Strana 1
OPAVSKÝ LISTINÁŘ Litterae fundationum, dotationum, erectionum, confirmationum, praesentationum, collationum, resignationum altarium Oppavie II. díl Zpracoval FRANTIŠEK ŠIGUT OPAVA 1962 Slezský ústav Československé akademie věd v Opavě

Strana 2

Strana 3
Mezi bohatým listinným materiálem k dějinám města Opavy z období feudalismu tvoří nejpočetnější skupinu listiny, které měly zajistit rozsáhlý církevní majetek v rukou světského duchovenstva. Zásluhu na jeho docho- vání měly mimořádně příznivé okolností. Nařízením opavského knížete Hanuše z r. 1500 se stala opavská městská rada držitelkou podacího práva ke všem nadacím a tak se dostala do její správy většina písemností, týka- jících se oltářních nadací. Všechny tyto písemnosti se staly součástí opav- ského městského archivu. Za třicetileté války vydala komise pro úpravu poměrů v Opavě po skončení dánské okupace příkaz, aby byl proveden soupis všech oltářních nadací a pořízeny opisy všech oltářních listin ulo- žených v městském archívu. Úkolem byl pověřen notář a opavský syndik M. Matyáš Dominik Dominacký, za jehož řízení byly v letech 1630—1631 přepsány všechny listiny do dvou kodexů. Moderní historiografie nesleduje v těchto dokumentech dávné právní závazky chránící církevní jmění. Čerpá z nich bohatství údajů k dějinám města i celého opavského knížectví, podchycující čilý hospodářský a kul- turní život v předhusitském období. Listiny vydávané ve 2. díle přinášejí řadu zcela nových údajů k dějinám obcí na Opavsku, Hlučínsku i v dnešním polském Hlubčicku a samozřejmě k dějinám samotného města, jako např. dosud nejstarší informace o opavském knížecím zámku. Druhý díl opavského listináře navazuje bezprostředně na díl první. Jsou v něm podchyceny listiny z prvních dvou desetiletí 15. století, tedy z období těsně před husitskou revolucí. Shodou okolností jsou všechny dochovány ve fondech Státního archívu v Opavě nebo v opavském městském archívu, deponovaném v okresním archívu v Opavě. Technika a způsob vydání jsou zcela stejné jako v prvním díle. Obsáhlé regesty mají umožnit orientaci v tomto materiálu i vlastivědným pracovní- kům, jimž by pro jazykové těžkosti zůstaly oltářní listiny jinak nedostupné. Rozsáhlý a podrobný poznámkový aparát u většiny jmen a názvů obcí je do značné míry kompendiem všech dosavadních znalostí. Vzhledem k tomu, že Opavský listinář nemohl být vydán v celku tak, jak byl editorem zpracován, bylo upuštěno od vydání dílčích rejstříků u jednotlivých dílů. Rejstřík k celému listináři bude otištěn na konci celé edice. Informace o uložení a dochování oltářních listín jsou uvedeny v prvním díle, kde je též seznam edicí i běžně užívaných zkratek. 3

Strana 4
17 1402, květen 21. Opava. — Hanušek a Herbort z Vla- děnína zakládají při oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě nadaci ročních 6 kop grošů, zajištěnou na Vladěníně. Státní archiv Opava, odděl. Klarisky B 2 (insert v potvrzení Arkleba z Turri a Viléma Korte- langa, viz čís. 18). CDM XII, str. 206, čís. 197. Hanušek a Herbort, vlastní bratři z Vladěnína, vyznávají, že s dobrým rozmyslem a se souhlasem knížete Přemka zakládají u oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě nadaci ročních 6 kop grošů, za- jištěných na jejich majetku ve Vladěníně. Podací vyhražují pro sebe a své potomky a dědice. Kdyby však tento plat nebyl řádně odváděn, má se proti jejich poddaným ve Vladěníne, na nichž plat vázne, postupovat podle církevních předpisů. Nos Hanuschcol) et Herbordus2), fratres germani et heredes in Bladen, ad perpetuam rei memoriam. Notum facimus universis presentes literas inspecturis, quod memoriter in animo attendentes, quod quisque seminat in presenti, ea metet in futuro, volentes igitur finalis diem judicii bonis operibus prevenire, pro salute nostra omniumque progenitorum nostrorum salutari remedio, matura deliberacione, sano amicorum nostro- rum accedente consilio, necnon de consensu et plena voluntate illustris 1) Hanuš z Vladěnína pocházel z rozvětveného rodu pánů z Fulštejna, který se podle svého pozdějsího sídla nazýval z Vladěnína. V pramenech se poprvé vyskytuje k r. 1402, kdy sporu s bratrem Herbortem zaklada nadaci v klasteře sv. Kláry v Opavě, kde byla jeho sestra Eliška řeholnicí (zde). R. 1407 svědčí na smlouvě o dědictví mezi knížaty Přemkem a jeho syny Václavem a Mikulášem s Janem, knížetem ratibořským (CDS VI, 113; Kopetzky. Reg. č. 423), r. 1409 uvádí se jeho jméno na notářském instrumentu, jímž kníže Přemek zmoc- nuje Jakuba z Dobročkovic, gen-ramiho prokuratora oromoucke konsistoře, k blíže neoznačenému jednání (někdy na obalu KPO, uveř. Kapras I, str. XXI). Po celou tu dobu byl poručníkem svých nezletilých a nedílných bratří Sigfrieda, Oty a Mikuláše z Vladěnína, s nimiž a s Her- bortem koupn r. 1410 od knizete Premka Linhartovy, Opavici, Matějovice a Radíkovy (G. Biermann, Geschichte der Herzogstümer Troppau und Jägerndorf, Těšín 1874, str. 185). R. 1413 zastupovali Herbort a Hanuš u soudu Jindřicha z Fuištejna (KPO I, 2 — Kapras I, str. 5, čís. 12). r. 1414 byli posly věna Anny, manželky Michalka z Hlučína (KOP I, 3 — Kapras I, str. 7, čís. 31), r. 1426 byl Hanuš pohnán od Vaňka ze Zelené Hory z 10 kop v záležitosti blíže neznámé (KOP I, 10v - Kapras I, str. 15, čís. 126), r. 1431 se uvádí mezi účastníky zemského sněmu, při němž byly založeny nové zemské desky opavské (ZDO I, 1 - Kapras I, str. XV; II, str. 11). Téhož roku dal zapsat do zemských desk svůj stupek na majetek s bratrem Mikulášem a syny po zemřelém bratru Herbortovi na Vladěníně a Vojno- vicích a byl od Mikuláše vzat na stupek na jeho majetek (ZDO I, 2 — Kapras II, str. 13, čís. 2). Tehdy také byl poručníkem věna Markéty, manželky Ceňka z Tvorkova (ZDO I, 11 — Kapras II, str. 23, čís. 41) a r. 1434 dal jako poručník jejího věna souhlas k přodeji Studénky (KPO I, 24v — Kapras I, str. 30, čís. 282). Poslední zmínka o Hanušovi je z r. 1441, kdy byl pohnán od převora kláštera sv. Václava v Opavě jako rukojmí za paní Žopov- skou, že neplatí úroky z dlužných 30 kop grošů (KPO I, 36 - Kapras I, str. 38, čís. 361). 2) Herbort z Vladěnína byl bratrem předchozího. První zpráva o něm je z r. 1402, kdy spolu s Hanušem zakládá nadaci v klášteře sv. Kláry v Opavě (zde!). Z toho je patrno, že byl již tehdy dospělý, avšak že bratři nebyli ještě podělení o otcovský majetek. R. 1409 se uvádí v zemských deskách krnovských jako posel věna Markéty, manželky Burcharda Stoše (ZDK I, 2). R. 1410 spolu s ostatními bratřími kupuje od knížete Přemka Linhartovy, Opavici, Matějovice a Radíkovy (Biermann, o. c., str. 185). R. 1419 je poručníkem věna téže Markéty na Chrastelově (ZLK I, 17). Potom jeho jméno mizí. Jeho syny byli Hanušek a Herbort ml. 4

Strana 5
principis domini Przemkonis, Dei gracia ducis Oppavie, domini nostri graciosi, ereximus et fundavimus quoddam altare in honore sancti Nicolai confessoris consecratum in monasterio monialium sancte Clare civitatis oppaviensis predicte, et pro congrua sustentacione ac usu sacerdotis altaris prefati quinque marcas annui census grossorum pragensium... singulis annis perpetue assignavimus, contulimus et donavimus nec non virtute presencium assignamus, conferimus et donamus in et super villa nostra Bladen3) ymno super omnibus eiusdem ville nostre hominibus villanis, rusticis et censualibus ac super omnibus et singulis usufructibus, evencioni- bus et pertinenciis super festo sancti Michaelis recipiendorum, tenendorum et possidendorum perpetue, liberum et quietum, sine quovis nostro here- dumque et successorum nostrorum legitimorum gravamine et impedimento, nobis tamon, heredibus et successoribus nostris futuris prenominato altari juspatronatus ac presentandi reservamus, volentes insuper, quocies homines ville nostre Bladen prefate in solucione dicti census ad terminum memora- tum negligentes fuerint seu ipsum censum dare et assignare recusaverint vel contradixerint, tocies quocies sacerdos altaris predicti per monicionem domni episcopi olomucensis aut sui officialis, prout moris est aliorum beneficiorum ecclesiasticorum, prefatum censum exigere et extorquere a prefate ville nostre hominibus (posset), quocies fuerit opportunum. In quorum omnium evidens testimonium et robur perpetuum huiusmodi funda- cionis nostre et ereccionis sigillum prefati domini ducis ad constantem peticionem nostram una cum sigillis nostris de certa nostra sciencia presen- tibus sunt appensa. Datum et actum Oppavie die sancte et individue Trini- tatis anno Domini millesimo quadringentesimo secundo.4) 18 1402, září 2. Olomouc. — Artleb z Turri a Vilém Kor- telangen potvrzují nadaci v kostele sv. Kláry v Opavě. Statní archiv Opava, oddě.. Klarisky B 2 (pergam. originál 35 cm X 22,3 cm. plika 3,8 cm.) CDM XII, str. 27. čís. 218. Artleb z Turril) a Vilém Kortelangen2), administrátoři 3) Vladěnín (něm. Bladen, dnes Wlodzienin) je ves nedaleko Hlubčic. V prame- ncch se vzpomíná poprvé r. 1213, kdy Uncich z Vladěnína prodal Jaškovi, měšťanu hlubčickému, 3 lány polí: „Bohaczindorph“ (Bohdanovy) a 1 lán v Dobešovách (Kopetzky, Reg. č. 141). K r. 1368 se uvádí Vladěnín pod jménem Blodin (viz zde čís. 4 a CDM X, str. 22, čís. 29). Při dělení Opavska r. 1377 držel ho Kuník a připadl s ním k dílu krnovskému (CDS VI. 197—200; Prasek, Program českého gymnasia v Opavě 1890, str. 16). R. 1381 se uvádí jako svědek „Andris von Walden“ (Pozůstalost Spazierova v SAO). Počátkem stol. XV. drželi Vladěnín bratři Hanuš, Herbert, Sigfried, Otto a Mikuláš, kteří r. 1410 koupili od knížete Přemka Linhartovy s tvrzí a dvorem, Opavici s dvorem a mlýnem, Matějovice a Radíkovy s podacím k oltáři v kostele v Opavici s výjimkou knížecího mýta (Biermann o. c., str. 185). Někdy poté, avšak bližší okolnosti neznáme, se bratři podělili a Vladěnín spolu s Vojnovicemi dostal Hanuš, zatím co ostatní bratři dostali jiné statky (ZDK I, 2v). 4) tj. 21. května 1402. 1) Artlebrz Věže, kněz, kanovník prebendář magdeburský, kaplan biskupa Jana ze Šternberka, kanovník olomoucký 15. prosince 1367 (CDM XI, str. 89, čís. 91), kanovník senior 30. září 1399 (CDM XII, str. 557, čís. 496), farář v Újezdě, administrátor olomouckého biskupství 2. 11. 1402 (tamtéž XII, str. 557, čís. 218), naposledy 5. 10. 1403 (CDM XIII, 5

Strana 6
olomoucké diecése sede vacante, potvrzují nadaci bratří Hanuška3) a Herborta z Vladěnína4) u oltáře sv. Mikuláše v kostele sv. Kláry v Opavě a prohlašují ji za církevní obročí. Inserována listina Hanuška a Herborta z Vladěnína ddto 21. května 1402 (viz čís. 17). Pečet utržena. 19 — Přemek, kníže opavský, 1403, červenec 29. Opava. prodává Janu Kleimannovi 7 kop grošů ročního platu z Kylešovic k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána na Hradci. Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 13—14, čís. F (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 21. října 1630). Kopiář oltář. nadací B, str. 18—20, čís. F (opis). Tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 27—28 (opis). Státní archiv Brno, pobočka Kroměříž, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII., str. 139 (regest). Kopetzky, Regesten, čís. 421. Kníže Přemek vyznává, že prodal mladému knězi Janu Kleinman- novi, svému kaplanu, k oltáři sv. Jiří, sv. Mořice a jeho druhů, sv. Fabiána a Šebestiána, od téhož Jana Kleinmanna založenému, roční plat 7 kop grošů na své vsi Kylešovicích, splatný vždy na sv. Michala a na sv. Jiří. Kyle- šovský fojt má tento plat vybrat a odevzdat jej oltářníku v jeho obydlí v Opavě. Podací k oltáři si vyhražuje kníže pro sebe, své potomky a ná- stupce. In Gottes nahmen. Zue einer ewigen gedächnüs des hernach geschrie- benen dinge. Wier Przemco, von Gottes gnaden hertzog und herr zue Troppaw, bekennen offentlichen und thun kund allen leuthen, die diesen brief sehen oder hören lesen, dass wier mit gutten vorsatze, mit gutter meinunge, mit wolbedachten mutte und mit rathe unser freunde, durch unser und unser vorfahren sele seligkeit, gegeben haben und geben mit craft dieses briefes sieben marck ewiges jährliches zinses zue dem altar, str. 281, čís. 293). — M. Zemek, Pořad děkanů, proboštů a kanovníků olomoucké kapituly. Olomouc 1938, čís. 297. 2) Vilém Kortelangen, královský registrátor 1363—1378, působil však v krá- lovské kanceláři již mnohem dříve, patrně zároveň s kancléřem Janem ze Středy, s nímž žil po celý život v důvěrném přátelství (F. Tadra, Cancelaria Johannis Noviforensis, Vídeň 1885, str. 72). Mistr svobodných umění, kanovník olomoucký, 2. 10. 1383 kupuje vesnici Něm. Jeseník (CDM XI, str. 561, čís. 14), 7. 3. 1384 dává papež jemu a jeho nástupcům v kanonikátě faru u sv. Mořice v Olomouci (CDM XV, str. 242, čís. 209), 29. 7. 1397 je administrátorem olomouckého biskupství (CDM XI, str. 418, čís. 377), generálním vikářem olomouckým 27. 1. 1406 (CDM XI, str. 424, čís. 383), kanovník senior 1415 (SAOlom. kapitulní archiv A IIIb 31), naposledy 21. 9. 1416 (tamtéž A IIIb 35). Náleží k předním průkopníkům ranného humanismu u nás. M. Zemek, o. c. čís. 326. — Bratrem Vilémovým byl Oldřich Kortelangen, filosof a matematik, jemuž je adresováno několik listů biskupa Jana ze Středy (otiskl Tadra; o. c.). Držel manským právem Valašské Meziříčí. 3) Viz o něm čís. 17. pozn. 1. 4) Viz o něm čís. 17. pozn. 2. 6

Strana 7
den da der junge prister herr Johannes Kleinmanl) von Troppaw, unser lieber junger caplan, gestiftet und fundirt hat von neues in der ehren sanct Georgii, sanct Mauritii und seiner gesellen, sanct Fabiani und Se- bestiani, der heyligen marterer, in der capellen Unser lieben Frauen Marien zue Grätz,2) in und auf unserem dorfe Gileschowitz,3) also dass der altan 1) Jan Kleinman se objevuje v pramenech v letech 1403—1423. R. 1403 je „mladým“ kaplanem knížete Přemka a zřizuje s jeho souhlasem nadaci při oltáři sv. Jiří, Mořice, Fabiána a Šebestiána v kapli Panny Marie v Hradci, k níž zakupuje od knížete Přemka 7 kop grošů ročního platu na Kylešovicích (zde). Když kníže Přemek buduje v Opavě nový zámek a usazuje se tam, žádá kníže Přemek a opavský plebán Matyáš — patrně z popudu Kleinmannova — olomouckého biskupa o dovolení k přenesení oltáře a jeho nadace do Opavy (viz. čís. 31a, 33), což se také uskutečnilo (viz č. 36a). R. 1423 je Kleinmann oltářníkem v Opavě a spolu s jinými oltářníky kupuje od Jošta, komtura u sv. Jana v Opavě, dům pro oltářníky (viz čís. 38). Jiných zpráv o něm není, neboť záznam soudních akt pražské konsistoře z r. 1374, podle něhož Jan zvaný Cleynman, kněz z Osoblahy v olomoucké diecési, jmenoval své zástupce, aby se ujali oltáře sv. Anny v kostele olomouckém (Tadra, Soudní akta konsistoře pražské I. Praha 1893, str. 74) se jistě netýká jeho, neboť kdyby to byl on, nemohl by se r. 1403 nazývat mladým! 2) O kapli Panny Marie v Hradci máme ze starší doby pouze zprávy, obsažené v těchto oltářních listinách: r. 1403 zakládá knížecí kaplan Jan Kleinmann z Opavy nadaci u oltáře sv. Jiří v kapli Panny Marie na Hradci (zde) a r. 1417 žádá kníže Přemek a opavský plebán fr. Matyáš z řádu německých rytířů olomouckého biskupa Jana Železného o souhlas k přene- sení dvou oltářů z kaple Panny Marie v Hradci u Opavy, totiž oltáře sv. Jiří, který nadal Jan Kleinmann, a oltáře sv. Bartoloměje, který nadal Petr ze Zátora (Viz čís. 31a, 33). Udělení souhlasu viz čís. 36a. Kaple během doby sešla a poč. XVI. stol. byla znovu postavena ze dřeva. R. 1517 byla kaple (kostelík) olomouckým světícím biskupem Martinem Göschlem posvěcena ke cti Narození Panny Marie. Za války třicetileté byla kaple mansfeldským vojskem zbořena. Později tam stávala pouze kaplička, o jejíchž osudech není zpráv (Farní kronika na Hradci, str. 23). — Pokud lze na základě písemných pramenů zjistit, stávaly na Hradci ještě tyto kostely: 1. kostel sv. Václava, jemuž 15 italských biskupů udělilo r. 1295 na určité dny odpustky 40 dnů, které olomoucký biskup Dětřich rozmnožil o dalších 40 dnů (Kopetzky, Reg. č. 170); 2. kostel sv. Petra před mostem, připomínaný k r. 1484 (opavský kníže Viktorin dává Janu Ragikovi z Hradce a jeho manželce Kateřině dům a svobodné fojtství v Hradci, masný krám a pět zahrad, z nichž dvě jsou proti kostelu sv. Petra před mostem. — (A. Turek, Prameny k poznání vývoje sociálních poměrů na panství hradeckém do 16. století, Slezský sborník 1952/50, str. 259). — Kromě toho byla jistě v Hradci ještě kaple při sídle arcijáhna nebo arcikněze o níž však není žádných zpráv. Či to byla právě kaple Panny Marie? 3) Kylešovice byly od nejstarších dob zbožím knížecím a patřily k Hradci. Knížata však dávala časem na Kylešovicích výsluhy svým služebníkům, různá darování, případně zastavo- vala části vsi apod., takže zde došlo k značnému rozdrobení majetku. R. 1399 prodal Zdeněk z Kylešovic polovinu mlýna v Brance za 5 kop mlynáři Rehořovi (Kronika fary na Hradci str. 11). Kníže Mikuláš propůjčil v Kylešovicích svému osobnímu lékaři M. Waltrovi v náhradu služného na dožití svobodný dvůr, který r. 1341 věnoval špitálu sv. Mikuláše v Opavě, avšak s dodatkem, že toto věnování má mít platnost až po smrti M. Waltra (CDM VII. str. 251, čís. 352). Ten zemřel někdy kolem r. 1351 a kníže Mikuláš odevzdal t. r. dvůr špitálu do držení trvalého (CDM VII, str. 82, čís. 114). Když r. 1359 odevzdal kníže špitál do správy johanitů. potvrdil jim mimo jiné také držení tohoto dvora (J. Zukal, O svobodných dvorech a mlý- nech Kylešovských, VMO 1912/20. str. 1 a další). — Jiný svobodný dvůr vznikl v Kylešovicích, když kníže Mikuláš potvrdil r. 1346 opavskému měštanu Hankovi, zvanému Čech, jako výsluhu držení dvora v Kylešovicích o 2 lánech a osvobodil ho ode všech platů a povinností, kromě odvádění ročního platu 11/2 kopy grošů pro klášter minoritů v Opavě na ošacení dvou přísluš- níků kláštera, který na tomto dvoře vázl (CDM VII, str. 505, čís. 685). Později byl tento dvůr přidělen půhončím opavského zemského soudu jako služební požitek za vykonávání půhončích služeb (Zukal, O svobodných dvorech . . . str. 2). Kromě toho bylo zde jistě již v XIV. stol. dědičné fojtství, které od poč. XV. století držel Mikuláš Bulač z Kylešovic. Ten r. 1408 přijal od biskupa Lacka z Kravař léno na 5 lánů v Mikolajicích (Lechner o. c. I, str. 27). Po jeho smrti přešlo fojtství na Kateřinu Bulačovu, patrně jeho manželku, která se potom vdala za purkrabího opavského knížecího zámku Konráda Bajera, jemuž vzdala fojtství někdy kolem r. 1410. Protože však převodní listina za požáru Opavy r. 1431 shořela, obnovila mu knížata Václav, Vilém a Arnošt nadání na fojtství r. 1434 (listinu uveř. J. Zukal, O svobodných dvorech . . ., str. 5 a další). Při dělení Opavska r. 1377 připadly Kylešovice k dílu opavskému (CDS VI, 195-197; Prasek, Program 1890, str. 12) s výjimkou majetku, který zde držel Václav z Kravař. Tento díl připadl ke Krnovsku. (CDs VI, 197—200; Prasek, Program 1890,

