opavští nebo fojt byli v odvádění tohoto platu liknaví, má být proti nim postupováno podle církevních za- konů. Městská rada opavská jako ručitelka za knížete slibuje, že se podle znění listiny zachová. Nos Wilhelmus, Dei gratia dux et dominus Oppavie, recognosci- mus publice et fatemur universis et singulis, tam presentibus quam fu- turis, quod ardua nostra necessitate coacti, deliberato animo, vendidimus iusto venditionis titulo unam sexagenam grossorum bonorum argenteorum pragensium, quorum sexaginta pro una sexagena computantur, veri et annui census, reservantes nobis tamen potestatem censum predictum reemendi, pro decem sexagenis grossorum ... quas paratas iam sus- tulimus in usum nostrum covertentes, honorabili domino Petro Grin- germut,l altariste sanctorum Fabiani et Sebestiani illisque omnibus, quibus ipse prenominatum censum vendiderit, donaverit seu legaverit, presentem literam habituris. Quam quidem sexagenam census annui ostendimus et assignamus creditoribus nostris supradictis in advoca- cia2 nostra oppaviensi, mandantes civibus nostris oppaviensibus et advo- 1) O Petru Grigermutovi viz čís. 49, pozn. 3. 2) Instituce fojtů a fojtství (advocatus, advocatia — Richter, Richte- ret) je typickou známkou měst a vesnic, vzniklých kolonisací nebo vysazených na německém právu. Zakladatel — locator byl vrchností pověřen založením vesnice nebo města a za to dostal určitý pozemkový majetek, osvobozený od platů a dávek, různá práva jako právo výčepu nebo i výroby lihovin, prodeje masa, chleba a podobně, určitý počet robotných lidí, řemeslníky a jiné. Za to však konal pro vrchnost určité služby, jako drobné soudnictví, vybírání různých platů, dozor nad konáním robot atd. Jeho soudnictví však podléhaly jen drob- nější věci, hrdelní přečiny byly vyhrazeny vyšším soudům. Z pokut měl fojt jednu třetinu, dvě třetiny připadly vrchnosti. Práva lokatora přešla na jeho potomky — fojty a byla spojena s fojtstvím, s nímž také mohla být pro dána. Městští fojtové měli samozřejmě širší okruh působnosti a proto také větší pravomoc. Než právě tato pravomoc fojtů byla příčinou, že se města snažíla potáhnout fojtství na sebe. To se v našem kraji podařilo Hlubčicím již roku 1416, v Krnově bylo fojtství zastaveno v 200 kopách grošů městu a kněžna Helena, vdova po Janu II. připovídá městu prodej fojtství buď zá- stavně nebo dědičně, dostane-li vyšší cenu, v Bruntále dosáhlo město fojt- 3
64 1439, březen 30. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává 1 kopu grošů ročního platu na opavském fojtství k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. VIII. 4. Opis: Kop. A, fol. 144v—145v, čís. TTT. — Ověř. M. Matyáš Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 20. ledna 1631. Kop. B, T str. 279—280, čís. TTT. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 183. Prostý opis (Tillerův) SAO, stavovský archív B V, 4. Vilém, kníže opavský, vyznává, že ve své nutně potřebě prodal s právem zpětného výkupu roční plat jedné kopy grošů Petru Grin- germutovi, oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána v kostele Panny Marie v Opavě, zajištěný na opavském fojtství, splatný o kvatembru po popeleční středě. Kdyby buď měštané opavští nebo fojt byli v odvádění tohoto platu liknaví, má být proti nim postupováno podle církevních za- konů. Městská rada opavská jako ručitelka za knížete slibuje, že se podle znění listiny zachová. Nos Wilhelmus, Dei gratia dux et dominus Oppavie, recognosci- mus publice et fatemur universis et singulis, tam presentibus quam fu- turis, quod ardua nostra necessitate coacti, deliberato animo, vendidimus iusto venditionis titulo unam sexagenam grossorum bonorum argenteorum pragensium, quorum sexaginta pro una sexagena computantur, veri et annui census, reservantes nobis tamen potestatem censum predictum reemendi, pro decem sexagenis grossorum ... quas paratas iam sus- tulimus in usum nostrum covertentes, honorabili domino Petro Grin- germut,l altariste sanctorum Fabiani et Sebestiani illisque omnibus, quibus ipse prenominatum censum vendiderit, donaverit seu legaverit, presentem literam habituris. Quam quidem sexagenam census annui ostendimus et assignamus creditoribus nostris supradictis in advoca- cia2 nostra oppaviensi, mandantes civibus nostris oppaviensibus et advo- 1) O Petru Grigermutovi viz čís. 49, pozn. 3. 2) Instituce fojtů a fojtství (advocatus, advocatia — Richter, Richte- ret) je typickou známkou měst a vesnic, vzniklých kolonisací nebo vysazených na německém právu. Zakladatel — locator byl vrchností pověřen založením vesnice nebo města a za to dostal určitý pozemkový majetek, osvobozený od platů a dávek, různá práva jako právo výčepu nebo i výroby lihovin, prodeje masa, chleba a podobně, určitý počet robotných lidí, řemeslníky a jiné. Za to však konal pro vrchnost určité služby, jako drobné soudnictví, vybírání různých platů, dozor nad konáním robot atd. Jeho soudnictví však podléhaly jen drob- nější věci, hrdelní přečiny byly vyhrazeny vyšším soudům. Z pokut měl fojt jednu třetinu, dvě třetiny připadly vrchnosti. Práva lokatora přešla na jeho potomky — fojty a byla spojena s fojtstvím, s nímž také mohla být pro dána. Městští fojtové měli samozřejmě širší okruh působnosti a proto také větší pravomoc. Než právě tato pravomoc fojtů byla příčinou, že se města snažíla potáhnout fojtství na sebe. To se v našem kraji podařilo Hlubčicím již roku 1416, v Krnově bylo fojtství zastaveno v 200 kopách grošů městu a kněžna Helena, vdova po Janu II. připovídá městu prodej fojtství buď zá- stavně nebo dědičně, dostane-li vyšší cenu, v Bruntále dosáhlo město fojt- 3
Strana 4
ství někdy v první polovici XV. stol., avšak později je muselo postoupit pánům z Vrbna, majitelům města, v Horním Benešově se dostalo fojtství městu v letech 1600—5 (Z pozůstalosti Latskeho v SAO). — Fojtství opavské povstalo jistě současně s vysazením Opavy na město, třebaže zprávy o něm jsou poněkud mladší. Ve většině případů známe pouze jména fojtů, zatímco o samém fojtství se dovídáme velmi málo. Tak r. 1235 se uvádí jako fojt Mileta (CDM II, 295. č. 162), v letech 1253—6 Budislav (CDM III, 172, č. 198; 214, č. 234), r. 1269 Vilém Strippir a jeho bratr Albrecht (CDM IV, 29, č. 24), k r. 1271 Snypir, který však je totožný s předchozím (tamtéž 84, č. 53], r. 1281 Crafto a Winaus (tamtéž 259, č. 194), v letech 1289—94 Jindřich Kolbo (tamtéž 369, č. 288; 371, č. 293; V, 6, čís. 8], r. 1311 Albrecht (CDM VI, 36, č. 48). Roku 1290 prohlašuje kníže Mikuláš, že opavské fojtství může být buďto dědičné nebo též nedědičné (Tiller II, 191—193, č. 193), v privilegiu téhož knížete z r. 1327 se stanoví, že fojt má dostávat jednu třetinu peněz z pokut (Kopiář privilegií IBb 19, fol. 19— 19; CDM VI, 850, č. 250). V letech 40. držel fojtství Petr z Varty, současně fojt těšínský a správce hradu Landeka, který věnoval špitálu sv. Mikuláše v Opavě roční plat 12 kop grošů, zajištěný na opavském fojtství, což kníže Mikuláš potvrdil r. 1349 (CDM VII, 670; Kopetzky, Reg. 291). Později zde vázl plat ve prospěch olomoucké kapituly. Tzv. Chronicon oppaviense, chované kdysi na hradě Fürstenštejně uvádí, že r. 1379 prodal kníže na opavském fojtství a na tamějších masných krámech olomoucké kapitule roční plat, neuvádí však v jaké výši (Zukalův přípisek v Kopetzkého Reg., str. 104/105). R. 1385 dal markrabě Jošt jako kníže sleský olomoucké kapitule výměnou za plat v Opavě vsi Dlouhou Loučku a Polkovice, aby tak osvobodil opavské fojtství od břemene (SAOlom, kapitulní archív A II c 12). R. 1424 se uvádí opavský fojt Jeklín (KPO, I, 10 — Kapras I, 14, č. 119), r. 1437 Mikuláš Furman (viz o něm čís. 55, pozn. 2). R. 1447 Petr Reinczke (viz čís. 76), po něm Martin Crodler (MAOp X, 4). R. 1439 prodal kníže Vilém na fojtství roční plat 1 kopy grošů k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (zde), r. 1444 2 kopy grošů k oltáři sv. Tomáše (viz čís. 72). Roku 1453 zprostili knížata Arnošt a Vilém městskou radu opavskou od odvádění 200 kop grošů ročního platu do knížecí pokladny a nařídili, aby je místo toho odváděli kněžně Salomeně, vdově po jejich bratru Václavovi jako věnný důchod. Kdyby však nestačily běžné platy, měl se schá- zející obnos vzít z opavského fojtství (MAO X, 4), Tehdy někdy spravoval opav- ské fojtství Filip Sliwke. R. 1456 vyznává městská rada opavská, že za doby fojtování Sliwkova byl prodán Pavlu Rotandrisovi a Janu Greysenovi plat na domě Štěpána Jaga (viz čís. 94). — Z poměrně častého střídání fojtů je patrno. že opavské fojtství nebylo dědičné, nýbrž bylo zastavováno a dáváno pod plat. Avšak už někdy od poloviny XV. století počala také městská rada opavská po příkladu ostatních okolních měst usilovat o získání fojtství do svých rukou a tím také o právní moc nad městem i předměstími. Proto použila vhodné pří- ležitosti a když půjčila knížeti Viktorinovi r. 1473 v jeho tísni 1000 zl., vyžádala si jako zástavu opavské fojtství s vinami a požitky i se vším jeho příslušen- stvím i s předměstími, což k dotčenému fojtství přísluší, dokud by jim neby! dluh splacen (Kopiář priv. 1 B b, 19, fol. 34—34v). Protože však z fojtství vy- cházelo víc než činil úrok ze zapůjčené sumy — 85 zl., muselo město knížeti doplácet ročně 60 kop grošů. Tento obnos však byl příliš vysoký a fojtství nemělo tolik ročních důchodů a proto se městská rada s přímluvou zemských stavů obrátila r. 1478 na knížete s prosbou o snížení platu. Kníže žádosti vy- hověl a ustanovil, že s ohledem na „opustilost města“ má se napříště odvádět z fojtství jen 30 kop grošů ročně, a to polovice na sv. Markétu a polovice na sv. Martina. O příjmech se však má vést přesný počet a kdyby se někdy sešlo víc, má to městská rada obrátit na opravu města. A aby se město lépe opravovalo, přidal kníže k fojtství všechna předměstí, která k němu kdysi
ství někdy v první polovici XV. stol., avšak později je muselo postoupit pánům z Vrbna, majitelům města, v Horním Benešově se dostalo fojtství městu v letech 1600—5 (Z pozůstalosti Latskeho v SAO). — Fojtství opavské povstalo jistě současně s vysazením Opavy na město, třebaže zprávy o něm jsou poněkud mladší. Ve většině případů známe pouze jména fojtů, zatímco o samém fojtství se dovídáme velmi málo. Tak r. 1235 se uvádí jako fojt Mileta (CDM II, 295. č. 162), v letech 1253—6 Budislav (CDM III, 172, č. 198; 214, č. 234), r. 1269 Vilém Strippir a jeho bratr Albrecht (CDM IV, 29, č. 24), k r. 1271 Snypir, který však je totožný s předchozím (tamtéž 84, č. 53], r. 1281 Crafto a Winaus (tamtéž 259, č. 194), v letech 1289—94 Jindřich Kolbo (tamtéž 369, č. 288; 371, č. 293; V, 6, čís. 8], r. 1311 Albrecht (CDM VI, 36, č. 48). Roku 1290 prohlašuje kníže Mikuláš, že opavské fojtství může být buďto dědičné nebo též nedědičné (Tiller II, 191—193, č. 193), v privilegiu téhož knížete z r. 1327 se stanoví, že fojt má dostávat jednu třetinu peněz z pokut (Kopiář privilegií IBb 19, fol. 19— 19; CDM VI, 850, č. 250). V letech 40. držel fojtství Petr z Varty, současně fojt těšínský a správce hradu Landeka, který věnoval špitálu sv. Mikuláše v Opavě roční plat 12 kop grošů, zajištěný na opavském fojtství, což kníže Mikuláš potvrdil r. 1349 (CDM VII, 670; Kopetzky, Reg. 291). Později zde vázl plat ve prospěch olomoucké kapituly. Tzv. Chronicon oppaviense, chované kdysi na hradě Fürstenštejně uvádí, že r. 1379 prodal kníže na opavském fojtství a na tamějších masných krámech olomoucké kapitule roční plat, neuvádí však v jaké výši (Zukalův přípisek v Kopetzkého Reg., str. 104/105). R. 1385 dal markrabě Jošt jako kníže sleský olomoucké kapitule výměnou za plat v Opavě vsi Dlouhou Loučku a Polkovice, aby tak osvobodil opavské fojtství od břemene (SAOlom, kapitulní archív A II c 12). R. 1424 se uvádí opavský fojt Jeklín (KPO, I, 10 — Kapras I, 14, č. 119), r. 1437 Mikuláš Furman (viz o něm čís. 55, pozn. 2). R. 1447 Petr Reinczke (viz čís. 76), po něm Martin Crodler (MAOp X, 4). R. 1439 prodal kníže Vilém na fojtství roční plat 1 kopy grošů k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána (zde), r. 1444 2 kopy grošů k oltáři sv. Tomáše (viz čís. 72). Roku 1453 zprostili knížata Arnošt a Vilém městskou radu opavskou od odvádění 200 kop grošů ročního platu do knížecí pokladny a nařídili, aby je místo toho odváděli kněžně Salomeně, vdově po jejich bratru Václavovi jako věnný důchod. Kdyby však nestačily běžné platy, měl se schá- zející obnos vzít z opavského fojtství (MAO X, 4), Tehdy někdy spravoval opav- ské fojtství Filip Sliwke. R. 1456 vyznává městská rada opavská, že za doby fojtování Sliwkova byl prodán Pavlu Rotandrisovi a Janu Greysenovi plat na domě Štěpána Jaga (viz čís. 94). — Z poměrně častého střídání fojtů je patrno. že opavské fojtství nebylo dědičné, nýbrž bylo zastavováno a dáváno pod plat. Avšak už někdy od poloviny XV. století počala také městská rada opavská po příkladu ostatních okolních měst usilovat o získání fojtství do svých rukou a tím také o právní moc nad městem i předměstími. Proto použila vhodné pří- ležitosti a když půjčila knížeti Viktorinovi r. 1473 v jeho tísni 1000 zl., vyžádala si jako zástavu opavské fojtství s vinami a požitky i se vším jeho příslušen- stvím i s předměstími, což k dotčenému fojtství přísluší, dokud by jim neby! dluh splacen (Kopiář priv. 1 B b, 19, fol. 34—34v). Protože však z fojtství vy- cházelo víc než činil úrok ze zapůjčené sumy — 85 zl., muselo město knížeti doplácet ročně 60 kop grošů. Tento obnos však byl příliš vysoký a fojtství nemělo tolik ročních důchodů a proto se městská rada s přímluvou zemských stavů obrátila r. 1478 na knížete s prosbou o snížení platu. Kníže žádosti vy- hověl a ustanovil, že s ohledem na „opustilost města“ má se napříště odvádět z fojtství jen 30 kop grošů ročně, a to polovice na sv. Markétu a polovice na sv. Martina. O příjmech se však má vést přesný počet a kdyby se někdy sešlo víc, má to městská rada obrátit na opravu města. A aby se město lépe opravovalo, přidal kníže k fojtství všechna předměstí, která k němu kdysi
Strana 5
catis singulis futuris, ut singulis annis prefatam sexagenam census annui dent et offerant plene et integre in bonis latis grossis pragensibus pro termino quatuortemporum evenientium post diem cinerum2a preniminato domino Petro vel ius ipsius ad hoc habentibus tam diu, donec nos vel heredes seu posteri nostri persolvant ex integro predictam pecuniam capitalem, scilicet decem sexagenas grossorum pretactorum et redimant censum prenominatum ab emptoribus et creditoribus nostris supradictis. De quo censu dando nos dux prefatus virtute presentium quietamus cives oppavienses et advocatos iudicii seu advocacie nostre ac liberos dimit- timus et quietos respectu emptorum nostrorum pretactorum. Si autem cives nostri vel advocati negligerent vel recusarent errogare presriptum censum prenominatis meptoribus nostris, ex tunc damus plenariam aucto- ritatem ipsis emptoribus nostris, quatenus per censuram ecclesiasticam seu iudicio seculari cives et iudices nostros ad hoc coarctent, ut censum ipsorum eis oportune persolvant totiens, quotiens ipsis fuerit oportunum, nos et successores nostri nullomodo ipsis in hoc oppugnantes nec re- sistentes. Insuper si que damma per impensas quascunque nostri empto- res tulerint ob non solutionem census predicti, ex tunc cives nostri et iudices eadem tenebuntur eis ex integro solvere et refundere cum preno- minato censu iuxta denumerationen realem earundem. Nos vero magister civium, consules et iurati necnon tota communitas civitatis Oppavie, veri fideiussorssores pro domino nostro gratioso supradicto pro pecunia capi- tali et censu prenominato, promittimus fide nostra bona, manu coniuncta, una cum domino nostro gratioso omnia et singula superius descripta firma et rata tenere emptoribus nostris supradictis vel ipsorum ius haben- právně patřila, ale později byla od něho odňata a připojena ke knížecímu zámku (tamtéž, fol. 34v—35v). Městu patřily kdysi také městské příkopy, avšak zámecký hejtman Laclav Pingočí mu je odňal a připojil k zámku. Proto král Matyáš prstřednictvím Jana Bělíka z Kornic a Štěpána Thomasa učinil s městem smlouvu, podle níž mu král v náhradu za tyto příkopy pouští zbytek fojtství, totiž 25 kop ročního platu. Na to měli dostat list, avšak nestalo se tak a proto r. 1490 jim vydal kníže Hanuš potvrzení, aby oni již toho fojtství nyní i na věky prázdní a z toho propuštěni byli, avšak práva jejich, aby předce požívali, užívali a drželi, jakž jsou předkové jejich i s nimi až do toho času užívali, jakož pak práva jejich a nadaní a potvrzení, kteráž na to mají, šíře a světleji v sobě zavírají a ukazují“ (tamtéž, fol. 37—38). A když jim týž kníže r. 1494 potvrzoval městská privilegia, výslovně dodal, že mají užívati toho, „což se fojtství týče a lidí všech z předměstí, kteří k tomu fojtství také příslušeli a příslušejí.“ (Tamtéž fol. 38v—39). Tím se dostalo fojtství do rukou městské rady. Hlavním ziskem tohoto převodu bylo, že město mohlo vykonávat soudní pravomoc také nad předměstími, finančně však nezískalo nic, ba naopak mělo s vydržováním fojtství ještě zarátu, jak vypočítává soupis příjmů a vydání města z r. 1594, kde se praví, že fojtství nemá zvláštních příjmů, jen z pokut a tzv. Schrottgeld, tj. poplatek z nápojů. Všech ročních příjmů bývalo 30 zl. zatímco roční vydání dosahovalo až 40 zl. (plat k sv. Anně 3 zl. 30 gr. soud- nímu notáři plat 18 zl., papír, vosk, provazy do mlýna, dříví pro věznici, plat dozorci a jeho pomocníkům, katovi za vykonávání oporav: za oběšení 20 gr, za stětí 20 gr, za lámání kolem 16 gr, za smrt kolem 24 gr. — Viz G. Bier- mann, Einnahmen und Ausgaben ... Notizenblatt 1868, str. 52). 2a) Kvatembr neboli čtvero suchých dnů je středa, pátek a sobota po sv. Lucii, po popeleční středě, po svátcích svatodušních a po Povýšení sv. Kříže. Zde je míněn kvatembr po popeleční středě. 5
catis singulis futuris, ut singulis annis prefatam sexagenam census annui dent et offerant plene et integre in bonis latis grossis pragensibus pro termino quatuortemporum evenientium post diem cinerum2a preniminato domino Petro vel ius ipsius ad hoc habentibus tam diu, donec nos vel heredes seu posteri nostri persolvant ex integro predictam pecuniam capitalem, scilicet decem sexagenas grossorum pretactorum et redimant censum prenominatum ab emptoribus et creditoribus nostris supradictis. De quo censu dando nos dux prefatus virtute presentium quietamus cives oppavienses et advocatos iudicii seu advocacie nostre ac liberos dimit- timus et quietos respectu emptorum nostrorum pretactorum. Si autem cives nostri vel advocati negligerent vel recusarent errogare presriptum censum prenominatis meptoribus nostris, ex tunc damus plenariam aucto- ritatem ipsis emptoribus nostris, quatenus per censuram ecclesiasticam seu iudicio seculari cives et iudices nostros ad hoc coarctent, ut censum ipsorum eis oportune persolvant totiens, quotiens ipsis fuerit oportunum, nos et successores nostri nullomodo ipsis in hoc oppugnantes nec re- sistentes. Insuper si que damma per impensas quascunque nostri empto- res tulerint ob non solutionem census predicti, ex tunc cives nostri et iudices eadem tenebuntur eis ex integro solvere et refundere cum preno- minato censu iuxta denumerationen realem earundem. Nos vero magister civium, consules et iurati necnon tota communitas civitatis Oppavie, veri fideiussorssores pro domino nostro gratioso supradicto pro pecunia capi- tali et censu prenominato, promittimus fide nostra bona, manu coniuncta, una cum domino nostro gratioso omnia et singula superius descripta firma et rata tenere emptoribus nostris supradictis vel ipsorum ius haben- právně patřila, ale později byla od něho odňata a připojena ke knížecímu zámku (tamtéž, fol. 34v—35v). Městu patřily kdysi také městské příkopy, avšak zámecký hejtman Laclav Pingočí mu je odňal a připojil k zámku. Proto král Matyáš prstřednictvím Jana Bělíka z Kornic a Štěpána Thomasa učinil s městem smlouvu, podle níž mu král v náhradu za tyto příkopy pouští zbytek fojtství, totiž 25 kop ročního platu. Na to měli dostat list, avšak nestalo se tak a proto r. 1490 jim vydal kníže Hanuš potvrzení, aby oni již toho fojtství nyní i na věky prázdní a z toho propuštěni byli, avšak práva jejich, aby předce požívali, užívali a drželi, jakž jsou předkové jejich i s nimi až do toho času užívali, jakož pak práva jejich a nadaní a potvrzení, kteráž na to mají, šíře a světleji v sobě zavírají a ukazují“ (tamtéž, fol. 37—38). A když jim týž kníže r. 1494 potvrzoval městská privilegia, výslovně dodal, že mají užívati toho, „což se fojtství týče a lidí všech z předměstí, kteří k tomu fojtství také příslušeli a příslušejí.“ (Tamtéž fol. 38v—39). Tím se dostalo fojtství do rukou městské rady. Hlavním ziskem tohoto převodu bylo, že město mohlo vykonávat soudní pravomoc také nad předměstími, finančně však nezískalo nic, ba naopak mělo s vydržováním fojtství ještě zarátu, jak vypočítává soupis příjmů a vydání města z r. 1594, kde se praví, že fojtství nemá zvláštních příjmů, jen z pokut a tzv. Schrottgeld, tj. poplatek z nápojů. Všech ročních příjmů bývalo 30 zl. zatímco roční vydání dosahovalo až 40 zl. (plat k sv. Anně 3 zl. 30 gr. soud- nímu notáři plat 18 zl., papír, vosk, provazy do mlýna, dříví pro věznici, plat dozorci a jeho pomocníkům, katovi za vykonávání oporav: za oběšení 20 gr, za stětí 20 gr, za lámání kolem 16 gr, za smrt kolem 24 gr. — Viz G. Bier- mann, Einnahmen und Ausgaben ... Notizenblatt 1868, str. 52). 2a) Kvatembr neboli čtvero suchých dnů je středa, pátek a sobota po sv. Lucii, po popeleční středě, po svátcích svatodušních a po Povýšení sv. Kříže. Zde je míněn kvatembr po popeleční středě. 5
Strana 6
tibus sub penis prenominatis, nulla occasione iuris de prenominato debito se extrahentes. In cuius rei testimonium et robur premissorum nos dux et cives predicti sigilla nostra propria de nostro certo scitu presentibus iussimus subappendi. Datum Oppaviae anno Domino millesimo quadrin- genteximo tricesimo nono feria secunda post dominicam Palmarum.3 65 1441, duben 22. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje platy k oltáři Božího Těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 181v—186v, čís. PPPP — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 7. února 1631. Kop. B, str. 344—353, čís PPPP. Středovský, Apographorum sv. VII, str 198—202. Biskup Pavel z Miličínal vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albíkův z Dobromilic,2 generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Jana Rudlínova,3 oltářníka oltáře Božího Těla v kostele Panny Marie v Opavě, a Bratrstva Božího Těla tamtéž oznamo- val, že týž oltářník zakoupil z vlastních prostředků k oltáři Božího Těla roční plat 9 kop grošů a jeho jménem předložil dvě listiny, týkající se zakoupení tohoto platu, a to 6 kop grošů od městské rady krnovské na městě Krnově a 3 kop grošů od bratří Zbyňka a Janáče Hřiv- náčů z Heraltic na vsi Rozumicích a zmíněné Bratrstvo Božího Těla, že k tomuto platu přidalo ještě 1 kopu grošů, zajištěnou na domě vdovy po Dětřichu, zvaném Dětoch v Opavě a jménem shora uvedených mandantů žádal, aby biskup tento plat jmenovanému oltáři přivtělil podle církevních předpisů. Biskup žádosti jeho vyhověl. Inserovány listiny: 1. městské rady krnovské ddto Krnov 25. května 1433 viz čís. 47; 2. bratří Zbyňka a Janáče Hřivnáčů ddto (místo neudáno! prosince 1433. Viz čís. 48; 21. 3. Bratrstvo Božího Těla v Opavě ddto Opava 24. února 1440 — viz čís. 63. Poznámky: Pečeti se popisují takto: 1. pečet městské rady krnovské: sigillum rotundum de cera viridí albae cerae impressa, in cutus medio tria cornua, aualia venatores de- ferunt, aciebus minoribus ad punctum in medio sigilli tendentia et tres stellae, una superius et duae inferius sculptae videbantur, literae vero circumferentiales textuales eiusdem sigilli tales legebantur, cruce praemis- sa: S. MINUS CIVIUM DE JEGERDORF. 3) Dominica Palmarum — květná neděle. 1) O Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) O M. Jiříkovi z Dobromilic viz čís. 60, pozn. 1. 3) O Janu Rudlinovi viz čís. 47, pozn. 4. 6
tibus sub penis prenominatis, nulla occasione iuris de prenominato debito se extrahentes. In cuius rei testimonium et robur premissorum nos dux et cives predicti sigilla nostra propria de nostro certo scitu presentibus iussimus subappendi. Datum Oppaviae anno Domino millesimo quadrin- genteximo tricesimo nono feria secunda post dominicam Palmarum.3 65 1441, duben 22. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje platy k oltáři Božího Těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 181v—186v, čís. PPPP — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 7. února 1631. Kop. B, str. 344—353, čís PPPP. Středovský, Apographorum sv. VII, str 198—202. Biskup Pavel z Miličínal vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albíkův z Dobromilic,2 generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Jana Rudlínova,3 oltářníka oltáře Božího Těla v kostele Panny Marie v Opavě, a Bratrstva Božího Těla tamtéž oznamo- val, že týž oltářník zakoupil z vlastních prostředků k oltáři Božího Těla roční plat 9 kop grošů a jeho jménem předložil dvě listiny, týkající se zakoupení tohoto platu, a to 6 kop grošů od městské rady krnovské na městě Krnově a 3 kop grošů od bratří Zbyňka a Janáče Hřiv- náčů z Heraltic na vsi Rozumicích a zmíněné Bratrstvo Božího Těla, že k tomuto platu přidalo ještě 1 kopu grošů, zajištěnou na domě vdovy po Dětřichu, zvaném Dětoch v Opavě a jménem shora uvedených mandantů žádal, aby biskup tento plat jmenovanému oltáři přivtělil podle církevních předpisů. Biskup žádosti jeho vyhověl. Inserovány listiny: 1. městské rady krnovské ddto Krnov 25. května 1433 viz čís. 47; 2. bratří Zbyňka a Janáče Hřivnáčů ddto (místo neudáno! prosince 1433. Viz čís. 48; 21. 3. Bratrstvo Božího Těla v Opavě ddto Opava 24. února 1440 — viz čís. 63. Poznámky: Pečeti se popisují takto: 1. pečet městské rady krnovské: sigillum rotundum de cera viridí albae cerae impressa, in cutus medio tria cornua, aualia venatores de- ferunt, aciebus minoribus ad punctum in medio sigilli tendentia et tres stellae, una superius et duae inferius sculptae videbantur, literae vero circumferentiales textuales eiusdem sigilli tales legebantur, cruce praemis- sa: S. MINUS CIVIUM DE JEGERDORF. 3) Dominica Palmarum — květná neděle. 1) O Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) O M. Jiříkovi z Dobromilic viz čís. 60, pozn. 1. 3) O Janu Rudlinovi viz čís. 47, pozn. 4. 6
Strana 7
2. pečet Janáče Hřivnáče: sigillum rotundum de cera nigra nigrae cerae impressa, in cuius sigilli medio clippeus, in quo dua cornua. super clippeum una galea, super qua similia cornua prioribus apparebant literae vero circumferentiales propter depressionem cerae legi non poterant nisi haec dicti HERALTOWITZ. 67 1441, září 27. Opava. — Bratrstvo Božího Těla v Opavě žádá olomouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platu k oltáři Božího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 60—61, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 8. listopadu 1631. Kop. B, str. 125—127, čís. AA. Bratrstvo Božího těla a Panny Marie v opavě vyznává, že v kostele Panny Marie v Opavě mimo kůr je se souhlasem správce kostela komtura Mikuláše zřízen a také již posvěcen oltář ke cti Božího těla, 10.000 rytířů a 11.000 pannen, u něhož byla z odkazu rytíře Jana Holuba zřízena nadace ročních 5 kop grošů, zajištěných na vsi Oti- cích. Nyní Jan Mikuláše Mölnera, oltářník hlubčický, přidal ze svého dědictví rovněž roční plat 5 kop grošů, zajištěný na městě Hlubčicích, jak o tom svědčí list tohoto zajištění se týkající. Bratr- stvo proto žádá olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby toto obdarování potvrdil a prohlásil za církevní obročí. Právo podací má jed nou vykonat zmíněný Jan, potom je vyhraženo Bratrstvu, jež současně navrhuje za oltářníka rozmnožitele nadace. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo. Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, domino nostro gratioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Ladislavus, Nicolaus, Stephanus Iudexl et Andreas Heiwpt, magistri frataliae necnon tota venerabilis fraternitas vivifici Corporis Christi et beatae Mariae Virginis in Oppavia dictae olomucensis dioecesis, debitum devotionis obsequium ... Reverende Pater, cum dudum in ecclesia paro- chiali beatae Mariae Virginis ibidem in Oppavia extra chorum in honorem pretiosi Corporis Christi et decem millium militum atque undecim millium virginum altare unum de pleno consensu et voluntate domini Nicolai." commendatoris ordinis beatae Mariae Virginis de domo teutonica, rectoris eiusdem, quemadmodum per ipsius sigilli appensionem ad praesentem literam lucidius apparebit, fundatum extitit et erectum, etiam iuxta ritum ecclesiaticum debite consecratum, pro cuius altaristae vel ministri congrua sustentatione de testamento strenui militis Johannis Holub3 bonae memoriae propter divini cultus augmentationem quinque marcas annui per nos emptas in et super villa dicta census grossorum pragensium 1) Jmenoval se vlastně Štěpán Richter — viz čís. 68. 2) O knězi Mikuláši, plebánu u Panny Marie v Opavě viz čís. 53, pozn. 6. 3) O Janu Holubovi viz čís. 56, pozn. 3.
2. pečet Janáče Hřivnáče: sigillum rotundum de cera nigra nigrae cerae impressa, in cuius sigilli medio clippeus, in quo dua cornua. super clippeum una galea, super qua similia cornua prioribus apparebant literae vero circumferentiales propter depressionem cerae legi non poterant nisi haec dicti HERALTOWITZ. 67 1441, září 27. Opava. — Bratrstvo Božího Těla v Opavě žádá olomouckého biskupa Pavla z Miličína o potvrzení platu k oltáři Božího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 60—61, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 8. listopadu 1631. Kop. B, str. 125—127, čís. AA. Bratrstvo Božího těla a Panny Marie v opavě vyznává, že v kostele Panny Marie v Opavě mimo kůr je se souhlasem správce kostela komtura Mikuláše zřízen a také již posvěcen oltář ke cti Božího těla, 10.000 rytířů a 11.000 pannen, u něhož byla z odkazu rytíře Jana Holuba zřízena nadace ročních 5 kop grošů, zajištěných na vsi Oti- cích. Nyní Jan Mikuláše Mölnera, oltářník hlubčický, přidal ze svého dědictví rovněž roční plat 5 kop grošů, zajištěný na městě Hlubčicích, jak o tom svědčí list tohoto zajištění se týkající. Bratr- stvo proto žádá olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby toto obdarování potvrdil a prohlásil za církevní obročí. Právo podací má jed nou vykonat zmíněný Jan, potom je vyhraženo Bratrstvu, jež současně navrhuje za oltářníka rozmnožitele nadace. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo. Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, domino nostro gratioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Ladislavus, Nicolaus, Stephanus Iudexl et Andreas Heiwpt, magistri frataliae necnon tota venerabilis fraternitas vivifici Corporis Christi et beatae Mariae Virginis in Oppavia dictae olomucensis dioecesis, debitum devotionis obsequium ... Reverende Pater, cum dudum in ecclesia paro- chiali beatae Mariae Virginis ibidem in Oppavia extra chorum in honorem pretiosi Corporis Christi et decem millium militum atque undecim millium virginum altare unum de pleno consensu et voluntate domini Nicolai." commendatoris ordinis beatae Mariae Virginis de domo teutonica, rectoris eiusdem, quemadmodum per ipsius sigilli appensionem ad praesentem literam lucidius apparebit, fundatum extitit et erectum, etiam iuxta ritum ecclesiaticum debite consecratum, pro cuius altaristae vel ministri congrua sustentatione de testamento strenui militis Johannis Holub3 bonae memoriae propter divini cultus augmentationem quinque marcas annui per nos emptas in et super villa dicta census grossorum pragensium 1) Jmenoval se vlastně Štěpán Richter — viz čís. 68. 2) O knězi Mikuláši, plebánu u Panny Marie v Opavě viz čís. 53, pozn. 6. 3) O Janu Holubovi viz čís. 56, pozn. 3.
Strana 8
Ottendorf,4 dedimus, ordinavimus, donamus atque perpetue tenore praesentium assignamus, nec non honorabilis dominus Johannes Ni- colai Molner, altarista Lubschitzensis, divinae largitatis suffultus speciali clementia, diem obitus sui bonis piisque misericordiarum operibus cupiens praevenire, pro animae suae, parentum, progenitorum atque be- nefactorum suorum salubri remedio, quinque similiter marcas grosso- rum ... de patrimonio suo in et super oppido Lubschitz emptas, ut in literis originalibus praedictorum censuum plenius continetur,5 pie ad praenominatum altare pro usu sacerdotis vel ministri eiusdem nomine veri perpetuique testamenti dedit, donavit atque perpetue assignavit, ad quod dictum dominum Joannem tanquam virum honestum et idoneum vestrae reverendae Paternitati praesentium sub tenore duximus praesen- tandum, supplicantes humiliter et obnixe eundem atque census annuos praenominatos ad saepedictum altare authoritate vestrae reverendae Pa- ternitatis ordinaria gratiose dignemini confirmare, investire, incorporare, annectere atque perpetue inviscerare, quodque supranominatus census deinceps ex privilegio ecclesiasticae libertatis ... per censuram eccle- siasticam perpetue exigi posset valeat et requiri, singularem nobis in hoc gratamque complacentiam ostendentes, quam prona vicissitudine in omni- busque procul dubio volumus compensare, iure nihilominus patronatus et praesentandi semel pro dicto domino Johanne et deinceps nobis ac vene- rabili fraternitati praenominatae perpetue reservato. In quorum omnium et singulorum robur sigillum praenominatae fraternitatis una cum sigillo domini commendatoris de scitu et voluntate dominorum fratrum ipsius praesentibus sunt appressa. Datum et actum Oppaviae die sanctorum Cosmae et Damianiô anno Domini quadragesimo primo. 68 1441, září 28. Opava. — Václav, Vilěm a Arnošt, knížata opavská, dávají souhlas k zakoupení ročního platu 5 kop grošů na Ota- cích a Hlubčicích k oltáři Božího těla v Opavě a žádají biskupa olomouckého Pavla z Miličína o potvrzení. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 63v—65, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 8. listopadu 1630. Kop. B, str. 133—136, čís. AA. Knížata Václav, Vilém a Arnošt dávají souhlas k zakoupení ročního platu 5 kop grošů Bratrstvem Božího těla a Panny Marie v Opavě od městské rady opavské na vsi Oticích a druhých 5 kop grošů Janem Mikulášem Molnerem na Hlubčicích k oltáři Božího těla v kostele Panny Marie v Opavě a žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby oba tyto platy připojil podle církev- ních předpisů jmenovanému oltáři, nadaci prohlásil za církevní obročí a jmenovaného Jana na presentaci Bratrstva na toto obročí investoval. 4) Kup 5 kop grošů ročního platu na Oticích viz čís. 55. 56, 57, 58. 5) Zakoupení platu 5 kop grošů na Hlubčicích viz čís. 44. 6) Svátek sv. Kosmy a Damiána je 27. září. 8
Ottendorf,4 dedimus, ordinavimus, donamus atque perpetue tenore praesentium assignamus, nec non honorabilis dominus Johannes Ni- colai Molner, altarista Lubschitzensis, divinae largitatis suffultus speciali clementia, diem obitus sui bonis piisque misericordiarum operibus cupiens praevenire, pro animae suae, parentum, progenitorum atque be- nefactorum suorum salubri remedio, quinque similiter marcas grosso- rum ... de patrimonio suo in et super oppido Lubschitz emptas, ut in literis originalibus praedictorum censuum plenius continetur,5 pie ad praenominatum altare pro usu sacerdotis vel ministri eiusdem nomine veri perpetuique testamenti dedit, donavit atque perpetue assignavit, ad quod dictum dominum Joannem tanquam virum honestum et idoneum vestrae reverendae Paternitati praesentium sub tenore duximus praesen- tandum, supplicantes humiliter et obnixe eundem atque census annuos praenominatos ad saepedictum altare authoritate vestrae reverendae Pa- ternitatis ordinaria gratiose dignemini confirmare, investire, incorporare, annectere atque perpetue inviscerare, quodque supranominatus census deinceps ex privilegio ecclesiasticae libertatis ... per censuram eccle- siasticam perpetue exigi posset valeat et requiri, singularem nobis in hoc gratamque complacentiam ostendentes, quam prona vicissitudine in omni- busque procul dubio volumus compensare, iure nihilominus patronatus et praesentandi semel pro dicto domino Johanne et deinceps nobis ac vene- rabili fraternitati praenominatae perpetue reservato. In quorum omnium et singulorum robur sigillum praenominatae fraternitatis una cum sigillo domini commendatoris de scitu et voluntate dominorum fratrum ipsius praesentibus sunt appressa. Datum et actum Oppaviae die sanctorum Cosmae et Damianiô anno Domini quadragesimo primo. 68 1441, září 28. Opava. — Václav, Vilěm a Arnošt, knížata opavská, dávají souhlas k zakoupení ročního platu 5 kop grošů na Ota- cích a Hlubčicích k oltáři Božího těla v Opavě a žádají biskupa olomouckého Pavla z Miličína o potvrzení. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 63v—65, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 8. listopadu 1630. Kop. B, str. 133—136, čís. AA. Knížata Václav, Vilém a Arnošt dávají souhlas k zakoupení ročního platu 5 kop grošů Bratrstvem Božího těla a Panny Marie v Opavě od městské rady opavské na vsi Oticích a druhých 5 kop grošů Janem Mikulášem Molnerem na Hlubčicích k oltáři Božího těla v kostele Panny Marie v Opavě a žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína, aby oba tyto platy připojil podle církev- ních předpisů jmenovanému oltáři, nadaci prohlásil za církevní obročí a jmenovaného Jana na presentaci Bratrstva na toto obročí investoval. 4) Kup 5 kop grošů ročního platu na Oticích viz čís. 55. 56, 57, 58. 5) Zakoupení platu 5 kop grošů na Hlubčicích viz čís. 44. 6) Svátek sv. Kosmy a Damiána je 27. září. 8
Strana 9
Podací má pro jednou mít zmíněný Jan, potom Bratrstvo Božího těla a kdyby toho nebylo, městská rada opavská s tou výhradou, že smí pre- sentovat jen kněze nebo toho, kdo během roku dosáhne všech svěcení. Oltářník má týdně sloužit tolik mší, kolik mu bude možno, jednou týdně však má sloužit za zemřelé zakladatele oltáře. In nomie sanctae et individuae Trinitatis. Amen. Nos Wenceslaus, Wilhelmus et Arnestus, Dei gratia duces et domini Oppaviae ... ad perpetuam infrascriptae rei memoriam universorum et singulorum tam praesentium quam futurorum hominum claram deducimus notitiam praesentium sub tenore, quod nuper prudentes, sagaces circumspectique viri Ladislaus Nicolai, Gregorius, Stephanus Richter et Andreas Heubt, magistri frataliae totaque venerabilis fraternitas vivifici atque preciosi Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae in Oppavia una cum consulibus, iuratis civibus nostris ibidem, nobis humi- liter exposuerunt, quia gratia Dei omnipotentis ipsis cooperante, altare sub titulo Corporis Christi ad laudem et gloriam eius in ecclesia paro- chiali gloriosae Virginis Mariae ibidem in Oppavia fundaverint, erexerint et iuxta ritum ecclesiasticum id consecrari fecerint et procuraverint cen- sumque annuum sive redditum infrascriptum, videlicet quinque marcas gros- sorum pragensium ... in et super villa Ottendorf emerint quodque hono- rabilis dominus Johannes Nicolai Molner, altarista in Lub schitz, divinae benignitatis fulcitus clementia speciali, pro usu sacer- dotis vel altaristae in dicto altari divina celebrantis de proprio suo patri- monio quinque marcas annui census grossorum ... in et super oppido Lubschitz emptas, pro ut in literis originalibus super dictorum censuum emptionem confectis lucidius expressatur,1 ob animae suae, pa- rentum, progenitorum et benefactorum suorum salubre remedium, dedit donavit atque perpetue assignavit cum effectu. Sed quia dictorun censuum emptio eorundemque dicto altari incorporatio seu annexio noverunt sine nostro indulto et consensu viribus subsistere non posse, id circa nobis humiliter supplicarunt, quatenus, Deum praecipue sive preces et vota ipsorum intuentes, supranominatum censum in locis praedictis emptum ipsumque, ut dicto altari Corporis Christi more eccle- siastico incorporetur et annectatur, admittere et consentire dignaremur. Nos igitur ... progenitorum nostrum vestigiis inhaerentes ipsorumque pia vota gratiose prosequi cupientes, ad supradictam emptionem et censuum venditionem iuxta tenorem literarum originalium atque eorundem censuum dicti altaris incorporationem pienum nostrum et benignum dedimus et virtute praesentium damus consensum et indultum speciale, reverendis- simo in Christo Patri et domino Paulo, episcopo olumucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario generali humiliter supplicantes, quatenus autori- tate sua ordinaria supradictum censum dignetur antedicto altari iuxta morem canonicum annectere, incorporare et inviscerare quodque deinceps praenominatus census ex privilegio ecclesiasticae libertatis ... per cen- suram ecclesiasticam exigi possit et postulari, dignetur denique dictum altare in beneficium ecclesiasticum erigere et ad id dictum dominum Johannem ad praesentationem praefatae fraternitatis tanquam verum et legitimum altaristam in dicti altaris rectorem instituere pariter et confirmare sibisque eiusdem altaris regimen et administrationem in spi- ritualibus et temporalibus committendo, iure patronatus pro dicto domino 1) Viz čís. 44.
Podací má pro jednou mít zmíněný Jan, potom Bratrstvo Božího těla a kdyby toho nebylo, městská rada opavská s tou výhradou, že smí pre- sentovat jen kněze nebo toho, kdo během roku dosáhne všech svěcení. Oltářník má týdně sloužit tolik mší, kolik mu bude možno, jednou týdně však má sloužit za zemřelé zakladatele oltáře. In nomie sanctae et individuae Trinitatis. Amen. Nos Wenceslaus, Wilhelmus et Arnestus, Dei gratia duces et domini Oppaviae ... ad perpetuam infrascriptae rei memoriam universorum et singulorum tam praesentium quam futurorum hominum claram deducimus notitiam praesentium sub tenore, quod nuper prudentes, sagaces circumspectique viri Ladislaus Nicolai, Gregorius, Stephanus Richter et Andreas Heubt, magistri frataliae totaque venerabilis fraternitas vivifici atque preciosi Corporis Christi et gloriosae Virginis Mariae in Oppavia una cum consulibus, iuratis civibus nostris ibidem, nobis humi- liter exposuerunt, quia gratia Dei omnipotentis ipsis cooperante, altare sub titulo Corporis Christi ad laudem et gloriam eius in ecclesia paro- chiali gloriosae Virginis Mariae ibidem in Oppavia fundaverint, erexerint et iuxta ritum ecclesiasticum id consecrari fecerint et procuraverint cen- sumque annuum sive redditum infrascriptum, videlicet quinque marcas gros- sorum pragensium ... in et super villa Ottendorf emerint quodque hono- rabilis dominus Johannes Nicolai Molner, altarista in Lub schitz, divinae benignitatis fulcitus clementia speciali, pro usu sacer- dotis vel altaristae in dicto altari divina celebrantis de proprio suo patri- monio quinque marcas annui census grossorum ... in et super oppido Lubschitz emptas, pro ut in literis originalibus super dictorum censuum emptionem confectis lucidius expressatur,1 ob animae suae, pa- rentum, progenitorum et benefactorum suorum salubre remedium, dedit donavit atque perpetue assignavit cum effectu. Sed quia dictorun censuum emptio eorundemque dicto altari incorporatio seu annexio noverunt sine nostro indulto et consensu viribus subsistere non posse, id circa nobis humiliter supplicarunt, quatenus, Deum praecipue sive preces et vota ipsorum intuentes, supranominatum censum in locis praedictis emptum ipsumque, ut dicto altari Corporis Christi more eccle- siastico incorporetur et annectatur, admittere et consentire dignaremur. Nos igitur ... progenitorum nostrum vestigiis inhaerentes ipsorumque pia vota gratiose prosequi cupientes, ad supradictam emptionem et censuum venditionem iuxta tenorem literarum originalium atque eorundem censuum dicti altaris incorporationem pienum nostrum et benignum dedimus et virtute praesentium damus consensum et indultum speciale, reverendis- simo in Christo Patri et domino Paulo, episcopo olumucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario generali humiliter supplicantes, quatenus autori- tate sua ordinaria supradictum censum dignetur antedicto altari iuxta morem canonicum annectere, incorporare et inviscerare quodque deinceps praenominatus census ex privilegio ecclesiasticae libertatis ... per cen- suram ecclesiasticam exigi possit et postulari, dignetur denique dictum altare in beneficium ecclesiasticum erigere et ad id dictum dominum Johannem ad praesentationem praefatae fraternitatis tanquam verum et legitimum altaristam in dicti altaris rectorem instituere pariter et confirmare sibisque eiusdem altaris regimen et administrationem in spi- ritualibus et temporalibus committendo, iure patronatus pro dicto domino 1) Viz čís. 44.
