Strana 1
KR&SN& LICeR&CUR&(

Strana 2

Strana 3
ŽIVÁ DÍLA MINULOSTI STARÉ LETOPISY ČESKÉ

Strana 4

Strana 5
STARÉ LETOPISY ČESKÉ Z RUKOPISU KŘIŽOVNICKÉHO STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ KRÁSNÉ LITERATURY, HUDBY A UMĚNÍ PRAHA 1959

Strana 6
K vydání připravili František Šimek a Miloslav Kaňák

Strana 7
K VYDÁNÍ „STARÝCH LETOPISŮ ČESKÝCH Z KŘIŽOVNICKÉHO RUKOPISU „Staré letopisy české“ jsou nám především zdrojem poznání těch převratných dějů, které představují nástup lidových mas do dě- jin v období revolučního hnutí husitského. Dále nás seznamují zejména s důležitými událostmi zápasů měst a jejich obyvatelstva s panstvem a panstva mezi sebou za vlády Poděbradovy a Vladisla- vovy. Svými záznamy ukazují lépe než kterékoliv jiné pra- menné dílo z naší minulosti na rozhodující úlohu organiso- vaného kolektivního hnutí lidu pro vítězství pokrokových idejí ve společenském vývoji světa i na neblahé důsledky nesvornosti a roztříštěnosti pro každé takové hnutí. Svěd- kové těchto dějů a událostí, slavných i tragických zároveň, postihující ve svých záznamech soužití jednotlivců i širšího společenství v národě, podávají v nich pak vše často s bez- prostředností a zevrubností zasvěcenců a s mocným zabar- vením citovým a stávají se tak neocenitelnými zpravodaji historického zkoumání tam, kde se nám jiných pramenů často nedostává. Také rukopis, zvaný podle místa svého dřívějšího uložení Křižovnický, z něhož pořizujeme naše knižní vydání „Sta- rých letopisů českých“, jest i v dnešním svém stavu, značně porušeném již v minulých dobách, významným pramenem českých dějin pro události mezi lety 1346 až 1509. Už Josef Dobrovský v „Dějinách české řeči a literatury“ z r. 1818 hovořil o něm, oceniv „zřejmou píli jeho pisatele“, jako o zdroji velmi důležitých zpráv.1 A r. 1829 nazval jej opět i Fr. Palacký v úvodu k svému proslulému vydání „Starých letopisů českých“ „zvláštní velmi pilnou kompilací kronik

Strana 8
českých“, poukázav na zřejmou textovou souvislost tohoto rukopisu se všemi nejdůležitějšími ostatními rukopisy leto- pisů i na jeho „množství zpráv z jiných pramenů“.2 Bohu- žel, byl to sám Palacký, jenž založiv svou edici asi na 18 rukopisech — včetně našeho rukopisu Křižovnického, vy- pustil v ní z úsporných důvodů právě odtud nejednu důležitou zprávu. Rovněž vynechával opisy mnohých jeho dokumentů, listin, projevů, jež mohl otisknouti jinde nebo excerpovat pro jinou svou práci. Konečně v Palackého edici „Starých leto- pisů českých“ řádila hodně i tehdejší censura, která škrtala ne- milosrdně celé věty a odstavce, choulostivé buď církevně nebo národnostně, a tím se rušivě dotkla často i zpráv, přejatých z Křižovnického rukopisu. Již pro tyto důvody i vzhledem k stále pokračujícímu chátrání rukopisu jest jistě správné, pořizuje-li se dnes celá jeho edice.“ Křižovnický rukopis „Starých letopisů českých“ začíná se líčením svárů o francouzský trůn mezi Filipem VI. z Valois a Eduardem III. Anglickým, které jsou počátkem tzv. stoleté války (1337 až 1453). Ztracený první list rukopisu jsme pro porozumění dalšímu ději doplnili z kroniky tzv. Martimiana, jak ji česky zpracoval Beneš z Hořovic.4 Ta jest vlastním podkladem všech letopisů pro celou dobu vlády Karla IV. až do nastoupení Václava IV. na český trůn, tedy také podkladem znění našeho rukopisu. Tím se naše vydání „Starých letopisů“ rozšiřuje o tu část, kterou Palacký — asi nejen pro mimočeský obsah zachycených udá- lostí, ale i pro značnou porušenost textu — do svého vydání vůbec nepojal. Začal výběrem zpráv, tvořících umnou kon- strukci jeho „Starých letopisů českých“, teprve r. 1378. A přece jsou vypuštěné zprávy zajímavé pro vylíčení sou- dobých událostí (např. poměrů ve Francii, v říši, u nás) a politických praktik Karla IV. i jeho záměrů s Českým královstvím, které se stalo pod Karlovou vládou význač- ným státem Evropy a jeho hlavní město Praha prvním z evropských měst. Zprávy o to zajímavější, že pod zdánli- vým leskem vnější moci Karla IV., nejzbožnějšího panov- níka své doby, hledí z nich na čtenáře, zatím více jen

Strana 9
skrytě, hmotná i mravní bída středověku — člověka, církve, společenských institucí — se všemi znaky nastávající hrozné krize celého feudálního řádu. Tato krize postupně pronikala navenek po r. 1378 za vlády Václava IV. s prohlubujícími se rozpory uvnitř celé středověké společnosti: rozpory mezi feudály samotnými, obzvláště mezi vyšší a nižší šlechtou a mezi králem, pan- stvem a církví; mezi feudály a poddanými; mezi městy a venkovem; uvnitř měst rozpory mezi patriciátem a řemesl- nictvem, mezi mistry a tovaryši, mezi bohatými a chu- dými. Krize u nás se rychle zostřuje našimi dosti kompliko- vanými problémy rázu národnostního a brzy i církevního. Ovšem zprávy „Starých letopisů“, zachycující jen pře- hledně první těžkosti Václavova vladaření (jako např. zá- pas s panstvem, končící uvězněním krále; boj s církví, vrcholící utopením arcibiskupova generálního vikáře Jo- hánka atd.), většinou zůstávají u obdobné přehlednosti i při líčení Husovy činnosti a jeho prvních zápasů s poměry v církvi (mezi lety 1402—1409). V Palackého vydání leto- pisů zaujímá toto sedmiletí jen pouhé dvě stránky zpráv, načerpaných ze všech jemu dostupných rukopisů. A přece výjimku z této poměrné chudosti na zprávy o počátcích husitského hnutí mezi rukopisy „Starých letopisů“ tvořil nepochybně náš Křižovnický rukopis, neboť věnoval tomu- to období českého života plných dvacet stránek, na nichž by bylo možno asi očekávat nejednu podrobnost o udá- lostech pro nás tak důležitých. Avšak právě tyto listy byly z Křižovnického rukopisu později záměrně vytrženy a jsou — bohužel — asi definitivně ztraceny. Po r. 1409, kdy vznikla na pražské universitě „sváda mistrů o tři hlasy“, počínají býti zprávy letopisů citově vzrušené, prodchnuté sympatií nebo antipatií pisatelů k událostem, jichž jsou svědky. Přicházející velká doba strhuje je stále patrněji do svého víru. Lidé přestávají býti pouhými pozorovateli a stávají se účastníky dění. Napětí se stupňuje, až po smrti Husově přechází v lidové revoluční hnutí husitské. Text letopisů Křižovnického rukopisu, jenž