Strana 8
herr des obgenanten altars sol aufheben und nehmen die obgenanten sieben marck zinses, vierdhalbe auf sanct Michaelis tag4) und die andere vierd- halbe auf sanct Georgen tag,5) der darnach nechsten zue kinnftig ist, doch also, dass der richter, der nun ist oder hernach wierd sein in dem obge- nanten dorfe, der sol den obgeschrieben zins zue hause bringen und ant- worten in des altars herrn haus des obgenanten altars des altars herrn auf die obgeschriebene tage, ungehindert von uns, unseren erben, nach- kömlingen und von unsern ambtleuten. Doch wollen und nennen das alhie offenbarlich, dass der obgenante herr Johannes, seine freunde oder seine nachkömblinge, weltlich oder geistliche, uns und unser erben nicht hindern sol noch sollen in keinerlei weise an dem lehen und iure praesentandi des obgenanten altars, was wier das selbte recht praesentandi uns und unsern erben ewiglich behalten. Und zue uhrkund und offenbahren gewis- sen und auch zue einer ewigen bestettigung, dass alle obgeschriebene sterkhe, stette, gantz und unzerbrochen gehalten werden, so haben wier mit gutten wiessen unser grosses insiegel an diesen brif lassen hengen und unser klein insiegel hinder daran lassen drucken. Der geben ist zu Troppaw am nechsten Sonntage nach sanct Jacobs tages6) nach Gottes Geburth vierzehnhundert jahr und darnach in dem dritten jahre. V potvrzení olomouckého oficiála Jana ze Slavonic (viz čís. 20) popi- suje se větší pečet knížete Přemka takto: Sigillum magnum, rotundum, de cera alba communi, in zona serica rubei et viridis coloris pendens, in cuius sigilli medio quaedam imago armis induta ac clypeo et galea munita, sedens in equo, literae autem circum- ferentiales erant tales: SIGILLUM PRZEMKOMIS, DEI GRATIA DUCIS OPPAVIAE. Menší pečet se popisuje takto: In medio autem dicti sigilli erat aliud sigillum parvum, rotundum, de viridi cera, impressum albae cerae, in cuius medio quaedam galea apparebat, literae autem circumferentiales erant tales: S. PRZEMKONIS, DUCIS OPPAVIAE. 20 1403, červenec 31. Olomouc. — Jan ze Slavonic, ofi- ciál olomoucké konsistoře, potvrzuje zajištění platu 7 kop grošů na Kyle- šovicích k oltáři sv. Fabiána a Šebestiána na Hradci. str. 14). Byly to patrně pozemky, přiléhající ke katastru komárovskému, o něž byly v XVIII. stol. dlouhé spory mezi Komárovem a Kylešovicemi (Viz o nich Zukal, Paměti opavské, str. 280—84). R. 1403 prodal kníže Přemek svému kaplanu Janu Kleinmannovi z Opavy na Kvlešovicích roční plat 7 kop grošů k oltáři sv. Jiří v kapli Panny Marie na Hradci (zde). Tento plat byl snad zajištěn na pozemcích, kterým se kolem r. 1580 říkalo „oltářníky“. Byla to tři kousky polí v celkové výměře (tehdy!) kolem půllánu při Moravici proti vtoku Hvozdnice, které patřily k faře hradecké a měl je za roční plat 1 R najaty otický fojt (Fr. Šigut, Farní rejstříky Hradce a Jaktaře ze 16. století. Slezský sborník 1958/56, str. 531—542). 4) Tj. 29. září. 5) Tj. 24. dubna. 6) Tj. 29. července 1403. 8

Strana 9
Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 13—14v, čís. F (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 21. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B, str. 18—21, čís. F (opis). Státní archiv Brno, pobočka Kromě- říž, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII., str. 157—159 (opis). Jan ze Slavonicl), kanovník olomoucký, generální vikář a oficiál olomouckého biskupa Lacka z Kravař2), vyznává, že mu byla jmé- nem opavského knížete Přemka předložena listina, stvrzená velkou a malou pečetí téhož knížete, týkající se založení nadace ročních 7 kop grošů při oltáři sv. Jiří, sv. Mořice a jeho druhů a sv. Fabiána a Šebestiána v kapli Panny Marie na Hradci, zajištěných na knížecí vsi Kylešovicích, kterou učinil knížecí kaplan Jan Kleinmann z Opavy3) pro oltářníka a že byl jménem téhož knížete žádán, aby nadaci potvrdil a při oltáři zřídil církevní obročí podle všech klausulí církevního práva, což on také z moci svého úřadu činí. V listině je inserován německý list knížete Přemka, týkající se zajištění platu 7 kop grošů na Kylešovicích ddto 29. 7. 1403. — Viz čís. 19. 21 1412, květen 24. Opava. — Herbort ze Slavkova a jeho syn Mikuláš Fulštejn prodávají se souhlasem knížete Přemka roční plat 2 kop grošů na Jarkovicích k oltáři sv. Martina v Opavě. Státní archiv Opava, odděl. Klarisky E 4 (pergamenový originál, částečně vlhkem zničený, 33 cm X 27 cm). Kopetzky, Regesten, čís. 429. Notářský zápis, jímž se zlistiňuje, že Herbort ze Slavkova a Mikuláš Fulštejn, jeho syn, prodávají se souhlasem knížete Přemka roční plat 2 kop grošů na svém díle vsi Jarkovic mnišce kláš- tera sv. Kláry v Opavě Anně Voglové a knězi Janu Schockilovi, oltářníku u sv. Martina pod věží u Panny Marie v Opavě. Poddaní mají být zavázáni pod církevními tresty tento plat řádně odvádět, avšak prodáva- jící mají mít právo tento plat opět vykoupit. In nomine Domini. Amen. (Per presens publicum instrumentum) singu- lis presentibus et futuris pateat evidenter, quod sub anno Domini millesimo quadringentesimo duodecimo, die vero vigesima quarta mensis mai ... in Oppavia diocesis olomucensis, in domo habitacionis discreti viri Henlini, 1) Jan ze Slavonic, kněz, kanovník s prebendou kroměřížskou, vede spor o faru moravičanskou, očekává beneficium s duchovní správou nebo bez ní na patronátě olomouckého probošta, děkana nebo olomoucké kapituly, uprázdněné volbou Lacka z Kravař olomouckým biskupem, oltářník oltáře sv. Kryštofa na dómě v Olomouci, 20. 11. 1402 mu rezervuje papež Bonifác IX. kanonikát olomoucký (MVB V. čís. 1160), oltářník ve farním kostele v Novém Jičíně, 13. 1. 1403 jmenován kanovníkem olomouckým (MVB V. čís. 1184), generální vikář a oficiál olomoucký 12. 3. 1403 (CDM XIII, str. 254, čís. 254) naposledy 30. 9. 1406 (CDM XIII, str. 478, čís. 438). Zemek, Pořad děkanů . . . . čís. 417. 2) Lacek z Kravař byl synem Voka III. z Kravař a j. mž. Anny ze Šternberka. Dosáhl četných církevních obročí, jako např. kanonikátu v Olomouci, v Praze u sv. Víta, ve Vratislavi aj. R. 1402 byl zvolen olomouckým biskupem. R. 1408 byl však otráven. Je pohřben v Kroměříži. Katalog 1949, str. 32. 3) Viz o něm čís. 19, pozn. 1.

Strana 10
civis in Oppavia, in mei notarii publici testiumque presencia subscripto- rum, ad hoc vocatorum et rogatorum, constituti personaliter nobiles viri domini Herbordus1) et Nicolaus Fulstein2), eius legitimus filius de Slaw- kow, armigeri predicte diocesis olomucensis... de consensu illustris prin- cipis et domini domini Przemkonis, ducis et domini Oppavie, prout in ipsius 1) Herbort z Fulštejna pocházel z rodu pánů z Fulštejna, kteří se psali podle hradu Fulštejna na Osoblažsku a kteří již r. 1255 dostali v držení Slavkov (CDM III. str. 198, čís. 222). Protože v rodě Fulštejnů bylo oblíbeným jménem jméno Herbort, dostal tento Herbort pro odlišení od jiných příjmení Slavkovský. V pramenech se poprvé vyskytuje k r. 1383, kdy byl od své sestry Ofky pohnán k manskému soudu, před nímž svou při ztratil (Lechner, o. c. II, 103—5). R. 1385 pohnal jej tamtéž Jindřich z Drahotuš z 60 kop a bohuslavický farář Jaroš z 250 kop (Lechner, o. c. 113). V prvním případě byl Herbort nálezem manského soudu odsouzen k přísaze, případně přátelskému narovnání (Lechner, o. c. 114), v druhém případě byl od nároků odpůrce osvobozen (Lechner, o. c. II, 115). V seznamu biskupských manů z r. 1388 se uvádí pod jménem Herbort Puc a drží slavkov a Uhlířov (Lechner, o. c. I, 16). Potom o něm pramený mlčí až do r. 1403, kdy skládá manskou přísahu na Slavkov se dvorem a Uhlířov do rukou biskupa Lacka z Kravař (Lechner, o. c. 1, 22). Při té příležitosti zapsal své manželce Markétě na Slavkově na straně od Jaktaře jako věno roční plat 10 kop grošů (Lechner, o. c. I, 22). Tehdy se mu také dává přídomek „de Branicz“. Snad držel v Branici nějaký majetek. Manskou povinnost složil Herbort také r. 1412 do rukou patriarchy Václava Králíka z Buřenic (Lechner, o. c. I, 28). R. 1409 zastavil jemu a jeho synu Mikuláši Fulštejnovi Čeněk z Drahotuš, byv k tomu dohnán dluhy, na tři a půl roku 6 lánů polí, 3 krčmy a 2 pusté zahrady v Jarkovi- cích ve 100 kopách grošů s doložkou, že kdyby dlužník obnos do 3 roků nevyplatil, má toto zboží připadnout věřiteli dědičně (ZDK I, 2). Téhož roku ze stejných příčin zastavil mu Čeněk také díl mlýna v Jarkovicích, který Herbort příštího roku prodal Mikuláši a Hanuši bratřím. Šlevicům na Vel. Heralticích (ZDK I, 6). Zástavu dílu v Jarkovicích postoupil sice Herbort r. 1409 také bratřím Šlevicům (ZDK I, 3). avšak když dluh na Jarkovicích váznoucí mu nebyl do 3 roků splacen, jak bylo vymíněno. Herbort si ponechal zástavu dědičně a r. 1412 prodal spolu se synem Mikulášem na svém díle v Jarkovicích 2 kopy grošů ročního platu k oltáři sv. Martina v Opavě (zde). V té době probíhala před biskupským manským soudem řada půhonů proti Herbortovi, např. r. 1404 půhon Mikuláše Šlevice o záruční list (Lechner, o. c. II, 212), téhož roku půhon Hynka ze Štáblovic o rušení hranice mlýnské vody (tamtéž), spor s Markétou z Jestřebí v neznámé záležitosti (Lechner, o. c. II, 220), r. 1408 půhon Kuníka z Drahotuš (Lechner, o. c. II, 258—259), r. 1409 spor s Hanušem z Vladěnína (Lechner, o. c. II, 262), r. 1412 s Vilémem z Landštejna (Lechner, o. c. II, 288) aj. Poslední zpráva o Herbortovi je z r. 1421, kdy byl poslán králem Zigmundem do Vratislavi ve věci prohlášení slezských stavů proti Čechům (Zukalova pozůstalost v SAO, šlechtici). 2) Mikuláš z Fulštejna vyskytuje se často v pramenech jen pod jménem Ful- štejn. Byl synem v předchozí poznámce uvedeného Herborta z Fulštejna, zvaného Slavkovský, a jeho manželky Markéty. Poprvé přichází v dějinách společně s otcem r. 1409, kdy jim zastavil Čeněk z Drahotuš část svého držení v Jarkovicích (Viz předchozí pozn.). Samostatně vystupuje od r. 1423, kdy držel nějaké zboží ve Vlaštovičkách (KPO I, — Kapras I, str. 19. čís. 160). Jeho manželkou byla Anička, dcera Markéty z Lichnova, která s ním učinila r. 1433 stupek na své zboží v Bohdanovicích (ZDO I, 18 - Kapras II, str. 29, čís. 61). R. 1436 společně se Žibřidem z Bobolusk vzdal 4 kopy grošů ročního platu na Bohdanovicích, které před lety držela mniška z Ratiboře, Janu a Václavu z Brantic (ZDO I, 23 — Kapras II, str. 35, čís. 83). Z dědictví po své tchyni Markétě z Lichnova obdržel horní dvůr v Bohdanovicích, který však prodal Stachovi. Avšak ještě před vkladem dvora do zemských desk Stach zemřel a odkázal dvůr pánům vladěnínským. Protože však potom právo dlouho stálo a Mikuláš nebyl v zemi, vložil tento dvůr Vladěnínským až r. 1461 do zemských desk (ZDO II, 16 - Kapras II, str. 77, čís. 69). Po otci zdědil Mikuláš manský statek Slavkov s Uhlířovem, avšak r. 1447 vzdal léno na obě tyto vsi v Olomouci do rukou biskupa Pavla z Miličína a ten udělil na ně léno Janu Toračovi z Kornic (Lechner, o. c. I. str. 56). Ale i potom se Mikuláš psal ze Slavkova, jak vysvítá z řady půhonů, které byly na něho podány u zemského práva opavského v letech 1455, 1461, 1464 atd. Ba ještě i tehdy, když r. 1467 získal od Zbyňka a Václava Hřivnáčů z Heraltic Lubojaty s kostelním podacím a ostatním příslušenstvím (ZDO II, 18v — Kapras II, str. 80, čís. 82). Na Studénce vázly 2 kopy ročního platu ve prospěch tamějšího faráře z odkazu Oldřicha Kobylky, který kdysi Studénku držel. Zemřel někdy r. 1475, neboť téhož roku jeho synové Jan ze Slavkova, Mikuláš a Václav měli spor před zemským právem, patrně o dědictví po otci (Půh. I, 11v — Kapras I, str. 101, čís. 57), o které se potom r. 1478 podělili (ZDO II, 31 - Kapras II, str. 100, čís. 131—32). 10

Strana 11
super eo confectis literis plenius continetur et clare extat expressum... vendiderunt iusto vendicionis titulo duas marcas grossorum denariorum pragensium ... annui census... ipsis de parato in mei notarii publici subscripti (presencia) integre persolutorum, devote et religiose virgini Anne Voglin3), sanctimoniali professe ordinis et monasterii sancte Clare in Oppavia, et honorabili viro domino Johanni Schockil4), altariste altaris sancti Martini sub turri in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, presbytero diocesis olomucensis antedicte, in et super parte ville Jerkowicz5), site in ducatu Oppaviensi et ad ipsos hereditario iure pertinente et nominatim exigendas dictas duas marcas census annui et tollendas aput(!) infrascriptas ruricolas, homines ipsorum, videlicet Johan- nem iudicem, Wenceslaus, Martinum Hapuchonem6) ceterosque agriculto- res, homines dicte ville ad dictos venditores pertinentes superque eorum agris cultis et incultis et aliis ipsorum bonis ac dominio dictorum venden- cium subiectis, nullis penitus exceptis nihilque iuris, proprietatis aut do- minii in dictis duabus marcis census annui ipsis aut ipsorum heredibus reservantes, reddentes et facientes quittos, liberos et solutos omnes et singulos villanos, rusticos et agricolas et alios quosvis homines ipsorum censuales in Jerkowicz a solucione dictarum duarum marcarum census annui, mittentes ac ponentes in veram et pacificam possessionem dictarum duarum marcarum census annui in prenominata villa Jerkowicz prenomina- 3) Anna Voglová, abatyše kláštera sv. Kláry v Opavě, víckrát v pramenech neuvedena (Viz V. Prasek, Klášter sv. Kláry v Opavě, Program 1892, str. 12). 4). Jan Schockil, oltářník u sv. Martina pod věží ve farním kostele v Opavě, vystupuje v pramenech pouze dvakrát: r. 1409 jej kníže Přemek jmenoval spolu s M. Jakubem z Dobročkovic. generálním prokurátorem olomoucké konsistoře, svým plnomocníkem ve věci odvolání proti Václavu Laucze v blíže neznámé záležitosti, projednávané před opatem kláštera Hradiska u Olomouce (Perg. obal na Registrech soudních opavských, vydal Kapras I, str. XXI), r. 1412 spolu s abatyší od sv. Kláry Annou Voglovou kupuje plat na Jarkovicích k oltáři sv. Martina (zde). 5) Jen málo vesnic na Opavsku je v držbě tak rozdrobeno jako Jarkovice. Jeden díl držel Svatomír z Kobylí. R. 1349 vyznává Bořuta z Heraltic, komorník cudy opavské, že Svatomír věnoval klášteru sv. Kláry v Opavě 2 lány polí v Jarkovicích (SAO, klarisky E 2). Tento díl připadl při dělení Opavska r. 1377 k dílu krnovskému (CDS VI, 197—200; Prasek, Program 1890, str. 16) a zůstal v držení kláštera až do r. 1782. Druhá část Jarkovic, kterou držel tehdy Alšík z Heraltic, připadla r. 1377 rovněž ke Krnovsku (CDS VI, 197—200; Prasek, Program 1890, str. 14), zatímco část, kterou drželi bratři Milota; Bohuš a Bossus (?), připadla k dílu hlubčickému (CDS VI, 200—201, Prasek, Program 1890, str. 18). Čtvrtý díl, který držel Milota z Raduně, připadl k dílu opavskému (CDS VI, 195-7; Prasek, Program 1890, str. 12). A konečně nějaký díl patřil také k Vlaštovičkám, vsi olomoucké kapituly, a s nimi k Moravě, takže roztříštěnost vsi byla dokonalá. Díl heraltický přešel z Alšíka na Čeňka z Drahotuš, který jej r. 1409 zastavil na tři roky Herbortu z Fulštejna a jeho synu Mikuláši (viz zde pozn. 1). K zástavě patřilo 5 a 1/2 lánu, 2 krčmy a 2 pusté zahrady (ZDK I, 2). V téže době získal Herbort spolu s krnovským měšťanem Mikulášem Gerušerem mlýn v Jarkovicích. Gerušer zapsal r. 1410 na svém díle Mikuláši Šlevicovi 4 maldry žita v 30 kopách, které mu byly právem na mlýně přisouzeny (ZDK I, 5), ale ještě téhož roku prodal svůj díl bratřím Šlevicům (ZDK I, 7), jimž téhož roku prodal svůj díl také Herbort (ZDK I, 6). Jiný dlužník Čeňkův, Martin z Držkovic, byl uspokojen se svým požadavkem 24 kop na 1 1/2 lánu polí v Jarkovicích, z nichž vycházel roční plat 9 zl. 6 gr. Martin zajistil tento plat jako věno své manželky Doroty (ZDK I, 6). R. 1412 zajistil Herbort spolu s Mikulášem, svým synem, na svém díle v Jarkovicích roční plat k oltáři sv. Martina v Opavě (zde). Jak dlouho potom byli Fulštejnové v držení svého dílu v Jarkovicích, nevíme, ale ještě r. 1441 pohání Oneš Kyjovec z Lukavce Mikuláše Fulštejna z Jarkovic z 10 kop grošů k zemskému právu pro rukojemství (KPO I, 38 — Kapras I, str. 40, čís. 388). Podle farního rejstříku jaktař- ského z r. 1587 bylo v Jarkovicích 5 lánů, 4 třičtvrtilány, 2 půllány a 1 statek se 6 čtvrtěmi polí (Fr. Šigut, Farní rejstříky ..., Slezský sborník 1958/56, str. 531—542). 6) Kopetzky, Reg. 429 četl slapuchonem. 11

Strana 12
tam Annam sanctimonialem et dominum Johannem supradictum, promitten- tes nihilominus bona ipsorum fide supranominatos emptores Annam et Johannem in percepcione duarum predictarum marcarum census directe vel indirecte, publice vel occulte, per se vel per alium, nullatenus impedire. Quinymo promiserunt fide qua supra supranominatos emptricem et empto- rem ab omni serviciorum et obedienciarum onere supranominato domino duci Przemkoni debitorum racione superioritatis dominii in dicta villa Jer- kowicz, heredibus aut successoribus ipsius faciendis eximere et libertare ipsorum periculis et impensis et ad hoc eciam ipsorum heredes faciendum asstringentes. Consenciunt eciam et consenserunt supranominati emptrix et emptor, quod supradicti Herbordus et Nicolaus Fulstein, heredes aut successores ipsorum possint et valeant, quando ipsis expedire videbitur, dictas duas marcas reemere census annui pro viginti marcis grossorum pragensium ... a sepedictis emptoribus vel ab altero ipsorum ... V dalším, vlhkem velmi poškozeném textu, se fojt, konšelé a celá obec jarkovická zavazují zmíněný roční plat dvou kop grošů řádně vybírat a od- vádět na svůj náklad a nebezpečí oltářníku do Opavy. Kdyby někdy byli v odvádění platu liknaví, mají být k plnění povinnosti přidrženi církevními tresty, které má vynést na stížnost oltářníka olomoucký biskup nebo jeho generální vikář. Svědkové doplněni podle Kopetzkého, Regesta č. 429. Konrád Stoš z Bránic7), Burchard Stoš z Kobylí8), Hanušek9) a Mikuláš z Vladě- 0). nína 7) Při identifikaci zpráv o Konrádu Stošovi nutno postupovat velmi opatrně, neboť současně žili tři Konrádi Stošové, z nichž jeden se psal po Bravinném, druhý po Krahují. třetí, jehož se týká náš údaj, se psal po Bránici. V pramenech se Konrád uvádí poprvé jako svědek listiny knížete Přemka a jeho synů Václava a Mikuláše z r. 1407 (CDS VI, 113 — Kopetzky, Reg. čís. 423). R. 1412 svědčí při prodeji platu k oltáři sv. Martina v Opavě zde). R. 1419 byl spolu s jinými smluvčím dohody mezi Mikulášem Švábem, purkrabím na Hradci, a Oldřichem a Benešem Doupovcem (ZDK I, 17). R. 1422 pohání spolu s Pavlíkem Slošem sirotky a vdovu po Konrádu Stošovi z Bravinného v blíže neznámé věci (KPO I, 7 — Kapras I, str. 12, čís. 97). R. 1423 se nazývá komorníkem knížectví opavského (KPO I, 9 — Kapras I, str. 13, čís. 108), avšak to je také poslední zpráva o něm. Zemřel nejpozději r. 1426, kdy povstaly mezi jeho dětmi spory o dědictví (KPO I, 10v - Kapras I, str. 16, čís. 127; tamtéž 11v - Kapras I, str. 16, čís. 136). Poznámka listiny knížete Přemka, že Konrád Stoš nebo dědicové Pavlíka Stoše mají právo vykoupit za 40 grošů Plesnou s Pustkov- cem, se týká patrně Konráda Stoše z Krahují (uvádí jej KPO I, 13v — Kapras I, str. 19, čís. 161). 8) Burcharda Stoše z Kobylí (Schönwiese, Schonvier) uvádí Ed. Richter (Zur Geschichte der Dörfer in der Enclava Hotzenplotz. Notizenblatt 1870, str. 48) již k r. 1397 jako biskupského mana, avšak bez příslušné citace. Držel fojtství v Třemešné se svobodnou krčmou, svobodným výsekem masa, prodejem chleba, pokutami a 2 poplatnými sedláky. R. 1407 však prodal toto zboží Petru Pecovi z Liptáně (ČDM XV, str. 394, čís. 452). R. 1409 zapsal své manželce Markétě 3 kopy grošů ročního platu ze základu 125 zl. jako věno na svém dvoře v Chrastelově (ZDK I, 2), podle něhož se také někdy píše, avšak r. 1419 jí vložil celou ves Chrastelov ve 150 kopách grošů jako věno (ZDK I, 17). Do r. 1411 držel s bratrem Ottou (Kopetzky, Reg. č. 427). R. 1412 svědčí při prodeji platu k oltáři sv. Martina v Opavě (zde) a píše se při tom podle Kobylí. V letech 1416—25 je komorníkem knížectví krnovského (ZDK I, 14—25). R. 1425 patrně zemřel, neboť r. 1426 učinila Markéta, „někdy Purkartová Stoše manželka“, stupek se svými dětmi na Chrastelov (ZDK I, 26). Jeho syny bylí Jan, Jiří, Pavel a Friduš, kteří drželi — snad z dědictví po otci — ves Dobešovy, které jim byly po shoření zemských desk r. 1433 znovu zapsány do nových zemských desk s výhradou toho, co tam měli zapsáno krnovští minorité (ZDO I, 18 - Kapras II, str. 30, čís. 62). 9) O Hanuši z Vladěnína viz č. 17, pozn. 1. 10) O Mikuláši z Vladěnína viz. Fr. Šigut, Mikuláš z Vladěnína, Slezský sborník 1957/55, str. 514—517. 12

