dedit, donavit, ordinavit, legavit, assignavit et pie dari deputavit, reser- vando tamen et retinendo expresse usumfructum dictarum ducentarum marcarum dicto Nicolao Faulharing pro se ad tempora vitae suse. Denique supranominatus Nicolaus Faulharing circumspecto et provido viro Andreae dicto Andres Heubt,“ fratri suo germano, dum in humanis agaret, ipso vero decedente et transiente viam universae carnis ius patronatus, collationis et praesentandi ad dicta altaria venerabili frataliae vivifici Corporis Christi in Oppavia dedit, donavit legavit et assignavit. Voluit et etiam expresse consensit et statuit saepenominatus Nicolaus dictus Faulhering, si dictam summan ducentarum marcarum de aliquo iam dictorum in parte vel in toto tolletur seu mutaretur, ex tunc de aliis do mlýna a ze mlýna a na udržování vozu 18 gr. a kromě toho 1 čtvrt sladu. Peněžní poplatky vynesly ročně kolem 200 zl., sladu bývalo ročně asi na 3 várky v hodnotě 150 zl. — Mikuláš Faulhering měl patrně toto povoznictví buďto pronajato nebo zakoupeno. Bylo mu jistě zdrojem slušných příjmů. 5) tj. Hlavnice. Ves patřila od nejstarších dob klášteru velehradskému, u něhož se pod jménem „Hlawenicz“ připomíná již r. 1250 (CDM VI, 128, čís. 155). V listině biskupa Brunona z r. 1265 se jmenuje „Labnicz“ (CDM III, 273, čís. 282], k r. 1270 „Hlawnicz“ (CDM IV, 42, č. 34). V XV. stol. byla Hlavnice zastavována různým osobám, až r. 1468 dal král Jiří dovolení Bernardu Běrkovi z Násile a jeho synu Hyncíkovi, aby si mohli Hlavnici a ještě některé jiné klášterní vsi vykoupit a připojit ke zboží stěbořickému, které měli od r. 1467 od kláštera v zástavě (Hurt, Dějiny cisterc. kláštera na Velehradě, I. 120—1). A podobně bývalo také zastavováno vrchní právo opavských knížat. Tak je držel Kryštof Mrákota z Jezdkovic, který zde zapsal své manželce Kateřině věno, jež ona potom postoupila své dceři Aleně, provdané za opavského měštana Faulheringa (viz pozn. 1). Když se však po smrti Faulheringově Alena znovu provdala za Hynka Kravařského ze Šle- vic, připovídal se její bratr Kryštof Mrákota k vrchnímu právu na vsi Hlavnici, které on a jeho předkové od mnoha let drželi, avšak proti tomu učinil odpor zemský hejtman na místě knížete, který si rovněž dělal nároky na toto právo (Prasek, Historická top. str. 188). Pře byla odložena, až r. 1451 připovídal se kníže Vilém ke všemu zboží i listům Faulheringovým a dovozoval, že Hynek Kravařský „jemu nikda služby neosazoval z Hlavnice ani manství přijal [KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58, č. 526—533).“ Nicméně Hynek svou při vyhrál a tak zůstalo vrchní právo nad Hlavnicí v jeho rukou a přešlo i na jeho dědice Mikuláše, který je r. 1490 vložil Jindřichu Do- nátovi z Velké Polomi na Nové Cerekvi (ZDO III, 9 — Kapras II, 120, č. 20). Jindřichův syn Jan Donát je r. 1513 vložil Janu z Lukav- ce na Slavkově (ZDO III, 46v — Kapras II, 170, č. 148) a ten je po- stoupil r. 1520 Janu Stošovi z Kounic na Deštném a Dolních Životicích [ZDO III, 55v — Kapras II, 181, 172]. 6) Ondřej Heupt, bratr Faulheringův, byl bohatý opavský měšťan a jeden ze starších Bratrstva Panny Marie a Božího těla. Jeho jméno se častěji vyskytuje v souvislosti s Bratrstvem (čís. 55, 56, 57, 64, 67, 68). Po smrti bratrově se ucházel o dědictví po něm, avšak dříve nežli záležitost byla pro- jednána, zemřel někdy kolem r. 1451. (V prosinci 1451 se o něm mluví již jako o nebožtíku], odkázav své nároky za bratrem knížeti Vilémovi (KPO I, 60—62 — Kapras I, 57—58). — V jakém příbuzenském poměru k Ondřeji Heuptovi byl pozdější opavský oltářník a děkan Jan Heupt (viz str. č. 113, pozn. 9), — nedovedeme určit. Zdá se, že to byl jeho vnuk. 18