Strana 10
jako všechny ostatní texty „Starých letopisů českých“ jest zde zkompilován z několika textů starších, podobá se sice v této části svým zpracováním zejména Vratislavskému rukopisu, avšak jest v záznamech většinou stručnější. Zá- měrně opomíjí nejeden důležitý fakt (jako např. téměř vše- chny výklady o sněmu kostnickém; kroniku o kněžích tá- borských; zprávy o táborském obrazoborectví a některých krutostech husitských vojsk, zprávy o husitských neúspě- ších apod.), zatím co jinému věnuje mimořádnou pozor- nost (např. smrti Jana Želivského a bouřím, které z ní v Praze povstaly; porážce Sirotků u Lipan r. 1434 atd.), což svědčí o vyhraněnosti pisatelově pro radikálnější směr v husitství. Velmi nepříjemnou skutečností proto jest, že právě zde bylo vytrženo opět několik listů, z nichž by snad bylo možno souditi něco více o autorství pisatelově. Když se pisatel Křižovnického rukopisu blíží ve svém líčení událostí z husitského období k českému vyrovnání s císařem Zikmundem a církví v r. 1436, stává se jeho text neocenitelným pramenem pro českou historiografii právě bohatstvím vložených cenných dokumentů, které Palacký ve svém vydání vynechal. Tak nenajdeme ve vydání Palac- kého písemné záruky, jimiž se císař Zikmund r. 1436 před svým nastoupením na český trůn musil zavázati — zvlášť pánům a zvlášť městům českým —, že nebude vzpomínati ve zlém toho, co se proti němu dálo, ale naopak že nahradí škody, jež způsobil koruně, slibuje dále, že je ponechá při jejich výsadách a svobodách, že jim ponechává právo vo- liti arcibiskupa a že sám bude míti snažnou péči o potvr- zení Rokycany za arcibiskupa u papežské stolice atd.5 To vše musil Zikmund slíbit, chtěl-li, aby konečně přece spo- činula česká koruna na jeho hlavě; s jak trpkými pocity to podpisoval, dovedeme si představit. Křižovnický ruko- pis přináší též autentické znění listu papeže Evžena IV., jímž kvitováno, že „Čechové vstoupili ve svornost a pokoj s jinými národy skrze kompaktáta a císaře Zikmunda“. O tomto listu činí Palacký pouze povšechnou připomínku. Stejně u Palackého jsou jen stručné zmínky o sporech mezi 10

Strana 11
Starým a Novým Městem; v našem rukopise jsou tyto spory doprovázeny obšírnými žalobami i replikami obou sváří- cích se stran. Vynechané články „proti císaři, jichžto nedrží“ a vypouštěné invektivy proti Němcům a němectví u nás ukazují na dočasné ubývání radikálnosti autora nebo upravovatele této části Křižovnického rukopisu, v čemž se stále více odlišuje od autora rukopisu Vratislavského, který od své kritiky vlády Zikmundovy a od odporu vůči Něm- cům neupouští. Ovšem později i v našem rukopise opět oživne zatrpklost pisatelova k němectví, asi s přílivem Němců za vlády krále Albrechta. Ta jest v našem rukopise popisována stručněji než ve Vratislavském, zato však jest v něm věnována větší pozornost opět všem událostem po Albrechtově smrti. Zvlášť podrobně se tu dočteme o zkla- mání Čechů z nezdařené misie římského legáta Carvajala do Prahy r. 1448, které se nejlépe obráží v zde uveřejně- ném textu posměšné písně „o tom legátu“. Rokem 1448, kdy se Jiří Poděbradský zmocnil 3. září obou měst Pražských, počíná se Křižovnický rukopis obsahově podstatně lišit od částí předchozích i od Vratislavského rukopisu „Starých letopisů“. Jeho pisatel nebo opisovač v něm výslovně po- znamenal „iam hic est alius cronicarius“ (tj. zde jest již jiný kronikář). Tento „nový kronikář“, v němž můžeme tušiti — jak ukážeme později — opět několik lidí postupně se pře- krývajících svými úpravami do textu přejímaných zpráv, jeví se navenek zjevným přívržencem Poděbradovým a ob- divovatelem Rokycanovým, z jehož korespondence tu opi- suje pět vzácných listů a dvojí jemu dané osvědčení — od pražské university a zemského sněmu. Má dobrý roz- hled po církevních i politických otázkách českých, které neváhá hodnotit pohledem upřímného husity. Zajímá se o vše, co se týká veřejného i společenského života, zazname- nává historii Jiříkova správcovství i jeho diplomatická jed- nání ve věci Ladislava Pohrobka. Vládu mladého krále pak — opisuje pro letopisy řadu jím vydaných listin, privilegií i dopisů římskému papeži — podrobně sleduje až do jeho předčasné smrti r. 1457, kdy pak upne svou obdivnou 11