Strana 10
Johanne et deinceps praenominatae venerabili fraternitati oppaviensi aut, ea deficiente, consulibus et iuratis ibidem in Oppavia perpetue reservato, addicientes expresse et volentes quod quoties dictum altare vacare conti- gerit, ipsis patronis seu collatoribus non liceat alium ad illud praesentare, nisi idoneum praesbyterum seu clericum talem, qui infra annum a tem- pore praesentationis suae computando possit et debeat ad sacros ordines clericorum promoveri, qui in dicto altari singulis septimanis iuxta constientiae suae onera sacra missarum solemnia celebrabit, specialiter tamen, quod inter caetera missarum officia unam missam pro defunctis dicti altaris fundatoribus singulis septimanis per se vel alium celebrare seu peragere sit astrictus. In quorum omnium robur et evidens testimo- nium sigilla nostra prasentibus fecimus et iussimus subappendi. Datun et actum in Oppavia ipso die sancti Wenceslai2 anno Domini millesimo qua dringentesimo quadragesimo primo. 69 1442, duben 4. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje platy k oltáři Božího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 59—65, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 8. listopadu 1630. Kop. B, str. 123—137, čís. AA. Biskup Pavel z Miličína vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Bratrstva Božího těla v Opavě a jménem Jana Mölnera, oltářníka z Hlubčic, předložil čtyři listiny, týkající se zřízení nadace u oltáře Božího těla v kostele Panny Marie v Opavě, a to: 1. list Bratrstva Božího těla o zakoupení ročního platu 5 kop na vsi Oticích a 5 kop na Hlubčicích a jejich přidělení zmíněnému oltáři, ddto Opava, 27. září 1441 — viz čís. 67. 2. list městské rady opavské, týkající se prodeje ročního platu 5 kop grošů na vsi Oticích, ddto Opava, 2 června 1437 — viz čís. 56. 3. list knížete Přemka, týkající se prodeje platu 5 kop grošů na Hlubčicích, ddto Hlubčice, 24. prosince 1432, — viz čís. 44. 4. list knížat Václava, Viléma a Arnošta, jímž tito dávají souhlas k zakoupení obou výše uvedených platů a jejich připojení k oltáři Božího těla, ddto Opava, 28. září 1441 — viz čís. 68. Biskup na žádost zmíněného generálního prokurátora věnování po- tvrzuje a zřizuje z věnovaného platu 10 kop grošů při oltáři Božího těla církevní obročí se všemi právními důsledky ve smyslu církevního práva. Poznámky: 1. Pečet Bratrstva Božího těla a Panny Marie se popisuje takto: Sigillum de cera rubea albae cerae impressa in cuius sigilli medio quaedam imago in dextera puerum et in sinistra manibus sceptrum regale 2) Sv. Václava je 28. září. 10
Johanne et deinceps praenominatae venerabili fraternitati oppaviensi aut, ea deficiente, consulibus et iuratis ibidem in Oppavia perpetue reservato, addicientes expresse et volentes quod quoties dictum altare vacare conti- gerit, ipsis patronis seu collatoribus non liceat alium ad illud praesentare, nisi idoneum praesbyterum seu clericum talem, qui infra annum a tem- pore praesentationis suae computando possit et debeat ad sacros ordines clericorum promoveri, qui in dicto altari singulis septimanis iuxta constientiae suae onera sacra missarum solemnia celebrabit, specialiter tamen, quod inter caetera missarum officia unam missam pro defunctis dicti altaris fundatoribus singulis septimanis per se vel alium celebrare seu peragere sit astrictus. In quorum omnium robur et evidens testimo- nium sigilla nostra prasentibus fecimus et iussimus subappendi. Datun et actum in Oppavia ipso die sancti Wenceslai2 anno Domini millesimo qua dringentesimo quadragesimo primo. 69 1442, duben 4. Olomouc. — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, potvrzuje platy k oltáři Božího těla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 59—65, čís. AA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 8. listopadu 1630. Kop. B, str. 123—137, čís. AA. Biskup Pavel z Miličína vyznává, že se před ním postavil M. Jiří Albík z Dobromilic, generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Bratrstva Božího těla v Opavě a jménem Jana Mölnera, oltářníka z Hlubčic, předložil čtyři listiny, týkající se zřízení nadace u oltáře Božího těla v kostele Panny Marie v Opavě, a to: 1. list Bratrstva Božího těla o zakoupení ročního platu 5 kop na vsi Oticích a 5 kop na Hlubčicích a jejich přidělení zmíněnému oltáři, ddto Opava, 27. září 1441 — viz čís. 67. 2. list městské rady opavské, týkající se prodeje ročního platu 5 kop grošů na vsi Oticích, ddto Opava, 2 června 1437 — viz čís. 56. 3. list knížete Přemka, týkající se prodeje platu 5 kop grošů na Hlubčicích, ddto Hlubčice, 24. prosince 1432, — viz čís. 44. 4. list knížat Václava, Viléma a Arnošta, jímž tito dávají souhlas k zakoupení obou výše uvedených platů a jejich připojení k oltáři Božího těla, ddto Opava, 28. září 1441 — viz čís. 68. Biskup na žádost zmíněného generálního prokurátora věnování po- tvrzuje a zřizuje z věnovaného platu 10 kop grošů při oltáři Božího těla církevní obročí se všemi právními důsledky ve smyslu církevního práva. Poznámky: 1. Pečet Bratrstva Božího těla a Panny Marie se popisuje takto: Sigillum de cera rubea albae cerae impressa in cuius sigilli medio quaedam imago in dextera puerum et in sinistra manibus sceptrum regale 2) Sv. Václava je 28. září. 10
Strana 11
gestans, sub corona, beatam Virginem Mariam repraesentans sculpta cerne- batur, literae vero circumferentiales textuales tales erant, pramiessa cruce. † S. SOCIETATIS VIRGINIS IN OPPAVIA FAMULATI. 2. Pečet plebána od Panny Marie: Sigillum de cera nigra albae cerae impressa, in suius medio duae imagines, una sub corona conclusis manibus et erectis flectere, altera vero ex opposito istius duas habens alas similiter flectere ac aliam salu- tare sculptae videbantur, literae vero circumferentiales, in quantum legi poterant, erant tales: SIGILLUM PLEBANI OPPAVIAE. 3. Popis pečeti městské rady opavské souhlasí s čís. 62: 4. Pečet knížete Přemka: Sigillum rotundum de cera rubea cerae impressa, in quo unus clipeus a summo deorsum per directum bipartialiter divisus, desuper habens ga- leam et super galeam quasi duo cornua extensa sculpta apparebant, literae vero textuales circumferentiales eiusdem sigilli legebantur tales, cruce praeposita : † S. PRZEMKONIS DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE. 5. Pečet města Hlubčic: Sigillum oblongum triangulare de cera viridi albae cerae impressa, in quo figura leonis caudam dupplatam super dorsum usque caput pro- tensa, in capite vero coronam habens sculpta videbatur, literae autem circumferentiales textuales legebantur tales, praemissa cruce: † SIGIL- LUM CIVITATIS LUBSCHITZ. 6. Pečeti knížat Václava, Vilěma a Arnošta, souhlasí s čís. 62. 71 1443, září 2. Opava. — Mikuláš z řádu Německých rytířů, komtur a plebán u Panny Marie v Opavě, oznamuje olomouckému biskupu Pavlu z Miličína, že řádoví představení dali souhlas ke zřízení špi- tálu sv. Antonína v Opavě a žádá o schválení. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 53—53v, čís. V. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 4. listopadu 1630. Kop. B, str. 109—110, čís. V. SAB, Bočkova sbírka č. 3333. SAB, Sbírka listin němec- kého historického spolku nové čís. 74 (staré čís. 194). Regest: Kopetzky, Reg. čís. 536. Mikuláš, člen řádu Panny Marie, komtur řádového domu a plebán u Panny Marie v Opavě, se svým konventem vyznává, že na žádost jeho, konventu, Bratrstva Božího těla a vší obce města Opavy Konrád, kníže slezský a pán na Stainu, provinciál českomoravský, dal zmíněnému Bratrstvu dovolení ke zřízení nadací při oltářích ve špitále sv. Anto- nína v Opavě, od téhož Bratrstva založeného pro poutníky a jiné potřebné lidi s výhradou, že budova nebude rozšiřována a plebánu ani konventu nevznikne žádná újma, hlavně pokud se týká zpovědí, obětních peněz a jiných práv. Žádá proto biskupa, aby toto povolení schválil. 11
gestans, sub corona, beatam Virginem Mariam repraesentans sculpta cerne- batur, literae vero circumferentiales textuales tales erant, pramiessa cruce. † S. SOCIETATIS VIRGINIS IN OPPAVIA FAMULATI. 2. Pečet plebána od Panny Marie: Sigillum de cera nigra albae cerae impressa, in suius medio duae imagines, una sub corona conclusis manibus et erectis flectere, altera vero ex opposito istius duas habens alas similiter flectere ac aliam salu- tare sculptae videbantur, literae vero circumferentiales, in quantum legi poterant, erant tales: SIGILLUM PLEBANI OPPAVIAE. 3. Popis pečeti městské rady opavské souhlasí s čís. 62: 4. Pečet knížete Přemka: Sigillum rotundum de cera rubea cerae impressa, in quo unus clipeus a summo deorsum per directum bipartialiter divisus, desuper habens ga- leam et super galeam quasi duo cornua extensa sculpta apparebant, literae vero textuales circumferentiales eiusdem sigilli legebantur tales, cruce praeposita : † S. PRZEMKONIS DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE. 5. Pečet města Hlubčic: Sigillum oblongum triangulare de cera viridi albae cerae impressa, in quo figura leonis caudam dupplatam super dorsum usque caput pro- tensa, in capite vero coronam habens sculpta videbatur, literae autem circumferentiales textuales legebantur tales, praemissa cruce: † SIGIL- LUM CIVITATIS LUBSCHITZ. 6. Pečeti knížat Václava, Vilěma a Arnošta, souhlasí s čís. 62. 71 1443, září 2. Opava. — Mikuláš z řádu Německých rytířů, komtur a plebán u Panny Marie v Opavě, oznamuje olomouckému biskupu Pavlu z Miličína, že řádoví představení dali souhlas ke zřízení špi- tálu sv. Antonína v Opavě a žádá o schválení. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 53—53v, čís. V. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 4. listopadu 1630. Kop. B, str. 109—110, čís. V. SAB, Bočkova sbírka č. 3333. SAB, Sbírka listin němec- kého historického spolku nové čís. 74 (staré čís. 194). Regest: Kopetzky, Reg. čís. 536. Mikuláš, člen řádu Panny Marie, komtur řádového domu a plebán u Panny Marie v Opavě, se svým konventem vyznává, že na žádost jeho, konventu, Bratrstva Božího těla a vší obce města Opavy Konrád, kníže slezský a pán na Stainu, provinciál českomoravský, dal zmíněnému Bratrstvu dovolení ke zřízení nadací při oltářích ve špitále sv. Anto- nína v Opavě, od téhož Bratrstva založeného pro poutníky a jiné potřebné lidi s výhradou, že budova nebude rozšiřována a plebánu ani konventu nevznikne žádná újma, hlavně pokud se týká zpovědí, obětních peněz a jiných práv. Žádá proto biskupa, aby toto povolení schválil. 11
Strana 12
Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario generali, domino semper gratioso. Nicolaus,1 ordinis sanctae Mariae domus theutonicae commendator et plebanus ecclesiae parochialis beatae Virginis et domus in Oppavia suo cum conventu, humilem ac depitam observantiam sincero cum affectu! Reverendissime Pater, dudum enim venerabilis fraternitas vivifici Corporis Christi, imo verius tota com- munitas dictae civitatis oppaviensis hospitale unum generale pro peregri- nis ac aliis pauperibus,2 in quo etiam cuncta altaria temporis successu 1) O Mikuláši, plebánu opavském viz čís. 53, pozn. 6. 2) Nejstarším opavským špitálem byl špitál při komendě německých rytířů. jehož počátky sahají do polovice XIII. století. Druhým podle stáří je patrně knížecí špitál s v. Mikuláše před ratibořskou branou, zřízený knížetem Mikulá šem r. 1333 (viz čís. 10, pozn. 3). Také město jistě mělo již někdy ve XIV. stol. svůj vlastní špitál, o jehož existenci však není zpráv. Špitál, zřízený Bratrstvem r. 1443, byl určen pro poutníky a jiné chudáky. Byl zbudován v samém sou- sedství komendy německého řádu a na jejím pozemku a zemský komtur Konrád ze Stonavy dal k jeho zřízení souhlas s podmínkou, že nebude rozšířován, že komturu u Panny Marie a jeho konventním bratřím se nebude se strany špitálníků ani měšťanů dít žádná újma, že udělování svátostí špitál- níkům bude vyhraženo plebánu a jeho pomocníkům, jimž také budou vyhraženy důchody kaple (zde). Protože však v té době nebyl špitál myslitelný bez vlast ního kněze, staralo se Bratrstvo o zřízení nadace ve špitální kapli, zasvěcené sv. Antonínu, podle něhož celý špitál dostal také své jméno. Tak r. 1447 za- koupilo pro oltářníka roční plat 12 kop grošů na vsi Kněžpoli, patřící olomouckému biskupství (Wolný, Kirchl. Top. IV, strana 196), rok 1449 1 kopu grošů ročního platu na poli Mikuláše Rösnitzera a jeho syna Mikuláše ml. v Jakartovicích „za křížem“ (viz čís. 78), avšak pro- zatím postoupilo tento plat opavskému měštanu Gabrielovi a jeho manželce na čas jejich života jako úrok z dlužného obnosu 10 kop grošů. Po jejich smrti měl tento plat připadnout opět Bratrstvu ve prospěch špitálu (tamtéž). Špitál našel brzy řadu příznivců a dobrodinců, z nichž nejvýznamnějším byl opavský zemský písař Jan Renička z Čermník, který odkázal „chudým lidem špitále sv. Antonína, bratřiem Božieho Těla u fary, správčím a fundatorům téhož špitále“ Podhorní mlýn před Opavou s ospy, vepři, řekou, stavem, lou- kami, chrastinami a se všemi ostatními jeho užitky a požitky. R. 1504 vložil Jindřich Donát z Velké Polomi na Nové Cerekvi spolu s jinými poručníky testamentu Reníčkova tento majetek do zemských desk (ZDOp III, 31 — Kapras I, 150, č. 100). Nejstarším známým správcem špitálu a oltářníkem u sv. Antonína byl Erasmus Taschner (viz č. 101, pozn. 2), který měl v letech 1486—90 jednání před církevním soudem v Olomouci k vůli platům z Kněžpole, které mu byly od tamějšího obyvatelstva zadržovány (Pozůstatku soudních akt olomoucké konzistoře, fol. 45v—46; 52; 57v). Zdá se, že správ- covství špitálu a obročí oltáře sv. Antonína bývalo Bratrstvem svěřováno varha- níkům, či lépe řečeno správcům kůru, neboť roku 1506 učinil Albrecht Sobek, hejtman knížectví opavského, narovnání mezi Bratrstvem Božího těla a opav- ským komturem, podle něhož má komtur povinnost dávat varhaníku stravu při svém stole (viz čís. 30, pozn. 6). Před rokem 1510 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Lobensteiner, který svým nástupcům odkázal roční plat 4 kop grošů a dům, který svým nákladem zbudoval. Protože místo na tento dům věnoval kníže Viktorin, měl oltářník v každém kva- tembru sloužit za knížete Viktorina tři mše. Dům stál v tzv. konventu a by! 12
Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario generali, domino semper gratioso. Nicolaus,1 ordinis sanctae Mariae domus theutonicae commendator et plebanus ecclesiae parochialis beatae Virginis et domus in Oppavia suo cum conventu, humilem ac depitam observantiam sincero cum affectu! Reverendissime Pater, dudum enim venerabilis fraternitas vivifici Corporis Christi, imo verius tota com- munitas dictae civitatis oppaviensis hospitale unum generale pro peregri- nis ac aliis pauperibus,2 in quo etiam cuncta altaria temporis successu 1) O Mikuláši, plebánu opavském viz čís. 53, pozn. 6. 2) Nejstarším opavským špitálem byl špitál při komendě německých rytířů. jehož počátky sahají do polovice XIII. století. Druhým podle stáří je patrně knížecí špitál s v. Mikuláše před ratibořskou branou, zřízený knížetem Mikulá šem r. 1333 (viz čís. 10, pozn. 3). Také město jistě mělo již někdy ve XIV. stol. svůj vlastní špitál, o jehož existenci však není zpráv. Špitál, zřízený Bratrstvem r. 1443, byl určen pro poutníky a jiné chudáky. Byl zbudován v samém sou- sedství komendy německého řádu a na jejím pozemku a zemský komtur Konrád ze Stonavy dal k jeho zřízení souhlas s podmínkou, že nebude rozšířován, že komturu u Panny Marie a jeho konventním bratřím se nebude se strany špitálníků ani měšťanů dít žádná újma, že udělování svátostí špitál- níkům bude vyhraženo plebánu a jeho pomocníkům, jimž také budou vyhraženy důchody kaple (zde). Protože však v té době nebyl špitál myslitelný bez vlast ního kněze, staralo se Bratrstvo o zřízení nadace ve špitální kapli, zasvěcené sv. Antonínu, podle něhož celý špitál dostal také své jméno. Tak r. 1447 za- koupilo pro oltářníka roční plat 12 kop grošů na vsi Kněžpoli, patřící olomouckému biskupství (Wolný, Kirchl. Top. IV, strana 196), rok 1449 1 kopu grošů ročního platu na poli Mikuláše Rösnitzera a jeho syna Mikuláše ml. v Jakartovicích „za křížem“ (viz čís. 78), avšak pro- zatím postoupilo tento plat opavskému měštanu Gabrielovi a jeho manželce na čas jejich života jako úrok z dlužného obnosu 10 kop grošů. Po jejich smrti měl tento plat připadnout opět Bratrstvu ve prospěch špitálu (tamtéž). Špitál našel brzy řadu příznivců a dobrodinců, z nichž nejvýznamnějším byl opavský zemský písař Jan Renička z Čermník, který odkázal „chudým lidem špitále sv. Antonína, bratřiem Božieho Těla u fary, správčím a fundatorům téhož špitále“ Podhorní mlýn před Opavou s ospy, vepři, řekou, stavem, lou- kami, chrastinami a se všemi ostatními jeho užitky a požitky. R. 1504 vložil Jindřich Donát z Velké Polomi na Nové Cerekvi spolu s jinými poručníky testamentu Reníčkova tento majetek do zemských desk (ZDOp III, 31 — Kapras I, 150, č. 100). Nejstarším známým správcem špitálu a oltářníkem u sv. Antonína byl Erasmus Taschner (viz č. 101, pozn. 2), který měl v letech 1486—90 jednání před církevním soudem v Olomouci k vůli platům z Kněžpole, které mu byly od tamějšího obyvatelstva zadržovány (Pozůstatku soudních akt olomoucké konzistoře, fol. 45v—46; 52; 57v). Zdá se, že správ- covství špitálu a obročí oltáře sv. Antonína bývalo Bratrstvem svěřováno varha- níkům, či lépe řečeno správcům kůru, neboť roku 1506 učinil Albrecht Sobek, hejtman knížectví opavského, narovnání mezi Bratrstvem Božího těla a opav- ským komturem, podle něhož má komtur povinnost dávat varhaníku stravu při svém stole (viz čís. 30, pozn. 6). Před rokem 1510 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Lobensteiner, který svým nástupcům odkázal roční plat 4 kop grošů a dům, který svým nákladem zbudoval. Protože místo na tento dům věnoval kníže Viktorin, měl oltářník v každém kva- tembru sloužit za knížete Viktorina tři mše. Dům stál v tzv. konventu a by! 12
Strana 13
in dote vel area nostra aedificare vel erigere inceperunt et intendunt. Qui mature considerantes, quod huiusmodi structura altariorumque erectio sine speciali superioris nostri consensu et voluntate debitum suum non posset sortire effectum, quare recognoscimus per praesentes, quod ob nostram ipsorumque petitionem cultusque divini ampliationem nec non plurimorum pauperum refocillationem illustris princeps Conradus, Dei gratia ordinis nostri praefati, dux in Slesia et dominus in Staina, provinciallis per Bohemian et Moraviam, dominus noster gratiosus, matura deliberatione cum cunctis fratribus tunc secum existentibus facta, ad praemissa totam dedit voluntaten liberumque consensum, illo tamen adiecto, quod latitudo aedificii deinceps ad ulteriores metas non exten- datur nec etiam in aliquo a praefatis dominis civibus vel etiam in praeno- minato hospitali degentibus ordini fratribusque fiat praeiudicium confes- sionum auditentia, offertoria caeteraque iura duntaxat ad nos succes- soresque nostros et capellanos indubitanter pertineant. Ad quae singula iam praemissa iuxta domini nostri gratiosi consensum annuimus et con- sentimus, reverendissimae Paternitati vestrae humillime ac attente suppli- osvobozen od všech platů a dávek (viz čís. 118). r. 1514 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Hewpt, děkan opavského děkanství (viz o něm čís. 118, pozn. 3), který r. 1514 věnoval 2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Kříže v Opavě (viz čís. 125, 126). Před r. 1537 byl oltářníkem sv. Antonína Mikuláš z Nové Cerekve, kanovník staroboleslavský (Soudní akta olo- moucké konzistoře). Pozdější dějiny špitálu nejsou známy, až r. 1561 se doví- dáme, že Ferdinand II. potvrdil městské radě Podhorní mlýn a kus pole (Kopiář privilegií I Bb, fol. 76). Po r. 1574, kdy císař Maxmilián II. na žádost městské rady opavské dal souhlas, „aby oni (tj. městská rada) z kláštera sv. panny Barbory řádu sv. Františka na předměstí opavském ležícího, poněvadž v něm žádného bratra není a ten na stavení velmi spuštěný je, pomocí jiných zbož- ných lidí pro pohodlí chudých na zdraví nedostatečných lidí špitál vystavěti a při kostele téhož kláštera a tak již špitálu kněze neb kazatele víry katolické, kteréhož jim každého času biskup olomoucký nynější nebo budoucí jakožto lociordinarius na tuž faru podávati má, k posluhování týmž chudým nemocným lidem slovem Božím a svátostmi, chovati mohli“ (Kopiář městských privilegíí I Bb 90), byli patrně chovanci ze špitálu sv. Antonína převedeni ke sv. Barboře, neboť r. 1594 bylo povinností Velkého Bratrstva, jak se tehdy nazývalo bývalé Bratrstvo Panny Marie a Božího těla, nejen opravovat Podhorní mlýn a kostelík sv. Antonína, ale také dávat do špitálu sv. Barbory chudým a mendíkům ve škole týdně 1 měřici mouky na chléb. O špitálu sv. Antonína se nemluví. Před- stavenému špitálu se dávalo ročně 2 zl. nájemného z bratrské louky u Pod- horního mlýna [G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben ... Notizenblatt 1868, str. 48). Budova špitálu a kaple sv. Antonína byla za válek švédských pobořena a stavební plochu potáhl na sebe německý řád a připojil ji ke své komendě. Městská rada se sice domáhala bývalého špitálu, avšak marně (viz J. Zukal, Das Stadtgebiet str. 14—15) V minulém století bylo na místě bývalého špítálu postaveno jedno křídlo domu komendy německého řádu (tamtéž). 3) Konrád ml., kníže ve Slezi a na Stonavě, syn Konrá- da II. Olešnického a j. mž. Beaty Svídnické (viz čís. 23, pozn. 3), byl již r. 1424 členem řádu německých rytířů, později se stal provinciálním komturem. V tomto úřadě se připomíná v letech 1443—4. Vyvinul značné úsilí o znovunabytí válkami husitskými ztracených domů a majetku Uoh. Voigt, Geschichte der Ballei des Deutschen Ordens in Böhmen, Denkschriften, sv. XII., str. 134). 13
in dote vel area nostra aedificare vel erigere inceperunt et intendunt. Qui mature considerantes, quod huiusmodi structura altariorumque erectio sine speciali superioris nostri consensu et voluntate debitum suum non posset sortire effectum, quare recognoscimus per praesentes, quod ob nostram ipsorumque petitionem cultusque divini ampliationem nec non plurimorum pauperum refocillationem illustris princeps Conradus, Dei gratia ordinis nostri praefati, dux in Slesia et dominus in Staina, provinciallis per Bohemian et Moraviam, dominus noster gratiosus, matura deliberatione cum cunctis fratribus tunc secum existentibus facta, ad praemissa totam dedit voluntaten liberumque consensum, illo tamen adiecto, quod latitudo aedificii deinceps ad ulteriores metas non exten- datur nec etiam in aliquo a praefatis dominis civibus vel etiam in praeno- minato hospitali degentibus ordini fratribusque fiat praeiudicium confes- sionum auditentia, offertoria caeteraque iura duntaxat ad nos succes- soresque nostros et capellanos indubitanter pertineant. Ad quae singula iam praemissa iuxta domini nostri gratiosi consensum annuimus et con- sentimus, reverendissimae Paternitati vestrae humillime ac attente suppli- osvobozen od všech platů a dávek (viz čís. 118). r. 1514 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Hewpt, děkan opavského děkanství (viz o něm čís. 118, pozn. 3), který r. 1514 věnoval 2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Kříže v Opavě (viz čís. 125, 126). Před r. 1537 byl oltářníkem sv. Antonína Mikuláš z Nové Cerekve, kanovník staroboleslavský (Soudní akta olo- moucké konzistoře). Pozdější dějiny špitálu nejsou známy, až r. 1561 se doví- dáme, že Ferdinand II. potvrdil městské radě Podhorní mlýn a kus pole (Kopiář privilegií I Bb, fol. 76). Po r. 1574, kdy císař Maxmilián II. na žádost městské rady opavské dal souhlas, „aby oni (tj. městská rada) z kláštera sv. panny Barbory řádu sv. Františka na předměstí opavském ležícího, poněvadž v něm žádného bratra není a ten na stavení velmi spuštěný je, pomocí jiných zbož- ných lidí pro pohodlí chudých na zdraví nedostatečných lidí špitál vystavěti a při kostele téhož kláštera a tak již špitálu kněze neb kazatele víry katolické, kteréhož jim každého času biskup olomoucký nynější nebo budoucí jakožto lociordinarius na tuž faru podávati má, k posluhování týmž chudým nemocným lidem slovem Božím a svátostmi, chovati mohli“ (Kopiář městských privilegíí I Bb 90), byli patrně chovanci ze špitálu sv. Antonína převedeni ke sv. Barboře, neboť r. 1594 bylo povinností Velkého Bratrstva, jak se tehdy nazývalo bývalé Bratrstvo Panny Marie a Božího těla, nejen opravovat Podhorní mlýn a kostelík sv. Antonína, ale také dávat do špitálu sv. Barbory chudým a mendíkům ve škole týdně 1 měřici mouky na chléb. O špitálu sv. Antonína se nemluví. Před- stavenému špitálu se dávalo ročně 2 zl. nájemného z bratrské louky u Pod- horního mlýna [G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben ... Notizenblatt 1868, str. 48). Budova špitálu a kaple sv. Antonína byla za válek švédských pobořena a stavební plochu potáhl na sebe německý řád a připojil ji ke své komendě. Městská rada se sice domáhala bývalého špitálu, avšak marně (viz J. Zukal, Das Stadtgebiet str. 14—15) V minulém století bylo na místě bývalého špítálu postaveno jedno křídlo domu komendy německého řádu (tamtéž). 3) Konrád ml., kníže ve Slezi a na Stonavě, syn Konrá- da II. Olešnického a j. mž. Beaty Svídnické (viz čís. 23, pozn. 3), byl již r. 1424 členem řádu německých rytířů, později se stal provinciálním komturem. V tomto úřadě se připomíná v letech 1443—4. Vyvinul značné úsilí o znovunabytí válkami husitskými ztracených domů a majetku Uoh. Voigt, Geschichte der Ballei des Deutschen Ordens in Böhmen, Denkschriften, sv. XII., str. 134). 13
Strana 14
cantes praedicta omnia et singula iuxta petitionem ipsorum auctoritate reverendissimae Paternitatis vestrae ordinaria approbare, ratificare atque perpetue confirmare. In quorum omnium et singulorum evidens testimo- nium sigillum maius domus nostrae oppaviensis praesentibus est appen- sum. Data Oppaviae anno Domini Millesimo quadringentesimo quadrage- simo tertio, feria secunda post festum sancti Egidii.4 72 1444, září 30. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává roční plat 2 kop grošů na fojtství opavském k oltáři sv. Tomáše v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 163—164v, čís. FFFF. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. ledna 1631. Kop. B, str. 311—313, čís. FFFF. Kníže Vilém vyznává, že prodal roční plat 2 kop grošů, zajištěný na fojtství v Opavě, Lukáši, oltářníku oltáře sv. Tomáše, Kateřiny a Korduly ve farním kostele Panny Marie v Opavě, kterýžto plat týž Lu- káš věnoval jmenovanému oltáři. Plat se má odváděti ve dvou termínech: na sv. Jiří 1 kopa, na sv. Václava 1 kopa. Kdyby však fojt v odvádění tohoto platu byl nedbalý, má se proti němu postupovat církevními tresty, jichž má být podle uvážení použito také proti purkmistru, konšelům a vý- znamnějším obyvatelům města. Kníže žádá olomouckého biskupa, aby tento plat připojil podle církevních předpisů k jmenovanému oltáři. Měst- ská rada slibuje se podle znění listiny zachovat a dává oltářníku právo pohnat některé obyvatele k právu světskému. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Wilhel- mus,1 Dei gratia dux et dominus Oppaviae etc. ad cunctorum tam praesentium quam futurorum hominum claram perducimus notitiam quod, matura deliberatione praevia, vendidimus duas marcas grossorum pragen- sium ... veri annui censusque perpetui in et super advocatia,la nostra in civitate oppaviensi honorabili domino Lucae,2 altariastae altaris beati Thomae sanctarumque virginum et martyrum Catarinae et Cordulae, capel- lano nobis dilecto, quas iure haereditario tenuimus et progenitores nostri hactenus tenuerunt et possederunt, pro viginti marcis grossorum ... nobis integre persolutorum, quas quidem duas marcas census supranominatus dominus Lucas pro altari in laudem et honorem omnipotentis Dei et sub titulo beati Thomae et sanctarum virginum Catharinae et Cordulae fundati et consecrati in ecclesia parochiali beatae Virginis Mariae in Oppavia deputavit, transferentes et transfundentes ius et proprietatem et dominium dictarum duarum marcarum census in singulos altaristas dicti altaris ipsosque in pacificam et quietam possessionem ponentes et mittentes, renunciantes pro nobis vice et nomine haeredum ac successorum nostro- rum iuri et dominio, quae nobis in dictis duabus marcis competebant, sed 4) Sv. Jiljí je 1. září. la) O opavském fojtství viz čís. 64, pozn. 2. 2) Lukáš, opavský oltářník, odjinud znám není. 14
cantes praedicta omnia et singula iuxta petitionem ipsorum auctoritate reverendissimae Paternitatis vestrae ordinaria approbare, ratificare atque perpetue confirmare. In quorum omnium et singulorum evidens testimo- nium sigillum maius domus nostrae oppaviensis praesentibus est appen- sum. Data Oppaviae anno Domini Millesimo quadringentesimo quadrage- simo tertio, feria secunda post festum sancti Egidii.4 72 1444, září 30. Opava. — Vilém, kníže opavský, prodává roční plat 2 kop grošů na fojtství opavském k oltáři sv. Tomáše v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 163—164v, čís. FFFF. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. ledna 1631. Kop. B, str. 311—313, čís. FFFF. Kníže Vilém vyznává, že prodal roční plat 2 kop grošů, zajištěný na fojtství v Opavě, Lukáši, oltářníku oltáře sv. Tomáše, Kateřiny a Korduly ve farním kostele Panny Marie v Opavě, kterýžto plat týž Lu- káš věnoval jmenovanému oltáři. Plat se má odváděti ve dvou termínech: na sv. Jiří 1 kopa, na sv. Václava 1 kopa. Kdyby však fojt v odvádění tohoto platu byl nedbalý, má se proti němu postupovat církevními tresty, jichž má být podle uvážení použito také proti purkmistru, konšelům a vý- znamnějším obyvatelům města. Kníže žádá olomouckého biskupa, aby tento plat připojil podle církevních předpisů k jmenovanému oltáři. Měst- ská rada slibuje se podle znění listiny zachovat a dává oltářníku právo pohnat některé obyvatele k právu světskému. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Wilhel- mus,1 Dei gratia dux et dominus Oppaviae etc. ad cunctorum tam praesentium quam futurorum hominum claram perducimus notitiam quod, matura deliberatione praevia, vendidimus duas marcas grossorum pragen- sium ... veri annui censusque perpetui in et super advocatia,la nostra in civitate oppaviensi honorabili domino Lucae,2 altariastae altaris beati Thomae sanctarumque virginum et martyrum Catarinae et Cordulae, capel- lano nobis dilecto, quas iure haereditario tenuimus et progenitores nostri hactenus tenuerunt et possederunt, pro viginti marcis grossorum ... nobis integre persolutorum, quas quidem duas marcas census supranominatus dominus Lucas pro altari in laudem et honorem omnipotentis Dei et sub titulo beati Thomae et sanctarum virginum Catharinae et Cordulae fundati et consecrati in ecclesia parochiali beatae Virginis Mariae in Oppavia deputavit, transferentes et transfundentes ius et proprietatem et dominium dictarum duarum marcarum census in singulos altaristas dicti altaris ipsosque in pacificam et quietam possessionem ponentes et mittentes, renunciantes pro nobis vice et nomine haeredum ac successorum nostro- rum iuri et dominio, quae nobis in dictis duabus marcis competebant, sed 4) Sv. Jiljí je 1. září. la) O opavském fojtství viz čís. 64, pozn. 2. 2) Lukáš, opavský oltářník, odjinud znám není. 14
Strana 15
tamen iure redimenti pro viginti marcis grossorum ... nobis et succes- soribus nostris reservato. Et advocatos civitatis supradictae de praefatis duabus marcis omnimode quittamus et cum effectu, promittentes nihilo- minus eosdem quibuscunque insuetis gravare gravaminibus, per quae so- lutio dicti census duarum marcarum poterit impediri seu differri, volentes omnimode, ut advocatus praedictae civitatis, qui pro tempore fuerit, in die sancti Georgii martyris proxime venturi unam marcam grossorum latorum et pro termino beati Wenceslai secundam marcam etiam gros- sorum latorum et sic perpetue continuando singulis annis ipsas apportet in domum altaristae altaris praenominati easque praesentet, numeret et det cum effectu altaristae dicti altaris, qui pro tempore fuerit. Quod si advocatus praedictae civitatis nostrae in praesentatione saepedictarum duarum marcarum et in solutione fuerit negligens, ex tunc reverendis- simus in Christo pater et dominus dominus episcopus olomucensis ac suus vicarius in spiritualibus habeat plenam et liberam ac omnimodam potesta- tem ad requisitionem altaristae altaris praenominati advocatum nostrae civitatis sive etiam magistrum civium, iuratos et alios potiores cives, quos duxerit nominandos per censuram ecclesiasticam et poenam canonum ad solutionem saepedictarum duarum marcarum census compellere ... Supli- camus pariter domino episcopo olomucensi aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus dictum venditionis et emptionis contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis sua autoritate ordinaria cum decreti interpositione saepedicti altaris singulis altaristis ineorporare moreque ecclesistico dignetur confirmare. Et nos magister civium et iurati totaque communitas civitatis oppa- viensis supradictae promittimus nostra bona fide et honore omnia et singula, quae superius ponuntur, inviolabiliter observare sub poenis praetactis, et hoc etiam superaddicientes, quod si advocatus civitatis, qui pro tunc extiterit, difficilem se reddiderit ad persolvendum praedictas duas marcas grossorum in praescriptis terminis, ex tunc damus etiam plenam potestatem et facultatem, quod praenominatus altarista altaris praenominati nos aliosque cives quoscunque oppavienses possit et valeat iure civili convenire et ab impetu iuris minime resilire tamdiu, donec impensas sive expensas per eundem factas in eadem contradictione de integro persolvere sibi per nos et advocatum nostrae civitatis Oppaviae curaremus cum effectu. Ut autem omnia et singula praemissa in sua maneant perpetua firmi- tate, praesentem literam nostri sigilli ac nostrorum partis nostrae civium fecimus appensione communiri. Data Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo qudragesimo quarto feria quarta ipso die sancti Jero- nimi doctoris et confessoris Domini.3 Testibus ad hoc specialiter vocatis honorabili et famoso domino Seboldo Hartfaust,4 capellano, Nicolao de Wilgruba,5 doctis ac discretis Beneschiof et Thoma' notariis fideli- bus nostris dilectis. 3) Sv. Jeronýma je 30. září. 4) O Seboldovi Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 5) Mikuláš z Velkrub (nyní Václavov na Bruntálsku] je bývalý zemský písař knížectví opavského, zvaný též Mikuláš Zubřický. Úřad zemského písaře zastával v letech 1431—1443 (Kapras II, 5). Byl to patrně vý- nosný úřad, když si Mikuláš mohl již r. 1436 koupit od Konráda Begiára fojtství v Kylešovicích za 150 kop grošů. Tento kup potvrdila knížata Vilém a Arnošt r. 1436 (VMO 20, 1912, str. 7). R. 1441 pustil fojtství Onš: 15
tamen iure redimenti pro viginti marcis grossorum ... nobis et succes- soribus nostris reservato. Et advocatos civitatis supradictae de praefatis duabus marcis omnimode quittamus et cum effectu, promittentes nihilo- minus eosdem quibuscunque insuetis gravare gravaminibus, per quae so- lutio dicti census duarum marcarum poterit impediri seu differri, volentes omnimode, ut advocatus praedictae civitatis, qui pro tempore fuerit, in die sancti Georgii martyris proxime venturi unam marcam grossorum latorum et pro termino beati Wenceslai secundam marcam etiam gros- sorum latorum et sic perpetue continuando singulis annis ipsas apportet in domum altaristae altaris praenominati easque praesentet, numeret et det cum effectu altaristae dicti altaris, qui pro tempore fuerit. Quod si advocatus praedictae civitatis nostrae in praesentatione saepedictarum duarum marcarum et in solutione fuerit negligens, ex tunc reverendis- simus in Christo pater et dominus dominus episcopus olomucensis ac suus vicarius in spiritualibus habeat plenam et liberam ac omnimodam potesta- tem ad requisitionem altaristae altaris praenominati advocatum nostrae civitatis sive etiam magistrum civium, iuratos et alios potiores cives, quos duxerit nominandos per censuram ecclesiasticam et poenam canonum ad solutionem saepedictarum duarum marcarum census compellere ... Supli- camus pariter domino episcopo olomucensi aut ipsius in spiritualibus vicario, quatenus dictum venditionis et emptionis contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis sua autoritate ordinaria cum decreti interpositione saepedicti altaris singulis altaristis ineorporare moreque ecclesistico dignetur confirmare. Et nos magister civium et iurati totaque communitas civitatis oppa- viensis supradictae promittimus nostra bona fide et honore omnia et singula, quae superius ponuntur, inviolabiliter observare sub poenis praetactis, et hoc etiam superaddicientes, quod si advocatus civitatis, qui pro tunc extiterit, difficilem se reddiderit ad persolvendum praedictas duas marcas grossorum in praescriptis terminis, ex tunc damus etiam plenam potestatem et facultatem, quod praenominatus altarista altaris praenominati nos aliosque cives quoscunque oppavienses possit et valeat iure civili convenire et ab impetu iuris minime resilire tamdiu, donec impensas sive expensas per eundem factas in eadem contradictione de integro persolvere sibi per nos et advocatum nostrae civitatis Oppaviae curaremus cum effectu. Ut autem omnia et singula praemissa in sua maneant perpetua firmi- tate, praesentem literam nostri sigilli ac nostrorum partis nostrae civium fecimus appensione communiri. Data Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo qudragesimo quarto feria quarta ipso die sancti Jero- nimi doctoris et confessoris Domini.3 Testibus ad hoc specialiter vocatis honorabili et famoso domino Seboldo Hartfaust,4 capellano, Nicolao de Wilgruba,5 doctis ac discretis Beneschiof et Thoma' notariis fideli- bus nostris dilectis. 3) Sv. Jeronýma je 30. září. 4) O Seboldovi Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 5) Mikuláš z Velkrub (nyní Václavov na Bruntálsku] je bývalý zemský písař knížectví opavského, zvaný též Mikuláš Zubřický. Úřad zemského písaře zastával v letech 1431—1443 (Kapras II, 5). Byl to patrně vý- nosný úřad, když si Mikuláš mohl již r. 1436 koupit od Konráda Begiára fojtství v Kylešovicích za 150 kop grošů. Tento kup potvrdila knížata Vilém a Arnošt r. 1436 (VMO 20, 1912, str. 7). R. 1441 pustil fojtství Onš: 15
Strana 16
73 1445, červenec 14. Opava. — Notářský instrument Miku- láše Bartolomějova z Opavy, jímž se zlistiňuje poslední vůle opavského měštana Mikuláše Faulheringa. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 111—113, čís. YY. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. listopadu 1630. Kop. B, str. 222—225, čís. YY. Mikuláš Bartolomějův z Opavy, klerik olomoucké diecése a veřejný notář v Opavě, úředně dosvědčuje, že před ním a dožádanými svědky věnoval Mikuláš Faulhering, nemocný sice tělesně, avšak na duchu zdravý, se souhlasem své manželky Heleny ze svého majetku 200 kop grošů váznoucích jako dluh na dědičném majetku v Nově Ce rekvi na povoznictví zvaněm Srutenwagen a na Hlav- nici, na zřízení nadace u dvou oltářů, avšak s výhradou, že na dožití má platu z těchto 200 kop užívati on sám Podací k oltářům má vykonávat jeho bratr Ondřej, zvaný Andres Heubt, po jeho smrti Bratrstvo Božího těla v Opavě. Kdyby jmenovaná suma byla někdy vyplacena, má být zajištěna na jiném jistěm titulu. Za vykonavatele této své poslední vůle ustanovil Petra Thosche, Dreymandla, Ladislava, Ště- pána Richtra, Jana Gretzena a Pavla Ecke, představené Bratrstva Božího těla a je pověřil, aby po jeho smrti zmíněných 200 kop od jeho dlužníků nebo ručitelů vymohli, a kdyby bylo třeba i pod církev- ními tresty. In nomine Domini. Amen. Anno Nativitatis eiusdem millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, indictione septima, die vero XIIII. mensis julii ... in Oppavia olomucensis diöcesis, in domo habitationis solertis et sagacis viri Nicolai dicti Faulharing,1 meique notarii Kyjovcovi, neboť r. 1439 získal od knížete Viléma Veltkruby, které mu kníže kázal převést z panství v dědictví a vepsat do zemských desk opavských (ZDO I, 28, Kapras II, 41, č. 107). Jiných zpráv o jeho životě prozatím neznáme. 6) Beneš a Tomáš, knížecí notáři, odjinud známi nejsou. 1) Mikuláš Faulhering byl opavský měštan a člen městské rady. Požíval v městě velké vážnosti a býval často svědkem různých listů a členem různých komisí. První zmínka o něm je z r. 1430, kdy se nazývá přísežným konšelem (Kopetzky, Reg. 467)- r. 1434 byl zástupcem městské rady opavské při jednání o rozdělení výtěžku z mincovny mezi městskou radou opavskou a hlubčickou (Tiller, IV, 194; Kopetzky, Reg. 495). R. 1435 koupil Velké Hoštice od Jana Helma z Vyškovic (ZDK I, 18). Příštího roku byl ženat s Alenou [Helenou], dcerou Kryštofa Mrákoty z Jezdkovic, jejíž matka Kateřina Mrákotínská spolu se svými syny vzdala Aleně 50 kop věna na vrchním právu v Hlavnici, avšak s tou výhradou, že může toto věno do 5 roků vykoupit. Souhlas k tomu dala knížata Vilém a Arnošt, avšak vzdala mu tento obnos právem manským, ponechavše si lovčí oves a jinou pomoc, která jim vázla na Hlavnici z titulu vrchního panství (Kopetzky, Reg. 402). Faulhering za to vložil své manželce roku 1439 k věnu Velké 16
73 1445, červenec 14. Opava. — Notářský instrument Miku- láše Bartolomějova z Opavy, jímž se zlistiňuje poslední vůle opavského měštana Mikuláše Faulheringa. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 111—113, čís. YY. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. listopadu 1630. Kop. B, str. 222—225, čís. YY. Mikuláš Bartolomějův z Opavy, klerik olomoucké diecése a veřejný notář v Opavě, úředně dosvědčuje, že před ním a dožádanými svědky věnoval Mikuláš Faulhering, nemocný sice tělesně, avšak na duchu zdravý, se souhlasem své manželky Heleny ze svého majetku 200 kop grošů váznoucích jako dluh na dědičném majetku v Nově Ce rekvi na povoznictví zvaněm Srutenwagen a na Hlav- nici, na zřízení nadace u dvou oltářů, avšak s výhradou, že na dožití má platu z těchto 200 kop užívati on sám Podací k oltářům má vykonávat jeho bratr Ondřej, zvaný Andres Heubt, po jeho smrti Bratrstvo Božího těla v Opavě. Kdyby jmenovaná suma byla někdy vyplacena, má být zajištěna na jiném jistěm titulu. Za vykonavatele této své poslední vůle ustanovil Petra Thosche, Dreymandla, Ladislava, Ště- pána Richtra, Jana Gretzena a Pavla Ecke, představené Bratrstva Božího těla a je pověřil, aby po jeho smrti zmíněných 200 kop od jeho dlužníků nebo ručitelů vymohli, a kdyby bylo třeba i pod církev- ními tresty. In nomine Domini. Amen. Anno Nativitatis eiusdem millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, indictione septima, die vero XIIII. mensis julii ... in Oppavia olomucensis diöcesis, in domo habitationis solertis et sagacis viri Nicolai dicti Faulharing,1 meique notarii Kyjovcovi, neboť r. 1439 získal od knížete Viléma Veltkruby, které mu kníže kázal převést z panství v dědictví a vepsat do zemských desk opavských (ZDO I, 28, Kapras II, 41, č. 107). Jiných zpráv o jeho životě prozatím neznáme. 6) Beneš a Tomáš, knížecí notáři, odjinud známi nejsou. 1) Mikuláš Faulhering byl opavský měštan a člen městské rady. Požíval v městě velké vážnosti a býval často svědkem různých listů a členem různých komisí. První zmínka o něm je z r. 1430, kdy se nazývá přísežným konšelem (Kopetzky, Reg. 467)- r. 1434 byl zástupcem městské rady opavské při jednání o rozdělení výtěžku z mincovny mezi městskou radou opavskou a hlubčickou (Tiller, IV, 194; Kopetzky, Reg. 495). R. 1435 koupil Velké Hoštice od Jana Helma z Vyškovic (ZDK I, 18). Příštího roku byl ženat s Alenou [Helenou], dcerou Kryštofa Mrákoty z Jezdkovic, jejíž matka Kateřina Mrákotínská spolu se svými syny vzdala Aleně 50 kop věna na vrchním právu v Hlavnici, avšak s tou výhradou, že může toto věno do 5 roků vykoupit. Souhlas k tomu dala knížata Vilém a Arnošt, avšak vzdala mu tento obnos právem manským, ponechavše si lovčí oves a jinou pomoc, která jim vázla na Hlavnici z titulu vrchního panství (Kopetzky, Reg. 402). Faulhering za to vložil své manželce roku 1439 k věnu Velké 16
Strana 17
publici testiumque infrascriptorum ad hoc specialiter vocatorum et ro- gatorum praesentia constitutus iam dictus Nicolaus Faulhering, licet languens corpore, sanus tamen existens mente et ratione ... de consensu conthoralis Helenae,2 suae legitimae ... in remedium et salutem animae suae et pradecessorum suorum de bonis a Deo sibi collatis pro- dotatione, erectione duorum altarium et sustentatione ministrorum ad ea praesentatorum, videlicet ducentas marcas grossorum pragensium ... quas habet et possidet ac habere et possidere cognoscitur in haereditate de Nova Catholica3 in ducatu Oppaviensi et in vectura dicta Sroten- wagen4 et in Lawnitz5 nomie veri, perpetui ac irrevocabilis testamenti Hoštice, Alena pak vzala svého manžela na stupek na Velké Hoštice. Proti tomu se však ohradil kníže Vilém s odůvodněním, že se před čtvrt rokem uvázal v to zboží „skrze některé neposlušenství“ Faulheringovo (ZDK I, 31). R. 1445 učinil Faulhering velký odkaz na záduší při kostele Panny Marie ve výši 200 kop, z nichž měly býti zřízeny dvě oltářní nadace. Peníze byly za jištěny na jeho majetku v Nové Cerekvi, na Hlavnici a tzv. šrotarství (o něm viz pozn. 4). Jaký majetek měl v Nové Cerekvi a kdy jej nabyl, ne- dovedeme povědět. (Zde). Příštího roku nabyl od dědiců Zbyňka Hřivnáče z Vel. Heraltic, Komárova i s podacím k tamějšímu kostelu [ZDK I, 36). V té době se také skončil dlouholetý spor s knížetem Vilémem o Velké Hoštice a to tak, že kníže uznal jeho právo a vložil proto jeho man- želce Velké Hoštice do zemských desk jako věno a ona pak znovu dala zapsat stupek na Velké Hoštice ve prospěch svého manžela (ZDK I, 35]. Faulhering žil potom do r. 1450. v říjnu t. r. dostavili se vykonavatelé jeho poslední vůle k městské radě opavské se žádostí, o prohlášení jeho testamentu za pravo- platný, což se také stalo (viz čís. 12). Hlavní dědičkou se stala jeho manželka Alena, která se během r. 1451 provdala za Hynka Šlevice, jemuž přinesla své bohaté dědictví věnem. Tehdy nastaly o dědictví tuhé spory, a to mezi Alenou na jedné straně a knížetem Vilémem a příbuznými Faulharingovými na straně druhé. Kníže Vilém dokazoval, že Faulhering zemřel bezdětný a proto se připovídal ke všemu jeho zboží i listům jako odúmrti a podobně bratr zemřelého Ondřej Heupt, opavský měšťan, dokazoval, že on jako nedílný bratr má lepší právo k dědictví po bratru, nežli jeho manželka. Avšak nakonec přece jen zůstalo dědictví Aleně (viz KOP I, str. 60—62) a ta r. 1458 se stoupila se synem Mikulášem a dcerou Kateřinou na své věno ve Vel. Hošticích (ZDK I, 47). 2) Helena, dcera Kryštofa Mrákoty z Jezdkovic. Viz pozn. 1. 3) tj. Nová Cerekev. 4) Schrottenwagen (zčeštěno na šrotarství] je odborný výraz, jehož vysvětlení nám podává listina bytomského fojství z r. 1425, podle níž Petr Kyčka, fojt v Bytomi a jeho manželka Alžběta pro- dávají Petru, Jaroslavu a Janušovi z Lubše za 40 kop grošů od fojtství „cerevisie ductoriam alias chrotarstwie“ [CDS VI, 73). R. 1451 potvrzuje kníže Václav, že k fojtství v Bytomi patří „das Schrottlehen“ (CDS VI, 233). Podobné šrotarství bylo také při fojtství v Opavě. Po prvé se o něm dovídáme v letech 1278—81, kdy ho král Václav dal Günteru z Opavy za roční plat 10 kop gr. (Kopetzky, Reg. 136), potom při této příležitosti. Obšírnější poučení nacházíme v záznamech o finančním stavu města Opavy k r. 1594 (G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben der Stadt Troppau im Jahre 1594. Notizenblatt 1869, str. 48), kde se uvádí, že každý právovarečný měštan, který vaří březňák nebo výčepní pivo, musí platit na městské koně, které vozí slad 17
publici testiumque infrascriptorum ad hoc specialiter vocatorum et ro- gatorum praesentia constitutus iam dictus Nicolaus Faulhering, licet languens corpore, sanus tamen existens mente et ratione ... de consensu conthoralis Helenae,2 suae legitimae ... in remedium et salutem animae suae et pradecessorum suorum de bonis a Deo sibi collatis pro- dotatione, erectione duorum altarium et sustentatione ministrorum ad ea praesentatorum, videlicet ducentas marcas grossorum pragensium ... quas habet et possidet ac habere et possidere cognoscitur in haereditate de Nova Catholica3 in ducatu Oppaviensi et in vectura dicta Sroten- wagen4 et in Lawnitz5 nomie veri, perpetui ac irrevocabilis testamenti Hoštice, Alena pak vzala svého manžela na stupek na Velké Hoštice. Proti tomu se však ohradil kníže Vilém s odůvodněním, že se před čtvrt rokem uvázal v to zboží „skrze některé neposlušenství“ Faulheringovo (ZDK I, 31). R. 1445 učinil Faulhering velký odkaz na záduší při kostele Panny Marie ve výši 200 kop, z nichž měly býti zřízeny dvě oltářní nadace. Peníze byly za jištěny na jeho majetku v Nové Cerekvi, na Hlavnici a tzv. šrotarství (o něm viz pozn. 4). Jaký majetek měl v Nové Cerekvi a kdy jej nabyl, ne- dovedeme povědět. (Zde). Příštího roku nabyl od dědiců Zbyňka Hřivnáče z Vel. Heraltic, Komárova i s podacím k tamějšímu kostelu [ZDK I, 36). V té době se také skončil dlouholetý spor s knížetem Vilémem o Velké Hoštice a to tak, že kníže uznal jeho právo a vložil proto jeho man- želce Velké Hoštice do zemských desk jako věno a ona pak znovu dala zapsat stupek na Velké Hoštice ve prospěch svého manžela (ZDK I, 35]. Faulhering žil potom do r. 1450. v říjnu t. r. dostavili se vykonavatelé jeho poslední vůle k městské radě opavské se žádostí, o prohlášení jeho testamentu za pravo- platný, což se také stalo (viz čís. 12). Hlavní dědičkou se stala jeho manželka Alena, která se během r. 1451 provdala za Hynka Šlevice, jemuž přinesla své bohaté dědictví věnem. Tehdy nastaly o dědictví tuhé spory, a to mezi Alenou na jedné straně a knížetem Vilémem a příbuznými Faulharingovými na straně druhé. Kníže Vilém dokazoval, že Faulhering zemřel bezdětný a proto se připovídal ke všemu jeho zboží i listům jako odúmrti a podobně bratr zemřelého Ondřej Heupt, opavský měšťan, dokazoval, že on jako nedílný bratr má lepší právo k dědictví po bratru, nežli jeho manželka. Avšak nakonec přece jen zůstalo dědictví Aleně (viz KOP I, str. 60—62) a ta r. 1458 se stoupila se synem Mikulášem a dcerou Kateřinou na své věno ve Vel. Hošticích (ZDK I, 47). 2) Helena, dcera Kryštofa Mrákoty z Jezdkovic. Viz pozn. 1. 3) tj. Nová Cerekev. 4) Schrottenwagen (zčeštěno na šrotarství] je odborný výraz, jehož vysvětlení nám podává listina bytomského fojství z r. 1425, podle níž Petr Kyčka, fojt v Bytomi a jeho manželka Alžběta pro- dávají Petru, Jaroslavu a Janušovi z Lubše za 40 kop grošů od fojtství „cerevisie ductoriam alias chrotarstwie“ [CDS VI, 73). R. 1451 potvrzuje kníže Václav, že k fojtství v Bytomi patří „das Schrottlehen“ (CDS VI, 233). Podobné šrotarství bylo také při fojtství v Opavě. Po prvé se o něm dovídáme v letech 1278—81, kdy ho král Václav dal Günteru z Opavy za roční plat 10 kop gr. (Kopetzky, Reg. 136), potom při této příležitosti. Obšírnější poučení nacházíme v záznamech o finančním stavu města Opavy k r. 1594 (G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben der Stadt Troppau im Jahre 1594. Notizenblatt 1869, str. 48), kde se uvádí, že každý právovarečný měštan, který vaří březňák nebo výčepní pivo, musí platit na městské koně, které vozí slad 17
Strana 18
dedit, donavit, ordinavit, legavit, assignavit et pie dari deputavit, reser- vando tamen et retinendo expresse usumfructum dictarum ducentarum marcarum dicto Nicolao Faulharing pro se ad tempora vitae suse. Denique supranominatus Nicolaus Faulharing circumspecto et provido viro Andreae dicto Andres Heubt,“ fratri suo germano, dum in humanis agaret, ipso vero decedente et transiente viam universae carnis ius patronatus, collationis et praesentandi ad dicta altaria venerabili frataliae vivifici Corporis Christi in Oppavia dedit, donavit legavit et assignavit. Voluit et etiam expresse consensit et statuit saepenominatus Nicolaus dictus Faulhering, si dictam summan ducentarum marcarum de aliquo iam dictorum in parte vel in toto tolletur seu mutaretur, ex tunc de aliis do mlýna a ze mlýna a na udržování vozu 18 gr. a kromě toho 1 čtvrt sladu. Peněžní poplatky vynesly ročně kolem 200 zl., sladu bývalo ročně asi na 3 várky v hodnotě 150 zl. — Mikuláš Faulhering měl patrně toto povoznictví buďto pronajato nebo zakoupeno. Bylo mu jistě zdrojem slušných příjmů. 5) tj. Hlavnice. Ves patřila od nejstarších dob klášteru velehradskému, u něhož se pod jménem „Hlawenicz“ připomíná již r. 1250 (CDM VI, 128, čís. 155). V listině biskupa Brunona z r. 1265 se jmenuje „Labnicz“ (CDM III, 273, čís. 282], k r. 1270 „Hlawnicz“ (CDM IV, 42, č. 34). V XV. stol. byla Hlavnice zastavována různým osobám, až r. 1468 dal král Jiří dovolení Bernardu Běrkovi z Násile a jeho synu Hyncíkovi, aby si mohli Hlavnici a ještě některé jiné klášterní vsi vykoupit a připojit ke zboží stěbořickému, které měli od r. 1467 od kláštera v zástavě (Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehradě, I. 120—1). A podobně bývalo také zastavováno vrchní právo opavských knížat. Tak je držel Kryštof Mrákota z Jezdkovic, který zde zapsal své manželce Kateřině věno, jež ona potom postoupila své dceři Aleně, provdané za opavského měštana Faulheringa (viz pozn. 1). Když se však po smrti Faulheringově Alena znovu provdala za Hynka Kravařského ze Šle- vic, připovídal se její bratr Kryštof Mrákota k vrchnímu právu na vsi Hlavnici, které on a jeho předkové od mnoha let drželi, avšak proti tomu učinil odpor zemský hejtman na místě knížete, který si rovněž dělal nároky na toto právo (Prasek, Historická top. str. 188). Pře byla odložena, až r. 1451 připovídal se kníže Vilém ke všemu zboží i listům Faulheringovým a dovozoval, že Hynek Kravařský „jemu nikda služby neosazoval z Hlavnice ani manství přijal [KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58, č. 526—533).“ Nicméně Hynek svou při vyhrál a tak zůstalo vrchní právo nad Hlavnicí v jeho rukou a přešlo i na jeho dědice Mikuláše, který je r. 1490 vložil Jindřichu Do- nátovi z Velké Polomi na Nové Cerekvi (ZDO III, 9 — Kapras II, 120, č. 20). Jindřichův syn Jan Donát je r. 1513 vložil Janu z Lukav- ce na Slavkově (ZDO III, 46v — Kapras II, 170, č. 148) a ten je po- stoupil r. 1520 Janu Stošovi z Kounic na Deštném a Dolních Životicích [ZDO III, 55v — Kapras II, 181, 172]. 6) Ondřej Heupt, bratr Faulheringův, byl bohatý opavský měšťan a jeden ze starších Bratrstva Panny Marie a Božího těla. Jeho jméno se častěji vyskytuje v souvislosti s Bratrstvem (čís. 55, 56, 57, 64, 67, 68). Po smrti bratrově se ucházel o dědictví po něm, avšak dříve nežli záležitost byla pro- jednána, zemřel někdy kolem r. 1451. (V prosinci 1451 se o něm mluví již jako o nebožtíku], odkázav své nároky za bratrem knížeti Vilémovi (KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58). — V jakém příbuzenském poměru k Ondřeji Heuptovi byl pozdější opavský oltářník a děkan Jan Heupt (viz str. č. 113, pozn. 9), — nedovedeme určit. Zdá se, že to byl jeho vnuk. 18