Strana 13
22 1412, květen 29. Hradec. — Přemek, kníže opavský, dává Herbortu ze Slavkova a Mikuláši Fulštejnovi souhlas k prodeji 2 kop grošů na Jarkovicích k oltáři sv. Martina v Opavě. Státní archiv Opava, odděl. Klarisky E 5 (pergamenový originál 20,5 cm X 12,7 cm, plika 3 cm). Kníže Přemek vyznává, že se k němu dostavil Herbort ze Slavkova a jeho syn Mikuláš Fulštejn a oznámili mu, že ve své naléhavé potřebě prodali roční plat 2 kop grošů Anně Voglové, abatyši kláš- tera sv. Kláry v Opavě, a Janu Schockilovi, oltářníku u sv. Mar- tina pod starou věží u Panny Marie v Opavě, a žádali o jeho souhlas. Kníže žádaný souhlas uděluje. In nomine Domini. Amen. Nos Przemko, Dei gracia dux et domi- nus Oppavie, tenore presencium universis et singulis, ad quos presentes pervenerint, recognoscimus, tam presentibus quam futuris hominibus, quod ad nostram accedentes presenciam famosi Herbordus de Slokow et Nicolaus Fulsteyn, filius eius legitimus, fideles nostri dilecti, nobis exposuerint, quod ipsi animo deliberato et maturo amicorum accen- dente consilio vendiderunt duas marcas grossorum pragensium ... veri, annui et legitimi census, in et super parte ville in Jarkowicz devote et religiose virgini Anne Voglinne, sanctimoniali professe ordinis ac monasterii sancte Clare in Oppavia, et honorabili viro domino Johanni Schockil, altariste altaris sancti Martini sub turri in ecclesia parochiali sancte Marie in Oppavia, sub modo, forma et condicione reempcionis, prout in litera super huiusmodi censu confecta est expressum et plenius conti- netur. Quocirca nobis humiliter supplicarunt, quatenus ad huiusmodi vendi- cionem duarum marcarum census nostrum consensum et assensum dare benignius dignaremur. Nos quoque preces perdictorum Herborti et filii ipsius tanquam racioni consonas exaudientes et attendentes, nostrum ple- num consensum pariter et favorem adhibemus, ratificantes et approbantes huiusmodi vendicionem duarum marcarum census annui virtute presentis litere in omnibus punctis, articulis et clausulis, prout in litera super ipso censu duarum marcarum clarius est expressum, servicio tamen nostro in premissis semper salvo. In cuius rei evidens testimonium, robur et firmi- tatem sigillum nostrum presentibus est appensum. Datum in castro nostro Grecz ipso die sancte Trinitatis anno Domini millesimo quadringentesimo duodecimo. Pečet utržena. 23 1413, únor 10. místo neudáno. — Jan z Čížové prodává Janů Jakuba Hermanova z Nové Cerekve roční plat 5 kop grošů na Darkovicích. 13

Strana 14
Městský archiv Opava sign. VII, 4 (insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína z 31. ledna 1437 — viz čís. 54). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 39—40, čís. P (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavé 29. října 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B str. 75—77, čís. P (opis). Jan z Čížově, jinak z Nové Cerekve, oznamuje, že se sou- hlasem Konráda st., Konráda Cantnera a ostatních bratří, kní- žat slezských a olešnických, jak svědčí jejich listina, prodal ve své potřebě Janu Jakuba Hermanova, řečenému z Nové Cerekve, knězi olomoucké diecése, roční plat 5 kop grošů, zajištěný na své vsi Dar- kovičkách u Hlučína a na dvoře tamtéž s rybníkem a vším ostat- ním příslušenstvím. Plat má vycházet na dva termíny: na sv. Michala 2 1/2 kopy, na sv. Jiří 2 1/2 kopy. Slibuje, že nebude poplatníky zatěžovat žád- nými nespravedlivými dávkami a robotami. Kdyby pak ves jakýmkoliv způsobem přišla ke zkáze, takže by tento plat z ní nemohl vycházet, má se doplnit z jeho jiných statků. Kdyby však někdy plat v udaný termín neodvedl, má se proti němu postupovat podle církevního práva, vyhražuje si však právo zpětného výkupu. In nomine Domini. Ad futuram rei memoriam. Ego Joannes de Czessawl) alias de Newkirchen2), tenore presentis litere notum facio universis et singulis, presentibus et futuris, quia sanus mente et corpore, pariter compos existens rationis, non compulsus nec coactus, sed animo bene deliberato, sponte et libere, de consensu illustrium principum dominorum Conradi Senioris, Conradi Cantner et aliorum fratrum ipsorum, ducum Slesie et dominorum Olsne3), dominorum meorum gratiosorum, prout in litera ipsorum consensus super eo confecta et data plenius continetur, vendidi iusto venditionis titulo, cum hoc mea summa necessitas et evidens utilitas exposceret, quinque marcas grossorum... 1) Jan z Čížové, jinak z Nové Cerekve vyskytuje se v pramenech po značně dlouhé údobí, takže nevíme, máme-li všechny zprávy o něm připsat jemu nebo jeho jmenovci. Psal se podle vsi Čížové u Kozlí — něm. Czissowa nebo Dünnenfeld, nyní Cisowa — jindy se mu však dává také přídomek Jan (Hanuš) z Darkovic. Byl synem Petra z Varty a jeho manželky Zbyňky (viz čís. 14, pozn. 3) a bratrem Pavlíka z Varty, fojta těšínského (viz čís. 15, pozn. 1). Již r. 1377 při dělení Opavska držel Darkovičky a Ludgeřovice (CDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Později se psal také po Nové Cerekvi, avšak jaký majetek tam měl, nevíme. Jeho spory o dědictví po otci se strýcem Kunešem z Varty viz čís. 14, pozn. 4. R. 1407 svědčí na listině knížete Přemka (CDS VI, 113 — Kopetzky, Reg. č. 423), r. 1412 je jedním z rozhodčích ve sporu mezi opolskými knížaty Bolkem a Bernardem (CDS VI, 131), r. 1413 prodává plat k oltáři na Darkovicích (zde). Potom je ve zprávách o něm mezera až do r. 1422, kdy Jan z Čížové pohání Mikuláše Stoše z Lubojat z 10 kop grošů (KPO I, 8 — Kapras I, str. 12, čís. 101). Pozdější zápisy, mluvící o Čečovcovi, týkají se patrně jeho syna Pelhřima z Čížové, jinak z Čečova, vzpomínaného k r. 1431 (ZDO I, 1 — Kapras I, str. XV, II, str. 11, čís. 1), jehož manželkou byla Mana z Bařic, provdaná později za Jana Donáta z Velké Polomi (ZDO II, 31 — Kapras II, str. 46. čís. 136). Zigmund uváděný k r. 1441 je patrně jeho vnuk. R. 1457 držel Ludgeřovice Hanuš Češ (A. Adamus, Sbírka listin k dějinám Mor. Ostravy, str. 34), snad totožný s Janem z Čížové, k r. 1450 kastelánem a hejtmanem krakovským (Paprocký, Zrcadlo 288). A k r. 1492 se mluví o Mikuláši Teisseovi z Ludgeřovic (CDS VI, 402). — O držení Čečovců v Polance viz čís. 87, pozn. 10. 2) Newkirchen — Nová Cerekev, dnes Nowa Cerekwia, v okr. hlubčickém v polském Slezsku. 3) Knížata slezská a olešnická byli 4 synové knížete Konráda II. a jeho manželky Beaty Svídnické. Všichni se jmenovali podle otce Konrád. Pro rozlišení se jim říkalo: 1. Konrád III. nebo Bílý, též starší; 2. Konrád IV., člen řádu německých rytířů a pán na Stinavě; 3. Konrád V. zvaný Černý; 4. Konrád VI. biskup vratislavský (F. A. Zimmermann, Beyträge zur Beschreibung von Schlesien sv. IV, Břeh 1785, str. 212, pozn. 1. — Břeh 1795; Weltzel, Besiedlungen II, str. 7). 14

Strana 15
veri annui census honorabili viro domino Joanní Jacobi Hermani dicto de Newkirchen4), presbitero (!) diocesis olomucensis, ei aut his, qui presentem literam de ipsius domini Johannis assecutus fuerit seu fuerint assecuti voluntate, pro quinquaginta marcis grossorum ... michi (!) integre persolutorum et in usus meos necessarios conversorum, in et super villa mea Parwo Darkow5) sita prope Hulczen6) oppidum, pari- ter super allodio seu predio meo in eadem villa iacente, cum piscina, pratis, pascuis, hominibus, ruricolis, agris, cultis et incultis, silvis, rubetis nec non et super omnibus et singulis eiusdem ville pertinenciis, nullis poenitus (!) exceptis, aut michi (!) seu meis heredibus ibidem reservatis, absolvens omnimode pariter liberos et solutos dimittens nunc prout ex tunc homines ruricolas censuales et successores eorum a solucione dictarum quinque marcarum census annui dictumque dominum Johannem in veram et pacificam mittens possessionem, promittens fide mea bona et sub cen- suris ecclesiasticis supranominatum dominum Joannem aut ipsius succes- sores in possessione et percepcione supradictarum quinque marcarum census nullatenus impedire, ymo obligans me meosque heredes obligatos esse volens ad presentandum dictas quinque marcas census singulis annis, duas cum dimidia in festo sancti Michaelis7) et residuas duas cum dimidio proxime in festo post sancti Georgiis) supranominato domino Joanni aut suis successioribus ad Oppaviam meis sumptibus, periculis et impensis, pro- mittens nichilominus homines censitas dicte ville aut colonos dicti allodii racione iurisdiccionis, quam michi (!) reservavi, non aggravare robotis, laboribus, honoraticiis aut aliis quibuscunque insuetis solucionibus, per que dictus census quinque marcarum in solucione debita impediri possit vel differri aut eidem quolibet derogari. Quinymo si dictam villam, sic ut prefertur, venditam contigerit desolari taliter, quod predictus census non toto ibidem conquiri et haberi, promitto fide qua supra, in aliis meis bonis hunc supplere. Quod si supradictum censum in aliqua dictarum sancti Michaelis et Georgii dierum presentare, ut premittitur, neglexerim aut 4) Odjinud znám není. 5) Darkovičky (nynější Darkovice, neboť dnešní Darkovičky vznikly až v XVI. stol.) patřily původně klášteru velehradskému, u něhož se připomínají k r. 1250 (CDM III, str. 128, čís. 155), r. 1267 (tamtéž str. 372, čís. 370) a r. 1270 (tamtéž IV. str. 42, čís. 34). Později však, patrně za nájezdů ze sousedního Polska spolu s Žibřidovicemi zpustly a byly znovu osazeny až r. 1320 přičiněním hradeckého purkrabího Přecha, který je dostal za to v držení až do konce života. Podle dohody s klášterem měl zde zřídit dvůr o 2 lánech, z něhož však měl odvádět povinné desátky. Na zbylých 14 lánech měl osadit nové obyvatelstvo, které dostalo od kláštera lhůtu na 8 roků, potom mělo odvádět obvyklé dávky, z nichž měl klášteru dávat polovici. Po Přechově smrti mělo to všechno připadnout klášteru (CDM VI, str. 122, č. 156). Uvázal li se klášter po smrti Přechově v držení Darkoviček nebo byla-li ves zasta- vována, nedovedeme povědět, avšak r. 1377 při dělení Opavska se Darkovičky uvádějí v držení Hanuše z Darkovic (CDS VI, 195-7; Prasek, Program 1890, str. 12), který zde seděl ještě r. 1413. Tehdy zde prodal roční plat 5 kop grošů knězi Janu Jakubovu z Nové Cerekve, který tento plat daroval oltáři sv. Tomáše v Opavě (zde). Při tom se Hanuš nazývá z Čížové a Nové Cerekve. Později se však Darkovičky — kdy a jakým způsobem není známo — dostaly k zboží hlučínskému, s nímž byly r. 1518 vloženy Bernardu ze Zvole do zemských desk jako dědictví (ZDO III, 52). Klášter se jich sice ještě v letech 1552—7 domáhal před zemským právem, avšak bezvýsledně (Viz A. Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I, Olomouc 1934, str. 167). Plat k oltáři vázl na Darkovicích ještě v XVIII. stol. (Viz MAO XV/2). 6) tj. Hlučín. 7) Sv. Michala je 29. září. 8) Sv. Jiří je 24. dubna. 15

Strana 16
successores mei neglexerint, ex tunc reverendus in Christo pater dominus... episcopus olomucensis aut suus officialis poterit licite et debet libere ad requisicionem dicti domini Johannis, successorum suorum aut procurato- rum ipsorum ad hoc constitutorum, penas canonum, ad quas me obligo meosque successores, quascunque in me et in meos successores quasi super notorio et re iudicata promulgare... Renuncio eciam omnibus et singulis excencionibus quibus huiusmodi solucio census in suis debitis terminis facienda impediri possit quomodolibet vel differri, ea tamen condicione apposita, quod dictus dominus Johannes emptor favere debet aut sui succes- sores favere tenebuntur michi (!) aut meis heredibus dictas quinque marcas census reemere pro quinquaginta marcis grossorum ... quando facultas et voluntas aderunt. Ut autem omnia et singula premissa fideliter expleantur et inviolabiliter teneantur, in testimonium evidens sigillum meum de certa mea sciencia presentibus est appressum. Nos quoque Johannes de Keczer et consules ac scabini iurati in Newkirchen, rogati per predictum dominum Joannem de Czessaw, sigilla nostra in evidens testi- monium omnium et singulorum premissorum presentibus subappendimus. Datum et actum anno Domini millesimo quadringentesimo tercio decimo die sancte Scolastice virginis.") 24 1413, duben 24. Opava. — Jan, fojt z Velkých Hoštic, prodává 1 kopu ročního platu na svém fojtství Jakubovi z Nové Cerekve. Městský archiv Opava, sian. VII. 4 (insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína z 31. ledna 1437 — viz čís. 54). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 41—41v, čís. P (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a svndikem města Opavy« v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltářních nadací B. str. 80—83, čís. P (opis). Instrument veřejného notáře Matyáše Janova z Petrovic. jímž vyznává, že se před ním v domě škol opavských postavil Jan, fojt z Velkých Hoštic, a prohlásil, že se souhlasem Petra z Kravař a ze Strážnice prodal roční plat 2 kop grošů na své krčmě ve Vel- kých Hošticích Janu Jakubovu z Nové Cerekve, knězí olomoucké diecése. Tento plat bude prodávající povinen odvádět vždy o svátku sv. Jiří do Opavy kupiteli nebo tomu, kdo bude mít na kupní list od něho dobrou vůli. Kdyby však někdy on nebo jeho potomci byli v odvá- dění platu nedbalí, má být proti nim postupováno podle předpisů církev- ního práva. Prodávající si však vyhražuje právo zpětného kupu. In nomine Domini. Per presens instrumentum publicum cunctis pateat evidenter, quod anno Domini millesimo quadringentesimo tercio decimo, indiccione quarta, die vero vicesima quarta mensis aprilis, in scholisl) in Oppavia, diocesis olomucensis, in mei notarii publici testiumque presencia subscriptorum constitutus personaliter discretus vir Johannes, 9) Sv. Školastiky je 10. února. 1) O opavských školách viz. čís. 7, pozn. 28. 16

Strana 17
iudex in Magnohosczicz'), laicus dicte diocesis olomucensis, sanus mente et corpore composque racionis ... sponte et libere de cuncta ipsius ac amicorum et consanquineorum suorum sciencia de consensuque speciali et assensu nobilis viri domini Petri de Crawarn alias de Straz- nicz3), ut in ipsius patente litera eiusque subappenso sigillo communita et super eo data et confecta4) continetur, vendidit et vendidisse iusto vendicionis tytulo(!) fatebatur... duas marcas grossorum pragensium veri et annui census, quas habuit, tenuit et possedit iure paterne successionis in et super taberna sua sita et iacente in predicta villa Magnohoschczicz, pro viginti marcis grossorum... honorabili viro domino Johanni Ja- cobi de Newkirchen, presbitero (!) diecesis olomucensis supradicte, mittens et ponens ipsum in veram et pacificam dictarum duarum marcarum census annui possessionem, promittens michi (!) notario publico subscripto ut persone publice legitime, stipulanti et recipienti supradictas duas marcas census singulis annis die sancti Georgii de proximo nunc incipiendo, supranominato domino Johanni emptori aut ei, qui presens publicum instru- mentum de voluntate eiusdem domini Johannis nomine testamenti aut 2) Velké Hoštice se připomínají poprvé k r. 1222, kdy je držel olomoucký arcijáhen Radslav, který je odkázal velehradskému klášteru, vymíniv sobě 9 kop grošů ročního důchodu a zbytek 10 kop ponechal klášteru (CDB II, str. 354, č. 346). Vesnice se pak uvádí r. 1250 jako majetek kláštera velehradského v listině papeže Innocence IV. (CDM III, str. 128, č. 155) a ve výčtu klášterních vesnic v listině biskupa Brunona z r. 1265 (CDM III. str. 372. čís. 370), Podle dohadu Praskova založil klášter velehradský v sousedství Hoštic novou ves, nazvanou Malé Hoštice, zatím co bývalé vsi se počalo říkat Velké Hoštice (Prasek, Historická topo- grafie, str. 234). Velehradský opat Arkleb prodal však oboje Hoštice opavskému měštanu Hermanu Lohenovi za 84 kopy grošů. Stalo se tak bez souhlasu konventu a dosti neuváženě. Proto jeho nástupce opat Lupinus ohlásil u krále Přemysla Otakara II. odpor proti tomuto prodeji a dosáhl, že na základě přátelské dohody mezi oběma stranami r. 1269 zůstaly Hermanovi Velké Hoštice celé, z Malých Hoštic část, druhá připadla klášteru (CDM IV, str. 29. čís. 24). Herman se svým synem Pertoldem zbudovali a nadali ve Velkých Hošticích kostel sv. Jana Kř. podle vzoru kostela jaktařského a biskup Dětřich r. 1288 jejich nadaci schválil (Orig. MAO I. 2 - Kopetzky, Reg. č. 153). R. 1289 prodal Herman louku u Velkých Hoštic opavským měštanům Ludvíku a Jindřichovi za 12 kop grošů (SAO, klarisky E 1; CDM IV, str. 364, čís. 288: Kopetzky, Reg. č. 159). Později se dostaly Velké Hoštice do majetku pánů z Kravař, avšak kdy se tak stalo, nevíme. Protože na vsi vázl roční plat 10 kop grošů ve prospěch olomoucké kapituly — patrně ještě od časů Radslavových — Václav z Kravař přenesl r. 1376 tento plat na Čechovice u Prostějova (CDM XV, str. 145, č. 170; Kopetzky. Reg. č. 383). Při dělení Opavska r. 1377 připadly statky Václava z Kravař a s nimi také Velké Hoštice k dílu krnovskému (CDS VI, 197—200: Prasek, Program 1890, str. 14). Po smrti Václava z Kravař někdy r. 1380 přešly jeho statky na jeho syna Petra z Kravař a na Strážnici, který r. 1420 přistoupil k prodeji rodového sídla Kravař a panství kravařského. Tehdy zakoupil Velké Hoštice spolu s Komárovem Jan Helm z Vyškovic (ZDK I, 19). Ten zajistil své manželce Kateřině na Vel. Hošticích 150 kop grošů věna (ZDK I. 23). Janův dědic Vilém Helm z Vyškovic prodal r. 1435 Vel. Hoštice bohatému opavskému měštanu Mikuláši Faulheringovi (ZDK I, 18), který zde zajistil věno své manželce Aleně, která jej za to vzala na spolek (ZDK I, 35). Když pak Faulhering r. 1450 zemřel, stala se po dlouhých sporech s příbuznými zemřelého manžela (viz o nich čís. 73 pozn. 1) dědičkou Hoštic Alena, která se pak provdala za Hynka Kravař- ského ze Šlevic, držitele sousedních Kravař, čímž Vel. Hoštice opět připadly ke zboží kra- vařskému. 3) Petr z Kravař na Strážnici, syn Václava z Kravař a jeho manželky Elišky, patřil k nejvýznamnějším členům svého rodu a předním mužům své doby. Poprvé vystupuje r. 1389 ve sporu svého strýce. V letech 1411—16 byl nejvyšším komořím olomouckým. R. 1416 byl od krále Václava IV. jmenován zemským hejtmanem moravským. Spolu se strýcem Lackem z Kravař na Helštýně byl předním podporovatelem husitství na Moravě. Držel velké statky na Moravě, slezské statky však r. 1420 prodal různým kupcům: Kravaře a Kouty Mikuláši ze Šlevic, Píšť Pavlíku ze Sovince, Rozumice Bočku z Labutě, Velké Hoštice a Komá- rov Janu Helmovi z Vyškovic. Byl ženat s Magdalenou z Pernštejna a zanechal dva syny: Václava a Jiřího a dceru Kateřinu. — Viz Fr. Dvorský. O starožitném panském rodě Benešoviců II, Praha 1910, str. 122—136. 4) Listina není dochována. 2 Opavský listinář II. 17