Strana 12
pozornost znovu k Jiřímu z Poděbrad, který se stal volbou r. 1458 českým králem. V letopisech zaznamenává opět dokumenty cenné pro poznání „husitského krále Jiříka“ vůbec a jeho úsilí o dosažení konečného uznání kompaktát u římského papeže zvlášť. Z nich je pozoruhodná zvláště zpráva českého poselstva do Říma r. 1462. Z ní vidíme nejen úskočnost papeže a jeho kurie, ale i nesmiřitelnost mezi oběma tábory, papežským a husitským. Jak se asi trpce dotkla husitských členů poselstva slova papežova o Jakoubkovi ze Stříbra, že to byl „člověk nevelikého ro- " zumu ani učenosti, ale toliko v gramatice mistr dětinský“, ač o jeho učenosti a svatosti byli všichni tito Čechové pře- svědčeni! Zde nebylo možno jinak nežli ohradit se proti papežské potupě a ohrožený kalich bránit. Jeho obrany se ujal Jiří z Poděbrad tak vehementně, že znamenala nový boj husitů zejména proti uherskému králi Matyášovi. Ně- které zprávy v podání Křižovnického rukopisu jsou nyní stručné a úsečné, jiné naopak hovorné a citově vzrušené: vždy podle toho, jak se dotýkají upravovatelova husitsky cítícího srdce. Smrtí mistra Rokycany i krále Jiřího a nástupem katolic- kého Vladislava Jagellonského r. 1471 na český trůn, ke kteréžto události se vztahuje v Křižovnickém rukopise opsaný dokument o volbě Vladislavově na zemském sněmu v Kutné Hoře, situace husitského kalicha se podstatně změnila. Byl církví mlčky Čechům trpěn, takže po stránce náboženské mohlo u nás dojíti k uklidnění tzv. smlouvou Kutnohorskou, uzavřenou mezi stavy r. 1485. Ale brzo vyvstává na obzoru bouře daleko vážnější, na jedné straně mezi pány a rytíři, na druhé straně mezi pány a městy; zdánlivě zavinil ji hlavně Albrecht Rendl z Oušavy svým svodem práv a navenek se projevovala zejména tím, že páni a rytíři zjevně nebo tajně podporovali kruté a nelid- ské řádění Jiřího Kopidlanského, který se mstil Pražanům za to, že sťali jeho bratra Jana. Podstata těchto sporů je obsažena zase v řadě písemných projevů obou stran, které však Palacký v své edici neotiskl. A právě i tyto i jiné vý- 12

Strana 13
znamné dokumenty, jako např. opisy privilegií měst praž- ských, výňatky z traktátu o svobodách Nového Města praž- ského z pera novoměstského písaře Prokopa aj., jsou docho- vány v našem rukopise, takže si z nich můžeme dobře objasniti, oč tu vlastně šlo. Česká šlechta, upevňujíc již dávno před husitským revolučním hnutím svou hospodář- skou moc, spočívající na vlastnictví půdy, snaží se jejím scelováním třeba i na úkor nižší šlechty vytvořiti rozsáhlé panské velkostatky, na nichž jest možno rozvinouti nové formy zemědělské feudální výroby (zvýšit výnosnost po- zemků, rozšířit chov ovcí a skotu, zakládat rybníky atd.) a tak zvětšiti své příjmy i svou moc. Slabá vláda krále Vladislava, který od r. 1490 přesídlil do Uher z Čech, ke kterým pro odlišnost náboženskou nikdy nepřirostl, umožňuje vysoké šlechtě zmocniti se u nás na úkor nižšího rytířstva rozhodujícího postavení ve státě. Z toho vznikají mezi nižší a vyšší šlechtou třenice. Šlechta mezi sebou bo- jující se však ihned spojuje, když toho vyžaduje její spo- lečný hospodářský a politický zájem v postupu proti měs- tům. Od doby husitského revolučního hnutí následkem neobyčejného vzrůstu své moci a hospodářského významu stala se česká města novým partnerem ve feudálním řádu naší středověké společnosti. Šlechta cítí v městech nebez- pečného a stále více se vzmáhajícího konkurenta, jenž byl s to politicky ji vytlačiti jako mocný odpůrce z rozhodují- cích míst ve státě a případně jí omeziti nebo snad i zne- možniti rozvoj nových hospodářských podniků (např. pivo- varů, vinopalen atd.), které až dosud bývaly výhradním polem podnikání městského, které se však staly důležitým zdrojem příjmů na přepych a rozmařilý život zatím již navyklého feudála. Když r. 1500 vydáním tzv. Vladislav- ského zřízení zemského šlechta uskutečnila nejen právní zajištění svého naprosto výsadního postavení nad ostatními stavy, téměř nezávislého i na panovníkovi, nýbrž dosáhla i všech svých požadavků hospodářských na úkor měst, jsou to zejména královská města vedená Prahou, mající z mi- nula na své podnikání mimořádné výsady, která rozpoutají 13

Strana 14
s hospodářsky se rozpínající šlechtou zápas o svá práva. Ve znamení tohoto boje, jenž končí až r. 1517 tzv. Svato- václavskou smlouvou, na základě níž sice města povolila šlechtě vařit pivo i míti své řemeslníky u panských sídel, ale šlechta sama se zavazovala městům uznati jejich právo obesílati zemské sněmy a zakupovati libovolně pozemky, stojí zejména muž, z jehož péra pocházejí zprávy v našem textu letopisů po r. 1505. V témž duchu uzavírají se také r. 1509 zprávy Křižovnického rukopisu „Starých letopisů českých“ líčením nepokojů v Praze na Menším Městě proti uherským průvodcům Vladislavovým. Rukopis jest pře- rušen uprostřed slov o trestání vinníků nepokojů. Pisatel Křižovnického rukopisu měl snad v úmyslu po- kračovat v líčení. Vyhradil si pro ně asi třicet následujících stránek, nedostal se však již k uskutečnění svého záměru a tak opsal jen texty různých listin, smluv a dohod, ze- jména mezi oběma právě u nás tehdy navzájem tolik zá- pasícími stranami — českou šlechtou a královskými městy. Konec rukopisu dochován není, neboť neznámý počet po- sledních jeho listů jest ztracen. Končí uprostřed věty z od- povědi měst králi Vladislavovi na žaloby šlechty proti jejich počínání. Cítíme, jak se pisatel snaží povznésti nad spory, které rozleptávaly klid, potřebný k rozkvětu Českého království, ale jak se mu to nedaří. Byl příliš asi spjat s městskými zájmy, nežli aby je nemusel hájit s vervou osobně zúčastněného, stranicky zaujatého, stavovsky expo- novaného činitele měst. Nedivme se potom, že nebyl dalek názoru, vyjádřeného proslulými slovy slavného tehdy čes- kého právníka Viktorina Kornela ze Všehrd na adresu šlechty, že „když obecné dobré pro svůj prospěch kazí a zle stojí a zemská práva jinačí, všem vůbec a každému zvlášť zle se musí díti... Bylo zde hned na počátku řečeno, že „Staré letopisy české nejsou dílem jediného autora, nýbrž několika. Jeden pisatel na- vazoval v nich vždy na kronikářskou práci svého před- chůdce; přijal zhruba to, co u něho našel vypsáno, při- 14