dedit, donavit, ordinavit, legavit, assignavit et pie dari deputavit, reser- vando tamen et retinendo expresse usumfructum dictarum ducentarum marcarum dicto Nicolao Faulharing pro se ad tempora vitae suse. Denique supranominatus Nicolaus Faulharing circumspecto et provido viro Andreae dicto Andres Heubt,“ fratri suo germano, dum in humanis agaret, ipso vero decedente et transiente viam universae carnis ius patronatus, collationis et praesentandi ad dicta altaria venerabili frataliae vivifici Corporis Christi in Oppavia dedit, donavit legavit et assignavit. Voluit et etiam expresse consensit et statuit saepenominatus Nicolaus dictus Faulhering, si dictam summan ducentarum marcarum de aliquo iam dictorum in parte vel in toto tolletur seu mutaretur, ex tunc de aliis do mlýna a ze mlýna a na udržování vozu 18 gr. a kromě toho 1 čtvrt sladu. Peněžní poplatky vynesly ročně kolem 200 zl., sladu bývalo ročně asi na 3 várky v hodnotě 150 zl. — Mikuláš Faulhering měl patrně toto povoznictví buďto pronajato nebo zakoupeno. Bylo mu jistě zdrojem slušných příjmů. 5) tj. Hlavnice. Ves patřila od nejstarších dob klášteru velehradskému, u něhož se pod jménem „Hlawenicz“ připomíná již r. 1250 (CDM VI, 128, čís. 155). V listině biskupa Brunona z r. 1265 se jmenuje „Labnicz“ (CDM III, 273, čís. 282], k r. 1270 „Hlawnicz“ (CDM IV, 42, č. 34). V XV. stol. byla Hlavnice zastavována různým osobám, až r. 1468 dal král Jiří dovolení Bernardu Běrkovi z Násile a jeho synu Hyncíkovi, aby si mohli Hlavnici a ještě některé jiné klášterní vsi vykoupit a připojit ke zboží stěbořickému, které měli od r. 1467 od kláštera v zástavě (Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehradě, I. 120—1). A podobně bývalo také zastavováno vrchní právo opavských knížat. Tak je držel Kryštof Mrákota z Jezdkovic, který zde zapsal své manželce Kateřině věno, jež ona potom postoupila své dceři Aleně, provdané za opavského měštana Faulheringa (viz pozn. 1). Když se však po smrti Faulheringově Alena znovu provdala za Hynka Kravařského ze Šle- vic, připovídal se její bratr Kryštof Mrákota k vrchnímu právu na vsi Hlavnici, které on a jeho předkové od mnoha let drželi, avšak proti tomu učinil odpor zemský hejtman na místě knížete, který si rovněž dělal nároky na toto právo (Prasek, Historická top. str. 188). Pře byla odložena, až r. 1451 připovídal se kníže Vilém ke všemu zboží i listům Faulheringovým a dovozoval, že Hynek Kravařský „jemu nikda služby neosazoval z Hlavnice ani manství přijal [KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58, č. 526—533).“ Nicméně Hynek svou při vyhrál a tak zůstalo vrchní právo nad Hlavnicí v jeho rukou a přešlo i na jeho dědice Mikuláše, který je r. 1490 vložil Jindřichu Do- nátovi z Velké Polomi na Nové Cerekvi (ZDO III, 9 — Kapras II, 120, č. 20). Jindřichův syn Jan Donát je r. 1513 vložil Janu z Lukav- ce na Slavkově (ZDO III, 46v — Kapras II, 170, č. 148) a ten je po- stoupil r. 1520 Janu Stošovi z Kounic na Deštném a Dolních Životicích [ZDO III, 55v — Kapras II, 181, 172]. 6) Ondřej Heupt, bratr Faulheringův, byl bohatý opavský měšťan a jeden ze starších Bratrstva Panny Marie a Božího těla. Jeho jméno se častěji vyskytuje v souvislosti s Bratrstvem (čís. 55, 56, 57, 64, 67, 68). Po smrti bratrově se ucházel o dědictví po něm, avšak dříve nežli záležitost byla pro- jednána, zemřel někdy kolem r. 1451. (V prosinci 1451 se o něm mluví již jako o nebožtíku], odkázav své nároky za bratrem knížeti Vilémovi (KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58). — V jakém příbuzenském poměru k Ondřeji Heuptovi byl pozdější opavský oltářník a děkan Jan Heupt (viz str. č. 113, pozn. 9), — nedovedeme určit. Zdá se, že to byl jeho vnuk. 18
Strana 19
ipsius constituentis bonis ubicunque habitis saepefata summa integraliter adimpleatur et persolvetur." Mox vero ... de voluntate et consensu etiam contoralis Helenae suae legitimae ... constituit, fecit ac solemniter ordinavit in suos veros, certos et legitimos per viam irrevocabilis ultimae suae voluntatis perpetuaeque donationis, ordinationis nec non perpetui et irrevocabilis testamenti dispo- sitionis procuratores, executores, actores, factores negotiatoresque suorum gestorum ac mandatarios speciales et generales ... honorabiles viros, videlicet Petrum Thoschum, Dreymandel, Ladislaum, Stephan Richter, Jo- hannem Greitzen et Paulum Ecke, magistros supradictae frataliae, praesentes et onus procurationis et executionis huiusmodi in se sponte suscipientes ... cum potestate et mandato alios substituendi, dans et concedens dictis suis procuratoribus et executoribus ... plenam, integram liberam et omnem iurisdictionem et potestatem, quod ipsemet dictus constituens pro nunc habet seu imposterum habere poterit, postquam ex permissione diem suum clasit extremum, au petendum soivere, dare. postulare et assignare nomine ipsius constituentis praedictam summam ducentarum marcarum a debitoribus, fideiussoribus vel a quibuscunque aliis personis post mortem dicti constituetlis in Nova Catholica, vectura dicta Srutenwagen et Hlawnitz et ubicunque locorum, etiam si neces- sarium foret, super praemissis iure spirituali et saeculari agendum coram quibuscunque iudicibus ... ipsisque a perceptis et solutis nomine ipsius constitituentis quittare et quittos realiter cum effectu facere. Item voluit et consensit saepedictus Nicolaus Faulhering ac solem- niter et publice coram me notario publico et testibus infrascriptis pro- testatus fuit ... ut praesens sua perpetui testamenti et irrevocabilis dispositio sine omni impedimento, repugnatione vel contradictine suum debitum sortiretur effectum, promittens mihi notario subscripto per manus suae traditionem omnia et singula supradicta rata, grata atque perpetuis temporibus firma tenere, habere inviolabiliter ac irrevocabiliter observare. Super quibus omnibus et singulis praemissis dictus constituens petiit a me notario infrascripto sibi confici unum vel plura publicum vel publica instrumenta. Acta sunt haec anno, indictione, die, mense ... et loco ut supra. Praesentibus honorabilibus et circumspectis viris domino Seboldo Hartfaust,8 olumucensis et oppaviensis ecclesiarum altarista, Petro dicto Frölich,9 sacristano parochialis ecclesiae oppaviensis, Ni colao dicto Melospemar Stephano dicto Stephan Jagen,10 Bartholomeo dicto Bartosch, Magarianch, Johanne dicto Kleinhansel,11 Martino dicto Merten Heubtl2 et Juskweis, 7) O dalších osudech Faulheringova odkazu se nedovídáme. 8) O Seboldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 9) Petr Frölich, sakristián farního kostela v Opavě r. 1445, r. 1452 Knížecí kaplan a oltářník Zmrtvýchvstání Páně (viz čís. 87). 10) O Štěpánu Jagenovi viz čís. 79, pozn. 2. 11) Jan Kleinhansel se uvádí k r. 1441 jako „Wollenweber und Tuchmacher [Kopetzky, Reg. 526). Jeho synem patrně byl Jan Kleinhausel, kněz v Olomouci, který r. 1479 učinil odkaz na řízení oltáře sv. Augustina v kostele sv. Mořice v Olomouci a zakoupil k němu roční plat 10 kop grošů pro Kazatele (Soudní akta konsist. olom. fol. 34a). 12) Merten (Martin) Heubt je patrně syn Ondřeje Heubta (viz pozn. 6). 19
ipsius constituentis bonis ubicunque habitis saepefata summa integraliter adimpleatur et persolvetur." Mox vero ... de voluntate et consensu etiam contoralis Helenae suae legitimae ... constituit, fecit ac solemniter ordinavit in suos veros, certos et legitimos per viam irrevocabilis ultimae suae voluntatis perpetuaeque donationis, ordinationis nec non perpetui et irrevocabilis testamenti dispo- sitionis procuratores, executores, actores, factores negotiatoresque suorum gestorum ac mandatarios speciales et generales ... honorabiles viros, videlicet Petrum Thoschum, Dreymandel, Ladislaum, Stephan Richter, Jo- hannem Greitzen et Paulum Ecke, magistros supradictae frataliae, praesentes et onus procurationis et executionis huiusmodi in se sponte suscipientes ... cum potestate et mandato alios substituendi, dans et concedens dictis suis procuratoribus et executoribus ... plenam, integram liberam et omnem iurisdictionem et potestatem, quod ipsemet dictus constituens pro nunc habet seu imposterum habere poterit, postquam ex permissione diem suum clasit extremum, au petendum soivere, dare. postulare et assignare nomine ipsius constituentis praedictam summam ducentarum marcarum a debitoribus, fideiussoribus vel a quibuscunque aliis personis post mortem dicti constituetlis in Nova Catholica, vectura dicta Srutenwagen et Hlawnitz et ubicunque locorum, etiam si neces- sarium foret, super praemissis iure spirituali et saeculari agendum coram quibuscunque iudicibus ... ipsisque a perceptis et solutis nomine ipsius constitituentis quittare et quittos realiter cum effectu facere. Item voluit et consensit saepedictus Nicolaus Faulhering ac solem- niter et publice coram me notario publico et testibus infrascriptis pro- testatus fuit ... ut praesens sua perpetui testamenti et irrevocabilis dispositio sine omni impedimento, repugnatione vel contradictine suum debitum sortiretur effectum, promittens mihi notario subscripto per manus suae traditionem omnia et singula supradicta rata, grata atque perpetuis temporibus firma tenere, habere inviolabiliter ac irrevocabiliter observare. Super quibus omnibus et singulis praemissis dictus constituens petiit a me notario infrascripto sibi confici unum vel plura publicum vel publica instrumenta. Acta sunt haec anno, indictione, die, mense ... et loco ut supra. Praesentibus honorabilibus et circumspectis viris domino Seboldo Hartfaust,8 olumucensis et oppaviensis ecclesiarum altarista, Petro dicto Frölich,9 sacristano parochialis ecclesiae oppaviensis, Ni colao dicto Melospemar Stephano dicto Stephan Jagen,10 Bartholomeo dicto Bartosch, Magarianch, Johanne dicto Kleinhansel,11 Martino dicto Merten Heubtl2 et Juskweis, 7) O dalších osudech Faulheringova odkazu se nedovídáme. 8) O Seboldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 9) Petr Frölich, sakristián farního kostela v Opavě r. 1445, r. 1452 Knížecí kaplan a oltářník Zmrtvýchvstání Páně (viz čís. 87). 10) O Štěpánu Jagenovi viz čís. 79, pozn. 2. 11) Jan Kleinhansel se uvádí k r. 1441 jako „Wollenweber und Tuchmacher [Kopetzky, Reg. 526). Jeho synem patrně byl Jan Kleinhausel, kněz v Olomouci, který r. 1479 učinil odkaz na řízení oltáře sv. Augustina v kostele sv. Mořice v Olomouci a zakoupil k němu roční plat 10 kop grošů pro Kazatele (Soudní akta konsist. olom. fol. 34a). 12) Merten (Martin) Heubt je patrně syn Ondřeje Heubta (viz pozn. 6). 19
Strana 20
pro tunc consulibus et senioribus civitatis oppaviensis, et quam pluribus aliis fide dignis testibus, ad praemissa vocatis et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře,13 jíž dosvědčuje správnost shora uvedeného. 74 1447, listopad 26. Opava. — Arnošt, kníže opavský, schva- luje prodej ročního platu 1 kopy grošů na Jakartovicích a prodává zbytek svých platů tamtéž k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. VIII, 6. Opis: Liber erectionum ... v SAK, rkp A 1, fol. 1—1v a 52. Kop. A, fol. 18v—19v, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 30—32, čís. Ha. Tiller, Pozůstalost, sv. V. 37—38v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 549. Pečet: utržena. Kníže Arnošt schvaluje prodej ročního platu 1 kopy grošů na vsi Jakartovicích, patřících klášteru velehradskému, který prodal jeho otec kníže Přemek opavskému oltářníku Seboldu Hartfaustovi a prohlašuje, že sám prodal se souhlasem kláštera zbytek platů, které jemu vycházely z téže vsi z titulu vrchního panství, za 20 kop grošů témuž knězi Seboldovi. Plat se má odvádět vždy o sv. Michalu a kníže si vyhražuje právo zpětného výkupu platu. Slibuje však za sebe, své ná- stupce a své úředníky, že nebude nikterak vybírání a odvádění platu mařit, nýbrž naopak pomáhat k jeho řádnému odvádění. Kupitel má právo jme- novaný plat odkázat kterémukoliv ze svých oltářů či komukoliv jinému. Kníže žádá olomouckého biskupa, aby prodej platu potvrdil a připojil k oltáři sv. Vavřince v kostele Panny Marie v Opavě se všemi výhradami církevního práva. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infra scripte rei memoriam. Nos Arnestus,1 Dei gracia dux et dominus Oppavie, ad cunctorum tam presencium quam futurorum hominum tenore presentis litere claram deducimus noticiam, quod matura deliberacione, nobilium atque fidelium nostrorum, pro nostris relevandis necessitatibus et commodis procurandis, primo et principaliter literam vendicionis illustris bone memorie genitoris nostri unius marce gravis ponderis census annui per dominum Zebol- dum,2 empte in et super villa dicta Ekkerstorf,3 in ducatu nostro 13) Mikuláš Bartolomějův z Opavy, jindy Mikuláš, někdy Jana Ortela z Opavy nebo Mikuláš někdy Bartoleměje z Opavy uvádí se v letech 1414—1449 jako veřejný notář. (Viz Fritz Suschek, Notariatsurkunde, str. 215). 1) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 2) O Seboldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 20
pro tunc consulibus et senioribus civitatis oppaviensis, et quam pluribus aliis fide dignis testibus, ad praemissa vocatis et rogatis. Následuje doložka veřejného notáře,13 jíž dosvědčuje správnost shora uvedeného. 74 1447, listopad 26. Opava. — Arnošt, kníže opavský, schva- luje prodej ročního platu 1 kopy grošů na Jakartovicích a prodává zbytek svých platů tamtéž k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. VIII, 6. Opis: Liber erectionum ... v SAK, rkp A 1, fol. 1—1v a 52. Kop. A, fol. 18v—19v, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 30—32, čís. Ha. Tiller, Pozůstalost, sv. V. 37—38v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 549. Pečet: utržena. Kníže Arnošt schvaluje prodej ročního platu 1 kopy grošů na vsi Jakartovicích, patřících klášteru velehradskému, který prodal jeho otec kníže Přemek opavskému oltářníku Seboldu Hartfaustovi a prohlašuje, že sám prodal se souhlasem kláštera zbytek platů, které jemu vycházely z téže vsi z titulu vrchního panství, za 20 kop grošů témuž knězi Seboldovi. Plat se má odvádět vždy o sv. Michalu a kníže si vyhražuje právo zpětného výkupu platu. Slibuje však za sebe, své ná- stupce a své úředníky, že nebude nikterak vybírání a odvádění platu mařit, nýbrž naopak pomáhat k jeho řádnému odvádění. Kupitel má právo jme- novaný plat odkázat kterémukoliv ze svých oltářů či komukoliv jinému. Kníže žádá olomouckého biskupa, aby prodej platu potvrdil a připojil k oltáři sv. Vavřince v kostele Panny Marie v Opavě se všemi výhradami církevního práva. In nomine Domini. Amen. Ad futuram infra scripte rei memoriam. Nos Arnestus,1 Dei gracia dux et dominus Oppavie, ad cunctorum tam presencium quam futurorum hominum tenore presentis litere claram deducimus noticiam, quod matura deliberacione, nobilium atque fidelium nostrorum, pro nostris relevandis necessitatibus et commodis procurandis, primo et principaliter literam vendicionis illustris bone memorie genitoris nostri unius marce gravis ponderis census annui per dominum Zebol- dum,2 empte in et super villa dicta Ekkerstorf,3 in ducatu nostro 13) Mikuláš Bartolomějův z Opavy, jindy Mikuláš, někdy Jana Ortela z Opavy nebo Mikuláš někdy Bartoleměje z Opavy uvádí se v letech 1414—1449 jako veřejný notář. (Viz Fritz Suschek, Notariatsurkunde, str. 215). 1) O knížeti Arnoštovi viz čís. 50, pozn. 2. 2) O Seboldu Hartfaustovi viz čís. 39, pozn. 2. 20
Strana 21
que iure ad venerabilem ac religiosum dominum abatem et conventum monasterii Welehradensis, in omnibus et singulis suis clausulis, punctis et conditionibus quibuscunque approbamus, ratiticamus et con- firmamus eandemque ratam, gratam perpetue habere et tenere volumus atque sine dolo promittimus, Insuper tenore supradicto publice profitemur honorabili domino Seboldo Hartfaust, altaristae olomucensi et oppaviensi, iusto vendicionis titulo vendidisse totam et integram atque residuam bernam, nobis iure dominii nostri debitam, in et super dicta villa Ekkersdorf, ad quantamcunque summan ad presens se extendit vel successu temporis se extendere posset, cum consensu et voluntate domini abatis et conventus dicti monasterii,3a pro vigintis marcis grossorum pra- gensium ... quam iudex et layci dicte ville nobis omni anno in festo sancti Michaelis solvere tenebantur nobis et heredibus succesoribusque nostris, penitus et omnino, in dicta berna vel censibus eiusdem nihil iuris reservantes, salvo tamen iure nobis reemendi eandem pro summa pecunie numeri et paramenti predictorum, signater successu temporis post festum sancti Michaelis,4 prius tamen plene et integraliter censibus retentis per- solutis, promittentes fide nostra bona et sincera sine fraude et dolo, dicto domino Seboldo et qui presentem literam nostram sub sigilli sui testi- monio habuerint in solucione dicte berne per nos, heredes et successores officialesque nostros nullatenus impedire. Quittantes insuper atque tenore presentium quittos ac liberos de dicte berne solucione facientes iudicem et villanos dicte ville Ekkersdorf, presentes et futuros, necnon robota atque omnibus et singulis taxis, exaccionibus, gravaminibus quibuscunque excogitari poterunt per nos, heredes aut officiales nostros, resignantes expresse et transfundentes omnem iurisdictionem nostram, quam in dicta villa habemus, in praenominatum dominum Seboldum, etiam in personam illam vel illas, quae praesentem literam sub sigillo testimonii ipsius ha- buerit vel habuerint, cuiuscunque status, conditionis, dignitatis vel emi- nentiae fuerit vel fuerint, renuntiantes insuper manifeste pro nobis, haeredibus, successoribus ac vice omnium et singulorum, quorum ad praesens interest vel successu temporis quovis modo vel quaesito colore interesse poterit, omni actioni, exceptioni ..., quibus contradicantur praemissa vel aliquod praemissorum, quae nos, haeredes et successores nostros iuvare, subvenire seu relevare poterint de iure vel de facto, sic quod nobis ad praemissa vel aliquod praemissorum in praeiudicium praenominati domini Seboldi et aliorum, quorum intererit tempore suo, in nullo penitus et omnio debeat suffragari, annuentes denique et plene consentientes, quod praefatus dominus Seboldus dictum censum sive bernam secundum omnem suam voluntatem poterit nomine testamenti ordinare, dare deputare et assignare ad aliquod altariorum suorum vel aliis quibuscunque personis religiosis, spiritualibus vel saecularibus, pro- ponere etiam vel vendere pro tanta summa pecuniarum marcarum, salva nobis semper reemtione superius expressa. Supplicantes humiliter reve- rendissimo in Christo patri et domino domino episcopo olomucensi mo- derno,5 et successoribus suis, praesentem istam venditionem et emptionem cum omnibus et singulis suis clausulis, puctis, articulis et conditionibus auctorisare, approbare et ratificare. Quod si contigerit ad aliquod altare 3) O Jakartovicích viz čís. 45, pozn. 1. 3a) Souhlas kláštera s prodejem tohoto platu viz čís. 77. 4) Sv. Michala je 29. září. 5) tj. Pavel z Miličína (1434—1450). 21
que iure ad venerabilem ac religiosum dominum abatem et conventum monasterii Welehradensis, in omnibus et singulis suis clausulis, punctis et conditionibus quibuscunque approbamus, ratiticamus et con- firmamus eandemque ratam, gratam perpetue habere et tenere volumus atque sine dolo promittimus, Insuper tenore supradicto publice profitemur honorabili domino Seboldo Hartfaust, altaristae olomucensi et oppaviensi, iusto vendicionis titulo vendidisse totam et integram atque residuam bernam, nobis iure dominii nostri debitam, in et super dicta villa Ekkersdorf, ad quantamcunque summan ad presens se extendit vel successu temporis se extendere posset, cum consensu et voluntate domini abatis et conventus dicti monasterii,3a pro vigintis marcis grossorum pra- gensium ... quam iudex et layci dicte ville nobis omni anno in festo sancti Michaelis solvere tenebantur nobis et heredibus succesoribusque nostris, penitus et omnino, in dicta berna vel censibus eiusdem nihil iuris reservantes, salvo tamen iure nobis reemendi eandem pro summa pecunie numeri et paramenti predictorum, signater successu temporis post festum sancti Michaelis,4 prius tamen plene et integraliter censibus retentis per- solutis, promittentes fide nostra bona et sincera sine fraude et dolo, dicto domino Seboldo et qui presentem literam nostram sub sigilli sui testi- monio habuerint in solucione dicte berne per nos, heredes et successores officialesque nostros nullatenus impedire. Quittantes insuper atque tenore presentium quittos ac liberos de dicte berne solucione facientes iudicem et villanos dicte ville Ekkersdorf, presentes et futuros, necnon robota atque omnibus et singulis taxis, exaccionibus, gravaminibus quibuscunque excogitari poterunt per nos, heredes aut officiales nostros, resignantes expresse et transfundentes omnem iurisdictionem nostram, quam in dicta villa habemus, in praenominatum dominum Seboldum, etiam in personam illam vel illas, quae praesentem literam sub sigillo testimonii ipsius ha- buerit vel habuerint, cuiuscunque status, conditionis, dignitatis vel emi- nentiae fuerit vel fuerint, renuntiantes insuper manifeste pro nobis, haeredibus, successoribus ac vice omnium et singulorum, quorum ad praesens interest vel successu temporis quovis modo vel quaesito colore interesse poterit, omni actioni, exceptioni ..., quibus contradicantur praemissa vel aliquod praemissorum, quae nos, haeredes et successores nostros iuvare, subvenire seu relevare poterint de iure vel de facto, sic quod nobis ad praemissa vel aliquod praemissorum in praeiudicium praenominati domini Seboldi et aliorum, quorum intererit tempore suo, in nullo penitus et omnio debeat suffragari, annuentes denique et plene consentientes, quod praefatus dominus Seboldus dictum censum sive bernam secundum omnem suam voluntatem poterit nomine testamenti ordinare, dare deputare et assignare ad aliquod altariorum suorum vel aliis quibuscunque personis religiosis, spiritualibus vel saecularibus, pro- ponere etiam vel vendere pro tanta summa pecuniarum marcarum, salva nobis semper reemtione superius expressa. Supplicantes humiliter reve- rendissimo in Christo patri et domino domino episcopo olomucensi mo- derno,5 et successoribus suis, praesentem istam venditionem et emptionem cum omnibus et singulis suis clausulis, puctis, articulis et conditionibus auctorisare, approbare et ratificare. Quod si contigerit ad aliquod altare 3) O Jakartovicích viz čís. 45, pozn. 1. 3a) Souhlas kláštera s prodejem tohoto platu viz čís. 77. 4) Sv. Michala je 29. září. 5) tj. Pavel z Miličína (1434—1450). 21
Strana 22
praefatum sensum vel bernam per dominum Seboldum dare, donare vel assignare, ex tunc eidem altario benigne ministrare incorporace et con- firmare. Promittentes denique sine dolo et fraude omnia et singula praemissa una cum haeredibus succesoribusque nostris inviolabiliter obser- vare ac rata et grata fide nostra sincera et bona perpetuo observare, haeredebus successoribusque nostris praemissis perpetuo memoriali relin- quetes. In cuius rei testimonium praesentem literam cum appensione sigilli nostri de pleno scitu voluntateque nostra iussimus communiri. Praesentibus famosis et discretis dominis Onssone Kyyowetz de Lukawetz,6 Joanne Hrot de Lukowitz," Joanne Bawor de 6) Oneš z Lukavce se psal po Lukavci u Fulneka a byl bratrem Jana Hrota z Lukavce (viz pozn. 7). V pramenech přichází po prvé k r. 1413, kdy držel Štítinu, Mokré Lazce a Nové Sedlice. Tehdy ho pohnal Petřík z Piště, že on má právo ke Štítíně (KPOp I, 1 — Kapras I, 3, č. 4). R. 1414 pohnal ho Ješek ze Suchých Lazec o 1 kopu grošů na No vých Sedlicích (tamtéž fol. 2v — Kapras I, 6, č. 21), r. 1416 Adá- mek z Velké Polomi ze všeho, co má pod knížetem z 10 kop (tamtéž 4v — Kapras I, 8, č. 53), r. 1418 Pytrold švec ze 3 kop (tamtéž 5v — Kapras I, 9, č. 64). Počínaje r. 1423 píše se Oneš po Hněvošicích, které držel manským právem. Kdy však jich nabyl nevíme. R. 1423 pohnal ho Klezlin Niradorf, opavský měšťan, z 5 kop na Hněvošicích (KPOp I, 9 — Kapras I, 13, č. 112), r. 1429 se Oneš zúčastnil zemského posudku (tamtéž 13v — Kapras 19, č. 161), r. 1431 byl přítomen otvírání nových zemských desk (ZDOp I, 1 — Kapras I, XV; II, 11]. R. 1434 je svědkem listiny knížat Václava, Viléma a Arnošta, týkající se fojtství a dvora v Kylešovi- cích (SAOp, sbírka stav. listin A XXVI, 2) téhož roku kníže Přemek usta- novil Onše a jeho syny za poručníky věna Kateřiny Bulačové na dvoře a mlýně v Kylešovicích (. Zukal, O svobodných dvorech a mlýnech kylešovských, VMO 20/1912, str. 5). R. 1434 je také spolu s bratrem Janem poručníkem vkladu 4 lánů polí ve Stibořicích Hanušem Oveč- kou z Liptyně sestře Elišce, manželce Zigotově a jejím dětem ve 40 kopách grošů (ZDK I, 29). R. 1435 pohnal Oneš Jaroška z Bohuslavic v blíže neznámé záležitosti z 10 kop grošů [KPO I, 17 — Kapras I, 23, č. 208) a příštího roku zemané v této při nalezli, že Kyjovec Jaroška právem žaloval a ten mu má do 14 dní učinit podle práva (KPO I, 18v — Kapras 24, 221). R. 1436 byl prostředníkem smlouvy o sirotky Mikuláše z Dra- hotuš (ZDO I, 24 — Kapras II, 36, č. 88). R. 1437 pohnal Oneš Jindři- cha z Bohuslavic z 10 kop za rukojemství (KPO I, 22v — Kapras I. 28, 257) a r. 1439 z 30 kop, že mu slíbil za fojtství ve Vrbce a toho mu nespravil. Současně ze stejného důvodu pohnal také Michálka z Boh- danovic (KPO I, 25 — Kapras I, 31, č. 286, 287). Téhož roku pohnal ke knížecímu manskému soudu Hejdu z Nové Cerekve a Falkla z Koz- mic z rukojemství za 40 kop (KPO I, 32, 33 — Kapras I, 35, č. 334, 336). R. 1440 vzdala Kateřina Begyárová z Kylešovic svůj mlýn Pod- horní u Hlubčické cesty Janu z Vřesiny a jeho dětem a po jejich smrti Onši Kyjovcovi a jeho dědicům (ZDO I, 30 — Kapras II, 44, č. 127). R. 1441 vzdal mu Mikuláš ze Zubřic, zemský písař knížectví opavského, dvůr v Kylešovicích s mlýnem na Moravici a s rybníky, aby ho držel manským právem opavských knížat jako on (ZDO I, 31 — Kapras II. 45, č. 134). Oneš pak zde vložil své manželce Kateřině věno, kdyby ho přežila, až do opětného provdání. Kdyby se však znovu provdala, mají jí dědici vyplácet roční plat 10 kop grošů. (Tamtéž — Kapras II, 45, č. 135). Téhož 22
praefatum sensum vel bernam per dominum Seboldum dare, donare vel assignare, ex tunc eidem altario benigne ministrare incorporace et con- firmare. Promittentes denique sine dolo et fraude omnia et singula praemissa una cum haeredibus succesoribusque nostris inviolabiliter obser- vare ac rata et grata fide nostra sincera et bona perpetuo observare, haeredebus successoribusque nostris praemissis perpetuo memoriali relin- quetes. In cuius rei testimonium praesentem literam cum appensione sigilli nostri de pleno scitu voluntateque nostra iussimus communiri. Praesentibus famosis et discretis dominis Onssone Kyyowetz de Lukawetz,6 Joanne Hrot de Lukowitz," Joanne Bawor de 6) Oneš z Lukavce se psal po Lukavci u Fulneka a byl bratrem Jana Hrota z Lukavce (viz pozn. 7). V pramenech přichází po prvé k r. 1413, kdy držel Štítinu, Mokré Lazce a Nové Sedlice. Tehdy ho pohnal Petřík z Piště, že on má právo ke Štítíně (KPOp I, 1 — Kapras I, 3, č. 4). R. 1414 pohnal ho Ješek ze Suchých Lazec o 1 kopu grošů na No vých Sedlicích (tamtéž fol. 2v — Kapras I, 6, č. 21), r. 1416 Adá- mek z Velké Polomi ze všeho, co má pod knížetem z 10 kop (tamtéž 4v — Kapras I, 8, č. 53), r. 1418 Pytrold švec ze 3 kop (tamtéž 5v — Kapras I, 9, č. 64). Počínaje r. 1423 píše se Oneš po Hněvošicích, které držel manským právem. Kdy však jich nabyl nevíme. R. 1423 pohnal ho Klezlin Niradorf, opavský měšťan, z 5 kop na Hněvošicích (KPOp I, 9 — Kapras I, 13, č. 112), r. 1429 se Oneš zúčastnil zemského posudku (tamtéž 13v — Kapras 19, č. 161), r. 1431 byl přítomen otvírání nových zemských desk (ZDOp I, 1 — Kapras I, XV; II, 11]. R. 1434 je svědkem listiny knížat Václava, Viléma a Arnošta, týkající se fojtství a dvora v Kylešovi- cích (SAOp, sbírka stav. listin A XXVI, 2) téhož roku kníže Přemek usta- novil Onše a jeho syny za poručníky věna Kateřiny Bulačové na dvoře a mlýně v Kylešovicích (. Zukal, O svobodných dvorech a mlýnech kylešovských, VMO 20/1912, str. 5). R. 1434 je také spolu s bratrem Janem poručníkem vkladu 4 lánů polí ve Stibořicích Hanušem Oveč- kou z Liptyně sestře Elišce, manželce Zigotově a jejím dětem ve 40 kopách grošů (ZDK I, 29). R. 1435 pohnal Oneš Jaroška z Bohuslavic v blíže neznámé záležitosti z 10 kop grošů [KPO I, 17 — Kapras I, 23, č. 208) a příštího roku zemané v této při nalezli, že Kyjovec Jaroška právem žaloval a ten mu má do 14 dní učinit podle práva (KPO I, 18v — Kapras 24, 221). R. 1436 byl prostředníkem smlouvy o sirotky Mikuláše z Dra- hotuš (ZDO I, 24 — Kapras II, 36, č. 88). R. 1437 pohnal Oneš Jindři- cha z Bohuslavic z 10 kop za rukojemství (KPO I, 22v — Kapras I. 28, 257) a r. 1439 z 30 kop, že mu slíbil za fojtství ve Vrbce a toho mu nespravil. Současně ze stejného důvodu pohnal také Michálka z Boh- danovic (KPO I, 25 — Kapras I, 31, č. 286, 287). Téhož roku pohnal ke knížecímu manskému soudu Hejdu z Nové Cerekve a Falkla z Koz- mic z rukojemství za 40 kop (KPO I, 32, 33 — Kapras I, 35, č. 334, 336). R. 1440 vzdala Kateřina Begyárová z Kylešovic svůj mlýn Pod- horní u Hlubčické cesty Janu z Vřesiny a jeho dětem a po jejich smrti Onši Kyjovcovi a jeho dědicům (ZDO I, 30 — Kapras II, 44, č. 127). R. 1441 vzdal mu Mikuláš ze Zubřic, zemský písař knížectví opavského, dvůr v Kylešovicích s mlýnem na Moravici a s rybníky, aby ho držel manským právem opavských knížat jako on (ZDO I, 31 — Kapras II. 45, č. 134). Oneš pak zde vložil své manželce Kateřině věno, kdyby ho přežila, až do opětného provdání. Kdyby se však znovu provdala, mají jí dědici vyplácet roční plat 10 kop grošů. (Tamtéž — Kapras II, 45, č. 135). Téhož 22
Strana 23
roku pohnal Oneš Mikuláše z Posutic, Jana z Bránic a opavské měšťany na díle knížete Viléma, každého z 10 kop grošů, že mu slíbili za dluh knížete Viléma za 40 kop grošů (KPO I, 36 — Kapras I, 38, č. 359). V téže době měl ještě několik jiných menších sporů, hlavně o rukojemství, např. s Janem z Raduně, Fulštejnem ze Slavkova, Mikulášem z Klimkovic aj. [KPO I, 36, 37, 38, 43, 44 — Kapras I, 38—45, č. 363. 372, 388, 433, 434 atd.). R. 1442 byl knížetem Arnoštem zmocněn, aby ho zastu- poval na zemském sněmu v Krnově (SAO, stavovské listiny A XV, 6). R. 1438 přijal léno na fojtství v biskupském městě Budišově (Lech I, 46), avšak protože mu za požáru shořela výsadní listina, biskup Pavel z Miličína mu ji r. 1441 obnovil (Lech I, 97). R. 1444 prodal fojtství za 100 kop grošů Štěpánu Tychlmannovi s podmínkou, že kupní obnos splatí do roka. jinak že fojtství opět propadne prodavateli (Lech 52). R. 1451 držel Oneš Vřesinu u Bílovce, kterou r. 1461 prodal Janu a Jiříku, synům Tasa z Klimkovic (ZDO II, 8 — Kapras II, 65, č. 33), avšak později se asi vyskytly v kupu nějaké nesrovnalosti a Vřesina připadla Onšovi zpět. R. 1464 ji od něho koupili Mikuláš Prase a Žibřid z Velké Polomi a dali si ji s jeho souhlasem vložit do zemských desk (ZDO II, 28v — Kapras 90, č. 192]. R. 1461 byl Oneš zemským sudím knížectví opavského (ZDO II, 11 — Kapras, 68, 40; 69, 42, 43]. Často se uvádí jako svědek na listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), 1455 [Kopetzky, Reg. Zukalův přípisek str. 166/167) aj Zemřel někdy před r. 1464, kdy se o něm již mluví jako o mrtvém. [Ko petzky, Reg. 604). 7) Jan Hrot z Lukavce byl bratrem předchozího Onše Kyjovce. S jeho jménem se poprvé setkáváme r. 1431 v soupise účastníků obnovení zemských desk opavských (ZDO I, 1 — Kapras I, XV; II, 11). R. 1434 vložil Hanuš Ovečka z Liptyně 4 lány ve Stibořicích Elišce, manželce Zigotově, jejím dětem a jejím bratřím Onšovi Kyjovcovi a Janu Hrotovi (ZDK I, 29). Jana Hrota se také patrně týká zápis předních knih zemského práva opavského, podle něhož Blasco (patrně Vlostek) z Bohda novic pohnal r. 1436 Hanuše z Lukavce z 10 kop grošů (KPO I, 16v — Kapras I, 22, č. 197). R. 1441 se spolu ještě s několika jinými uvádí jako svědek listiny, týkající se platu Mikuláše Dreymandla z Opavy za městskou radou olomouckou [Parsch, Das Stadt- Archiv von Olmütz, str. 17, č. 155). Někdy r. 1443 se oženil s Markétou Chlebickou z Kornic, vdovou po Dětochu z Šumvaldu (viz o něm čís. 64, pozn. 4], která mu téhož roku vložila 60 kop věna na Jakubovicích a Hradčanech (ZDO I, 35 Kapras II, 49, č. 151). Svým sňatkem vzal na sebe Hrot také poručenství nad Dětochovými sirotky a jejich majetkem. To mu přineslo řadu nepříjemností, jež měly dohru před zemským právem, takže Hrot nakonec požádal knížete Arnošta o zproštění poručenské povinnosti, ale jeho žádost byla zamítnuta. R. 1447 nabyl od Katry, vdovy po Bedřichu z Křenovic, půl třetího lánu a krčmu v Hradčanech [ZDK I, 37). Později se s ním setkáváme jako svědkem v několika listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), r. 1455 při prodeji manství slavkovského a uhlířovského Hanušem ze Sosnové (MAO X, 3), téhož r. na listině Mikuláše Erlenheupta (Zukalův přípisek v Kopetzkeho Reg. str. 166—7 v knihovně SAO), r. 1460 [viz čís. 99) aj. Někdy kolem r. 1464 zemřela jeho manželka Markéta a oženil se znovu s Dorotou z Jestřebí, jíž r. 1464 zajistil věno 100 kop grošů na Jakubovicích, „což k Opavě přísluší“ a na Hradčanech v těch 60 kopách grošů, které mu přinesla věnem jeho první manželka (ZDO II. 14 — Kapras II, 99, č. 129). Tehdy mu nastaly spory s jeho pastorky Děto- chem a Janem ze Šumvaldu o dědictví po otci, o jejichž průběhu 23
roku pohnal Oneš Mikuláše z Posutic, Jana z Bránic a opavské měšťany na díle knížete Viléma, každého z 10 kop grošů, že mu slíbili za dluh knížete Viléma za 40 kop grošů (KPO I, 36 — Kapras I, 38, č. 359). V téže době měl ještě několik jiných menších sporů, hlavně o rukojemství, např. s Janem z Raduně, Fulštejnem ze Slavkova, Mikulášem z Klimkovic aj. [KPO I, 36, 37, 38, 43, 44 — Kapras I, 38—45, č. 363. 372, 388, 433, 434 atd.). R. 1442 byl knížetem Arnoštem zmocněn, aby ho zastu- poval na zemském sněmu v Krnově (SAO, stavovské listiny A XV, 6). R. 1438 přijal léno na fojtství v biskupském městě Budišově (Lech I, 46), avšak protože mu za požáru shořela výsadní listina, biskup Pavel z Miličína mu ji r. 1441 obnovil (Lech I, 97). R. 1444 prodal fojtství za 100 kop grošů Štěpánu Tychlmannovi s podmínkou, že kupní obnos splatí do roka. jinak že fojtství opět propadne prodavateli (Lech 52). R. 1451 držel Oneš Vřesinu u Bílovce, kterou r. 1461 prodal Janu a Jiříku, synům Tasa z Klimkovic (ZDO II, 8 — Kapras II, 65, č. 33), avšak později se asi vyskytly v kupu nějaké nesrovnalosti a Vřesina připadla Onšovi zpět. R. 1464 ji od něho koupili Mikuláš Prase a Žibřid z Velké Polomi a dali si ji s jeho souhlasem vložit do zemských desk (ZDO II, 28v — Kapras 90, č. 192]. R. 1461 byl Oneš zemským sudím knížectví opavského (ZDO II, 11 — Kapras, 68, 40; 69, 42, 43]. Často se uvádí jako svědek na listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), 1455 [Kopetzky, Reg. Zukalův přípisek str. 166/167) aj Zemřel někdy před r. 1464, kdy se o něm již mluví jako o mrtvém. [Ko petzky, Reg. 604). 7) Jan Hrot z Lukavce byl bratrem předchozího Onše Kyjovce. S jeho jménem se poprvé setkáváme r. 1431 v soupise účastníků obnovení zemských desk opavských (ZDO I, 1 — Kapras I, XV; II, 11). R. 1434 vložil Hanuš Ovečka z Liptyně 4 lány ve Stibořicích Elišce, manželce Zigotově, jejím dětem a jejím bratřím Onšovi Kyjovcovi a Janu Hrotovi (ZDK I, 29). Jana Hrota se také patrně týká zápis předních knih zemského práva opavského, podle něhož Blasco (patrně Vlostek) z Bohda novic pohnal r. 1436 Hanuše z Lukavce z 10 kop grošů (KPO I, 16v — Kapras I, 22, č. 197). R. 1441 se spolu ještě s několika jinými uvádí jako svědek listiny, týkající se platu Mikuláše Dreymandla z Opavy za městskou radou olomouckou [Parsch, Das Stadt- Archiv von Olmütz, str. 17, č. 155). Někdy r. 1443 se oženil s Markétou Chlebickou z Kornic, vdovou po Dětochu z Šumvaldu (viz o něm čís. 64, pozn. 4], která mu téhož roku vložila 60 kop věna na Jakubovicích a Hradčanech (ZDO I, 35 Kapras II, 49, č. 151). Svým sňatkem vzal na sebe Hrot také poručenství nad Dětochovými sirotky a jejich majetkem. To mu přineslo řadu nepříjemností, jež měly dohru před zemským právem, takže Hrot nakonec požádal knížete Arnošta o zproštění poručenské povinnosti, ale jeho žádost byla zamítnuta. R. 1447 nabyl od Katry, vdovy po Bedřichu z Křenovic, půl třetího lánu a krčmu v Hradčanech [ZDK I, 37). Později se s ním setkáváme jako svědkem v několika listinách, např. 1447 (zde), 1453 (viz čís. 90), r. 1455 při prodeji manství slavkovského a uhlířovského Hanušem ze Sosnové (MAO X, 3), téhož r. na listině Mikuláše Erlenheupta (Zukalův přípisek v Kopetzkeho Reg. str. 166—7 v knihovně SAO), r. 1460 [viz čís. 99) aj. Někdy kolem r. 1464 zemřela jeho manželka Markéta a oženil se znovu s Dorotou z Jestřebí, jíž r. 1464 zajistil věno 100 kop grošů na Jakubovicích, „což k Opavě přísluší“ a na Hradčanech v těch 60 kopách grošů, které mu přinesla věnem jeho první manželka (ZDO II. 14 — Kapras II, 99, č. 129). Tehdy mu nastaly spory s jeho pastorky Děto- chem a Janem ze Šumvaldu o dědictví po otci, o jejichž průběhu 23
Strana 24
Hradczan,8 et Joanne de Upitz,9 notario nostro, qui praesentia habuit in commisso. Datum et actum Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo qudragesimo septimo dominica prima post festum sanctae Catharinae virginis.10 však nejsme spraveni. Poslední zpráva o něm je z r. 1464, kdy měl před zem- ským právem spor s Markem z Hradčan o vklad Moravice do zemských desk (KPO II, 6v — Kapras I, 71, č. 63). Potom zprávy o něm přestávají, ačkoliv ještě patrně nějakou dobu žil, neboť až r. 1478 vdova po něm Dorota z Jestřebí přijala na spolek na svůj majetek Mikuláše z Vla- děnína (ZDO II, 14 — Kapras II, 73, č. 58). Zůstal po něm syn Barto- loměj, který po něm zdědil 200 zl. (ZDO III, 20v — Kapras II, 134, čís. 61). 8) Jan Bavor z Hradčan je osobnost málo známá. Pocházel patrně z rodiny Bavora z Násile a podle toho patřil do rozrodu Fulštejnů. Jeho a jeho bratří — snad to byli Čeněk a Marek z Hradčan — se asi týkají směrnice, dané knížetem Přemkem r. 1413 Vilému, strýci „puerorum Bavorconis de Nasile“, ve věci poručníkování nad nimi [Tiller IV., 64—65). Eliška, dcera starého Bavora, je snad sestra [Kopetzky, Reg. 448]. Je to Eneda, provdaná za Vaňka z Moravice (ZDO II, 18. — Kapras II, 79, č. 76). V pramenech přichází jeho jméno po prvé r. 1439, kdy byl poslem knížete Arnošta k zemským deskám (KPO I, 25 — Kapras I, 31, č. 291) Držel Třebom nebo aspoň nějaký díl, neboť po resignaci třebomského faráře Mikuláše vypsala olomoucká konsistoř r. 1454 na žádost „famosi Joannis Bawor“ konkurs na třebomskou faru (Wolný, Kirchl. Top. V, 280). R. 1444 poukázal mu kníže Arnošt 10 kop grošů ročního platu na lovčím ovsi na Třebomi za jeho věrné služby [Kopetzky, Reg. 539). Jako svědek listin se uvádí k r. 1447 (zde) a k r. 1455 při prodeji Babic (Zukalův přípisek v Kopetzkého Reg. str. 166—7). R. 1460 se píše po Raduni, držel tedy pravděpodobně Raduň manským právem opavského knížete (A. Turek, Prameny k poznání vývoje sociálních poměrů na panství hradeckém do 16. století. Slezský sborník 50/1952/ str. 257). Pozdějších zpráv o něm není. 9) Jan z Úpice se r. 1447 nzývá notářem knížete Arnošta [zde). R. 1450 byl oltářníkem u sv. Tomáše v Opavě a koupil tehdy od německého řádu dům pro sebe a oltářníky, který ležel mezi domem oltářníka Strossidla a do- mem bekyň v sousedství komendy německého řádu. Na domě vázl roční plat 8 grošů a 4 kuřat ve prospěch komendy (čís 81). R. 1453 se nazývá kapla- nem knížete Arnošta a koupil toho roku roční plat 7 kop grošů na valše v Opavě od sirotků po knížeti Vilémovi (viz čís. 90). Týká-li se ho zpráva z r. 1453, podle níž byl nějaký kněz Hanuš oltářníkem oltáře sv. Jana Kř. v kostele sv. Vojtěcha v Opavě (viz čís. 88), nedovedeme povědět. 24
Hradczan,8 et Joanne de Upitz,9 notario nostro, qui praesentia habuit in commisso. Datum et actum Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo qudragesimo septimo dominica prima post festum sanctae Catharinae virginis.10 však nejsme spraveni. Poslední zpráva o něm je z r. 1464, kdy měl před zem- ským právem spor s Markem z Hradčan o vklad Moravice do zemských desk (KPO II, 6v — Kapras I, 71, č. 63). Potom zprávy o něm přestávají, ačkoliv ještě patrně nějakou dobu žil, neboť až r. 1478 vdova po něm Dorota z Jestřebí přijala na spolek na svůj majetek Mikuláše z Vla- děnína (ZDO II, 14 — Kapras II, 73, č. 58). Zůstal po něm syn Barto- loměj, který po něm zdědil 200 zl. (ZDO III, 20v — Kapras II, 134, čís. 61). 8) Jan Bavor z Hradčan je osobnost málo známá. Pocházel patrně z rodiny Bavora z Násile a podle toho patřil do rozrodu Fulštejnů. Jeho a jeho bratří — snad to byli Čeněk a Marek z Hradčan — se asi týkají směrnice, dané knížetem Přemkem r. 1413 Vilému, strýci „puerorum Bavorconis de Nasile“, ve věci poručníkování nad nimi [Tiller IV., 64—65). Eliška, dcera starého Bavora, je snad sestra [Kopetzky, Reg. 448]. Je to Eneda, provdaná za Vaňka z Moravice (ZDO II, 18. — Kapras II, 79, č. 76). V pramenech přichází jeho jméno po prvé r. 1439, kdy byl poslem knížete Arnošta k zemským deskám (KPO I, 25 — Kapras I, 31, č. 291) Držel Třebom nebo aspoň nějaký díl, neboť po resignaci třebomského faráře Mikuláše vypsala olomoucká konsistoř r. 1454 na žádost „famosi Joannis Bawor“ konkurs na třebomskou faru (Wolný, Kirchl. Top. V, 280). R. 1444 poukázal mu kníže Arnošt 10 kop grošů ročního platu na lovčím ovsi na Třebomi za jeho věrné služby [Kopetzky, Reg. 539). Jako svědek listin se uvádí k r. 1447 (zde) a k r. 1455 při prodeji Babic (Zukalův přípisek v Kopetzkého Reg. str. 166—7). R. 1460 se píše po Raduni, držel tedy pravděpodobně Raduň manským právem opavského knížete (A. Turek, Prameny k poznání vývoje sociálních poměrů na panství hradeckém do 16. století. Slezský sborník 50/1952/ str. 257). Pozdějších zpráv o něm není. 9) Jan z Úpice se r. 1447 nzývá notářem knížete Arnošta [zde). R. 1450 byl oltářníkem u sv. Tomáše v Opavě a koupil tehdy od německého řádu dům pro sebe a oltářníky, který ležel mezi domem oltářníka Strossidla a do- mem bekyň v sousedství komendy německého řádu. Na domě vázl roční plat 8 grošů a 4 kuřat ve prospěch komendy (čís 81). R. 1453 se nazývá kapla- nem knížete Arnošta a koupil toho roku roční plat 7 kop grošů na valše v Opavě od sirotků po knížeti Vilémovi (viz čís. 90). Týká-li se ho zpráva z r. 1453, podle níž byl nějaký kněz Hanuš oltářníkem oltáře sv. Jana Kř. v kostele sv. Vojtěcha v Opavě (viz čís. 88), nedovedeme povědět. 24
Strana 25
75 1447, leden 12, (místo neudáno). — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, prodává Bratrstvu Božího těla v Opavě roční plat 12 kop grošů na Kněžpoli2 ke špitálu sv. Antonína v Opavě. Originál: SAB, Bočkova sbírka (podle udání Wolného, nebylo však možno zjistit.) Regest: Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren, sv. IV, Brno 1862, str. 196. 1) O biskupu Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) Kněžpole (něm. Kniespel, nyní Księze Pole v polském Slezsku], severozápadně od Ketře, bylo patrně založeno od olomouckých biskupů, jimž od nejstarších dob patřilo. R. 1384 potvrdil biskup Petr Jelito prodej dě- dičného fojtství v Kněžpoli Henzlínem Cikerem Jakubu, fojtu v Neuschin[?] za 55 kop grošů (CDM XV, 208, čís. 241). R. 1415 pustil patriarcha Václav Králík z Buřenic osadníkům odúmrt (Prasek, Historická top. str. 424). R. 1447 pro- dal zde biskup Pavel 12 kop grošů ročního platu Bratrstvu Božího těla v Opavě k oltáři sv. Antonína ve špitálu (zde). R. 1580 osvobodil biskup Sta- nislav Pavlovský poddané kněžpolské od robot [SA Kroméř. N I c 4]. O tento plat byly později dlouhé spory mezi oltářníkem u sv. Antonína Eras- mem Taschnerem a správcem olomouckého biskupství Janem Fili- pem z Prostějova [viz o něm Katalog 1949, str. 35] před církevním soudem v Olomouci. O jejich průběhu však jsme zpraveni jen nedokonale, neboť soudní akta z té doby jsou zachována jen zlomkovitě. Tak se dovídáme, že v únoru r. 1486 předložil konsistorní prokurátor M. Jakub z Velhratic v zastoupení správce biskupství administrátorům diecése, že biskupští poddaní v Kněžpoli jsou vězněni a nad míru sužování z popudu Erasma Taschnera. Kněžpolští svoji bolest přednesli biskupu a ten přikázal administrátorům, aby věc vyšetřili a rozhodli a přislíbil, že se chce jejich rozhodnutí podrobit. Administrátoři obeslali Erasma, předložili mu biskupův návrh a žádali, aby i on přistoupil na jejich rozhodnutí. Erasmus v podstatě souhlasil a prohlásil, že je mu velice těžké vystupovat soudně proti svému biskupu a rovněž, že nechce ubližovat poplatníkům, avšak že samostatně nemůže rozhodovat, že se musí dotázat na mínění kollatorů oltáře. Administrátoři povolili Erasmovi pří- slušný soudní termín k rozhodnutí, avšak žádali, aby až do té doby nebyli Kněžpolští obtěžováni (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 45v—46). Co se dálo v této záležitosti dále nevíme, až opět r. 1490 žádal M. Jakub z příkazu biskupa o rozhodnutí sporu, k čemuž dal Erasmus souhlas s podmínkou, že se podvolí, bude-li postupováno podle směrnic daných biskupem a podle dovětku, že se soud má říditi právem a spravedlností, nikoliv ohledy na osobu. (Tamtéž fol. 52). Ale ani tehdy nedošlo k narovnání a Erasmus nedostal svého platu, neboť koncem téhož roku církevní soud na jeho žádost zaslal upomínku Kněž- polským, aby odvedli povinný plat do Opavy (fol. 57v). O dalších podrobnostech zprávy scházejí. — Tohoto sporu se týká také zlomek listu, adresovaný Erasmu Taschnerovi, chovaný v MAOp, pod signaturou XXXIII, který však nelze pro sestřížení přečíst. 25
75 1447, leden 12, (místo neudáno). — Pavel z Miličína, biskup olomoucký, prodává Bratrstvu Božího těla v Opavě roční plat 12 kop grošů na Kněžpoli2 ke špitálu sv. Antonína v Opavě. Originál: SAB, Bočkova sbírka (podle udání Wolného, nebylo však možno zjistit.) Regest: Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren, sv. IV, Brno 1862, str. 196. 1) O biskupu Pavlu z Miličína viz čís. 51, pozn. 3. 2) Kněžpole (něm. Kniespel, nyní Księze Pole v polském Slezsku], severozápadně od Ketře, bylo patrně založeno od olomouckých biskupů, jimž od nejstarších dob patřilo. R. 1384 potvrdil biskup Petr Jelito prodej dě- dičného fojtství v Kněžpoli Henzlínem Cikerem Jakubu, fojtu v Neuschin[?] za 55 kop grošů (CDM XV, 208, čís. 241). R. 1415 pustil patriarcha Václav Králík z Buřenic osadníkům odúmrt (Prasek, Historická top. str. 424). R. 1447 pro- dal zde biskup Pavel 12 kop grošů ročního platu Bratrstvu Božího těla v Opavě k oltáři sv. Antonína ve špitálu (zde). R. 1580 osvobodil biskup Sta- nislav Pavlovský poddané kněžpolské od robot [SA Kroméř. N I c 4]. O tento plat byly později dlouhé spory mezi oltářníkem u sv. Antonína Eras- mem Taschnerem a správcem olomouckého biskupství Janem Fili- pem z Prostějova [viz o něm Katalog 1949, str. 35] před církevním soudem v Olomouci. O jejich průběhu však jsme zpraveni jen nedokonale, neboť soudní akta z té doby jsou zachována jen zlomkovitě. Tak se dovídáme, že v únoru r. 1486 předložil konsistorní prokurátor M. Jakub z Velhratic v zastoupení správce biskupství administrátorům diecése, že biskupští poddaní v Kněžpoli jsou vězněni a nad míru sužování z popudu Erasma Taschnera. Kněžpolští svoji bolest přednesli biskupu a ten přikázal administrátorům, aby věc vyšetřili a rozhodli a přislíbil, že se chce jejich rozhodnutí podrobit. Administrátoři obeslali Erasma, předložili mu biskupův návrh a žádali, aby i on přistoupil na jejich rozhodnutí. Erasmus v podstatě souhlasil a prohlásil, že je mu velice těžké vystupovat soudně proti svému biskupu a rovněž, že nechce ubližovat poplatníkům, avšak že samostatně nemůže rozhodovat, že se musí dotázat na mínění kollatorů oltáře. Administrátoři povolili Erasmovi pří- slušný soudní termín k rozhodnutí, avšak žádali, aby až do té doby nebyli Kněžpolští obtěžováni (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 45v—46). Co se dálo v této záležitosti dále nevíme, až opět r. 1490 žádal M. Jakub z příkazu biskupa o rozhodnutí sporu, k čemuž dal Erasmus souhlas s podmínkou, že se podvolí, bude-li postupováno podle směrnic daných biskupem a podle dovětku, že se soud má říditi právem a spravedlností, nikoliv ohledy na osobu. (Tamtéž fol. 52). Ale ani tehdy nedošlo k narovnání a Erasmus nedostal svého platu, neboť koncem téhož roku církevní soud na jeho žádost zaslal upomínku Kněž- polským, aby odvedli povinný plat do Opavy (fol. 57v). O dalších podrobnostech zprávy scházejí. — Tohoto sporu se týká také zlomek listu, adresovaný Erasmu Taschnerovi, chovaný v MAOp, pod signaturou XXXIII, který však nelze pro sestřížení přečíst. 25
Strana 26
76 1447, prosinec 23, Opava. — Městská rada opavská potvrzuje prodej ročního platu 1 kopy grošů Mikulášem Rösnitzerem ve prospěch špitálu sv. Antonína v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 139—139v, čís. PPP. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 19. ledna 1631. Kop. B, str. 270—271, čís. PPP. Městská rada opavská vyznává, že se před ní postavili Mi- kuláš Rösnitzer a jeho syn Mikuláš a vyznali, že prodali a po- jistili na svém dědičném poli v Jakartovicích „za křížem“ a na svém dvoře v Hrnčířské ulici v Opavě roční plat 1 kopy grošů Bratrstvu Panny Marie v Opavě pro špitál s výhradou zpětného výkupu. Plat se má odvádět vždy o Nověm roku. Wier hernoch geschrieben Peter Reintzke, voigdt, Wentzel Schulster. Hensel Krisan, Georg Joppel, Hannus Ungirman, Petrze Okatz, Paul Acht zenmarg und Andres Platner, schöppen zur Troppau, bekennen offentlicn mit diesem briefe, dass vor uns gestanden seint Niklas Rössnitzer und Nicol Rössnitzer, sein sohn, und haben mit wolbedachten mutte, freyen gutten wiellen und bey gesunden leibe, zehen marck groschen uf der freyen huben erbis uf Eckersdorffer feldt hinter den heyligen creutze gelegen und auf dem hoffe in der Töpfer gassen gelegen lassen vorschreiben und in crafft dies briefs vor allen andren schuldigern noch den zehen marcken, die dem weissen Ligazans vorschrieben seint, vorschrieben lassen der Brudereschaft zue unser lieben Frauen alhier Troppaw. Und von den zehen marcken sol Niclas Rössnitzer und Nicol, sein sohn, mit ihren nachkomlingen die das erbe und den hoff haltten und besietzen erden, alle jahr jährlichen anhebende vor dem fest zuekünfftigen newen jahre über ein jahr eine marck zinsz geben und richten also lange, bies das der Niklas Rössnitzer und sein sohn oder ihre nachkömblinge der Bruderschaft die zehen marck groschen gantz und gar auszrichten und betzahlen. Und die marck zinses sollen die Rössnitzer und ihre nachkomblinge dem Spetilmester, der ietzunndt ist oder in zuekünfftigen zeiten sein wiert, von der Bruderschaft frei geben und richten. Zue uhrkunde und einer bessern sicherheit haben wier unser siegel an diesen brief lasten hengen. Der gegeben ist am Sonnabende nach sanckt Thomas,1 des zwelfboten nach Christi gebuhrt tausend vierhundert in den sieben und viertzigsten jahre. 1) Sv. Tomáše je 21. prosince. 26
76 1447, prosinec 23, Opava. — Městská rada opavská potvrzuje prodej ročního platu 1 kopy grošů Mikulášem Rösnitzerem ve prospěch špitálu sv. Antonína v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 139—139v, čís. PPP. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 19. ledna 1631. Kop. B, str. 270—271, čís. PPP. Městská rada opavská vyznává, že se před ní postavili Mi- kuláš Rösnitzer a jeho syn Mikuláš a vyznali, že prodali a po- jistili na svém dědičném poli v Jakartovicích „za křížem“ a na svém dvoře v Hrnčířské ulici v Opavě roční plat 1 kopy grošů Bratrstvu Panny Marie v Opavě pro špitál s výhradou zpětného výkupu. Plat se má odvádět vždy o Nověm roku. Wier hernoch geschrieben Peter Reintzke, voigdt, Wentzel Schulster. Hensel Krisan, Georg Joppel, Hannus Ungirman, Petrze Okatz, Paul Acht zenmarg und Andres Platner, schöppen zur Troppau, bekennen offentlicn mit diesem briefe, dass vor uns gestanden seint Niklas Rössnitzer und Nicol Rössnitzer, sein sohn, und haben mit wolbedachten mutte, freyen gutten wiellen und bey gesunden leibe, zehen marck groschen uf der freyen huben erbis uf Eckersdorffer feldt hinter den heyligen creutze gelegen und auf dem hoffe in der Töpfer gassen gelegen lassen vorschreiben und in crafft dies briefs vor allen andren schuldigern noch den zehen marcken, die dem weissen Ligazans vorschrieben seint, vorschrieben lassen der Brudereschaft zue unser lieben Frauen alhier Troppaw. Und von den zehen marcken sol Niclas Rössnitzer und Nicol, sein sohn, mit ihren nachkomlingen die das erbe und den hoff haltten und besietzen erden, alle jahr jährlichen anhebende vor dem fest zuekünfftigen newen jahre über ein jahr eine marck zinsz geben und richten also lange, bies das der Niklas Rössnitzer und sein sohn oder ihre nachkömblinge der Bruderschaft die zehen marck groschen gantz und gar auszrichten und betzahlen. Und die marck zinses sollen die Rössnitzer und ihre nachkomblinge dem Spetilmester, der ietzunndt ist oder in zuekünfftigen zeiten sein wiert, von der Bruderschaft frei geben und richten. Zue uhrkunde und einer bessern sicherheit haben wier unser siegel an diesen brief lasten hengen. Der gegeben ist am Sonnabende nach sanckt Thomas,1 des zwelfboten nach Christi gebuhrt tausend vierhundert in den sieben und viertzigsten jahre. 1) Sv. Tomáše je 21. prosince. 26
Strana 27