Strana 18
alio quocunque titulo habuerit, ad Oppaviam presentare, dare et numerare suis sumptibus, periculis et impensis. Quod si non fecerit aut sui successo- res hoc facere neglexerint, ex tunc reverendus in Christo pater et dominus dominus ... episcopus olomucensis aut ipsius in spiritualibus vicarius offi- cialis olomucensis, qui pro illo tempore fuerit, ad requisitionem suprano- minati domini Johannis emptoris aut ipsius in huiusmodi censu successo- ris, penas canonum, quibus se submisit et ad quas una cum successoribus ipsius sponte et libere obligavit, quasi super notorio et re iudicata poterit licite in ipsum Johannem iudicem et in suos successores promulgare... renuncians expresse dictus iudex coram me notario publico subscripto omnibus et singulis excepcionibus canonum ... quibus huiusmodi census solucio in terminis debitis facienda impediri possit quomodolibet vel differri. Supplicans reverendissimo in Christo patri et domino episcopo olomucensi aut ipsius officiali, quatenus huiusmodi vendicionis et empcionis contrac- tum in omnibus suis clausulis sua auctoritate ordinaria cum decreti inter- posicione dicto emptori dignetur confirmare. Favet tamen supranominatus dominus Johannes emptor supradicto Johanni iudici venditori aut suis successoribus dictas duas marcas census annui reemere, cum facultas ade- rit, pro viginti marcis grossorum... Super quibus omnibus et singulis premissis supranominati emptor et venditor pecierunt a me notario publico subscripto presens publicum confici instrumentum. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense ... et loco quibus supra. Presentibus discretis viris domino Nicolao, plebano in Magnohoschczicz,5) Stephano, iudice in Parvohoschczicz, fratre germano dicti Johannis venditoris, laico Martino Nicolai de Petrowicz et Benedicto de Zlatnyk(?), clericis diocesis olomucensis sepedicte aliisque pluribus fidedignis testibus ad premissa. Dovětek Matyáše Janova z Petrovic, veřejného notáře, že všechno se stalo, jak v listině uvedeno. 25 1413, květen 1. místo neudáno. — Petr Benelchen, fojt v Zátoru, věnuje roční plat 1 kopy grošů na svém fojtství v Zátoru k oltáři sv. Tomáše v Opavě. Městský archiv Opava, sign. VII, 4 (insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína z 31. ledna 1437 — viz čís. 54). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 40v. čís. P. (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. října 1630). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 79—80 (opis). Petr Benelchen, fojt v Zátoru, vyznává, že daroval svému švagru Janu z Nové Cerekve k oltáři sv. Tomáše ve farním kostele Panny Marie v Opavě roční plat 1 kopy grošů na svém fojtství v Zátoru, avšak s právem zpětného výkupu jako nadaci za spásu duše své a svých rodičů. 5) Wolný, Kirchl. Topographie V. str. 270 a další, ho nezná. 18

Strana 19
Ich Peter Benelchen,1) richter zu Zeyffersdorf,2) beken- ne offentlich in disem briefe allen, den dy en sehen odir hern lesen, daz ich han angesehen den guten willen meines swagers herrn Joannis von der Neukirchen, den her hat zu der stiftunge eines altars, und habe im mit gutem willen und wol bedacht gegebin eyn marck czinse behmischer grosschen merherischer czal of meine gerichte zu Seiffers- dorf zu dem selbin altar, um daz her odir nachkomelinge seine sollen Got biten vor mein eldern und vor mich. Idoch ob ich oder meine erben wol- den dy selbe marck czinse ablozen, das sol her odir seine nachkomlinge mir ginnen, zo schall ich odir meine erben zu dem egenanten altar kauffen ein marck czinse um czehen marck. Und daz das feste und gancz sey, zu einer waren gezeugnisse hab ich mein ynsigel an disen brief gehangen. Der da gegebin ist nach Gotis geburd tausent jar und CCCC und in dem XIII jar an sand Philippes und sand Jacobs tag.3) 26 1413, červenec 8. Opava. — Přemek, kníže opavský, obno- vuje a potvrzuje listinu knížete Jana, týkající se oltáře sv. Maří Magda- leny v Opavě. Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 105—107, čís. TT. (Opis ověřený M. Matyá- šem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 27. listo- padu 1630.)Tamtéž, fol. 109—110, čís. XX (opis ověřený týmž notářem 28. listopadu 1630). famtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 212—214, čís. TT (opis); tamtéž str. 218—220, čís. XX (opis). Státní archiv Brno, pobočka Kroměříž, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII., str. 203—206 (opis). Kníže Přemek vyznává, že se před ním postavil Jan Konrádův, oltářník oltáře Maří Magdaleny v kostele Panny Marie v Opavě, a stěžoval si, že nedávno shořela listina knížete opavského Jana, ddto Ratiboř 21. ledna 1372, týkající se zřízení nadace u jmenovaného oltáře a zajištění ročního platu k němu, opatřená jeho větší pečetí, že však její opis je za- nešen v zemských deskách knížectví opavského a žádal snažně, aby mu byl vydán věrohodný opis. Kníže přihlížeje k tomu, že by oltářníku, kdyby neměl v rukou úřední listiny, mohly být v odvádění platu činěny potíže, jeho žádosti vyhověl a žádaný opis původní listiny podle zápisu v zemských 1) Odjinud není znám. 2) Zátor (Seifersdorf), ves se stejnojmenným hradem v okrese krnovském. Hrad býval kdysi střediskem samostatného panství, k němuž patřila ves Zátor, Loučky, Čakov a Bretnov. Při dělení Opavska r. 1377 připadl Zátor ke Krnovsku (CDS VI, 197—200; Prasek, Program 1890, str. 16). R. 1385 byl držitelem zátorského hradu Bohuš ze Zátora (Prasek, Historická topografie, rukopis v SAO). R. 1417 se vzpomíná kněze Petra ze Zátora, oltářníka na Hradci (viz čís. 32, pozn. 2). R. 1404 se po Zátoru psali Bohuš a Hanuš Znata ze Zátora (ZDK I, 1). Týž Bohuš se svými syny Ješkem a Znatou se připomínají také r. 1409 (ZDK I, 3). r. 1410 (ZDK I, 8. „Snata de Syfriesdorf“ se vzpomíná v letech 1416—35 (ZDK I, 13, ZDK I, 20). R. 1413 bylo zde zákupní fojtství, na němž Benelchen (Benešek) zajistil 1 kopu grošů ročního platu k oltáři sv. Tomáše v Opavě (zde). R. 1429 prodal Zigmund ze Zátora na své vsi Matějo- vicích u Osoblahy krnovským minoritům plat pro jejich klášter (SAO Pozůstalost Spazierova, sv. IV, str. 26, čís. 185). R. 1431 vložil Pavlík ze Zátora své manželce Machně na Zátoře a Loučkách věno. Při tom však vyhradil, kdyby si bratr vyžádal svůj podíl, že věno manželky má být zajištěno jen na jeho díle (ZDK I, 27). 3) Filipa a Jakuba je 1. května. 27 19

Strana 20
deskách vydal. Žádá proto Václava Králíka z Buřente, patriarchu anttoš- ského a správce biskupství olomouckého, aby nadaci znovu potvrdil. In nomine Domini. Amen. Ad perpetuam rei memoriam. Nos Przem- ko, Dei gratia dux et dominus Oppaviae, tenore praesentis literae ad universorum et singulorum, tam praesentium quam futurorum, claram de- ducimus notitiam, quod in nostri constitutus praesentia honorabilis vir dominus Johannes Conradii(!)1), altarista altaris sanctae Mariae Magdale nae in ecclesia parochiali sanctae Mariae Virginis in Oppavia, civitate nostra, situati, fundati et erecti, praesbyter (!) diocesis olomucensis, nobis flebiliter exposuit, quod litera fundationis originalis de et super censibus et proventibus ad dictum altare pertinentibus et spectantibus, per illustrem principem dominum Johannem, foelicis(!) recordationis ducem Oppaviae et Ratiboriae, fratrem nostrum germanum, data et confecta eiusque maiori sigillo appenso roborata ac munita, foret ignis incendio penitus exusta, verumtamen tenorem huiusmodi literae, asseruit dictus dominus Johannes exponens in libro terrae ducatus nostri oppaviensis,2) dudum de verbo ad verbum explanatas ac copiatas, contineri, quocirca nobis humiliter suppli- cavit, quatenus, intuitu Dei, sibi specialem faciendo gratiam, aliam literam de et super censibus dicti altaris dare et formare dignaremur. Nos vero iusta ipsius pensata suplicatione futurisque, quae ob defectum originalium literarum in censu ac proventu dicti altaris ac consequenter in cultu divino possent accidere, periculis obviare volentes, sumpta copia dictae literae exustae de praefato terrae nostrae libro, ipsum in nomine Domini refor- mamus, innovamus, stabilimus et firmamus et ad vigorem ac statum redu- cimus pristinum, rogantes reverendissimum in Christo patrem et dominum dominum Wenceslaum3), patriarcham antiochenum et gubernatorem perpetuum ecclesiae olomucensis, aut eius in spiritualibus vicarium, qua- tenus et ipse sua autoritate ordinaria censum et proventum praefatum ad dictum altare spectantes et prout inferius specifice annotantur, dignetur de novo incorporare et adiungere ac ecclesiastico iuri et libertati subiiciendo inviscerare. Tenor vero seu exemplum literae exustae, de qua superius mentio fit, de libro terrae nostrae extractus ac sumptus, est talis: Následuje listina knížete Jana z 31. ledna 1372 — viz čís. 5. Nos quoque supranominatus dux Przemko, volentes ac desiderantes, ut omnia et singula praemissa in sua maneant perpetua firmitate, praesentem 1) Jan Konrádův, oltářník v Opavě, držel nejdříve oltář sv. Maří Magdaleny, později (již r. 1416) oltář sv. Petra a Pavla, neboť žaluje t. r. Jana Lawnera o zadržený plat k oltáři sv. Petra a Pavla ze dvora v Jaktaři (viz čís. 29). Držel v Opavě „v konventě za špitálem sv. Alžběty“ vlastní dům, který po smrti jeho padl na knížete Přemka. Ten jej věnoval oltář- níkům sv. Petra a Pavla jako trvalý majetek (viz č. 43). 2) Kdy vznikly nejstarší zemské desky opavské, nedovedeme povědět, ale první zmínka o nich je již k r. 1331, potom se znovu připomínají k rokům 1372, 1389 a 1391 (viz Kapras I, str. VIII—IX). Tyto staré desky však shořely při velkém požáru Opavy 31. července 1431. Z příkazu knížete Přemka byly pak založeny knihy nové, dodnes dochované. 3) Václav Králík z Buřenic byl synem Gerharda z Buřenic. Zastával původně nějaké místo v královské kanceláři, r. 1384 se stal protonotářem, r. 1390 kancléřem a proboštem vyšehradským, r. 1397 jmenován patriarchou antiošským. Poněvadž však nemohl pobírat důchody tohoto patriarchátu, byla mu dána komendatura kladrubského kláštera u Plzně, r. 1413 jme- nován správcem olomouckého biskupství. Zemřel r. 1416 a pochován je v Olomouci. Katalog 1949. str. 33. 20

Strana 21
innovationis et reformationis omnium et singulorum praemissorum literam nostri maioris sigilli mandavimus munimine roborari subappensi. Actum et datum in castro nostro oppaviensi4) anno Domini millesimo quadringente- simo tertiodecimo die sanctae Elisabeth.5) 27 1413, září 14. místo neudáno. — Jakub, Marek, Miku- láš a Jan, bratři ze Šilheřovic, prodávají Janu Jakubovu z Nově Cerekve roční plat 5 kop grošů na Šilheřovicích. Městský archiv Opava, sign. VII, 4 (insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína z 31. ledna 1437 — viz čís. 54). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 40—40v, čís. P (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 29. 29. října 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 77—79, čís. P (opis). Jakub, Marek, Mikuláš a Jan, bratři ze Šilheřovic, vy- znávají, že se souhlasem knížat slezských a olešnických Konráda star- šího a Konráda Cantnera prodali ve své potřebě roční plat 3 kopy grošů polských na vsi Šilheřovicích Janu Jakubovu z Nově Cerekve, knězi olomoucké diecése. Z platu se má polovice odvádět na sv. Michala, druhá polovice na sv. Jiří do Opavy do rukou kupitele nebo toho, komu on tento plat odkáže. Kdyby někdy tento plat neodvedli, mají být oni nebo jejich nástupcové dodrženi církevními tresty. Vyhražují st však právo zpětného výkupu. In nomine Domini. Amen. Nos Jacobus, Marcus, Nicolaus et Joannes, fratres germani de Schurgerdorf1), paterna hereditate 4) Nejstarší zmínka o existenci opavského knížecího zámku. — Původním sídlem opav- ských knížat byl Hradec, nicméně však knížata měla jistě v Opavě svůj vlastní dům. Když však stále vzrůstajícím nárokům tento dům nepostačoval, došlo ke stavbě nového zámku. Ne- jmenovaný autor — patrně však Prasek — klade v časopise Troppauer Zeitung (1891, č. 278. 282, 285, 291, 293, a 1892 č. 23, 25, 39, 89, 91) jeho počátky do let 1420—1431. Zukal opět posunuje jeho vznik až někam k r. 1400. (Paměti opavské str. 33), Ot. Gudrich (Kronika obce Kyle- šovic I, Opava 1932, str. 9) se domnívá, že byl postaven r. 1417, S t. Drkal, Historie opavského zámku (Sborník Opava, str. 134—164) zná jako první přímý doklad o existenci opavského zámku zprávu opavských zemských desk z 21. 11. 1431, která uvádí, že volba zemských úředníků se konala v novém hradě. Podle naší zprávy bude tedy možno dosavadní názory na původ stavby opravit nebo zpřesnit, a to tak, že stavba vznikla patrně v letech 1403—1413, tj. po zřízení oltářů na Hradci (viz čís. 19) a před vydáním této listiny. 5) Tj. 8. července. 1) O Jakubu, Marku, Mikuláši a Janu ze Šilheřovic víme velmi málo, protože jejich jména se v listinách vyskytují jen zřídka. Nevíme, do kterého rodu je zařadit, ani kdy drželi Šilheřovice, případně jak se o ně podělili. Weltzel (Besiedlungen I, 117—122) je nezná, rovněž ani Prasek (Historická topografie, rkp. v SAO). Nadto ještě sporé listinné zprávy, uvádějící jejich jméno, jsou od sebe tak časově vzdáleny, že jen s velkou nepravděpodobností se mohou týkat našich bratří. Spíše je budeme musit připsat již jejich potomkům. Tak např. Jakub se po r. 1413 uvádí zase až k r. 1482 jako svědek v Opolí (ČDS VI, 340), takže by tehdy musel mít už asi 90 let. Marek se uvádí jako svědek listiny z r. 1467, a to spolu s Janem „Janke und Mancke von Schergersdorf gebruder“ (A. Adamus, Sbírka listin k dějinám města Mor. Ostravy, str. 34, č. 22). Posledně jmenovaný Jan se uvádí pod jménem Janáč ze Šilheřovic jako svědek na listině z r. 1450 ve farním archivu hlučínském (Prasek, Historická topografie str. 209) a k rokům 1445 a 1452 na listinách městského archivu opavského (MAO VIII, 5 a IX, 4). Nejčastěji se vyskytuje jméno Mikuláše, avšak rovněž nevíme, můžeme-li mu připsat všechny zmínky, protože časový úsek, který tyto zprávy zaplňují, je příliš velký, i když víme, že kolem roku 1490 byl již vedle Mikuláše staršího také Mikuláš mladší. Tak r. 1446 je Mikuláš z „Scherchersdorf“ svědkem při prodeji fojtství v Bytomi (CDS VI, 218). r. 1459 svědčí na listině ve sporu o hranice mezi Suchými Lazcemi a Štítinou (SAO. Listiny 21

Strana 22
indivisi, tenore presencium recognoscimus universis quam singulis, presen- tibus et futuris publice fatemur, quia... de certa nostra ac amicorum et consanguineorum nostrorum sciencia, induccione et voluntate, et de spe- ciali ac gracioso consensu illustrium principum et dominorum Conradi Senioris, Conradi Cantner, ducum Slesie et dominorum Olsne2) etc ... ut in ipsorum patente litera sigilloque ipsorum subappenso comunita et super eo data et confecta plenius continetur, vendidimus iusto vendicionis titulo, cum hoc nostra summa necessitas et evidens utilitas deposceret, tres mar- cas grossorum pragensium numeri et pagamenti polonici... veri annui census, quas habuimus, tenuimus et possidemus(!) iure paterne successionis in villa nostra Schurgerdorf3) pro triginta marcis grossorum ... nobis plene et integre persolutorum ... honorabili viro domino Johanni Ja- cobi de Newkirchen, presbitero[!) diocesis olomucensis, mittentes ipsum in veram... possessionem, promittentes... easdem tres marcas census singulis annis, incipiendo de presenti anno in die sancti Michaelis proxime venturo unam marcam cum dimidia et residuam marcam cum dimi- dia in festo sancti Georgii tunc proxime affuturo, supranominato domino Joanni emptori aut ei, qui presentem literam de voluntate domini Johannis emptoris eiusdem nomine testamenti aut alio quocunque iusto titulo habue- rit, ad Oppaviam presentare, dare et numerare nostris sumptibus, periculis et impensis. Qued si facere neglexerimus aut nostri successores hoc facere neglexerint, quod absit, ex tunc reverendus in Christo pater et dominus dominus ... episcopus olomucensis aut suus in spiritualibus vicarius offi- cialis olomucensis, qui pro tempore illo fuerint, ad requisicionem suprano- minati domini Johannis aut ipsius in huiusmodi censu successoris penas canonum et sentencias, quibus nos sponte et libere submittimus, quasi super notorio et re iudicata, poterint in nos et in ville nostre Schurgerdorf succes- sores, si negligentes et ipsi fuerint in solucione dicti census, ferre, pro- mulgare et fulminare, quoties et quando necesse fuerit et opportunum. Renunciamus eciam expresse omnibus et singulis excepcionibus ... quibus huiusmodi census solucio in dictis terminis facienda impediri possit quomo- dolibet vel differri. Supplicantes humiliter reverendissimo in Christo patri et domino domino ... episcopo olomucensi aut ipsius officiali, quatenus huius- modi vendicionis et empcionis contractum in omnibus suis clausulis sua auctoritate ordinaria cum decreti interposicione dicto domino Johanni dig- netur confirmare, eo tamen salvo, quod dictus dominus Johannes emptor aut is, qui in huiusmodi censu sibi successerit, faveat et favere debeat dictas tres marcas census annui pro triginta marcis grossorum ... reemere nobis aut nostris heredibus seu successoribus quibuscunque. In cuius rei evidens stavovského archivu, A 26/7 — VMO 1909, 17, str. 59), r. 1477 se mluví o Mikuláši Šilheřov- ském z Čechel (CDS VI, 304). r. 1483 je poručníkem Machny Nevodnické (CDS VI. 348), r. 1491 se nazývá Mikuláš starší (CDS VI, 387). Viz o nich čís. 23, pozn. 3. 3) Z dějin Šilheřovic je známo velmi málo. Poprvé se uvádějí r. 1377 v dílčích listech knížectví opavského pod jménem Schorkardorf (Scholardorf) a držel je Mikuláš Mšan (ČDS VI, 195—7; Prasek, Program 1890. str. 12). R. 1413 je drželi po svém otci nedíně bratři Jakub, Marek, Mikuláš a Jan ze Šilheřovic, kteří se potom několikrát vyskytují s pří- domkem Šilheřovský. R. 1492 se však již v držení Šilheřovic uvádí Hynek Kepina ze Zvole (CDs VI, 402). Příslušníci rodu Šilheřovských se potom delší dobu vyskytují na Kozelsku (např. Václav Šilherovský a Melichar Šiiheřovský). 22

Strana 23
testimonium sigillum nostrum titulo Jacobi fratris nostri senioris descrip- tum presentibus de voluntate et sciencia nostrum est appensum. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo tercio decimo die Exaltacionis sancte Crucis.4) 28 1414, — —. místo neudáno. — Václav Králík z Buřentc, patriarcha antiošský a trvalý správce diecése olomoucké, uděluje opavské- mu měštanu a minemistrovi Janu Lawnerovi souhlas k prodeji 10 kop grošů ročního platu na dvoře „Willenhofu“ v Jaktaři k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archiv Opava, sign. IV, 6: tamtéž sign. VIII, 3 (insert v potvrzení biskupa Pavla z Miličína ze 7. února 1438, viz čís. 60). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. listin A, fol. 30—31. čís. M (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 24. října 1630); tamtéz, fol. 45—6, čís. Q (opis ověřený týmž notářem v Opavě 29. října 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B. str. 77—79, čís. P (opis). (opis). Kopetzky, Regesten, čís. 432. Václav Králík z Buřenic vyznává, že se k němu dostavil Jan Lawner, měštan opavský, a prohlásil, že prodal roční plat 10 kop grošů, zajištěných na dvoře „Willenhof“ v biskupské vsi Jaktaři a vším jeho příslušenstvím za 100 kop grošů Janu Wolfovi, měštanu opavskému, jenž tento plat věnuje na zřízení nadace za spásu duše své a svých rodičů u oltáře sv. Petra a Pavla, který zřídil v kostele Panny Marie v Opavě. Ježto pak tento prodej bez dovolení a souhlasu olomouckého biskupa, jemuž tento dvůr patří právem lenním, jak svědčí list biskupa olomouckého Petra zvaného Jelito, a rovněž i list téhož patriarchy Václava v této záleží tosti, jemu nyní předložený, nemá platnosti, patriarcha na žádost Lawne rovu dává k zmíněnému prodeji svůj souhlas s podmínkou, že nebudou nijak dotčena práva olomouckých biskupů k tomuto dvoru. Prodavatel platu se zavazuje, že se podrobí církevním trestům, kdyby někdy plat řádně oltář- níku sv. Petra a Pavla v Opavě neodvedl a vyhražuje si právo zpětného výkupu tohoto platu. Podací k oltáři sv. Petra a Pavla má mít jmenovaný Jan Wolf, po něm jeho příbuzní a po jejich smrti má přejít na městskou radu opavskou. In nomine Domini. Amen. Nos Wencesslaus, Dei et apostolice Sedis gracia patriarcha antiochenus et perpetuus commendatarius ecclesie olomucensis, tenore presencium notum facimus universis et singulis ad quos pervenerint, presentibus et futuris, quod in nostri constitutus presen- cia discretus vir Johannes Lawnerl), civis in Oppavia, fidelis noster dilectus, sanus mente et corpore ac compos racionis, non compulsus nec coactus, sed animo bene deliberatus, confessus est et recognovit nobisque 4) Svátek Povýšení sv. Kříže je 14. září. 1) Jan Lawner, též Laubner, Leubner, Lewer. Fr. Papoušek, Opavské mincování (Sborník Opava, str. 91), odvozuje jeho jméno ze slova Lehenhauer, které označovalo podílníka (lenníka) na menším dílu horního pole, šachty, nebo jámy, nebo odtud, že byl lenníkem olomouckého biskupa. Starší literatura (G. Biermann, Gesch. d. Herzogstümer ... s:r. 391; F. Friedensburg. Münzegeschichte Schlesiens im Mittelalter II, CDS XIII, str. 310) ho 23

