publici testiumque infrascriptorum ad hoc specialiter vocatorum et ro- gatorum praesentia constitutus iam dictus Nicolaus Faulhering, licet languens corpore, sanus tamen existens mente et ratione ... de consensu conthoralis Helenae,2 suae legitimae ... in remedium et salutem animae suae et pradecessorum suorum de bonis a Deo sibi collatis pro- dotatione, erectione duorum altarium et sustentatione ministrorum ad ea praesentatorum, videlicet ducentas marcas grossorum pragensium ... quas habet et possidet ac habere et possidere cognoscitur in haereditate de Nova Catholica3 in ducatu Oppaviensi et in vectura dicta Sroten- wagen4 et in Lawnitz5 nomie veri, perpetui ac irrevocabilis testamenti Hoštice, Alena pak vzala svého manžela na stupek na Velké Hoštice. Proti tomu se však ohradil kníže Vilém s odůvodněním, že se před čtvrt rokem uvázal v to zboží „skrze některé neposlušenství“ Faulheringovo (ZDK I, 31). R. 1445 učinil Faulhering velký odkaz na záduší při kostele Panny Marie ve výši 200 kop, z nichž měly býti zřízeny dvě oltářní nadace. Peníze byly za jištěny na jeho majetku v Nové Cerekvi, na Hlavnici a tzv. šrotarství (o něm viz pozn. 4). Jaký majetek měl v Nové Cerekvi a kdy jej nabyl, ne- dovedeme povědět. (Zde). Příštího roku nabyl od dědiců Zbyňka Hřivnáče z Vel. Heraltic, Komárova i s podacím k tamějšímu kostelu [ZDK I, 36). V té době se také skončil dlouholetý spor s knížetem Vilémem o Velké Hoštice a to tak, že kníže uznal jeho právo a vložil proto jeho man- želce Velké Hoštice do zemských desk jako věno a ona pak znovu dala zapsat stupek na Velké Hoštice ve prospěch svého manžela (ZDK I, 35]. Faulhering žil potom do r. 1450. v říjnu t. r. dostavili se vykonavatelé jeho poslední vůle k městské radě opavské se žádostí, o prohlášení jeho testamentu za pravo- platný, což se také stalo (viz čís. 12). Hlavní dědičkou se stala jeho manželka Alena, která se během r. 1451 provdala za Hynka Šlevice, jemuž přinesla své bohaté dědictví věnem. Tehdy nastaly o dědictví tuhé spory, a to mezi Alenou na jedné straně a knížetem Vilémem a příbuznými Faulharingovými na straně druhé. Kníže Vilém dokazoval, že Faulhering zemřel bezdětný a proto se připovídal ke všemu jeho zboží i listům jako odúmrti a podobně bratr zemřelého Ondřej Heupt, opavský měšťan, dokazoval, že on jako nedílný bratr má lepší právo k dědictví po bratru, nežli jeho manželka. Avšak nakonec přece jen zůstalo dědictví Aleně (viz KOP I, str. 60—62) a ta r. 1458 se stoupila se synem Mikulášem a dcerou Kateřinou na své věno ve Vel. Hošticích (ZDK I, 47). 2) Helena, dcera Kryštofa Mrákoty z Jezdkovic. Viz pozn. 1. 3) tj. Nová Cerekev. 4) Schrottenwagen (zčeštěno na šrotarství] je odborný výraz, jehož vysvětlení nám podává listina bytomského fojství z r. 1425, podle níž Petr Kyčka, fojt v Bytomi a jeho manželka Alžběta pro- dávají Petru, Jaroslavu a Janušovi z Lubše za 40 kop grošů od fojtství „cerevisie ductoriam alias chrotarstwie“ [CDS VI, 73). R. 1451 potvrzuje kníže Václav, že k fojtství v Bytomi patří „das Schrottlehen“ (CDS VI, 233). Podobné šrotarství bylo také při fojtství v Opavě. Po prvé se o něm dovídáme v letech 1278—81, kdy ho král Václav dal Günteru z Opavy za roční plat 10 kop gr. (Kopetzky, Reg. 136), potom při této příležitosti. Obšírnější poučení nacházíme v záznamech o finančním stavu města Opavy k r. 1594 (G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben der Stadt Troppau im Jahre 1594. Notizenblatt 1869, str. 48), kde se uvádí, že každý právovarečný měštan, který vaří březňák nebo výčepní pivo, musí platit na městské koně, které vozí slad 17