77 1448, únor 11. Velehrad. — Klášter velehradský dává souhlas k prodeji platů na Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince D Opavě. Originál: schází. Opis: Liber erectiomum ... v SAK, rkp A 1, fol. 52. Kop. A, fol. 19v—20, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 33—34, čís. Ha. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 551. (Má mylné datum 10. února). Štěpán, opat, Mistr Burckhart, správce statku ve Stěboři- cích a celý konvent kláštera velehradského vyznávají, že kníže Přemek již před časem, bez jejich vědomí a souhlasu a proti všemu právu, prodal na jejich majetku v knížectví opavském, k nema- lému ublížení a škodě jejich poddaných, berni neboli plat a uložil nezvyklou robotu určitým místním lidem. Když nyní kněz Sebold Hartfaust koupil od knížete Arnošta zbytek berně a roboty na vsi Jakartovicích, jak ukazuje listina o tom — viz čís. 74 — a protože tento prodej bez jejich souhlasu je neplatný, na žádost knížete i kněze, pro pokoj a také proto, že k vůli této berni jim a jejich poddaným nějaký šlechtic Jan Lutko se svými přívrženci způsobil nemalé škody, dávají k prodeji a všem výhradám v listině uvedeným svůj souhlas. In nomine Domini. Amen. Nos Stephanus,1 miseratione divina abbas, magister Burckardus,2 agister curiae in Styborn, et totus conventus monasterii wellehradicensis ordinis cisterciensis, tenore praesentis literae nostrae ad claram tam praesentium quam futurorum hominum deducimus notitiam, quod licet pluribus iam evolutis annis illustris princeps Przemko bonae memoriae, dux et dominus Oppaviae, sine consensu et voluntate nostra, vullo penitus etiam et omnis iuris ordine observato, in et super bonis pauperum nostrorum in ducatu oppa viensi iacentibus, nobis et pauperibus nostris in praeiudicium et grava- men non modicum, bernam sive taxam suam nec non robotam inconsuetam certis terrigenis aliisque personis,3 taliter qualiter vendi- 1) Štěpán, opat velehradský, byl zvolen opatem 5. března 1421, opatské svěcení dostal v kostele sv. Jiří v Uh. Hradišti až v dubnu 1427, neboť jeho klášter byl od husitů vypálen. Po delším rozptýlení shromáždili se bývalí velehradští řeholníci v Uh. Hradišti, jehož fara jim byla r. 1425 papežem na žádost Štěpánovu inkorporována, aby měli alespoň nejnutnější živobytí. Nedostatkem tlačený opat musel zastavovat jedno klášterní zboží po druhém. V letech 1434—36 vrátil se konvent opět na Velehrad, který byl pak postupně obnovován. Štěpán stál v čele kláštera po celých 45 roků a zemřel někdy r. 1466. — (Viz o něm bližší Rud. Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě, Olomouc, 1934, I, str. 101—116). — Této listiny Hurt nezná, tře- baže o slezských věcech tam dosti materiálu. 2) M. Burhard, hofmistr v Stěbořicích, odjinud znám není. 3) Ze slov „certis terrigenis allisque personis“ plyne, že kromě platu Sebolda Hartfausta byl na Jakartovicích zapsán plat také jiným osobám. Jednou 27
77 1448, únor 11. Velehrad. — Klášter velehradský dává souhlas k prodeji platů na Jakartovicích k oltáři sv. Vavřince D Opavě. Originál: schází. Opis: Liber erectiomum ... v SAK, rkp A 1, fol. 52. Kop. A, fol. 19v—20, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 33—34, čís. Ha. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 551. (Má mylné datum 10. února). Štěpán, opat, Mistr Burckhart, správce statku ve Stěboři- cích a celý konvent kláštera velehradského vyznávají, že kníže Přemek již před časem, bez jejich vědomí a souhlasu a proti všemu právu, prodal na jejich majetku v knížectví opavském, k nema- lému ublížení a škodě jejich poddaných, berni neboli plat a uložil nezvyklou robotu určitým místním lidem. Když nyní kněz Sebold Hartfaust koupil od knížete Arnošta zbytek berně a roboty na vsi Jakartovicích, jak ukazuje listina o tom — viz čís. 74 — a protože tento prodej bez jejich souhlasu je neplatný, na žádost knížete i kněze, pro pokoj a také proto, že k vůli této berni jim a jejich poddaným nějaký šlechtic Jan Lutko se svými přívrženci způsobil nemalé škody, dávají k prodeji a všem výhradám v listině uvedeným svůj souhlas. In nomine Domini. Amen. Nos Stephanus,1 miseratione divina abbas, magister Burckardus,2 agister curiae in Styborn, et totus conventus monasterii wellehradicensis ordinis cisterciensis, tenore praesentis literae nostrae ad claram tam praesentium quam futurorum hominum deducimus notitiam, quod licet pluribus iam evolutis annis illustris princeps Przemko bonae memoriae, dux et dominus Oppaviae, sine consensu et voluntate nostra, vullo penitus etiam et omnis iuris ordine observato, in et super bonis pauperum nostrorum in ducatu oppa viensi iacentibus, nobis et pauperibus nostris in praeiudicium et grava- men non modicum, bernam sive taxam suam nec non robotam inconsuetam certis terrigenis aliisque personis,3 taliter qualiter vendi- 1) Štěpán, opat velehradský, byl zvolen opatem 5. března 1421, opatské svěcení dostal v kostele sv. Jiří v Uh. Hradišti až v dubnu 1427, neboť jeho klášter byl od husitů vypálen. Po delším rozptýlení shromáždili se bývalí velehradští řeholníci v Uh. Hradišti, jehož fara jim byla r. 1425 papežem na žádost Štěpánovu inkorporována, aby měli alespoň nejnutnější živobytí. Nedostatkem tlačený opat musel zastavovat jedno klášterní zboží po druhém. V letech 1434—36 vrátil se konvent opět na Velehrad, který byl pak postupně obnovován. Štěpán stál v čele kláštera po celých 45 roků a zemřel někdy r. 1466. — (Viz o něm bližší Rud. Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě, Olomouc, 1934, I, str. 101—116). — Této listiny Hurt nezná, tře- baže o slezských věcech tam dosti materiálu. 2) M. Burhard, hofmistr v Stěbořicích, odjinud znám není. 3) Ze slov „certis terrigenis allisque personis“ plyne, že kromě platu Sebolda Hartfausta byl na Jakartovicích zapsán plat také jiným osobám. Jednou 27
Strana 28
derit et proscripserit.3a Cum igitur honorabilis dominus Zeboldus ab eodem illustri principe marcam unam annui census, etiam residuam bernam atque ropotam ad praesens a duce Ernesto haerede ipsius legitimo, in et super villa nostra dicta Eckersdorf,4 in dicto oppa- viensi ducatu situata, emerit realiter cum effectu et solvit, prout in lite- ris,5 ipsorum dominorum ducum plenius expressatur, sufficienter consi- derans huismodi venditionem et emptionem sine consensu et voluntate nostra omnimo non valere, pro quibus praefatus illustris Ernestus una cum domino Zeboldo nobis humiliter suplicaverunt. Nos igitur ad praeces ipsorum favorabiliter inclinati, etiam principaliter considerantes huismodi venditionem et emtionem nomine veri et legitimi testamenti fuisse factam necnon propter bonum pacis, cum etiam quia famosus quidam Joannes Lutko5 nobis pauperibusque nostris in dicta villa propter praefataim bernam et robotam plura damna et opprobria cum sibi adhaerentibus, pauperes nostros turpiter spoliando, fecit et intulit, quapropter privilegia et literas amborum dominorum principum in omnibus et singulis ipsorum clausulis, punctis articulis et conditionibus approbamus, ratificamus et confirmamus easdemque de verbo ad verbum ratas, gratas sponte atque libere observare fideliter volumus et promittimus. In quorum praemis- sorum omnium et singulorum evidens testimonium praesentem literam sigillis nostris subappensine fecimus communiri. Datum et actum in mo- nasterio nostro Wellehrad anno ab Incarnatione Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo octavo dominica Invocavit? in quadra- gesima. Poznámky: Pečet opata velehradského kláštera se popisuje takto: sigillum oblongum de cera viridi albae cerae impressa, in quo sigillo imago infulata sub cinboriis videbatur cum huiusmodi literis circumferen- tialibus: SIGILLUM STEPHANI ABBATIS IN WELEGRADA. Pečet konventu: sigillum per totum de alba cera communi rotundum, imago Mariae Virginis cum puero Jesu sculpta in medio, literae autem circumferentiales legi non poterant propter nimiam cerae depressionem. z nich byl patrně dále uvedený Jan Lutko, který však klášteru a jeho poddaným velice škodil, takže klášter raději dal souhlas, aby celý plat z titulu vrchního panství byl připsán církevnímu obročí. 4) O Jakartovicích viz čís. 45, pozn. 1. 5) Listinu knížete Přemka z r. 1433 viz čís. 45, listinu knížete Arnošta čís. 74. 6) Jan Lutko je patrně Jan Lutka z Olbramic. Psal se podle Obramic u Bílovce, avšak v pramenech se nevyskytuje, leč že by se zpráva předních knih opavských z r. 1476 (KPO I, 43 — Kapras I, 43, 424j týkala jej (Lutka osvědčil u kněze Zibolda, že práva trpěti nechtěl). Jeho syny byli Jan a Václav, častěji uvádění v knihách zemského práva opavského. 7) Invocavit (též Invocabit me et ego exaudiam eum ...) je introit první neděle postní. 28
derit et proscripserit.3a Cum igitur honorabilis dominus Zeboldus ab eodem illustri principe marcam unam annui census, etiam residuam bernam atque ropotam ad praesens a duce Ernesto haerede ipsius legitimo, in et super villa nostra dicta Eckersdorf,4 in dicto oppa- viensi ducatu situata, emerit realiter cum effectu et solvit, prout in lite- ris,5 ipsorum dominorum ducum plenius expressatur, sufficienter consi- derans huismodi venditionem et emptionem sine consensu et voluntate nostra omnimo non valere, pro quibus praefatus illustris Ernestus una cum domino Zeboldo nobis humiliter suplicaverunt. Nos igitur ad praeces ipsorum favorabiliter inclinati, etiam principaliter considerantes huismodi venditionem et emtionem nomine veri et legitimi testamenti fuisse factam necnon propter bonum pacis, cum etiam quia famosus quidam Joannes Lutko5 nobis pauperibusque nostris in dicta villa propter praefataim bernam et robotam plura damna et opprobria cum sibi adhaerentibus, pauperes nostros turpiter spoliando, fecit et intulit, quapropter privilegia et literas amborum dominorum principum in omnibus et singulis ipsorum clausulis, punctis articulis et conditionibus approbamus, ratificamus et confirmamus easdemque de verbo ad verbum ratas, gratas sponte atque libere observare fideliter volumus et promittimus. In quorum praemis- sorum omnium et singulorum evidens testimonium praesentem literam sigillis nostris subappensine fecimus communiri. Datum et actum in mo- nasterio nostro Wellehrad anno ab Incarnatione Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo octavo dominica Invocavit? in quadra- gesima. Poznámky: Pečet opata velehradského kláštera se popisuje takto: sigillum oblongum de cera viridi albae cerae impressa, in quo sigillo imago infulata sub cinboriis videbatur cum huiusmodi literis circumferen- tialibus: SIGILLUM STEPHANI ABBATIS IN WELEGRADA. Pečet konventu: sigillum per totum de alba cera communi rotundum, imago Mariae Virginis cum puero Jesu sculpta in medio, literae autem circumferentiales legi non poterant propter nimiam cerae depressionem. z nich byl patrně dále uvedený Jan Lutko, který však klášteru a jeho poddaným velice škodil, takže klášter raději dal souhlas, aby celý plat z titulu vrchního panství byl připsán církevnímu obročí. 4) O Jakartovicích viz čís. 45, pozn. 1. 5) Listinu knížete Přemka z r. 1433 viz čís. 45, listinu knížete Arnošta čís. 74. 6) Jan Lutko je patrně Jan Lutka z Olbramic. Psal se podle Obramic u Bílovce, avšak v pramenech se nevyskytuje, leč že by se zpráva předních knih opavských z r. 1476 (KPO I, 43 — Kapras I, 43, 424j týkala jej (Lutka osvědčil u kněze Zibolda, že práva trpěti nechtěl). Jeho syny byli Jan a Václav, častěji uvádění v knihách zemského práva opavského. 7) Invocavit (též Invocabit me et ego exaudiam eum ...) je introit první neděle postní. 28
Strana 29
78 1449, leden 10. Místo neudáno. — Vilém, kníže opavský, činí narovnání mezi krnovskými měštany a oltářníkem Božího těla v Opavě o zadržené platy. Originál: schází. Opis: Chronicon oppaviense na Fürstensteině (dnes nezvěstné). Uveř.: W. Wann, Deutsche Post z 18 dubna 1934. Kníže Vilém vyznává, že mezi krnovskými měštany a Ladisla- vem, měštanem opavským, jehož syn byl oltářníkem oltáře Božího těla v Opavě a Bratrstvem Božího těla v Opavě, došlo k vážným sporům o vy- dávání ročního platu z 60 kop grošů z města Krnova. Krnovští zadržovali tento plat po řadu roků, až dluh dostoupil výše 29 kop grošů. Když však byli přátelsky napomenuti, zachovali se vůči městu Opavě posměšně a dluhu neodvedli. Z toho vzniklo mezi oběma městy mnoho zla, až se konečně do záležitosti musel vložit kníže a šlechta. Konečně obě strany požádaly knížete o zprostředkování. Kníže Vilém jako zprostředkovatel ustanovil, že Krnovští mají ve třech půlročních lhůtách zaplatit dlužné úroky a napříště vždy na svátek Nanebevstoupení Páně odvádět roční plat tak dlouho, dokud ho nevyplatí. Kdyby Krnovští toto narovnání ne- dodrželi, mají složit 100 kop grošů pokuty, a to polovici knížeti Vilému, polovici městské radě opavské. Anno 1449, Freytags post Epiphaniam Lomini hat hertzog Wielhelm von Troppau als ein erebetener uberman eine berichtigung und vertrag gemacht zwischen dehnen von Jegerndorf an einen und Laczil, cuius filius erat altarista altaris Corporis Domini sambt der ganzen Bruederschoft Corpus (!) Christi anderseit. Die von Jegerndorf hatten bei sich 60 mark haubtsumma so zur Brüderschaft gehörig, davon sie jähr- lichen zinsen musten laut der verschreibung erlegen. Nun haben die Jeferndorfer etlich viel jar keine zinse erlegt, also auch dass die inte- resse dem haubtgut schire gleich worden. Alsz sie gemahnet worden. haben sie sich spöttisch gegen dehnen von Troppau gehalten und nach dem dreuwort (!) und ehrenrührig wort von sich lauten lassen. Der streid und feindschaft wechst zwischen beeden benachbarten stetten. Tuen einander viel ubeles, dass sich leczlichen die fürsten und der adel selbst drein legen musst. Hertzog Wilhelm von Troppau wird von beiden parten zu einem ubermanne oder richter erlangt. Der spricht leczlich, nemblich der haubtbrief in aller kraft, wie er geschrieben, verweilen sol. Wegen der versessenen interesse und unkosten, so draufgangen, hat er geordnet damit die von Jegerndorf dem Laczla oder Ladislav oder aber seinem sohne, dem altaristen, geben sollen 29 mark schwer auf 3 termine in halber jaresfrist, als nemblich 10 fr. mit fasten, 10 Johanni und 9 Bartolomei, doch der interesse Ascension ohne schaden und rache, als sollen sie jährlichen die geburliche jeerliche zinsen laut der haubtver- schreibung entrichten so lange, bis sie obgemelte summe der 60 mark baar der Bruederschaft erlegen, sub poena 100 mark, halb dem fürsten Wilhelmo, halb der Stadt Troppau, wo die Carnovienses solchen betrag brechen. 29
78 1449, leden 10. Místo neudáno. — Vilém, kníže opavský, činí narovnání mezi krnovskými měštany a oltářníkem Božího těla v Opavě o zadržené platy. Originál: schází. Opis: Chronicon oppaviense na Fürstensteině (dnes nezvěstné). Uveř.: W. Wann, Deutsche Post z 18 dubna 1934. Kníže Vilém vyznává, že mezi krnovskými měštany a Ladisla- vem, měštanem opavským, jehož syn byl oltářníkem oltáře Božího těla v Opavě a Bratrstvem Božího těla v Opavě, došlo k vážným sporům o vy- dávání ročního platu z 60 kop grošů z města Krnova. Krnovští zadržovali tento plat po řadu roků, až dluh dostoupil výše 29 kop grošů. Když však byli přátelsky napomenuti, zachovali se vůči městu Opavě posměšně a dluhu neodvedli. Z toho vzniklo mezi oběma městy mnoho zla, až se konečně do záležitosti musel vložit kníže a šlechta. Konečně obě strany požádaly knížete o zprostředkování. Kníže Vilém jako zprostředkovatel ustanovil, že Krnovští mají ve třech půlročních lhůtách zaplatit dlužné úroky a napříště vždy na svátek Nanebevstoupení Páně odvádět roční plat tak dlouho, dokud ho nevyplatí. Kdyby Krnovští toto narovnání ne- dodrželi, mají složit 100 kop grošů pokuty, a to polovici knížeti Vilému, polovici městské radě opavské. Anno 1449, Freytags post Epiphaniam Lomini hat hertzog Wielhelm von Troppau als ein erebetener uberman eine berichtigung und vertrag gemacht zwischen dehnen von Jegerndorf an einen und Laczil, cuius filius erat altarista altaris Corporis Domini sambt der ganzen Bruederschoft Corpus (!) Christi anderseit. Die von Jegerndorf hatten bei sich 60 mark haubtsumma so zur Brüderschaft gehörig, davon sie jähr- lichen zinsen musten laut der verschreibung erlegen. Nun haben die Jeferndorfer etlich viel jar keine zinse erlegt, also auch dass die inte- resse dem haubtgut schire gleich worden. Alsz sie gemahnet worden. haben sie sich spöttisch gegen dehnen von Troppau gehalten und nach dem dreuwort (!) und ehrenrührig wort von sich lauten lassen. Der streid und feindschaft wechst zwischen beeden benachbarten stetten. Tuen einander viel ubeles, dass sich leczlichen die fürsten und der adel selbst drein legen musst. Hertzog Wilhelm von Troppau wird von beiden parten zu einem ubermanne oder richter erlangt. Der spricht leczlich, nemblich der haubtbrief in aller kraft, wie er geschrieben, verweilen sol. Wegen der versessenen interesse und unkosten, so draufgangen, hat er geordnet damit die von Jegerndorf dem Laczla oder Ladislav oder aber seinem sohne, dem altaristen, geben sollen 29 mark schwer auf 3 termine in halber jaresfrist, als nemblich 10 fr. mit fasten, 10 Johanni und 9 Bartolomei, doch der interesse Ascension ohne schaden und rache, als sollen sie jährlichen die geburliche jeerliche zinsen laut der haubtver- schreibung entrichten so lange, bis sie obgemelte summe der 60 mark baar der Bruederschaft erlegen, sub poena 100 mark, halb dem fürsten Wilhelmo, halb der Stadt Troppau, wo die Carnovienses solchen betrag brechen. 29
Strana 30
78a 1449, únor 20. Opava. — Bratrstvo Božího těla v Opa vě pouští roční plat 1 kopy grošů u Mikuláše Rösnitzera opav- skému měštanu Gabrielovi a jeho manželce Anně na dobu jejich života. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 166—166v, čís. HHHH. — Oveř. M. Matyášem Dom. Do- minackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 29. ledna 1631. Kop. B, str. 317—318, čís. HHHH. Bratrstvo Panny Marie v Opavě vyznává, že zakoupilo od Mikuláše Rösniczera, bydlícího na předměstí opavském, roční plat 1 kopy grošů, jak ukazuje příslušný list — viz čís. a tento plat nyní postupuje svému spoluúdu Gabrielovi, který půjčil Bratrstvu v jeho nutné potřebě 10 kop grošů, aby toho platu spolu se svou manželkou Annou užívali po dobu jejich života. Po jejich smrti má tento plat opět připadnout Bratrstvu bez jakékoliv překážky. A kdyby snad Mikuláš Rössnitzer nebo jeho syn Mikuláš byli v odvádění platu liknaví, má je Bratrstvo k plnění povinnosti přidržet. Wier Brudermeistern und Eltisten der gantzen Bruderschaft zu Unser lieben Frauen zu Troppau vorkündigen mit dieszem briefe vor allen, die ihn sehen, hören oder lesen werden, als der Nickl Rössniczer,l vor der stadt mit seinem sohne der Bruderschaft pflichtig ist zugeben alle jahr jährlichen eine marck zinszes, als der scheppen brief darüber gemacht vollkommendtlichen auszweiszetl und uf die marck zinszes, haben wier mit willen, wollbedachten mutte und mit rathe der gantzen Bruderschaft dem ehrbahren mann Gabrielen,2 unsern mitbrüdern vorweisset, vorschrieben und verschreiben in craft diess briefes vor seine geldschuld zehen marck die er der Bruderschaft in nöten zue frome und nucze vorgereicht hat und ihm auch den schöppenbrief darüber geben also, dasz er mit seinem weibe Anna der genanten marck zinszes ge- brauchen und genissen sollen zue ihrer beider lebetagen in allermasse, als der scheppen-brief besaget, und nach seinem und seines weibes tode sol die genante marck zinszes wieder an die Bruderschaft kommen und gefallen ohne alles hindernus und böszen eintrag mit sambt dem haubt- gute dasz sind die zehen marck, die ihm die Bruderschaft pflichtig ist. Und ob Nickel Rössniczer mit seinem sohne die marek zinszes ihm vor- hielte und nicht gebs uf die zeit, als der scheppenbrief besagt, desz sol ihm die Bruderschaft behülffen sein und raten in ihren nahmen, dasz die marck zinszes vortgang habe und ihm gefalle alle jahr jährlichen on hindernus. Zue uhrkund haben wier unseren siegel an diesen brief lassen hengen. Der geben ist zue Troppau an sanct Fabiani und Sebastiani Tag," anno Domino millesimo quadringentesimo quadragesimo nono. 1) Viz čís. 76. 2) Jiných zpráv o něm se nepodařilo nalézti. R. 1515 se mluví o domu Gabrielově (Zukal, měštané). 3) Sv. Fabiána a Šebestiána je 20. ledna. 30
78a 1449, únor 20. Opava. — Bratrstvo Božího těla v Opa vě pouští roční plat 1 kopy grošů u Mikuláše Rösnitzera opav- skému měštanu Gabrielovi a jeho manželce Anně na dobu jejich života. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 166—166v, čís. HHHH. — Oveř. M. Matyášem Dom. Do- minackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 29. ledna 1631. Kop. B, str. 317—318, čís. HHHH. Bratrstvo Panny Marie v Opavě vyznává, že zakoupilo od Mikuláše Rösniczera, bydlícího na předměstí opavském, roční plat 1 kopy grošů, jak ukazuje příslušný list — viz čís. a tento plat nyní postupuje svému spoluúdu Gabrielovi, který půjčil Bratrstvu v jeho nutné potřebě 10 kop grošů, aby toho platu spolu se svou manželkou Annou užívali po dobu jejich života. Po jejich smrti má tento plat opět připadnout Bratrstvu bez jakékoliv překážky. A kdyby snad Mikuláš Rössnitzer nebo jeho syn Mikuláš byli v odvádění platu liknaví, má je Bratrstvo k plnění povinnosti přidržet. Wier Brudermeistern und Eltisten der gantzen Bruderschaft zu Unser lieben Frauen zu Troppau vorkündigen mit dieszem briefe vor allen, die ihn sehen, hören oder lesen werden, als der Nickl Rössniczer,l vor der stadt mit seinem sohne der Bruderschaft pflichtig ist zugeben alle jahr jährlichen eine marck zinszes, als der scheppen brief darüber gemacht vollkommendtlichen auszweiszetl und uf die marck zinszes, haben wier mit willen, wollbedachten mutte und mit rathe der gantzen Bruderschaft dem ehrbahren mann Gabrielen,2 unsern mitbrüdern vorweisset, vorschrieben und verschreiben in craft diess briefes vor seine geldschuld zehen marck die er der Bruderschaft in nöten zue frome und nucze vorgereicht hat und ihm auch den schöppenbrief darüber geben also, dasz er mit seinem weibe Anna der genanten marck zinszes ge- brauchen und genissen sollen zue ihrer beider lebetagen in allermasse, als der scheppen-brief besaget, und nach seinem und seines weibes tode sol die genante marck zinszes wieder an die Bruderschaft kommen und gefallen ohne alles hindernus und böszen eintrag mit sambt dem haubt- gute dasz sind die zehen marck, die ihm die Bruderschaft pflichtig ist. Und ob Nickel Rössniczer mit seinem sohne die marek zinszes ihm vor- hielte und nicht gebs uf die zeit, als der scheppenbrief besagt, desz sol ihm die Bruderschaft behülffen sein und raten in ihren nahmen, dasz die marck zinszes vortgang habe und ihm gefalle alle jahr jährlichen on hindernus. Zue uhrkund haben wier unseren siegel an diesen brief lassen hengen. Der geben ist zue Troppau an sanct Fabiani und Sebastiani Tag," anno Domino millesimo quadringentesimo quadragesimo nono. 1) Viz čís. 76. 2) Jiných zpráv o něm se nepodařilo nalézti. R. 1515 se mluví o domu Gabrielově (Zukal, měštané). 3) Sv. Fabiána a Šebestiána je 20. ledna. 30
Strana 31
79 — Vilém, kníže 1449, červenec 25. Opava. opavský a minsterberský, prodává roční plat 3 kop grošů na masných krámech v Opavě Štěpánu Jagenovi a jeho manželce Anně. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 66v—67v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 139—141, čís. BB. Kníže Vilém vyznává, že prodal s výhradou zpětného výkupu roční plat 3 kop grošů na masných krámech v Opavě, a to na krámě Hans- lově, který je první v řadě od náměstí 1 1/2 kopy a na krámě Mer- teyově, který je čtvrtý v řadě 1 1/2 kopy, za 70 zl. uherských Ště- pánu Jagenovi a jeho manželce Anně a slibuje, že nebude nijak bránit v odvádění tohoto platu, naopak, že vykoná všechno, aby kupitele, případně jeho dědice tento plat řádně docházel, dokud ho on nebo jeho dědicové nevykoupí. Wier Wilhelmb, von Gottes gnaden hertzog zue Troppaw, zue Monsterberg, bekennen offenbahrlichen mit diesem brieffe ..., dass wier mit wolbedachten mutte, mit rathe, wiessen und wiellen der eldisten unser getreuen lieben, recht und redlichen auf ein wiederkauft verkauft. abgetreten und aufgelassen haben drey schwere marck groschen jährlichen czinse von den handtwerckern, inne und auf den fleisch- bäncken,1 hernach geschrieben zu Troppaw, die dieselbigen fleisch- 1) Cech masařů opavských patří spolu s cechem pekařským k nej- starším organizacím řemeslníků a živnostníků opavských. První zmínka o něm je již k r. 1345, kdy Heinko z Hlubčic, hejtman knížectví opavského, spolu s Pavlíkem, purkrabím na Hradci a měšťany opavskými učinili na- rovnání mezi opavskými masaři a židy [Kopetzky, Reg. přípisek Zukalův, str. 76/77). Jednalo se patrně o rituelní zabíjení dobytka. R. 1385 měla olo- moucká kapitula zajištěn plat na fojtství v Opavě a na tamějších mas- ných krámech a markrabí Jošt jí místo toho dal Dlouhou Loučku a Palkovice (SAOlom. A II c 12). R. 1417 byl na 3 masných krámech zajištěn plat k oltáři Božího těla (č. 30). R. 1422 se vzpomíná opav- ského měšťana Rejnčka, který byl řezníkem (Carnifex a bydlel na Horním náměstí (viz čís. 37, pozn. 1). R. 1449 zajistil kníže Vilém na dvou masných krámech, a to na krámě Hanslově a na Gulden Merteyově 3 kopy grošů ročního platu Štěpánu Jagenovi a jeho manželce Anně (zdej. Od nich koupili r. 1456 tento plat Pavel Rotandris a Jan Greisen (viz čís. 93) a r. 1457 jej věnovali oltáři sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově při farním kostele (viz čís. 94). — Masné krámy stály v ulicí, která po nich dostala své jméno a dosud se nazývá Masařská, na jejímž rohu byla již r. 1449 krčma, pozdější vinárna u Terezky, Boží koutek, Herr- gottswinkel (viz čís. 79). Na těchto masných krámech měli zajištěn roční plat 2 kop grošů bratři v komendě sv. Jana, avšak r. 1536 byla většina těchto králů zničena (J. Svátek, Visitace maltězských velkostatků ve Slezsku roku 1536, str. 8—9). Tento plat vázl tam ještě i r. 1588 a bylo ho 4 tolary a 1 kámen loje. Mimo to však téhož roku měl tam také plat komtur, a to ročně 31
79 — Vilém, kníže 1449, červenec 25. Opava. opavský a minsterberský, prodává roční plat 3 kop grošů na masných krámech v Opavě Štěpánu Jagenovi a jeho manželce Anně. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 66v—67v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 139—141, čís. BB. Kníže Vilém vyznává, že prodal s výhradou zpětného výkupu roční plat 3 kop grošů na masných krámech v Opavě, a to na krámě Hans- lově, který je první v řadě od náměstí 1 1/2 kopy a na krámě Mer- teyově, který je čtvrtý v řadě 1 1/2 kopy, za 70 zl. uherských Ště- pánu Jagenovi a jeho manželce Anně a slibuje, že nebude nijak bránit v odvádění tohoto platu, naopak, že vykoná všechno, aby kupitele, případně jeho dědice tento plat řádně docházel, dokud ho on nebo jeho dědicové nevykoupí. Wier Wilhelmb, von Gottes gnaden hertzog zue Troppaw, zue Monsterberg, bekennen offenbahrlichen mit diesem brieffe ..., dass wier mit wolbedachten mutte, mit rathe, wiessen und wiellen der eldisten unser getreuen lieben, recht und redlichen auf ein wiederkauft verkauft. abgetreten und aufgelassen haben drey schwere marck groschen jährlichen czinse von den handtwerckern, inne und auf den fleisch- bäncken,1 hernach geschrieben zu Troppaw, die dieselbigen fleisch- 1) Cech masařů opavských patří spolu s cechem pekařským k nej- starším organizacím řemeslníků a živnostníků opavských. První zmínka o něm je již k r. 1345, kdy Heinko z Hlubčic, hejtman knížectví opavského, spolu s Pavlíkem, purkrabím na Hradci a měšťany opavskými učinili na- rovnání mezi opavskými masaři a židy [Kopetzky, Reg. přípisek Zukalův, str. 76/77). Jednalo se patrně o rituelní zabíjení dobytka. R. 1385 měla olo- moucká kapitula zajištěn plat na fojtství v Opavě a na tamějších mas- ných krámech a markrabí Jošt jí místo toho dal Dlouhou Loučku a Palkovice (SAOlom. A II c 12). R. 1417 byl na 3 masných krámech zajištěn plat k oltáři Božího těla (č. 30). R. 1422 se vzpomíná opav- ského měšťana Rejnčka, který byl řezníkem (Carnifex a bydlel na Horním náměstí (viz čís. 37, pozn. 1). R. 1449 zajistil kníže Vilém na dvou masných krámech, a to na krámě Hanslově a na Gulden Merteyově 3 kopy grošů ročního platu Štěpánu Jagenovi a jeho manželce Anně (zdej. Od nich koupili r. 1456 tento plat Pavel Rotandris a Jan Greisen (viz čís. 93) a r. 1457 jej věnovali oltáři sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově při farním kostele (viz čís. 94). — Masné krámy stály v ulicí, která po nich dostala své jméno a dosud se nazývá Masařská, na jejímž rohu byla již r. 1449 krčma, pozdější vinárna u Terezky, Boží koutek, Herr- gottswinkel (viz čís. 79). Na těchto masných krámech měli zajištěn roční plat 2 kop grošů bratři v komendě sv. Jana, avšak r. 1536 byla většina těchto králů zničena (J. Svátek, Visitace maltězských velkostatků ve Slezsku roku 1536, str. 8—9). Tento plat vázl tam ještě i r. 1588 a bylo ho 4 tolary a 1 kámen loje. Mimo to však téhož roku měl tam také plat komtur, a to ročně 31
Strana 32
bäncken zu der zeit besitzen oder hernachmals innehaben und besitzen werden, nemblich auf der ersten fleischbänck, die am orthe vom ring auf der seiten gelegen bey zneppehen, do Hannsel aufstehet, anderthalb schwere marck, auf der andern flesichbanck, da Gulden Mertey bestehet, auch anderhalb schwere marck, das ist auf dersel- bigen obgeschrieben seiten vom orthe die vierde banck, in siebentzigen gutten ungerischen gulden, die wier in bereite golde bezahlet sein undt empfangen haben, dem ehrbar weisen man Stephan Jagen,2 Anna, seiner ehelichen hausfrauen, ihren geerben und nachkömblingen, geistli- chen und weltlichen, also dass sie die obgeschriebene drey marck frey haben, halden, besitzen und gebrauchen sollen geruhiglich gemächtlich, unnvorhindert von unseren geerben, nachkömblingen, von unseren burg- grafen, ambtleuthen und sonderlichen von unseren burgern. Und be- fehlen denselbigen besitzern der obgenanten fleischbäncke, dass ihr den obgenanten unsern glaubigern dieselbigen zinse alle iahr iährlichen ohn allen aufzug und bösen eintrag auf gewohnliche zeit richtet, gebet und bezahlet und mit solchen zinsen auf sie sehet als auf uns selbew also lang, bies wier sie umb ein solche summa geldes wieder freuten, und ablöseten, als oben geschrieben stehet. Und globen bey unsern fürstlichen treuen ohn arg, böses gefehrde und ohn allen aintrag Stephan Jagen, seinem weibe und ihren nachkömlingen die oben geschriebene vorschrei- bung und Satzung gantz stete, feste, unnvorsährlich und ungebrochlich zubehalden, ihn kein aingrif, irrung darinne zue thun in keinerley weise mit eigener gewalt noch in macht. Ruch mögen sie solche zinse vor- kaufen, vorsetzen, vorwechseln, damit thun und lassen, in solchen rechten, als sie die halden, unnschädlichen dem wiederkauft und ablösung. Und wer diesen brief mit unser glaubiger gutten wiellen haben werde, der oder die sollen haben volle macht zue allen obgeschrieben dingen als sie selber. Des zu uhrkund und grosser sicherheit wielle haben wier diesen brief mit unserem anhangenden siegel vorsiegelt und bestettiget lassen werden. Der gegeben ist zue Troppaw am Freytag sanct Jacobs tag,3 nach Christi Gebuhrt tausent vierhundert und darnach in dem neundem und viertziggisten iahre. 18 tolarů 24 gr. U. Svátek, Opavský maltézský velkostatek, Sborník Opava, str. 193). A týž plat vycházel odtud také r. 1609. (Tamtéž str. 196). Rovněž oltář Božího těla měl počátkem XVII. stol. zajištěn na 3 masných krámech nějaký plat a podobně také oltář sv. Trojice, jemuž odtud vycházely ročně 3 kopy grošů (MAO, XV, 2). 2) Štěpán Jagen (též Jag), měštan opavský, vzpomíná se v letecn 1445—56 (viz čís. 73 a 94). 3) Sv. Jakuba Většího je 25. července. 32
bäncken zu der zeit besitzen oder hernachmals innehaben und besitzen werden, nemblich auf der ersten fleischbänck, die am orthe vom ring auf der seiten gelegen bey zneppehen, do Hannsel aufstehet, anderthalb schwere marck, auf der andern flesichbanck, da Gulden Mertey bestehet, auch anderhalb schwere marck, das ist auf dersel- bigen obgeschrieben seiten vom orthe die vierde banck, in siebentzigen gutten ungerischen gulden, die wier in bereite golde bezahlet sein undt empfangen haben, dem ehrbar weisen man Stephan Jagen,2 Anna, seiner ehelichen hausfrauen, ihren geerben und nachkömblingen, geistli- chen und weltlichen, also dass sie die obgeschriebene drey marck frey haben, halden, besitzen und gebrauchen sollen geruhiglich gemächtlich, unnvorhindert von unseren geerben, nachkömblingen, von unseren burg- grafen, ambtleuthen und sonderlichen von unseren burgern. Und be- fehlen denselbigen besitzern der obgenanten fleischbäncke, dass ihr den obgenanten unsern glaubigern dieselbigen zinse alle iahr iährlichen ohn allen aufzug und bösen eintrag auf gewohnliche zeit richtet, gebet und bezahlet und mit solchen zinsen auf sie sehet als auf uns selbew also lang, bies wier sie umb ein solche summa geldes wieder freuten, und ablöseten, als oben geschrieben stehet. Und globen bey unsern fürstlichen treuen ohn arg, böses gefehrde und ohn allen aintrag Stephan Jagen, seinem weibe und ihren nachkömlingen die oben geschriebene vorschrei- bung und Satzung gantz stete, feste, unnvorsährlich und ungebrochlich zubehalden, ihn kein aingrif, irrung darinne zue thun in keinerley weise mit eigener gewalt noch in macht. Ruch mögen sie solche zinse vor- kaufen, vorsetzen, vorwechseln, damit thun und lassen, in solchen rechten, als sie die halden, unnschädlichen dem wiederkauft und ablösung. Und wer diesen brief mit unser glaubiger gutten wiellen haben werde, der oder die sollen haben volle macht zue allen obgeschrieben dingen als sie selber. Des zu uhrkund und grosser sicherheit wielle haben wier diesen brief mit unserem anhangenden siegel vorsiegelt und bestettiget lassen werden. Der gegeben ist zue Troppaw am Freytag sanct Jacobs tag,3 nach Christi Gebuhrt tausent vierhundert und darnach in dem neundem und viertziggisten iahre. 18 tolarů 24 gr. U. Svátek, Opavský maltézský velkostatek, Sborník Opava, str. 193). A týž plat vycházel odtud také r. 1609. (Tamtéž str. 196). Rovněž oltář Božího těla měl počátkem XVII. stol. zajištěn na 3 masných krámech nějaký plat a podobně také oltář sv. Trojice, jemuž odtud vycházely ročně 3 kopy grošů (MAO, XV, 2). 2) Štěpán Jagen (též Jag), měštan opavský, vzpomíná se v letecn 1445—56 (viz čís. 73 a 94). 3) Sv. Jakuba Většího je 25. července. 32
Strana 33
80 1450, březen 6. Rybník. — Mikuláš, kníže opavský a rati- bořský, potvrzuje narovnání mezi měštany krnovskými a Bratrstvem Bo- žího těla v Opavě o plat k oltáři Božího těla. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 114—114v, čís. ZZ. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava Kop. B. str. 277, čís. ZZ. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 140—142. Regest: Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 48. Mikuláš, kníže opavský a ratibořský, potvrzuje narovnání mezi měštany krnovskými a Bratrstvem Božího těla v Opa- vě, kterou mezi nimi sjednal Vilěm, kníže opavský a münsterberský, ve věci ročního platu, který zakoupil kněz Jan Rädl a věnoval oltáři Božíha těla v kostele Panny Marie v Opavě, totiž 6 kop grošů. O tento plat byla mezi zmíněnými stranami pře, jež byla narovnána v ten smysl, že měštané krnovští mají tento plat odváděti tak dlouho, dokud jej ne- vykoupí 60 kopami grošů. Nos Nicolaus,1 Dei gratia Oppaviae et Ratiboriae dux, tenore pra- sentis literae profitemur universis, quod ad causam discussionis motam sex marcarum annui census, olim per dominum Johannem Rädl, presbyterum, pro altari sacrosancti Corporis Christi in ecclesia parochiali beatae Mariae Virginis in Oppavia, ut dicitur, et eius ministro testamen- taliter legati et assignati pro quibus censibus inter Carnovienses, cives nostros fideles dilectos, ex una, et fraternitatem ibidem in Oppavia in dicta parochiali ecclesia lis vertebatur parte ex alia, tandem iuxta illustris principis et domini domini Wilhelmi, oppaviensis et mönsterbergensis ducis, patrui nostri charissimi declarationem, definitionem, concordiam et pronunciationem, de voluntate nostra in huismodi causa factam et factas, ipsum iam dictum censum sex marcarum pagamenti consueti et in termino expressato per cives nostros carnovienses praefatos dandum et solvendum tamdiu nihilominus, quousque ipsi praedicti cives nostri carnovienses, dum et quando eis facultas adfuerit, reemendi cum sexa- ginta marcis, sicut in litera capitali,3 desuper et alia litera pronunciationis et concordiae praefati domini ducis Wilhelmi,4 clarius expressantur, nostrum benignum dedimus atque virtute praesentium damus consensum pariter et assensum. In cuius rei testimonium sigillum ducatus nostri in praesentibus est appensum. Datum Ribnik feria sexta proxima ante domi- nicam Oculi,5 anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo, videlicet iubileo.6 1) O knížeti Mikuláši viz čís. 47, pozn. 1. 2) O Janu Rädlovi (Rudlinově víz čís. 47, pozn. 4. 3) Kup platu na Krnově viz čís. 47. 4) Narovnání knížete Viléma se nezachovalo. 5) Oculi (mei semper ad Dominum ...], introit třetí neděle postní. 6) Annus iubileus — milostivé léto, jež se slavilo dříve vždy za 50 roků, nyní každých 25 roků. 33
80 1450, březen 6. Rybník. — Mikuláš, kníže opavský a rati- bořský, potvrzuje narovnání mezi měštany krnovskými a Bratrstvem Bo- žího těla v Opavě o plat k oltáři Božího těla. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 114—114v, čís. ZZ. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava Kop. B. str. 277, čís. ZZ. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 140—142. Regest: Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 48. Mikuláš, kníže opavský a ratibořský, potvrzuje narovnání mezi měštany krnovskými a Bratrstvem Božího těla v Opa- vě, kterou mezi nimi sjednal Vilěm, kníže opavský a münsterberský, ve věci ročního platu, který zakoupil kněz Jan Rädl a věnoval oltáři Božíha těla v kostele Panny Marie v Opavě, totiž 6 kop grošů. O tento plat byla mezi zmíněnými stranami pře, jež byla narovnána v ten smysl, že měštané krnovští mají tento plat odváděti tak dlouho, dokud jej ne- vykoupí 60 kopami grošů. Nos Nicolaus,1 Dei gratia Oppaviae et Ratiboriae dux, tenore pra- sentis literae profitemur universis, quod ad causam discussionis motam sex marcarum annui census, olim per dominum Johannem Rädl, presbyterum, pro altari sacrosancti Corporis Christi in ecclesia parochiali beatae Mariae Virginis in Oppavia, ut dicitur, et eius ministro testamen- taliter legati et assignati pro quibus censibus inter Carnovienses, cives nostros fideles dilectos, ex una, et fraternitatem ibidem in Oppavia in dicta parochiali ecclesia lis vertebatur parte ex alia, tandem iuxta illustris principis et domini domini Wilhelmi, oppaviensis et mönsterbergensis ducis, patrui nostri charissimi declarationem, definitionem, concordiam et pronunciationem, de voluntate nostra in huismodi causa factam et factas, ipsum iam dictum censum sex marcarum pagamenti consueti et in termino expressato per cives nostros carnovienses praefatos dandum et solvendum tamdiu nihilominus, quousque ipsi praedicti cives nostri carnovienses, dum et quando eis facultas adfuerit, reemendi cum sexa- ginta marcis, sicut in litera capitali,3 desuper et alia litera pronunciationis et concordiae praefati domini ducis Wilhelmi,4 clarius expressantur, nostrum benignum dedimus atque virtute praesentium damus consensum pariter et assensum. In cuius rei testimonium sigillum ducatus nostri in praesentibus est appensum. Datum Ribnik feria sexta proxima ante domi- nicam Oculi,5 anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo, videlicet iubileo.6 1) O knížeti Mikuláši viz čís. 47, pozn. 1. 2) O Janu Rädlovi (Rudlinově víz čís. 47, pozn. 4. 3) Kup platu na Krnově viz čís. 47. 4) Narovnání knížete Viléma se nezachovalo. 5) Oculi (mei semper ad Dominum ...], introit třetí neděle postní. 6) Annus iubileus — milostivé léto, jež se slavilo dříve vždy za 50 roků, nyní každých 25 roků. 33
Strana 34
81 — Řád Německých rytířů 1450, červenec 6. Opava. prodává dům k oltáři sv. Tomáše v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sig. IX, 2. Opis: Kop. A, fol. 119—120, čís. DDD. — Ověř. M. Matyášem, Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 11. ledna 1631. Kop. B, str. 237—238, čís. DDD. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 207. Tiller, Pozůstalost, sv. V. 55—56. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 560. Pečet: kulatá, černá, vtisknutá do vosku přirozené barvy, uprostřed obraz Zvěstování Panny Marie, kolem nápis: SIGILLUM DOMUS ET ECCLESIE OPPAVIENSIS. Rehoř, zástupce provinciála českomoravské provincie řádu němec- kých rytířů a plebán v Plzni. Mikuláš, komtur v Opavě a Mikuláš, plebán v Krnově, postupují Janu z Úpice, oltářníku oltáře sv. Tomáše, Korduly a Kateřiny ve farním kostele Panny Marie v Opavě dům ležící mimo obvod jejich dvora a kláštera v Opavě mezi domem oltářníka Strosidla z jedně a domem, v němž bydlí bekyně z druhé strany, do nájmu za roční plat 8 grošů a čtyř kuřat opavskému konventu. Plat se má odvádět z polovice na sv. Jiří, z polovice na sv. Michala komturovi. Ne ea, que fiunt in tempore, a memoria transeant hominum et laban- tur, necesse est ea notulis scripturarum ac testimonio sigillorum perhen- nari. Exinde nos Gregorius,1 per Bohemian et Moraviam provinci- (ala)tus locumtenens necnon plebanus in Nowa Pilzna, Nico- laus,2 commendator domus in Oppavia et dominus Nico- laus,3 plebanus domus in Crnowia, fratres professi ordinis beate Marie Virginis domus teuthonice jerosolimitane, publice deducimus noticie omnium hominum per hec scripta, quod consideracione benevo- lencie ac precum instancia nobis per discretum dominum Johannem de Upicz,4 altaristam altaris sancti Thome apostoli sanctarumque Cor- dule et Katherine virginum in ecclesia parochiali in Oppavia situati, do- mum extra circumfereciam muri curie et domus nostre in iam dicta civi- tate inter medium aree domini Strosidel,5 altariste ex una et aliam 1) Řehoř z Pánkova, zástupce provinciála české provincie řádu ně- meckých rytířů a farář v (Nové) Plzni k r. 1450 se později stal farářem v Opavě, kde se uvádí k r. 1452 (viz čís. 86). V „Listáři královského města Plzně a vesnic druhdy poddaných“ UJos. Strnad), který sahá do r. 1450, se jeho jméno nevyskytuje. 2) O Mikuláši, plebánu u Panny Marie v Opavě, viz čís. 53, pozn. 6. 3) Snad je to týž, kterého již k r. 1432 uvádí Wolný, Kirchl. Top. IV, 357 jako komtura a plebána krnovského. 4) OJanu z Úpice viz čís. 74, pozn. 9. 5) Jan Strosidel, oltářník opavský, je znám z let 1450—79. K r. 1450 se uvádí jeho jméno zde, r. 1479 měl před církevním soudem v Olomouci nějaký 34
81 — Řád Německých rytířů 1450, červenec 6. Opava. prodává dům k oltáři sv. Tomáše v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sig. IX, 2. Opis: Kop. A, fol. 119—120, čís. DDD. — Ověř. M. Matyášem, Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 11. ledna 1631. Kop. B, str. 237—238, čís. DDD. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 207. Tiller, Pozůstalost, sv. V. 55—56. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 560. Pečet: kulatá, černá, vtisknutá do vosku přirozené barvy, uprostřed obraz Zvěstování Panny Marie, kolem nápis: SIGILLUM DOMUS ET ECCLESIE OPPAVIENSIS. Rehoř, zástupce provinciála českomoravské provincie řádu němec- kých rytířů a plebán v Plzni. Mikuláš, komtur v Opavě a Mikuláš, plebán v Krnově, postupují Janu z Úpice, oltářníku oltáře sv. Tomáše, Korduly a Kateřiny ve farním kostele Panny Marie v Opavě dům ležící mimo obvod jejich dvora a kláštera v Opavě mezi domem oltářníka Strosidla z jedně a domem, v němž bydlí bekyně z druhé strany, do nájmu za roční plat 8 grošů a čtyř kuřat opavskému konventu. Plat se má odvádět z polovice na sv. Jiří, z polovice na sv. Michala komturovi. Ne ea, que fiunt in tempore, a memoria transeant hominum et laban- tur, necesse est ea notulis scripturarum ac testimonio sigillorum perhen- nari. Exinde nos Gregorius,1 per Bohemian et Moraviam provinci- (ala)tus locumtenens necnon plebanus in Nowa Pilzna, Nico- laus,2 commendator domus in Oppavia et dominus Nico- laus,3 plebanus domus in Crnowia, fratres professi ordinis beate Marie Virginis domus teuthonice jerosolimitane, publice deducimus noticie omnium hominum per hec scripta, quod consideracione benevo- lencie ac precum instancia nobis per discretum dominum Johannem de Upicz,4 altaristam altaris sancti Thome apostoli sanctarumque Cor- dule et Katherine virginum in ecclesia parochiali in Oppavia situati, do- mum extra circumfereciam muri curie et domus nostre in iam dicta civi- tate inter medium aree domini Strosidel,5 altariste ex una et aliam 1) Řehoř z Pánkova, zástupce provinciála české provincie řádu ně- meckých rytířů a farář v (Nové) Plzni k r. 1450 se později stal farářem v Opavě, kde se uvádí k r. 1452 (viz čís. 86). V „Listáři královského města Plzně a vesnic druhdy poddaných“ UJos. Strnad), který sahá do r. 1450, se jeho jméno nevyskytuje. 2) O Mikuláši, plebánu u Panny Marie v Opavě, viz čís. 53, pozn. 6. 3) Snad je to týž, kterého již k r. 1432 uvádí Wolný, Kirchl. Top. IV, 357 jako komtura a plebána krnovského. 4) OJanu z Úpice viz čís. 74, pozn. 9. 5) Jan Strosidel, oltářník opavský, je znám z let 1450—79. K r. 1450 se uvádí jeho jméno zde, r. 1479 měl před církevním soudem v Olomouci nějaký 34
Strana 35
domum ad murum civitatis eiusdem posite, in qua begynie,6 inhabitant parte ex altera collocatam et annexam, eidem domino Johanni ac succes- soribus suis vigore presencium appropriamus, damus et assignamus libere et pacifice eternis temporibus habendam, tenendam ac possidendam pro usibusque altaris prefati committendam sub locacione moderna edificii future locandi atque metis, cum iure et libertate, quo fruimur et gaude- mus, ut ipse dominus Johannes et successores sui omnimo gaudeant de eodem, reservatis tantummodo pro conventu octo grossis census annui cum quatuor pullis, quorum quatuor videlicet grossi cum duobus pullis ad festum sancti Georgii proxime futuri et ad festum sancti Michaelis." quatuor grossos cum duobus pullis per ipsum dominum Johannem et successores suos annuatim commendatori conventus Oppaviae suprascripti solvi tenebuntur et pagari.8 Et quod nos antedictus Gregorius locumtenens tunc temporis sigillo, quo ad presens uti deberemus, caruimus, id circo hanc literam sigillo domini Nicolai, commendatoris domus nostrae in Oppavia horum omnium et singuiorum in evidenciam una cum sigillo domini Nicolai, plebani in Carnovia, de voluntate consensuque nostris iussimus communiri. Datum Oppavie feria secunda post Procopii,9 anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimi, iubileo anno. 82 1450, říjen 23. Opava. — Městská rada opavská vyhla- šuje poslední pořízení Mikuláše Faulheringa. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 113—113v, čís. YY. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. listopadu 1630. Kop. B, str. 222—226, čís. YY. Městská rada opavská vyznává, že se před ní postavili Mikulaš, fojt, Ladislav, Pavel Eck, Mikuláš Dreyman- del,1 Bartoloměj Magianch a Petr Mentzel, spoluměštané opavští, předložili notářský instrument,2 týkající se odkazu 200 kop zemře- lým Mikulášem Faulheringem, měštanem opavským, na zřízení nadace u dvou oltářů a žádali o jeho potvrzení a prohlášení za pravo platný testament podle městských práv. Městská rada jejich žádost: vyhověla. spor s lakubem, plebánem ve Vel. Heralticích, o jehož příčinách a průběhu nemáme zpráv (Soudní akta konsistoře olomoucké, fol. 17). 6) O bekyních viz Fr. Šigut, Bekyně v Opavě, Slezský sborník 52/ 1954, str. 555. Jejich dům stál „Pod lipami“ v blízkosti městských hradeb na tzv. konventě. Viz Zukal, Das Stadtgebiet, str. 14. 7) Sv. Michala je 29. září. 8) Tento plat vázl na domě proto, že pozemek, na němž byl zbudován patřií komendě. 9) Sv. Prokopa je 4. července. 1) Viz o něm čís. 85. pozn. 1. 2) Viz čís. 73. 35
domum ad murum civitatis eiusdem posite, in qua begynie,6 inhabitant parte ex altera collocatam et annexam, eidem domino Johanni ac succes- soribus suis vigore presencium appropriamus, damus et assignamus libere et pacifice eternis temporibus habendam, tenendam ac possidendam pro usibusque altaris prefati committendam sub locacione moderna edificii future locandi atque metis, cum iure et libertate, quo fruimur et gaude- mus, ut ipse dominus Johannes et successores sui omnimo gaudeant de eodem, reservatis tantummodo pro conventu octo grossis census annui cum quatuor pullis, quorum quatuor videlicet grossi cum duobus pullis ad festum sancti Georgii proxime futuri et ad festum sancti Michaelis." quatuor grossos cum duobus pullis per ipsum dominum Johannem et successores suos annuatim commendatori conventus Oppaviae suprascripti solvi tenebuntur et pagari.8 Et quod nos antedictus Gregorius locumtenens tunc temporis sigillo, quo ad presens uti deberemus, caruimus, id circo hanc literam sigillo domini Nicolai, commendatoris domus nostrae in Oppavia horum omnium et singuiorum in evidenciam una cum sigillo domini Nicolai, plebani in Carnovia, de voluntate consensuque nostris iussimus communiri. Datum Oppavie feria secunda post Procopii,9 anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimi, iubileo anno. 82 1450, říjen 23. Opava. — Městská rada opavská vyhla- šuje poslední pořízení Mikuláše Faulheringa. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 113—113v, čís. YY. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 28. listopadu 1630. Kop. B, str. 222—226, čís. YY. Městská rada opavská vyznává, že se před ní postavili Mikulaš, fojt, Ladislav, Pavel Eck, Mikuláš Dreyman- del,1 Bartoloměj Magianch a Petr Mentzel, spoluměštané opavští, předložili notářský instrument,2 týkající se odkazu 200 kop zemře- lým Mikulášem Faulheringem, měštanem opavským, na zřízení nadace u dvou oltářů a žádali o jeho potvrzení a prohlášení za pravo platný testament podle městských práv. Městská rada jejich žádost: vyhověla. spor s lakubem, plebánem ve Vel. Heralticích, o jehož příčinách a průběhu nemáme zpráv (Soudní akta konsistoře olomoucké, fol. 17). 6) O bekyních viz Fr. Šigut, Bekyně v Opavě, Slezský sborník 52/ 1954, str. 555. Jejich dům stál „Pod lipami“ v blízkosti městských hradeb na tzv. konventě. Viz Zukal, Das Stadtgebiet, str. 14. 7) Sv. Michala je 29. září. 8) Tento plat vázl na domě proto, že pozemek, na němž byl zbudován patřií komendě. 9) Sv. Prokopa je 4. července. 1) Viz o něm čís. 85. pozn. 1. 2) Viz čís. 73. 35
Strana 36
83 1451, červenec. Opava. Městská rada opavská — vidimuje listinu knížete Přemka ddto Opava 8. července 1413, týkající se oltáře Maří Magdaleny v Opavě.1 Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 114—114v, čís. ZZ. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 29. listopadu 1630. Kop. B, str. 227, čís. ZZ. Regest: Kopetzky, čís. 566. 84 Rok neudán (před 1452), prosinec 6. Opava. — Václav, kníže opavský a hlubčický, spolu s městskou radou opavskou potvrzuje prodej ročního platu 1 kopy grošů k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 15—16, čís G. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 22. října 1630. Kop. B, str. 22—24, čís. G. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 159—160 (bez udání roku)- Kníže Václav a Mikuláš Dreymandel a celá městská rada opavská vyznávají, že se před ně postavil Mikuláš Schwab, spolu- měštan opavský i se svou manželkou Dorotou a oba spolu vyznali, že ve své potřebě a nouzi prodali roční plat 1 kopy grošů pražských za 10 kop grošů M. Cyrilovi, rektoru opavských škol a oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána ve farním kostele opavském a všem jeho nástupcům u tohoto oltáře a že tento plat zajistili na svém domě na Dobytčím trhu v Opavě a všem svém majetku movitém i nemovitém, avšak s právem zpětného výkupu tohoto platu. Kdyby však někdy buďto oni nebo jejich nástupcové v držení tohoto domu byli v plnění své povinnosti vůči oltář- níku nedbalí, má mít olomoucký biskup nebo jeho generální vikář právo použít proti nim církevních trestů. Proto žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína nebo jeho generálního vikáře, aby tento plat k oltáři potvrdili, avšak bez dotčení podacího práva k tomuto oltáři, jež přísluší knížeti Vilémovi. In nomine Domini. Amen. Nos Wenceslaus,1 Dei gratia dux et dominus Oppaviae ac Lubschitz et nos Niclas Dreymandel,2 zunc temporis magister civium, Hans Krenowiczar3 Ladislaus, Andreas Heubt,4 Johannes Greyz et caeteri iurati et seniores 1) Viz čís. 26. 1) O knížeti Václavovi viz čís., pozn. 2) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 3) O Hanuši Crenowitzerovi viz čís. 57, pozn. 6. 4) O Ondřeji Heuptovi viz čís. 73. pozn. 6. 36
83 1451, červenec. Opava. Městská rada opavská — vidimuje listinu knížete Přemka ddto Opava 8. července 1413, týkající se oltáře Maří Magdaleny v Opavě.1 Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 114—114v, čís. ZZ. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 29. listopadu 1630. Kop. B, str. 227, čís. ZZ. Regest: Kopetzky, čís. 566. 84 Rok neudán (před 1452), prosinec 6. Opava. — Václav, kníže opavský a hlubčický, spolu s městskou radou opavskou potvrzuje prodej ročního platu 1 kopy grošů k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 15—16, čís G. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 22. října 1630. Kop. B, str. 22—24, čís. G. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 159—160 (bez udání roku)- Kníže Václav a Mikuláš Dreymandel a celá městská rada opavská vyznávají, že se před ně postavil Mikuláš Schwab, spolu- měštan opavský i se svou manželkou Dorotou a oba spolu vyznali, že ve své potřebě a nouzi prodali roční plat 1 kopy grošů pražských za 10 kop grošů M. Cyrilovi, rektoru opavských škol a oltářníku oltáře sv. Fabiána a Šebestiána ve farním kostele opavském a všem jeho nástupcům u tohoto oltáře a že tento plat zajistili na svém domě na Dobytčím trhu v Opavě a všem svém majetku movitém i nemovitém, avšak s právem zpětného výkupu tohoto platu. Kdyby však někdy buďto oni nebo jejich nástupcové v držení tohoto domu byli v plnění své povinnosti vůči oltář- níku nedbalí, má mít olomoucký biskup nebo jeho generální vikář právo použít proti nim církevních trestů. Proto žádají olomouckého biskupa Pavla z Miličína nebo jeho generálního vikáře, aby tento plat k oltáři potvrdili, avšak bez dotčení podacího práva k tomuto oltáři, jež přísluší knížeti Vilémovi. In nomine Domini. Amen. Nos Wenceslaus,1 Dei gratia dux et dominus Oppaviae ac Lubschitz et nos Niclas Dreymandel,2 zunc temporis magister civium, Hans Krenowiczar3 Ladislaus, Andreas Heubt,4 Johannes Greyz et caeteri iurati et seniores 1) Viz čís. 26. 1) O knížeti Václavovi viz čís., pozn. 2) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 3) O Hanuši Crenowitzerovi viz čís. 57, pozn. 6. 4) O Ondřeji Heuptovi viz čís. 73. pozn. 6. 36
