iudex in Magnohosczicz'), laicus dicte diocesis olomucensis, sanus mente et corpore composque racionis ... sponte et libere de cuncta ipsius ac amicorum et consanquineorum suorum sciencia de consensuque speciali et assensu nobilis viri domini Petri de Crawarn alias de Straz- nicz3), ut in ipsius patente litera eiusque subappenso sigillo communita et super eo data et confecta4) continetur, vendidit et vendidisse iusto vendicionis tytulo(!) fatebatur... duas marcas grossorum pragensium veri et annui census, quas habuit, tenuit et possedit iure paterne successionis in et super taberna sua sita et iacente in predicta villa Magnohoschczicz, pro viginti marcis grossorum... honorabili viro domino Johanni Ja- cobi de Newkirchen, presbitero (!) diecesis olomucensis supradicte, mittens et ponens ipsum in veram et pacificam dictarum duarum marcarum census annui possessionem, promittens michi (!) notario publico subscripto ut persone publice legitime, stipulanti et recipienti supradictas duas marcas census singulis annis die sancti Georgii de proximo nunc incipiendo, supranominato domino Johanni emptori aut ei, qui presens publicum instru- mentum de voluntate eiusdem domini Johannis nomine testamenti aut 2) Velké Hoštice se připomínají poprvé k r. 1222, kdy je držel olomoucký arcijáhen Radslav, který je odkázal velehradskému klášteru, vymíniv sobě 9 kop grošů ročního důchodu a zbytek 10 kop ponechal klášteru (CDB II, str. 354, č. 346). Vesnice se pak uvádí r. 1250 jako majetek kláštera velehradského v listině papeže Innocence IV. (CDM III, str. 128, č. 155) a ve výčtu klášterních vesnic v listině biskupa Brunona z r. 1265 (CDM III. str. 372. čís. 370), Podle dohadu Praskova založil klášter velehradský v sousedství Hoštic novou ves, nazvanou Malé Hoštice, zatím co bývalé vsi se počalo říkat Velké Hoštice (Prasek, Historická topo- grafie, str. 234). Velehradský opat Arkleb prodal však oboje Hoštice opavskému měštanu Hermanu Lohenovi za 84 kopy grošů. Stalo se tak bez souhlasu konventu a dosti neuváženě. Proto jeho nástupce opat Lupinus ohlásil u krále Přemysla Otakara II. odpor proti tomuto prodeji a dosáhl, že na základě přátelské dohody mezi oběma stranami r. 1269 zůstaly Hermanovi Velké Hoštice celé, z Malých Hoštic část, druhá připadla klášteru (CDM IV, str. 29. čís. 24). Herman se svým synem Pertoldem zbudovali a nadali ve Velkých Hošticích kostel sv. Jana Kř. podle vzoru kostela jaktařského a biskup Dětřich r. 1288 jejich nadaci schválil (Orig. MAO I. 2 - Kopetzky, Reg. č. 153). R. 1289 prodal Herman louku u Velkých Hoštic opavským měštanům Ludvíku a Jindřichovi za 12 kop grošů (SAO, klarisky E 1; CDM IV, str. 364, čís. 288: Kopetzky, Reg. č. 159). Později se dostaly Velké Hoštice do majetku pánů z Kravař, avšak kdy se tak stalo, nevíme. Protože na vsi vázl roční plat 10 kop grošů ve prospěch olomoucké kapituly — patrně ještě od časů Radslavových — Václav z Kravař přenesl r. 1376 tento plat na Čechovice u Prostějova (CDM XV, str. 145, č. 170; Kopetzky. Reg. č. 383). Při dělení Opavska r. 1377 připadly statky Václava z Kravař a s nimi také Velké Hoštice k dílu krnovskému (CDS VI, 197—200: Prasek, Program 1890, str. 14). Po smrti Václava z Kravař někdy r. 1380 přešly jeho statky na jeho syna Petra z Kravař a na Strážnici, který r. 1420 přistoupil k prodeji rodového sídla Kravař a panství kravařského. Tehdy zakoupil Velké Hoštice spolu s Komárovem Jan Helm z Vyškovic (ZDK I, 19). Ten zajistil své manželce Kateřině na Vel. Hošticích 150 kop grošů věna (ZDK I. 23). Janův dědic Vilém Helm z Vyškovic prodal r. 1435 Vel. Hoštice bohatému opavskému měštanu Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 18), který zde zajistil věno své manželce Aleně, která jej za to vzala na spolek (ZDK I, 35). Když pak Faulhering r. 1450 zemřel, stala se po dlouhých sporech s příbuznými zemřelého manžela (viz o nich čís. 73 pozn. 1) dědičkou Hoštic Alena, která se pak provdala za Hynka Kravař- ského ze Šlevic, držitele sousedních Kravař, čímž Vel. Hoštice opět připadly ke zboží kra- vařskému. 3) Petr z Kravař na Strážnici, syn Václava z Kravař a jeho manželky Elišky, patřil k nejvýznamnějším členům svého rodu a předním mužům své doby. Poprvé vystupuje r. 1389 ve sporu svého strýce. V letech 1411—16 byl nejvyšším komořím olomouckým. R. 1416 byl od krále Václava IV. jmenován zemským hejtmanem moravským. Spolu se strýcem Lackem z Kravař na Helštýně byl předním podporovatelem husitství na Moravě. Držel velké statky na Moravě, slezské statky však r. 1420 prodal různým kupcům: Kravaře a Kouty Mikuláši ze Šlevic, Píšť Pavlíku ze Sovince, Rozumice Bočku z Labutě, Velké Hoštice a Komá- rov Janu Helmovi z Vyškovic. Byl ženat s Magdalenou z Pernštejna a zanechal dva syny: Václava a Jiřího a dceru Kateřinu. — Viz Fr. Dvorský. O starožitném panském rodě Benešoviců II, Praha 1910, str. 122—136. 4) Listina není dochována. 2 Opavský listinář II. 17