Strana 15
způsobuje to ovšem leckdy změněným poměrům své doby nebo svému politickému zaměření, a pokračoval v díle; rovněž tak si počínal i pracovník následující. Byli to vedle lidí významných namnoze i lidé prostí, bez literární cti- žádosti, proto ani neuvádějí svých jmen; a nejmenují se i z jiného důvodu — aby ušli nepřízni lidské. Jeden z nich to výslovně podotkl, píše: „Neboť pohříchu mnozí ukrut- níci a tyranové, zvláště stavu povýšeného, povstali jsou, jimž jest těžko trpěti, což se o nich nebo o jich předcích co pravého praví, a mají ty v nenávisti a v nechuti, kdož ty věci skládají“. Proto právě jména původců „Starých letopisů českých“ jsou většinou neznámá. Literární historie se u nich spokojuje pouhým konstatováním, že náleželi převážně k stavu městskému, což platí hlavně pro období od Lipan do po- čátku 16. století, kdy mezi nimi byli vesměs buď přímo měšťané nebo městští písaři nebo aspoň městští kazatelé. Proto také autoři letopisů nebyli vždy dosti objektivními pozoro- vateli, zapisovateli, upravovateli a komentátory zachycovaných udá- lostí, nýbrž spíše měšťanskými jejich hodnotiteli. Své stanovisko k jednotlivým událostem označují i na okraji své práce (např. při volbě Vladislavově poznamenávají, že bylo za- pomenuto na privilegia Karla IV.7); některé z těchto marginálií pocházejí od čtenářů, jako při zmínce o Žižkovi je poznámka mladší rukou: „Žižka, metla boží na jed- nušku“ (tj. na katolíky). Ovšem právě tato anonymita nejednou láká historika, aby se aspoň pokoušel nadzvednouti roušku nad tajemstvím vůbec některého z pisatelů letopisů. A tak se vskutku pilné i dů- myslné práci jednotlivých našich badatelů — ve starší době zejména Fr. Palackému, v novější době např. J. V. Šimá- kovi, R. Urbánkovi, J. Čelakovskému, F. M. Bartošovi — podařilo časem zjistiti jména aspoň některých z původců „Starých letopisů českých“8. Objevuje se mezi nimi např. známý hejtman táborský, pozdější přeběhlík k reakci a měšťan pražský Matěj Louda z Chlumčan († 1460); měst- ský písař královéhradecký Jan Krušinka († 1438); pražští písaři novoměstští Vavřinec z Březové († asi okolo 1437), 15

Strana 16
Prokop († někdy po 1482) a Matouš z Chrudimě († asi 1521); sluha pánů novoměstských Jan řečený Trubač († někdy po r. 1528); a konečně i Rokycanův nástupce v úřadě administrátora husitské konsistoře Václav Koranda mladší († 1519). A právě k němu a do jeho blízkého okruhu ukazuje svými obsahovými úpravami značný díl Křižov- nického rukopisu „Starých letopisů českých“, obzvláště v části od r. 1448, označené onou poznámkou o „jiném kronikáři“. Na mistra Václava Korandu mladšího v souvislosti se Starými letopisy upozornil již před třiceti lety, v roce 1928, a znovu též r. 1937 znalec husitského písemnictví F. M. Bartoš.“ Poukázav na to, že autora kronikářského zpracování časů krále Jiřího z Poděbrad, pravděpodobně blíže nám ne- známého válečníka původem snad z jižních Čech, opravo- val a tlumil v obdivných projevech pro „husitského krále“ kterýsi „muž zvlášť zasvěcený“, ztotožnil jej s mistrem Vác- lavem Korandou mladším1o. My dnes Korandovu značnou spoluúčast na úpravě letopisů při vydávání Křižovnického rukopisu, a to pro velkou jeho část, zachycující léta 1448 až 1509, tj. správcovství i kralování Jiřího z Poděbrad a nej- větší díl vlády krále Vladislava Jagellonského, můžeme jen potvrditi, a to ověřením si důkazů, uváděných F. M. Barto- šem již dříve na potvrzení Korandových zásahů do textu. Odpovídala by mu i sama doba vzniku hlavních úprav v rukopisu, z něhož např. odstavec, zmiňující se o synech krále Jiřího, byl psán — jak již dovodil Bartoš — nepochybně mezi lety 1492 až 1500.11 Podle našeho soudu nejlépe by bylo hlavní upravovatelské práce Korandovy na obsahu letopisů položiti právě někdy k roku 1493, kdy sám o spiso- vání jakéhosi podobného díla mluví v polemickém psaní panu Janu Zajícovi.12 Hovoříme-li pak o Korandově účasti při úpravě pod- statné části zpráv v podobě známé z Křižovnického ruko- pisu „Starých letopisů“, nutno ihned připojiti, že Koranda sice mohl, avšak nijak ani nemusil býti vždy vlastním upra- vovatelem všech zpráv, zachycovaných v rukopise. Měl asi 16

Strana 17
v nejbližším svém okolí spolupracovníka nebo spolupracov- níky, kteří někdy sice zaznamenávali zprávy snad i podle jeho přímého diktátu, častěji však je spíše mohli zpracová- vati jen podle osobních jeho přání a pokynů, čehož výrazem může býti právě dnešní nám známá recense letopisů v Kři- žovnickém rukopisu. Byl to také již F. M. Bartoš, který — uvažuje nad skupinou rukopisů, k níž vzhledem k obsahu zpráv zařadil i Křižovnický rukopis — první vyslovil, možno-li mu v tomto smyslu tak rozumět, jako domněnku názor o dalším husitském duchovním, na jehož vrub vedle Korandy nutno připočítati v Křižovnické recensi letopisů vynechání mnohé ryze politické partie.13 Nejsme-li na po- chybách, že mužem vtiskujícím do letopisných zpráv i v podání Křižovnického rukopisu tak ohnivě své městsky stavovské stanovisko zejména po r. 1505, byl nejpravděpo- dobněji novoměstský písař mistr Matouš z Chrudimě, kterého určil jako původce některých kronikářských záznamů v leto- pisech pro období 1478 až 1521 J. V. Šimák14 a který navazoval tu do určité míry přímo na tradici jednoho ze svých předchůdců v úřadě novoměstského písaře mistra Prokopa, autora traktátu o svobodách Nového Města praž- ského, identifikovaného pro letopisy J. Čelakovským15, z něhož máme též v Křižovnickém rukopisu obsáhlý vý- ňatek, pak s výhradou omylnosti v každém podobném soudu dějinném odvažujeme se ukázati v okolí Korandově na postavu mistra Martina z Počátek16 jako na onoho „dal- šího husitského duchovního“, napověděného Bartošem v souvislosti s úpravami zpráv v našem textu „Starých letopisů“. Odkazovala by k němu předně bouřlivost ně- kterých jeho komentářů k zaznamenávaným zprávám z okruhu církevního. Dále až nápadné vyhýbání se upra- vovatele záznamů vysloviti v souvislosti s událostmi okolo sporů mistrů z dolní konsistoře s biskupem Filipem de Nuova Villa jméno mistra Martina, ačkoliv byl v r. 1505 jedním z předních podněcovatelů pražských nepokojů. Konečně rukou kněžskou upravované větší partie v Kři- žovnickém rukopisu starých letopisů lze sledovati hlavně 2 Letopisy 17