Strana 37
cives oppavienses, recognoscimus tenore praesentium coram universis et singulis, praesentibus et futuris, scripta praesentia visuris, lecturis seu audituris, quod constitutus coram nobis providus vir Niclas Schwab," concivis oppaviensis, fidelis noster dilectus, cum honesta Dorothe a, sua legitima contorali, successorum suorum, si qua inpost[e rum foret, contra- dictione non obstante, animo bene deliberato, propter indigentiam et paupertatem suam, cum consensu et voluntate nostra plenaria, videlicet ducis et civium praenominatorum, vendidit iusto et legitimo venditionis titulo unam marcam grossorum pragensium, quorum sexaginta quatuor pro una marca computantur, veri ac legitimi census annui perpetui, sed tamen redimendi, pro decem marcis grossorum monetae numeri et paga- menti praemissorum, paratae, iam dudum receptorum et in usus suos conversorum industrioso viro Magistro Cirillo,7 rectori schola- rum in Oppavia ac altaristae altaris sanctorum martyrum Sebestiani et Fabiani (!) in ecclesia parochiali beatissime Virginis Mariae in civitate nostra praedicta, necnon omnibus et singulis altaristis futuris altaris praetacti, successoribus suius legitimis, in et super domo sua sita in Oppavia in Foro pecorum,8 quae est quarta domus computando inclusive ab aciali domo Sleuczonis,9 infra per descensum, nec non super omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus, quae pro tunc vendi- tores praedicti habent vel possident vel postea habere potuerint, seu ipso- rum successores domus praenominatae. Quam quidem marcam census annui venditores praedicti vel ipsorum successores debent et tenebuntur singulis annis in festo sancti Georgii universis dare et solvere grossis bonis, latis argenteis pragensibus praefato Magistro Cirillo et omnibus altaristis futuris altaris praedicti, successoribus suis, et reportare in domum eorum plene et integre, omni contradictione procul mota. Et si in tali solutione census venditores praedicti aut ipsorum successores fuerint negligentes, ex tunc reverendissimus in Christo pater et dominus Paulus, a episcopus olomu- censis modernus vel eius successores, etiam episcopi olomucenses futuri aut ipsorum vicarii in spiritualibus et officiales iure habebunt et poterunt requirere et compellere per censuram ecclesiaticam praefatos venditores vel successores ipsorum ad dandum et solvendum totaliter et integre censum praenominatum singulis annis pro termino praetacto toties, quoties altaristis altaris praenominati fuerit necessarium et operaepre- cium, omni contradictione nostra et successorum nostrum prostergata. transferentes et transfundetes omne ius et dominium census praefati a nobis et a successoribus nostris futuris ad altaristas altaris praenomi nati, sublicientes ipsum censum, iuri spirituali, deprecantes quoque cum debita reverentia reverendissimum in Christo patrem et dominum domi- num Paulum, episcopum olomucensem praenominatum aut ispius vicarium in spiritualibus et officialem, quatenus reverendissima sua Paternitas praedictam marcam census annui gratiose dignaretur et inviscerare altari praedicto ac sua ordinaria autoritate confirmare, iure tamen censum praenominatum redimendi venditoribus praedictis ac ipsorum successo- 5) O.Janu Greyczovi viz čís. 94, pozn. 3. 6) Mikuláš Schwab, měštan opavský, odjinud znám není. 7) M. Cyril, rektor opavských škol a eltářník oltáře sv. Fabiána a Šebestiána, odjinud znám není. O školách opavských viz čís. 8, pozn. 18. 8) O Dobytčím trhu viz čís. 8, pozn. 17. 9) J. Zukal, Pozůstalost — šlechtici, vykládá toto jméno na Šlejvic. 9a) Viz čís. 74, pozn. 5. 37
cives oppavienses, recognoscimus tenore praesentium coram universis et singulis, praesentibus et futuris, scripta praesentia visuris, lecturis seu audituris, quod constitutus coram nobis providus vir Niclas Schwab," concivis oppaviensis, fidelis noster dilectus, cum honesta Dorothe a, sua legitima contorali, successorum suorum, si qua inpost[e rum foret, contra- dictione non obstante, animo bene deliberato, propter indigentiam et paupertatem suam, cum consensu et voluntate nostra plenaria, videlicet ducis et civium praenominatorum, vendidit iusto et legitimo venditionis titulo unam marcam grossorum pragensium, quorum sexaginta quatuor pro una marca computantur, veri ac legitimi census annui perpetui, sed tamen redimendi, pro decem marcis grossorum monetae numeri et paga- menti praemissorum, paratae, iam dudum receptorum et in usus suos conversorum industrioso viro Magistro Cirillo,7 rectori schola- rum in Oppavia ac altaristae altaris sanctorum martyrum Sebestiani et Fabiani (!) in ecclesia parochiali beatissime Virginis Mariae in civitate nostra praedicta, necnon omnibus et singulis altaristis futuris altaris praetacti, successoribus suius legitimis, in et super domo sua sita in Oppavia in Foro pecorum,8 quae est quarta domus computando inclusive ab aciali domo Sleuczonis,9 infra per descensum, nec non super omnibus bonis suis mobilibus et immobilibus, quae pro tunc vendi- tores praedicti habent vel possident vel postea habere potuerint, seu ipso- rum successores domus praenominatae. Quam quidem marcam census annui venditores praedicti vel ipsorum successores debent et tenebuntur singulis annis in festo sancti Georgii universis dare et solvere grossis bonis, latis argenteis pragensibus praefato Magistro Cirillo et omnibus altaristis futuris altaris praedicti, successoribus suis, et reportare in domum eorum plene et integre, omni contradictione procul mota. Et si in tali solutione census venditores praedicti aut ipsorum successores fuerint negligentes, ex tunc reverendissimus in Christo pater et dominus Paulus, a episcopus olomu- censis modernus vel eius successores, etiam episcopi olomucenses futuri aut ipsorum vicarii in spiritualibus et officiales iure habebunt et poterunt requirere et compellere per censuram ecclesiaticam praefatos venditores vel successores ipsorum ad dandum et solvendum totaliter et integre censum praenominatum singulis annis pro termino praetacto toties, quoties altaristis altaris praenominati fuerit necessarium et operaepre- cium, omni contradictione nostra et successorum nostrum prostergata. transferentes et transfundetes omne ius et dominium census praefati a nobis et a successoribus nostris futuris ad altaristas altaris praenomi nati, sublicientes ipsum censum, iuri spirituali, deprecantes quoque cum debita reverentia reverendissimum in Christo patrem et dominum domi- num Paulum, episcopum olomucensem praenominatum aut ispius vicarium in spiritualibus et officialem, quatenus reverendissima sua Paternitas praedictam marcam census annui gratiose dignaretur et inviscerare altari praedicto ac sua ordinaria autoritate confirmare, iure tamen censum praenominatum redimendi venditoribus praedictis ac ipsorum successo- 5) O.Janu Greyczovi viz čís. 94, pozn. 3. 6) Mikuláš Schwab, měštan opavský, odjinud znám není. 7) M. Cyril, rektor opavských škol a eltářník oltáře sv. Fabiána a Šebestiána, odjinud znám není. O školách opavských viz čís. 8, pozn. 18. 8) O Dobytčím trhu viz čís. 8, pozn. 17. 9) J. Zukal, Pozůstalost — šlechtici, vykládá toto jméno na Šlejvic. 9a) Viz čís. 74, pozn. 5. 37
Strana 38
ribus reservato pro ipsorum posse, scilicet cum praevalere poterint et sol- verint praenominatas decem marcas graves grossorum pragensium, numeri et pagamenti praemissorum, totaliter et integre altaristae altaris praeno- minati, pro tempore tunc existente, cum omnibus censibus retentis pro termino praeallegato, ex tunc talis emptio census in praenominata domo non erit ulteris valitura, reservato etiam iure patronatus illustris ducis Wilhelmi, fratris nostri carissimi, ducis Oppaviae, pro ipso et successo- ribus suis, quod habent legitime ad altare praenominatum.10 In cuius rei testimonium et robur omnium praemissorum sigilla nostra propria, vide- licet ducis Wenceslai praenominati et civium oppaviensium de nostro scitu et man dato praesentibus subimpressa. Datum Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo,11 feria in festo s. Nicolai confessoris.12 85 1452, duben 23. Opava. — Vilém, kníže opavský, dává opav- skému měštanu Mikuláši Dreymandlovi souhlas ke zřízení na- dace u oltáře sv. Trojice v kostele Panny Marie v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. IX. 3. Opis: Kop. A, fol. 154—155, čís. AAAA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 23. ledna 1631. Kop. B, str. 294—296, čís. AAAA. Tiller, Pozůstalost, sv. V, 74—75. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 568. Pečet: velká přívěsná pečet knížete ve vosku přirozené barvy, upro- střed obraz rytíře na koni v běhu, rytíř drží v pravé ruce meč, v levé štít, na hlavě má přilbici s dvěma rohy. Na okraji kruhový nápis: S. WILHELMI DUCIS ET DOMINI OPPAWIE. Na zadní straně malá pečet se štítem a přilbicí a nápsiem: S. WILHELMI DUCIS OPPAWIE. Kníže Vilém vyznává, že opavský měštan Mikuláš Dreyman- del zřídil v nové kapli v Opavě v sousedství knihovny oltář ke cti sv. Trojice, Panny Marie a sv. Matouše a k vydržování oltářníka zakoupil roční plat 10 kop grošů, a to 7 kop grošů na Jaroňově a 3 kopy na dvou masných krámech v Opavě, jak svědčí hlavní listy na tyto platy. Protože podobná ustanovení nemají bez výslovného souhlasu knížete plat- nosti, kníže na žádost Dreymandlovou potřebný souhlas uděluje a žádá olomouckého biskupa Jana Háza o prohlášení nadace za církevní obročí. Podací k oltáři má mít Dreymandel, po něm jeho manželka Mar- kéta a jejich řádní potomci, po vymření rodu má připadnout na opavská knížata. In den nahmen Gotis. Amen. Zu ewigen gedechtnisse. Wir Wilhalm, 10) O podací k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána viz čís. 19. 11) Desítky a jednotky v udání letopočtu scházejí, takže není možno provést přesné vročení. Kromě toho není ani přesně zjištěno úmrtí knížete Václava. Někteří za jeho úmrtní rok uvádějí r. 1445, jiní opět 1452. (Wolný, Kirchl. Top. IV. 201). Proto jsem tuto listinu položil až k nejzazšímu možnému termínu. 12) Sv. Mikuláše je 6. prosince. 38
ribus reservato pro ipsorum posse, scilicet cum praevalere poterint et sol- verint praenominatas decem marcas graves grossorum pragensium, numeri et pagamenti praemissorum, totaliter et integre altaristae altaris praeno- minati, pro tempore tunc existente, cum omnibus censibus retentis pro termino praeallegato, ex tunc talis emptio census in praenominata domo non erit ulteris valitura, reservato etiam iure patronatus illustris ducis Wilhelmi, fratris nostri carissimi, ducis Oppaviae, pro ipso et successo- ribus suis, quod habent legitime ad altare praenominatum.10 In cuius rei testimonium et robur omnium praemissorum sigilla nostra propria, vide- licet ducis Wenceslai praenominati et civium oppaviensium de nostro scitu et man dato praesentibus subimpressa. Datum Oppaviae anno Domini millesimo quadringentesimo,11 feria in festo s. Nicolai confessoris.12 85 1452, duben 23. Opava. — Vilém, kníže opavský, dává opav- skému měštanu Mikuláši Dreymandlovi souhlas ke zřízení na- dace u oltáře sv. Trojice v kostele Panny Marie v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. IX. 3. Opis: Kop. A, fol. 154—155, čís. AAAA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Domi- nackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 23. ledna 1631. Kop. B, str. 294—296, čís. AAAA. Tiller, Pozůstalost, sv. V, 74—75. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 568. Pečet: velká přívěsná pečet knížete ve vosku přirozené barvy, upro- střed obraz rytíře na koni v běhu, rytíř drží v pravé ruce meč, v levé štít, na hlavě má přilbici s dvěma rohy. Na okraji kruhový nápis: S. WILHELMI DUCIS ET DOMINI OPPAWIE. Na zadní straně malá pečet se štítem a přilbicí a nápsiem: S. WILHELMI DUCIS OPPAWIE. Kníže Vilém vyznává, že opavský měštan Mikuláš Dreyman- del zřídil v nové kapli v Opavě v sousedství knihovny oltář ke cti sv. Trojice, Panny Marie a sv. Matouše a k vydržování oltářníka zakoupil roční plat 10 kop grošů, a to 7 kop grošů na Jaroňově a 3 kopy na dvou masných krámech v Opavě, jak svědčí hlavní listy na tyto platy. Protože podobná ustanovení nemají bez výslovného souhlasu knížete plat- nosti, kníže na žádost Dreymandlovou potřebný souhlas uděluje a žádá olomouckého biskupa Jana Háza o prohlášení nadace za církevní obročí. Podací k oltáři má mít Dreymandel, po něm jeho manželka Mar- kéta a jejich řádní potomci, po vymření rodu má připadnout na opavská knížata. In den nahmen Gotis. Amen. Zu ewigen gedechtnisse. Wir Wilhalm, 10) O podací k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána viz čís. 19. 11) Desítky a jednotky v udání letopočtu scházejí, takže není možno provést přesné vročení. Kromě toho není ani přesně zjištěno úmrtí knížete Václava. Někteří za jeho úmrtní rok uvádějí r. 1445, jiní opět 1452. (Wolný, Kirchl. Top. IV. 201). Proto jsem tuto listinu položil až k nejzazšímu možnému termínu. 12) Sv. Mikuláše je 6. prosince. 38
Strana 39
von Gotis gnaden herczug zu Troppaw mit unsern geerbin und nochkome- ligen, vorkundigen mit diesem briefe vor allen ... dasz der erberweise Niclasz Dreymandel,1 burgere zu Troppaw unser lieber getrauer, Gotte dem almechtigen zu lobe, seiner werden Mutter Jungfrau Maria zu dinste, allen lieben heyligen zu ere, seiner und allir seiner vorfarn und elder zelen zu troste und zelikeit irhoben, gestift und gemacht hot einen alter in der pharre zu Unser liebin Frauen in der neuen capellen zu Troppaw bey libraria,2 in der eren der heiligen Dreyfeldikeit, der Jungfrauen Maria, sante (!) Mathej des czwelfboten und evangelisten und allir lieben heiligen benümet. Zu demselbigen alter obenbenant hot er geschicket ierlichen ewigen czinsz dem alterherren, der iczunder den alter belist und in seiner phlege haldet und eingegebin ist, und allen seinen nachcomeligen alterherrn desselbigen alters czehen marg czinses. die sie gebrauchen und notczen sullen noch irer notdorft, die er von uns in sotczung und vorschreibung hot, nemblichen zu Jarnaw,3 sieben marg schwere czinses an eyn fierdung, und uf czwen fleichbenken zu Troppaw drey mark und ein fierdung, die alle jehre iehrlichen gegebin, gericht und beczalt sullen werden uf ire gewonliche tage noch dem, alsz 1) Mikuláš Dreymandel, měštan a purkmistr opavský, vzpomíná se v letech 1440—1452. R. 1440 pohnal Dreymandel Ješka z Klimkovit z 32 kop grošů pro rukojemství (KPO I, 27 — Kapras I, 32, č. 302). R. 1441 vyznávají Jan a Oneš z Lukavce, Šibřid z Bobulusk, Mikuláš z Veltgrub, Jan Zoubek ze Zdětína a Franěk z Hartmanova, že Mikuláš Dreymandel, měštan opavský, má za městskou radou olomouckou roční plat 10 kop grošů, který mu byl již po 35 roků zadržován a za který on nyní žádá náhradu 100 kop grošů (Parsch, Das Stadt-Archiv, str. 17, č. 155). R. 1448 pohoní kníže Vilém Ješka z Klimkovic ze 400 kop grošů, že je slíbil za pana Janka Fulneckého za peníze Dreymandlovi, měšče- nínu našiemu a toho nesplnil (KPO 1, 49v — Kapras I, 48, č. 462). Téhož roku si vypůjčil kníže Vilém od Dreymandla nějaké peníze [Zukal, měštané). V dubnu r. 1452 koupil 10 kop grošů ročního platu na Jaroňově a na 2 masných krámech v Opavě k oltáři sv. Trojice v kapli při kostele Panny Marie v Opavě, nově od něho fundované (zde), avšak nedlouho po té, již v květnu téhož roku, se o něm mluví jako o zemřelém (viz čís. 86). 2) Libraria, tj. knihovna, je místnost při kostele Panny Marie, již se nyní užívá za sakristii. Bohužel o obsahu této knihovny nemáme žádných zpráv. Že vedle potřebných kostelních knih (misálů, antifonářů, graduálů atd.l, tam byly chovány také jiné knihy, je samozřejmé. 3) Jaroňov, též Jarohňov, Jarohněv (něm. Jernau, dnes polsky Jaroniow), patřil od nejstarších dob k johanitské komendě v Hrobníkách, u níž se připo- míná poprvé r. 1308 [Kopetzky, Reg. 195). V dílčích listech z r. 1377 se uvádí pod jménem Jernow (CDS VI, 200—201, Prasek, Program 1890, str. 211. Ves zůstala potom trvale klášterním zbožím. R. 1536 vycházelo odtud hrobnické komendě za 22 zl. 28 gr. ročního platu U. Svátek, Visitace, str. 4). Z titulu vrchního práva postoupil kníže Vilém r. 1452 své platy na Jaroňově Mikuláši Dreymandlovi jako nadaci k oltáři sv. Trojice u Panny Marie v Opavě. (Zde). S vydáváním platu však byly stálé potíže. Již r. 1484 domáhal se oltářník M. Michal platů z Jaroňova před církevním soudem v Olomouci (Soudní akta konsistoře olomoucké, fol. 37v) a r. 1523 pohnal oltářník Jiřík Toštava hrobnického komtura k zemskému právu do Opavy, že „lidem svým jarohňov- ským, což od starodávna předkům dávali, dávati brání“ (SAOp I. kniha pam. fol 84). O výsledku se nedovídáme. 39
von Gotis gnaden herczug zu Troppaw mit unsern geerbin und nochkome- ligen, vorkundigen mit diesem briefe vor allen ... dasz der erberweise Niclasz Dreymandel,1 burgere zu Troppaw unser lieber getrauer, Gotte dem almechtigen zu lobe, seiner werden Mutter Jungfrau Maria zu dinste, allen lieben heyligen zu ere, seiner und allir seiner vorfarn und elder zelen zu troste und zelikeit irhoben, gestift und gemacht hot einen alter in der pharre zu Unser liebin Frauen in der neuen capellen zu Troppaw bey libraria,2 in der eren der heiligen Dreyfeldikeit, der Jungfrauen Maria, sante (!) Mathej des czwelfboten und evangelisten und allir lieben heiligen benümet. Zu demselbigen alter obenbenant hot er geschicket ierlichen ewigen czinsz dem alterherren, der iczunder den alter belist und in seiner phlege haldet und eingegebin ist, und allen seinen nachcomeligen alterherrn desselbigen alters czehen marg czinses. die sie gebrauchen und notczen sullen noch irer notdorft, die er von uns in sotczung und vorschreibung hot, nemblichen zu Jarnaw,3 sieben marg schwere czinses an eyn fierdung, und uf czwen fleichbenken zu Troppaw drey mark und ein fierdung, die alle jehre iehrlichen gegebin, gericht und beczalt sullen werden uf ire gewonliche tage noch dem, alsz 1) Mikuláš Dreymandel, měštan a purkmistr opavský, vzpomíná se v letech 1440—1452. R. 1440 pohnal Dreymandel Ješka z Klimkovit z 32 kop grošů pro rukojemství (KPO I, 27 — Kapras I, 32, č. 302). R. 1441 vyznávají Jan a Oneš z Lukavce, Šibřid z Bobulusk, Mikuláš z Veltgrub, Jan Zoubek ze Zdětína a Franěk z Hartmanova, že Mikuláš Dreymandel, měštan opavský, má za městskou radou olomouckou roční plat 10 kop grošů, který mu byl již po 35 roků zadržován a za který on nyní žádá náhradu 100 kop grošů (Parsch, Das Stadt-Archiv, str. 17, č. 155). R. 1448 pohoní kníže Vilém Ješka z Klimkovic ze 400 kop grošů, že je slíbil za pana Janka Fulneckého za peníze Dreymandlovi, měšče- nínu našiemu a toho nesplnil (KPO 1, 49v — Kapras I, 48, č. 462). Téhož roku si vypůjčil kníže Vilém od Dreymandla nějaké peníze [Zukal, měštané). V dubnu r. 1452 koupil 10 kop grošů ročního platu na Jaroňově a na 2 masných krámech v Opavě k oltáři sv. Trojice v kapli při kostele Panny Marie v Opavě, nově od něho fundované (zde), avšak nedlouho po té, již v květnu téhož roku, se o něm mluví jako o zemřelém (viz čís. 86). 2) Libraria, tj. knihovna, je místnost při kostele Panny Marie, již se nyní užívá za sakristii. Bohužel o obsahu této knihovny nemáme žádných zpráv. Že vedle potřebných kostelních knih (misálů, antifonářů, graduálů atd.l, tam byly chovány také jiné knihy, je samozřejmé. 3) Jaroňov, též Jarohňov, Jarohněv (něm. Jernau, dnes polsky Jaroniow), patřil od nejstarších dob k johanitské komendě v Hrobníkách, u níž se připo- míná poprvé r. 1308 [Kopetzky, Reg. 195). V dílčích listech z r. 1377 se uvádí pod jménem Jernow (CDS VI, 200—201, Prasek, Program 1890, str. 211. Ves zůstala potom trvale klášterním zbožím. R. 1536 vycházelo odtud hrobnické komendě za 22 zl. 28 gr. ročního platu U. Svátek, Visitace, str. 4). Z titulu vrchního práva postoupil kníže Vilém r. 1452 své platy na Jaroňově Mikuláši Dreymandlovi jako nadaci k oltáři sv. Trojice u Panny Marie v Opavě. (Zde). S vydáváním platu však byly stálé potíže. Již r. 1484 domáhal se oltářník M. Michal platů z Jaroňova před církevním soudem v Olomouci (Soudní akta konsistoře olomoucké, fol. 37v) a r. 1523 pohnal oltářník Jiřík Toštava hrobnického komtura k zemskému právu do Opavy, že „lidem svým jarohňov- ským, což od starodávna předkům dávali, dávati brání“ (SAOp I. kniha pam. fol 84). O výsledku se nedovídáme. 39
Strana 40
dieselbigen brief, die sie obir sulche czinse habin, clerlichen aussagen und ausweisen, uns demutchlich bittende, dasz wir zu sulchem zelegerete und der egenanten czinse dem alter zufugunge unsern willen, gunst, be- stetigung doruber geruchten zutun. Desz habin wir getraue, willige dinste und vleissige bete angesehen des obgenanten Niclosz Dreymandelsz und dasz wir auch Gotes dinst lieber meren wollen denn dasz wir den sturen und widern sulden, und habin mit wolbedochten muete und vorgehabtem rote zu sulchir schickunge und desselbigen zelegeretis vermachung unser gunst, willen und vollwort darczu getan und bestetigen, bewaren und gebin in macht diesis briefis in allir mosse, alsz dieselbige czinszebriefe dasz inhalden und aussagen, als vornemelichen, dasz dasselbige alterlehen zustehet und zustehen sal dem obgenanten Dreymandeln, Margaretha, seiner hausfrauen, iren geerbin und rechten nachcomelingen. Were esz obir sache, dasz sie mit iren geerbin und rechten nachcomelingen ver- schiden von diesem leben, so sal dasz lehen alter widr zulehen an uns, unsire geerbin und nachkomelinge komen, doch also bescheidenlichen, dasz esie denselbigen alter und lehen nyemanden geben noch vorleihen sullen, alleine den troppischin statkindern. Und derselbige alterherre, der iczunder ist ader hernoch sein wirt, selbis personlich bey dem alter zu Troppaw wonhofte sein und den belesen alle wochen eyn messe umb die stifter des obgenanten alters, also ferne sie der czinse gebrauchen, doch unschedlichen unser ablosung an sulchen czinszen. Und biten den eren- wirdigen in Gote vater herren Johannes,4 bischofen zu Olmutcz, odir seine ambtslute in geistlichen wirdikeit, dasz sie sulche czinsze obin genant wollen zufugen, incorporiren, bestetigen und confirmiren zu zele- gerete noch geistlichen orderung, dem ongenanten alter in allirmosse, alsz obgeschriben stehet. Desz zu orkunde und grosser sicherheitwille habin wir diesen brief mit unsern grossen sigel lassen vorsigeln. Der ge- gebin ist zu Troppaw am Sontag sante Georgii,5 noch Christi geburt tausent vierhundert und dornoch in dem czwe und funfczigen jore. 86 1452, květen 25. Opava. — Markéta, vdova po Mikuláši Dreymandlovi, opavském měštanu, zakládá nadaci u oltáře sv. Tro jice v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 72—73v, čís. CC.— Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 14. listopadu 1630. Kop. B. str. 150—153, čís. CC. Středovský, Apohrapohrum sv. VII. str. 186—187. Regest: (potvrzení Rehoře z Pankova]: Kopetzky, Reg. 570. Markéta Dreymandlová vyznává, že její manžel měl v úmyslu zříditi nadaci při oltáři sv. Trojice, avšak dříve nežli tak mohl učinit, ze- 4) Míní se Jan XII. Ház z Brna. Pocházel z měšťanské rodiny brněnské. r. 1444 byl zvolen olomouckým proboštem, zastával také úřad generálního vikáře, r. 1450 zvolen biskupem. Zemřel r. 1454 a je pochován na dómě v Olo- mouci. (Katalog 1949, str. 34). 5) Sv. Jiří je 23. dubna. 40
dieselbigen brief, die sie obir sulche czinse habin, clerlichen aussagen und ausweisen, uns demutchlich bittende, dasz wir zu sulchem zelegerete und der egenanten czinse dem alter zufugunge unsern willen, gunst, be- stetigung doruber geruchten zutun. Desz habin wir getraue, willige dinste und vleissige bete angesehen des obgenanten Niclosz Dreymandelsz und dasz wir auch Gotes dinst lieber meren wollen denn dasz wir den sturen und widern sulden, und habin mit wolbedochten muete und vorgehabtem rote zu sulchir schickunge und desselbigen zelegeretis vermachung unser gunst, willen und vollwort darczu getan und bestetigen, bewaren und gebin in macht diesis briefis in allir mosse, alsz dieselbige czinszebriefe dasz inhalden und aussagen, als vornemelichen, dasz dasselbige alterlehen zustehet und zustehen sal dem obgenanten Dreymandeln, Margaretha, seiner hausfrauen, iren geerbin und rechten nachcomelingen. Were esz obir sache, dasz sie mit iren geerbin und rechten nachcomelingen ver- schiden von diesem leben, so sal dasz lehen alter widr zulehen an uns, unsire geerbin und nachkomelinge komen, doch also bescheidenlichen, dasz esie denselbigen alter und lehen nyemanden geben noch vorleihen sullen, alleine den troppischin statkindern. Und derselbige alterherre, der iczunder ist ader hernoch sein wirt, selbis personlich bey dem alter zu Troppaw wonhofte sein und den belesen alle wochen eyn messe umb die stifter des obgenanten alters, also ferne sie der czinse gebrauchen, doch unschedlichen unser ablosung an sulchen czinszen. Und biten den eren- wirdigen in Gote vater herren Johannes,4 bischofen zu Olmutcz, odir seine ambtslute in geistlichen wirdikeit, dasz sie sulche czinsze obin genant wollen zufugen, incorporiren, bestetigen und confirmiren zu zele- gerete noch geistlichen orderung, dem ongenanten alter in allirmosse, alsz obgeschriben stehet. Desz zu orkunde und grosser sicherheitwille habin wir diesen brief mit unsern grossen sigel lassen vorsigeln. Der ge- gebin ist zu Troppaw am Sontag sante Georgii,5 noch Christi geburt tausent vierhundert und dornoch in dem czwe und funfczigen jore. 86 1452, květen 25. Opava. — Markéta, vdova po Mikuláši Dreymandlovi, opavském měštanu, zakládá nadaci u oltáře sv. Tro jice v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 72—73v, čís. CC.— Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 14. listopadu 1630. Kop. B. str. 150—153, čís. CC. Středovský, Apohrapohrum sv. VII. str. 186—187. Regest: (potvrzení Rehoře z Pankova]: Kopetzky, Reg. 570. Markéta Dreymandlová vyznává, že její manžel měl v úmyslu zříditi nadaci při oltáři sv. Trojice, avšak dříve nežli tak mohl učinit, ze- 4) Míní se Jan XII. Ház z Brna. Pocházel z měšťanské rodiny brněnské. r. 1444 byl zvolen olomouckým proboštem, zastával také úřad generálního vikáře, r. 1450 zvolen biskupem. Zemřel r. 1454 a je pochován na dómě v Olo- mouci. (Katalog 1949, str. 34). 5) Sv. Jiří je 23. dubna. 40
Strana 41
mřel a jí ve své poslední vůli přikázal, aby jeho úmysl uskutečnila. Proto zřizuje při oltáři sv. Trojice, jejím zemřelým manželem zbudováněm v nové kapli, přiléhající knihovně, nadaci ročních 10 kop grošů za spásu svého manžela. Oltářník bude povinnen bydlet v Opavě a každý týden sloužit jednu mši o sv. Trojici, jednu za zemřelé zakladatele a jednu jakou bude chtít a má se ve všem přizpůsobit ostatním oltářníkům, hlavně pokud se týká účasti na průvodech a slavnostních bohoslužbách. Podací si na dožití vyhražuje pro sebe, po její smrti podle vůle jejího manžela má přejít na příbuzenstvo, po vymření rodu však na knížete Viléma a jeho potomky, který ke zřízení nadace dal svůj souhlas. Žádá proto olomouckého biskupa Jana Háza, aby tuto nadaci přijal a potvrdil a zřídil z ní u jmenova- ného oltáře církevní obročí a jmenoval Jana Bílého (Weissa?), kněze olomoucké diecése, oltářníkem. Pečet k listu na její žádost přitiskla měst- ská rada opavská. A Řehoř z Pankova, zástupce provinciála řádu Panny Marie jerusalemské, komtur a plebán v Opavě, dal ke zří- zení nadace souhlas. Opava, 25. května 1452. In nomine Domini. Amen ... Ego Margareta, relicta olim Nico- lai Dreymandl,1 civis oppaviensis, praesentis chirographi tenore notum facio universis, quod providus Nicolaus Dreymandl, civis oppavien- sis praedictus, olim maritus meus dilectus, dum in humanis ageret, zelo fidei et purae devotionis tervore accensus ad laudem sanctae et individuae Trinitatis Patris et Filii et Spiritus sancti, intemeratae Virginis Mariae, Gerulae Domini nostri Jesu Christi, sancti Matthiae apostoli et evange- listae atque honore omnium sanctorum quandam altaris donationen et fundationen praeconcepit fiendam et instituendam, verum quidem hora brevissima et mortis praeventus aviditate, suam ipsius voluntatem, prout optabat, minime deduxit neque deducere potuit ad effectum, suae nihilo- minus voluntatis executionem mihi singulari confidentia et unica spe, quam in me absque nota, sed inconfracte invenit et est expertus, com- misit tanquam superstiti sui corporis parti mediae, praemissam suam voluntatem et vota complere et perficere effective. Ego igitur ipsius, nedum viventis, sed defuncti, votis praeconceptis ac mandatis parens, in remedium animarum, ipsius scilicet Nicolai Dreymandl, olim mariti mei perdilecti, nec non meae, amicorum et progenitorum eius et meorum, de bonis veris et iuste per ipsum et me acqusitis ac per eundem derelictis, quin imo incommissis, pleno iure ad altare sub titulo sanctae et individuae Trinitatis Patris et Filii et Spiritus sancti, ut praetactum est, per prae- fatum Nicolaum Dreymandel extructum, fabricatum et aedificatum circa ecclesiam parochialem illibatae Virginis Mariae in civitate oppaviensi ac in nova capella,2 contigua liberariae locatum, et pro ipsius 1) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 2) Na oltáři této kaple býval až do nedávna tabulový obraz, představující sv. Trojici, jehož umělecko-historický rozbor uveřejnil Albert Kutal (A. Kutal, Obraz sv. Trojice v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, VMO 40/1935. str. 70—74. Tamtéž v příloze mezi str. 68 a 69 je obraz reprodukován). Autor, který neznal zde uveřejněných listin čís. 85 a 86, prohlašuje, že obraz nemohl vzniknout před třetí čtvrtí 15. stol., pravděpodobně však ještě později. Na základě našich listin však možno dobu jeho vzniku určit velmi přesně, a to patrně r. 1451, neboť je nepravděpodobno, že by bylo přistoupeno k založení fundace, dokud nebyla kaple a oltář v ní řádně vybaven. 41
mřel a jí ve své poslední vůli přikázal, aby jeho úmysl uskutečnila. Proto zřizuje při oltáři sv. Trojice, jejím zemřelým manželem zbudováněm v nové kapli, přiléhající knihovně, nadaci ročních 10 kop grošů za spásu svého manžela. Oltářník bude povinnen bydlet v Opavě a každý týden sloužit jednu mši o sv. Trojici, jednu za zemřelé zakladatele a jednu jakou bude chtít a má se ve všem přizpůsobit ostatním oltářníkům, hlavně pokud se týká účasti na průvodech a slavnostních bohoslužbách. Podací si na dožití vyhražuje pro sebe, po její smrti podle vůle jejího manžela má přejít na příbuzenstvo, po vymření rodu však na knížete Viléma a jeho potomky, který ke zřízení nadace dal svůj souhlas. Žádá proto olomouckého biskupa Jana Háza, aby tuto nadaci přijal a potvrdil a zřídil z ní u jmenova- ného oltáře církevní obročí a jmenoval Jana Bílého (Weissa?), kněze olomoucké diecése, oltářníkem. Pečet k listu na její žádost přitiskla měst- ská rada opavská. A Řehoř z Pankova, zástupce provinciála řádu Panny Marie jerusalemské, komtur a plebán v Opavě, dal ke zří- zení nadace souhlas. Opava, 25. května 1452. In nomine Domini. Amen ... Ego Margareta, relicta olim Nico- lai Dreymandl,1 civis oppaviensis, praesentis chirographi tenore notum facio universis, quod providus Nicolaus Dreymandl, civis oppavien- sis praedictus, olim maritus meus dilectus, dum in humanis ageret, zelo fidei et purae devotionis tervore accensus ad laudem sanctae et individuae Trinitatis Patris et Filii et Spiritus sancti, intemeratae Virginis Mariae, Gerulae Domini nostri Jesu Christi, sancti Matthiae apostoli et evange- listae atque honore omnium sanctorum quandam altaris donationen et fundationen praeconcepit fiendam et instituendam, verum quidem hora brevissima et mortis praeventus aviditate, suam ipsius voluntatem, prout optabat, minime deduxit neque deducere potuit ad effectum, suae nihilo- minus voluntatis executionem mihi singulari confidentia et unica spe, quam in me absque nota, sed inconfracte invenit et est expertus, com- misit tanquam superstiti sui corporis parti mediae, praemissam suam voluntatem et vota complere et perficere effective. Ego igitur ipsius, nedum viventis, sed defuncti, votis praeconceptis ac mandatis parens, in remedium animarum, ipsius scilicet Nicolai Dreymandl, olim mariti mei perdilecti, nec non meae, amicorum et progenitorum eius et meorum, de bonis veris et iuste per ipsum et me acqusitis ac per eundem derelictis, quin imo incommissis, pleno iure ad altare sub titulo sanctae et individuae Trinitatis Patris et Filii et Spiritus sancti, ut praetactum est, per prae- fatum Nicolaum Dreymandel extructum, fabricatum et aedificatum circa ecclesiam parochialem illibatae Virginis Mariae in civitate oppaviensi ac in nova capella,2 contigua liberariae locatum, et pro ipsius 1) O Mikuláši Dreymandlovi viz čís. 85, pozn. 1. 2) Na oltáři této kaple býval až do nedávna tabulový obraz, představující sv. Trojici, jehož umělecko-historický rozbor uveřejnil Albert Kutal (A. Kutal, Obraz sv. Trojice v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, VMO 40/1935. str. 70—74. Tamtéž v příloze mezi str. 68 a 69 je obraz reprodukován). Autor, který neznal zde uveřejněných listin čís. 85 a 86, prohlašuje, že obraz nemohl vzniknout před třetí čtvrtí 15. stol., pravděpodobně však ještě později. Na základě našich listin však možno dobu jeho vzniku určit velmi přesně, a to patrně r. 1451, neboť je nepravděpodobno, že by bylo přistoupeno k založení fundace, dokud nebyla kaple a oltář v ní řádně vybaven. 41
Strana 42
ministri sive rectoris, praesentis et futuri, ac suorum legitime succes- sorum sustentatione fundavi et dotavi, fundo et doto praesentium sub vi- gore ac eidem altario tituli memorati fundato et dotato decem marcas annui redditus singulis annis perpetuis temporibus dandum et solvendum, prout in literis desuper confectis plenius continetur et est expressum,5... ita tamen, quod onera per ipsum altaristam, qui pro tempore fuerit, haec serventur: primo ut residentiam habeat corporalem in civitate oppaviensi et singulis septimanis sive hebdomadis unam missam de sancta Trinitate, alteram pro ipsis fundatoribus defunctis, tertiam vero de quocunque voluerit cum maiori devotione sibi a Deo inspirata tenebitur peragere, quousque de censu percipiendo usus fuerit, pro ut hoc etiam aliquomodo illustris principis et domini domini Wilhelmi, ducis Oppaviae, con- sensu in se decernitur continere.4 Altarista etiam, qui pro tempore fuerit, habebit se in omnibus et singulis caeteris altaristis ecclesiae supradictae in processionibus et interesse divinis penitus conformare. Ius vero patro- natus et praesentandi mihi reservo ad tempora vitae meae, meque dece- dente volo iuxta praefati Nicolai, mariti carissimi, dispositionem quod ad haeredes et successores nostros legitimos devolvatur, nobis vero omni- bus et singulis decedentibus et nullo superstite remanente, iuspatronatus saepedicti altaris habet et debet devolvi ad memoratum illustrem prin- cipem et dominum ducem Wilhelmum oppaviensem, dominum meum gra- tiosum, et successores legitimos, illud perpetue habituros. Supplico igitur omni cum reverentia et sincera humilitate vestrae reverendae Paternitati. Pater reverende, Domine mi gratiose, episcope olomucensis, hanc dicti Nicolai Dreymandl, mariti mei dilecti, iam defuncti, et meam nudam, simplicem tamen et devotam praefati altaris dispositionen, ordinationem et dotationem acceptare et auctorisare, ratificare et approbare ipsumque altare in beneficium ecclesiasticum erigere ac census supradictos eidem altario inviscerare, appropriare et incorporare ad saepedictum altare iuxta saepedicti Nicolai, mariti mei, vota sua atque mea. Discretum virum do- minum Johannem Album,5 vestrae diocesis praesbyterum, capellanum suum et meum fidelem, vita et moribus decenter approbatum, in quem deduxi et praesentibus deduco intentionem praesentandi et in Dei nomine praesento, investire et confirmare dignemini gratiose, ad laudem et glo- riam Dei omnipotentis, augmentum cultus divini ac in salutem fidelium animarum. Et si ex mea simplicitate aliqui forent defectus, illos dignetur Vestra reverenda Paternitas pie corrigere et supplere. Et ut praemissa omnia et singula robur perpetuum valeant firmius obtinere, ad preces meas instantes prudentes magister civium, consules et iurati civitatis Oppaviae sigillum dictae civitatis praesentibus appenderunt. Et ego Gregorius de Bankow,6 beatae Mariae Virginis pro- fessus, domus hierosolilitanae per Bohemiam et Moraviam provincialatus locumtenens, commendator et plebanus in Oppavia, ad preces tam rationabiles quam devotas ipsius Margaretae, mulieris et dominae memoratae, et ad praemissa, prout superius expressantur, meum praebui et dedi ac praesentibus praebeo et do consensum pariter et assensum. 3) Viz čís. 85. 4) Souhlas knížete Viléma se nedochoval. 5) Jan Albus (Bílý — Weiss ?) odjinud neznám. 6) O Řehoři z Pankova, opavskému plebánu a zástupci provinciála řádu německých rytířů viz čís. 81, pozn. 1. 42
ministri sive rectoris, praesentis et futuri, ac suorum legitime succes- sorum sustentatione fundavi et dotavi, fundo et doto praesentium sub vi- gore ac eidem altario tituli memorati fundato et dotato decem marcas annui redditus singulis annis perpetuis temporibus dandum et solvendum, prout in literis desuper confectis plenius continetur et est expressum,5... ita tamen, quod onera per ipsum altaristam, qui pro tempore fuerit, haec serventur: primo ut residentiam habeat corporalem in civitate oppaviensi et singulis septimanis sive hebdomadis unam missam de sancta Trinitate, alteram pro ipsis fundatoribus defunctis, tertiam vero de quocunque voluerit cum maiori devotione sibi a Deo inspirata tenebitur peragere, quousque de censu percipiendo usus fuerit, pro ut hoc etiam aliquomodo illustris principis et domini domini Wilhelmi, ducis Oppaviae, con- sensu in se decernitur continere.4 Altarista etiam, qui pro tempore fuerit, habebit se in omnibus et singulis caeteris altaristis ecclesiae supradictae in processionibus et interesse divinis penitus conformare. Ius vero patro- natus et praesentandi mihi reservo ad tempora vitae meae, meque dece- dente volo iuxta praefati Nicolai, mariti carissimi, dispositionem quod ad haeredes et successores nostros legitimos devolvatur, nobis vero omni- bus et singulis decedentibus et nullo superstite remanente, iuspatronatus saepedicti altaris habet et debet devolvi ad memoratum illustrem prin- cipem et dominum ducem Wilhelmum oppaviensem, dominum meum gra- tiosum, et successores legitimos, illud perpetue habituros. Supplico igitur omni cum reverentia et sincera humilitate vestrae reverendae Paternitati. Pater reverende, Domine mi gratiose, episcope olomucensis, hanc dicti Nicolai Dreymandl, mariti mei dilecti, iam defuncti, et meam nudam, simplicem tamen et devotam praefati altaris dispositionen, ordinationem et dotationem acceptare et auctorisare, ratificare et approbare ipsumque altare in beneficium ecclesiasticum erigere ac census supradictos eidem altario inviscerare, appropriare et incorporare ad saepedictum altare iuxta saepedicti Nicolai, mariti mei, vota sua atque mea. Discretum virum do- minum Johannem Album,5 vestrae diocesis praesbyterum, capellanum suum et meum fidelem, vita et moribus decenter approbatum, in quem deduxi et praesentibus deduco intentionem praesentandi et in Dei nomine praesento, investire et confirmare dignemini gratiose, ad laudem et glo- riam Dei omnipotentis, augmentum cultus divini ac in salutem fidelium animarum. Et si ex mea simplicitate aliqui forent defectus, illos dignetur Vestra reverenda Paternitas pie corrigere et supplere. Et ut praemissa omnia et singula robur perpetuum valeant firmius obtinere, ad preces meas instantes prudentes magister civium, consules et iurati civitatis Oppaviae sigillum dictae civitatis praesentibus appenderunt. Et ego Gregorius de Bankow,6 beatae Mariae Virginis pro- fessus, domus hierosolilitanae per Bohemiam et Moraviam provincialatus locumtenens, commendator et plebanus in Oppavia, ad preces tam rationabiles quam devotas ipsius Margaretae, mulieris et dominae memoratae, et ad praemissa, prout superius expressantur, meum praebui et dedi ac praesentibus praebeo et do consensum pariter et assensum. 3) Viz čís. 85. 4) Souhlas knížete Viléma se nedochoval. 5) Jan Albus (Bílý — Weiss ?) odjinud neznám. 6) O Řehoři z Pankova, opavskému plebánu a zástupci provinciála řádu německých rytířů viz čís. 81, pozn. 1. 42
Strana 43
Quare etiam in fidem praemissorum sigillum domus ordinis oppaviensis praesentibus est appensum. Datum Oppaviae ipso die sancti Urbani martyris atque pontificis." anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo secundo. 87 1452, říjen 16. Opava. — Vilém, kníže opavský, zakládá nadacr při oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě. Originál. senazi. Opis: Liber erectionum v SAK, rkp. A 1, fol. 244—245. SAK, A IVa 4/2. prostý opis ze XVI. stol. SAB, Bočkova sbírka č. 3335. Regest: Kopetzky — Zukal, Reg. str. 164—165. Kníže Vilém vyznává, že založil u oltáře Zmrtvýchvstátní Páně ve stejnojmenné kapli na hřbitově v Opavě při staré věži nadací ročních 10 kop grošů, pojištěných na Polance, za svého otce knížete Přemka, jeho manželku Kateřinu, za své sestry Guttu a Marii za svou manželku Salomenu, její rodiče Půtu z Častolovic a Annu z Koldic a rovněž za své sestry Hedviku, abatyši ve Střelíně a Ka- teřinu, paní na Jičíně. K úřadu oltářníka navrhuje svého kaplana Petra Frölicha. Oltářníci budou povinni sloužit týdně tři mše, a to v neděli o Zmrtvýchvstání Páně, v pondělí za zemřelé, třetí podle libosti. Žádá olomouckého biskupa Jana Háza, aby tuto nadaci potvrdil a prohlásil za církevní obročí. In den namen Gotis. Amen. Zu ewigen gedechtnisse. Wir Wilhelm, von Gotis gnaden herczug und herre zu Troppaw, mit unsern geerbin und nachkomelingen, vorkundigen mit diesem briefe allen leuten, die iczunder sint odir zukonftlich werden, dass wir, des czeitlichen gutis vorgenglich- keit angesehen, habim und dirkennen, dass unser naturlich leiblich wesen gar swach und kurz ist auf dieser erden betracht(e)nde, was wir iczunder bey gesunden leibe alhie gutis tuen, die weile wier des macht habin, dass in ewikeit irfinden werden, mit gutem vorgehabtem rate unser manne und diener, bey gesunden leibe, mit gutir vernunft unbetwungen, unbe- trogen, unsern vater zeliger gedechtnisse herczog Przemken,1 unser mutter frauen Katherina,2 freuelein Gritte,3 unser swestir gutis ge- dechnisse, der frauen Maria,4 der got gnade, von der das auch er be- 7) Sv. Urbana je 25. května. 1) Kníže Přemek zemřel 28. září 1433. Viz o něm čís. 14, pozn. 2. 2) Kateřina, dcera Bolka III., knížete nechvalínského, první man- želka knížete Přemka, zemřela 23. dubna 1422. — Viz Kopetzky, Zur Gesch. str. 49. 3) Gutta, sestra knížete Viléma, byla provdána za hraběte Jiřího ze Svatého Jiří a Pezinku. R. 1441 žádal její manžel knížata o vydání podílu z otcovského dědictví. Zemřela před r. 1446. (Kopetzky, Zur Gesch. str. 50). 4) V rodokmenu opavských Přemyslovců neznámá. 43
Quare etiam in fidem praemissorum sigillum domus ordinis oppaviensis praesentibus est appensum. Datum Oppaviae ipso die sancti Urbani martyris atque pontificis." anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo secundo. 87 1452, říjen 16. Opava. — Vilém, kníže opavský, zakládá nadacr při oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě. Originál. senazi. Opis: Liber erectionum v SAK, rkp. A 1, fol. 244—245. SAK, A IVa 4/2. prostý opis ze XVI. stol. SAB, Bočkova sbírka č. 3335. Regest: Kopetzky — Zukal, Reg. str. 164—165. Kníže Vilém vyznává, že založil u oltáře Zmrtvýchvstátní Páně ve stejnojmenné kapli na hřbitově v Opavě při staré věži nadací ročních 10 kop grošů, pojištěných na Polance, za svého otce knížete Přemka, jeho manželku Kateřinu, za své sestry Guttu a Marii za svou manželku Salomenu, její rodiče Půtu z Častolovic a Annu z Koldic a rovněž za své sestry Hedviku, abatyši ve Střelíně a Ka- teřinu, paní na Jičíně. K úřadu oltářníka navrhuje svého kaplana Petra Frölicha. Oltářníci budou povinni sloužit týdně tři mše, a to v neděli o Zmrtvýchvstání Páně, v pondělí za zemřelé, třetí podle libosti. Žádá olomouckého biskupa Jana Háza, aby tuto nadaci potvrdil a prohlásil za církevní obročí. In den namen Gotis. Amen. Zu ewigen gedechtnisse. Wir Wilhelm, von Gotis gnaden herczug und herre zu Troppaw, mit unsern geerbin und nachkomelingen, vorkundigen mit diesem briefe allen leuten, die iczunder sint odir zukonftlich werden, dass wir, des czeitlichen gutis vorgenglich- keit angesehen, habim und dirkennen, dass unser naturlich leiblich wesen gar swach und kurz ist auf dieser erden betracht(e)nde, was wir iczunder bey gesunden leibe alhie gutis tuen, die weile wier des macht habin, dass in ewikeit irfinden werden, mit gutem vorgehabtem rate unser manne und diener, bey gesunden leibe, mit gutir vernunft unbetwungen, unbe- trogen, unsern vater zeliger gedechtnisse herczog Przemken,1 unser mutter frauen Katherina,2 freuelein Gritte,3 unser swestir gutis ge- dechnisse, der frauen Maria,4 der got gnade, von der das auch er be- 7) Sv. Urbana je 25. května. 1) Kníže Přemek zemřel 28. září 1433. Viz o něm čís. 14, pozn. 2. 2) Kateřina, dcera Bolka III., knížete nechvalínského, první man- želka knížete Přemka, zemřela 23. dubna 1422. — Viz Kopetzky, Zur Gesch. str. 49. 3) Gutta, sestra knížete Viléma, byla provdána za hraběte Jiřího ze Svatého Jiří a Pezinku. R. 1441 žádal její manžel knížata o vydání podílu z otcovského dědictví. Zemřela před r. 1446. (Kopetzky, Zur Gesch. str. 50). 4) V rodokmenu opavských Přemyslovců neznámá. 43
Strana 44
kompt, uns unser liebin gemahel frauen Salomee,5 herczogyn zu Trop- paw, irren vater herren Puotha von Czastolowicz,6 dem Got gnade, frauen Anna von Goditcz," irer mutter, unsern geerbin und unsern zelen zu selikeyt und vorgebung unser misseteten, Gote dem almechtigen zu dienste, Jungfraue Maria, seiner werden Mutter zu ere und allen heiligen zu lobe, habin wir gestift und von neuer inhabin und gebauet ein capellen in der pfarkirchen. Unser lieben Frauen zu Troppaw uf dem kirchhof gegen dem convent odir schule bey dem grosem turm,8 und die selbige capelle sal geweihet werden in eren Sepuchri Domini und der alter darin uf der Stendung unsers Herren und dorzu zu lobe und eren Unsir lieben Frauen Snehefeir.9 Presentacionis Marie, sancte Magdalene, Otilie, sancte Kose [(?) und Wenceslai, Procopii. Und zu der selbigen capellen und alter obgenant habin wier benümet, gereichet und gegebin benemen reichen und gebin czehen swerer marg czinses guter behmischer grossen uf unsern gute und dorfe in unserm 5) Salomena, manželka knížete Viléma, byla dcerou Půty z Často- lovic (viz pozn. další). Po jeho smrti zabrala veškeré dědictví po něm jeho manželka Anna z Koldic (viz pozn. 7), avšak kníže Vilém zvedl na dě- dictví nároky své manželky a r. 1443 mu bylo přiděleno knížectví münster berské. Za života Vilémova slyšíme o ní málo; po jeho smrti někdy r. 1452 zůstala ještě nějakou dobu v Opavě, kde jí také bylo r. 1453 na dílu knížete Viléma zapsáno 200 kop grošů ročního platu [Kopetzky, Zur Gesch. Pří- loha II, str. 105). Pozdější její osudy jsou neznámy. Zemřela r. 1486. (Poznámka Zukalova v Kopetzkého, Zur Gesch. str. 110 v knihovně SAOp). 6) Půta z Častolovic pocházel z mocného panského rodu v Čechách. Byl synem Půty z Častolovic a jeho manželky kněžny Anny Osvě- timské. Při smrti otcově (asi 1402) byl ještě nezletilý a jeho poručnicí byla do opětného provdání za Alexandra Litevského jeho matka, potom (asi od r. 1411) Jan Puška z Kunštátu. Od r. 1409 sedal již na zem- ském soudu, r. 1411 byl v Kostnici, od r. 1420 patřil ke straně katolické, s níž r. 1421 bojoval u Chotěboře, r. 1423 u Hradce Králové, r. 1427 u Prahy, r. 1428 u Nisy. Pobýval často na dvoře krále Zigmunda jako jeho věrný stoupenec a býval od něho pověřován důležitými úkoly ve veřejných potřebách. Za to se mu dostalo bohatých výsluh. R. 1429 mu bylo kromě hradů Potsštejna a Albrechtic zapsáno knížectví münsterberské a hrabství kladské, kde dokonce razil vlastní minci. Zemřel r. 1435 jako poslední mužský potomek svého rodu. Jeho manželkou byla Anna z Koldic (viz další pozn.]), s níž měl tři dcery: Salomenu, provdanou za opavského knížete Viléma (viz čís. 5), Annu, provdanou za Oldřicha z Hazmburka a Kateřinu, později manželku Jana z Hazmburka (viz OSN V, str. 883). 7) Anna z Koldic, dcera Albrechta z Koldic, měla za prvního manžela Půtu z Častolovic, po jeho smrti r. 1435 se provdala znovu za Hynka Krušinu z Lichtenburka. Po smrti prvního manžela zabrala celý jeho majetek a dcery se musely na ní domáhati věna soudní cestou. (OSN XIV. str. 541). 8) Kaple stála na hřbitově proti velké věží a byla zrušena r. 1784. (Krontka jarního úřadu u Panny Marie v Opavě, str. 33). 9) Panny Marie Sněžné. 44
kompt, uns unser liebin gemahel frauen Salomee,5 herczogyn zu Trop- paw, irren vater herren Puotha von Czastolowicz,6 dem Got gnade, frauen Anna von Goditcz," irer mutter, unsern geerbin und unsern zelen zu selikeyt und vorgebung unser misseteten, Gote dem almechtigen zu dienste, Jungfraue Maria, seiner werden Mutter zu ere und allen heiligen zu lobe, habin wir gestift und von neuer inhabin und gebauet ein capellen in der pfarkirchen. Unser lieben Frauen zu Troppaw uf dem kirchhof gegen dem convent odir schule bey dem grosem turm,8 und die selbige capelle sal geweihet werden in eren Sepuchri Domini und der alter darin uf der Stendung unsers Herren und dorzu zu lobe und eren Unsir lieben Frauen Snehefeir.9 Presentacionis Marie, sancte Magdalene, Otilie, sancte Kose [(?) und Wenceslai, Procopii. Und zu der selbigen capellen und alter obgenant habin wier benümet, gereichet und gegebin benemen reichen und gebin czehen swerer marg czinses guter behmischer grossen uf unsern gute und dorfe in unserm 5) Salomena, manželka knížete Viléma, byla dcerou Půty z Často- lovic (viz pozn. další). Po jeho smrti zabrala veškeré dědictví po něm jeho manželka Anna z Koldic (viz pozn. 7), avšak kníže Vilém zvedl na dě- dictví nároky své manželky a r. 1443 mu bylo přiděleno knížectví münster berské. Za života Vilémova slyšíme o ní málo; po jeho smrti někdy r. 1452 zůstala ještě nějakou dobu v Opavě, kde jí také bylo r. 1453 na dílu knížete Viléma zapsáno 200 kop grošů ročního platu [Kopetzky, Zur Gesch. Pří- loha II, str. 105). Pozdější její osudy jsou neznámy. Zemřela r. 1486. (Poznámka Zukalova v Kopetzkého, Zur Gesch. str. 110 v knihovně SAOp). 6) Půta z Častolovic pocházel z mocného panského rodu v Čechách. Byl synem Půty z Častolovic a jeho manželky kněžny Anny Osvě- timské. Při smrti otcově (asi 1402) byl ještě nezletilý a jeho poručnicí byla do opětného provdání za Alexandra Litevského jeho matka, potom (asi od r. 1411) Jan Puška z Kunštátu. Od r. 1409 sedal již na zem- ském soudu, r. 1411 byl v Kostnici, od r. 1420 patřil ke straně katolické, s níž r. 1421 bojoval u Chotěboře, r. 1423 u Hradce Králové, r. 1427 u Prahy, r. 1428 u Nisy. Pobýval často na dvoře krále Zigmunda jako jeho věrný stoupenec a býval od něho pověřován důležitými úkoly ve veřejných potřebách. Za to se mu dostalo bohatých výsluh. R. 1429 mu bylo kromě hradů Potsštejna a Albrechtic zapsáno knížectví münsterberské a hrabství kladské, kde dokonce razil vlastní minci. Zemřel r. 1435 jako poslední mužský potomek svého rodu. Jeho manželkou byla Anna z Koldic (viz další pozn.]), s níž měl tři dcery: Salomenu, provdanou za opavského knížete Viléma (viz čís. 5), Annu, provdanou za Oldřicha z Hazmburka a Kateřinu, později manželku Jana z Hazmburka (viz OSN V, str. 883). 7) Anna z Koldic, dcera Albrechta z Koldic, měla za prvního manžela Půtu z Častolovic, po jeho smrti r. 1435 se provdala znovu za Hynka Krušinu z Lichtenburka. Po smrti prvního manžela zabrala celý jeho majetek a dcery se musely na ní domáhati věna soudní cestou. (OSN XIV. str. 541). 8) Kaple stála na hřbitově proti velké věží a byla zrušena r. 1784. (Krontka jarního úřadu u Panny Marie v Opavě, str. 33). 9) Panny Marie Sněžné. 44
Strana 45
furstentum zu Troppaw gelegen, nemlichen zu Polanka,10 an der zeiten kegen Holzeyn,11 gelegen, also dass die selbigen gebauer die iczunder sint oder hernachmois werden zukomentlichin von jare zu fore zu ewigen geczeiten uf diese genante czeite richten und gebin sullen anhebende. dass ist vierdhalb marg uf weinachten nehiste zukomftig, wenn denn die weinachtoner zu gelde geschlagen sint, und dem siebenhalb marg uf Michaelis,12 dornoch am nechsten folgende und die uf ire czerung, schaden und ebeteuir ken Troppaw antworten dem ersamen herren Petr Fro- lich,13 unserm caplan und allem seynen nachfolgern und der selbigen capelle besitczern und des selbigen altirs herren nachkomelingen nemli- chen also, dass der obgenante herr Petir und alle seyne nachkomelinge 10) Polanka patřila od dávných dob pánům z Kravař, avšak v prame- nech přichází teprve r. 1424, kdy Jan z Kravař zajistil své manželce opavské kněžně Anně kromě jiných titulů také na Polance roční důchod 13 kop 24 gr., na Stachovi v Polance 53 gr. a na Martinu 4 1/2 věr- dunku grošů, kteréžto věno bylo jí r. 1431 znovu zapsáno do zemských desk (ZDO I, 1 — Kapras II, 12, č. 1). Někdy v téže době zapsal Beneš z Kra- vař na 20 lánech v Polance na straně od Třebovic roční plat 20 kop- grošů Janu z Čížové, zvanému též Čečovec a ten r. 1431 vzdal tento plat své manželce Maně z Bařic jako věnnou zástavu (ZDOp I, 3 — Kapras II, 15, č. 16). Po smrti svého manžela vzala Mana r. 1411 syna Zigmunda na stupek na své věno na Polance (KPOp I, 41v — Kapras I, 42, č. 411), A když se téhož roku vdala po druhé za Jana Donáta z Vel- ké Polomi, vzdala mu své věno a on jí za to napsal 200 kop grošů na Velké Polomi vzdala mu své věno a on jí za to zapsal 200 kop grošů na Velké Pólomi a na dvoře tamtéž (ZDO I, 31 — Kapras II, 46, čís. 136, 137). Ani s druhým manželem nežila Mana dlouho a vdala se znovu a r. 1451 pohnalo Petra z Velké Polomi, že její nebožtík manžel a jeho bratr pobrali jejímu sirotku jeho statek v Polance a on jí to nechce nahradit. (KPOp 1, 55 v — Kapras I, 53, č. 495). Oplátkou na to ohlásil Petr Donát své ná- roky na Polanku, avšak Mana proti němu tvrdila, že ona má na Polance právo, protože má tam svoje svobodné věno (KPOp I, 58 — Kapras I, 55, č. 514, 515). A aby došla snadněji svého práva, vzala na spolek na své věno v Polance kněžnu Salomenu (ZDOp II, 4 — Kapras II, 60, č. 12). Ta spor vyhrála a r. 1452 daroval kníže Vilém, Salomenin manžel, 10 kop grošů ročního platu na Polance k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě [zde). R. 1461 vzdala kněžna Salomena své právo na Polance Mikuláši a Václavu z Vladěnína, avšak neškodno záduší, které tam bylo zapsáno (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 58). R. 1464 ohlašoval Mikuláš z Vladěnína před zemským právem opav- ským, že koupil Polanku a vyzýval všechny, aby se přihlásili se svými nároky (KPOp II, 28 — Kapras II, 90, č. 189). Tím byla Polanka připojena k Bílovci. ale později byla prodána Hynku z Vrbna na Klimkovicích. Jeho dědic Jan z Vrbna na Vel. Heralticích ji prodal někdy kolem r. 1558 Hanuši Sedlnickému z Choltic a ten ji držel až do své smrti r. 1573 (viz čís. 137, pozn. 6]. Ten také krátce po ujetí vyplatil na Polance váznoucí plat k oltáři Zmrtvýchvstání Páně složením 300 kop grošů do rukou městské rady opavské jako patronce oltáře (viz čís. 137). Tento výkup potvrdil r. 1562 Ferdinand II. (Viz čís. 138). 11) To je směrem k Hlučínu. 12) Sv. Michala je 29. září. 13) Petr Frölich, knížecí kaplan a oltářník Zmrtvýchvstání Páně v Opavě viz čís. 73, pozn. 5. 45
