Reverendissimo in Christo patri et domino domino Paulo, Dei et Apostolicae sedis gratia episcopo olomucensi, aut ipsius in spiritualibus vicario generali, domino semper gratioso. Nicolaus,1 ordinis sanctae Mariae domus theutonicae commendator et plebanus ecclesiae parochialis beatae Virginis et domus in Oppavia suo cum conventu, humilem ac depitam observantiam sincero cum affectu! Reverendissime Pater, dudum enim venerabilis fraternitas vivifici Corporis Christi, imo verius tota com- munitas dictae civitatis oppaviensis hospitale unum generale pro peregri- nis ac aliis pauperibus,2 in quo etiam cuncta altaria temporis successu 1) O Mikuláši, plebánu opavském viz čís. 53, pozn. 6. 2) Nejstarším opavským špitálem byl špitál při komendě německých rytířů. jehož počátky sahají do polovice XIII. století. Druhým podle stáří je patrně knížecí špitál s v. Mikuláše před ratibořskou branou, zřízený knížetem Mikulá šem r. 1333 (viz čís. 10, pozn. 3). Také město jistě mělo již někdy ve XIV. stol. svůj vlastní špitál, o jehož existenci však není zpráv. Špitál, zřízený Bratrstvem r. 1443, byl určen pro poutníky a jiné chudáky. Byl zbudován v samém sou- sedství komendy německého řádu a na jejím pozemku a zemský komtur Konrád ze Stonavy dal k jeho zřízení souhlas s podmínkou, že nebude rozšířován, že komturu u Panny Marie a jeho konventním bratřím se nebude se strany špitálníků ani měšťanů dít žádná újma, že udělování svátostí špitál- níkům bude vyhraženo plebánu a jeho pomocníkům, jimž také budou vyhraženy důchody kaple (zde). Protože však v té době nebyl špitál myslitelný bez vlast ního kněze, staralo se Bratrstvo o zřízení nadace ve špitální kapli, zasvěcené sv. Antonínu, podle něhož celý špitál dostal také své jméno. Tak r. 1447 za- koupilo pro oltářníka roční plat 12 kop grošů na vsi Kněžpoli, patřící olomouckému biskupství (Wolný, Kirchl. Top. IV, strana 196), rok 1449 1 kopu grošů ročního platu na poli Mikuláše Rösnitzera a jeho syna Mikuláše ml. v Jakartovicích „za křížem“ (viz čís. 78), avšak pro- zatím postoupilo tento plat opavskému měštanu Gabrielovi a jeho manželce na čas jejich života jako úrok z dlužného obnosu 10 kop grošů. Po jejich smrti měl tento plat připadnout opět Bratrstvu ve prospěch špitálu (tamtéž). Špitál našel brzy řadu příznivců a dobrodinců, z nichž nejvýznamnějším byl opavský zemský písař Jan Renička z Čermník, který odkázal „chudým lidem špitále sv. Antonína, bratřiem Božieho Těla u fary, správčím a fundatorům téhož špitále“ Podhorní mlýn před Opavou s ospy, vepři, řekou, stavem, lou- kami, chrastinami a se všemi ostatními jeho užitky a požitky. R. 1504 vložil Jindřich Donát z Velké Polomi na Nové Cerekvi spolu s jinými poručníky testamentu Reníčkova tento majetek do zemských desk (ZDOp III, 31 — Kapras I, 150, č. 100). Nejstarším známým správcem špitálu a oltářníkem u sv. Antonína byl Erasmus Taschner (viz č. 101, pozn. 2), který měl v letech 1486—90 jednání před církevním soudem v Olomouci k vůli platům z Kněžpole, které mu byly od tamějšího obyvatelstva zadržovány (Pozůstatku soudních akt olomoucké konzistoře, fol. 45v—46; 52; 57v). Zdá se, že správ- covství špitálu a obročí oltáře sv. Antonína bývalo Bratrstvem svěřováno varha- níkům, či lépe řečeno správcům kůru, neboť roku 1506 učinil Albrecht Sobek, hejtman knížectví opavského, narovnání mezi Bratrstvem Božího těla a opav- ským komturem, podle něhož má komtur povinnost dávat varhaníku stravu při svém stole (viz čís. 30, pozn. 6). Před rokem 1510 byl správcem špitálu a oltářníkem sv. Antonína Jan Lobensteiner, který svým nástupcům odkázal roční plat 4 kop grošů a dům, který svým nákladem zbudoval. Protože místo na tento dům věnoval kníže Viktorin, měl oltářník v každém kva- tembru sloužit za knížete Viktorina tři mše. Dům stál v tzv. konventu a by! 12