Strana 18
jen do r. 1505, pak v nich převáží světské stanovisko měst- ského písaře. To asi proto, že Václav Koranda, jenž při vysokém svém věku byl odkázán v úpravě i výběru zpráv určených do letopisů stále více na spolupracovníka, po od- chodu mistra Martina z týnské fary a po jeho roztržce s universitou se spolehl asi převážně již jen na zprávy i pomoc mistra Matouše. A závěrečný, převážně dokladový materiál v Křižovnickém rukopisu letopisů pak dokazuje, že dílo mohlo býti takto dopisováno za přímé účasti Ko- randovy třeba až do samého konce jeho života, neboť mohlo takto pokračovati i za minimálního duševního jeho vypětí jako starce nad hrobem.17 Proto tedy by mohl — podle našeho mínění — mistr Martin z Počátek jako stou- penec stejných názorů s Korandou až do r. 1505 a jako týnský farář i mistr university, jistě v té době též i blízký Korandův spolupracovník, až do r. 1505 dobře spoluupra- vovat, ne-li téměř samostatně zpracovávat text jeho zpráv, dochovaných ve znění dnes nám známém Křižovnického rukopisu letopisů, a to spíše nežli kterýkoliv jiný z lidí oné doby. Další zkoumání dá snad naší domněnce za pravdu. A zbývá nyní ještě tento náš úvod uzavříti několika zá- věrečnými soudy. Hodnota „Starých letopisů českých“ jest veliká. Čerpali z nich pro svou práci zejména historikové, kteří pořídili pro svou potřebu několikeré jejich vydání.18 Ale stejně význačnou cenu mají i pro jazykozpytce, kteří v nich oceňují především lidovost jejich textů, neboť jako autoři letopisů nebyli dějepisci ani ve smyslu své doby, která přece už znala dějepisce antické i renesanční, tak nepsali také pro paměť budoucím ve smyslu spisovatelského umění. Avšak právě v tom vzrůstá jejich cena pro historika jazyka, který vidí před sebou v letopisech svérázný text psaný jazykem hovorovým, a proto velmi zajímavý hlavně po stránce syntaktické.19 Konečně by bylo závěrem ještě “ možno ptát se na zajímavost „Starých letopisů českých pro širší kruh čtenářů. Není jistě nadsázkou, řekneme-li, 18

Strana 19
že v naší starší literatuře není hned tak zajímavého díla, jako jsou letopisy, a to jak svým vznikem, tak i obsahem. Jest to jedno z mála vskutku kolektivních děl v naší lite- rární minulosti, a pokud jde o obsah, byly tu zachyceny všecky důležité události nejslavnějšího období českých dějin s tak strhující pečetí souvěkého nazírání a vyjadřování, že např. Zikmund Winter i Alois Jirásek mohli některé pří- běhy ze „Starých letopisů českých“ včleniti do svých histo- rických povídek a románů bez podstatných zásahů do jejich děje a většinou i bez úprav slovesných. Proto čtenář — třeba neodborník v historii, začte-li se do dějů letopisů, bude jimi zaujat a bude je čísti se zájmem. Miloslav Kaňák - František Šimek 19

Strana 20

Strana 21
STARÉ LETOPISY ČESKÉ Z RUKOPISU KŘIŽOVNICKÉHO

Strana 22

Strana 23
KRÁL ČESKÝ BYL ZABIT (60a) Mezitiem byl král Jan český také zabit, otec králóv; ten byl slep a kázal se tak slepa v boj vésti. Item knieže lutrinské, hrabie z Blasu, a mnoho jiných pánóv a urozených lidí. A když ten boj minu a král englický viděl, že jeho nepřietelé jsú všickni pryč, a když uzře krále českého mrtva na poli, leče se i vece velmi žalostivě: „Králi českému slušela by dobře jiná postele, než ji zde máš na zemi!“ A zdviže jej ihned zhóru a posla jej do Lucimburga a káza jej krásně pochovati. A také mu žel bylo Němcóv, jako tu byli zbiti; i vece k nim: „Také vy, Němci, i co ste sami nad sebú učinili, že jste vy s králem franským na 10 smrt šli, ješto na vás nikdy laskav nebyl ani vám kdy věren byl a vám k tomu ještě malý základ dával? Byšte vy se mnú byli, já bych vám lepší a větší žold dal!“ Potom jel král englický domóv s velikú radostí. BOJOVÉ TĚCH DVŮ KRÁLÓV, FRANSKÉHO A ENGLICKÉHO 15 Kterak mnoho bojóv prvé až do séž doby se děje i stalo se mezi těma dvěma králoma, franským a englickým, o tu zemi Vastamon a o Flandry a o některá města, ješto viece než čtyři sta let to trválo, a proto viece lidí zbito, než od Štraspurka až do Ko- lína muož ve všech městech lidí býti! Avšak já chci pověděti najvětčí kus té svády, jakož se dřieve řečená krále o to vadila před těmi časy, když se čtlo od Božieho narození M'CCC XIIte let. Byl jeden král u Frankríchu, řečený Filip Krásný. Ten měl bratra, jemu řiekali Karel, a tři syny a jednu dceru. Ta byla dána králi 25 20 23