furstentum zu Troppaw gelegen, nemlichen zu Polanka,10 an der zeiten kegen Holzeyn,11 gelegen, also dass die selbigen gebauer die iczunder sint oder hernachmois werden zukomentlichin von jare zu fore zu ewigen geczeiten uf diese genante czeite richten und gebin sullen anhebende. dass ist vierdhalb marg uf weinachten nehiste zukomftig, wenn denn die weinachtoner zu gelde geschlagen sint, und dem siebenhalb marg uf Michaelis,12 dornoch am nechsten folgende und die uf ire czerung, schaden und ebeteuir ken Troppaw antworten dem ersamen herren Petr Fro- lich,13 unserm caplan und allem seynen nachfolgern und der selbigen capelle besitczern und des selbigen altirs herren nachkomelingen nemli- chen also, dass der obgenante herr Petir und alle seyne nachkomelinge 10) Polanka patřila od dávných dob pánům z Kravař, avšak v prame- nech přichází teprve r. 1424, kdy Jan z Kravař zajistil své manželce opavské kněžně Anně kromě jiných titulů také na Polance roční důchod 13 kop 24 gr., na Stachovi v Polance 53 gr. a na Martinu 4 1/2 věr- dunku grošů, kteréžto věno bylo jí r. 1431 znovu zapsáno do zemských desk (ZDO I, 1 — Kapras II, 12, č. 1). Někdy v téže době zapsal Beneš z Kra- vař na 20 lánech v Polance na straně od Třebovic roční plat 20 kop- grošů Janu z Čížové, zvanému též Čečovec a ten r. 1431 vzdal tento plat své manželce Maně z Bařic jako věnnou zástavu (ZDOp I, 3 — Kapras II, 15, č. 16). Po smrti svého manžela vzala Mana r. 1411 syna Zigmunda na stupek na své věno na Polance (KPOp I, 41v — Kapras I, 42, č. 411), A když se téhož roku vdala po druhé za Jana Donáta z Vel- ké Polomi, vzdala mu své věno a on jí za to napsal 200 kop grošů na Velké Polomi vzdala mu své věno a on jí za to zapsal 200 kop grošů na Velké Pólomi a na dvoře tamtéž (ZDO I, 31 — Kapras II, 46, čís. 136, 137). Ani s druhým manželem nežila Mana dlouho a vdala se znovu a r. 1451 pohnalo Petra z Velké Polomi, že její nebožtík manžel a jeho bratr pobrali jejímu sirotku jeho statek v Polance a on jí to nechce nahradit. (KPOp 1, 55 v — Kapras I, 53, č. 495). Oplátkou na to ohlásil Petr Donát své ná- roky na Polanku, avšak Mana proti němu tvrdila, že ona má na Polance právo, protože má tam svoje svobodné věno (KPOp I, 58 — Kapras I, 55, č. 514, 515). A aby došla snadněji svého práva, vzala na spolek na své věno v Polance kněžnu Salomenu (ZDOp II, 4 — Kapras II, 60, č. 12). Ta spor vyhrála a r. 1452 daroval kníže Vilém, Salomenin manžel, 10 kop grošů ročního platu na Polance k oltáři Zmrtvýchvstání Páně v Opavě [zde). R. 1461 vzdala kněžna Salomena své právo na Polance Mikuláši a Václavu z Vladěnína, avšak neškodno záduší, které tam bylo zapsáno (ZDOp II, 10 — Kapras II, 67, č. 58). R. 1464 ohlašoval Mikuláš z Vladěnína před zemským právem opav- ským, že koupil Polanku a vyzýval všechny, aby se přihlásili se svými nároky (KPOp II, 28 — Kapras II, 90, č. 189). Tím byla Polanka připojena k Bílovci. ale později byla prodána Hynku z Vrbna na Klimkovicích. Jeho dědic Jan z Vrbna na Vel. Heralticích ji prodal někdy kolem r. 1558 Hanuši Sedlnickému z Choltic a ten ji držel až do své smrti r. 1573 (viz čís. 137, pozn. 6]. Ten také krátce po ujetí vyplatil na Polance váznoucí plat k oltáři Zmrtvýchvstání Páně složením 300 kop grošů do rukou městské rady opavské jako patronce oltáře (viz čís. 137). Tento výkup potvrdil r. 1562 Ferdinand II. (Viz čís. 138). 11) To je směrem k Hlučínu. 12) Sv. Michala je 29. září. 13) Petr Frölich, knížecí kaplan a oltářník Zmrtvýchvstání Páně v Opavě viz čís. 73, pozn. 5. 45
Strana 46
alter herren des selbigen alters in eygenen personen bey dem obgenanten alter zu Troppaw bleyben und stehen sullen und alle wochen ewiklich uf dem selbigen alter drey messe lesen, am Sonntag de resurrectione Domini unsers Herren uf der Stendung, am Montag defunctorum umb der Stifter zele zelikeit, die dritte messe noch seynem willen, worczu er gnade habin wirt. Were es abir sache, dass an dem Sonntag ein solenne fest gefile, so sal der alter herre und besiczer des selbigen alters an eynen andern tag in der wochen von der uf der Stendung eine messe dirfullen und lesen. Und der selbige alter herre obingennat und alle seyne nachkommelinge sullen von dem comptor, der do iczunder ist odir her- noch seyn wirt, in keyner weyse hocher beschweret seyn denn als eyn ander alterherre, die auch an der selbigen pfarkirchen alter halden. Were es obir sache, dass die obgenante gebauer odir szinsleute des obgenante [1) dorfis sulchin czins uf die obgenante czinstage am gar odir an eynem teyle zugeben unachtsam und vorseumlich weren, so gebin wir den erwir- digen in Gote vater und herren herr Johannes, bischof zu Olomucz odir seynen amptleuten in seyner pfage folle und gantze macht in kraft dies briefis, so sie von dem obgeschrieben alter herren und allen seynen nachkomelingen vormanet werden, dass sie die zu bezolunge und inbren- gunge sulcher vorholdener und versessener czinse mit geystlichen gerichte und bey dem banne twingen und darzubringen mogen, also ofte des not geschehe und bedorfinde were, uf dass ja unser stift und zelegerete vor- gang habe. Dobey globin wir die obgenante alter herren und besiczer des selbigen alters mit sampt unsern geerbin und nachkomelingen und unsern amptleuten ewiglichen zulassen en doryn keyn infal, ingrief noch irrung zutun bey unserm furstlichen guten treuen. Und bitten den obgenanten herren N., bischof zu Olomucz, odir seyne vicarien in geystlichem, dass sie die obgenanten czehen marg czinses in allen rechtin schrieften, puncten, clauseln und artikeln, als obingeschrieben stehet, wollen incor- poriren, befestigen und mit iren schrieftin und sigeln bestetigen, confirmi- ren und zufugen zu geystlichkeyt nach irer gewohnheit, doch uns, unsern geerbin und allen unsern nachkomelingen das lehen des obgenanten alters behaldende und zufugende iure presentandi zu ewikeit. Auch schofin wir obgenanter herczug Wilhalm, dass unser liebin swesterin der hochgebornen furstyn freulin Hedwig,14 ebtyssin zu Strelin und freulin Katherina, erblingyn zu Troppaw und frauen zu Ticzin,15 ir gedechtnise sal seynt in sulchen guten teten, messen und allir bete teylhaftigen werden sollen, beyde am leben und auch am tode gleichir weise als unser selbir. Des zu orkunde grossir sicherkeit und festhaldung allir obingeschribener stucke zu ewikeit habin wir diesen brief mit unserm grossen sigel lassen vorsigeln und anhangen. Der gegebin ist zu Troppaw am Montag sante [!) Galli,16 nach Christi geburt tausint vir- hundert und der nach ozwe und funfzigisten jare. 14) Hedvika, abatyše ve Střelíně, uvádí se v této hodnosti k r. 1457 (Zukalův přípisek v Kopetzkého Zur Gesch., str. 110 v knihovně SAOp]. 15) Kateřina, dcera Vilémova, provdala se za Jana z Cimburka na Jičíně. Viz Kopetzky, Zur Gesch., str. 50. 16) Sv. Havla je 16. října. 46
alter herren des selbigen alters in eygenen personen bey dem obgenanten alter zu Troppaw bleyben und stehen sullen und alle wochen ewiklich uf dem selbigen alter drey messe lesen, am Sonntag de resurrectione Domini unsers Herren uf der Stendung, am Montag defunctorum umb der Stifter zele zelikeit, die dritte messe noch seynem willen, worczu er gnade habin wirt. Were es abir sache, dass an dem Sonntag ein solenne fest gefile, so sal der alter herre und besiczer des selbigen alters an eynen andern tag in der wochen von der uf der Stendung eine messe dirfullen und lesen. Und der selbige alter herre obingennat und alle seyne nachkommelinge sullen von dem comptor, der do iczunder ist odir her- noch seyn wirt, in keyner weyse hocher beschweret seyn denn als eyn ander alterherre, die auch an der selbigen pfarkirchen alter halden. Were es obir sache, dass die obgenante gebauer odir szinsleute des obgenante [1) dorfis sulchin czins uf die obgenante czinstage am gar odir an eynem teyle zugeben unachtsam und vorseumlich weren, so gebin wir den erwir- digen in Gote vater und herren herr Johannes, bischof zu Olomucz odir seynen amptleuten in seyner pfage folle und gantze macht in kraft dies briefis, so sie von dem obgeschrieben alter herren und allen seynen nachkomelingen vormanet werden, dass sie die zu bezolunge und inbren- gunge sulcher vorholdener und versessener czinse mit geystlichen gerichte und bey dem banne twingen und darzubringen mogen, also ofte des not geschehe und bedorfinde were, uf dass ja unser stift und zelegerete vor- gang habe. Dobey globin wir die obgenante alter herren und besiczer des selbigen alters mit sampt unsern geerbin und nachkomelingen und unsern amptleuten ewiglichen zulassen en doryn keyn infal, ingrief noch irrung zutun bey unserm furstlichen guten treuen. Und bitten den obgenanten herren N., bischof zu Olomucz, odir seyne vicarien in geystlichem, dass sie die obgenanten czehen marg czinses in allen rechtin schrieften, puncten, clauseln und artikeln, als obingeschrieben stehet, wollen incor- poriren, befestigen und mit iren schrieftin und sigeln bestetigen, confirmi- ren und zufugen zu geystlichkeyt nach irer gewohnheit, doch uns, unsern geerbin und allen unsern nachkomelingen das lehen des obgenanten alters behaldende und zufugende iure presentandi zu ewikeit. Auch schofin wir obgenanter herczug Wilhalm, dass unser liebin swesterin der hochgebornen furstyn freulin Hedwig,14 ebtyssin zu Strelin und freulin Katherina, erblingyn zu Troppaw und frauen zu Ticzin,15 ir gedechtnise sal seynt in sulchen guten teten, messen und allir bete teylhaftigen werden sollen, beyde am leben und auch am tode gleichir weise als unser selbir. Des zu orkunde grossir sicherkeit und festhaldung allir obingeschribener stucke zu ewikeit habin wir diesen brief mit unserm grossen sigel lassen vorsigeln und anhangen. Der gegebin ist zu Troppaw am Montag sante [!) Galli,16 nach Christi geburt tausint vir- hundert und der nach ozwe und funfzigisten jare. 14) Hedvika, abatyše ve Střelíně, uvádí se v této hodnosti k r. 1457 (Zukalův přípisek v Kopetzkého Zur Gesch., str. 110 v knihovně SAOp]. 15) Kateřina, dcera Vilémova, provdala se za Jana z Cimburka na Jičíně. Viz Kopetzky, Zur Gesch., str. 50. 16) Sv. Havla je 16. října. 46
Strana 47
88 1452, březen 27. Opava. — Vilém, kníže opavský, potvrzuje věnování vsi Chvalikovic k oltáři sv. Jana Kř. v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Originál: schází. Opis: (překlad českého originálu do němčiny) v kronice farního úřadu v Hradci, str. 16. Regest: Kopetzky, Reg. 567. Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 71—72. Kníže Vilém vyznává, že prodal ves Chvalikovice za 80 zl. paní Klimkovské, a ta věnovala na nadaci při oltáři sv. Jana Kř. u sv. Vojtěcha v Opavě. Oltářník má být povínnen sloužit týdně tři mše za zakladatelku a ostatní dobrodince. Kníže dává k věnování souhlas a žádá olomouckého biskupa Jana Háza za potvrzení. In nahmen Gottes. Amen ... Wier Wilhelm, von Gottes gnaden, fürst zu Troppau, sambt unsern erben un nachkommen bekennen mit diesem brief in gemein vor allermänniglichen, der ihn siehet oder aber lesende hören wird, dass wier verkauft haben und in kraft dieses briefs verkaufen das oder unser gut Chvalikowitz,1 mit aller seiner zuge- 1) Chvalikovice patřily od nejstarších dob ke zboží hradeckému. Protože toto panství neměnilo své majitele, nemáme pro starší dobu o Chvali- kovicích zpráv. Později však byla ves zastavována. Tak r. 1444 kníže Václav a jeho syn Hanuš prodali svou vlastní ves Chvalikovice se vším příslušen- stvím Mikuláši Bohučovskému, Janu, jeho bratru a Markétě, jeho sestře, za 140 zl. s právem výkupu do dvou let. Při tom se připomínalo, že lidé chvalikovští mají právo brát v hradeckých lesích dřevo stavební i pa- livové (MAOp XV 2 — 1). Toto právo pustil Chvalikovským někdy po r. 1433 kníže Václav, oni však byli za to povinni odvádět knížeti lesní oves (SAOp 1. kn. pam. f. 227). R. 1452 prodal kníže Vilém Chvalikovice dědičně blíže ne- označené paní Klimkovské (viz pozn. 2) za 80 kop grošů a současně jí dovolil, aby mohla Chvalikovice postoupit jako nadaci k oltáři sv. Jana Křtitele v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Oltářník, jímž byl tehdy kněz Ha- nuš — patrně Jan z Úpice, knížecí písař — měl býti povinnen sloužit týdně tři mše na úmysl zakladatelky a ostatních dobrodinců. Kníže si však vyhradil další odvádění lovčího ovsa jako uznávání vrchního práva knížecího nad vsí (zde). Ves potom patřila oltářníkům, z nichž však známe jen Meli- chara Prusa, písaře knížete Kazimíra, v letech 1527 — asi 1535; viz J. Zukal, Český kostel a česká škola v Staré Opavě, VMO 15/1907, (str. 63 —64). Oltářníkem sv. Jana Kř. byl snad také Jiří Košťál, který bývá na- zýván farářem u sv. Jiří (tamtéž str. 64—65). Jeho nástupcem se stal Pavel Fingermann, farář hradecký a děkan kraje opavského, čímž připadly Chvalikovice na čas k faře hradecké. Po prvé se s jeho jménem ve spojení s Chvalikovicemi shledáváme r. 1538, kdy ho Mikuláš Leskovský z Červené Lhoty pohoní, že mu nechce postavit svých lidí z Chvalikovic ke svědomí, zejména Michala Kopečka a jeho syna Jakuba, chvali- kovského fojta (Půh. op. IX, 50v). Tehdy však také nastaly mezi zá- stavním držitelem Hradce Friedrichem Četrysem a hradeckým 47
88 1452, březen 27. Opava. — Vilém, kníže opavský, potvrzuje věnování vsi Chvalikovic k oltáři sv. Jana Kř. v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Originál: schází. Opis: (překlad českého originálu do němčiny) v kronice farního úřadu v Hradci, str. 16. Regest: Kopetzky, Reg. 567. Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 71—72. Kníže Vilém vyznává, že prodal ves Chvalikovice za 80 zl. paní Klimkovské, a ta věnovala na nadaci při oltáři sv. Jana Kř. u sv. Vojtěcha v Opavě. Oltářník má být povínnen sloužit týdně tři mše za zakladatelku a ostatní dobrodince. Kníže dává k věnování souhlas a žádá olomouckého biskupa Jana Háza za potvrzení. In nahmen Gottes. Amen ... Wier Wilhelm, von Gottes gnaden, fürst zu Troppau, sambt unsern erben un nachkommen bekennen mit diesem brief in gemein vor allermänniglichen, der ihn siehet oder aber lesende hören wird, dass wier verkauft haben und in kraft dieses briefs verkaufen das oder unser gut Chvalikowitz,1 mit aller seiner zuge- 1) Chvalikovice patřily od nejstarších dob ke zboží hradeckému. Protože toto panství neměnilo své majitele, nemáme pro starší dobu o Chvali- kovicích zpráv. Později však byla ves zastavována. Tak r. 1444 kníže Václav a jeho syn Hanuš prodali svou vlastní ves Chvalikovice se vším příslušen- stvím Mikuláši Bohučovskému, Janu, jeho bratru a Markétě, jeho sestře, za 140 zl. s právem výkupu do dvou let. Při tom se připomínalo, že lidé chvalikovští mají právo brát v hradeckých lesích dřevo stavební i pa- livové (MAOp XV 2 — 1). Toto právo pustil Chvalikovským někdy po r. 1433 kníže Václav, oni však byli za to povinni odvádět knížeti lesní oves (SAOp 1. kn. pam. f. 227). R. 1452 prodal kníže Vilém Chvalikovice dědičně blíže ne- označené paní Klimkovské (viz pozn. 2) za 80 kop grošů a současně jí dovolil, aby mohla Chvalikovice postoupit jako nadaci k oltáři sv. Jana Křtitele v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Oltářník, jímž byl tehdy kněz Ha- nuš — patrně Jan z Úpice, knížecí písař — měl býti povinnen sloužit týdně tři mše na úmysl zakladatelky a ostatních dobrodinců. Kníže si však vyhradil další odvádění lovčího ovsa jako uznávání vrchního práva knížecího nad vsí (zde). Ves potom patřila oltářníkům, z nichž však známe jen Meli- chara Prusa, písaře knížete Kazimíra, v letech 1527 — asi 1535; viz J. Zukal, Český kostel a česká škola v Staré Opavě, VMO 15/1907, (str. 63 —64). Oltářníkem sv. Jana Kř. byl snad také Jiří Košťál, který bývá na- zýván farářem u sv. Jiří (tamtéž str. 64—65). Jeho nástupcem se stal Pavel Fingermann, farář hradecký a děkan kraje opavského, čímž připadly Chvalikovice na čas k faře hradecké. Po prvé se s jeho jménem ve spojení s Chvalikovicemi shledáváme r. 1538, kdy ho Mikuláš Leskovský z Červené Lhoty pohoní, že mu nechce postavit svých lidí z Chvalikovic ke svědomí, zejména Michala Kopečka a jeho syna Jakuba, chvali- kovského fojta (Půh. op. IX, 50v). Tehdy však také nastaly mezi zá- stavním držitelem Hradce Friedrichem Četrysem a hradeckým 47
Strana 48
farářem spory o Chvalikovice, jejichž průběh blíže neznáme, které však byly narovnány komisaři r. 1552 v tom smyslu, že Četrys ponechal faráři vrchní právo nad Chvalikovicemi a Vehovicemi se vší spravedlností, vymínil si však, že Chvalikovští mají mu odvádět ročně 2 měř. ovsa a 2 slepice, jak tomu bylo odedávna (Farní kronika na Hradci, str. 20—21). Nové potíže byly, když r. 1556 zakázal Četrys Chvalikovickým kácet stavební dřevo a brát suché zvrá- cené dříví na topení (SAOp I. kniha pam. 227). Fingermann podržel oltář až do své smrti r. 1560. Jeho nástupcem se jmenováním městské rady stal asi Jiří Winkelmann, kněz podobojí, vlastně vyznavač augšpurské konfese. R. 1561 píše sice biskup Marek městské radě opavské, aby ho vybyla a místo něho přijala Jiřího Točila, syna opavského měšťana a druhého purk- mistra Tomáše Točila (viz čís. 137, pozn. 4), avšak městská rada ne- uposlechla. Biskup se potom snažil dostat tam nějakého Gintra, avšak opět marně. Městská rada trvala na svém kandidátu a žádala biskupa, aby ho vy- světil na kněze, neboť před tím dosáhl jáhenství (VMO 15/1907, str. 66, kde je otištěn v překladu přípis městské rady biskupovi v této věci). Co se dálo potom s oltářem a jeho oltářníkem nevíme, avšak někdy kolem r. 1565 zabrala městská rada Chvalikovice pro sebe a používala jejich důchodů, podobně jako důchodů ostatních oltářů, z části na vydržování učitelstva, z části na studijní stipendia, většinu důchodů však pohltily městské dluhy (tamtéž). Tak tomu bylo až do r. 1583, kdy na žádost M. Daniela Duciusa, olomouckého kanovníka a od roku 1576 hradeckého faráře (SAkroměříž, Kop. 13, fol. 60]. Rudolf II, nařídil Opavským, aby mu vydali oba oltáře, papež připojil obroči oltáře sv. Jana Kř. u sv. Jiří a oltáře Božího Těla v kostele Panny Marie v Opavě k faře hradecké, ti však neuposlechli a oltáře nevydali. Zatím v Hradci nastaly změny: R. 1584 postoupil císař Rudolf zámek a město Hradec Kašparu Pruskovské mu z Pruskova v dědičný majetek a r. 1586 zemřel farář Ducius. Při postupu Hradce bylo vloženo do zemských desk vše- chno příslušenství, mezi ním také fara a podací kostelní v Hradci „s vesm- cemi, jakožto ves Vejhovice, ves Milostovice s lidmi, mlejny, dvorem s rolemi, lukami k též faře od starodávna přináležejícími, s vrchním právem na vsech Kamenci a Chvalikovicemi a Vejhovicemi“ (Z po- zůstalostí Zukalovy). Pruskovský, informovaný patrně od Duciusa, obrátil se na císaře se žádostí, aby bylo učiněno zadost jeho nařízení z r. 1583 a aby byly faře hradecké od Opavských postoupeny oltáře se vším příslušenstvím. A kromě toho hlásil též Pruskovský císaři, že k faře hradecké patřili od sta- rodávna také obyvatelé Skřípova, nyní však jsou odtud odtrhováni, aby tomu bylo zamezeno. Císař 28. října 1584 vydal přísný rozkaz, aby se Opavští ve smyslu jeho prvního nařízení zachovali. Ale Opavští ani tentokrát ne- uposlechli a proto je císař příštího roku kárá a k odstranění různic mezi oběma stranami nařizuje komisaře. Než ani tento příkaz nepomohl a tak musel císař vydat r. 1587 přísný reces, aby panu Pruskovskému bylo učiněno zadost a provedením byl pověřen zemský hejtman Jan z Vrbna na Hlučíně. Teprve tehdy vydali Opavští oltář Božího těla ve farním kostele i s jeho listy. (Byly to: 1. Latinský list knížat Václava a Arnošta na plat na Oti- cích z r. 1441 (viz č. 68]; 2. List městské rady opavské na plat 5 kop grošů na Oticích k oltáři Božího těla z r. 1437 [viz čís. 55); 3. List knížete Viktorina na 3 kopy ročního platu z městských dávek (Geschosů), v Opavě z r. 1477 (nedochoval se]; 4. List Bratrstva Božího těla, jímž se zavazuje dávat k oltáři 1/2 kopy grošů ročního platu z r. 1459 (nedochoval se], Chvalikovice a listy k oltáři sv. Jana si však ponechali a vydali je teprve v r. 1597 na přísný příkaz císaře, avšak příslušenství oltářů si ještě i tehdy podrželi. Rovněž nevydali ani zadržených platů. Pruskovský se znovu domáhal u císaře a ten r. 1600 vydal Opavským příkaz, aby vydali také všechno příslušenství 48
farářem spory o Chvalikovice, jejichž průběh blíže neznáme, které však byly narovnány komisaři r. 1552 v tom smyslu, že Četrys ponechal faráři vrchní právo nad Chvalikovicemi a Vehovicemi se vší spravedlností, vymínil si však, že Chvalikovští mají mu odvádět ročně 2 měř. ovsa a 2 slepice, jak tomu bylo odedávna (Farní kronika na Hradci, str. 20—21). Nové potíže byly, když r. 1556 zakázal Četrys Chvalikovickým kácet stavební dřevo a brát suché zvrá- cené dříví na topení (SAOp I. kniha pam. 227). Fingermann podržel oltář až do své smrti r. 1560. Jeho nástupcem se jmenováním městské rady stal asi Jiří Winkelmann, kněz podobojí, vlastně vyznavač augšpurské konfese. R. 1561 píše sice biskup Marek městské radě opavské, aby ho vybyla a místo něho přijala Jiřího Točila, syna opavského měšťana a druhého purk- mistra Tomáše Točila (viz čís. 137, pozn. 4), avšak městská rada ne- uposlechla. Biskup se potom snažil dostat tam nějakého Gintra, avšak opět marně. Městská rada trvala na svém kandidátu a žádala biskupa, aby ho vy- světil na kněze, neboť před tím dosáhl jáhenství (VMO 15/1907, str. 66, kde je otištěn v překladu přípis městské rady biskupovi v této věci). Co se dálo potom s oltářem a jeho oltářníkem nevíme, avšak někdy kolem r. 1565 zabrala městská rada Chvalikovice pro sebe a používala jejich důchodů, podobně jako důchodů ostatních oltářů, z části na vydržování učitelstva, z části na studijní stipendia, většinu důchodů však pohltily městské dluhy (tamtéž). Tak tomu bylo až do r. 1583, kdy na žádost M. Daniela Duciusa, olomouckého kanovníka a od roku 1576 hradeckého faráře (SAkroměříž, Kop. 13, fol. 60]. Rudolf II, nařídil Opavským, aby mu vydali oba oltáře, papež připojil obroči oltáře sv. Jana Kř. u sv. Jiří a oltáře Božího Těla v kostele Panny Marie v Opavě k faře hradecké, ti však neuposlechli a oltáře nevydali. Zatím v Hradci nastaly změny: R. 1584 postoupil císař Rudolf zámek a město Hradec Kašparu Pruskovské mu z Pruskova v dědičný majetek a r. 1586 zemřel farář Ducius. Při postupu Hradce bylo vloženo do zemských desk vše- chno příslušenství, mezi ním také fara a podací kostelní v Hradci „s vesm- cemi, jakožto ves Vejhovice, ves Milostovice s lidmi, mlejny, dvorem s rolemi, lukami k též faře od starodávna přináležejícími, s vrchním právem na vsech Kamenci a Chvalikovicemi a Vejhovicemi“ (Z po- zůstalostí Zukalovy). Pruskovský, informovaný patrně od Duciusa, obrátil se na císaře se žádostí, aby bylo učiněno zadost jeho nařízení z r. 1583 a aby byly faře hradecké od Opavských postoupeny oltáře se vším příslušenstvím. A kromě toho hlásil též Pruskovský císaři, že k faře hradecké patřili od sta- rodávna také obyvatelé Skřípova, nyní však jsou odtud odtrhováni, aby tomu bylo zamezeno. Císař 28. října 1584 vydal přísný rozkaz, aby se Opavští ve smyslu jeho prvního nařízení zachovali. Ale Opavští ani tentokrát ne- uposlechli a proto je císař příštího roku kárá a k odstranění různic mezi oběma stranami nařizuje komisaře. Než ani tento příkaz nepomohl a tak musel císař vydat r. 1587 přísný reces, aby panu Pruskovskému bylo učiněno zadost a provedením byl pověřen zemský hejtman Jan z Vrbna na Hlučíně. Teprve tehdy vydali Opavští oltář Božího těla ve farním kostele i s jeho listy. (Byly to: 1. Latinský list knížat Václava a Arnošta na plat na Oti- cích z r. 1441 (viz č. 68]; 2. List městské rady opavské na plat 5 kop grošů na Oticích k oltáři Božího těla z r. 1437 [viz čís. 55); 3. List knížete Viktorina na 3 kopy ročního platu z městských dávek (Geschosů), v Opavě z r. 1477 (nedochoval se]; 4. List Bratrstva Božího těla, jímž se zavazuje dávat k oltáři 1/2 kopy grošů ročního platu z r. 1459 (nedochoval se], Chvalikovice a listy k oltáři sv. Jana si však ponechali a vydali je teprve v r. 1597 na přísný příkaz císaře, avšak příslušenství oltářů si ještě i tehdy podrželi. Rovněž nevydali ani zadržených platů. Pruskovský se znovu domáhal u císaře a ten r. 1600 vydal Opavským příkaz, aby vydali také všechno příslušenství 48
Strana 49
hörung, zusambt geakerten und ungeakerten ackern, mit zünsen, nach- zünsen, nutzungen, rechnungen, roboten und mit allem fürstlichen recht und herrlichkeit, uns alhier nichts ausgetzogen noch zubevorhalten, aus- serhalb den waldhaber, welchen sie uns, unseren erben und nach- kommen alle jahr vor die gewehr ausgeben sollen, umb eine genante summa geldes, nemblich umb 80 schok groschen, uns von der frau Klün- kowskin,2 gäntzlich bezahlet. Welches zuvorgenante dorf mit allen zünsen, genussen und nutzungen obgeschriebene frau sich und von den jenigen, welche darzu geholfen, vor ihre und auch ihren vorfahren seelen erlösung, mit unserer bewilligung und wissenschaft, zur seelen begängnus vermacht und vergeben haben zu dem altar s. Joannis des Tauffes und s. Mariae Magdalene in der Kirchen s. Adalbert,3 zu Troppau auf der oltářů a zadržené platy. A aby měl císař záruku, že jeho rozkazu bude uposlechnuto, nařídil, že mají před něho postavit tři nejpřednější členy měst- ská rady. A aby se nemohli vymlouvat, že nemají těchto věcí ve své moci. nařídil císař současně, zemskému hejtmanu otevřít truhly, posvátné věci vyňat a odvést panu Pruskovskému. Po obdržení rozkazu obrátila se městská rada na zemského hejtmana Albrechta Sedlnického z Choltic a stěžovala si mu na pana Pruskovského a dovozovala, že prý nebyla nikdy proti tomu vydat mu Chvalikovice, postoupit listy a vydávat platy, ale že pan Pruskovský žádá vydání platů od prvního rozkazu císaře, tj. od r. 1586 za 16 roků v celkové výši 388 zl. 27 gr. a kromě toho ještě plat z Jezdkovic a od některých měšťanů opavských za 13 roků ve výši 102 zl. 20 gr. Že se domáhala, aby jí oltář Božího těla byl ponechán, protože ho fundovali jejich předkové, avšak jejich žádost, že byla vyřízena teprve před 1 1/2 rokem v tom smyslu, že má zůstat při prvním rozhodnutí císaře, že tedy budou platit teprve od této doby. Císařem nařízená komise se sešla v dubnu 1601 a předala inventář oltářní panu Pruskovskému. (Všechny listy v pozůstalosti Zukalově). Tím připadly Chvalikovice k Hradci, nikoliv však faráři, nýbrž majiteli statku, který proto o ně vyvinul takové úsilí. Chvalikovice mu byly vloženy r. 1589 do zemských desk dědičně (ZDOp VIII) a napotom zůstaly součástí panství hradeckého. R. 1629 se sice městská rada domáhala navrácení Chvalikovic a svou žádost odůvodňovala tím, že oba oltáře byly panu Pruskovskému postoupeny i s jejich důchodem proto, že tehdy bylo město nekatolické, nyní však je opět katolické a není proto důvodu, aby mu nebyly oltáře vráceny (MAOp XV, 1—4), avšak jeho žádost vyzněla na prázdno. 2) Jedná se patrně o Elišku Tvorkovskou z Kravař, manželku Tasa z Bítova, který držel od r. 1451 Klimkovice, na nichž jí zapsal 300 kop grošů věna (ZDOp II, 4 — Kapras II. 61, č. 14). 3) Kostel sv. Vojtěcha (později sv. Jiří] na Dolním náměstí v Opavě byl zbudován někdy v XIII. stol. Za svůj původ vděčí patrně opavským kníža tům z rodu Přemyslovců, kteří ve Slezsku šířili úctu českých světců. První zmínka o něm je z r. 1429, kdy se připomíná kněz Havel z řádu německých rytířů, správce kostela sv. Vojtěcha v Opavě [Kopetzky, Reg. 437]. V kostele bylo postupně zřízeno a nadáno několik oltářů, z nichž první byl oltář sv. Jana Kř., nadaný r. 1452 paní Klimkovskou, jehož nadaci tvořila ves Chvalikovice (zde). Druhý oltář sv. Tomáše držel v letech 1461—1475 kněz Augustin, „ctihodný arcipryšt“, který se už r. 1461 domáhal před zem- ským právem ročního platu 2 kop grošů na Vřesině (KPOp I, 67 — Kapras I, 62, č. 562) a znovu r. 1475, kdy poháněl Žibřida z Velké Polomě o 2 kopy platu na Vřesině (KPOp I, 5 — Kapras I, 131, č. 20). Třetí 49
hörung, zusambt geakerten und ungeakerten ackern, mit zünsen, nach- zünsen, nutzungen, rechnungen, roboten und mit allem fürstlichen recht und herrlichkeit, uns alhier nichts ausgetzogen noch zubevorhalten, aus- serhalb den waldhaber, welchen sie uns, unseren erben und nach- kommen alle jahr vor die gewehr ausgeben sollen, umb eine genante summa geldes, nemblich umb 80 schok groschen, uns von der frau Klün- kowskin,2 gäntzlich bezahlet. Welches zuvorgenante dorf mit allen zünsen, genussen und nutzungen obgeschriebene frau sich und von den jenigen, welche darzu geholfen, vor ihre und auch ihren vorfahren seelen erlösung, mit unserer bewilligung und wissenschaft, zur seelen begängnus vermacht und vergeben haben zu dem altar s. Joannis des Tauffes und s. Mariae Magdalene in der Kirchen s. Adalbert,3 zu Troppau auf der oltářů a zadržené platy. A aby měl císař záruku, že jeho rozkazu bude uposlechnuto, nařídil, že mají před něho postavit tři nejpřednější členy měst- ská rady. A aby se nemohli vymlouvat, že nemají těchto věcí ve své moci. nařídil císař současně, zemskému hejtmanu otevřít truhly, posvátné věci vyňat a odvést panu Pruskovskému. Po obdržení rozkazu obrátila se městská rada na zemského hejtmana Albrechta Sedlnického z Choltic a stěžovala si mu na pana Pruskovského a dovozovala, že prý nebyla nikdy proti tomu vydat mu Chvalikovice, postoupit listy a vydávat platy, ale že pan Pruskovský žádá vydání platů od prvního rozkazu císaře, tj. od r. 1586 za 16 roků v celkové výši 388 zl. 27 gr. a kromě toho ještě plat z Jezdkovic a od některých měšťanů opavských za 13 roků ve výši 102 zl. 20 gr. Že se domáhala, aby jí oltář Božího těla byl ponechán, protože ho fundovali jejich předkové, avšak jejich žádost, že byla vyřízena teprve před 1 1/2 rokem v tom smyslu, že má zůstat při prvním rozhodnutí císaře, že tedy budou platit teprve od této doby. Císařem nařízená komise se sešla v dubnu 1601 a předala inventář oltářní panu Pruskovskému. (Všechny listy v pozůstalosti Zukalově). Tím připadly Chvalikovice k Hradci, nikoliv však faráři, nýbrž majiteli statku, který proto o ně vyvinul takové úsilí. Chvalikovice mu byly vloženy r. 1589 do zemských desk dědičně (ZDOp VIII) a napotom zůstaly součástí panství hradeckého. R. 1629 se sice městská rada domáhala navrácení Chvalikovic a svou žádost odůvodňovala tím, že oba oltáře byly panu Pruskovskému postoupeny i s jejich důchodem proto, že tehdy bylo město nekatolické, nyní však je opět katolické a není proto důvodu, aby mu nebyly oltáře vráceny (MAOp XV, 1—4), avšak jeho žádost vyzněla na prázdno. 2) Jedná se patrně o Elišku Tvorkovskou z Kravař, manželku Tasa z Bítova, který držel od r. 1451 Klimkovice, na nichž jí zapsal 300 kop grošů věna (ZDOp II, 4 — Kapras II. 61, č. 14). 3) Kostel sv. Vojtěcha (později sv. Jiří] na Dolním náměstí v Opavě byl zbudován někdy v XIII. stol. Za svůj původ vděčí patrně opavským kníža tům z rodu Přemyslovců, kteří ve Slezsku šířili úctu českých světců. První zmínka o něm je z r. 1429, kdy se připomíná kněz Havel z řádu německých rytířů, správce kostela sv. Vojtěcha v Opavě [Kopetzky, Reg. 437]. V kostele bylo postupně zřízeno a nadáno několik oltářů, z nichž první byl oltář sv. Jana Kř., nadaný r. 1452 paní Klimkovskou, jehož nadaci tvořila ves Chvalikovice (zde). Druhý oltář sv. Tomáše držel v letech 1461—1475 kněz Augustin, „ctihodný arcipryšt“, který se už r. 1461 domáhal před zem- ským právem ročního platu 2 kop grošů na Vřesině (KPOp I, 67 — Kapras I, 62, č. 562) a znovu r. 1475, kdy poháněl Žibřida z Velké Polomě o 2 kopy platu na Vřesině (KPOp I, 5 — Kapras I, 131, č. 20). Třetí 49
Strana 50
seiten von rattiborischen tor angelegen, aufricht und gemacht, desglei- chen, damit die leut und bauern von Chwalikowitz, die jetzund sind und darnach seyn werden, die zünsen, mit was vor nahmen sie jetzt immer genent oder ungenent mochten werden, dem altaristen dieses altars geben ohne verhindernuss unser, unser erben und aller unser künftigen nach- kommen versprochen und sollen in diesen nicht einreifen mit steüern und mit keinen andern hülfen, auch mit keiner gewohnheit, sondern sie darbey gnädig verbleiben lassen und ihr schutz und vertreter seyn. Es sey dann der prisster Hanuss oder aber jemand anderer mit recht, es sey mit geistlichem oder weltlichem, das ausprechen tät. Und dieser altarist, jetziger und zukünftiger, seine nachkommen werden jegliche wochen auf diesem altar drey messen zulesen schuldig seyn vor die seele dieser wohltäter, eine vor die sünden, die andere vor die seelen und die dritten von der Mutter Gottes. Das übrige wird ihren gewissen anheim befohlen. Derowegen damit solche vor die seelen beschehene ordnung und besta- tiget sey obgesriebener gestalt, bitten wir den ehrwürdigen und in Gott Vater prisster Joannem, bischofen zu Olmütz, oder aber den official, dass er dies seelen begängnus mit seinem briefe bestettigen wolle, hier- mit unmehr dies kraft haben möge in allen stükem, als oben erzehlet und begriffen ist und wie andere seelen begegnuss mit ihren freyheiten ausgesetzt und fundirt ist, auf dass dies auch oben befreit sey, gleich als wann es nahmhaftig ausgesprochen und in diesem brief ausdrüklich ge- sätzt wäre. Dessen allen zu zeügnuss und besserer gewisheit und zu bekräftigung dieser sachen haben wir unser grossen insiegel an diesen brief zu hängen anbefohlen, welcher geben ist zu Troppau in den jahrei: nach der Geburt Gottes 1452, den montag vorm Palm sonntag.4 oltář byl zasvěcen sv. Kateřině, sv. Urbanu a sv. Mikuláši a nadal ho r. 1473 kněz Ondřej Koláček (viz čís. 103). R. 1505 koupil opavský oltářník Jan Wolf k tomuto oltáři roční plat 5 kop grošů na knížecích důchodech v Opavě [viz čís. 114) a r. 1510 je věnoval tomuto oltáři (viz čís. 121). R. 1500 přenesl kníže Hanuš Korvín podací ke všem oltářům v kostele sv. Vojtěcha na městskou radu [viz čís. 110). To však je poslední zmínka o kostele sv. Vojtěcha, neboť nedlouho po té se už dává kostelu nový titul, totiž sv. Jiří. Přesnější datum ani důvod, proč se tak stalo, nelze zjistit [Prasek, Kostel sv. Jiří v Opavě. VMO, 4/1894, str. 22—25) se domní- vá, že někdy po r. 1510 kostel vyhořel a byl znovu postaven a posvěcen ke cti sv. Jiří. Zukal (Český kostel a česká škola v Staré Opavě, VMO 15/1907, str. 63.), má za to, že není třeba myslit na nějakou katastrofu, která by nové budování chrámu a svěcení s sebou přinesla, nýbrž spíše na nahodilé a měnivě zvyklosti lidské a na tu okolnost, že sv. Vojtěcha i sv. Jiří připadá na týž den 23. dubna. „V té době také někdy vznikla při kostele „moravská fara“, která obstarávala duchovní správu opavských Čechů. (Viz tamtéž, str. 59—77; A. Turek, Přehled vývoje národnostních poměrů v Opavě do poloviny 19. století. Sborník Opava, str. 113 a další). 4) Květná neděle je poslední neděle postní. 50
seiten von rattiborischen tor angelegen, aufricht und gemacht, desglei- chen, damit die leut und bauern von Chwalikowitz, die jetzund sind und darnach seyn werden, die zünsen, mit was vor nahmen sie jetzt immer genent oder ungenent mochten werden, dem altaristen dieses altars geben ohne verhindernuss unser, unser erben und aller unser künftigen nach- kommen versprochen und sollen in diesen nicht einreifen mit steüern und mit keinen andern hülfen, auch mit keiner gewohnheit, sondern sie darbey gnädig verbleiben lassen und ihr schutz und vertreter seyn. Es sey dann der prisster Hanuss oder aber jemand anderer mit recht, es sey mit geistlichem oder weltlichem, das ausprechen tät. Und dieser altarist, jetziger und zukünftiger, seine nachkommen werden jegliche wochen auf diesem altar drey messen zulesen schuldig seyn vor die seele dieser wohltäter, eine vor die sünden, die andere vor die seelen und die dritten von der Mutter Gottes. Das übrige wird ihren gewissen anheim befohlen. Derowegen damit solche vor die seelen beschehene ordnung und besta- tiget sey obgesriebener gestalt, bitten wir den ehrwürdigen und in Gott Vater prisster Joannem, bischofen zu Olmütz, oder aber den official, dass er dies seelen begängnus mit seinem briefe bestettigen wolle, hier- mit unmehr dies kraft haben möge in allen stükem, als oben erzehlet und begriffen ist und wie andere seelen begegnuss mit ihren freyheiten ausgesetzt und fundirt ist, auf dass dies auch oben befreit sey, gleich als wann es nahmhaftig ausgesprochen und in diesem brief ausdrüklich ge- sätzt wäre. Dessen allen zu zeügnuss und besserer gewisheit und zu bekräftigung dieser sachen haben wir unser grossen insiegel an diesen brief zu hängen anbefohlen, welcher geben ist zu Troppau in den jahrei: nach der Geburt Gottes 1452, den montag vorm Palm sonntag.4 oltář byl zasvěcen sv. Kateřině, sv. Urbanu a sv. Mikuláši a nadal ho r. 1473 kněz Ondřej Koláček (viz čís. 103). R. 1505 koupil opavský oltářník Jan Wolf k tomuto oltáři roční plat 5 kop grošů na knížecích důchodech v Opavě [viz čís. 114) a r. 1510 je věnoval tomuto oltáři (viz čís. 121). R. 1500 přenesl kníže Hanuš Korvín podací ke všem oltářům v kostele sv. Vojtěcha na městskou radu [viz čís. 110). To však je poslední zmínka o kostele sv. Vojtěcha, neboť nedlouho po té se už dává kostelu nový titul, totiž sv. Jiří. Přesnější datum ani důvod, proč se tak stalo, nelze zjistit [Prasek, Kostel sv. Jiří v Opavě. VMO, 4/1894, str. 22—25) se domní- vá, že někdy po r. 1510 kostel vyhořel a byl znovu postaven a posvěcen ke cti sv. Jiří. Zukal (Český kostel a česká škola v Staré Opavě, VMO 15/1907, str. 63.), má za to, že není třeba myslit na nějakou katastrofu, která by nové budování chrámu a svěcení s sebou přinesla, nýbrž spíše na nahodilé a měnivě zvyklosti lidské a na tu okolnost, že sv. Vojtěcha i sv. Jiří připadá na týž den 23. dubna. „V té době také někdy vznikla při kostele „moravská fara“, která obstarávala duchovní správu opavských Čechů. (Viz tamtéž, str. 59—77; A. Turek, Přehled vývoje národnostních poměrů v Opavě do poloviny 19. století. Sborník Opava, str. 113 a další). 4) Květná neděle je poslední neděle postní. 50
Strana 51
89 1452, říjen 20. Opava. — Fr. Jan z řádu německých rytířů, plebán u Panny Marie v Opavě, dává souhlas ke zřízení kaple Božího hrobu na hřbitově u Panny Marie v Opavě. Originál: schází. Insert v potvrzení Martina z Dobřan ddto 8. listopadu 1452, viz čís. 89a. Opis: SAB, Bočkova sbírka č. 3366. Fr. Jan se svým konventem oznamuje biskupu Janu Házovi, že kníže Vilém pro zvelebení služby Boží zbudoval na hřbitově u Panny Marie v Opavě při věži proti škole novou kapli Božího hrobu, určenou za rodinnou hrobku knížecí rodiny a v ní chce zřídit oltářní obročí. Protože to bez přivolení faráře není možno, obrátil se na něho se žádostí o souhlas, který on rád uděluje a žádá biskupa o potvrzení obročí. Reverendissimo in Christo domino domino Johanni, Dei et Aposto- lice sedis gracia episcopo olomucensi, domino gracioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Johannes,1 frater ordinis sancte Marie domus teotunice et admi- nistrator ecclesie parrochialis beate Marie semper Virginis et domus in Oppavia totusque conventus humilem ac debitam obedienciam sincero cum affectu. Reverendissime Pater! Quia illustris princeps dux Wilhelmus et dominus Oppavie, dominus noster graciosus, pro ampliatione divini cultus, ad honorem omnipotentis Dei glorioseque ipsius genitricis semper- que Virginis Marie etc. novam capellam, parrochiali ecclesie annexam sub titulo et nomine Sepulchri Domini, dum adhuc degeret in humanis, pro sui ipsius heredumque suorum sepultura, in qua certum altare construere, edificare et erigere intendebat,2 et die hodierna sue ultime voluntati commissam erigere intendimus. Qui mature considerans, quod huismodi structura sive edificium sine plebani et dicte ecclesie rectoris consensu debitum suum non potest sortire effectum, quare recognoscimus per presentes, quod ob prefati principis ac suorum votum et petitionem, matura prehabita deliberatione, nostram totam dedimus et damus volun- tatem liberumque consensum, illo tamen adiecto, quod latitudo edificii dicte capelle ad ulteriores non extendatur metas nec etiam in aliquo ab altaristis seu dicte ecclesie ministris nostro ordini fratribusque sit in preiudicium confessionum audientia, offertoria ceteraque iura duntaxat ad nos successoresque nostros et capellanos indubitanter pertineant. Re- verendissime Petrnitati vestre humilime et attente supplicantes iuxta pre- fati principis vota predicta omnia et singula reverendissima Paternitas vestra (auctoritate) ordinaria approbare, ratificare atque perpetue con- firmare. In quorum omnium et singulorum evidens testimonium sigillum maius domus nostre oppaviensis est appensum. Datum Oppavie anno Do- 1) Jan z řádu německých rytířů, administrátor fary u Panny Marie v Opa- vě, odjinud znám není. Působil zde jen krátkou dobu, neboť v květnu t. r. byl zde farářem Řehoř z Pánkova (viz čís. 86) a ještě téhož roku se jako opavský plebán uvádí Jiří z Brodu (MAOp XV 1/12). 2) Nadační listinu knížete Viléma viz čís. 87. 51
89 1452, říjen 20. Opava. — Fr. Jan z řádu německých rytířů, plebán u Panny Marie v Opavě, dává souhlas ke zřízení kaple Božího hrobu na hřbitově u Panny Marie v Opavě. Originál: schází. Insert v potvrzení Martina z Dobřan ddto 8. listopadu 1452, viz čís. 89a. Opis: SAB, Bočkova sbírka č. 3366. Fr. Jan se svým konventem oznamuje biskupu Janu Házovi, že kníže Vilém pro zvelebení služby Boží zbudoval na hřbitově u Panny Marie v Opavě při věži proti škole novou kapli Božího hrobu, určenou za rodinnou hrobku knížecí rodiny a v ní chce zřídit oltářní obročí. Protože to bez přivolení faráře není možno, obrátil se na něho se žádostí o souhlas, který on rád uděluje a žádá biskupa o potvrzení obročí. Reverendissimo in Christo domino domino Johanni, Dei et Aposto- lice sedis gracia episcopo olomucensi, domino gracioso, aut ipsius in spiritualibus vicario generali. Johannes,1 frater ordinis sancte Marie domus teotunice et admi- nistrator ecclesie parrochialis beate Marie semper Virginis et domus in Oppavia totusque conventus humilem ac debitam obedienciam sincero cum affectu. Reverendissime Pater! Quia illustris princeps dux Wilhelmus et dominus Oppavie, dominus noster graciosus, pro ampliatione divini cultus, ad honorem omnipotentis Dei glorioseque ipsius genitricis semper- que Virginis Marie etc. novam capellam, parrochiali ecclesie annexam sub titulo et nomine Sepulchri Domini, dum adhuc degeret in humanis, pro sui ipsius heredumque suorum sepultura, in qua certum altare construere, edificare et erigere intendebat,2 et die hodierna sue ultime voluntati commissam erigere intendimus. Qui mature considerans, quod huismodi structura sive edificium sine plebani et dicte ecclesie rectoris consensu debitum suum non potest sortire effectum, quare recognoscimus per presentes, quod ob prefati principis ac suorum votum et petitionem, matura prehabita deliberatione, nostram totam dedimus et damus volun- tatem liberumque consensum, illo tamen adiecto, quod latitudo edificii dicte capelle ad ulteriores non extendatur metas nec etiam in aliquo ab altaristis seu dicte ecclesie ministris nostro ordini fratribusque sit in preiudicium confessionum audientia, offertoria ceteraque iura duntaxat ad nos successoresque nostros et capellanos indubitanter pertineant. Re- verendissime Petrnitati vestre humilime et attente supplicantes iuxta pre- fati principis vota predicta omnia et singula reverendissima Paternitas vestra (auctoritate) ordinaria approbare, ratificare atque perpetue con- firmare. In quorum omnium et singulorum evidens testimonium sigillum maius domus nostre oppaviensis est appensum. Datum Oppavie anno Do- 1) Jan z řádu německých rytířů, administrátor fary u Panny Marie v Opa- vě, odjinud znám není. Působil zde jen krátkou dobu, neboť v květnu t. r. byl zde farářem Řehoř z Pánkova (viz čís. 86) a ještě téhož roku se jako opavský plebán uvádí Jiří z Brodu (MAOp XV 1/12). 2) Nadační listinu knížete Viléma viz čís. 87. 51
Strana 52
mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo secundo feria sexta ante Undecim millia virginum.3 66 1452, listopad 8. Olomouc. — Martin z Dobřan, arcijáhen a komisař olomoucké konsistoře, potvrzuje zřízení nadace u oltáře Zmrtvýchvstání v Opavě. Originál: schází. Opis: Liber erectionum altarium v SAK, rkp. A 1, fol. 243—246. Martin z Dobřan vyznávál, že opavský kníže Vilém za svého života zřídil na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě kapli ke ctí Zmrtvýchvstání Páně a nadal jí ročním platem 10 kop grošů, zajištěným na vsi Polance.2 Dříve než však mohl kníže svůj záměr uskutečnit, byl odvolán na věčnost. Realizace jeho záměrů se ujal Petr Frelich,3 který prostřednictvím Jakuba z Mohelnice,4 předložil konsistoři dvě listiny, a to listinu knížete Viléma ddto Opava 16. října 14525 a listinu Jana, plebána u Panny Marie v Opavě ddto Opava, 20. října 14526 a žádal o schválení nadace. Komisař po prozkoumání listin nadaci potvrdil. 90 1453, říjen 21. Opava. — Arnošt, kníže opavský a münster- berský, prodává roční plat 7 kop grošů na valše v Opavě k oltáři sv. Tomáše. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 2. Opis: ve vidimus městské rady bílovecké z r. 1622, viz čís. 142. Kop. A. fol. 74—75v, čís. DD. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným no- tářem a syndikem opavským. Opava 14. listopadu 1630. Tamtéž, fol. 177—179, čís. NNNN. — Ověř. týž. Opava 3. února 1630. Kop. B, str. 155—157, čís. DD. Tamtéž, str. 335—338, čís. NNNN. Středovský, Apographorum sv. VII, str. 187— 189. Tiller, Pozůstalost sv. V, 79—80v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 572. Kníže Arnošt vyznává, že jako poručník nezletilých dítek svého bratra Viléma, knížete opavského, prodal svému kaplanu a oltářníku oltáře 3) Svátek 11.000 pannen je 21. října [viz též č. 91, pozn. 8). 1) O Martinu z Dobřan viz čís 61, pozn. 1. 2) Viz čís. 89. 3) O Petru Frelichovi viz čís. 87, pozn. 13. 4) Jakub z Mohelnice, prokurátor olomoucké konsistoře, blíž neznám. 5) Viz čís. 87. 6) Viz čís. 89. 52
mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo secundo feria sexta ante Undecim millia virginum.3 66 1452, listopad 8. Olomouc. — Martin z Dobřan, arcijáhen a komisař olomoucké konsistoře, potvrzuje zřízení nadace u oltáře Zmrtvýchvstání v Opavě. Originál: schází. Opis: Liber erectionum altarium v SAK, rkp. A 1, fol. 243—246. Martin z Dobřan vyznávál, že opavský kníže Vilém za svého života zřídil na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě kapli ke ctí Zmrtvýchvstání Páně a nadal jí ročním platem 10 kop grošů, zajištěným na vsi Polance.2 Dříve než však mohl kníže svůj záměr uskutečnit, byl odvolán na věčnost. Realizace jeho záměrů se ujal Petr Frelich,3 který prostřednictvím Jakuba z Mohelnice,4 předložil konsistoři dvě listiny, a to listinu knížete Viléma ddto Opava 16. října 14525 a listinu Jana, plebána u Panny Marie v Opavě ddto Opava, 20. října 14526 a žádal o schválení nadace. Komisař po prozkoumání listin nadaci potvrdil. 90 1453, říjen 21. Opava. — Arnošt, kníže opavský a münster- berský, prodává roční plat 7 kop grošů na valše v Opavě k oltáři sv. Tomáše. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 2. Opis: ve vidimus městské rady bílovecké z r. 1622, viz čís. 142. Kop. A. fol. 74—75v, čís. DD. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným no- tářem a syndikem opavským. Opava 14. listopadu 1630. Tamtéž, fol. 177—179, čís. NNNN. — Ověř. týž. Opava 3. února 1630. Kop. B, str. 155—157, čís. DD. Tamtéž, str. 335—338, čís. NNNN. Středovský, Apographorum sv. VII, str. 187— 189. Tiller, Pozůstalost sv. V, 79—80v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 572. Kníže Arnošt vyznává, že jako poručník nezletilých dítek svého bratra Viléma, knížete opavského, prodal svému kaplanu a oltářníku oltáře 3) Svátek 11.000 pannen je 21. října [viz též č. 91, pozn. 8). 1) O Martinu z Dobřan viz čís 61, pozn. 1. 2) Viz čís. 89. 3) O Petru Frelichovi viz čís. 87, pozn. 13. 4) Jakub z Mohelnice, prokurátor olomoucké konsistoře, blíž neznám. 5) Viz čís. 87. 6) Viz čís. 89. 52
Strana 53
sv. Tomáše, Kateřiny a Korduly ve farním kostele Panny Marie v Opavě Janu z Upice roční plat 7 kop grošů s právem zpětného výkupu, zajiště- ných na valše před městem Opavou k témuž oltáři za 70 kop grošů, jichž bylo použito k užitku knížectví opavského. Tento plat mají odvádět mistří řemesla soukenického, a to na sv. Jiří 3 1/2 kopy, na sv. Václava rovněž 3 1/2 kopy. Kdyby však valcha byla prodána jinému majiteli, nebo byla z části nebo zcela zpustošena, že by z ní nemohl zmíněný plat vycházet, má být zajištěn na platech, které vycházejí zmíněným strotkům z Opavy. Kdyby však někdy byli mistři soukeničtí nebo v případě zpustnutí valchy městská rada opavská liknaví v odvádění platu, mají být k tomu při- drženi pod církevními tresty. Kníže žádá biskupa, aby tento plat přivtělil k oltáři a zřídil z něho církevní obročí. A městská rada opavská dovoluje, aby oltářník mohl jí a jiné měštany opavské pohnat k soudu a od půhonu neustoupit, dokud mu mistři soukeničtí nebo městská rada jeho pohle- dávku nevyplatí. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Arnestus, Dei gratia dux et dominus Oppavie et monsterbergensis, nomine veri et legitimi tutoris et commissarii orphanorum,1 olim ducis Wihlemi, germant nostri carissimi, ad cunctorum tam presencium quam futurorum hominum claram perducimus memoriam, quod matura deliberacione et fidelium nostrorum prehabito consilio, vendidimus septem florenos bonos in auro puro et iusto pondere, cum hoc evidens ac (summa) necesstias et utilitas ducatus oppaviensis exposceret, veri annui censusque perpetui in et super molendino, quod alias Walckmuel2 nuncupatur, ante civitatem oppaviensem situato, honorabili domino Johanni de Upicz,2a capellano nostro, altaristae altaris beati Thomae sanctarumque virginum Catarine et Cordule, capel- lano nobis dilecto, quas iure tutoris tenemus et progenitores nostri hactenus tenuerunt et possederunt, pro septuaginta florenis bonis in auro 1) Po knížeti Vilému (viz o něm čís. 50, pozn. 1), zůstali dva synové a dvě dcery: Václav a Bedřich a Kateřina a Hedvika. Oba synové zemřeli mladí, aniž se dočkali plnoletosti, dcera Kateřina se provdala za knížete Jana Zahaňského, Hedvika vstoupila do kláštera v Třebnici [Kopetzky, Zur Gesch. str. 110). — Dějepisec kláštera třebnického K. A. Schmidt uvádí však ještě další dceru Viléma a Salomeny, totiž Annu, která byla v letech 1469—1515 abatyší tamějšího kláštera, jako poslední abatyše z rodu Přemyslovců (Geschichte des Kloster-Stiftes Frebnitz, 1852, str. 39—40; srovnej též Spazier, Urkundensammlung sv. V. str. 395). U ní prý také někdy r. 1470 zemřela její sestra Kateřina a byla pochována v klášterním kostele v kapli sv. Hedviky (tamtéž str. 21). 2) Walckmüel — valcha, je starý „Kamenný mlýn“ (Steinmühle), připomínaný již r. 1368 (CDM X, 36, čís. 45]. Nazýval se tak patrně proto, že byl zbudován z kamene. Valcha sloužila opavským soukeníkům a tkal- cům, kteří z ní odváděli určité platy do knížecích důchodů. R. 1441 prodal kníže Arnošt roční plat 14 zl. uh. na valše Janu Molnerovi (viz o něm čís. 44, čís. 2] k oltáři 11.000 pannen u sv. Mořice v Olomouci. Kdyby se však něco s valchou stalo, měl být tento plat odváděn z jeho dílu Opavy. (MAOp IX, 5). R. 1453 zajistil týž kníže na valše dalších 7 zl. k oltáři sv. Tomáše (zde). R. 1460 měl zde zajištěny 4 kopy ročního platu Matějek z Křenovic, který je ponechal Vincenci z Opavy k oltáři sv. Vavřince (viz čís. 99). 2)a Viz o něm čís. 74, pozn. 9. 53
