Jaktar4) iacente superque omnibus et singulis eiusdem allodii pertinen- ciis et attinenciis, nullis penitus exclusis. Quas quidem decem marcas census annui prenominatus Johannes Wolf dedit, dat, donavit et donat ac datum, kdy se Lawner dostal v držení léna a jak dlouho je držel, nemůžeme zjistit, protože manské desky v letech 1413—35 „stály“. Proto také nevíme, kdo koupil Willenhof od Lawnera, kdo r. 1429 vyplatil 65 kop grošů dluhu k oltáři sv. Petra a Pavla, (viz čís. 43) a kdo byl maji- telem dvora k r. 1438, kdy na něm vázl ještě roční plat 21/2 kopy grošů (viz čís. 59). Když r. 1447 zastavoval biskup Pavel z Miličína Jaktař Hanuši a Držkovi „von Schnabesdorf“, bylo ze zástavy výslovně vyjmuto podací k jaktařské faře a manský dvůr (Richter, Beitrag zur Geschichte des olmützer fürstenbisch. Kammergutes und Dorfes Jaktar, Notizenblatt 1867, str. 58). Když po skončení zmatků válečných byl r. 1465 zjištován stav majetku olomouckeno biskupství, uvádí se při Jaktaři dvůr o 3 lánech, z něhož se platí 6 kop grošů ročně. Poněvadž však tento dvůr držívali jen velmi zřídka biskupové ve vlastní režii, neví se, jakými povin- nostmi byli k němu poddaní vázáni (Lechner, o. c. I, str. 136). Později byl dvůr prodán mezi poddané. V letech 90. XVI. stol. drželo 2 lány polí „z folvarku někdy panského“ 11 usedlých jaktařských a bylo povinno odvádět 11. mandel obilí desátku pro faráře a jeden lán držel Světlík současně s krčmou (Fr. Šigut, Farní rejstříky . . . Slezský sborník, 1958/56, str. 531—542). 4) Kdy se dostal Jaktař do držení olomouckých biskupů, nedovedeme povědět, ale patřil jim již někdy v první polovici stol. XIII. Biskupové zde také již někdy v první polovici téhož. stol. vybudovali kostel, z něhož se na naše časy dochovala tzv. stará sakristie na evangelní straně dnešního kostela, snad původně celý kostel (viz A. Kudělková — Köni- gová, Soupis stavebních památek v Ostravském kraji. Příloha Slezského sborníku 1953/51 str. 6). Při kostele byla již r. 1247 fara (CDM III, str. 74. čís. 100). R. 1288 byla podle jaktař- ského vzoru vybudována duchovní správa při kostele sv. Jana Kř. ve Velkých Hošticích. Tamější zakladatelé věnovali kostelu 1 svobodný lán, 1 hř. ročního platu a desátek ze tří lánů, jak tomu bylo také v Jaktaři (Orig. MAO I, 2). K r. 1301 se uvádí biskupský kaplan Jindřich z Jaktaře (CDM V. str. 124, čís. 118). R. 1362 se vzpomíná jaktařského faráře Miku- láše, který spolu s ketřským farářem Michalem přijal od knížete Mikuláše 100 kop grošů jako náhradu pro farní kostel v Opavě za škody, které mu vznikly založením kostela sv. Jana před branou ratibořskou (Kopetzky, Reg. č. 338). Vzpomenutý farář ketřský Michal byl patrně rodák jaktařský, neboť zde na jednom gruntě zajistil nadaci ve prospěch kostela ketřského (Richter, o. c., str. 58). R. 1366 se stal jaktařským farářem na základě papežské provise kněz Jan (Ferd. Tadra, Listář veřejného notáře ve 14. stol. str. 12), r. 1370 byl zde farářem Jan Mikulášův z Bohuňovic, veřejný notář, uváděný v listině pro faru hradeckou (Farní kronika na Hradci, str. 11 a další). Týž r. 1363 prohlášen od papeže Urbana V. za způ- sobilého přijímat církevní obročí (viz V. Dokoupil, Soupis rukopisů Knihovny Augustiánů na St. Brně, Praha 1959, str. č. 50). K r. 1372 je zapsán v rejstříku právníků pražské univer- sity Jan, plebán v „Jectar“ Později připsal kdosi k jeho jménu poznámku „hodie doctor decretorum“ (Monumenta historica universitatis Pragensis sv. I, Praha 1832, str. 28). R. 1382 složil „dominus Joannes Jectar“ jednu kopu grošů do universitní pokladny (tamtéž, I1, 1). K jaktařské faře patřily také okolní biskupské vsi, které se však časem odtrhly a zřídily si samostatné fary. Vedle Slavkova byly to ještě tři, jejichž jména se však neuvádějí. Snad to byly Štáblovice. Deštné a Litultovice. Tyto nové fary byly však povinny odvádět svému mateřskému kostelu roční plat 4 kop grošů. R. 1425 vznikl kvůli tomuto platu spor mezi farářem Václavem a slavkovským Zigmundem, který tento plat jaktařskému kostelu odpíral. Spor byl urovnán olomouckou konsistoří r. 1426 v tom smyslu, že farář slavkovský bude na- příště povinnen odvádět do Jaktaře pouze 3 kopy grošů ročně (Richter, o. c., str. 58). Na přelomu XIV. a XV. století byl asi Jaktař v přímém držení olomouckých biskupů. Neznáme totiž mimo „Willenhof“ žádného biskupského mana pro Jaktař a nasvědčuje tomu také okol nost, že r. 1389 vydal biskup Mikuláš z Riesenburka v Jaktaři listinu pro opavský kostel (Orig. v MAO IV, 2; Kopetzky, Reg. č. 403). R. 1437 však biskup Pavel z Miličína zastavil Jaktař ve 200 kopách grošů Zigmundu z Bítova a jeho synům Mikuláši a Hanuškovi z Liptyně s právem zpětného kupu (Richter o. c., str. 58). Zástava pak přešla na samotného Hanuška, který se potom psal po Deštném, a od něho ji biskup vykoupil a r. 1447 opět zastavil ve 200 kopách grošů Hanuši a Držkovi ze Štáblovic (tamtéž, též Lechner, o. c. I, str. 103). Po smrti biskupa Pavla prodali administrátoři biskupství Jaktař Hanuši ze Sosnové (tamtéž), v 80. letech držel Jaktař Bernard Běrka z Násile (viz čís. 106). V světských rukou udržel se Jaktař do r. 1509, kdy jej biskup Stanislav vykoupil a zastavil Janu z Jemnice, arcijáhnu olomouckého kostela (Formularia notariatus ecclesiae Olomucensis. Státní archiv Opava, pobočka Olomouc, kapitulní archiv rkp. č. 293). R. 1465 bylo v Jaktaři 81/2 lánu, z nichž se odvádělo po 11/2 kopě a 8 groších, 1 pleci a 2 kuřatech ročně. Byli zde 3 zahradníci, kteří platili po 8 gr, 5 kuřatech, 1 zahradník platil 4 gr a 2 kuřata, 1 zahradník 2 gr a 2 kuřata. Kromě toho byl tam ještě dvůr o 2 lánech, patřící olomouckému kapitulnímu kustodovi, z něhož vycházelo 36 gr a 5 liber vosku. Na vrchnostenské půdě — 1 lán — bylo usazeno 5 podaných, 1 krčma a 1 mlýn. Z celé vsi vycházelo pro biskupství 20 kop grošů a 2 groše, 81/2 plece a 26 kuřat. (Lechner, o. c. 1, str. 136). 25