Strana 24
35 40 45 50 55 angličskému za manželku, i měl s ní Angličský syna, řeče- ného Edvart. Potom jela ta dcera do Frankríchu k svému otci a žalo- vala jemu, kterak její muž, král angličský, vede s ní kacieř- 30 stvie. I pomóže jí otec jejie, že svého muže jala a držala ho u vězení; a v tom vězenie umořen. A po jeho smrti dřieve řečený syn králem byl. Mezitiem neměla na tom dosti, že svého muže u vězenie umořila, i spravi a obžalova svých tří bratruov ženy a řkúc, že sú ony se třmi rytieři své manželstvo zrušily a cizoložstvie vedly; ty tři paní a ti tří rytieři byli jati a zahubeni. V ty časy umřel Krásný Filip z Frankríchu a byli jeho tří synové jeden po druhém vždy králové v Frankríchu; a všickni zemřeli, nemajíc dětí. Pak po jich smrti uvázal se Filip Valešin v královstvie, dřieve řečeného Krásného Filipa syn bratra. I zdálo se Edvartovi, králi angličskému, by to královstvie Vastamonské na jeho máteř spravedlivě spadlo a naň, a řka: „Já sem bližší erbovník po mateři své nežli Filip z Valašen.“ Neb jeho mátě byla poslednieho krále franského vlastnie sestra. A ten jistý Filip z Valašen byl poslednieho krále, jeho bratra otce, syn; to jsú strýčení bratří. A když to královstvie Franské jest svobodné a nenie manstvie, i chtěl Edvardus s svú mateří býti erbovníkem a pravě, že naň spravedlivě připadllo a na jeho máteř královstvie Franské. A skrze to chtěl králem býti u Frank- ríchu. Pak mínil Filip z Valašen, kterakžkoli jest strýčený bratr a že jest jeho otec králem nebyl, avšak, když jsú zemřeli všickni bez dětí, a kterakž jest kolivěk dále jedním kolenem než Edvart, však on po erbu a po otci spravedliv jest k tomu království. A také se nikdy nestávalo, by po ženě byl kto králem u Frankríchu, než po otci. A proto se krykovali ta dva krále, Filip a Edvart, o to královstvie Franské, chtě z nich každý býti králem u Frank- ríchu, a bili se o to, jakož dřieve povědieno. A psal se ten jistý Edvart mnoho let králem angličským a franským. Item, když až do té chvíle skrze to se stalo mnoho bojóv a válek mezi králem franským a engla(n)tským, toho já 60 24

Strana 25
nechám a opustím a navrátím se na našeho krále Karla, jakož byl volen římským králem. Potom, když srozuoměl tomu král Karel, že jest Ludvík 65 umřel, ihned počne jezditi sem i tam po městech a prose jich, aby ho měli za římského krále. A přijede ihned do Štraspurku po Božiem narozenie (25. prosince) M'CCC XLVIII°. léta a byl krásně přijat, jako na krále slušie. Potom jel do Basilé a po říských městech, i přijede zase do Mohuče. I bylo jemu tajně povědieno, že kniežata chtie voliti krále Edvarta, krále angličského, římským králem. Neb královo volenie dřieve nebylo pravé, když jsú jej volili, dokudž ještě ciesař Ludvík živ byl; tak korfeštové mluvili mezi sebú. A mezitiem volili toho krále angličského Ed- varta římským králem; i psali jemu a poslali k němu své posly a řkúce: „Tě jsme zvolili.“ I odepsa jim a vzkázal zase král Edvart a řka: „Nechci se v říši uvázati, mám dosti činiti s královstvím Franským.“ A děkoval jim velmi z té přízně a lásky, jakož sú ji k němu měli. I obe slachu kor- feštové markrabí míšeňského, ciesaře Ludvíka dce(ry) muže, i volichu jej proti Karlovi. I vza markrabie od Karla deset tisíc hřiven střiebra a vzda své volenie. Potom sjeli se čtyřie korfeštové do Frankfurta. Pak po 85 mnohých věcech volichu Guntera římským králem, mark- rabí z Šva(r)cpurka, jenž v ty časy byl najstatečnější a naj- válečnější ve všech zemiech. Po tom volenie ten jistý Gunterus ležel před Frankfurtem šest nedělí s velikú mocí, jako volený král má učiniti. Tu přijechu jej ti jistí z Fran(k)furtu a jiná říská města tudy okolo jako krále římského po Božím narození M'CCC XLVII°. léta. A když to král Karel zvěděl, poče psáti pánóm a městóm, aby jemu ku pomoci přijeli proti tomu Gunterovi, a poje kniežete jednoho dceru za manželku, a kterakžkoli ona té nevěsty mátě byla jemu blízká sestra, a proto, aby jemu to k místu bylo pomocno; avšak přesto byl mu ještě ten jistý Gunter silen. Pak po třech měsíciech jel král Gunter do Frantfurtu (!), a poče nemáhati; i vece jemu jeden 70 75 80 90 95 25

Strana 26
105 110 100 múdrý lékař, že by jemu chtěl jeden trank dáti, že by se zhojil. A když ten lékař ten trank udělal a před krále Guntera přijíde, vece král Gunter: „Mistře, dobrý-li jest tvój trank?“ Vece: „Dobrý“. A král vece jemu: „Pí jej napřed a jáť jej chci po tobě píti.“ Lékař jej pil napřed a král Gunter pil jej po něm, a ihned lékař zbledě a umře třetí den; a král oteče a byl velmi nemocen. A když král Gunter na smrti ležel, ihned jedna to markrabie bram- burský, že Karel da Gunterovi dvamezcietma tisícóv hři- ven střiebra a dvě městě v Durynciech, že jemu své volenie vzda a odřekl se jeho. To sotně zjednachu, kterakžkolivěk byl smrtedlně nemocen. Potom po jednom měsíeci umře ten jistý Gunter i byl v [Frantfurtě (!) pochován. A byl Karel proti němu, a kterakžkoli jeho nepřítel byl, však jest činil, jako by jemu jeho velmi žel bylo. 115 OVELIKÉM MORU A SPÁLENÍ ŽIDÓV MNOŽSTVIE 120 130 (V ty časy, jako čtli po Božiem narození M'CCC XLVIII°., byl mor ve všem světě velmi veliký, jako kdy byl předtiem neb potom do sie doby byl. Ten mor šel s jednoho světa konce až na onu stranu moře na druhý konec světa i na šíř stranú moře v křesťanstvě i všudy v pohanech, však v němečských zemiech byl naj- menší; však pro to umřelo v Štraspurce šestnácte tisícóv lidí. A proto byli židé spáleni po všem světě. Potom pak byli nastali mrskáči a tak se byli rozmohli, že papež a ten 125 jistý král Karel sotně je toho odvedli. A když král tak své nepřátely byl přemohl, jeda vždy z jednoho města do druhého, a byl přijat jako král. A byl se tak velmi ztrávil pro t(u) říši, že v mnohých městech hospodáři nechtěli jemu viece věřiti, leč by jim dobré základy zastavil aneb rukojmě. Potom jel do své ze- mě, do Čech, i vzal zemskú berni a vyplati od pánuov města a jiná zbožie, jakož jeho otec byl rozzastavoval, a řka: „Vy ste dávno vydřeli svú jistinu; protožť vám 26

