Strana 56
Sedlice, a zapsal tu své manželce Elišce z Mohelna 300 kop grošů věna
(ZDOp II, 11 — Kapras II, 68, čís. 40, 41), za to však r. 1464 prodal Posu-
tice, jež držel se synem bratra Mikuláše Václavem. Tehdy po-
hnali ho Hynek a Prokop, bratři z Prusinovic na Podštátě, ze
200 grošů (KPOp II, 1 — Kapras I, 65, č. 7). Jednalo se o věno jeho sestry
Budivojové, za něž byl on spolu s Hynkem Šlevicem z Kravař
Václavem Mejškou a Janem Hrotem z Lukavce rukojmím.
Potom žil ještě asi do r. 1472, neboť rok na to jeho manželka Eliška udělala
stupek na své věno se svými syny (ZDOp II, 19 — Kapras, II, 82, č. 84).
Zůstali po něm synové Jiřík a Petr.
11) O Oneši Kyjovci z Lukavce viz čís. 74, pozn. 6.
12) Tomáš z Koválovic se psal podle manské vsi olomouckých
biskupů Koválovic u Kojetína a byl patrně synem Hanzlíka
z Koválovic, dlouholetého sudího manského práva v Kroměříži
Tomáš, zvaný též Toman, byl již od mládí ve službách olomouckých biskupů.
R. 1437 dosvědčoval před manským soudem, že si pamatuje na nějakou zále-
žitost, která se stala za biskupa a kardinála Jana Železného (Lech I., 323?
Po svém otci převzal Koválovice, na něž mu bylo r. 1437 uděleno léno bisku-
pem Pavlem z Miličína (Lech I, 45, č. 112), avšak r. 1448 na toto
léno resignoval a věnoval se zcela dvorské službě biskupů, kde zastával úřad
hofmistra. V tomto úřadě se uvádí v pramenech v letech 1456—1472 (Lech I.
69, 75 atd. Později byl manským sudím (1461—1475). R. 1460 přijal léno na
Štáblovice, Mikolajice, rychtu v biskupském městě Budišově
a dvůr v Pelhřimovech (Lech II, 74, č. 24). Rychtu budišovskou však
prodal již r. 1465 [Lech I, 86, čís. 134) a rovněž prodal i dvůr v Pelhřimo-
vech, avšak nevíme kdy. R. 1475 vyznává biskup Protaz z Černé Hory.
že manský dvůr v Pelhřimovech, prodaný Bohušem Tomanem z Koválovic, zase
na něj padl jako odumřelé léno (Lech I, 116, č. 41). R. 1466 zajistil se sou-
hlasem biskupa Aleně z Lukavce, manželce svého syna Jiříka z Ko-
válovic, na Mikolajicích 80 kop věna [Lech I, 116). Naposled se o něm
mluví 28. března 1475 (Lech 117, č. 44), ale ještě téhož roku patrně zemřel,
neboť r. 1476 přijímá léno na Štáblovice jeho syn Jiřík. O jaký majetek se
jednalo v jeho sporu s Lackem ze Šternberka a na Lukově, jehož
Toman pohnal r. 1447 ze 100 kop grošů, že drží po svém zemřelém bratru
Jiříkovi zboží fulnecké, jehož zemřelou manželkou byla kněžna opavská
Anežka, že ho vytískal z jeho držení bez práva a Lacek přijal za to zboží
od knížat peníze, nedovedeme povědět (Půh. ol. III, 618).
13) O Janu Hrotovi z Lukavce viz čís. 74, pozn. 7.
56
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72