Strana 24
exposuit, quod iusto vendicionis titulo vendiderit, cum id ipsius summa necessitas exposceret et evidens utilitas persuaderet, decem marcas grosso- rum denariorum pragensium moravici numeri et pagamenti, quorum sexa- ginta quatuor pro marca qualibet conputantur, veri annui redditus seu census pro centum marcis dictorum denariorum grossorum numeri et paga- menti predictorum, sibi integre et in toto persolutorum et in usus necessa- rios conversorum, honesto et provido viro Johanni Wolf2) civi in Oppavia, exigendas, tollendas atque singulis annis repetendas et reci piendas in et super allodio ipsius dicto Willenhof3) in villa nostra znala jako měštana opavského a minemistra nebo měštana opavského a nájemce lenního dvora „Willenhof“ v Jaktaři. Jen G. Biermann (tamtéž, str. 193, pozn. 3) jej uvádí se všemi třemi tituly. O jeho životě a činnosti víme jen málo. Byl patrně nájemcem nějakého menšího dolu na stříbro na Benešovsku a nájemcem opavské mincovny. Ve svém podnikání měl štěstí. a proto si koupil v sousedním Jaktaři manský dvůr „Willenhof“ (viz pozn. 4). Později však se štěstí od něho odvrátilo a tak r. 1414 prodal se souhlasem správce olomouckého biskupství Václava Králíka z Buřenic roční plat 10 kop grošů opavskému měšťanu Janu Wolfovi k oltáři sv. Petra a Pavla ve farním kostele v Opavě, který Wolf právě tehdy budoval. (zde). Než jeho hospodářské poměry se zhoršovaly stále více, takže brzy nemohl odvádět ani roční plat, a tak r. 1416 byl pohnán oltářníkem sv. Petra a Pavla Janem Konrádovým k církevnímu soudu do Olomouce, u něhož jeho prokurátor Petr z Morkovic poukázal na jeho naprostou chudobu a nemožnost placení a jeho jménem navrhoval prodej majetku (viz čís. 29). Byl-li mu Willenhof prodán, nevíme, ani nevíme, kdo byli jeho potomci, kteří někdy r. 1429 vykoupili 65 kopami grošů šest a půl kopy ročního platu, váznoucího na jejich dvoře, za nějž pak byl téhož roku zakoupen plat od knížete Přemka na Stěbořicích (viz čís. 43). Jiných zpráv o Lawnerovi ne- známe. Jeho dílem jsou snad oboustranné haléře z doby vlády knížete Přemka, vyobrazené ve sborníku Opava, str. 90 a ve Slezském numismatiku čís. 8 (červen 1957, str. 1). 2) Jan Wolf byl měštan opavský, který zřídil nejdříve oltář sv. Petra a Pavla ve farním kostele v Opavě a k vydržování kněze koupil r. 1414 10 kop ročního platu na dvoře „Willenhof“ v Jaktaři (zde). Prvním oltářníkem se stal Jan Konrádův (viz o něm čís. 26, pozn. 1) Brzy poté však svůj úmysl změnil a rozhodl se vystavět na hřbitově při farním kostele hřbi- tovní kapli ke cti sv. Petra a Pavla a přenést svou nadaci tam. Tato kaple — carnarium — stávala v místech dnešního divadla. Kdy bylo s její stavbou započato, nevíme, ale r. 1416 nebyla ještě hotova. R. 1429 byl oltářníkem v kapli M. Ondřej Havlův ze Zlína, knížecí kaplan a olomoucký kanovník (viz čís. 43, pozn. 2), který tehdy zakoupil za splacených 65 kop grošů od majitele „Willendorfu“ nový roční plat 61/2 kopy grošů od knížete Přemka na Stěbořicích (viz čís. 43). Kníže Přemek věnoval pro oltářníky dům za špitálem, který na něho spadl po smrti opavského měštana Petra Wolfa (tamtéž). Avšak „propter diversa et infinita malorum disturbla nebyl kup za života knížete a M. Ondřeje formálně schválen biskupem. Stalo se tak až r. 1438 na zákrok rady opavské, na niž po smrti Jana Wolfa a po vymření rodiny přešlo podací k tomuto oltáři (viz čís. 59, 60). Kdy Jan Wolf zemřel, nevíme. V jakém poměru byl k němu Petr Wolf, jehož dům věnoval kníže Přemek oltářníkům, nedovedeme rovněž udat. 3) V Jaktaři uvádí se alodiální dvůr již v prvním seznamu manů olomouckého kostela z doby biskupa Konráda (1316—1326), kdy jej držel blíže neurčený Šlevic (Lechner, o. c. I. str. 7). Později jej držel opavský měštan Belchen-Belo (viz o něm čís. 9. pozn. 5). Po jeho smrti r. 1377 se před manským právem projednával spor o tento dvůr mezi nějakým Dětmarem a vdovou Belovou Vilemínou. Dětmar patrně po smrti Belově zabral dvůr pro sebe. Soud však nalezl, že bude-li moci vdova dokázat, že byla z držení po manželu vyvedena mimo pořádek že jí má být dvůr vrácen. Důkazem měla být přísaha její a dvou manů (Lechner, o. c. I1, str. 65). To se patrně zdařilo, neboť „fraw Welinien“ držela pak dvůr až do své smrti někdy r. 1390. Protože však nezanechala mužských potomků, spadlo léno na biskupa, a ten je r. 1390 udělil svému maršálku Joštu z Volfsberka („... den hoff, der geweist ist frawen Wiltinen. burgerinne zu Troppauw in unseren dorffe zu dem Jecter ... der an uns von Todes wegen derselbin frawen Wilinien, und dass sie ... hinder ir eliche manserben nicht hat gelassen. CDM XV, str. 273, čís. 311). Podle ní dostal také dvůr jméno „Willenhof“. Kromě něho byl v Jaktaři ještě jeden manský dvůr, který r. 1388 držel nějaký Bartoloměj (Lechner. o. c. I. str. 16). Po Joštu z Volfsberka držel „Willenhof“ nějaký kupec, který byl r. 1405 pohnán od biskupa kvůli němu, a protože se nedostavil, propadl dvůr biskupovi (Lechner, o. c. II, str. 222, 225). O dvůr se potom ucházel Liček z Ruského (tamtéž. str. 228). avšak byl-li mu dán. nevíme. Možná, že právě tehdy ho zakoupil Jan Lawner. Z narážky v listině patriarchy Václava „prout in .. predecessoris nostri Petri ... originalibus literis super eo confectis et datis plenius continetur“ by se sice mohlo zdát, že Lawner dostal „Willenhof“ již od biskupa Petra (viz o něm zde pozn. 6), avšak tomu odporují zjištěné historické skutečnosti. Poznámka se týká patrně toho, že biskup Petr (1381—9) vystavil listinu na léno pro tehdejšího držitele Willenhofu, která potom přecházela na pozdější držitele dvora, tedy také na Lawnera. Bližší 24

Strana 25
Jaktar4) iacente superque omnibus et singulis eiusdem allodii pertinen- ciis et attinenciis, nullis penitus exclusis. Quas quidem decem marcas census annui prenominatus Johannes Wolf dedit, dat, donavit et donat ac datum, kdy se Lawner dostal v držení léna a jak dlouho je držel, nemůžeme zjistit, protože manské desky v letech 1413—35 „stály“. Proto také nevíme, kdo koupil Willenhof od Lawnera, kdo r. 1429 vyplatil 65 kop grošů dluhu k oltáři sv. Petra a Pavla, (viz čís. 43) a kdo byl maji- telem dvora k r. 1438, kdy na něm vázl ještě roční plat 21/2 kopy grošů (viz čís. 59). Když r. 1447 zastavoval biskup Pavel z Miličína Jaktař Hanuši a Držkovi „von Schnabesdorf“, bylo ze zástavy výslovně vyjmuto podací k jaktařské faře a manský dvůr (Richter, Beitrag zur Geschichte des olmützer fürstenbisch. Kammergutes und Dorfes Jaktar, Notizenblatt 1867, str. 58). Když po skončení zmatků válečných byl r. 1465 zjištován stav majetku olomouckeno biskupství, uvádí se při Jaktaři dvůr o 3 lánech, z něhož se platí 6 kop grošů ročně. Poněvadž však tento dvůr držívali jen velmi zřídka biskupové ve vlastní režii, neví se, jakými povin- nostmi byli k němu poddaní vázáni (Lechner, o. c. I, str. 136). Později byl dvůr prodán mezi poddané. V letech 90. XVI. stol. drželo 2 lány polí „z folvarku někdy panského“ 11 usedlých jaktařských a bylo povinno odvádět 11. mandel obilí desátku pro faráře a jeden lán držel Světlík současně s krčmou (Fr. Šigut, Farní rejstříky . . . Slezský sborník, 1958/56, str. 531—542). 4) Kdy se dostal Jaktař do držení olomouckých biskupů, nedovedeme povědět, ale patřil jim již někdy v první polovici stol. XIII. Biskupové zde také již někdy v první polovici téhož. stol. vybudovali kostel, z něhož se na naše časy dochovala tzv. stará sakristie na evangelní straně dnešního kostela, snad původně celý kostel (viz A. Kudělková — Köni- gová, Soupis stavebních památek v Ostravském kraji. Příloha Slezského sborníku 1953/51 str. 6). Při kostele byla již r. 1247 fara (CDM III, str. 74. čís. 100). R. 1288 byla podle jaktař- ského vzoru vybudována duchovní správa při kostele sv. Jana Kř. ve Velkých Hošticích. Tamější zakladatelé věnovali kostelu 1 svobodný lán, 1 hř. ročního platu a desátek ze tří lánů, jak tomu bylo také v Jaktaři (Orig. MAO I, 2). K r. 1301 se uvádí biskupský kaplan Jindřich z Jaktaře (CDM V. str. 124, čís. 118). R. 1362 se vzpomíná jaktařského faráře Miku- láše, který spolu s ketřským farářem Michalem přijal od knížete Mikuláše 100 kop grošů jako náhradu pro farní kostel v Opavě za škody, které mu vznikly založením kostela sv. Jana před branou ratibořskou (Kopetzky, Reg. č. 338). Vzpomenutý farář ketřský Michal byl patrně rodák jaktařský, neboť zde na jednom gruntě zajistil nadaci ve prospěch kostela ketřského (Richter, o. c., str. 58). R. 1366 se stal jaktařským farářem na základě papežské provise kněz Jan (Ferd. Tadra, Listář veřejného notáře ve 14. stol. str. 12), r. 1370 byl zde farářem Jan Mikulášův z Bohuňovic, veřejný notář, uváděný v listině pro faru hradeckou (Farní kronika na Hradci, str. 11 a další). Týž r. 1363 prohlášen od papeže Urbana V. za způ- sobilého přijímat církevní obročí (viz V. Dokoupil, Soupis rukopisů Knihovny Augustiánů na St. Brně, Praha 1959, str. č. 50). K r. 1372 je zapsán v rejstříku právníků pražské univer- sity Jan, plebán v „Jectar“ Později připsal kdosi k jeho jménu poznámku „hodie doctor decretorum“ (Monumenta historica universitatis Pragensis sv. I, Praha 1832, str. 28). R. 1382 složil „dominus Joannes Jectar“ jednu kopu grošů do universitní pokladny (tamtéž, I1, 1). K jaktařské faře patřily také okolní biskupské vsi, které se však časem odtrhly a zřídily si samostatné fary. Vedle Slavkova byly to ještě tři, jejichž jména se však neuvádějí. Snad to byly Štáblovice. Deštné a Litultovice. Tyto nové fary byly však povinny odvádět svému mateřskému kostelu roční plat 4 kop grošů. R. 1425 vznikl kvůli tomuto platu spor mezi farářem Václavem a slavkovským Zigmundem, který tento plat jaktařskému kostelu odpíral. Spor byl urovnán olomouckou konsistoří r. 1426 v tom smyslu, že farář slavkovský bude na- příště povinnen odvádět do Jaktaře pouze 3 kopy grošů ročně (Richter, o. c., str. 58). Na přelomu XIV. a XV. století byl asi Jaktař v přímém držení olomouckých biskupů. Neznáme totiž mimo „Willenhof“ žádného biskupského mana pro Jaktař a nasvědčuje tomu také okol nost, že r. 1389 vydal biskup Mikuláš z Riesenburka v Jaktaři listinu pro opavský kostel (Orig. v MAO IV, 2; Kopetzky, Reg. č. 403). R. 1437 však biskup Pavel z Miličína zastavil Jaktař ve 200 kopách grošů Zigmundu z Bítova a jeho synům Mikuláši a Hanuškovi z Liptyně s právem zpětného kupu (Richter o. c., str. 58). Zástava pak přešla na samotného Hanuška, který se potom psal po Deštném, a od něho ji biskup vykoupil a r. 1447 opět zastavil ve 200 kopách grošů Hanuši a Držkovi ze Štáblovic (tamtéž, též Lechner, o. c. I, str. 103). Po smrti biskupa Pavla prodali administrátoři biskupství Jaktař Hanuši ze Sosnové (tamtéž), v 80. letech držel Jaktař Bernard Běrka z Násile (viz čís. 106). V světských rukou udržel se Jaktař do r. 1509, kdy jej biskup Stanislav vykoupil a zastavil Janu z Jemnice, arcijáhnu olomouckého kostela (Formularia notariatus ecclesiae Olomucensis. Státní archiv Opava, pobočka Olomouc, kapitulní archiv rkp. č. 293). R. 1465 bylo v Jaktaři 81/2 lánu, z nichž se odvádělo po 11/2 kopě a 8 groších, 1 pleci a 2 kuřatech ročně. Byli zde 3 zahradníci, kteří platili po 8 gr, 5 kuřatech, 1 zahradník platil 4 gr a 2 kuřata, 1 zahradník 2 gr a 2 kuřata. Kromě toho byl tam ještě dvůr o 2 lánech, patřící olomouckému kapitulnímu kustodovi, z něhož vycházelo 36 gr a 5 liber vosku. Na vrchnostenské půdě — 1 lán — bylo usazeno 5 podaných, 1 krčma a 1 mlýn. Z celé vsi vycházelo pro biskupství 20 kop grošů a 2 groše, 81/2 plece a 26 kuřat. (Lechner, o. c. 1, str. 136). 25

Strana 26
deputavit et tenore presencium recognoscit et fatetur se liberaliter dedisse, donasse ac deputasse pro altari sanctorum Petri et Pauli apostolorum, per ipsum in ecclesia sancte Marie in Oppavia fundati et erecti, ob sue suo- rumque parentum remedium et salutem animarum. Sed quia huiusmodi con- tractus empcionis sine nostro speciali consensu et assensu nequivit sub- sistere viribus, ex eo presertim, cum nobis et ecclesie nostre olomucensi dictum allodium iure pheudi, prout in nostris predecessorisque nostri felicis memorie reverendi domini Petri, episcopi olomucensis,5) originalibus literis super eo confectis et datis plenius continetur, sit subiectum, verum tamen divini cultus ampliacione delectati, dictum empcionis contractum admittimus, servicio tamen nobis et ecclesie nostre olomucensi debito sem- per salvo.6) Promittens supranominatus Johannes Lawner supradictas decem marcas census et redditus annui singulis annis die sancti Michaelis dare, solvere et insinuare et ad Oppaviam presentare altariste supradicti altaris qui tunc fuerit, suosque heredes et successores ad ea volens esse obligatos, submittens se sentenciis et penis canonum suosque heredes pariter et successores, quocies in solucione dicti census sint seu fuerint negligentes, per nostrum officialem olomucensem ... adiuncto eo, quod ius presentand seu patronatus supranominato Johanni Wolf, fundatori dicti altaris, heredi- bus suis singulis, ipsius consanguineis utriusque sexus competere debeat perpetuo altaris supradicti. Quod si nullus suorum in humanis esset consan- guineorum, ex tunc collacio seu iuspatronatus iuratis consulibus in Oppavia conpetere debeat et ad ipsos perpetuo pertinere. Debet autem et tenebitur altarista sepedicti altaris favere et admittere, quod supranominatus Johannes Lawner, sui heredes seu successores possint et valeant dictas decem marcas census annui reemere pro centum marcis grossorum denariorum pragensium numeri et pagamenti supradictorum, dum et quando ipsis placuerit, pro quibus tandem centum marcis grossorum idem altarista debet emere alium competentem censum predicto altari, cum consilio et suffragio patroni, qui fuerit, seu qui fuerint patronorum. Sub harum, quibus nostrum subappensum est sigillum, testimonio literarum. Datum et actum anno Domini millesimo quadringentesimo quartodecimo. Pečet patriarchova se v potvrzení biskupa Pavla z Miličína ze 7. února 1438 popisuje tako: Sigillum rotundum de cera rubea, albae cerae communi impressa, in pensula pargameni impendentis, in cuius medio quaedam imago armis in- duta, imaginem s. Wenceslai repraesentans, sub pulchris cimboriis stans, in manu dextera hastam, in sinistra vero clipeum, in quo quaedam avis 5) BiskupPetr III., zvaný Jelito, pocházel z německé rodiny na Lanžhotsku. studoval v Bologni, Perugii a Římě, působil nejdříve jako auditor causarum u papežské kurie, r. 1355 se stal biskupem churským, r. 1368 biskupem litomyšlským, r. 1372 arcibiskupem magdeburským, r. 1381 biskupem olomouckým. Zemřel 12. února 1387. — Katalog 1949, str. 31—32. 6) Jako knížecí manové měli vůči svému lennímu pánu určité povinnosti, tak je měli také manové biskupští. Byly to určité platy (např. korunovační berně) a osobní služby pro reprezentaci biskupa, nebo v době válečné tažení pod biskupským praporem do boje. 26

Strana 27
quasi per medium disposita aquilam designans, tenens, in cuius imaginis parte dextra clipeus, in quo duae inferius et quatuor superius figurae pira- midales elevatae cernebantur, in sinistra vero parte similiter clipeus, in quo duae claves per modum crucis, per quas directe deorsum crux geminata protensa mediabat, sculptae videbantur, literae vero circumferentiales eius- dem sigilli tales legebantur: + SIGILLUM WENCESLAI PATRIARCHAE AN- TIOCHENI. 29 1416, srpen 4. Olomouc. — Rozsudek církevního soudu v Olo- mouci o plat k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě. Městský archiv Opava, sign. V. 1. (pergamenový originál 52 cm X 49 cm, plika 5,5 cm). státní urchiv Opava, Kopiář oltář. listin A, fol. 24—27, čís. K (opis ověřený M. Matvášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 25. října 1630), tamtéž. Koplář oltář. nadací B. str. 43—49, čís. K (opis); tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 78—79 (opis). Sulík ze Železné, kanovník, generální vikář a oficiál konsistoře olomoucké, vyznává, že před něho předstoupil M. Jakub z Dobročko- vic, generální prokurátor olomoucké konsistoře, a jménem Jana Kon- rádova, oltářníka sv. Maří Magdaleny v kostele Panny Marie v Opavě podal žalobu proti Janu Lewerovi (též Lawnerovi), minemistru a měšťanu opavskému jako držiteli statku zvaného Willenhof v Jak- taři, na němž je se souhlasem patriarchy antiošského a správce biskup- ství olomouckého Václava Králíka z Buřenic zakoupen roční plat 10 kop grošů k oltáři sv. Petra a Pavla v Opavě, a to od opavského měšťana Jana Wolfa, kterýžto plat mu nyní držitel statku zadržuje. Žádal proto, aby ve smyslu svého závazku byl církevními tresty donucen k odvedení platu. Na tuto žalobu odpověděl v zastoupení obžalovaného jeho prokurátor M. Petr z Morkovic, přiznal dluh svého mandanta a s poukazem na jeho chudobu, pro niž nemůže platit, dokud nějakým způsobem nezíská potřeb- nou sumu, nabízel, aby se z jeho majetku prodalo tolik, aby se mohl dluh uhradit. Prokurátor dlužitele žádal o rozsudek ve smyslu nabídky dlužní- kovy. Oficiál jeho žádosti vyhověl a vydal rozsudek, že dlužník má být ve smyslu církevních předpisů všemi prostředky přidržen k splnění povinnosti. In nomine Domini. Amen. Dudum coram nobis Sulicone de Ze- lezna,1) canonico, vicario in spiritualibus et curie episcopalis olomu- cenis officiali, circumspectus vir magister Jacobus de Dobroczko- wicz,2) procurator generalis causarum consistorii curie episcopalis olomu- 1) Sulík ze Železné, původně farář v Hor. Dubňanech, potom oltářník oltáře sv. Kateřiny v kostele sv. Jakuba v Olomouci, má 2. ledna 1403 exspektativu na olomoucký ka- nonikát (MVB, čís. 2024), 31. března 1404 je již kanovníkem (tamtéž čís. 2177), 9. února 1405 oficiálem biskupské konsistoře (CDM XIII, str. 360), 6. dubna 1411 generálním vikářem (AMB 190), naposledy jako generální vikář 10. listopadu 1417 (CDM XIV, str. 138, čís. 000), zemřel 29. srpna 1429 (nekrologium olom. 559); M. Zemek, Pořad děkanů čís. 422. 2) Jakub z Dobročkovic u Bučovic, generální prokurátor olomoucké konsistoře, uvádí se r. 1409, kdy kníže Přemek zmocňuje jej a oltářníka Schockila k zastupování jeho zá- ležitosti před opatem kláštera Hradiska (Kapras I, str. XXI—XXII). 25. července 1414 transsumuje klášteru dolanskému listinu. Při té příležitosti se nazývá Jakub, syn někdy Mikuláše Roda, veřejným notářem. J. Šebánek, Archivy zrušených klášterů moravských a slezských, sv. I. Brno 1932, str. 247. Jiných zpráv o něm pro tuto dobu nemáme. 27