sv. Tomáše, Kateřiny a Korduly ve farním kostele Panny Marie v Opavě Janu z Upice roční plat 7 kop grošů s právem zpětného výkupu, zajiště- ných na valše před městem Opavou k témuž oltáři za 70 kop grošů, jichž bylo použito k užitku knížectví opavského. Tento plat mají odvádět mistří řemesla soukenického, a to na sv. Jiří 3 1/2 kopy, na sv. Václava rovněž 3 1/2 kopy. Kdyby však valcha byla prodána jinému majiteli, nebo byla z části nebo zcela zpustošena, že by z ní nemohl zmíněný plat vycházet, má být zajištěn na platech, které vycházejí zmíněným strotkům z Opavy. Kdyby však někdy byli mistři soukeničtí nebo v případě zpustnutí valchy městská rada opavská liknaví v odvádění platu, mají být k tomu při- drženi pod církevními tresty. Kníže žádá biskupa, aby tento plat přivtělil k oltáři a zřídil z něho církevní obročí. A městská rada opavská dovoluje, aby oltářník mohl jí a jiné měštany opavské pohnat k soudu a od půhonu neustoupit, dokud mu mistři soukeničtí nebo městská rada jeho pohle- dávku nevyplatí. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Arnestus, Dei gratia dux et dominus Oppavie et monsterbergensis, nomine veri et legitimi tutoris et commissarii orphanorum,1 olim ducis Wihlemi, germant nostri carissimi, ad cunctorum tam presencium quam futurorum hominum claram perducimus memoriam, quod matura deliberacione et fidelium nostrorum prehabito consilio, vendidimus septem florenos bonos in auro puro et iusto pondere, cum hoc evidens ac (summa) necesstias et utilitas ducatus oppaviensis exposceret, veri annui censusque perpetui in et super molendino, quod alias Walckmuel2 nuncupatur, ante civitatem oppaviensem situato, honorabili domino Johanni de Upicz,2a capellano nostro, altaristae altaris beati Thomae sanctarumque virginum Catarine et Cordule, capel- lano nobis dilecto, quas iure tutoris tenemus et progenitores nostri hactenus tenuerunt et possederunt, pro septuaginta florenis bonis in auro 1) Po knížeti Vilému (viz o něm čís. 50, pozn. 1), zůstali dva synové a dvě dcery: Václav a Bedřich a Kateřina a Hedvika. Oba synové zemřeli mladí, aniž se dočkali plnoletosti, dcera Kateřina se provdala za knížete Jana Zahaňského, Hedvika vstoupila do kláštera v Třebnici [Kopetzky, Zur Gesch. str. 110). — Dějepisec kláštera třebnického K. A. Schmidt uvádí však ještě další dceru Viléma a Salomeny, totiž Annu, která byla v letech 1469—1515 abatyší tamějšího kláštera, jako poslední abatyše z rodu Přemyslovců (Geschichte des Kloster-Stiftes Frebnitz, 1852, str. 39—40; srovnej též Spazier, Urkundensammlung sv. V. str. 395). U ní prý také někdy r. 1470 zemřela její sestra Kateřina a byla pochována v klášterním kostele v kapli sv. Hedviky (tamtéž str. 21). 2) Walckmüel — valcha, je starý „Kamenný mlýn“ (Steinmühle), připomínaný již r. 1368 (CDM X, 36, čís. 45]. Nazýval se tak patrně proto, že byl zbudován z kamene. Valcha sloužila opavským soukeníkům a tkal- cům, kteří z ní odváděli určité platy do knížecích důchodů. R. 1441 prodal kníže Arnošt roční plat 14 zl. uh. na valše Janu Molnerovi (viz o něm čís. 44, čís. 2] k oltáři 11.000 pannen u sv. Mořice v Olomouci. Kdyby se však něco s valchou stalo, měl být tento plat odváděn z jeho dílu Opavy. (MAOp IX, 5). R. 1453 zajistil týž kníže na valše dalších 7 zl. k oltáři sv. Tomáše (zde). R. 1460 měl zde zajištěny 4 kopy ročního platu Matějek z Křenovic, který je ponechal Vincenci z Opavy k oltáři sv. Vavřince (viz čís. 99). 2)a Viz o něm čís. 74, pozn. 9. 53
Strana 54
et pondere, nobis integre persolutis, quos quidem septuaginta florenos supranominatus dominus Johannes pro altari in laudem et honorem omni- potentis Dei et sub titulo beati Thome et sanctarum virginum Catherine, et Cordule fundati et consecrati in ecclesia parrochiali beate Virginis Marie in Oppavia deputavit, transferentes et transfundentes ius et pro- prietatem et dominium dictorum septem florenorum census in singulos altaristas dicti altaris ipsosque in pacificam et quietam possessionem ponentes et mittentes, renunciantes pro nobis vice et nomine orphanorum pretactorum heredum ac successorum nostrorum iuri et dominio, quod pro nobis et ipsis in dictis septuaginta florenis competebat, sed tamen iure redimendi pro septuaginta florenis in auro et pondere bonis nobis et successoribus nostris reservato. Et magistros artis lanificum,3 civitatis supradicte de prefatis septem florenis omnimode quittamus et absolvimus cum effectu, promittentes nihilominus eosdem quibuscunque insuetis gra- vare gravaminibus, per que solutio dicti census poterit impediri seu dif- ferre, volentes omnimode, ut magistri artis lanificum predicte civitatis, qui pro tempore fuerint, in die sancti Georgii,4 nunc proxime venturo tres florenos cum medio, et sic perpetue continuando singulis annis ipsos apportent in domum altariste altaris prenominati eosque presentent, nu- merent et dent cum effectu altariste dicti altaris, qui pro tempore fuerit. Quinymo si dictum molendimum, sic ut prefertur, venditum, quomodolibet contigerit, desolari taliter, quod predictus census in toto vel in parte ibidem non possit coinquiri et haberi, ex tunc de aliis nostris et orpha- norum redditibus ac censibus civitatis supradicte magister civium, consules et iurati memorate civitatis Oppavie in parte,6 orphanorum iam dictorum, qui pro tempore fuerint, supradictum censum septem florenorum ad iam assignatos dies altariste dicti altaris tenentur dare, exsolvere et presen- tare cum effectu. Quos quidem magistrum, consules et iuratos supradictos de prelibatis septem florenis annui census omnimode quittamus et liberos dimittimus cum effectu. Quod si magistri artis lanificum aut, quod absit, si predictum molendinum interim desolari contigerit, et ipsi magister civium, consules et iurati prescriptae civitatis in presentacione sepedicto- rum septem florenorum negligentes fuerint, ex tunc reverendissimus in Christo pater et dominus dominus episcopus olomucensis aut suus vicarius in spiritualibus habeat plenam et liberam ac omnimodam potestatem ad requisicionem altariste altaris prenominati magistros artis lanificum civi- tatis oppaviensis sive eciam magistrum civium, iuratos et alios potiores cives, quos duxerit nominandos, per censuram ecclesiasticam et penam canonum quasi super re iudicata ad solutionem sepe dictorum septem florenorum, censum compellere poterit, totiens, quotiens fuerit opportunum. Supplicamus pariter domino episcopo olomucensi,' aut ipsius in spirituali- bus vicario, quatenus dictum vendicionis et empcionis septem floreno- rum census contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis suu autoritate ordinaria cum decreti interposicione sepedicti altaris singulis altaristis incorporare moreque ecclesiastico dignetur confirmare. 3) O cechu soukeníků ze starší doby (před rokem 1623) je zacho- vána jen tato zpráva. [Viz Prasek, K dějinám řemesel ve Slezsku, Program 1893, str. 24). 4) Sv. Jiří je 24. dubna. 6) Opava byla rozdělena mezi knížata územně, nešlo jen o rozdělení dů- chodů. 7) Byl jím Jan XII. Ház. Viz o něm čís. 85, pozn. 4. 54
et pondere, nobis integre persolutis, quos quidem septuaginta florenos supranominatus dominus Johannes pro altari in laudem et honorem omni- potentis Dei et sub titulo beati Thome et sanctarum virginum Catherine, et Cordule fundati et consecrati in ecclesia parrochiali beate Virginis Marie in Oppavia deputavit, transferentes et transfundentes ius et pro- prietatem et dominium dictorum septem florenorum census in singulos altaristas dicti altaris ipsosque in pacificam et quietam possessionem ponentes et mittentes, renunciantes pro nobis vice et nomine orphanorum pretactorum heredum ac successorum nostrorum iuri et dominio, quod pro nobis et ipsis in dictis septuaginta florenis competebat, sed tamen iure redimendi pro septuaginta florenis in auro et pondere bonis nobis et successoribus nostris reservato. Et magistros artis lanificum,3 civitatis supradicte de prefatis septem florenis omnimode quittamus et absolvimus cum effectu, promittentes nihilominus eosdem quibuscunque insuetis gra- vare gravaminibus, per que solutio dicti census poterit impediri seu dif- ferre, volentes omnimode, ut magistri artis lanificum predicte civitatis, qui pro tempore fuerint, in die sancti Georgii,4 nunc proxime venturo tres florenos cum medio, et sic perpetue continuando singulis annis ipsos apportent in domum altariste altaris prenominati eosque presentent, nu- merent et dent cum effectu altariste dicti altaris, qui pro tempore fuerit. Quinymo si dictum molendimum, sic ut prefertur, venditum, quomodolibet contigerit, desolari taliter, quod predictus census in toto vel in parte ibidem non possit coinquiri et haberi, ex tunc de aliis nostris et orpha- norum redditibus ac censibus civitatis supradicte magister civium, consules et iurati memorate civitatis Oppavie in parte,6 orphanorum iam dictorum, qui pro tempore fuerint, supradictum censum septem florenorum ad iam assignatos dies altariste dicti altaris tenentur dare, exsolvere et presen- tare cum effectu. Quos quidem magistrum, consules et iuratos supradictos de prelibatis septem florenis annui census omnimode quittamus et liberos dimittimus cum effectu. Quod si magistri artis lanificum aut, quod absit, si predictum molendinum interim desolari contigerit, et ipsi magister civium, consules et iurati prescriptae civitatis in presentacione sepedicto- rum septem florenorum negligentes fuerint, ex tunc reverendissimus in Christo pater et dominus dominus episcopus olomucensis aut suus vicarius in spiritualibus habeat plenam et liberam ac omnimodam potestatem ad requisicionem altariste altaris prenominati magistros artis lanificum civi- tatis oppaviensis sive eciam magistrum civium, iuratos et alios potiores cives, quos duxerit nominandos, per censuram ecclesiasticam et penam canonum quasi super re iudicata ad solutionem sepe dictorum septem florenorum, censum compellere poterit, totiens, quotiens fuerit opportunum. Supplicamus pariter domino episcopo olomucensi,' aut ipsius in spirituali- bus vicario, quatenus dictum vendicionis et empcionis septem floreno- rum census contractum in omnibus suis clausulis, punctis et articulis suu autoritate ordinaria cum decreti interposicione sepedicti altaris singulis altaristis incorporare moreque ecclesiastico dignetur confirmare. 3) O cechu soukeníků ze starší doby (před rokem 1623) je zacho- vána jen tato zpráva. [Viz Prasek, K dějinám řemesel ve Slezsku, Program 1893, str. 24). 4) Sv. Jiří je 24. dubna. 6) Opava byla rozdělena mezi knížata územně, nešlo jen o rozdělení dů- chodů. 7) Byl jím Jan XII. Ház. Viz o něm čís. 85, pozn. 4. 54
Strana 55
Et nos, magister civium et iurati totaque communitas civitatis oppa- viensis supradicte, promittimus nostra bona fide et honore omnia et sin gula, que superius ponuntur, inviolabiliter observare sub poenis pretactis, etiam superaddicionem, quod si magistri artis lanificum civitatis memo rate, qui pro tunc extiterint, difficiles se reddiderint ad persolvendum predictos septem florenos in scriptis terminis, ex tunc damus plenam potestatem et facultatem quod prenominatus altarista altaris prenominati nos aliiosque cives quoscunque oppavienses possit et valeat iure civili con- venire et ab impetu iuris minime resilire tam diu donec impensas sive expensas per magistros artis lanificum, magistrum civium, consules et iuratos civitatis sapetacte curaremus cum effectu sine quavis contradic- cione persolvere de integro ... Ut autem omnia et singula premissa in sua maneant perpetua firmitate, presentum literam nostri sigilli et sigilli civitatis Oppavie partis orphanorum ducis Wihlemi pie recordacionis feci- mus appensione communiri. Data Oppavie die sanctarum Uudecim millium virginum,8 anno Domini millesimo quadringentesimo LIII Presentibus nobilibus et famosis domino Nicolao seniori de Bladen,9 Jaroslawo Stoss, milite de Possutitz,10 Onssone Kyowecz de Lukawitz,11 Thoma de Kowalo- wicz,12 Johanne Hrot de Lukawitz,13 et aliis fide dignis, qui in testimonium huius facti sua sigilla huic nostre litere appenderunt. 8) Svátek 11.000 panen mučednic (ve skutečnosti se jedná jen o 11 panen mučednic. Omyl vznikl chybným čtením 11 MM, tj. martyres] je 21. října. 9) O Mikuláši st. z Vladěnína viz čís. 43, pozn. 8. 10) Jaroslav Stoš z Posutic pocházel z rozvětvené rodiny Stošů, která se dělila na větev bránickou, albrechtickou, bravinskou a posutickou. Jeho otcem byl asi Henzl z Posutis (1377—1407), jeho bratry Pavlík (+ 1430) a Mikuláš († 1434). Za manželku měl Elišku, dcera Petra Genzara, (tj. Gewiczara — Jevičského] z Mohelna, horlivého přívržence císaře Zigmunda a účastníka sněmu kostnického, s níž po smrti otcově dědil část jeho majetku, ale později ho prodal. První zmínka o něm je z r. 1431, kdy po smrti bratra Pavlíka dědil spolu s Mikulášem roční plat 7 1/2 kopy grošů v Posuticích (SAOp, sbírka stav. listin B I, 9). R. 1434 udělal Petřík Stoš z Bránic se svými strýci Mikulášem a Jaro- slavem stupek na majetek v Bránici i všude jinde, kde co měl (KPOp I, 6v — Kapras I, 10, č. 85). R. 1436 nedílní tehdy bratři Mikuláš a Jaroslav obnovili vklad Posutic i s podacím do zemských desk (ZDOp I, 22 — Kapras II. 33, čís. 77). Někdy před r. 1446 jako držitel Mohelna učinil nějaké škody Štěpánu z Vartnova, a když potom prodal svůj díl Mohelna švagru Hynkovi z Kunštátu, Štěpán z Vartnova pohnal r. 1446 nového majitele k zemskému právu do Brna, že mu „základu mého odkůpil Mohylna s jeho příslušenstvím od Jaroslava z Posutic, ježto mi Jaroslav pobral a mým chudým lidem zahubil v této jednotě a já na tom měl jsem svého základu postihnúti“ (Půh. brn. III, 240, č. 1119). R. 1450 pohnal Albrechta ze Sovince z 10 kop, že drží základ svého otce, ale dluhu jeho zaplatiti nechce, který jeho otec spolu s rukojmími musel za něho zaplatit (KPOp 1, 53v — Kapras I, 52, č. 485). Téhož roku pohnal jej Jindřich Sup z Fulštejna ze 200 kop grošů (tamtéž 54v — Kapras I, 52, č. 491) a znovu r. 1451 (tamtéž 56 — Kapras I, 53, č. 497). V té době nacházíme jeho jméno několikrát mezi svědky listin, jako např. r. 1451 na zakládací listině kláštera františkánů v Opavě (Kopetzky, Reg. 565], nebo r. 1463 na listině Jindřicha z Liptyně a Kylešovic (Kopiář privtlegií města Opavy I Bb. fol. 109v) aj. R. 1461 koupil Štítinu, Mokré Lazce, Nové 55
Et nos, magister civium et iurati totaque communitas civitatis oppa- viensis supradicte, promittimus nostra bona fide et honore omnia et sin gula, que superius ponuntur, inviolabiliter observare sub poenis pretactis, etiam superaddicionem, quod si magistri artis lanificum civitatis memo rate, qui pro tunc extiterint, difficiles se reddiderint ad persolvendum predictos septem florenos in scriptis terminis, ex tunc damus plenam potestatem et facultatem quod prenominatus altarista altaris prenominati nos aliiosque cives quoscunque oppavienses possit et valeat iure civili con- venire et ab impetu iuris minime resilire tam diu donec impensas sive expensas per magistros artis lanificum, magistrum civium, consules et iuratos civitatis sapetacte curaremus cum effectu sine quavis contradic- cione persolvere de integro ... Ut autem omnia et singula premissa in sua maneant perpetua firmitate, presentum literam nostri sigilli et sigilli civitatis Oppavie partis orphanorum ducis Wihlemi pie recordacionis feci- mus appensione communiri. Data Oppavie die sanctarum Uudecim millium virginum,8 anno Domini millesimo quadringentesimo LIII Presentibus nobilibus et famosis domino Nicolao seniori de Bladen,9 Jaroslawo Stoss, milite de Possutitz,10 Onssone Kyowecz de Lukawitz,11 Thoma de Kowalo- wicz,12 Johanne Hrot de Lukawitz,13 et aliis fide dignis, qui in testimonium huius facti sua sigilla huic nostre litere appenderunt. 8) Svátek 11.000 panen mučednic (ve skutečnosti se jedná jen o 11 panen mučednic. Omyl vznikl chybným čtením 11 MM, tj. martyres] je 21. října. 9) O Mikuláši st. z Vladěnína viz čís. 43, pozn. 8. 10) Jaroslav Stoš z Posutic pocházel z rozvětvené rodiny Stošů, která se dělila na větev bránickou, albrechtickou, bravinskou a posutickou. Jeho otcem byl asi Henzl z Posutis (1377—1407), jeho bratry Pavlík (+ 1430) a Mikuláš († 1434). Za manželku měl Elišku, dcera Petra Genzara, (tj. Gewiczara — Jevičského] z Mohelna, horlivého přívržence císaře Zigmunda a účastníka sněmu kostnického, s níž po smrti otcově dědil část jeho majetku, ale později ho prodal. První zmínka o něm je z r. 1431, kdy po smrti bratra Pavlíka dědil spolu s Mikulášem roční plat 7 1/2 kopy grošů v Posuticích (SAOp, sbírka stav. listin B I, 9). R. 1434 udělal Petřík Stoš z Bránic se svými strýci Mikulášem a Jaro- slavem stupek na majetek v Bránici i všude jinde, kde co měl (KPOp I, 6v — Kapras I, 10, č. 85). R. 1436 nedílní tehdy bratři Mikuláš a Jaroslav obnovili vklad Posutic i s podacím do zemských desk (ZDOp I, 22 — Kapras II. 33, čís. 77). Někdy před r. 1446 jako držitel Mohelna učinil nějaké škody Štěpánu z Vartnova, a když potom prodal svůj díl Mohelna švagru Hynkovi z Kunštátu, Štěpán z Vartnova pohnal r. 1446 nového majitele k zemskému právu do Brna, že mu „základu mého odkůpil Mohylna s jeho příslušenstvím od Jaroslava z Posutic, ježto mi Jaroslav pobral a mým chudým lidem zahubil v této jednotě a já na tom měl jsem svého základu postihnúti“ (Půh. brn. III, 240, č. 1119). R. 1450 pohnal Albrechta ze Sovince z 10 kop, že drží základ svého otce, ale dluhu jeho zaplatiti nechce, který jeho otec spolu s rukojmími musel za něho zaplatit (KPOp 1, 53v — Kapras I, 52, č. 485). Téhož roku pohnal jej Jindřich Sup z Fulštejna ze 200 kop grošů (tamtéž 54v — Kapras I, 52, č. 491) a znovu r. 1451 (tamtéž 56 — Kapras I, 53, č. 497). V té době nacházíme jeho jméno několikrát mezi svědky listin, jako např. r. 1451 na zakládací listině kláštera františkánů v Opavě (Kopetzky, Reg. 565], nebo r. 1463 na listině Jindřicha z Liptyně a Kylešovic (Kopiář privtlegií města Opavy I Bb. fol. 109v) aj. R. 1461 koupil Štítinu, Mokré Lazce, Nové 55
Strana 56
Sedlice, a zapsal tu své manželce Elišce z Mohelna 300 kop grošů věna (ZDOp II, 11 — Kapras II, 68, čís. 40, 41), za to však r. 1464 prodal Posu- tice, jež držel se synem bratra Mikuláše Václavem. Tehdy po- hnali ho Hynek a Prokop, bratři z Prusinovic na Podštátě, ze 200 grošů (KPOp II, 1 — Kapras I, 65, č. 7). Jednalo se o věno jeho sestry Budivojové, za něž byl on spolu s Hynkem Šlevicem z Kravař Václavem Mejškou a Janem Hrotem z Lukavce rukojmím. Potom žil ještě asi do r. 1472, neboť rok na to jeho manželka Eliška udělala stupek na své věno se svými syny (ZDOp II, 19 — Kapras, II, 82, č. 84). Zůstali po něm synové Jiřík a Petr. 11) O Oneši Kyjovci z Lukavce viz čís. 74, pozn. 6. 12) Tomáš z Koválovic se psal podle manské vsi olomouckých biskupů Koválovic u Kojetína a byl patrně synem Hanzlíka z Koválovic, dlouholetého sudího manského práva v Kroměříži Tomáš, zvaný též Toman, byl již od mládí ve službách olomouckých biskupů. R. 1437 dosvědčoval před manským soudem, že si pamatuje na nějakou zále- žitost, která se stala za biskupa a kardinála Jana Železného (Lech I., 323? Po svém otci převzal Koválovice, na něž mu bylo r. 1437 uděleno léno bisku- pem Pavlem z Miličína (Lech I, 45, č. 112), avšak r. 1448 na toto léno resignoval a věnoval se zcela dvorské službě biskupů, kde zastával úřad hofmistra. V tomto úřadě se uvádí v pramenech v letech 1456—1472 (Lech I. 69, 75 atd. Později byl manským sudím (1461—1475). R. 1460 přijal léno na Štáblovice, Mikolajice, rychtu v biskupském městě Budišově a dvůr v Pelhřimovech (Lech II, 74, č. 24). Rychtu budišovskou však prodal již r. 1465 [Lech I, 86, čís. 134) a rovněž prodal i dvůr v Pelhřimo- vech, avšak nevíme kdy. R. 1475 vyznává biskup Protaz z Černé Hory. že manský dvůr v Pelhřimovech, prodaný Bohušem Tomanem z Koválovic, zase na něj padl jako odumřelé léno (Lech I, 116, č. 41). R. 1466 zajistil se sou- hlasem biskupa Aleně z Lukavce, manželce svého syna Jiříka z Ko- válovic, na Mikolajicích 80 kop věna [Lech I, 116). Naposled se o něm mluví 28. března 1475 (Lech 117, č. 44), ale ještě téhož roku patrně zemřel, neboť r. 1476 přijímá léno na Štáblovice jeho syn Jiřík. O jaký majetek se jednalo v jeho sporu s Lackem ze Šternberka a na Lukově, jehož Toman pohnal r. 1447 ze 100 kop grošů, že drží po svém zemřelém bratru Jiříkovi zboží fulnecké, jehož zemřelou manželkou byla kněžna opavská Anežka, že ho vytískal z jeho držení bez práva a Lacek přijal za to zboží od knížat peníze, nedovedeme povědět (Půh. ol. III, 618). 13) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. 56
Sedlice, a zapsal tu své manželce Elišce z Mohelna 300 kop grošů věna (ZDOp II, 11 — Kapras II, 68, čís. 40, 41), za to však r. 1464 prodal Posu- tice, jež držel se synem bratra Mikuláše Václavem. Tehdy po- hnali ho Hynek a Prokop, bratři z Prusinovic na Podštátě, ze 200 grošů (KPOp II, 1 — Kapras I, 65, č. 7). Jednalo se o věno jeho sestry Budivojové, za něž byl on spolu s Hynkem Šlevicem z Kravař Václavem Mejškou a Janem Hrotem z Lukavce rukojmím. Potom žil ještě asi do r. 1472, neboť rok na to jeho manželka Eliška udělala stupek na své věno se svými syny (ZDOp II, 19 — Kapras, II, 82, č. 84). Zůstali po něm synové Jiřík a Petr. 11) O Oneši Kyjovci z Lukavce viz čís. 74, pozn. 6. 12) Tomáš z Koválovic se psal podle manské vsi olomouckých biskupů Koválovic u Kojetína a byl patrně synem Hanzlíka z Koválovic, dlouholetého sudího manského práva v Kroměříži Tomáš, zvaný též Toman, byl již od mládí ve službách olomouckých biskupů. R. 1437 dosvědčoval před manským soudem, že si pamatuje na nějakou zále- žitost, která se stala za biskupa a kardinála Jana Železného (Lech I., 323? Po svém otci převzal Koválovice, na něž mu bylo r. 1437 uděleno léno bisku- pem Pavlem z Miličína (Lech I, 45, č. 112), avšak r. 1448 na toto léno resignoval a věnoval se zcela dvorské službě biskupů, kde zastával úřad hofmistra. V tomto úřadě se uvádí v pramenech v letech 1456—1472 (Lech I. 69, 75 atd. Později byl manským sudím (1461—1475). R. 1460 přijal léno na Štáblovice, Mikolajice, rychtu v biskupském městě Budišově a dvůr v Pelhřimovech (Lech II, 74, č. 24). Rychtu budišovskou však prodal již r. 1465 [Lech I, 86, čís. 134) a rovněž prodal i dvůr v Pelhřimo- vech, avšak nevíme kdy. R. 1475 vyznává biskup Protaz z Černé Hory. že manský dvůr v Pelhřimovech, prodaný Bohušem Tomanem z Koválovic, zase na něj padl jako odumřelé léno (Lech I, 116, č. 41). R. 1466 zajistil se sou- hlasem biskupa Aleně z Lukavce, manželce svého syna Jiříka z Ko- válovic, na Mikolajicích 80 kop věna [Lech I, 116). Naposled se o něm mluví 28. března 1475 (Lech 117, č. 44), ale ještě téhož roku patrně zemřel, neboť r. 1476 přijímá léno na Štáblovice jeho syn Jiřík. O jaký majetek se jednalo v jeho sporu s Lackem ze Šternberka a na Lukově, jehož Toman pohnal r. 1447 ze 100 kop grošů, že drží po svém zemřelém bratru Jiříkovi zboží fulnecké, jehož zemřelou manželkou byla kněžna opavská Anežka, že ho vytískal z jeho držení bez práva a Lacek přijal za to zboží od knížat peníze, nedovedeme povědět (Půh. ol. III, 618). 13) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. 56
Strana 57
91 1457, březen 16. (Krnov). — Bernard Běrka z Násile se svou manželkou Annou zapisují na své vsi Útěchovicích roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě. Před námi Pavlem z Lichnovat, komorníkem a Markem, sudím z Hradčan, Janem,3 písařem, úředníky a zemany vystůpili jsú Bernhard Bierka4 a paní Anna, manželka jeho poctivá, seznati jsú dobrovolně, s zdravými životy, že jsú na svém vlastniem dědictví v Útěchovicích,5 desiet kop gr. platu úročnieho ukázali a zapisují a zapsali v tyto zadnie knihy podle listu, kterýž má od osvieceného kniežete kněze Mikuláše6 slavné paměti k oltáři do Opavy u fary svatého Jakuba v caple (!) svaté Anny, jakož toho oltáře list má vyzdvi- ženie skrze svědky. Actum anno millesimo quadringentesimo quinduage- simo septimo feria quarta post dominicam Reminiscere.8 Zápis v zemských deskách krnovských sv. I. fol. 41. 1) Pavel z Lichnova přichází v pramenech v letech 1431—1457. Úřad komorníka knížectví krnovského zastával od r. 1446. (Viz ZDK 1, 27—42). 2) Marek z Hradčan se uvádí v letech 1432—1465. Sudím knížectví krnovského byl v letech 1451—1465 (ZDK I, 28—46). 3) Jan, písař knížectví krnovského, se uvádí v letech 1446—1463 ZDK I, 36—43). 4) Bernard Běrka z Násile pocházel z knížectví olešnického a byl ve službách knížete Konráda Bílého, kde se s ním shledáváme k r. 1434. Později byl ve službách opavského knížete Václava jako bojovník. R. 1436 pojal za manželku Annu, vdovu po Jindřichu Kosířovi a nabyl s ní vsi Násile, odkud se potom psal. Kníže Václav mu za věrné služby vložil r. 1440 Pomorčovice. R. 1447 se uvádí na Vartnově, jehož nabyl od bratra své manželky Štěpána z Vartnova. Příslušenstvím Vartnova byly také Sudice. Po smrti druhého bratra své manželky Václava Kosíře v důsledku stupku nabyl manského statku Litultovic, na něž r. 1451 přijal léno. V té době držel také Útěchovice, na nichž r. 1454 zajistil roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě v kapli sv. Anny (zde !). Ve sporech o uznání Jiřího z Poděbrad slezským knížetem, postavil se Běrka za něho. Za to, když Jiří Poděbradský koupil od knížete Arnošta Opavsko, byl Běrka r. 1464 ustanoven zemským hejtmanem opavským. R. 1471 byl Běrka od krále Vladislava jmenován královským komořím. Nedlouho po té se r. 1474 odstěhoval do Prahy a statky spravoval místo něho jeho syn Hyncík. K těmto statkům přibyly zástavně ještě statky kláštera velehradského. Poslední zpráva o Běrkovi je z r. 1483. (Viz Petr Tesař, Nejstarší dějiny enklav moravských na Opavsku, VMO 23/1917, str. 74—82). 5) Útěchovice (něm. Auchwitz, posky Uciechowicze) je stará vesnice. vzpomínaná již r. 1285, kdy Václav II. potvrdil olomouckému kostelu držení „Uchechowitz (nikoliv Všechovic, jak má CDM v regestu] na Opavsku, kterou dostal kdysi za své služby od kněžny Kunhuty olomoucký a pražský ka- novník Werner, a kterou daroval olomouckému kostelu (CDM IV, 300, čís. 229). Později se však Útěchovice — neznámo jakým způsobem — dostaly opět do světských rukou. R. 1359 se píše po Útěchovicích Slavata, purkrabí na Hradci (CDM IX, 90, čís. 117). R. 1377 případly k dílu krnovskému (CDS VI. 57
91 1457, březen 16. (Krnov). — Bernard Běrka z Násile se svou manželkou Annou zapisují na své vsi Útěchovicích roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě. Před námi Pavlem z Lichnovat, komorníkem a Markem, sudím z Hradčan, Janem,3 písařem, úředníky a zemany vystůpili jsú Bernhard Bierka4 a paní Anna, manželka jeho poctivá, seznati jsú dobrovolně, s zdravými životy, že jsú na svém vlastniem dědictví v Útěchovicích,5 desiet kop gr. platu úročnieho ukázali a zapisují a zapsali v tyto zadnie knihy podle listu, kterýž má od osvieceného kniežete kněze Mikuláše6 slavné paměti k oltáři do Opavy u fary svatého Jakuba v caple (!) svaté Anny, jakož toho oltáře list má vyzdvi- ženie skrze svědky. Actum anno millesimo quadringentesimo quinduage- simo septimo feria quarta post dominicam Reminiscere.8 Zápis v zemských deskách krnovských sv. I. fol. 41. 1) Pavel z Lichnova přichází v pramenech v letech 1431—1457. Úřad komorníka knížectví krnovského zastával od r. 1446. (Viz ZDK 1, 27—42). 2) Marek z Hradčan se uvádí v letech 1432—1465. Sudím knížectví krnovského byl v letech 1451—1465 (ZDK I, 28—46). 3) Jan, písař knížectví krnovského, se uvádí v letech 1446—1463 ZDK I, 36—43). 4) Bernard Běrka z Násile pocházel z knížectví olešnického a byl ve službách knížete Konráda Bílého, kde se s ním shledáváme k r. 1434. Později byl ve službách opavského knížete Václava jako bojovník. R. 1436 pojal za manželku Annu, vdovu po Jindřichu Kosířovi a nabyl s ní vsi Násile, odkud se potom psal. Kníže Václav mu za věrné služby vložil r. 1440 Pomorčovice. R. 1447 se uvádí na Vartnově, jehož nabyl od bratra své manželky Štěpána z Vartnova. Příslušenstvím Vartnova byly také Sudice. Po smrti druhého bratra své manželky Václava Kosíře v důsledku stupku nabyl manského statku Litultovic, na něž r. 1451 přijal léno. V té době držel také Útěchovice, na nichž r. 1454 zajistil roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě v kapli sv. Anny (zde !). Ve sporech o uznání Jiřího z Poděbrad slezským knížetem, postavil se Běrka za něho. Za to, když Jiří Poděbradský koupil od knížete Arnošta Opavsko, byl Běrka r. 1464 ustanoven zemským hejtmanem opavským. R. 1471 byl Běrka od krále Vladislava jmenován královským komořím. Nedlouho po té se r. 1474 odstěhoval do Prahy a statky spravoval místo něho jeho syn Hyncík. K těmto statkům přibyly zástavně ještě statky kláštera velehradského. Poslední zpráva o Běrkovi je z r. 1483. (Viz Petr Tesař, Nejstarší dějiny enklav moravských na Opavsku, VMO 23/1917, str. 74—82). 5) Útěchovice (něm. Auchwitz, posky Uciechowicze) je stará vesnice. vzpomínaná již r. 1285, kdy Václav II. potvrdil olomouckému kostelu držení „Uchechowitz (nikoliv Všechovic, jak má CDM v regestu] na Opavsku, kterou dostal kdysi za své služby od kněžny Kunhuty olomoucký a pražský ka- novník Werner, a kterou daroval olomouckému kostelu (CDM IV, 300, čís. 229). Později se však Útěchovice — neznámo jakým způsobem — dostaly opět do světských rukou. R. 1359 se píše po Útěchovicích Slavata, purkrabí na Hradci (CDM IX, 90, čís. 117). R. 1377 případly k dílu krnovskému (CDS VI. 57
Strana 58
197—200; Prasek, Program 1890, str. 16). R. 1411 prodala Markéta, dcera Rudigera z Haugvic, manželka Jindřicha z Rybníka, 4 dědičné lány, 2 rybníky a 5 zahrad v Útěchovicím bratřím Zigmundu a Jindři- chu z Litultovic (ZDK I, 8) a Bohunce, manželce Macka z Opavy 3 lány a 2 zahrady (tamtéž). Ta však ještě téhož roku rozdělila nabytý ma- jetek na dvě části: 2 lány zapsala Joštu, Elišce a Dorotě, dětem Václava Melcera z Opavy, 1 lán Markétě, manželce Erasma Ho- cingera z Opavy a jejím dětem. Toto pořízení však mělo míti platnost až po její smrti (ZDK I, 8). K tomu však nedošlo, neboť r. 1415 prodala Benigna všechen svůj majetek v Utěchovicích Erasmu Hocingeru, jeho manželce Markétě, své dceři. s dodatkem, že kdyby oba jmenovaní zemřeli, má toto zboží přejíti na Erasmovy bratry Jana a Mikuláše (ZDK I, 13). R. 1416 zapsal Erasmus dvůr v Útěchovicích Jindřichu Kosířovi, takže tím se dostaly celé Útěchovice do jedněch rukou. Jindřich ihned také ustanovil, že v případě jeho smrti mají po něm děditi Hanuš Kosíř a Dětoch z Šum- valdu (ZDK I, 14). R. 1429 vložil Jindřich Kosíř Útěchovice ve 200 kopách grošů jako věnnou zástavu (ZDK I, 16). Po jeho smrti učinila Anna r. 1435. stupek na své věno v Útěchovicích se svými dětmi Václavem a Aničkou (ZDK I, 30), avšak později se vdala za Bernarda Běrku z Násile na Vartnově a r. 1451 jej vzala na spolek i s dětmi na Útěchovice (ZDK I, 39). R. 1454 spolu s manželkou zapsal zde Běrka roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě (zde). Útěchovice zůstaly potom v držení rodu Běrků do r. 1517, kdy je Jan, jinak zvaný též Vok Běrka z Násile, vložil i s po- dacím k oltáři sv. Jakuba, „kterýž oltář v Opavě v kostele Matky Boží u fary “ je v sakristii, ke kterémuž oltáři tíž lidé z Útěchovic také plat knězi dávají“ Bernardu z Vrbna na Bruntáli (ZDK I, 84). Jeho dědic Jan z Vrb- na na místě svých bratří prodal r. 1538 Útěchovice i s podacím oltáře sv. Jakuba Václavu z Bítova a na Vladěníně (ZDK II, 13). Hannš Bítovský, syn předešlého, na místě svých bratří Václava a Karla. vložil r. 1572 Útěchovice i s podacím oltáře sv. Jakuba Jiříkovi Tvor- kovskému z Kravař (ZDK II, 27). — O platy z Útěchovic byly během doby mnohé spory. R. 1496 pohnal kněz Stanislav, oltářník sv. Jakuba v kapli sv. Anny, Hyncíka Běrku z Násile a na Vikštejně ze 100 kop grošů, že mu „činži z Útěchovic zadržalou od pěti let zadržuje a mně nevychází k oltáři mému“ (Půh. op. VI, str. 70). R. 1506 opět kněz Staněk z Olomouce pohoní Voka Běrku z Násile z 10 kop, že mu je „za- drženo platu v Útěchovicích 60 kop bez dvú zlatých, kdež k oltáři svrchu- psanému na každý rok 10 kop vydávati se má a již od 6 let nedáno mu nic než 2 zl. od nebožtíka otce jeho a on Těchovice v držení má“ (Půh. op. VI, 145). R. 1518 byl nový spor: „Jan Dobeš z Olbramic poháněl několik pánů k vůli svědomí, že mu Vok Běrka z Násile slíbil dáti oltář sv. Filipa (patrně se někdy oltář nazýval oltářem sv. Filipa a Jakuba, ačkoliv byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu) jeho švagru Matyáši, faráři násil- skému, avšak že mu nyní presentaci na to dáti nechce (Půh. op. VI. 381—2). Současně poháněl v téže věci také Běrku z 250 zl., že svému slibu dosti učiniti nechce. [Tamtéž str. 383). Jaké bylo narovnání v těchto sporech se nedoví- dáme. — R. 1558 zemřel Jan Krupka, oltářník Jiřího Tvorkovského z Kravař. J. Zukal (Kněží) se domnívá, že to byl oltářník oltáře sv. Jakuba, k němuž měl Jiří Tvorkovský podací. Než pan Tvorkovský nabyl Útěchovice a s nimi podací k oltáři sv. Jakuba teprve r. 1572. 6) Souhlas knížete Mikuláše se nedochoval. 7) Ani tento list se nedochoval. 8) Reminiscere (miserationum tuarum, Domine ...], introit druhé neděle postní. 58
197—200; Prasek, Program 1890, str. 16). R. 1411 prodala Markéta, dcera Rudigera z Haugvic, manželka Jindřicha z Rybníka, 4 dědičné lány, 2 rybníky a 5 zahrad v Útěchovicím bratřím Zigmundu a Jindři- chu z Litultovic (ZDK I, 8) a Bohunce, manželce Macka z Opavy 3 lány a 2 zahrady (tamtéž). Ta však ještě téhož roku rozdělila nabytý ma- jetek na dvě části: 2 lány zapsala Joštu, Elišce a Dorotě, dětem Václava Melcera z Opavy, 1 lán Markétě, manželce Erasma Ho- cingera z Opavy a jejím dětem. Toto pořízení však mělo míti platnost až po její smrti (ZDK I, 8). K tomu však nedošlo, neboť r. 1415 prodala Benigna všechen svůj majetek v Utěchovicích Erasmu Hocingeru, jeho manželce Markétě, své dceři. s dodatkem, že kdyby oba jmenovaní zemřeli, má toto zboží přejíti na Erasmovy bratry Jana a Mikuláše (ZDK I, 13). R. 1416 zapsal Erasmus dvůr v Útěchovicích Jindřichu Kosířovi, takže tím se dostaly celé Útěchovice do jedněch rukou. Jindřich ihned také ustanovil, že v případě jeho smrti mají po něm děditi Hanuš Kosíř a Dětoch z Šum- valdu (ZDK I, 14). R. 1429 vložil Jindřich Kosíř Útěchovice ve 200 kopách grošů jako věnnou zástavu (ZDK I, 16). Po jeho smrti učinila Anna r. 1435. stupek na své věno v Útěchovicích se svými dětmi Václavem a Aničkou (ZDK I, 30), avšak později se vdala za Bernarda Běrku z Násile na Vartnově a r. 1451 jej vzala na spolek i s dětmi na Útěchovice (ZDK I, 39). R. 1454 spolu s manželkou zapsal zde Běrka roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Jakuba v Opavě (zde). Útěchovice zůstaly potom v držení rodu Běrků do r. 1517, kdy je Jan, jinak zvaný též Vok Běrka z Násile, vložil i s po- dacím k oltáři sv. Jakuba, „kterýž oltář v Opavě v kostele Matky Boží u fary “ je v sakristii, ke kterémuž oltáři tíž lidé z Útěchovic také plat knězi dávají“ Bernardu z Vrbna na Bruntáli (ZDK I, 84). Jeho dědic Jan z Vrb- na na místě svých bratří prodal r. 1538 Útěchovice i s podacím oltáře sv. Jakuba Václavu z Bítova a na Vladěníně (ZDK II, 13). Hannš Bítovský, syn předešlého, na místě svých bratří Václava a Karla. vložil r. 1572 Útěchovice i s podacím oltáře sv. Jakuba Jiříkovi Tvor- kovskému z Kravař (ZDK II, 27). — O platy z Útěchovic byly během doby mnohé spory. R. 1496 pohnal kněz Stanislav, oltářník sv. Jakuba v kapli sv. Anny, Hyncíka Běrku z Násile a na Vikštejně ze 100 kop grošů, že mu „činži z Útěchovic zadržalou od pěti let zadržuje a mně nevychází k oltáři mému“ (Půh. op. VI, str. 70). R. 1506 opět kněz Staněk z Olomouce pohoní Voka Běrku z Násile z 10 kop, že mu je „za- drženo platu v Útěchovicích 60 kop bez dvú zlatých, kdež k oltáři svrchu- psanému na každý rok 10 kop vydávati se má a již od 6 let nedáno mu nic než 2 zl. od nebožtíka otce jeho a on Těchovice v držení má“ (Půh. op. VI, 145). R. 1518 byl nový spor: „Jan Dobeš z Olbramic poháněl několik pánů k vůli svědomí, že mu Vok Běrka z Násile slíbil dáti oltář sv. Filipa (patrně se někdy oltář nazýval oltářem sv. Filipa a Jakuba, ačkoliv byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu) jeho švagru Matyáši, faráři násil- skému, avšak že mu nyní presentaci na to dáti nechce (Půh. op. VI. 381—2). Současně poháněl v téže věci také Běrku z 250 zl., že svému slibu dosti učiniti nechce. [Tamtéž str. 383). Jaké bylo narovnání v těchto sporech se nedoví- dáme. — R. 1558 zemřel Jan Krupka, oltářník Jiřího Tvorkovského z Kravař. J. Zukal (Kněží) se domnívá, že to byl oltářník oltáře sv. Jakuba, k němuž měl Jiří Tvorkovský podací. Než pan Tvorkovský nabyl Útěchovice a s nimi podací k oltáři sv. Jakuba teprve r. 1572. 6) Souhlas knížete Mikuláše se nedochoval. 7) Ani tento list se nedochoval. 8) Reminiscere (miserationum tuarum, Domine ...], introit druhé neděle postní. 58
Strana 59
92 1455, duben 1. místo neudáno. — Arnošt, kníže opav- ský a münsterberský, dává souhlas k zapsání dluhu 40 zl. na domě opavského měštana Ladislava. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 67v—68v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 141—143, čís. BB. Prostý opis (Tillerův) v SAO, stavovský archív A XXI, 21. Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 94—94v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 578. Kníže Arnošt vyznává, že Ladislav, měštan opavský, na něho vznesl, že byl dlužen 40 zl. uh. Pavlu zvanému Rotandris a potom Janu Graitzovi, měštanům opavským a odváděl z nich 4 zl. uh. roč- ního platu, a to vždy na sv. Martina, který svým dlužitelům a všem, kdož by od nich dostali na tento dluh dobrou vůli, pojistil na svém domě v Opavě s právem přednostním a žádal, aby kníže k tomu dal svůj souhlas. což on také učinil. Wier Arnest, von Gottes gnaden hertzog zu Troppaw und Monster- berg, bekennen offentlichen miet diesem brief vor allen, die ihn sehen oder lesen hören, dass der ehrbar weise Ladislaus,1 burger zue Trop- paw, unser getreuer lieber, an uns mit freyen gutten wiellen und bewe- gungen ... bracht und bekandt hatt, wie dass er schuldig were geliehenes geldes viertzig gutte ungerische gulden am gewicht und am golde dem ehrsamben herrn Paulo Rotandris,2 genant und darnach dem ehrbahr weisen Johanni Graitz,3 burger zu Troppaw und allen den, den sie das bey gesunden leibe oder am Todbette, geistlich oder weltlich be scheiden wurden. Und von dem oben geschrieben gelde sol der benante Ladislaus, seine Erben und nachkömblinge alle iahr iährlich vier gulden zinse geben, nemblichen nun anhebende auf nechsten Martini und darnach alle iahr auf dieselbe zeit den Zins aussrichten ohne aufzug und allerley seinen also lang, bies das mehr genante haubgut ablegen wurde. Und ob er also statthaftig wurde, dass er das oben geschriebes (!) geldes eines theiles ablösen möchte, dass er keine zins von geben sol. Und dieselbe oben geschriebene schuld und zinse hat er dem obgeschriebenen herrn Paulo, Johanni Graitz und ihren befehler, geistlichen oder weltlichen, vor- weiset an seinem erbe und seinem hause zu Troppaw gelegen, zwischen Schonpeters haus und der Mogerinotin haus, dass sie ihr oben geschrieben geld und zinse vor allen andern schuldigern auf dem hause und die das inne haben werden, iährlich zu suchen und zuefordern sollend. Und hat uns demütglichen gebeten, dass wier ihm darzu unsern wiellen geben sollen. Das haben wier angesehen seinen getreuen dinst und gebete, die er uns gethan hat und fürbas fleisiger thun sol, und haben ihm das 1) Ladislav (též Vladislav) Mikulášův byl významný opavský měšťan, jehož jméno přichází v listinách v letech 1437—1455. Byl předním činitelem Bratrstva Panny Marie a Božího těla (viz čís. 55, 56, 57, 65, 67, 68. 73]), později též opavským konšelem (čís. 84]. 2) Pavel Rotandris viz čís. 95, pozn. 2. 3) O Janu Graitzovi viz čís. 94, pozn. 3. 59
92 1455, duben 1. místo neudáno. — Arnošt, kníže opav- ský a münsterberský, dává souhlas k zapsání dluhu 40 zl. na domě opavského měštana Ladislava. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 67v—68v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 141—143, čís. BB. Prostý opis (Tillerův) v SAO, stavovský archív A XXI, 21. Tiller, Pozůstalost, sv. V. fol. 94—94v. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 578. Kníže Arnošt vyznává, že Ladislav, měštan opavský, na něho vznesl, že byl dlužen 40 zl. uh. Pavlu zvanému Rotandris a potom Janu Graitzovi, měštanům opavským a odváděl z nich 4 zl. uh. roč- ního platu, a to vždy na sv. Martina, který svým dlužitelům a všem, kdož by od nich dostali na tento dluh dobrou vůli, pojistil na svém domě v Opavě s právem přednostním a žádal, aby kníže k tomu dal svůj souhlas. což on také učinil. Wier Arnest, von Gottes gnaden hertzog zu Troppaw und Monster- berg, bekennen offentlichen miet diesem brief vor allen, die ihn sehen oder lesen hören, dass der ehrbar weise Ladislaus,1 burger zue Trop- paw, unser getreuer lieber, an uns mit freyen gutten wiellen und bewe- gungen ... bracht und bekandt hatt, wie dass er schuldig were geliehenes geldes viertzig gutte ungerische gulden am gewicht und am golde dem ehrsamben herrn Paulo Rotandris,2 genant und darnach dem ehrbahr weisen Johanni Graitz,3 burger zu Troppaw und allen den, den sie das bey gesunden leibe oder am Todbette, geistlich oder weltlich be scheiden wurden. Und von dem oben geschrieben gelde sol der benante Ladislaus, seine Erben und nachkömblinge alle iahr iährlich vier gulden zinse geben, nemblichen nun anhebende auf nechsten Martini und darnach alle iahr auf dieselbe zeit den Zins aussrichten ohne aufzug und allerley seinen also lang, bies das mehr genante haubgut ablegen wurde. Und ob er also statthaftig wurde, dass er das oben geschriebes (!) geldes eines theiles ablösen möchte, dass er keine zins von geben sol. Und dieselbe oben geschriebene schuld und zinse hat er dem obgeschriebenen herrn Paulo, Johanni Graitz und ihren befehler, geistlichen oder weltlichen, vor- weiset an seinem erbe und seinem hause zu Troppaw gelegen, zwischen Schonpeters haus und der Mogerinotin haus, dass sie ihr oben geschrieben geld und zinse vor allen andern schuldigern auf dem hause und die das inne haben werden, iährlich zu suchen und zuefordern sollend. Und hat uns demütglichen gebeten, dass wier ihm darzu unsern wiellen geben sollen. Das haben wier angesehen seinen getreuen dinst und gebete, die er uns gethan hat und fürbas fleisiger thun sol, und haben ihm das 1) Ladislav (též Vladislav) Mikulášův byl významný opavský měšťan, jehož jméno přichází v listinách v letech 1437—1455. Byl předním činitelem Bratrstva Panny Marie a Božího těla (viz čís. 55, 56, 57, 65, 67, 68. 73]), později též opavským konšelem (čís. 84]. 2) Pavel Rotandris viz čís. 95, pozn. 2. 3) O Janu Graitzovi viz čís. 94, pozn. 3. 59
Strana 60
gegunt und bestettiget, gönnen und bestettigen mit urkunde dieses briefes, zue dem wier zur grosser sicherheit unser insiegel an diesen briefe lassen angehengen. Der da gegeben ist am Dinstage vor Ostrn,4 anno Domini MCCCC quinquagesimo quinto. 93 1456, listopad 10. Opava. — Městská rada opavská potvrzuje, že Štěpán Jag dal dobrou vůli na roční plat 5 kop grošů Pavlu Rotandrisovi a Janu Graitzovi. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 5. Opis: Kop, A, fol. 68v—69, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 143—144, čís. BB. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 582. Pečet: kulatá, přivěšená na pergamenové pásce, barvy červené, vtisk- nutá do vosku přirozené barvy, uprostřed znak města Opava — štít s vo- dorovným pásem, přerušenými čtyřmi trojúhelníky — a nápis: SIGILLUM SCABINORUM CIVITATIS OPPAVIE. Městská rada opavská potvrzuje, že před ní Štěpán Jagen po- stoupil roční plat 5 kop grošů, zajištěný na mlýně před fortnou 2 kopami a na masných krámech 3 kopami, Pavlu Rotandrisovi a Janu Greysenovi, jímž nyní dává na plat dobrou vůli, aby s nimi mohli naložit podle svého uvážení. Opava 10. listopadu 1456. Wir hernochgeschreibin Hannus Ungman, Nickel Wylusch, Niclas Rymer, Paul Kinder, Paul Frescher, Matis Gam- lich und Hanus Offener, scheppen zu Troppaw zu der zeit, alsz Philip Slywke das gerichte zasz,l bekennen mit desim priwe vor allen, dy sehen, heren odir lesen, dasz vor unsz an gerichte kommen ist der erbir man Stefan Jag,2 unsir mitpurger ... und hat bekant, wie her geben und vorweyst habe funk margk jerlicher czinsze in und uf den fleyschbenken3 und uf der mole bey der pforten gelegen,4 alhie zu Trop- paw, nemblych drey margk uf czwu fleyschbenken undt czwu margk uf dem dritten teyl der mole desz molnersz, alsz das seine heuptpriwe." inhalden und clerlich auszweysen, dem ersamen und weysen herrn 4) Velikonoce připadly toho roku na den 7. dubna. 1) O fojtství a fojtu Filipu Slivkovi viz čís. 63, pozn. 2. 2) O Štěpánu Jagenovi viz čís. 79, pozn. 2. 3) O masných krámech viz čís. 79, pozn. 1. 4) Míní se mlýn na mlýnském náhoně před tzv. Židovskou věží, k němuž se z města chodilo přes fortnu na konci ulice „na Valech“. 5) Hlavní list na plat na masařských krámech viz čís. 79, list na plat ze mlýna se nedochoval. 60
gegunt und bestettiget, gönnen und bestettigen mit urkunde dieses briefes, zue dem wier zur grosser sicherheit unser insiegel an diesen briefe lassen angehengen. Der da gegeben ist am Dinstage vor Ostrn,4 anno Domini MCCCC quinquagesimo quinto. 93 1456, listopad 10. Opava. — Městská rada opavská potvrzuje, že Štěpán Jag dal dobrou vůli na roční plat 5 kop grošů Pavlu Rotandrisovi a Janu Graitzovi. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 5. Opis: Kop, A, fol. 68v—69, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 143—144, čís. BB. Regest: Kopetzky, Reg. čís. 582. Pečet: kulatá, přivěšená na pergamenové pásce, barvy červené, vtisk- nutá do vosku přirozené barvy, uprostřed znak města Opava — štít s vo- dorovným pásem, přerušenými čtyřmi trojúhelníky — a nápis: SIGILLUM SCABINORUM CIVITATIS OPPAVIE. Městská rada opavská potvrzuje, že před ní Štěpán Jagen po- stoupil roční plat 5 kop grošů, zajištěný na mlýně před fortnou 2 kopami a na masných krámech 3 kopami, Pavlu Rotandrisovi a Janu Greysenovi, jímž nyní dává na plat dobrou vůli, aby s nimi mohli naložit podle svého uvážení. Opava 10. listopadu 1456. Wir hernochgeschreibin Hannus Ungman, Nickel Wylusch, Niclas Rymer, Paul Kinder, Paul Frescher, Matis Gam- lich und Hanus Offener, scheppen zu Troppaw zu der zeit, alsz Philip Slywke das gerichte zasz,l bekennen mit desim priwe vor allen, dy sehen, heren odir lesen, dasz vor unsz an gerichte kommen ist der erbir man Stefan Jag,2 unsir mitpurger ... und hat bekant, wie her geben und vorweyst habe funk margk jerlicher czinsze in und uf den fleyschbenken3 und uf der mole bey der pforten gelegen,4 alhie zu Trop- paw, nemblych drey margk uf czwu fleyschbenken undt czwu margk uf dem dritten teyl der mole desz molnersz, alsz das seine heuptpriwe." inhalden und clerlich auszweysen, dem ersamen und weysen herrn 4) Velikonoce připadly toho roku na den 7. dubna. 1) O fojtství a fojtu Filipu Slivkovi viz čís. 63, pozn. 2. 2) O Štěpánu Jagenovi viz čís. 79, pozn. 2. 3) O masných krámech viz čís. 79, pozn. 1. 4) Míní se mlýn na mlýnském náhoně před tzv. Židovskou věží, k němuž se z města chodilo přes fortnu na konci ulice „na Valech“. 5) Hlavní list na plat na masařských krámech viz čís. 79, list na plat ze mlýna se nedochoval. 60
Strana 61
Paulen Rotandrisz,sa und Johanni Greysen,’b an dem hause bey Niclasz Neuburger,“ am rynge gelegen, dasz eiczunder Stefanl Jag innehat, helt und besieczet, ubir welche czinsze undt heuptpriwe, dy do ubir soliche czinsze lauten, hat her den vorgenanten herrn Paulen und Johanni Greysen seinen guten willen gegebin und gibt in den und alle seine gerechtikeit in crait diesz priwes, also nemlich, dasz sie mit den heuptprifen und den nebenprifen folle macht und recht habin umb dy obgenante czinsze und heuptgut zumachen, zugewinnen und zeumphenen (!) und domete zutun und zulassen in allir mosze, alsz op in dy heuptprife von worte zu worte stunden zugeschreben. Und dy czinsz leute in globet habin mit hant und mit mund mit den czinszen uf niemanden zusehen, wen uf dy egenante herrn Paulen und Johannesz Greysen und auf ir nach- comelingen, Deme zu eynem bekentnisse habin wir unser amtsigel an desin preif lassen hengen. Der gebin ist zu Troppaw an der Mitwoch vor Martini," anno Domini MCCCCmo moVito. 94 1457, březen 8. Opava. — Městská rada opavská žádá olomouc- ského biskupa Bohuše ze Zvole, aby schválil rozmnožení nadace pri oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Originál: na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 6. Pečet: větší přívěsna pečet města Opavy, kulatá, vtisknutá do vosku při- rozené barvy, uprostřed znak města Opava, kolem nápis: SIGILLUM MAIUS CIVIUM OPPAVIE. Regest: Kopetzky, Reg. 583. Městská rada opavská oznamuje biskupu, že Pavel Kracer, oltář- ník v Olomouci a Opavě a Jan Greyse, měštan opavský, jeho strýc. zakoupili roční plat 5 kop grošů a se souhlasem městské rady jej věnovali na rozmnožení nadace při oltáři sv. Petra a Pavla v hřbitovní kapli v Opavě. Městská rada žádá biskupa, aby tento plat připojil podle církev ních zákonů ke jmenovanému obročí. Reverendissimo in Christi patri et domino domino Bohussio, episcopo olomucensi, domino nostro gratioso, aut eius in spiritualibus vicario generali. Magister civium, consules iurati in Oppavia affectus sinceros peremtos cum debita exibicione obediencie. 5a) O Pavlu Rotandrisoví viz čís. 95, pozn. 2. 5b) O Janu Greysenovi viz čís. 94, pozn. 3. 6) Mikuláš Neuburger, měštan a majitel domu na náměstí, odjinud znám není. Jeho dům patřil později Štěpánu Jagenovi. 7) Sv. Martina je 11. listopadu. 1) Bohuš ze Zvole byl synovcem olomouckého biskupa Kuneše (1430—1434). Byl nejdříve olomouckým kanovníkem, potom generálním vikářem. R. 1451 se stal kapitulním děkanem, r. 1454 zvolen biskupem. Byl moudrým státníkem, rádcem krále Ladislava. Pečoval o vykoupení biskupských statků. Byl otráven r. 1457 ve Vídní, pochován však v Olomouci — Katalog 1949, str. 34. 61
Paulen Rotandrisz,sa und Johanni Greysen,’b an dem hause bey Niclasz Neuburger,“ am rynge gelegen, dasz eiczunder Stefanl Jag innehat, helt und besieczet, ubir welche czinsze undt heuptpriwe, dy do ubir soliche czinsze lauten, hat her den vorgenanten herrn Paulen und Johanni Greysen seinen guten willen gegebin und gibt in den und alle seine gerechtikeit in crait diesz priwes, also nemlich, dasz sie mit den heuptprifen und den nebenprifen folle macht und recht habin umb dy obgenante czinsze und heuptgut zumachen, zugewinnen und zeumphenen (!) und domete zutun und zulassen in allir mosze, alsz op in dy heuptprife von worte zu worte stunden zugeschreben. Und dy czinsz leute in globet habin mit hant und mit mund mit den czinszen uf niemanden zusehen, wen uf dy egenante herrn Paulen und Johannesz Greysen und auf ir nach- comelingen, Deme zu eynem bekentnisse habin wir unser amtsigel an desin preif lassen hengen. Der gebin ist zu Troppaw an der Mitwoch vor Martini," anno Domini MCCCCmo moVito. 94 1457, březen 8. Opava. — Městská rada opavská žádá olomouc- ského biskupa Bohuše ze Zvole, aby schválil rozmnožení nadace pri oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Originál: na pergameně v městském archívu opavském, sign. X, 6. Pečet: větší přívěsna pečet města Opavy, kulatá, vtisknutá do vosku při- rozené barvy, uprostřed znak města Opava, kolem nápis: SIGILLUM MAIUS CIVIUM OPPAVIE. Regest: Kopetzky, Reg. 583. Městská rada opavská oznamuje biskupu, že Pavel Kracer, oltář- ník v Olomouci a Opavě a Jan Greyse, měštan opavský, jeho strýc. zakoupili roční plat 5 kop grošů a se souhlasem městské rady jej věnovali na rozmnožení nadace při oltáři sv. Petra a Pavla v hřbitovní kapli v Opavě. Městská rada žádá biskupa, aby tento plat připojil podle církev ních zákonů ke jmenovanému obročí. Reverendissimo in Christi patri et domino domino Bohussio, episcopo olomucensi, domino nostro gratioso, aut eius in spiritualibus vicario generali. Magister civium, consules iurati in Oppavia affectus sinceros peremtos cum debita exibicione obediencie. 5a) O Pavlu Rotandrisoví viz čís. 95, pozn. 2. 5b) O Janu Greysenovi viz čís. 94, pozn. 3. 6) Mikuláš Neuburger, měštan a majitel domu na náměstí, odjinud znám není. Jeho dům patřil později Štěpánu Jagenovi. 7) Sv. Martina je 11. listopadu. 1) Bohuš ze Zvole byl synovcem olomouckého biskupa Kuneše (1430—1434). Byl nejdříve olomouckým kanovníkem, potom generálním vikářem. R. 1451 se stal kapitulním děkanem, r. 1454 zvolen biskupem. Byl moudrým státníkem, rádcem krále Ladislava. Pečoval o vykoupení biskupských statků. Byl otráven r. 1457 ve Vídní, pochován však v Olomouci — Katalog 1949, str. 34. 61
Strana 62
Reverendissime Pater! Cum honorabilis dominus Paulus Cracer," baccalaureus, olomucensis, oppaviensis ecclesiarum altarista, ac discretus Johannes Greyse,3 avunc(u)lus suus carissimus, concivis civitatis nostre, considerantes, quod altare sub titulo beatorum Petri et Pauli apostolorum in carnario situatum pro convenienti necessaria sustentacione et usu ministri census dicti altaris valeant minime sufficere, pia ex mo- nicione Spiritus sancti, diem obitus sui piis operibus prevenire cuientes, prefatum altare quinque marcis meliorare et inpinguare cupientes, quare nobis humiliter supplicarunt, quatenus ad id nostrum consensum prebe- remus et assensum. Nos vero peticiones ipsorum iustas ad divini servicii augmentum fore considerantes, consensum ipsis et assensum prebuimus. prebemus, consensimus et consentimus. Quare reverendissime vestre Pater- nitati humiliter una cum eisdem pure propter Deum supplicamus, quatenos de gratuita pietate dictas quinque marcas dicto altari pro congruo usu necessarias sacerdotisque sustentacioni eiusdem altaris incorporare, appropriare, adiungere et annectere dignemini graciose, subiciendo eundem censum iuri ecclesiastico ita, quod ex privilegio libertatis ecclesiastice, dum et quando et quociens opportunum aut necessarium fuerit, amodo exigi valeat et requiri. — Datum Oppavie VIII. die mensis marcis anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septimo. 95 — M. David z Olomouce, 1457, květen 10. Olomouc. generální prokurátor olomoucké konsistoře, žádá v zastoupení Pavla Rotandrisa o potvrzení nadace u oltáře sv. Petra a Pavla v Opave. Originál: schází. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 69v—71, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndíkem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 145—148, čís. BB. M. David předkládá jménem Pavla Rotandrise, oltářníka oltáře sv. Petra a Pavla ve hřbitovní kapli při kostele Panny Marie v Opavě a jménem městské rady opavské Janu Pauswangelovi, děkanu olomoucké kapituly a generálnímu vikáři olomouckému, že sice při zmíněném oltáři bylo již dávno zřízeno církevní obročí, avšak protože 2) Pavel Kracer, bakalář a oltářník opavský a olomoucký, je snad totožný s pozdějším kanovníkem Pavlem Kratzerem z Olomouce, který se uvádí k 10. říjnu (SAOlom, kapitulní archiv A V a 4) a oltářníkem oltáře Zvěstování Panny Marie v dómském kostele (tamtéž A VI a 23), který zemřel jako kanovník senior r. 1530. — Dodal dr. M. Zemek. 3) Jan Greyse (Greysen, Greiz, Greycz, Graiz) byl zámožný opavský měšťtan. Jeho jméno se v pramenech vyskytuje v letech 1445—1457 (čís. 73, 84, 94, 97). Měl dům na náměstí, byl členem představenstva Bratrstva Panny Marie a Božího těla a byl též členem městské rady. Spolu s Pavlem Rotadrisem zakoupil k oltáři sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově roční plat 5 kop grošů, a to 3 kopy grošů na masných krámech (viz čís. 93) a 2 kopy grošů na mlýně u fortny (zde). Nadací uvedl v život jeho vnuk Pavel Kracer (viz pozn. 2). 62