Strana 27
nechci uplně všeho dáti.“ A tak se s ním smluviechu páni po jeho vuoli. Potom pak jel do měst na Rýn. I bylo tak nového cla zamyšleno mnoho, že těm okolniem kupcóm, jako kupčili, stýskalo se, že pro to clo svého kupečstvie nevedli; i stesklo se těm z Štraspurka, nebo někteří jich měšťané měli kupeč- stvie, ješto jim šlo po Rýně, pro ta jistá cla. I zabiechu Kolín i zamčechu řetězy Rýn, že ižádný nemohl dolóv ani nahoru po Rýnu. A když ten Rýn byl zamčen puol- druhého léta a páni uzřechu to, že jim ani no vé ani staré clo jde, i smluvichu se s těmi z Štraspurka a nechachu těch nových cel a bráchu stará. A ihned Rýn odevřechu toho měsiece máje po Božiem narození (25. prosince) M°CCC'LXXI°. léta. I jelo toho měsiece máje mnoho set lodí doluov s vínem a s jinými věcmi po Rýnu. Potom jel král Karel skrze Lamparty do Říma, i byl ciesařem po Božiem narození M'CCCXLVII°. léta. A když přijel do Pizy, i byl svár mezi nimi, že ciesař s Čechy a s Němci, kteříž s ním byli, sotně se obránil těm z Pizy, že jsú ho nezabili, a ciesařová se pannami utekla, a diel nahých v svých košilkách, ven. Nebo ten pokřik jako na ciesaře učinili byli v noci. A týž opět rumor neb pokřik byl se stal opět na ciesaře v Horzhnymě od toho města lidu, že ciesař sotně utekl ven z města. I biechu ti všickni stínáni, ktož ten povyk učinili. A potom, jakž jest ciesařem byl, do Meče přijede; i byli tu na vánoce. I přijedechu k němu všecka kniežata říská a z nich každý slúžil ciesaři k stolu na ořích v svém úřadu, jakož jest měl od řieše. A každý korfešt jel na oři až před stuol, a když doluov sedl, ihned dal oř hercu(m), jakož před stolem byl(i). A jiné mnohé cti a slávy tu se stalo ciesaři ke cti a k chvále, ješto by o tom bylo mnoho praviti. Neb jest byl tak slavný a veliký oběd a dvuor, ješto jeho tak nikdiež nenajdeš psáno velebně o nižádném ciesaři, by taký kdy byl. Před těmi časy (1353) jel ciesař do mnohých měst. I přijede také do Mulheinu a ohléda biskupa Pertolda, 170 140 145 150 155 160 165 135 27

Strana 28
175 180 185 190 195 200 jako tu nemocen ležel. I přijede náhodú do Hazelov a ote- vře svatého Florence hrob a škříni kázal vylámati, že viece než tři sta let to střiebro nikdy nebylo odvieráno; i naleze tu svatého Florence život a kosti. I vzal částku té svátosti neb jeden díl. I vecechu ti kanovníci z Halzov (!) k ciesaři: „Milostivý pane, daj nám toho svědečstvie, že Tvá Milost svatého Florence hlavu i život celo všecko bylo, to s'nalezl. Neb ti kanovníci od Svatého Petra (v Štraspurce) pravie a mají za to, že větčí diel svatého Florence mají, neb jest u nich byl pohřben.“ I jede ciesař s biskupem mohuckým a s mnoho jinými biskupy a pány, jako v ty časy byli tu v úřadu (neb nižádného publika neb obecnieho piesaře tu nebylo), i uděla piesařóv několiko obecných a káza jim svědečstvie dáti těm kanovníkóm z Hazelov, kterak on nalezl svatého Florence tělo tu celé. Potom jede do Andelo do toho kláštera a ohléda Laza- rovu svátost, jako jej Pán Buoh z mrtvých vzkřiesil, neb on tu v Andelo leží. Potom přijede do Ersheimu; i káza otevřieti škříni svatého Urbana, ješto jest dřieve nikdy ne- otvierána. Odtad jel do Aspurka a otevře hrob svaté Otilie; i vza kus jejie pravé ruky. A tak jel sem i tam všudy po klášteřiech, kdež jest kterú svátost věděl, a vždy každé svátosti vzal kus nebo jeden úd; a přinesl to vše s sebú do Čech a choval je u veliké cti. A zvláště byl laskav na svátost svatého Florence, a proto učinil v Praze vyzdvižený oltář od zlata; a svrchu na oltáři psáno stojí: „Teď leží svátost svatého Florence, biskupa z Štraspurka." Ten ciesař byl laskav na kněží, a zvláště na učené lidi, a proto učinil veliké studium v Praze a dal jim veliké svo- bodenstvie; a podnes slove Colegium Karoli. Také on ustavil mnoho klášteróv v Praze a udělal jedno zvláštnie ka- novničstvie U Všech svatých nad Prahú; tu ižádného nepřij- mú (kanovníkem), leč jest veliký doktor nebo mistr. Také byl on dobře učený ve mnohých kunštiech a uměl dobře nigromancí (tak jsú obecně lidé pravili druzí) a uměl pět řečí. Mezi těmi byl naj laskavějí na německý jazyk a roz- plodil je(j) v své zemi velmi; neb u Praze a v jiných měs- 205 28

Strana 29
tech v České zemi každý své děti učil německy, ješto dřieve před toho ciesaře časy nebylo v Čechách jiné řeči než česká a latinská, ale Němce nižádného nebylo v Čechách usedlého. no (T)o léto, když se psalo od Božieho narození M'CCC“ XL' let, den svatého Jiřie (23. dubna) přijede ten ciesař do Štraspurka. A přijechu jej krásně; a stála všecka řemesla, co jich bylo v Štraspurce, v uodění a každý připravil se což mohl najkráše v Klášterské ulici, jakož jí jel ciesař, jemu 215 ke cti. A potom jel do Aviňona ku papeži, řečenému Urban Pátý, a zjednal s ním, což jest chtěl. I poče ciesaři papež žalovati, že prvé, než jest papežem byl, jednu chvíli jel ku pánu do Mediolána a přinesl byl listy od papeže k němu. Ti listové se jemu neslíbili, a proto musil ten Urban ty listy sniesti; a jiné mnohé hanby, nechuti, protivenstvie jemu učinil. A proto on prosil (ciesaře), aby toho on vždy po- mstil; a tak slíbi ciesař papeži toho vždy pomstiti. A jede zase do němečských zemí i přijede zase do Štras- 225 purka den svatého Petra a Pavla (29. června); a jede do- luov (p)o Rýnu do Selse a leže tu velmi tíše. Ihned potom den svatého Oldřicha (4. července) toho dřieve psaného léta v ty časy, dokudž tu ciesař ležal, přijíde veliký lid do Elzas, tak řečení Englišové aneb Gselšaft. Mezi tiem lidem bylo třinádct tisíc koní a pěšiech veliká věc. A v noci ten Gselšaft přitěže blíž k městu Štraspurku na to miesto před Bielú věží u Svaté Aurelie v Bahně a spálichu mnoho do- muov v Kumnim a Ogechoffen. Pak ráno zítra před měs- tem podlé šibenice stáli hotovi k boji, zdali by z města vy- jeli nebo vyšli, chtiec se s nimi bíti. A zatiem vesnice okol- nie všecky běžely k městóm a na tvrze, ješto jim najblíže příležely. Pak měštané z Štraspur ku táhli v odění před ten klášter, jeden jich diel na koniech a druhý pěší; každý se připravil, jak kto mohl, najlépe. Pak mocnější z Štraspurka chtěli k nim, k tomu k Gselšaftu, a chtiec se s ním bíti. To odradili jim konšelé a jiná města; neb toho Gselšaftu mnoho bylo. Potom se položi ten jistý Gselšaft do vsí tudy okolo Štraspurka a po biskupstvie všudy, a což tu nalezli, to bylo 220 230 235 10 240 210 29