Strana 28
censis necnon procurator legitimus et nomine procuratorio honorabilis viri domini Johannis Conradi'), altariste altaris sancte Marie Magdalene in Oppavia, de cuius procuracionis mandato nobis per certum insirumentum publicum plenam fecit fidem, libellum suum sive peticionem suam contra et adversus providum virum Johannem, monetarium ac civem oppavien- sem,4) in scriptis in presencia circumspecti viri magistri Petri de Mor- kowicz,5) procuratoris legitimi dicti Johannis monetarii, ad iudicium dedit, exhibuit et presentavit, per omnia sub his verbis: Coram vobis honorabili viro domino Sulicone de Zelezna ... procura- toris et procuratorio nomine discreti viri domini Johannis Conradi, alta- riste altaris sancte Marie Magdalene in Oppavia, contra et adversus providum virum Johannem, monetarium ac civem oppaviensem, iure cum querela proponit et dicit, quod quamvis prefatus Johannes monetarius, presens legi- timus possessor allodialis curie dicte Wilenhof6) in Jactar7) villa site et consistentis, de consensu et voluntate reverendissimi in Christo patris et dominí domini Wenceslais), Dei gracia patriarche antiocheni et perpetui commendatoris ecclesie olomucensis, ex certis causis, animum ipsius moventibus, non compulsus neque coactus, summa ipsius necessitate exigente et evidenti utilitate persuadente, decem marcas grossorum dena- riorum pragensium ... veri annui redditus seu census pro centum marcis grossorum ... sibi integre persolvendarum et in usus necessarios conver- tendarum provido viro Johanni Wolf9), civi in Oppavia, iusto titulo vendicionis et empcionis vendiderit exigendas, tollendas atque singulis annis repetendas et recipiendas in et super allodio predicto in villa Jactar iacente superque omnibus et singulis eiusdem allodii pertinenciis et attinen- ciis, nullis penitus exclusis, quas quidem decem marcas grossorum census annui prenominatus Johannes Wolf dědit, donavit ac pie deputavit, sponte et libere, pro altari et futuro altarista sanctorum Petri et Pauli apostolorum, per ipsum in ecclesia sancte Marie in Oppavia fundare et erigere volenti ob sue suorumque parentum remedium et salutem animarum. Sed quia huiusmodi contractus empcionis et vendicionis sine prefati domini Wen- ceslai patriache speciali consensu et assensu nequivit subsistere viribus, ex eo presertim, cum episcopis pro tempore existentibus et ecclesie olomucensi dictum allodium iure feodi sit subiectum, verumtamen prefatus dominus patriarcha ob divini cultus ampliacionem dictum empcionis contractum admisit, servitio tamen ecclesie olomucensis et ipsius episcopi semper salvo. Quo contractu sic confirmato et admisso promisit supranominatus Johannes Lewer monetarius supradictas decem marcas grossorum census et redditus annui singulis annis die sancti Michaelis dare, solvere et numerare et ad Oppaviam importare et presentare altariste supradicti altaris, qui tunc Fr. 3) Viz o něm čís. 26, pozn. 1. 4) tj. Jan Lawner — viz o něm čís. 28, pozn. 1. 5) M. Petr z Morkovic je r. 1410 generálním prokurátorem olomoucké konsistoře. Snopek, Lechnerovy dodatky k moravskému diplomatáři. ČMM 1902, str. 48. 6) Viz čís. 28, pozn. 3. 7) Viz čís. 28, pozn. 4. 8) Souhlas patriarchy Václava k prodeji platu viz čís. 28. 9) Viz čís. 28, pozn. 2. 28

Strana 29
fuerit, suosque heredes et successores ad ea volens obligare, submisit se centenciis canonum suosque heredes et successores, quocies in solucione dicti census fuerit seu fuerint negligens seu negligentes, per dominum offi- cialem olomucensem, qui pro tempore fuerit, forendis tanquam super no- torio et re iudicata, renuncians nihilominus et expresse prefatus Leuwer coram prefato domino patriarcha universis et singulis excepcionibus, cano- nis . .. quibus supradicti census solucio in dicto termino facienda impediri possit, retardari vel quomodolibet differri, prout in literis patentibus desuper confectis plenius continetur. Sed quia prefatus Johannes Wolf de anno Domini millesimo quadringentesimo decimo quarto, Spiritus sancti gracia favente, dicto censu comparato firmiter proposuit fundare altare sub titulo supradicto in ecclesia iam dicta, et dictas decem marcas, sicut prefertur, pro huiusmodi altari et suo altarista deputavit in et super allodio predicto pro altarista tollendas et recipiendas, tamen devocione motus fervenciori, volens fundacionem dicti altaris commutare in melius, capellam satis sump- tuose de lapidibus iuxta predictam ecclesiam sancte Marie actu edificare et edificat, in qua Domino concedente prefatum altare beatorum Petri et Pauli apostolorum intendit, vita comite, perficere, fundare et dotare. Sed quia incerta hora mortis, ut dicebat, desiderans, quod intendebat, perficere, idcirco sanus mente et corpore, sponte et libere, similiter et sine omni fraude, de anno Domini millesimo quadrigentesimo decimo quinto vigesima secunda mensis octobris eciam nulla spe future remuneracionis seu repeti- cionis in ipsa donacione sibi aut suis heredibus reservata, dedit, legavit, donavit et assignavit nomine veri et perpetui testamenti, donacione irrevoca- bili inter vivos, ob ipsius parentumque remedium et salutem animarum dictas decem marcas grossorum annui census prefato domino Johanni Con- radi altariste tollendas, exigendas et repetendas in et super allodio dicti Johannis Leuwer ac in ipso Johanne et ipsius curie successoribus presen- tans et dans in signum huiusmodi donacionis literam prefatam super huius- modi censu confectam ipsi Johanni presbytero, transferens et transfundens in ipsum dictum Johannem omnes acciones reales et personales, utiles et directas, quas pro premissis pecuniis seu censu supradicto habuit seu habere potuit adversus Johannem Leuwer supradictum et ipsius curie successores quodque premissas pecunias seu censum exigere et ab tunc possit in iudicio aut extra, renuncians et cedens omnino et totaliter ac in totum donator supradictus omni accioni et iuri, quod et qualiter habet seu habere possit ad presens seu ad futurum premissorum decem marcarum grossorum census annui adversus Johannem Leuwer, sub ea tamen condicione, quod supra- dictus dominus Johannes altarista debeat sepedictas decem marcas grosso- rum ad suprascriptum altare omnimode applicare et unire. Qua quidem do- nacione, sic ut prefertur, dictus dominus Johannes altarista habita, monuit charitative prefatum Johannem Leuwer, ut censum sibi retentum iuxta vigo- rem literarum pro termino sancti Wenceslai proxime preterito, videlicet decem marcas grossorum nomine predicto daret, solveret et assignaret, qui Johannes Leuwer, sentencias excommunicacionum, aggravacionum et inter- dicti pocius sustinens, eundem censum decem marcarum grossorum sic debitum et retentum ipsi domino Johanni dare et solvere, prout se ad hoc 29

Strana 30
submisit sub penis supradictis, recusavit et recusat dare die hodierna in anime sue pergrave periculum et ipsius domini Johannis non modicum detrimentum atque gravamen. Quare petit procurator is qui supra per vos. honorandum dominum iudicem pronunciari, decerni et declarari ex causis premissis dictas donacionem, cessionem et transfusionem ac translationem fore, fuisse et esse licitas et iustas suumque debuisse et debere sortiri effectum dictumque Johannem Leuwer, sic ut predicitur, dictum censum decem marcarum grossorum predictorum pro termino sancti Wenceslai pro- xime preteriti ipsi domino Johanni Conradi altariste supradicto retinuisse de curia seu allodio supradicto et non persolvisse, prout se ad hoc solven- dum et successores suos patentibus literis obligavit, et propter premissa et quelibet premissorum ex causis superius allegatis dictum Johannem Lewer cogendum et compellendum ad dandum et solvendum dictas decem murcas grossorum pro annuo censu debitas et retentas ipsi domino Johanni alta- riste et ad futuros dandum et solvendum ac dari et solvi in termino con- sueto compellendum singulisque annis futuris sub penis et censuris in ipsis literis desuper confectis cogique et compelli debere vestrum officium im- plorandi. Item petit expensas in lite factas, de faciendis protestatur, salvo iure corrigendi etc; item ceteris iuribus beneficiisque imposterum semper salvis. Contra quem libellum circumspectus vir magister Petrus de Mor- kowitz, procurator dicti Johannis monetarii, quandam excepcionem in pa- piro[!) scriptam, debitum in libello expressum nomine dicti Johannis mone- tarii confitendo ac extremam paupertatem allegando, cuius carte tenor per omnia de verbo ad verbum sequiter et est talis: Ad libellum pro parte cuiusdam domini Johannis Conradi, altariste in ecclesia sancte Marie in Oppavia, et contra Johannem Leuwer, monetarium de ibidem, coram honorabilí domino Sulicone de Zelezna, canonico, vicaric in spiritualibus et officiali curie episcopalis olomucensis, in iudicium obla- tum, procurator et procuratorio nomine eiusdem Johannis Leuwer respondet confitendo debitum et allegando privilegium paupertatis, et non habens unde solvere nisi pervenerit ad pinguiorem fortunam, et alias vult cedere bonis videlicet possessionibus, si quas habet, et cedit cum effectu usque ad exterminacionem debiti, vel alias ut venumdantur, et si quid ultra debitum ipsius resultaverit, eidem restituatur, ad quae omnia dictus Johannes mone- tarius se sponte et humiliter submittit, petens, quod hoc ab ipso iure suadente susciplatur. Et alias protestatur de gravamine et appelacione. Post cuius carte oblacionem et protestacionem mox magister Jacobus, procurator et nomine procuratorio domini Johannis altariste, petivit super confessatis per nos sententiam deffinitivam in huismodi causa ferri. Nos vero Sulico, officialis antedictus, visis et diligenter inspectis ipsius cause meritis, ex confessatis ipsus partis adverse huismodi sentenciam diffiniti- vam in scriptis tulimus, legimus et promulgavimus, per omnia sub his verbis: Christi nomine invocato, pro tribunali sedentes et habentes pre oculis solum Deum, per hanc nostram sententiam diffinitivem, quam ferimus in his scriptis, pronunciamus, decernimus et declaramus dictas donacionem 30

Strana 31
cessionem, transfustonem et translacionem decem marcarum census annui per Johannem Wolf factas fore, fuisse et esse licitas, iustas suumque de- bitum debuisse et debere sortiri effectum dictumque Johannem Leuwer dictum censum decem marcarum grossorum pro termino sancti Wenceslai proxime preterito ipsi domino Johanni Conradi altariste retinuisse et non solvisse de curia sive allodio supradicto, prout se ad hoc solvendum et successores suos, possessores curie antedicte patentibus literis obligavit dictumque Johannem Leuwer et successores possesores curie predicte, co- gendos et compellendos ad dandum, solvendum et assignandum dictas decem marcas grossorum pro annuo censu debitas et retentas ipsi domino Johanni altariste et ad futuros dandum et solvendum ac dari et solvi in ter- mino consueto compellendum singulisque annis futuris temporibus sub penis et censuris in ipsis literis desuper confectis cogi, compelli et con- dempnari debere, cogimus, compellimus et condempnamus finaliter et diffi- nitive in his scriptis necnon in legitimis litis expensis coram nobis legitime factis, quarum taxam nobis imposterum reservamus. Lata, lecta et in scrip- tis promulgata est hec sententia diffinitiva per nos Suliconem canonicum et officialem prefatum olomucensem in consistorio nostro anno Domini millesimo quadringentesimo sexto decimo, die decima quarta mensis augusti. Presentibus domino Jacobo1°) presbytero de Praga, magistro Petro de Morkowitz et Paulo de Pywynl1), procuratoribus generalibus causarum consistorii olomucensis, testibus fidedignis circa premissa. Pečet kulatá, vosk barvy přirozené, přivěšená na pergamenově pásce, na ní poloviční postava světce (Stětí sv. Jana Kř.) s nápisem: † S. OFICIA- LATUS ECLESIE OLOMUCENSIS. 30 1417, duben 23. Opava. — Přemek, kníže opavský, dává Bratr- stvu Panny Marie souhlas k zakoupení platu k oltáři Božího těla v Opavě. Městský archiv Opava, sign. VI, 1 (insert v potvrzení Ondřeje Stojslavova, generálního vikáře a oficiála olomouckého ze 17. července 1417 — viz čís. 35). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. na- dací A, fol. 22—23, čís. I (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 24. října 1630); tamtéž fol. 102—103v, čís. Ss (opis ověřený týmž v Opavě 26. listopadu 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 39—41, čís. I (opis); tamtéž, str. 207—209, čís. ss (opis); tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 81a—88. Kopetzky, Regesten čís. 437 (chybné datum 24. dubna). Kníže Přemek vyznává, že se před ním postavili představení Bratr- stva Panny Marie s městskou radou opavskou a vyznali, že zřídili a dali již posvětit v kostele Panny Marie v Opavě oltář Božího těla a nadali ho ročním platem, zajištěným na různých titulech v městě Opavě a knížectví opavském, totiž na Bohdanovicích u Hlubčic na části, která patří rytíři Vlostkovi, 2 kopy grošů, 6 fertonů na jedně zahradě, ležící v Opavě na Gansově, půl kopy na jiné zahradě tamtéž, 1 kopu na dvou zahradách, 10) Kněz Jakub z Prahy odjinud neznám. 11) O Pavlu z Pivína nebylo se možno dopátrat jiných zpráv. 31

Strana 32
ležících mimo městské hradby proti kostelu sv. Kateřiny, 1 ferton na za- hradě v ulici Hrnčířské směrem k Bělidlu, kolísající plat na 3 masařských krámech v Opavě a konečně 1 kopu na domě opavského měštana Rudlina. Tento plat je zapsán jednak v zemských deskách opavských, jednak v opav- ských městských knihách a určen pro kněže, který bude u zmíněného oltáře konat bohoslužby. Ježto pak toto zakoupení platů je bez souhlasu knížete neplatně, žádali, aby k tomu dal své povolení. On tak činí a žádá Jana Železného, biskupa litomyšlského a správce biskupství olomouckého, nebo jeho generálního vikáře, aby z této nadace zřídili obročí, k němuž by mělo podací Bratrstvo Božího těla, nebo, kdyby snad zaniklo, městská rada opavská. In nomine sancte et individue Trinitatis. Amen. Nos Przemko, Dei gracia dux et dominus Oppavie, orthodoxam sincera mente colentes fidem, libenter ea, que ad ipsius sublimen attinent gloriam promovemus, altaria tamen Dei virtutum singulari amplectimur caritate, nam cernimus in his ipsummet salutis auctorem Christum Jesum offerri pro peccatis vivorum et mortuorum, ibi eciam via, qua ad illam beatam pergimus patriam, prepara- tur. Absit igitur, ut tantorum immemores beneficiorum, negare velimus, dum pro cultu divino, ampliando et monemur et rogamur. Hinc ad noticiam et perpetuam infrascripte rei memoriam universorum tam presencium quam futurorum hominum deducimus, quod nuper coram nobis constituti honora- biles viri Johannes Czaudicz, Mgr Mathias, rector scolarum in Oppavia,1 Johannes Lupschicz, notarius civitatis Oppavie,2) Erasmus Hoenheuser," Augustinus Schreyber, Petrus Gundil, Jacobus Merkil, Nicolaus Salczschrei ber,4) Andreas Bekmeister5) necnon universitas fratalie beate Marie Vir- giniss) cum consulibus iuratis, civibus nostris in Oppavia, nobis exposuere, 1) O opavských školách viz čís. 8, pozn. 18. 2) Jana Lubschicze, městského písaře opavského, pro nedostatek zpráv nemůžeme blíže určit. V Opavě byla již koncem stol. XIV. usazena měštanská rodina, která se nazývala Lupschiczové nebo též Lupschitzerové. Snad to byli potomkové Jana (Heinka, Heynka) z Hlub- čic, který se vyskytuje jako měšťan opavský v letech 1342—1357 (viz zde čís. 4, pozn. 1 a čís. 10, pozn. 3). Tak k r. 1393 je zapsán na universitě v Praze Mikuláš Lopschitzer z Opavy (Prasek, K dějinám školství ve Slezsku, Program 1894, str. 6), avšak r. 1392 Jan z Hlubčic a r. 1411 opět jiný Jan z Hlubčic (tamtéž str. 11). Zdá se, že jeden z těchto Janů je pozdější městský písař opavský, ale pocházel patrně z Opavy a do universitní matriky byl zapsán Jan z Hlubčic, tj. Lupschitzer. Před r. 1438 prodal Jan Lubssicar se souhlasem své manželky Alžběty roční plat půl kopy grošů, váznoucích na jeho domě v Opavě, k oltáři sv. Kříže v Opavě. R. 1438 byl již mrtev a jeho vdova se provdala za Mikuláše, fojta z Píště (viz čís. 61). 3) Erasmus Hoenheuser patřil k zámožným opavským měšťanům. Svědčí o tom zmínka notářského instrumentu z r. 1409, že byl sepsán v jeho domě za přítomnosti knížete Přemka a značného počtu svědků (viz Kapras I, str. XXI). Jindřich Hoenheuser, jemuž r. 1374 patřil i soukenický krám, byl snad jeho otec (viz č. 10). 4) Mikuláš Salzschreiber, patrně správce (písař) solného skladu. Viz čís. 8. pozn. 4. 5) V jeho příjmení Beckmeister — pekař, bylo by snad možno spatřovat narážku na jeho zaměstnání, ačkoliv r. 1374 se uvádí mezi opavskými soukeníky „Beckmeister“ (viz čís. 10). 6) Fratalia (též Fraternitas) beatae Mariae Virginis — Bratrstvo Panny Marie patří k významným institucím opavským, avšak o jeho původu, dějinách a určení víme jen velmi málo a jediným pramenem, z něhož můžeme o něm čerpat poučení, jsou právě listiny. obsažené v této edici. — Kdy bylo bratrstvo založeno, není známo, protože zakládací nebo schvalovací listina se nedochovala. Víme však, že ve Slezsku byla bratrstva již ve XIV. stol. Nejstarším z nich patrně bylo bratrstvo Panny Marie v Ratiboři, založené již r. 1343 (Weltzel, Gesch. d. Stadt Ratibor, str. 632), v Křenovicích bylo mariánské bratrstvo zřízeno r. 1417 (Weltzel, Besiedlungen II, 44). Ze zakládacích listin těchto dvou bratrstev poznáváme také jejich účel a poslání. Bratrstvo ratibořské sdružovalo členy, jejichž povinností bylo zúčastňovat 32

Strana 33
se bohoslužeb, konaných ke cti a chvále Panny Marie, přispívat na zvelebení bratrského oltáře. pěstovat blíženeckou lásku a svornost, pomáhat potřebným a zúčastňovat se pohřbů zemřelých členů a členek. Nejzajímavějším odstavcem bratrských stanov je však ustanovení, že členové bratrstva mají při bohoslužbách obstarávat liturgické zpěvy, z čehož poznáváme, že jde mimo jiné také o tzv. literácké bratrstvo. K. Konrád, který ve své knize „Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku“, Praha 1893, pojednává velmi důkladně o literáckých bratr- stvech, toto bratrstvo nezná, ba nezná ani jediné slezské bratrstvo. Podobný účel mělo také bratrstvo křenovické: mělo sdružovat mariánské ctitele, pečovat o pravidelné sloužení boho- služeb ke cti Panny Marie a obstarávat při nich církevní zpěv. Brzy se však tento prvotní účel bratrstev rozšířil o další složku, totiž o pěstování úcty k Božímu tělu. Popudem k tomu bylo zavedení svátku Božího těla. V Ratiboři byla kaple Božího těla již r. 1377, při níž byla zřízena nadace na dvě týdenní mše ke cti svátosti oltářní (Weltzel, Besiedlungen, str. 637—8). V Hlubčicích se připomíná oltář Božího těla již r. 1349 (F. Troska, Gesch. d. Stadt Leobschütz, str. 9, 19), v Hlučíně zakládají r. 1378 nadaci u oltáře Božího těla Petr a Kunc z Varty (viz čís. 14), r. 1406 věnuje Petr Fras 1 kopu platu na solném krámě v Těšíně faráři hlučínskému, aby vždy ve čtvrtek sloužil mši ke cti Božího těla (Weltzel, Besiedlungen I. 38). A brzy poté vznikají v těchto městech bratrstva Božího těla nebo již stávající bratrstva Panny Marie se rozšiřují o titul bratrstvo Božího těla, jako např. v Hlubčicích, kde se při- pomíná bratrstvo k r. 1414 (F. Troska, o. c. str. 28), do něhož r. 1454 vstupuje i kníže Jan s celou rodinou (tamtéž, str. 39), r. 1415 je již bratrstvo Božího těla v Krnově a získává pro své členy r. 1434 od papeže Evžena IV. odpustky (Wolný, Kirchl. Topogr. IV. str. 357), v XV. stol. je podobné bratrstvo v Nise, Pačkově, Těšíně (o něm viz Mat. Kasperlík, Die kirch- lichen Zustände ... in Teschen, Notizenblatt 1874, str. 51) aj. Je pochopitelné, že ani Opava nemohla v tomto novém hnutí zůstat stranou a jen nedostatek pramenů nedovoluje nám sledovat počátky bratrstva, jež jistě spadají také do XIV. stol. Nejstarší zprávou, jež dává tušit existenci bratrstva v Opavě, je listina olomouckého biskupa Mikuláše z r. 1389, jíž uděluje všem, kdož se zúčastní v opavském farním kostele mše, a to ve čtvrtek ke cti Božího těla a v sobotu ke cti Panny Marie, odpustky 40 dnů (MAO IV. 2, Kopetzky, Reg. č. 403). První výslovná zpráva o Bratrstvu je však až z r. 1417, kdy jeho představení zakládají nadaci při oltáři Božího těla (zde) a při oltáři sv. Mikuláše (viz čís. 31). R. 1437 se bratrstvo nazývá „Fraternitas vivifici Corporis Christi ac beatae et gloriosae Virginis Mariae — Bratr- stvo slavného a obživujícího Těla Kristova a blažené a slavné Panny Marie“ a se souhlasem knížete Václava, Viléma a Arnošta kupuje od městské rady opavské roční plat 5 kop grošů, a to polovici na Oticích, polovici na krámech v Opavě, a tento plat věnuje knězi Seboldu Har! faustovi k oltáři sv. Vavřince. Prostředky k zakoupení tohoto platu byly získány dary členů bratrstva, z nichž největší byl dar rytíře Jana Holuba (viz čís. 56). Olomoucký biskup Pavel z Miličína potvrdil tuto nadaci r. 1438 (viz čís. 60). Protože však i oltář Božího těla mnoho utrpěl na důchodech válkami husitskými, zakoupil jeho oltářník Jan Rudl ze svého dědictví roční plat 6 kop grošů u městské rady krnovské a 3 kopy na Rozumicích (viz čís. 64) a bratr- stvo k tomu přidalo 1 kopu grošů, váznoucí na domě Dětocha ze Šumvaldu v Opavě (viz čís. 65). R. 1441 rozmnožil tuto nadaci o 5 kop grošů ročního platu Jan Mikulášův, oltářník hlubčický. Tento plat vázl na městě Hlubčicích (viz čís. 67). Poslání bratrstva v té době bylo patrně stejné jako u ostatních bratrstev, totiž organizování bohoslužeb ke cti Božího těla, božítělových průvodů, pobožností mariánských a provádění bohoslužebných zpěvů. R. 1443 však převzalo bratrstvo nový významný úkol: zřídilo pro poutníky a jiné potřebné lidi špitál, o jehož vvdržování se chtělo starat. Špitál byl postaven v sousedství řádové komendy němec- kých rytířů a plebán u Panny Marie Mikuláš a zemský komtur řádu německých rytířů Konrád ze Stínavy dali k tomu potřebný pozemek i svůj souhlas, avšak s podmínkou, že špitál nebude rozšiřován nad původní velikost. Při špitále byla zřízena kaple sv. Antonína, podle níž dostal špitál název sv. Antonína. Téhož roku obrátil se plebán ve jménu bratrstva na olomouckého biskupa Pavla se žádostí, aby v kapli směly být zřízeny a nadány oltáře (č. 71). R. 1447 koupilo bratrstvo roční plat 12 kop grošů od biskupa Pavla z Miličína na vsi Kněžpole a věno- valo jej nadaci oltáře (viz čís. 75). O sporech kvůli tomuto platu mezi biskupem a držitelem oltáře Erasmem Taschnerem viz tamtéž. pozn. 2. Téhož roku koupilo bratrstvo pro špitál roční plat 1 kopy prošů, váznoucí na poli Mikuláše Rösnitzera a jeho syna Mikuláše v Jakartovicích „za křížem“ (čís. 76). R. 1449 postoupilo bratrstvo tento plat opavskému měšťanu Gabrielovi a jeho manželce Anně, od nichž mělo vypůjčeno 10 kop grošů, avšak po smrti obou jmenovaných měl tento plat připadnout opět bratrstvu (čís. 78). R. 1458 mělo bratrstvo nějaké peníze za Břeskem z Chuchelné, za něhož ručil Čeněk z Podolí a z Kujav. Bratrstvo pohnalo proto Čeňka k zemskému právu z 10 kop grošů. (KPO I, 65v - Kapras I, str. 61, čís. 550), a když nedlouho po té zemřel, pohnalo r. 1461 jeho zboží v Kujavách z 50 kop grošů (KPO I, 66v - Kapras I, str. 61, čís. 556). Potom není o bratrstvu zpráv až do r. 1506, kdy zemský hejt- man Albrecht Sobek dojednal dohodu mezi plebánem u Panny Marie a bratrstvem o vydržování varhaníka, jímž byl tehdy kněz Štěpán (viz č. 115). R. 1527 byl varhaníkem Jakub der Jüngste. který měl nějakou spravedlnost v Olomouci za Perulem Fechterovým a Waltrem Perkerem — šlo o 33 zl. 1 gr., - jíž se domáhal u městského rychtáře olomouckého (MAOlom. Rkp. 1032. fol. 10v). Bratrstvo, ovšem s jiným posláním, trvalo i za reformace. V soupisu městských příjmů a vydání z r. 1594 se dovídáme, že tzv. Velké bratrstvo mělo tehdy 79 zl. 29 gr. ročních příjmů z nichž se platila údržba tzv. Podhorního mlýna, který patřil od r. 1504 špi- 3 Opavský listinář II. 33

