transitur ad sanctam Crucem4) in sinistra parte locato; item tres marcas census ... quas honorabilis vir dominus Johannes Penestici5) patri- monio suo comparavit, modo et forma ut in literis nostris super eo datis et confenctis plenius continetur6). Qui quidem census pro sacerdote in dicto altari divina celebrante officia per dictam frataliam oppaviensem datus, deputatus est et assignatus in parentum successorumque et predeces- sorum ipsorum remedium et salutem animarum. Sed quia suprascripti cen- sus empcio et altaris dotacio sine nostro speciali indultu et consensu vide- batur invalida nec viribus posse subsistere, idcirco nobis humiliter supplicarunt, quatenus, Deum precipue hinc vota ipsorum intuentes. censum prescriptum in locis predictis emptum et comparatum, admittere ipsumque ut dicto altari sancte Crucis more ecclesiastico incorporetur et annectetur, consentire dignaremur. Nos igitur ... progenitorum nostrorum inherentes vestigiis, libenter promovemus, annuimus, favemus et consentimus benigne, ut suprascriptus census in et supra dictis ortis et bonis per dictam frata- 4) Míní se kaple sv. Kříže v Kateřinkách. Říká se jí také švédská kaple, německy Heidentempel. V lidovém podání bývá pokládána za nejstarší sakrální stavbu opav- skou a její původ bývá kladen až do dob pohanských (srovnej Wolný, Kirchl. Top. IV. str. 226—227). ve skutečnosti však vznikla až koncem stol. XIV. Tzv. Chronicon oppaviense, vzniklé sice až kolem r. 1570. avšak založené na starších pramenech, klade její počátky do r. 1390 (J. Zukal, Český kostel a česká škola v staré Opavě, VMO 1907/15. str. 59). První bezpečná zpráva o ní je z r. 1394, kdy opavský plebán Michal z Německého Brodu spolu se svým konventem vyznává, že kníže Přemek zřídil v obvodu kostela Panny Marie v Opavě kapli sv. Kříže za spásu duše své a svých předků, avšak aby plebán tím neutrpěl škody, daroval kníže kostelu Panny Marie les u Vikšteina. Plebán proto slibuje, že ani on, ani jeho nástup- cové nebudou činit kaplanům u sv. Kříže žádných překážek (Orig. MAO IV. 4: Kopetzky, Reg. č. 411). Podle dohadu Valíkova (Mat. Valík. Ke vzniku kaple sv. Kříže v Kateřinkách. Slezský sborník 1950/48, str. 99—102) sloužil prý za vzor této zajímavé kaple kostel na Karlově v Praze, případně jeho odvozenina tzv. Maternikapelle u kostela sv. Alžběty ve Vratislavi. zbořená r. 1848. jak ostatně unozornil již r. 1807 A Ibert Rilke (Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Vídeň 1897). Kaple snad měla být rodinnou hrobkou opavských Přemyslovců, avšak pokud je známo, nebyl z nich tam pochován ani jeden. Sám zakladatel kaple kníže Přemek byl pohřben v kostele sv. Ducha v Opavě. O nadaci této kaple a zřízení kaplanského nebo oltářnického obročí nevíme nic, avšak ještě r. 1594 odváděli někteří sedláci z Kylešovic ke kapli roční plat 8 zl. 32 gr. (Biermann. Einnahmen. Notizenblatt 1868. str. 45) a 7ukal (Český kostel, str. 60). připomíná, že plat byl odváděn ještě i r. 1679 z čehož by bylo možno usuzovat, že tento plat byl kdysi na jejich majetku pro tuto kapli zajištěn. Bvlo-li tomu tak, pak by se patrně jednání před církevním soudem v Olomouci r. 1486 mezi M. Konrádem a osadníky kylešovskými týkalo tohoto platu a M. Konrád by byl jediným jménem známým kaplanem kaple sv. Kříže. Z celého sporu je zachován pouze jediný zápis, z něhož se dovídáme, že M. Konrád protestoval proti ujednání svého prokurátora Frasma (Taschnera), který bez jeho souhlasu ustoupil od trestních sankcí proti Kylešovským, kteří se zavázali s ním se porovnat, avšak potom tak neučinili (Akta církevního soudu olom. fol. 47). Brzy se počalo říkat celému okolí „U sv. Kříže“. Později byl při kapli zřízen hřbitov, na němž byli pochováváni mimo jiné také zemřelí z Kvlešovic. V XVII. a XVIII. stol. se u kaple konávaly slavné pouti, a to v den Nalezení a Povýšení sv. Kříže a v úterý velikonoční, kdy sem přiváděli dominikáni od sv. Václava české procesí (Zukal. Český kostel. str. 60). — Novější dějiny kaple, její zrušení, prodei tzv. lichtenštejnské obci r. 1789, požár r. 1859 a snahy o její obnovu viz Opavský týdeník 1907, čís. 26. 5) Jan Penestikův (pepesticus — prodavač vajec, drůbeže atd.) byl synem měš- fana Štěpána Penestika a jeho manželky Alžběty, zvané Smerwerin. Byl knězem a v pramenech přichází poprvé r. 1417, kdy z dědictví po otci zakoupil 3 kopy grošů ročního platu k oltáři sv Mikuláče v Onavě (zde). Za to jej bratrstvo Panny Marie, jíž patřilo podací tohoto oltáře, prezentovalo téhož roku biskupu za oltářníka (viz čís. 33). R. 1422 koupil Jan společně se svou matkou Alžbětou roční plat půl kopy grošů od opavského měštana a řezníka Rejnčka a věnoval ho rovněž tomuto oltáři (viz čís. 34). R. 1423 spolu s oltářníky Petrem Gretzem. Pettem Brunnerem a Janem Kleinmannem zakoupil dům od johanitského komtura Jošta, který potom věnovali pro své nástupce. Při tom bylo vymíněno, že kamennou komoru má na dožití držet Jan Penesticus, po něm vždy nejstarší oltářník (viz čís. 38). Jeho pozdější osudy nejsou známv, zemřel však před r. 1438, kdy se už mluví o jeho nástupci (viz čís. 61). 6) Tato listina se nezachovala. 37