Reverendissime Pater! Cum honorabilis dominus Paulus Cracer," baccalaureus, olomucensis, oppaviensis ecclesiarum altarista, ac discretus Johannes Greyse,3 avunc(u)lus suus carissimus, concivis civitatis nostre, considerantes, quod altare sub titulo beatorum Petri et Pauli apostolorum in carnario situatum pro convenienti necessaria sustentacione et usu ministri census dicti altaris valeant minime sufficere, pia ex mo- nicione Spiritus sancti, diem obitus sui piis operibus prevenire cuientes, prefatum altare quinque marcis meliorare et inpinguare cupientes, quare nobis humiliter supplicarunt, quatenus ad id nostrum consensum prebe- remus et assensum. Nos vero peticiones ipsorum iustas ad divini servicii augmentum fore considerantes, consensum ipsis et assensum prebuimus. prebemus, consensimus et consentimus. Quare reverendissime vestre Pater- nitati humiliter una cum eisdem pure propter Deum supplicamus, quatenos de gratuita pietate dictas quinque marcas dicto altari pro congruo usu necessarias sacerdotisque sustentacioni eiusdem altaris incorporare, appropriare, adiungere et annectere dignemini graciose, subiciendo eundem censum iuri ecclesiastico ita, quod ex privilegio libertatis ecclesiastice, dum et quando et quociens opportunum aut necessarium fuerit, amodo exigi valeat et requiri. — Datum Oppavie VIII. die mensis marcis anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septimo. 95 — M. David z Olomouce, 1457, květen 10. Olomouc. generální prokurátor olomoucké konsistoře, žádá v zastoupení Pavla Rotandrisa o potvrzení nadace u oltáře sv. Petra a Pavla v Opave. Originál: schází. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 69v—71, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndíkem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 145—148, čís. BB. M. David předkládá jménem Pavla Rotandrise, oltářníka oltáře sv. Petra a Pavla ve hřbitovní kapli při kostele Panny Marie v Opavě a jménem městské rady opavské Janu Pauswangelovi, děkanu olomoucké kapituly a generálnímu vikáři olomouckému, že sice při zmíněném oltáři bylo již dávno zřízeno církevní obročí, avšak protože 2) Pavel Kracer, bakalář a oltářník opavský a olomoucký, je snad totožný s pozdějším kanovníkem Pavlem Kratzerem z Olomouce, který se uvádí k 10. říjnu (SAOlom, kapitulní archiv A V a 4) a oltářníkem oltáře Zvěstování Panny Marie v dómském kostele (tamtéž A VI a 23), který zemřel jako kanovník senior r. 1530. — Dodal dr. M. Zemek. 3) Jan Greyse (Greysen, Greiz, Greycz, Graiz) byl zámožný opavský měšťtan. Jeho jméno se v pramenech vyskytuje v letech 1445—1457 (čís. 73, 84, 94, 97). Měl dům na náměstí, byl členem představenstva Bratrstva Panny Marie a Božího těla a byl též členem městské rady. Spolu s Pavlem Rotadrisem zakoupil k oltáři sv. Petra a Pavla v kapli na hřbitově roční plat 5 kop grošů, a to 3 kopy grošů na masných krámech (viz čís. 93) a 2 kopy grošů na mlýně u fortny (zde). Nadací uvedl v život jeho vnuk Pavel Kracer (viz pozn. 2). 62
Strana 63
jeho důchody nyní nestačí na vydržování kněze, zmíněný Pavel Ro- tandris se svým přítelem Janem Graizem přikoupili roční plat 5 kop grošů a se souhlasem městské rady opavské jej přidělili k obročí jmenovaného oltáře, jak svědčí listiny na tyto platy. Oltářník má být povinnen sloužit týdně 3 mše a za každou neodslouženou má zaplatil 1 groš na udržování kaple. Jednou za rok má oltářník zařídit sloužení 30 mší. Má zachovávat residenci, leč že by mu ordinarius se souhlasem městské rady dal dočasně dispens. Podací má na dobu života mít zmíněný Pavel Rotandris, po jeho smrti pro jednou Jan Graitz, potom má připadnout městské radě opavské, která však bude povinna prezentovat pouze kněze nebo, kdo během roku dosáhne kněžství. Protože však Pavel Rotandris hodlá se věnovat studiu a má obročí při oltáři v kostele sv. Mořice v Olomouci, žádá, aby byl obročí při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě zbaven. Prokurátor žádá, aby generální vikář rozmnožení platu k oltáři ve smyslu církevních předpisů připojil. Coram vobis venerabili patre domino Johanne Pauswangel,) baccalaureo in decretis, decano ecclesiae, vicario in spiritualibus et curiae episcopalis olomucensis officiali, procurator et syndicus honorabilis viri domini Pauli, dicti Rotandris,2 altaristae altaris sanctorum princi- pum apostolorum Petri et Pauli in carnario coemeterii ecclesiae parochialis beatae Mariae Virginis civitatis Oppaviae circumspectorumque virorum magistri civium et consulum, videlicet Nicolai Rimeri, Andreae Rotandris, Petri Kanngisser, Martini Krodler et Johannis Grätz, amici praedicti dimini Pauli, proponit cum pre- cum instantia, petit et dicit: Licet praetactum altare sanctorum apostolo- rum Petri et Pauli a multis retroactis temporibus sit in beneficium eccle- siasticum erectum et confirmatum,4 non tamen sufficienter constat esse dotatum, ita quod altarista pro tempore existens de huiuscemodi dote pro sustentatione sui victus et amictus minime potuit contentari,5 tandem supradictus dominus Paulus una cum amico suo Johannnes Graitze, ze- lantes divinum cultum de substantia temporali, ipsis a Domino Deo tradita, in divinae venerationis amplitudinem ipsius altaris dotem insufficientem augere, inpinquare et copiosius dotare satagunt, prout cum praenominatis magistro civium et consulibus dictae civitatis Oppaviae tanquam collato- 1) Jan Pauswangel, rektor kostela Panny Marie v Olomouci, kanov- ník olomoucký, 9. března 1447 (vatikánské opisy), 1456 kapitulní děkan a administrátor olomouckého biskupství 7. října 1458 (AMB 367), generální vikář 30. dubna 1455 (Parsch, I, 2041), naposled 27. února 1493. Zemřel 28. května 1495 [Parocký, Zrcadlo 231). — Dodal dr. M. Zemek. 2) Pavel Rotandris, opavský rodák, snad syn neb bratr dále uvede- ného Ondřeje Rotandrise. Po prvé se ho vzpomíná r. 1455, kdy spolu s Janem Greiczem zakoupil 5 kop ročního platu k oltáři sv. Petra a Pavla, zajištěný na masných krámech a na mlýně před fortnou v Opavě (viz čís. 92. 93, 94). V té době se Pavel chystal ke studiu a protože měl již obročí při oltáři v kostele sv. Mořice v Olomouci, žádal, aby byl zproštěn povin- ností při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě (zde). Pozdějších zpráv o něm není. Rodina Rotandrisů žila v Opavě ještě v XVI. stol. (ZDK II, 19). 3) O Janu Greiczovi viz čís. 94, pozn. 3. 4) Viz čís. 28, 29, 43, erekční a konfirmační listina se však nedochovala. 5) Příčinou toho byl patrně valutní pokles hodnoty peněz, způsobený dlouholetými válkami. 63
jeho důchody nyní nestačí na vydržování kněze, zmíněný Pavel Ro- tandris se svým přítelem Janem Graizem přikoupili roční plat 5 kop grošů a se souhlasem městské rady opavské jej přidělili k obročí jmenovaného oltáře, jak svědčí listiny na tyto platy. Oltářník má být povinnen sloužit týdně 3 mše a za každou neodslouženou má zaplatil 1 groš na udržování kaple. Jednou za rok má oltářník zařídit sloužení 30 mší. Má zachovávat residenci, leč že by mu ordinarius se souhlasem městské rady dal dočasně dispens. Podací má na dobu života mít zmíněný Pavel Rotandris, po jeho smrti pro jednou Jan Graitz, potom má připadnout městské radě opavské, která však bude povinna prezentovat pouze kněze nebo, kdo během roku dosáhne kněžství. Protože však Pavel Rotandris hodlá se věnovat studiu a má obročí při oltáři v kostele sv. Mořice v Olomouci, žádá, aby byl obročí při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě zbaven. Prokurátor žádá, aby generální vikář rozmnožení platu k oltáři ve smyslu církevních předpisů připojil. Coram vobis venerabili patre domino Johanne Pauswangel,) baccalaureo in decretis, decano ecclesiae, vicario in spiritualibus et curiae episcopalis olomucensis officiali, procurator et syndicus honorabilis viri domini Pauli, dicti Rotandris,2 altaristae altaris sanctorum princi- pum apostolorum Petri et Pauli in carnario coemeterii ecclesiae parochialis beatae Mariae Virginis civitatis Oppaviae circumspectorumque virorum magistri civium et consulum, videlicet Nicolai Rimeri, Andreae Rotandris, Petri Kanngisser, Martini Krodler et Johannis Grätz, amici praedicti dimini Pauli, proponit cum pre- cum instantia, petit et dicit: Licet praetactum altare sanctorum apostolo- rum Petri et Pauli a multis retroactis temporibus sit in beneficium eccle- siasticum erectum et confirmatum,4 non tamen sufficienter constat esse dotatum, ita quod altarista pro tempore existens de huiuscemodi dote pro sustentatione sui victus et amictus minime potuit contentari,5 tandem supradictus dominus Paulus una cum amico suo Johannnes Graitze, ze- lantes divinum cultum de substantia temporali, ipsis a Domino Deo tradita, in divinae venerationis amplitudinem ipsius altaris dotem insufficientem augere, inpinquare et copiosius dotare satagunt, prout cum praenominatis magistro civium et consulibus dictae civitatis Oppaviae tanquam collato- 1) Jan Pauswangel, rektor kostela Panny Marie v Olomouci, kanov- ník olomoucký, 9. března 1447 (vatikánské opisy), 1456 kapitulní děkan a administrátor olomouckého biskupství 7. října 1458 (AMB 367), generální vikář 30. dubna 1455 (Parsch, I, 2041), naposled 27. února 1493. Zemřel 28. května 1495 [Parocký, Zrcadlo 231). — Dodal dr. M. Zemek. 2) Pavel Rotandris, opavský rodák, snad syn neb bratr dále uvede- ného Ondřeje Rotandrise. Po prvé se ho vzpomíná r. 1455, kdy spolu s Janem Greiczem zakoupil 5 kop ročního platu k oltáři sv. Petra a Pavla, zajištěný na masných krámech a na mlýně před fortnou v Opavě (viz čís. 92. 93, 94). V té době se Pavel chystal ke studiu a protože měl již obročí při oltáři v kostele sv. Mořice v Olomouci, žádal, aby byl zproštěn povin- ností při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě (zde). Pozdějších zpráv o něm není. Rodina Rotandrisů žila v Opavě ještě v XVI. stol. (ZDK II, 19). 3) O Janu Greiczovi viz čís. 94, pozn. 3. 4) Viz čís. 28, 29, 43, erekční a konfirmační listina se však nedochovala. 5) Příčinou toho byl patrně valutní pokles hodnoty peněz, způsobený dlouholetými válkami. 63
Strana 64
ribus praemissi altaris animis ipsorum convenerint, consenum pariter et assensum obtinuerint, ut ex instrumento procuratoris,6 intuenti sufficienter patebit. Igitur volentes sui salubri conceptus operam dare executivam cum effectu, quinque marcas grossorum census annui, veri et legitimi, quas in certis bonis et aedificiis praetactae civitatis Oppaviae iusto emptionis et venditionis titulo suis paratis pecuniis persoluerunt, pro ut literae desuper confectae declarant lucidius, quae propter earum prolixitatem hic inse- rendae obmissae sunt.' Quas quidem quinque marcas census annui saepe- dicti dominus Paulus et Johannes, amicus suus, pro augmento et inpin- guatione, ut praefertur, altaris sanctorum apostolorum Petri et Pauli dant, assignant et tradunt in dotem et augmentum prioris dotis, quo ipsum altare extat esse erectum et confirmatum, ut rector altaris, qui pro tem pore est vel fuerit, exigat easdem et tollat, stipendietur eisdem ac susten- tetur. Cum vero beneficium datur propter officium, altarista, qui pro tem pore fuerit, debet et debebit singulis hebdomadis tres missas, primam pro- defunctis, secundam pro peccatis, tertiam quam sibi devotam duxerit, legendas sit astrictus, alias, legitimo impedimento interveniente, per alium ipsas missas legere procurabit, pro quarum qualibet missa neglecta, salva correctione domini episcopi aut eius vicarii in spiritualibus, unum grossum in poenam pro fabrica ipsius capellae in carnario,s cessante quavis contradictione, exponet et tradet cum effectu, pro qua poena per ipsos collatores per censuram ecclesiasticam erit coarctandus et compellendus. Item semel in anno pro ipsis fundatoribus capellanus aut altarista dicti altaris faciet et disponet unam tricesimam sive triginta missas legendi. Item residentiam faciat personalem nisi ex legitima causa fuerit cum ipso per loci ordinarium, consensu patronorum legitime interveniente, dispensa- tum. Ius vero patronatus ipse dominus Paulus tanquam benefactor ipsius vult habere in vita sua toties, quotienscunque vacaverit aut vacare conti gerit ipsum altare, ipso vero decedente saepedictus Johannes Graitze semei unam personam praesentare in vita et mortis articulo pariter nominare ad confirmandum in et ad praedictum altare. Ipsis vero domino Paulo et Johanne Graitze, persoluto mortis debito carnis, iuspatronatus et praesentandi ad magistrum civium et consulatum civitatis Oppaviae de- volvetur et devolvi debet, qui praesentabunt unam personam idoneam, actu sacerdotem aut infra unum annum ad dignitatem sacerdotii promovendum et officiatum esse sacerdotem. Sed quia saepedictus dominus Paulus ex cunctis causis, animum suum moventibus, tum propter studium, ad quod se transferre nititur, tum propter aliud beneficium altaris, quod habet et obtinet in ecclesia nacti Mauritii parochiali civitatis olomucensis, petit se exonerari et exoneratum esse ab omnibus oneribus, ut praefertur, supradicti altaris, nec ipsum fore et esse compellendum a quovis homine et iure tanquam benefactor et inpinguator ipsius beneficii. Quare, vene- rande Pater et Domine, supplicat procurator et syndicus procurator et syndicatus nomine quorum ut supra, quatenus vestra veneranda Paternitas impimguationem, augmentationem et dotationem altaris sanctorum Petri et Pauli apostolorum in carnario coemeterii ecclesiae parochialis beatae Mariae Virginis civitatis Oppaviae in singulis suis puctis et clausulis ad dependentiis autoritate ordinaria auctorisare, annectere et impinguare 6) Zmíněná listina se nedochovala. 7) Viz čís. 92, 93, 94. 8) O hřbitovní kapli — karneru sv. Petra a Pavla viz čís. 43, pozn. 3. 64
ribus praemissi altaris animis ipsorum convenerint, consenum pariter et assensum obtinuerint, ut ex instrumento procuratoris,6 intuenti sufficienter patebit. Igitur volentes sui salubri conceptus operam dare executivam cum effectu, quinque marcas grossorum census annui, veri et legitimi, quas in certis bonis et aedificiis praetactae civitatis Oppaviae iusto emptionis et venditionis titulo suis paratis pecuniis persoluerunt, pro ut literae desuper confectae declarant lucidius, quae propter earum prolixitatem hic inse- rendae obmissae sunt.' Quas quidem quinque marcas census annui saepe- dicti dominus Paulus et Johannes, amicus suus, pro augmento et inpin- guatione, ut praefertur, altaris sanctorum apostolorum Petri et Pauli dant, assignant et tradunt in dotem et augmentum prioris dotis, quo ipsum altare extat esse erectum et confirmatum, ut rector altaris, qui pro tem pore est vel fuerit, exigat easdem et tollat, stipendietur eisdem ac susten- tetur. Cum vero beneficium datur propter officium, altarista, qui pro tem pore fuerit, debet et debebit singulis hebdomadis tres missas, primam pro- defunctis, secundam pro peccatis, tertiam quam sibi devotam duxerit, legendas sit astrictus, alias, legitimo impedimento interveniente, per alium ipsas missas legere procurabit, pro quarum qualibet missa neglecta, salva correctione domini episcopi aut eius vicarii in spiritualibus, unum grossum in poenam pro fabrica ipsius capellae in carnario,s cessante quavis contradictione, exponet et tradet cum effectu, pro qua poena per ipsos collatores per censuram ecclesiasticam erit coarctandus et compellendus. Item semel in anno pro ipsis fundatoribus capellanus aut altarista dicti altaris faciet et disponet unam tricesimam sive triginta missas legendi. Item residentiam faciat personalem nisi ex legitima causa fuerit cum ipso per loci ordinarium, consensu patronorum legitime interveniente, dispensa- tum. Ius vero patronatus ipse dominus Paulus tanquam benefactor ipsius vult habere in vita sua toties, quotienscunque vacaverit aut vacare conti gerit ipsum altare, ipso vero decedente saepedictus Johannes Graitze semei unam personam praesentare in vita et mortis articulo pariter nominare ad confirmandum in et ad praedictum altare. Ipsis vero domino Paulo et Johanne Graitze, persoluto mortis debito carnis, iuspatronatus et praesentandi ad magistrum civium et consulatum civitatis Oppaviae de- volvetur et devolvi debet, qui praesentabunt unam personam idoneam, actu sacerdotem aut infra unum annum ad dignitatem sacerdotii promovendum et officiatum esse sacerdotem. Sed quia saepedictus dominus Paulus ex cunctis causis, animum suum moventibus, tum propter studium, ad quod se transferre nititur, tum propter aliud beneficium altaris, quod habet et obtinet in ecclesia nacti Mauritii parochiali civitatis olomucensis, petit se exonerari et exoneratum esse ab omnibus oneribus, ut praefertur, supradicti altaris, nec ipsum fore et esse compellendum a quovis homine et iure tanquam benefactor et inpinguator ipsius beneficii. Quare, vene- rande Pater et Domine, supplicat procurator et syndicus procurator et syndicatus nomine quorum ut supra, quatenus vestra veneranda Paternitas impimguationem, augmentationem et dotationem altaris sanctorum Petri et Pauli apostolorum in carnario coemeterii ecclesiae parochialis beatae Mariae Virginis civitatis Oppaviae in singulis suis puctis et clausulis ad dependentiis autoritate ordinaria auctorisare, annectere et impinguare 6) Zmíněná listina se nedochovala. 7) Viz čís. 92, 93, 94. 8) O hřbitovní kapli — karneru sv. Petra a Pavla viz čís. 43, pozn. 3. 64
Strana 65
dignetur ad dictum altare guinque marcarum census annui pro sustenta- tione eiusdem ministri, ut dehinc per amplius ecclesiasticae subsint et gaudeant libertati valeantque per censuram ecclesiasticam exigi et requiri, omnesque defectus in dicta dotatione ac peticione vestra auctoritate suplere et confirmare dignetur gratiose, vestrae Paternitatis officium in praemissis humiliter implorantes. 96 1457, květen 10. Olomouc. — Jan Pauswangel, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, schvaluje nadaci při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 66—71v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 138—149, čís. BB. Jan Pauswangel vyznává, že se před ním postavil M. Davit z Olomouce, generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Pavla Rotandrise, jeho přítele Jana Graitze a městské rady opavské žádal o připojení ročního platu 5 kop grošů, který týž Pavel Rotandris a Jan Graitz koupili a věnovali se souhlasem městské rady opavské k rozmnožení nadace při oltáři sv. Petra a Pavla v kostnici na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě, kteréžto žádosti jmenovaný Jan Pauswangel vyhovuje. Inserovány listiny: viz — 1. listina knížete opavského Viléma ddto 25. července 1449 čís. 79; 2. listina knížete Arnošta ddto 1. dubna 1455 — viz čís. 92; 3. městské rady opavské, adto Opava 10. listopadu 1456 — viz čís. 93; 4. listina M. Davida z Olomouce, ddto Olomouc 10. května 1457 viz čís. 95. — Poznámky. Pečet knížete Viléma se popisuje takto: In medio literae sigillo erat clipeus in quator partes divisus, in quo in parte a sinistris infertus quaedem aquila et superius a dextris similiter aquila, duae autem aliae partes una et quaelibet earum erat uno tractu directo divisa et earum una pars divisionis altius elevata quam alia, insuper super clipeo fuit galea et super galeam duo cornua sculpta vide- bantur, literae autem circumferentiales, sicut legi poterant, tales videban- tur: S. WILHELMI DE OPPAVIA ET MONSTERBERG. Pečet knížete Arnošta: In medio sigilli clipeus bipartitus a dextra parte cancellatus, super quo galea cum duobus cornibus et huismodi literis circumferentialibus: SIGILLUM DUCIS ARNESTI OPPAVIAE. 65
dignetur ad dictum altare guinque marcarum census annui pro sustenta- tione eiusdem ministri, ut dehinc per amplius ecclesiasticae subsint et gaudeant libertati valeantque per censuram ecclesiasticam exigi et requiri, omnesque defectus in dicta dotatione ac peticione vestra auctoritate suplere et confirmare dignetur gratiose, vestrae Paternitatis officium in praemissis humiliter implorantes. 96 1457, květen 10. Olomouc. — Jan Pauswangel, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, schvaluje nadaci při oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 66—71v, čís. BB. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 13. listopadu 1630. Kop. B, str. 138—149, čís. BB. Jan Pauswangel vyznává, že se před ním postavil M. Davit z Olomouce, generální prokurátor olomoucké konsistoře a jménem Pavla Rotandrise, jeho přítele Jana Graitze a městské rady opavské žádal o připojení ročního platu 5 kop grošů, který týž Pavel Rotandris a Jan Graitz koupili a věnovali se souhlasem městské rady opavské k rozmnožení nadace při oltáři sv. Petra a Pavla v kostnici na hřbitově při kostele Panny Marie v Opavě, kteréžto žádosti jmenovaný Jan Pauswangel vyhovuje. Inserovány listiny: viz — 1. listina knížete opavského Viléma ddto 25. července 1449 čís. 79; 2. listina knížete Arnošta ddto 1. dubna 1455 — viz čís. 92; 3. městské rady opavské, adto Opava 10. listopadu 1456 — viz čís. 93; 4. listina M. Davida z Olomouce, ddto Olomouc 10. května 1457 viz čís. 95. — Poznámky. Pečet knížete Viléma se popisuje takto: In medio literae sigillo erat clipeus in quator partes divisus, in quo in parte a sinistris infertus quaedem aquila et superius a dextris similiter aquila, duae autem aliae partes una et quaelibet earum erat uno tractu directo divisa et earum una pars divisionis altius elevata quam alia, insuper super clipeo fuit galea et super galeam duo cornua sculpta vide- bantur, literae autem circumferentiales, sicut legi poterant, tales videban- tur: S. WILHELMI DE OPPAVIA ET MONSTERBERG. Pečet knížete Arnošta: In medio sigilli clipeus bipartitus a dextra parte cancellatus, super quo galea cum duobus cornibus et huismodi literis circumferentialibus: SIGILLUM DUCIS ARNESTI OPPAVIAE. 65
Strana 66
97 1458, únor 3. Olomouc. — Jan Pauswangel z Olomouce. administrátor olomouckého biskupství sede vacante, potvrzuje nadací u oltáře sv. Vavřince v Opavě. Opis: Liber erectionum, SAK, rkp. A 1, fol. 52—52a. Kop. A, fol. 18—21, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndi kem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 28—35, čís. H. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 161—165 (mylné datum: 1402). Jan Pauswangel z Olomouce vyznává, že se před ním po- stavil Valentin Fojt,1 oltářník kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kostele Panny Marie v Opavě a předložil 3 listiny, týkající se zakoupení nových platů k oltáři jmenované kaple, totiž: 1. listinu knížete opavského Viléma, ddto Opava 25. dubna 1436 viz čís. 52; 2. listinu opavského knížete Arnošta, ddto Opava 26. listopadu 1447 viz čís. 74; 3. listinu kláštera velehradského, ddto Velehrad 10. února 1448 — viz čís. 77, — — a žádal, aby tento nově zakoupený plat přivtělil k obročí jmenovaného oltáře, jakožto odkaz zemřelého již kněze Sebolda, bývalého oltářníka téhož oltáře, který za svého života se velmi staral o rozmnožení důchodu svého oltáře a lepší zabezpečení svých nástupců. Administrátor žádostí jeho vyhovuje a jmenovaný plat k oltáři sv. Vavřince ve smyslu církev- ních předpisů přivtěluje. Všechny vzpomenuté listiny jsou transsumovány. 1) Valentin Fojt, oltářník oltáře sv. Vavřince v Opavě, byl patrně synem opavského měšťana Mikuláše Fojta, který koupil od knížete Viléma zahradu, která kdysi patřila nějakému Studilovi (Kopetzky, Reg. 580) a r. 1443 1/2 2 lánu polí a dvůr směrem ke Slavkovu po Bento- šovi (Kopiář privilegií I Bb f. 47—9). V pramenech se po prvé vyskytuje r. 1458, kdy projednával v olomoucké konsistoři schválení nadace kněze Se- bolda Hartfausta, kdysi oltářníka u sv. Vavřince [zde). Při podobné záležitosti se s ním setkáváme r. 1464, kdy projednává v olomoucké konsistoři schválení platu 4 kop grošů z daru Vincence z Opavy (viz čís. 100). R. 1466 vyjednával opět v olomoucké konsistoři o pořízení úředního opisu listiny knížete Jana z r. 1373 (viz čís. 101), týkající se oltáře sv. Vavřince (viz čís. 9). Poslední zpráva o něm je z r. 1479, kdy spolu s Erasmem Taschnerem žádal konsistoř o transsumování 5 pergamenových listin, týkajících se jeho oltáře. (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 15). 2) V opavském kopiáři je datum „quadringentesimo nono“ ale v Liber erectionum altarium v SAKovi, rkp 1, fol. 1 je správně uvedeno 1458. 66
97 1458, únor 3. Olomouc. — Jan Pauswangel z Olomouce. administrátor olomouckého biskupství sede vacante, potvrzuje nadací u oltáře sv. Vavřince v Opavě. Opis: Liber erectionum, SAK, rkp. A 1, fol. 52—52a. Kop. A, fol. 18—21, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndi kem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 28—35, čís. H. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 161—165 (mylné datum: 1402). Jan Pauswangel z Olomouce vyznává, že se před ním po- stavil Valentin Fojt,1 oltářník kaple sv. Vavřince, Markéty a Anežky v kostele Panny Marie v Opavě a předložil 3 listiny, týkající se zakoupení nových platů k oltáři jmenované kaple, totiž: 1. listinu knížete opavského Viléma, ddto Opava 25. dubna 1436 viz čís. 52; 2. listinu opavského knížete Arnošta, ddto Opava 26. listopadu 1447 viz čís. 74; 3. listinu kláštera velehradského, ddto Velehrad 10. února 1448 — viz čís. 77, — — a žádal, aby tento nově zakoupený plat přivtělil k obročí jmenovaného oltáře, jakožto odkaz zemřelého již kněze Sebolda, bývalého oltářníka téhož oltáře, který za svého života se velmi staral o rozmnožení důchodu svého oltáře a lepší zabezpečení svých nástupců. Administrátor žádostí jeho vyhovuje a jmenovaný plat k oltáři sv. Vavřince ve smyslu církev- ních předpisů přivtěluje. Všechny vzpomenuté listiny jsou transsumovány. 1) Valentin Fojt, oltářník oltáře sv. Vavřince v Opavě, byl patrně synem opavského měšťana Mikuláše Fojta, který koupil od knížete Viléma zahradu, která kdysi patřila nějakému Studilovi (Kopetzky, Reg. 580) a r. 1443 1/2 2 lánu polí a dvůr směrem ke Slavkovu po Bento- šovi (Kopiář privilegií I Bb f. 47—9). V pramenech se po prvé vyskytuje r. 1458, kdy projednával v olomoucké konsistoři schválení nadace kněze Se- bolda Hartfausta, kdysi oltářníka u sv. Vavřince [zde). Při podobné záležitosti se s ním setkáváme r. 1464, kdy projednává v olomoucké konsistoři schválení platu 4 kop grošů z daru Vincence z Opavy (viz čís. 100). R. 1466 vyjednával opět v olomoucké konsistoři o pořízení úředního opisu listiny knížete Jana z r. 1373 (viz čís. 101), týkající se oltáře sv. Vavřince (viz čís. 9). Poslední zpráva o něm je z r. 1479, kdy spolu s Erasmem Taschnerem žádal konsistoř o transsumování 5 pergamenových listin, týkajících se jeho oltáře. (Soudní akta olomoucké konsistoře fol. 15). 2) V opavském kopiáři je datum „quadringentesimo nono“ ale v Liber erectionum altarium v SAKovi, rkp 1, fol. 1 je správně uvedeno 1458. 66
Strana 67
98 1459 — Bratrstvo Božího těla v Opavě se zavazuje odvádět oltáři Božího těla ve farním kostele v Opavě roční plat 1/2 kopy grošů. Originál: schází. Opis: schází. Regest: Zukal, Pozůstalost — město Opava — různé. Viz čís. 88, pozn. 1. 99 1460, únor 29. Opava. — Matějek z Křenovic, měštan opavský a služebník knížete Přemka, prodává Vincenci z Opavy roční plat 4 kop grošů na valše v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. XI, 1. Opis: (překlad do němčiny). Kop. A, fol. 211—212, čís. AAAAA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 15. února 1631. Kop. B, str. 392—393, čís. AAAAA. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 150—151. Já Matějek z Chřenovic,1 měščenín a služebník knieze Přem- kuov v Opavě, vyznávám všem vobec, nynějším i budúcím lidom, jenž tento list uzřie aneb čísti slyšeti budú: Tak, jakož osviecené knieže kněz Arnošt, knieže opavské, jest mi dal a zapsal za mú službu čtyři hřivny platu úročnieho na valkmlýně,2 před Opavú u velikého mlýna,3 záležící ve čtyřidceti hřivnách grošov dobrých střiebrných rázu praského a čísla mo- ravského, jakožto úhlavní list na to světleji ukazuje a světčí(!), kterýžto plat úroční svrchupsaný jsem dobrovolně s vuolí své ženy i s radú svých přátel prodal a mocí listu tohoto prodávám v těch penězích čtyřidceti hřivnách, mně v celosti hotovými penězi zaplacené, v tom právě, jakož jsem sám ten plat měl a držal až do tej chvíle, sobě, své ženě i svým dětom a potomkov žádného práva ani vlastenstvie nezachovávajíce ani pozostavujíc, velebnému Vincencovi z Opavy,4 baccaláři crakovské 1) Matějek z Křenovic (něm. Mathias von Kranowitz) je příslušník známé rodiny opavských Crenowitzerů (viz čís. 57, pozn. 6), která měla jméno po městečku Křenovicích, ležících dnes v polském Slezsku. Odjinud není znám. 2) O valše viz čís. 91, pozn. 2. 3) tj. knížecího mlýna. Viz o něm čís. 8, pozn. 8. 4) Vincenc Janův z Opavy, bakalář krakovský, byl měšťanský syn z Opavy, studoval na universitě krakovské v letech 1450—1453 a dosáhl tam hodnosti bakaláře. [Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). R. 1460 koupil od Matějka z Křenovic roční plat 4 kop grošů, zajištěný na opavské valše a věnoval ho oltáři sv. Vavřince v Opavě (zde). Někdy před r. 1464 vstoupil Vincenc do řádu hospitalistů sv. Ducha na Ojbíně u Žitavy v Lužici, kde potom v letech 1473—95 zastával úřad převora [Chr. A. Peschek, Kleiné Chronik des Oibyns, Zittau 1888, str. 114. Jinak jej zná- me ještě z listiny z r. 1494, jíž činí on a celý konvent kláštera sv. Ducha na Ojbíně Ladislava z Boskovic za četná dobrodiní, klášteru prokázaná, účastna všech zásluh a milostí řádu (Fotokopie listin lichtenštejnského archívu 67
98 1459 — Bratrstvo Božího těla v Opavě se zavazuje odvádět oltáři Božího těla ve farním kostele v Opavě roční plat 1/2 kopy grošů. Originál: schází. Opis: schází. Regest: Zukal, Pozůstalost — město Opava — různé. Viz čís. 88, pozn. 1. 99 1460, únor 29. Opava. — Matějek z Křenovic, měštan opavský a služebník knížete Přemka, prodává Vincenci z Opavy roční plat 4 kop grošů na valše v Opavě. Originál na pergameně v městském archívu opavském, sign. XI, 1. Opis: (překlad do němčiny). Kop. A, fol. 211—212, čís. AAAAA. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominackým, veřejným notářem a syndikem opavským. Opava 15. února 1631. Kop. B, str. 392—393, čís. AAAAA. Středovský, Apographorum sv. VII. str. 150—151. Já Matějek z Chřenovic,1 měščenín a služebník knieze Přem- kuov v Opavě, vyznávám všem vobec, nynějším i budúcím lidom, jenž tento list uzřie aneb čísti slyšeti budú: Tak, jakož osviecené knieže kněz Arnošt, knieže opavské, jest mi dal a zapsal za mú službu čtyři hřivny platu úročnieho na valkmlýně,2 před Opavú u velikého mlýna,3 záležící ve čtyřidceti hřivnách grošov dobrých střiebrných rázu praského a čísla mo- ravského, jakožto úhlavní list na to světleji ukazuje a světčí(!), kterýžto plat úroční svrchupsaný jsem dobrovolně s vuolí své ženy i s radú svých přátel prodal a mocí listu tohoto prodávám v těch penězích čtyřidceti hřivnách, mně v celosti hotovými penězi zaplacené, v tom právě, jakož jsem sám ten plat měl a držal až do tej chvíle, sobě, své ženě i svým dětom a potomkov žádného práva ani vlastenstvie nezachovávajíce ani pozostavujíc, velebnému Vincencovi z Opavy,4 baccaláři crakovské 1) Matějek z Křenovic (něm. Mathias von Kranowitz) je příslušník známé rodiny opavských Crenowitzerů (viz čís. 57, pozn. 6), která měla jméno po městečku Křenovicích, ležících dnes v polském Slezsku. Odjinud není znám. 2) O valše viz čís. 91, pozn. 2. 3) tj. knížecího mlýna. Viz o něm čís. 8, pozn. 8. 4) Vincenc Janův z Opavy, bakalář krakovský, byl měšťanský syn z Opavy, studoval na universitě krakovské v letech 1450—1453 a dosáhl tam hodnosti bakaláře. [Prasek, K dějinám školství, Program 1894, str. 6). R. 1460 koupil od Matějka z Křenovic roční plat 4 kop grošů, zajištěný na opavské valše a věnoval ho oltáři sv. Vavřince v Opavě (zde). Někdy před r. 1464 vstoupil Vincenc do řádu hospitalistů sv. Ducha na Ojbíně u Žitavy v Lužici, kde potom v letech 1473—95 zastával úřad převora [Chr. A. Peschek, Kleiné Chronik des Oibyns, Zittau 1888, str. 114. Jinak jej zná- me ještě z listiny z r. 1494, jíž činí on a celý konvent kláštera sv. Ducha na Ojbíně Ladislava z Boskovic za četná dobrodiní, klášteru prokázaná, účastna všech zásluh a milostí řádu (Fotokopie listin lichtenštejnského archívu 67
Strana 68
mu, kterýžto plat svrchupsaný Vincencius s radů přátel svých kúpil a k oltáři v kostele Matky Boží v Opavě sobě k požívání i jeho budúcím potomkom oltářníkom a k věrné ruce múdré opatrnosti Nyklos Ryma- rovi, švagru jeho, Petrovi Tassnarovi a Pavlovi Hanlinovi a po nich mistrom bratrstvie i všemu bratrství u Matky Božíe v Opavě, na kterýžto úroční plat svrchupsaný i na list úhlavní a podle znánie toho jistého úhlavnieho listu dal sem a mocí tohoto listu mocně dávám dobrovolně svú svobodnú dobrú vuoli i všeckno své právo svrchupsanému Vincencovi a věrné ruce svrchupsaných k mění, držení, požívání svrchu- psaného platu ve všem právě, jakoby jim ten jistý úhlavní list slovo od slova zněl a svědčil a psan byl. Tomu na svědomie a potvrzenie svú vlastní pečet jsem přivěsil k tomuto listu. A pro lepšie svědomie na sku- tečné zdrženie připrosil sem urozeného pána Bernharta Berky z Násiles a slovutných panoší Zibřida z Veliké Polomě,? v ty časje starostv v Opavě, Petra Donáta též z Polomě,8 Stibora Črta z Ho- rek,9 Jana Hrota z Lukavice,1 múdré opatrnosti pánov burgmistra v SAB, regesta v SAOp]. Podobně přijímá r. 1489 do konfraternity M. Jana, kanovníka pražského [Ant. Frind, Die Kirchengeschichte Böhmen, IV str. 364). 5) „Úhlavní“ list na tento plat se nezachoval. 6) O Bernardu Běrkovi z Násile viz čís. 92, pozn. 4. 7) O Žibřidu z Velké Polomě viz Josef Pilnáček, Genealogie der Schlesischen uradeligen Familie von Donat. Videň 1939, str. 17. 8) O Petru Donátovi z Veliké Polomi víz tamtéž str. 18. 9. Ctibor Čert z Horek se psal patrně po Horce u Olomouce a držel biskupské manství Maletín, na něž r. 1446 prostřednictvím Jana Bítovského a Filipa z Mohelnice resignoval do rukou biskupa Pavla z Miličína (Lech I, 54). Učinil tak patrně proto, že vstoupil do služeb opavského knížete Arnošta, s nímž pomáhal polskému knížeti Kazi- mírovi. Ve Slezsku se se Ctiborem potkáváme poprvé r. 1449, kdy byl věr- nou rukou vkladu dvora ve Stibořicích Baltazatu Ustkovi ze Sudic (ZDK I, 43), ve službách knížete Arnošta se s ním setkáváme poprvé r. 1455, kdy je podepsán v Břehu spolu s knížetem Arnoštem na listu krále Kazimíra (ČČM 1880, 410). Byl patrně jedním z hejtmanů jeho vojsk, která právě tehdy Kazimír najímal do boje proti nepříteli. (Tamtéž str. 412). Později však přestoupil a dal se do služeb olešnického knížete Konráda, za nímž měl r. 1474 dluh 700 zl. za službu v Prusku (Aug. Sedláček, Úvahy o Zrcadle Paprockého, ČMM 31, str. 215). Od let 60. XV. stol. se však již zdržoval patrně jen na Opavsku, neboť se s ním častěji shledáváme jako svěd kem na různých listinách, jako např. r. 1459 na listině Mikuláše z Bohu- čovic o Nové Sedlice [SAOp, stavovské listiny A XXVI, 5; VMO 17/1909, str. 58), r. 1460 na listině Matějka z Křenovic (zde). R. 1461 poháněl zboží děhylovské „i ten oddíl v Albrechticích pod Bílovcem i toho, kdo to zboží má v opravě“ z 10 kop (KPO I, 67v — Kapras I, 62, čís. 56v]. R. 1467 je podepsán jako svědek na vidimátu, pořízeném knížetem Arnoštem, obsahujícím smlouvu o žold Hanuše Herburta z Vladěnína a Mi- koše Holešovského z r. 1455 U. Perwolf, Příspěvky k čes. dějinám XV.—XVI. století. ČČM 1880. str. 410). R. 1469 pečetí list Láryše z Nače- slavic (ZDOp II, 20 — Kapras II, 83 čís. 88) a r. 1473 list Hanuše Láryše a Jindřicha z Načeslavic (ZDO. II, 20 — Kapras II, 33, čís. 88). 10) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. 68
mu, kterýžto plat svrchupsaný Vincencius s radů přátel svých kúpil a k oltáři v kostele Matky Boží v Opavě sobě k požívání i jeho budúcím potomkom oltářníkom a k věrné ruce múdré opatrnosti Nyklos Ryma- rovi, švagru jeho, Petrovi Tassnarovi a Pavlovi Hanlinovi a po nich mistrom bratrstvie i všemu bratrství u Matky Božíe v Opavě, na kterýžto úroční plat svrchupsaný i na list úhlavní a podle znánie toho jistého úhlavnieho listu dal sem a mocí tohoto listu mocně dávám dobrovolně svú svobodnú dobrú vuoli i všeckno své právo svrchupsanému Vincencovi a věrné ruce svrchupsaných k mění, držení, požívání svrchu- psaného platu ve všem právě, jakoby jim ten jistý úhlavní list slovo od slova zněl a svědčil a psan byl. Tomu na svědomie a potvrzenie svú vlastní pečet jsem přivěsil k tomuto listu. A pro lepšie svědomie na sku- tečné zdrženie připrosil sem urozeného pána Bernharta Berky z Násiles a slovutných panoší Zibřida z Veliké Polomě,? v ty časje starostv v Opavě, Petra Donáta též z Polomě,8 Stibora Črta z Ho- rek,9 Jana Hrota z Lukavice,1 múdré opatrnosti pánov burgmistra v SAB, regesta v SAOp]. Podobně přijímá r. 1489 do konfraternity M. Jana, kanovníka pražského [Ant. Frind, Die Kirchengeschichte Böhmen, IV str. 364). 5) „Úhlavní“ list na tento plat se nezachoval. 6) O Bernardu Běrkovi z Násile viz čís. 92, pozn. 4. 7) O Žibřidu z Velké Polomě viz Josef Pilnáček, Genealogie der Schlesischen uradeligen Familie von Donat. Videň 1939, str. 17. 8) O Petru Donátovi z Veliké Polomi víz tamtéž str. 18. 9. Ctibor Čert z Horek se psal patrně po Horce u Olomouce a držel biskupské manství Maletín, na něž r. 1446 prostřednictvím Jana Bítovského a Filipa z Mohelnice resignoval do rukou biskupa Pavla z Miličína (Lech I, 54). Učinil tak patrně proto, že vstoupil do služeb opavského knížete Arnošta, s nímž pomáhal polskému knížeti Kazi- mírovi. Ve Slezsku se se Ctiborem potkáváme poprvé r. 1449, kdy byl věr- nou rukou vkladu dvora ve Stibořicích Baltazatu Ustkovi ze Sudic (ZDK I, 43), ve službách knížete Arnošta se s ním setkáváme poprvé r. 1455, kdy je podepsán v Břehu spolu s knížetem Arnoštem na listu krále Kazimíra (ČČM 1880, 410). Byl patrně jedním z hejtmanů jeho vojsk, která právě tehdy Kazimír najímal do boje proti nepříteli. (Tamtéž str. 412). Později však přestoupil a dal se do služeb olešnického knížete Konráda, za nímž měl r. 1474 dluh 700 zl. za službu v Prusku (Aug. Sedláček, Úvahy o Zrcadle Paprockého, ČMM 31, str. 215). Od let 60. XV. stol. se však již zdržoval patrně jen na Opavsku, neboť se s ním častěji shledáváme jako svěd kem na různých listinách, jako např. r. 1459 na listině Mikuláše z Bohu- čovic o Nové Sedlice [SAOp, stavovské listiny A XXVI, 5; VMO 17/1909, str. 58), r. 1460 na listině Matějka z Křenovic (zde). R. 1461 poháněl zboží děhylovské „i ten oddíl v Albrechticích pod Bílovcem i toho, kdo to zboží má v opravě“ z 10 kop (KPO I, 67v — Kapras I, 62, čís. 56v]. R. 1467 je podepsán jako svědek na vidimátu, pořízeném knížetem Arnoštem, obsahujícím smlouvu o žold Hanuše Herburta z Vladěnína a Mi- koše Holešovského z r. 1455 U. Perwolf, Příspěvky k čes. dějinám XV.—XVI. století. ČČM 1880. str. 410). R. 1469 pečetí list Láryše z Nače- slavic (ZDOp II, 20 — Kapras II, 83 čís. 88) a r. 1473 list Hanuše Láryše a Jindřicha z Načeslavic (ZDO. II, 20 — Kapras II, 33, čís. 88). 10) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7. 68
Strana 69
a rady města Opavy, že také své pečeti i městskú pečet jsú přivěsili k tomuto listu. Jenž dán a psán v Opavě v pátek před nedělí Invocavit,12 od narození Syna Božieho tisicího čtyrstého šedesátého počítajíc. Ich Mathiasz von Cranowitz, burger und diener hertzoges Prziemko in Troppaw, bekenne vor meniglich ... demnach und alsz der beleuchte fürst hertzog Ernst, fürst zue Troppaw, mier gegeben und vor meinen dinst vorschreiben hat vier marck jährlichen zinszes auf der Walckmühlen vor Troppaw bey der grossen mühlen gelegen, in vierzieg marck guter sielbener groschen prägischen müntze und mehrischen wehrung, wie soches der haubtbrief klärer besagt und meldet, welchen obgeschriebnen jährlichen zinsze ich guetwillig mit wiellen meines weibes ... verkauft und craft diess briefes verkaufe in den vierzieg marck mier vollbahren gezahlten geldes in dem recht, wie ich selbsten solchen zinsz gehalten und gehabt bies an diese zeit mier meinem weibe, Kindern und nach- kommen kein recht noch eigenschaft nicht vorbehaltende, noch lassende, dem wolwürdigen Vincentio von Troppaw, crakawischen baccalaureo, welchen zinsz obgemelter Vincentius mit rath seiner freunde gekauft zue dem altar in der kirchen Unszer lieben Frauen in Troppaw zu seiner geniessung und seiner nachkommenden altaristen und zue treuen händen der ehrsahmen weisen Nicklas Riemern, seinem schwager, Peter Raschnern und Paul Heneln, und nach ihnen den meistern der brüderschaft und der ganzen brüderschaft bey Unszern lieben Frauen in Troppaw. Auf welchen jährlichen obgemelten zinsz und auf den haubtbrief und laut selbten habe ich gegeben und craft diess briefes gebe ich guetwillig meinen feryen guten willen und all mein recht, dem obgeschriebenen Vincentio und obgeschrieben treuen händen zue eugen halten, nüzen obgedachten zinszes in allen dem recht, alsz on ihnen derselbe hautbrief von wort zue worte lautete und auf sie gerichtet were. Deme zue uhrkundt und bekreftigung habe ich mein eugen petschaft zue diesem briefe anhengen lassen und zu mehrer zeugnusz und würcklicher haltung habe ich erbeten den wol- gebohrnen herrn Bernhard Berken von Nosziedel und die edlen ehrnvesten herrn Sebrzid von Grosz Pohlen, der zeit haubtman zue Troppaw, Peter Dohnat auch von Pohlen, Cztibor Tschert von Horeck, Hanusz Grott von Marckersdorff, die ehrsahmen weisen herrn burgermeister und rath der stadt Troppaw, dasz sie auch ihre petschaft so wohl des stadt insiegel zue dieszem brief anhangen lassen. Der gegeben und geschrieben ist zu Troppaw Freytages vorm Sontage Invocavit nach der Geburt des Sohnes Gottes 1460 Jahres zehlende.11 Pečeti: 1. Matějka z Křenovic, kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít a zna- mení, kolem nápis: MATHIAS DE CHRZENOWICZ. 2. Bernarda Běrky z Nasile, kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít se znamením, nad ním přilba se třemi pštrosími pěry a kolem nápis: S. BERNHARDI BERCAE DE NASSILE. 3. Šibřida z Polomě: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít s kozlem, nad ním přilbice, kolem nápis: S. ZIBRZIDI Z POLOMIE. 11) Invocavit (me et ego exaudiam eum ...), introit první neděle postní. 69
a rady města Opavy, že také své pečeti i městskú pečet jsú přivěsili k tomuto listu. Jenž dán a psán v Opavě v pátek před nedělí Invocavit,12 od narození Syna Božieho tisicího čtyrstého šedesátého počítajíc. Ich Mathiasz von Cranowitz, burger und diener hertzoges Prziemko in Troppaw, bekenne vor meniglich ... demnach und alsz der beleuchte fürst hertzog Ernst, fürst zue Troppaw, mier gegeben und vor meinen dinst vorschreiben hat vier marck jährlichen zinszes auf der Walckmühlen vor Troppaw bey der grossen mühlen gelegen, in vierzieg marck guter sielbener groschen prägischen müntze und mehrischen wehrung, wie soches der haubtbrief klärer besagt und meldet, welchen obgeschriebnen jährlichen zinsze ich guetwillig mit wiellen meines weibes ... verkauft und craft diess briefes verkaufe in den vierzieg marck mier vollbahren gezahlten geldes in dem recht, wie ich selbsten solchen zinsz gehalten und gehabt bies an diese zeit mier meinem weibe, Kindern und nach- kommen kein recht noch eigenschaft nicht vorbehaltende, noch lassende, dem wolwürdigen Vincentio von Troppaw, crakawischen baccalaureo, welchen zinsz obgemelter Vincentius mit rath seiner freunde gekauft zue dem altar in der kirchen Unszer lieben Frauen in Troppaw zu seiner geniessung und seiner nachkommenden altaristen und zue treuen händen der ehrsahmen weisen Nicklas Riemern, seinem schwager, Peter Raschnern und Paul Heneln, und nach ihnen den meistern der brüderschaft und der ganzen brüderschaft bey Unszern lieben Frauen in Troppaw. Auf welchen jährlichen obgemelten zinsz und auf den haubtbrief und laut selbten habe ich gegeben und craft diess briefes gebe ich guetwillig meinen feryen guten willen und all mein recht, dem obgeschriebenen Vincentio und obgeschrieben treuen händen zue eugen halten, nüzen obgedachten zinszes in allen dem recht, alsz on ihnen derselbe hautbrief von wort zue worte lautete und auf sie gerichtet were. Deme zue uhrkundt und bekreftigung habe ich mein eugen petschaft zue diesem briefe anhengen lassen und zu mehrer zeugnusz und würcklicher haltung habe ich erbeten den wol- gebohrnen herrn Bernhard Berken von Nosziedel und die edlen ehrnvesten herrn Sebrzid von Grosz Pohlen, der zeit haubtman zue Troppaw, Peter Dohnat auch von Pohlen, Cztibor Tschert von Horeck, Hanusz Grott von Marckersdorff, die ehrsahmen weisen herrn burgermeister und rath der stadt Troppaw, dasz sie auch ihre petschaft so wohl des stadt insiegel zue dieszem brief anhangen lassen. Der gegeben und geschrieben ist zu Troppaw Freytages vorm Sontage Invocavit nach der Geburt des Sohnes Gottes 1460 Jahres zehlende.11 Pečeti: 1. Matějka z Křenovic, kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít a zna- mení, kolem nápis: MATHIAS DE CHRZENOWICZ. 2. Bernarda Běrky z Nasile, kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít se znamením, nad ním přilba se třemi pštrosími pěry a kolem nápis: S. BERNHARDI BERCAE DE NASSILE. 3. Šibřida z Polomě: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít s kozlem, nad ním přilbice, kolem nápis: S. ZIBRZIDI Z POLOMIE. 11) Invocavit (me et ego exaudiam eum ...), introit první neděle postní. 69
Strana 70
6. 7. 4. Petra z Polomě: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed na šikmém štítě kozel, kolem částečně poškozený nápis: /S.PE/TRI /DO/NAT DE POLOMIE. 5. Ctibora Čerta z Horek: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít s nezřetelným znakem, nad ním přilba s peřím, kolem nápis: ZTIBOR Z HOREK. Jana Hrota z Lukavce: kulatá, vosk barvy přirozené, znak nezřetelný, kolem nápis: S JOAN/NIS DE LUKAWICZ. Menší pečet města Opavy, poškozená, vosk barvy červené, střed vy- padnutý, kolem nápis: S. MINUS CI/VIUM OPPAVIENÍSIUM. Regest: Kopetzky, Reg. č. s. 588. 100 — Jan Sews, generální vikář 1464, březen 3. Olomouc. a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje plat na valše k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 23v—24, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 36—37, čís. Ha. Jan Sews vyznává, že se k němu dostavil Valentin Fojt, oltář- ník oltáře sv. Vavřince v kapli při kostele Panny Marie v Opavě, a ohlásil, že bakalář Vincene z Opavy zakoupil roční plat 4 kop grošů na valše v Opavě jako nadaci některého oltáře a po svém vstupu do řádu věnoval jej za spásu duše svých předků oltáři sv. Vavřince, jak svědčila listina. Jmenovaný Valentin žádal oficiála, aby tento plat připojil ve smyslu církevních předpisů k obročí výše uvedeného oltáře, což on také učtnil. In nomine Domini. Amen. Nos Joannes Sews, baccalaureus in decretis, canonicus ecclesiae, vicarius in spiritualibus et curiae episco- palis olomucensis ifficialis,1 notum facimus tenore praesentium universis, quod constitutus coram nobis honorabilis dominus Valentinus Foit,2 rector sive altarista altaris sancti Laurentii in Oppavia, etc., proposuit. qualiter quatuor marcae census annui in molendino alias Walkmhül(1]3 1) Jan Sews z Opavy, bakalář in decretis, kanovník olomoucký 25. dubna 1448 (SAOlom. kapitulní archiv A IV a 27), kanovník brněnský, gene- rální vikář olomoucký 1462 (Dřímal, ČMM 1934, str. 471), naposled 16. března 1467 (SAB, Nová sbírka 507, 14). — Dodal dr. M. Zemek. — Jana Sewse se týká také nařízení papeže Mikuláše V. opatu kláštera hradištského, aby po předchozí zkoušce uvedl bakaláře dekretů Jana Sewse, beneficiáta v kostele sv. Mořice, na kanonikát brněnský a v církevní obročí na statcích kláštera velehradského. Kdyby nebylo nic uprázdněno, ať mu vyhradí expektanci. (SAB. Nová sbírka). 2) O Mikuláši Fojtovi viz čís. 98, pozn. 1. 3) O valše (Walkmühle) viz čís. 91, pozn. 2. 70
6. 7. 4. Petra z Polomě: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed na šikmém štítě kozel, kolem částečně poškozený nápis: /S.PE/TRI /DO/NAT DE POLOMIE. 5. Ctibora Čerta z Horek: kulatá, vosk barvy přirozené, uprostřed štít s nezřetelným znakem, nad ním přilba s peřím, kolem nápis: ZTIBOR Z HOREK. Jana Hrota z Lukavce: kulatá, vosk barvy přirozené, znak nezřetelný, kolem nápis: S JOAN/NIS DE LUKAWICZ. Menší pečet města Opavy, poškozená, vosk barvy červené, střed vy- padnutý, kolem nápis: S. MINUS CI/VIUM OPPAVIENÍSIUM. Regest: Kopetzky, Reg. č. s. 588. 100 — Jan Sews, generální vikář 1464, březen 3. Olomouc. a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje plat na valše k oltáři sv. Vavřince v Opavě. Originál: schází. Opis: Kop. A, fol. 23v—24, čís. H. — Ověř. M. Matyášem Dom. Dominac- kým, veřejným notářem a syndlkem opavským. Opava 24. října 1630. Kop. B, str. 36—37, čís. Ha. Jan Sews vyznává, že se k němu dostavil Valentin Fojt, oltář- ník oltáře sv. Vavřince v kapli při kostele Panny Marie v Opavě, a ohlásil, že bakalář Vincene z Opavy zakoupil roční plat 4 kop grošů na valše v Opavě jako nadaci některého oltáře a po svém vstupu do řádu věnoval jej za spásu duše svých předků oltáři sv. Vavřince, jak svědčila listina. Jmenovaný Valentin žádal oficiála, aby tento plat připojil ve smyslu církevních předpisů k obročí výše uvedeného oltáře, což on také učtnil. In nomine Domini. Amen. Nos Joannes Sews, baccalaureus in decretis, canonicus ecclesiae, vicarius in spiritualibus et curiae episco- palis olomucensis ifficialis,1 notum facimus tenore praesentium universis, quod constitutus coram nobis honorabilis dominus Valentinus Foit,2 rector sive altarista altaris sancti Laurentii in Oppavia, etc., proposuit. qualiter quatuor marcae census annui in molendino alias Walkmhül(1]3 1) Jan Sews z Opavy, bakalář in decretis, kanovník olomoucký 25. dubna 1448 (SAOlom. kapitulní archiv A IV a 27), kanovník brněnský, gene- rální vikář olomoucký 1462 (Dřímal, ČMM 1934, str. 471), naposled 16. března 1467 (SAB, Nová sbírka 507, 14). — Dodal dr. M. Zemek. — Jana Sewse se týká také nařízení papeže Mikuláše V. opatu kláštera hradištského, aby po předchozí zkoušce uvedl bakaláře dekretů Jana Sewse, beneficiáta v kostele sv. Mořice, na kanonikát brněnský a v církevní obročí na statcích kláštera velehradského. Kdyby nebylo nic uprázdněno, ať mu vyhradí expektanci. (SAB. Nová sbírka). 2) O Mikuláši Fojtovi viz čís. 98, pozn. 1. 3) O valše (Walkmühle) viz čís. 91, pozn. 2. 70
Strana 71
in Oppavia quondam per discretum Vincentium de Oppavia,4 bac- calaureum, sint pro dotatione cuiuscunque altaris legitime comparatae, quas quidem quatuor marcas idem Vincentius post ingressum religionis, ob animarum suorum progenitorum salutem, zelo devotionis, ad praeno- minatum altare sancti Laurentii per dictum dominum Valentinum, eiusdem altaristam, pro se et successoribus ipsorum instanter petivit incorporare et appropriare, prout nobis voluntatem eiusdem per certas autenticas literas exhibuit et ostendit, petens nihilominus debita cum instantia, ut easdem quatuor marcas dicto altario pro dote et augmentatione, modo et forma tergotenus (1) descripta pro competentiori ministri ipsius susten- tacione adiungere, annectere et incorporare dignaremur, Nos itaque Joannes Sews, canonicus et officialis memoratus, dicti domini Valentini precibus ex voluntate plena praenominati Vincentii, iam viri religiosi, factis annuentes visisque et diligenter conspectis literis super huiusmodi censu quator marcarum confectis et eis sanis, salvis iustis et licitis con- spectis, dictas quatuor marcas aliis censibus dotatis et adiectis praeno- minati altaris sancti Laurentii etc. in Oppavia adiungimus, annectimus, appropriamus, incorparamus et vigore praesentium autoritate nostra con- firmamus eosdem decernentes, prout tergotenus describitur modo et forma, per omnia observatis, hunc et in antea ecclesiasticae subiacere libertati, volentes, ut de his singulis sigillum vicariatus alias appensum fidem ferrat creditivam. Datum Olomutz anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo quarto die tertia mensis martii. 4) O Vincenci z Opavy viz čís. 99, pozn. 4. 71
in Oppavia quondam per discretum Vincentium de Oppavia,4 bac- calaureum, sint pro dotatione cuiuscunque altaris legitime comparatae, quas quidem quatuor marcas idem Vincentius post ingressum religionis, ob animarum suorum progenitorum salutem, zelo devotionis, ad praeno- minatum altare sancti Laurentii per dictum dominum Valentinum, eiusdem altaristam, pro se et successoribus ipsorum instanter petivit incorporare et appropriare, prout nobis voluntatem eiusdem per certas autenticas literas exhibuit et ostendit, petens nihilominus debita cum instantia, ut easdem quatuor marcas dicto altario pro dote et augmentatione, modo et forma tergotenus (1) descripta pro competentiori ministri ipsius susten- tacione adiungere, annectere et incorporare dignaremur, Nos itaque Joannes Sews, canonicus et officialis memoratus, dicti domini Valentini precibus ex voluntate plena praenominati Vincentii, iam viri religiosi, factis annuentes visisque et diligenter conspectis literis super huiusmodi censu quator marcarum confectis et eis sanis, salvis iustis et licitis con- spectis, dictas quatuor marcas aliis censibus dotatis et adiectis praeno- minati altaris sancti Laurentii etc. in Oppavia adiungimus, annectimus, appropriamus, incorparamus et vigore praesentium autoritate nostra con- firmamus eosdem decernentes, prout tergotenus describitur modo et forma, per omnia observatis, hunc et in antea ecclesiasticae subiacere libertati, volentes, ut de his singulis sigillum vicariatus alias appensum fidem ferrat creditivam. Datum Olomutz anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo quarto die tertia mensis martii. 4) O Vincenci z Opavy viz čís. 99, pozn. 4. 71
Strana 72
František ŠIGUT — Opavský listinář — IV. díl — Vydala Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě — Opava 1969 — Tisk Moravské tiskařské závody, n. p., závod 25 Opava.
František ŠIGUT — Opavský listinář — IV. díl — Vydala Numismatická společnost československá, pobočka při Slezském muzeu v Opavě — Opava 1969 — Tisk Moravské tiskařské závody, n. p., závod 25 Opava.
- 1: Titul
- 3: Edice