Strana 34
quia gracia Dei ipsis cooperante, altare sub titulo Corporis Christi ad lau- dem et gloriam eiusdem Corporis Christi fundaverint, erexerint et iuxta ritum ecclesiasticum id consecrari fecerint censumque annuum seu reddi- tum infrascriptum, in civitate nostra Oppavia et extra eandem in ducatu nostro oppaviensi emerint infrascriptum, videlicet in Bohdanowicz,") villa prope Lupschitz iacente, in ea parte ville eiusdem, quam tenet et possidet famosus Wlostko3) armiger, fidelis noster dilectus, duas marcas grossorum denariorum pragensium, moravici numeri et pagamenti; item septem fertones dictorum grossorum super quodam orto, iacente extra muros Oppavie in Gansaw,9) item mediam marcam super alio orto, iacente ibidem in Gansaw; item unam super duobus ortis, iacentibus ex opposito ecclesie sancte Katarinel°) extra muros Oppavie,11) item unum fertonem super quodam orto, iacente in platea Lutifiguloruml2), prout tálu sv. Antonína (viz čís. 71, pozn. 2), údržba kostelíka sv. Antonína, oprava varhan, přispí- valo se chudým do špitálu sv. Barbory a mendíkům ve škole týdně 1 měř. režné mouky, pro varhaníka a zpěváky se kupovaly na zimu svíčky, a to 2—4 lunty vosku, platilo kaikantům o kvatembru 12 gr. (ročně 1 zl. 12 gr.), zvoníku na roráty v adventě 16 gr., kantoru na Nový rok 3 zl. 20 gr. tzv. auditorům do školy týdně 16 gr. (ročně 23 zl. 4 gr.), auditorům za zpívaní Pange lingua“ 16 gr., za vymetání komínů ve škole 18 gr., za uhlí na kůr ročně asi 12 gr., představenému špitálu z bratrské louky u Podhorního mlýna ročně 2 zl. (Biermann, Einnahmen, Notizenblatt 1869, str. 45). Po katolické protireformaci bylo v duchu katolic- kém obnoveno také bratrstvo a již r. 1634 se mluví o rektoru bratrstva. 7) O Bohdanovicích (Bohdanovách) viz čís. 4, pozn. 3. 8) Vlostek, též Vlastek z Bohdanovic se objevuje v pramenech od r. 1413, kdy byl pohnán k zemskému právu opavskému od Jana Kulicha, městana krakovského, z 10 kop grošů (KPO I, 1 - Kapras I, str. 3, čís. 6). Po té se setkáváme s jeho jménem velmi často a nemine téměř roku, aby neměl nějaké jednání před zemským právem (např. 1415. 1420, 1421, 1423 atd.). Povětšině jde jen o menší spory, významnější jsou jeho spory s měst- skou radou opavskou, která se proti němu domáhala vydávání platu z Bohdanovic pro městské chudé z titulu zajištění 4 kop grošů ročního platu na Bohdanovicích r. 1368 (viz čís. 4. pozn. 1), a s dominikánským klášterem v Opavě, který jej poháněl jako rukojmí za paní Žopov- skou (KOP I, 16, 18, 36 — Kapras I, str. 22, čís. 191; str. 24, čís. 216; str. 38, čís. 361). R. 1431 stala se obnova zápisu ze starších zemských desk, že Vlostek je dlužen Michálkovi Schonwicovi 50 kop grošů a že mu zapsal na Bohdanovicích roční úrok. Kdyby však tento dluh do tří let nesplatil, má Schonwicovi postoupit lidi v Bohdanovicích k jeho držení (ZDO I, 9v — Kapras II, str. 21, čís. 31). Schonwic zvaný též Marle, stoupil r. 1432 s tímto platem se Žibřidem z Bobolusk (ZDO I, 27 — Kapras II, str. 40, č. 104). R. 1436 stala se obnova vkladu do zemských desk Vlostkovi, z níž se dovídáme, že držel v Bohdanovicích tvrz s ryb- níky, dvorem, lidmi, mlýnem, avšak na tomto majetku vázly 4 kopy ročního platu pro Schonwice (ZDO I, 25 — Kapras II, str. 35, čís. 84). Kromě toho však zde vázl ještě plat pro opavské městské chudé, který byl z rozkazu knížete Václava r. 1436 zanesen jako hypotáka na Vlostkův majetek (ZDO I, 22 — Kapras II, str. 34, čís. 78). R. 1439 učinil Michálek Schonwic stupek na svůj plat na Bohdanovicích s Vlostkem a jeho synem Janem a oni opět s ním na svůj plat 10 kop ročních na Žopovách (ZDO I, 27 — Kapras II. str. 40, čís. 104). Schonwic však r. 1443 vložil své manželce Dorotě 50 kop grošů věna na svém majetku v Boh- danovách (ZDO I, 35 - Kapras I, str. 49, čís. 152). R. 1434 byl Vlostek členem komise na dělení dědictví po knížeti Přemkovi mezi jeho syny (CDS VI, 188). K r. 1435 se dává Vlostkovi název Vlostek Semenec z Bohdanovic, který potom po něm nosí jeho synové Jan a Mikuláš Semencové. 9) O Ganzově viz čís. 5. pozn. 6. 10) Kostel sv. Kateřiny za mětskými hradbami je nynější farní kostel sv. Kate- v Kateřinkách. 11) Opava dostala hradby brzy po vysazení na město. V privilegiu krále Přemysla Ota- kara I. r. 1224 na mílové právo se již mluví o městských příkopech („a fossato . . . civitalis“. MAO. Kopiář privilegií 1Bb 9, fol. 35v—36). Kníže Mikuláš v listině z r. 1284 výslovně mluví o hradbách („extra et intra muros“. Tamtéž, fol. 15v). Jejich sled v té době se patrně nelišil od pozdějšího, s výjimkou severovýchodní části, kde byla původní městská area rozšířena pří- stavbou knížecího zámku, zapojeného rovněž do městských hradeb. Plán pozdějších hradeb s naznačením pravděpodobné trasy hradeb v XV. stol. (podle Stumpfa) viz ve sborníku Opava, str. 97. 12) Ze souvislosti je patrno, že nemůže jít o pozdější ulici Hrnčířskou (dnešní Gottwaldovu třídu), která se tehdy nazývala Dobytčí trh, nýbrž že tehdejší Hrnčířskou ulici je třeba hledat někde směrem k řece Opavici, na níž bylo bělidlo. řiny 34

Strana 35
transitur ad bleichuml3) oppaviensem; item super tribus maccellis car- nificum14) in Oppavia censum in quantitate aliquando maiori, aliquando vero minori; item unam marcam census annui in et super domo Rudlini, civis in Oppavia, aut eius, qui ipsam pro tempore possederit. Qui quidem census in tabulis terre nostre oppaviensis15) et in libro civitatis nostre Oppaviel6) est inscriptus et pro sacerdote, in dicto altari divina celebrante officia, per dictam frataliam oppaviensem datus, deputatus et assignatus in suam, parentum ipsorum successorumque et predecessorum ipsorum remedium et salutem animarum. Sed quia supradicti census empcio sine nostro speciali indultu et consensu videbatur invalida nec viribus posse subsistere, idcirco nobis humiliter supplicarunt, quatenus, Deum precipue hinc vota ipsorum intuentes, censum suprascriptum in locis predictis emp- tum admittere ipsumque, ut dicto altari Corporis Christi more ecclesiastico incorporetur et annectatur, consentire dignaremur. Nos igitur, qui ut per- misimus ea, que ad fidei gloriam et divini cultus pertinent amplitudinem, progenitorum nostrorum inherentes vestigiis, libenter promovemus, annui- mus, favemus et consentimus benigne, ut suprascriptus census in et super dicta villa, ortis et domo per supradictam frataliam oppaviensem sub con- dicionibus ut est emptus et inscriptus, omnimode in sua maneat firmitate, iure nostro salvo. Deprecamur insuper reverendissimum in Christo patrem dominum Johannem, episcopum litomislensem et administratorem spiri- tualium et temporalium ecclesie olomucensis17) aut ipsius in spiritualibus vicarium, quatenus sua auctoritate ordinaria dignetur supradictum censum antedicto altari iuxta morem canonicum annectere et incorporare, quodque deinceps idem census valeat per censuram ecclesiasticam exigi et postulari, collacione seu iure presentandi sepe dicte fratalie oppaviensi aut ea defi- ciente consulibus iuratis in Oppavia reservatis. In cuius rei evidens testi- monium sigillum nostrum presentibus fecimus subappendi. Actum et datum in Oppavia die sancti Georgii martyris1s) anno Domini millesimo quadrin- gentesimo decimo septimo. 13) Bělidlo (Bleich) se uvádí již r. 1368 v narovnání mezi městskou radou opavskou a komturem u sv. Jana, kde se píše „molendinum in preforibus civitatis circa dealbacionem (CDM X, str. 35, čís. 46), Zukalovo ztotožnění bělidla s kamenným neboli lučním mlýnem (Zukal, Das Stadtgebiet, str. 59) není však správné, jak je patrno z citovaných slov, kde se mluví o mlýně při bělidle. R. 1417 zakoupilo bratrstvo Panny Marie na zahradě „in platea. prout transitur ad bleichum oppaviensem“ plat k oltáři Božího těla (zde). — Bělidlo sloužilo opavským tkalcům, barvířům a soukeníkům k bílení a barvení látek. Museli však za to odvádět poplatky do knížecích důchodů. 14) O masných krámech viz čís. 79, pozn. 1. 15) O zemských deskách viz čís. 26, pozn. 2. 16) Městské knihy opavské z té doby se nedochovaly. 17) Je míněn Jan XI. zvaný Železný. Pocházel z rodu Benešoviců, byl nejdříve biskupem v Litomyšli, r. 1416 zvolen biskupem olomouckým. Spravoval nějaký čas také arci- biskupství pražské a biskupství vácovské. Příjmení Železný se mu dostalo pro jeho usilovné hájení zájmů církve proti husitům. Zúčastnil se též koncilu tridentského jako hlavní žalobce Husův. R. 1426 byl jako první z olomouckých biskupů jmenován kardinálem. Zemřel v Ostři- homi 9. října 1430. — Katalog 1949, str. 33. 18) Sv. Jiří je 24. dubna. 3. 35

Strana 36
31 1417, květen 3, Opava. — Přemek, kníže opavský, dává Bratrstvu Panny Marie souhlas ke zřízení nadace při oltáři sv. Mikuláše v Opavě. Městský archiv Opava, sign. VI, 1 (insert v potvrzení Ondřeje Stojslavova z Jevíčka, generál- ního vikáře a oficiála olomouckého ze 17. července 1417 — viz čís. 35). Státní archiv Opava, Ko- piář oltář. nadací A, fol. 174—174v, čís. SS (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 1. února 1631); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B. str. 330-332, č. SS (opis). Kníže Přemek vyznává, že se před ním postavil Jan Czauditz, M. Matyáš, rektor škol opavských, Jan Lubschitz, notář města Opavy, Erasmus Honheuser, Augustin Schreiber, Jakub Merkil, Petr Gundil a Ondřej Bekmeister v zastoupení Bratrstva Panny Marie v Opavě a spolu s konšely oznámili, že zbudovali oltář ke cti sv. Mikuláše a Nalezení a Povýšení sv. Kříže ve farním kostele v Opavě a zakoupili ke zřízení nadace při něm roční plat, zajištěný v Opavě a mimo ni, a to: 1 kopu grošů na zahradě někdy Zigharta hrnčíře za židovskou věží, 3 fertony bez 4 grošů na zahradě Bratrstva před branou ratibořskou po levé straně ulice směrem ke kapli sv. Kříže, 3 kopy, které z dědictví zakoupil kněz Jan Penestici, jak je na to samostatná listina, a žádali o knížecí souhlas k zakoupení platu i jeho připojení k obročí zmíněného oltáře. Kníže vyhovuje a žádá Jana Želez- ného, biskupa litomyšlského a správce biskupství olomouckého, aby toto věnování prohlásil za církevní obročí ve smyslu církevních předpisů. Po- dací k oltáři má mít Bratrstvo, kdyby toho nebylo, městská rada opavská. In nomine sancte et individue Trinitatis. Amen. Nos Przemko, Dei gracia dux et dominus Oppavie ... ad noticiam et perpetue rei memoriam universorum tam presencium quam futurorum hominum deducimus, quod nuper coram nobis constituti honorabiles et discreti viri Johannes Czaudicz, magister Mathias, rector scholarium(!) in Oppavia, Johannes Lupssicz, nota- rius civitatis Oppavie, Erasmus Hoenhewser, Augustinus Schreyber, Jacobus Merkil, Petrus Gundil, Andreas Bekmeister necnon universitas fratalie beate Marie Virginis cum consulibus iuratis, civibus nostris in Oppavia, nobis ex- posuere, quia gracia Dei ipsis cooperante quoddam altare sub titulo sancti Nicolai confessoris ad laudem et ad gloriam Dei necnon ad honorem In- vencionis et Exaltacionis sancte Crucis festivitatum in ecclesia beate Marie Virginis parochiali fundaverint, erexerint et iuxta ritum ecclesiasticum id consecrari fecerint censumque annuum seu redditum in et extra nostra civitate Oppavia emerint infrascriptum, videlicet unam marcam census moravici numeri et pagamenti super orto quondam Zighardi lutifigulil) retro turrim Iudeorum2) locato; item tres fertones minus quatuor grossis super orto fratalie3) supradicte ante valvam ratiboriensem in platea, sicut 1) Běžné řemeslo ve všech městech. Památkou na opavské hrnčíře je ulice Hrnčířská, dnes část Gottwaldovy třídy. 2) Turris Judeorum - židovská věž. Míní se patrně hradební věž při výpadové brance na konci židovské ulice směrem k Opavici. Viz o ní Zukal, Das Stadtgebiet, str. 16. 3) Bližší určení místa této „bratrské zahrady“ nelze provést. — Také těšínské bratrstvo mělo zahradu, jíž požíval oltářník „bratrského oltáře“. Notizenblatt 1874. str. 70. 36

Strana 37
transitur ad sanctam Crucem4) in sinistra parte locato; item tres marcas census ... quas honorabilis vir dominus Johannes Penestici5) patri- monio suo comparavit, modo et forma ut in literis nostris super eo datis et confenctis plenius continetur6). Qui quidem census pro sacerdote in dicto altari divina celebrante officia per dictam frataliam oppaviensem datus, deputatus est et assignatus in parentum successorumque et predeces- sorum ipsorum remedium et salutem animarum. Sed quia suprascripti cen- sus empcio et altaris dotacio sine nostro speciali indultu et consensu vide- batur invalida nec viribus posse subsistere, idcirco nobis humiliter supplicarunt, quatenus, Deum precipue hinc vota ipsorum intuentes. censum prescriptum in locis predictis emptum et comparatum, admittere ipsumque ut dicto altari sancte Crucis more ecclesiastico incorporetur et annectetur, consentire dignaremur. Nos igitur ... progenitorum nostrorum inherentes vestigiis, libenter promovemus, annuimus, favemus et consentimus benigne, ut suprascriptus census in et supra dictis ortis et bonis per dictam frata- 4) Míní se kaple sv. Kříže v Kateřinkách. Říká se jí také švédská kaple, německy Heidentempel. V lidovém podání bývá pokládána za nejstarší sakrální stavbu opav- skou a její původ bývá kladen až do dob pohanských (srovnej Wolný, Kirchl. Top. IV. str. 226—227). ve skutečnosti však vznikla až koncem stol. XIV. Tzv. Chronicon oppaviense, vzniklé sice až kolem r. 1570. avšak založené na starších pramenech, klade její počátky do r. 1390 (J. Zukal, Český kostel a česká škola v staré Opavě, VMO 1907/15. str. 59). První bezpečná zpráva o ní je z r. 1394, kdy opavský plebán Michal z Německého Brodu spolu se svým konventem vyznává, že kníže Přemek zřídil v obvodu kostela Panny Marie v Opavě kapli sv. Kříže za spásu duše své a svých předků, avšak aby plebán tím neutrpěl škody, daroval kníže kostelu Panny Marie les u Vikšteina. Plebán proto slibuje, že ani on, ani jeho nástup- cové nebudou činit kaplanům u sv. Kříže žádných překážek (Orig. MAO IV. 4: Kopetzky, Reg. č. 411). Podle dohadu Valíkova (Mat. Valík. Ke vzniku kaple sv. Kříže v Kateřinkách. Slezský sborník 1950/48, str. 99—102) sloužil prý za vzor této zajímavé kaple kostel na Karlově v Praze, případně jeho odvozenina tzv. Maternikapelle u kostela sv. Alžběty ve Vratislavi. zbořená r. 1848. jak ostatně unozornil již r. 1807 A Ibert Rilke (Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Vídeň 1897). Kaple snad měla být rodinnou hrobkou opavských Přemyslovců, avšak pokud je známo, nebyl z nich tam pochován ani jeden. Sám zakladatel kaple kníže Přemek byl pohřben v kostele sv. Ducha v Opavě. O nadaci této kaple a zřízení kaplanského nebo oltářnického obročí nevíme nic, avšak ještě r. 1594 odváděli někteří sedláci z Kylešovic ke kapli roční plat 8 zl. 32 gr. (Biermann. Einnahmen. Notizenblatt 1868. str. 45) a 7ukal (Český kostel, str. 60). připomíná, že plat byl odváděn ještě i r. 1679 z čehož by bylo možno usuzovat, že tento plat byl kdysi na jejich majetku pro tuto kapli zajištěn. Bvlo-li tomu tak, pak by se patrně jednání před církevním soudem v Olomouci r. 1486 mezi M. Konrádem a osadníky kylešovskými týkalo tohoto platu a M. Konrád by byl jediným jménem známým kaplanem kaple sv. Kříže. Z celého sporu je zachován pouze jediný zápis, z něhož se dovídáme, že M. Konrád protestoval proti ujednání svého prokurátora Frasma (Taschnera), který bez jeho souhlasu ustoupil od trestních sankcí proti Kylešovským, kteří se zavázali s ním se porovnat, avšak potom tak neučinili (Akta církevního soudu olom. fol. 47). Brzy se počalo říkat celému okolí „U sv. Kříže“. Později byl při kapli zřízen hřbitov, na němž byli pochováváni mimo jiné také zemřelí z Kvlešovic. V XVII. a XVIII. stol. se u kaple konávaly slavné pouti, a to v den Nalezení a Povýšení sv. Kříže a v úterý velikonoční, kdy sem přiváděli dominikáni od sv. Václava české procesí (Zukal. Český kostel. str. 60). — Novější dějiny kaple, její zrušení, prodei tzv. lichtenštejnské obci r. 1789, požár r. 1859 a snahy o její obnovu viz Opavský týdeník 1907, čís. 26. 5) Jan Penestikův (pepesticus — prodavač vajec, drůbeže atd.) byl synem měš- fana Štěpána Penestika a jeho manželky Alžběty, zvané Smerwerin. Byl knězem a v pramenech přichází poprvé r. 1417, kdy z dědictví po otci zakoupil 3 kopy grošů ročního platu k oltáři sv Mikuláče v Onavě (zde). Za to jej bratrstvo Panny Marie, jíž patřilo podací tohoto oltáře, prezentovalo téhož roku biskupu za oltářníka (viz čís. 33). R. 1422 koupil Jan společně se svou matkou Alžbětou roční plat půl kopy grošů od opavského měštana a řezníka Rejnčka a věnoval ho rovněž tomuto oltáři (viz čís. 34). R. 1423 spolu s oltářníky Petrem Gretzem. Pettem Brunnerem a Janem Kleinmannem zakoupil dům od johanitského komtura Jošta, který potom věnovali pro své nástupce. Při tom bylo vymíněno, že kamennou komoru má na dožití držet Jan Penesticus, po něm vždy nejstarší oltářník (viz čís. 38). Jeho pozdější osudy nejsou známv, zemřel však před r. 1438, kdy se už mluví o jeho nástupci (viz čís. 61). 6) Tato listina se nezachovala. 37

