in dote vel area nostra aedificare vel erigere inceperunt et intendunt. Qui mature considerantes, quod huiusmodi structura altariorumque erectio sine speciali superioris nostri consensu et voluntate debitum suum non posset sortire effectum, quare recognoscimus per praesentes, quod ob nostram ipsorumque petitionem cultusque divini ampliationem nec non plurimorum pauperum refocillationem illustris princeps Conradus, Dei gratia ordinis nostri praefati, dux in Slesia et dominus in Staina, provinciallis per Bohemian et Moraviam, dominus noster gratiosus, matura deliberatione cum cunctis fratribus tunc secum existentibus facta, ad praemissa totam dedit voluntaten liberumque consensum, illo tamen adiecto, quod latitudo aedificii deinceps ad ulteriores metas non exten- datur nec etiam in aliquo a praefatis dominis civibus vel etiam in praeno- minato hospitali degentibus ordini fratribusque fiat praeiudicium confes- sionum auditentia, offertoria caeteraque iura duntaxat ad nos succes- soresque nostros et capellanos indubitanter pertineant. Ad quae singula iam praemissa iuxta domini nostri gratiosi consensum annuimus et con- sentimus, reverendissimae Paternitati vestrae humillime ac attente suppli- osvobozen od všech platů a dávek (viz čís. 118). r. 1514 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Hewpt, děkan opavského děkanství (viz o něm čís. 118, pozn. 3), který r. 1514 věnoval 2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Kříže v Opavě (viz čís. 125, 126). Před r. 1537 byl oltářníkem sv. Antonína Mikuláš z Nové Cerekve, kanovník staroboleslavský (Soudní akta olo- moucké konzistoře). Pozdější dějiny špitálu nejsou známy, až r. 1561 se doví- dáme, že Ferdinand II. potvrdil městské radě Podhorní mlýn a kus pole (Kopiář privilegií I Bb, fol. 76). Po r. 1574, kdy císař Maxmilián II. na žádost městské rady opavské dal souhlas, „aby oni (tj. městská rada) z kláštera sv. panny Barbory řádu sv. Františka na předměstí opavském ležícího, poněvadž v něm žádného bratra není a ten na stavení velmi spuštěný je, pomocí jiných zbož- ných lidí pro pohodlí chudých na zdraví nedostatečných lidí špitál vystavěti a při kostele téhož kláštera a tak již špitálu kněze neb kazatele víry katolické, kteréhož jim každého času biskup olomoucký nynější nebo budoucí jakožto lociordinarius na tuž faru podávati má, k posluhování týmž chudým nemocným lidem slovem Božím a svátostmi, chovati mohli“ (Kopiář městských privilegíí I Bb 90), byli patrně chovanci ze špitálu sv. Antonína převedeni ke sv. Barboře, neboť r. 1594 bylo povinností Velkého Bratrstva, jak se tehdy nazývalo bývalé Bratrstvo Panny Marie a Božího těla, nejen opravovat Podhorní mlýn a kostelík sv. Antonína, ale také dávat do špitálu sv. Barbory chudým a mendíkům ve škole týdně 1 měřici mouky na chléb. O špitálu sv. Antonína se nemluví. Před- stavenému špitálu se dávalo ročně 2 zl. nájemného z bratrské louky u Pod- horního mlýna [G. Biermann, Einnahmen u. Ausgaben ... Notizenblatt 1868, str. 48). Budova špitálu a kaple sv. Antonína byla za válek švédských pobořena a stavební plochu potáhl na sebe německý řád a připojil ji ke své komendě. Městská rada se sice domáhala bývalého špitálu, avšak marně (viz J. Zukal, Das Stadtgebiet str. 14—15) V minulém století bylo na místě bývalého špítálu postaveno jedno křídlo domu komendy německého řádu (tamtéž). 3) Konrád ml., kníže ve Slezi a na Stonavě, syn Konrá- da II. Olešnického a j. mž. Beaty Svídnické (viz čís. 23, pozn. 3), byl již r. 1424 členem řádu německých rytířů, později se stal provinciálním komturem. V tomto úřadě se připomíná v letech 1443—4. Vyvinul značné úsilí o znovunabytí válkami husitskými ztracených domů a majetku Uoh. Voigt, Geschichte der Ballei des Deutschen Ordens in Böhmen, Denkschriften, sv. XII., str. 134). 13