Strana 38
liam oppaviensem et dominum Johannem supradictum sub condicionibus, ut est emptus et presentibus inscriptus omnimode in sua maneat firmitate, taxis nostris et iure semper salvis. Deprecamur insuper reverendissimum in Christo patrem dominum Johannem, episcopum lutomisslensem et ad- ministratorem spiritualium et temporalium ecclesie olomucensis aut ipsius in spiritualibus vicarium, quatenus sua auctoritate ordinaria dignetur cen- sum supradictum antedicto altari iuxta morem canonicum annectere et in- corporare, quodque deinceps idem census valeat per censuram ecclesiasti- cam exigi et postulari, collacione seu iure presentandi supradictis fundato- ribus et fratalie sepedicte oppaviensi aut, ea deficiente, quod absit, consu- libus iuratis in Oppavia reservatis. In cuius rei evidens testimonium sigillum nostrum maius presentibus fecimus subappendi. Actum et datum in Oppavia die Invencionis sancte Crucis") anno Domini millesimo quadringentesimo decimo septimo. 32 1417, červenec 13. Hradec. — Přemek, kníže opavský, žádá biskupa olomouckého Jana Železného o souhlas k přenesení dvou oltářů z Hradce do Opavy. Městský archiv Opava sign. V, 4 (insert v potvrzení Ondřeje Stojslavova, generálního vikáře a oficiála olomouckého, ze 17. července 1417 — viz čís. 38). Kopetzky, Regesten čís. 438 (nesprávně udáno, že originál je v městském archivu v Opavě). Kníže Přemek vyznává, že již dříve byly zřízeny 2 oltáře v kapli Panny Marie na Hradci, a to jeden ke cti sv. Bartoloměje, Kryštofa a Valentina, druhý ke cti sv. Jiří, Mořice a jeho druhů a sv. Fabiána a Še- bestiána, z nichž první byl nadán ročním platem 7 kop grošů na fojtství opavském, druhý 7 kopami grošů na Kylešovicích. Oltářníky těchto oltářů jsou Petr ze Zátora a Jan Kleynmann. Protože tyto oltáře nejsou na Hradci dobře umístěny, hodlá je přenést do kostela Panny Marie v Opavě a žádá proto biskupa o souhlas. In nomine Domini. Amen. Nos Przemko, Dei gracia dux et dominus Oppavie, notum facimus tenore presencium universis, quod nos dudum ad divini cultus augmentum et honorem omnipotentis Dei et gloriose Virginis matris sue Marie, in remedium animarum nostre et parentum nostrorum ac salutem duo altaria in capella sancte Marie Virginis in oppido nostro Grecz sanata (! místo situata) fundavimus, unum in honorem sanctorum Bartholomei apostoli, Cristofori et Valentini martyrum, et reliquum in ho- norem sanctorum Georgii, Mauricii et sociorum eius, Fabiani et Sebestiani martyrum ipsaque altaria dotavimusl) sic, quod quodlibet illorum altarium in villa nostra Gylessowicz septem marcas grossorum pragensium moravici numeri et pagamenti et unum illorum altarium, videlicet sanctorum 7) Svátek Nalezení sv. Kříže je. 3. května. 1) Zachovala se jen listina, týkající se nadání oltáře sv. Jiří dtto 29. 7. 1403 — viz čís. 29. 38

Strana 39
Georgii, Mauricii et sociorum eius, Fabiani et Sebestiani martyrum duas marcas eiusdem numeri et pagamenti super advocacia nostre civitatis Oppavie2) singulis annis perpetuis temporibus affuturis perpetui annui cen- sus debeatur habere per ipsos altaristas, qui sunt aut qui pro tempore fuerint, tollendas et cum effectu recipiendas, ad que quidem altaria duos honestos ac discretos presbyteros videlicet dominum Petrum de Sator3) et dominum Johannem Cleyman4) dictum presentavimus, qui pro ordinario more solito sunt confirmati et instituti et huiusque in dictorum altarium pacifica possessione et quieta, quemadmodum huiusmodi altaria legitime per episcopum fuerunt confirmata et in beneficia ecclesiastica erecta more solito et consueto, prout ista omnia et singula in huiusmodi certis literis nostris et episcopi plenius continentur. Nunc autem nos debite in animo nostro revolventes et considerantes, quod predicta altaria in loco sive capella predicta non sint comode locata nec ipse locus est huiusmodi altaribus quociens sic deceret, propter quod cum prefatis dominis Petro et Johanne altaristis dictorum altarium animo diligenti deliberavimus, volen- tes condicionem facere meliorem, disposuimus, ut ipsa altaria cum recto- ribus eorum ac censibus, redditibus et fructibus universis nec non tytulis ad ecclesiam parochialem sancte Marie Virginis civitatis nostre Oppavie transferantur. Quapropter rogamus reverendum in Christo patrem et do- minum, dominum Johannem, episcopum luthomislensem, administratorem in spiritualibus et temporalibus episcopatus olomucensis aut ipsius vicarium in spiritualibus generalem, quatenus Dei et nostri intuitu huiusmodi altaria et rectores ipsorum cum titulis, censibus et redditibus ceterisque universis et singulis ipsorum iuribus et pertinenciis de dicta capella sancte Marie Virginis in Grecz ad ecclesiam parochialem sancte Marie Virginis dicte civitatis nostre Oppavie dignetur transferre ipsaque omnia et singula, prout superius expressantur auctoritate ordinaria unire, auctorizare et confirmare iure tamen patronatus et presentandi ad huiusmodi altaria nobis et nostris successoribus reservato. In cuius rei testimonium omnium et singulorum premissorum nostre maiestatis sigillum presentibus est appensum. Datum in castro nostro Grecz die beate Margarethe virginis ac martyris5) Dei anno Domini millesimo quadringentesimo septimo decimo. 33 — Starší Bratrstva Panny Marie 1417, červenec 15. Opava. v Opavě presentují k dvěma oltářům kněze. Městský archiv Opava, sign. V, 6 (pergamenový originál 32,5 cm X 17,5 cm, plika 3 cm). Kopetzky, Regesten čís. 439. Starší Bratrstva oznamují olomouckému biskupu Janu Železněmu, že s dovolením knížete Přemka zřídili a nadali v kostele Panny Marie 3) 4) 2) Tato nadační listina se nezachovala. O Petru ze Zátora viz čís. 9, pozn. 12. O Janu Kleinmannovi viz čís. 19, pozn. 1. 5) Sv. Markéty je 12. července. 39

Strana 40
v Opavě 2 oltáře, a to oltář Božího těla a oltář sv. Kříže a presentují k nim za oltářníky Petra z Vansova a Jana zvaného Penesti- kus se žádostí o jejich potvrzení. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Johanni epis- copo luthomislensi, administratori in spiritualibus et temporalibus episco- patus olomucensis generali, domino nostro metuendo aut ipsius in spiri- tualibus vicario. Johannes Czaudicz, magister Mathias, rector scholarium[!) Johannes Lubschicz, notarius civitatis, Jacobus Merkil, Johannes Weyslem- myl et Augustinus Schreiber totaque communitas fratalie seu fraternitas sancte Marie in Oppavia obedienciam debitam et paratam semper serviendi voluntatem. Reverendissime Pater, domine ac domine metuende. Quia divina inspi- rati gracia duo altaria in parochiali ecclesia beate Marie Virginis in Oppavia de consensu illustris principis domini Przemkonis, domini et ducis Oppavie, domini nostri generosi, unum in honorem sacri Corporis Domini nostri Jesu Christi et beate Marie Virginis et reliquum in honorem sancti Nicolai confessoris ac festivitatum Invencionis et Exaltacionis sancte Crucis fundavimus ipsaque censibus sufficientibus pro ministris eorundem dota- vimus, quorum iuspatronatus et presentandi ad nos et nostram communi- tatem noscitur pertinere, prout hec omnia in literis supranominati principis et domini nostri super eo datis et confectis clarius continetur, quare hono- rabilium et discretorum virorum dominorum Petri de Wanzawl) et domini Johannis dicti Penesticus2) presbiterorum ydoneorum (!) peticiones attendentes, ipsos presentare propter Deum ad dicta altaria, videlicet dominum Petrum ad altare Corporis Christi et beate Marie Virginis, ipsum vero dominum Johannem Penestici ad altarem sancti Nicolai et sancte Crucis Invencionis et Exaltacionis presentibus presentamus, vestre vene- rande Paternitati humiliter supplicantes, quatenus Dei intuitu eosdem et quemlibet ipsorum singulariter ad suum altare auctoritate vestra ordinaria investire dignemini graciosius et confirmare. Datum Oppavie anno Domini millesimo quadringentesimo septimo decimo die Divisionis apostolorum beatorum,*) sigillo nostre fraternitatis presentibus in fidem et testimonium evidens subappenso. Pečet kulatá, visící na pergamenové pásce, lůžko z vosku barvy přiro- zené, vtisknuta pečet barvy černé, uprostřed obraz Panny Marie s Ježíškem, kolem lilte, na okraji nápis †S. SOCIETATIS MARIE VIRGINI IIN) OPPA/VIA] FAMULATI. 1) Petr z Vansova je patrně totožný s Petrem z Vansova, který se uvádí r. 1395 jako komtur johanitské komendy v Hlubčicích. Za něho byla ve farním kostele v Hlubčicích zřízena nadace při oltáři Panny Marie na denní mši „de beata“. (Weltzel, Besiedlungen II. 21; F. Troska, Gesch. d. Stadt Leobschütz, str. 28). 2) O Janu Penestikovi viz čís. 31, pozn. 5. 3) Svátek Rozeslání apoštolů je 15. července. 40

Strana 41
34 — Fr. Matyáš 1417, červenec 15. místo neudáno. z řádu Německých rytířů, plebán u Panny Marie v Opavě, dává souhlas ke zřízení oltáře Božího těla a sv. Mikuláše v Opavě. Městský archiv Opava, sign. V, 5 (pergamenový originál 32,6 cm X 4,5 cm, plika 2,7 cm); tamtéž, sign. VI, 1 (insert v potvrzení Ondřeje Stojslavova z Jevíčka, generálního vikáře a ofi- ciála olomouckého ze 17. července 1417 - viz čís. 35). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 103v—104v, čís. SS (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 24. října 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 209—210, číslo SS (opis); tamtéž, Tillerova pozůstalost sv. IV. fol. 85a—86a (opis). Fr. Matyáš dává Bratrstvu Božího těla souhlas k zřízení dvou oltářů, totiž oltáře Božího těla a Panny Marie a oltáře sv. Mikuláše a Nalezení a Povýšení sv. Kříže a založení nadace z ročního platu, zakoupeného se souhlasem knížete opavského Přemka na vsi Bohdanovicích u Hlubčic a na některých zahradách při Opavě, jak o tom svědčí originální listina téhož knížete — viz č. 30 a 31 — a žádá biskupa Jana Želez- ného, aby zmíněné platy oltářům přidělil podle platných církevních před- pisů. Reverendissimo in Christo patri et domino Johanni, episcopo lutho- mislensi, administratori in spiritualibus et temporalibus episcopatus olo- mucensis generali, domino suo metuendissimo aut ipsius in spiritualibus vicario. Fr. Mathiasl) ordinis Prutenorum de domo teutonica devotas ora- ciones. Reverendissime Pater et domine metuende. Quia discreti viri Johan- nes Czawditz, magister Mathias, rector scolarium (!) in Oppavia, Johannes Lubschicz, notarius civitatis, Jacobus Merkil, Johannes Wyslemyl, Augustinus Schreiber, magistri et seniores fratalie seu fraternitatis civitatis Oppavie, cives oppavienses, divina gracia inspiranti, ob suorum parentumque salutem animarum duo altaria, unum videlicet in honorem sacri Corporis Jesu Christi et gloriose Virginis Marie et secundum in honorem sancti Nicolai confessoris necnon in honorem festivitatum Invencionis et Exaltacionis sancte Crucis in ecclesia mea parochiali sancte Marie Virginis in Oppavia fundaverunt et liberaliter censibus, ut in literis illustris principis et domini Przemkonis, ducis et domini Oppavie2), super eisdem censibus con- fectis et datis clarius continetur, dotaverunt, supplicantes michi (!), ut ad fundacionem huiusmodi altarium meum darem consensum pariter et assen- sum. Supplicacionibus itaque ipsorum fundancium tamquam piis votis faci- liter annuens, meum ad hoc prebui et tenore presencium prebuisse me fateor assensum et consensum, Reverende Vestre Paternitati cum et pre- dictis fundatoribus humiliter supplicans, quatenus dicta altaria confirmare et roborare dictosque census ipsorum, ut vestri interest officii, incorporare dignemini gratiose. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo septi- 1) Fr. Matyáš, opavský plebán, je znám pouze k r. 1417. 2) Viz čís. 31, 32. 41

Strana 42
modecimo die Divisionis apostolorum beatorum,") meo sigillo subappenso in fidem et testimonium evidens premissorum. Kulatá pečet visící na pergamenové pásce, vosk barvy přirozené, do lůžka vtisknuta pečet opavské komendy řádu Německých rytířů v Opavě (zvěstování Panny Marie: postava Panny Marte stojící, před ní klečící anděl), kolem nápis †S. DOMUS OPPAVIE. Pečet se v potvrzení Ondřeje Stojslavova z Jevíčka (viz čís. 35) popi- suje takto: Sigillum rotundum de cera alba et simplici in pensula perga- meni pendente, in cuius sigilli medio quedam ymagines apparebant, litere autem circumferenciales propter decompensationem non poterant legi (†S. DOMUS OPPAVIE). 35 — Fr. Matyáš 1417, červenec 12. místo neudáno. z řádu Německých rytířů, plebán v Opavě, žádá biskupa o souhlas k pře- ložení oltářních obročí z Hradce do Opavy. Městský archiv Opava, sign. V, 4 (insert v potvrzení Ondřeje Stojslavova z Jevíčka 17. 7. 1417 — viz čís. 38) Státní archiv v Opavě, Kopiář oltář. nadací, fol. 118-119, čís CCC (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 10. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 325—336, čís. CCC (opis). Státní archiv Brno, pobočka Kroměříž, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII, str. 151—153 (opis). Fr. Matyáš oznamuje, že Petr ze Zátoru a Jan zvaný Klet- man, kněží olomoucké diecése, se souhlasem knížete Přemka zřídili a nadali v kapli Panny Marie v Hradci dva oltáře, a to oltář sv. Barto- loměje apoštola, mučedníků Kryštofa a Valentina a oltář sv. Jiří, Mořice a jeho společníků a sv. Fabiána a Šebestiána mučedníků. Nyní ještě žádají, aby dal souhlas k přenesení nadace do kostela Panny Marie v Opavě, který on také uděluje a současně žádá Jana Železného, biskupa litomyšl ského a správce biskupství olomouckého, aby toto přenesení schválil s vý hradou ponechání podacího práva zmíněnému knížeti Přemkovi a jeho nástupcům. Reverendissimo in Christo patri et domino domino Johanni, épis- copo luthomislensi, administratori in spiritualibus et temporalibus episco- patus olomucensis aut ipsius in spiritualibus vicario, domino suo metuendo. Frater Mathiasl) ordinis Prutenorum de domo teutonica devotas orationes. Reverendissime Pater et domine metuende. Quia discreti viri dominus Petrus de Sator2) et Johannes dictus Cleyman°), vestrae diocesis praesbyteri, gratia inspirati divina, ob suarum parentumque suorum salutem animarum, cum adiutorio et speciali consensu illustris principis et domini Przemkonis, ducis et domini Oppaviae, duo altaria 3) Svátek Rozeslání apoštolů je 15. července. 1) Viz čís. 33, pozn. 1. 2) O Petru ze Zátora viz čís. 9, pozn. 1. 3) O Janu Kleinmannovi viz čís. 19, pozn. 1. 42

Strana 43
in laudem et honorem omnipotentis Dei et beatorum Bartholomei apostoli, Christophori et Valentini martyrum et reliquum in honore sanctorum Geor- gii, Mauritii et sociorum eius, Fabiani et Sebestiani martyrum, de capella beatae Mariae Virginis in oppido Gretz situata4) in civitatem Oppaviam in ecclesiam meam parochialem transtulerunt5) et fundaverunt liberaliter censu, ut in literis supranominatis illustris principis et domini super eisdem confectis et datis plenius continetur,6) supplicantes mihi, ut ad huiusmodi translationem et fundationem altarium meum darem consensum pariter et assensum. Supplicationibus itaque ipsorum tanquam piis votis faciliter annuens, meum ad hoc praebui et tenore praesentis literae prae- buisse me fateor assensum et consensum, Reverendae Vestrae Paternitati cum praedictis fundatoribus humiliter supplicans, quatenus dicta altaria cum titulis ipsorum et censibus de oppido Grätz praefato in civitatem oppaviensem in meam ecclesiam parochialem transferre et, ut vestri interest officii, incorporare dignemini gratiose, iure praesentandi atque patronatus praenominato domino duci Przemkoni et suis successoribus ad dicta altaria, quoties ea seu alterum ipsorum vacare contigerit, reservatis. Datum anno Domini millesimo quadringentesimo septimo decimo, ipso die beatae Marga- retae virginis,7) sigillo meo in testimonium praemissorum subappenso. 36 — Ondřej Stojslavův, 1417, červenec 17. Osoblaha. generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje zřízení nadace u oltáře sv. Mikuláše v Opavě. Městský archiv Opava, sign. VI, 1 (pergamenový originál 52 cm X. 24,4 cm, plika 3,7 cm). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 102—104v, čís. SS (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 26. listopadu 1630); tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 207—211, čís. SS (opis). Státní archiv Brno, pobočka Kroměříž, J. J. Středovský, Apographorum sv. VII, str. 202—204 (opis) Státní archiv Opava, Tillerova pozůstalost sv. IV, fol. 81a (regest). Ondřej Stojslavův z Jevíčkal) oznamuje, že mu Petr z Vansova předložil dvě listiny: 1. listinu knížete opavského Přemka, ddto Opava 3. května 1417, jíž kníže dává souhlas k zakoupení platu a zřízení nadace při oltáři sv. Mikuláše v kostele Panny Marie v Opavě — viz čís. 31. 4) O kapli Panny Marie na Hradci viz čís. 19, pozn. 2. 5) Přenesení těchto oltářů bývá vykládáno jako důsledek zbudování opavského knížecího zámku a přeložení sídla knížete do Opavy (viz např. Troppauer Zeitung 1891). 6) Nadační listinu oltáře sv. Jiří viz čís. 19. Nadační listina oltáře sv. Bartoloměje se nezachovala. 7) Sv. Markéty je 12. července. 1) Ondřej Stojslavův z Jevíčka, klerik olomoucké diecése, dvořan bis- kupův, má 5. 5. 1390 exspektativu na přerovské arcijáhenství (MVB V, čís. 181), 23. 2. 1397 mu biskup poukazuje 12 kop ročního důchodu z mýta v Hulíně (CDM XII, str. XII, čís. 380). r. 1406 byl plebánem v Kelči a kanovníkem olomouckým (CDM XIII. str. 464, čís. 425), 17. června 1417 generálním vikářem a oficiálem (SAB, čís. 3,299), naposled 6. května 1430 (SAOlom. kapitulní archiv IIIc, 24). — Zemek, Pořad děkanů ... čís. 350. 43

Strana 44
2. listinu opavského plebána Fr. Matyáše, ddto 15. července 1417, obsahující jeho souhlas se zřízením jmenovaného oltáře — viz čís. 33. Přitom ho žádal, aby tuto nadaci připojil k oltáři Božího těla a Panny Marie2) ve farním kostele opavském a zřídil z ní nadaci ve smyslu před- pisů církevního práva. Oficiál na jeho žádost tak činí. Obě listiny trans- sumovány. Pečet visící na pergamenové pásce, podlouhlá, vosk barvy přirozené, tmavý, uprostřed pod cimbuřím stojící postava sv. Jana Evangel. držící v pravé ruce kalich, v levé palmu, po stranách postavy písmena S (Sanctus Joannes), na okraji nápis: †S. VICARII GENERALIS ECCLESIE OLOMUCENSIS. 37 — Ondřej Stojslavův 1417, červenec 17. Osoblaha. z Jevíčka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje zřízení nadace při oltáři Božího těla v Opavě. Městský archiv v Opavě, sign. V. 3 (pergamenový originál 52 cm X 23,6 cm, plika 3,7 cm). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 174—174v, čís. MMMM (opis ověřený M. Ma- tyášem Dominikem Dominackým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 1. února 1631): tamtéž. Kopiář oltář. nadací B, str. 330—334, čís. MMMM (opis). Kopetzky, Regesten, čís. 440. Ondřej Stojslavův z Jevíčkal) vyznává, že mu byly od Jana Penestika2) předloženy dvě listiny, a to 1. listina opavského knížete Přemka, ddto Opava 23. dubna 1417, týkatící se zajištění platu k oltáři Božího těla na vsi Bohdanovicích u Hlubčic a na některých zahradách v Opavě — viz čís. 30. 2. listina opavského plebána Fr. Matyáše ddto 15. července 1417, jíž dává souhlas k založení dvou oltářů ve farním kostele v Opavě a zřízení nadací u nich — viz čís. 32. Jan Penestikus žádal, aby zmíněný plat byl přidělen oltáři Božího těla a při něm bylo zřízeno církevní obročí ve smyslu církevních předpisů. Oficiál po prozkoumání obou listin žádosti vyhověl. Obě zmíněné listiny jsou inserovány. Pečet jako u čís. 36. 38 — Ondřej Stojslavův 1417, červenec 17. Osoblaha. z Jevíčka, generální vikář a oficiál olomoucké konsistoře, potvrzuje přenesent dvou oltářů z Hradce do Opavy. Městský archiv Opava, sign. V, 4. Kopetzky. Regesten čís. 438 (nesprávně uváděno z originálu v MAO). 2) Zde je zřejmý omyl, neboť podle listiny knížete Přemka se nadace týkala oltáře sv. Mikuláše. 1) O Ondřeji Stojslavovu z Jevíčka viz čís. 35, pozn. 1. 2) O Janu Penestikovu viz čís. 31, pozn. 5. 44

Strana 45
Ondřej Stojslavův z Jevíčkal) oznamuje, že mu byly před- loženy dvě listiny: 1. žádost knížete opavského Přemka, aby potvrdil přenesení oltáře sv. Bartoloměje, Kryštofa a Valentina a oltáře sv. Jiří, Mořice a jeho druhů a sv. Fabiána a Šebestiána z kaple Panny Marie v Hradci k Panně Marii do Opavy ddto 12. července 1417 — viz čís. 2. listina opavského plebána Fr. Matyáše, týkající se téže záležitosti ddto 12. července 1417 — viz čís. 34. Jmenovaný Ondřej Stojslavův žádosti vyhovuje a přenesení oltářů i s obročími schvaluje. Obě listiny jsou transsumovány. Pečet stejná jako u čís. 36. 1) Viz o něm čís. 35, pozn. 1. 45

Strana 46

Strana 47
— ☞

Strana 48
V

Strana 49
Pečet olomouckého generálního vikáře

Strana 50
Pečet Bratrstva Panny Marie v Opavě

Strana 51
Pečet oficiála olomoucké konsistoře

Strana 52
Pečet patriarchy Václava Králíka z Buřenic