Strana 30
11 245 ztraceno. Ale než jsú do země přitáhli, až sú byli vystřeženi, a lidé prvé utekli s tiem, což jsú měli, do měst. Avšak druzí chlapi měli za to, že by ten Gselšaft ani žádný nesměl do země přijeti, a proto mnoho chlapuov nechtěli se rozkryti, i vzeli velikú škodu skrze to; a bylo jich mnoho zjímáno i činili jsú jim veliké múky, mučiece je pro zbožie. Bohaté šacovali o zlato a o hynšty a o sukno, neb jich všickni skut- kové a myšlení byli po zbožie; a chudí, kteříž nemohli zlatých dáti, ty šacovali o podkovy a podkovné hřebíky a o střevíce. Ale ti z Štraspurka nedali jim nižádné věci 255 vzieti z města neb nésti, več sú se byli ti chudí šacovali. A což panen nebo paní — starých neb mladých — oni do- sáhli, s těmi jednali nepodobné a neobyčejné smilstvo, že by bylo o tom mrzko a ohavno praviti. Avšak sú málo vsí spálili, leč sú se které samy zapálily od ohně nebo od světla, ješto jeho nechali v domiech ubezpečivše se. Avšak oni vždy pravili řkúce: „Chcem tuto zemi vždy spáliti!“, leč by jim dali za to mnoho zlata a střiebra; tak hrozili. I řekli ti z Štraspurka: „By za to dáno bylo které zbožie, vrátili by se potom zase, chtiec větčiemu zbožie“, a tak nedali jim ti z Štraspurka nižádného zbožie dáti. Také nesměl nižádný po té zemi okolo Štraspurka nikam jeti bez jich glejtu a bez jich znamenie; avšak kohož sú ubezpečili a dali glejt, drželi jej dobře. A kterak sú jim toho lidé nevěřili, však sú své glejty dobře drželi; neb jsú je lidé měli za zlé lidi, za násil- níky a za mordéře, a jakož sú i byli, neb sú oni zmordovali všecky své vězně, kteříž jim nemohli šacuňku dáti. Však jim ušlo mnoho vězňóv, jako se jim v noci pryč rozkradli. (J)ich oděv byl dlúhý a bohatý; a měli dobré oděnie a penkvanty. A ti z Štraspurka vzeli s těch lidí jistých, jako 275 v tom Gselšaftu byli, obyčej a tak se přichytili toho a dělali sobě také dlúhé rúcho a penkvanty a dlúhé špice; neb toho obyčeje dřieve v Štraspurku nebylo, a chudí mezi tiem Gselšaftem bosi a nazi chodili, t. bez oděnie. A což jsú mladých robencuov popadli, ty jsú s sebú pryč vedli a zdě- 280 lali z nich své služebníky a (rynéře). Ten jistý lid šturmo- vali mnohokrát k městečkuom a k tvrzém, avšak sú nic ne- 250 260 265 270 30

Strana 31
dobyli, k kterémuž jsú šturmovali, neb neměli sú příprav a té zbroje, kteráž sluší k šturmóm, než tak váleli se a ško- diec a hubiec, kdež sú se zavalili a obrátili, šacujíc lidi. I jeli se praviti chlapi a jiných mnoho lidí a řkúce, že se to děje ciesařským kázaním; neb on v ty časy ležel v tom městě Solse, jakož dřieve praveno. V ty časy vzkáza ciesař těm z Štraspurka, aby své pomocníky a přátely obeslali, že jest již ciesař také obeslal všecka kniežata a pány a říská města, neb chce ten zlý lid vyhnati. A tak, sebrav ciesař od kniežat a od pánóv a od říských měst veliký a bezčíslný lid, i jede s ním pryč z Solse podlé Rýna nahoru do Štras- purka. Tu ti táhli z Štraspurka i jich biskup na pole proti ciesaři s svými lidmi a biskup s měšťany rozbiechu (tu) své stany. A ležéchu tu před městem podlé Svatého Arbo- gasta Erbecbelheim na tom poli a v těch vesnicéch tudy okolo. V tom vojště sta se, že jeden z Štraspurka vstrči se s jed- niem ciesařovým služebníkem. A skrze to byl rozbroj neb zbúřenie u vojště. A proto se ciesař rozhněva, i chtieše na ty z Štraspurka připadnúti a je všecky zbíti. I pade ten biskup z Štraspurka a jiní biskupové podlé něho a kniežat jiných mnoho a pánuov ciesaři k nohám; tak sotnú núzí přeprosili ciesaře, že to mimo se pusti. V ty časy, jakož ciesař a ti z Štraspurka ležel polem, i ležal Gselšaft okolo Beneseltu a tady okolo. A když se jim ukrádali pěší pryč z jich Gselšaftu, pomalu až se jim i rozkradli, bojiece se ciesaře, a když ciesař s kniežaty a pány a městy osm dní tu s pokojem ležal, i vecechu města k ciesaři: „Co se zde meš- káme? Proč nechvátáme a nejedeme po tom Gselšaftu a 310 neztepem jich, doniž se nám nerozkryjí a neutekú nám pryč? (T)ehdy vece k nim ciesař: „Má k nám přijeti mnohé knieže a mnohý pán, a těch já očakávám, abych(me) tiem bezpečnějí mohli se s nimi bíti a bez škody nad nimi svítě- ziti.“ A kdyžto znamena ciesař, že skrze to prodlévanie, jak on tu ležal, očekávaje kniežat a pánuov, obecně se lidem stýště, ihned se s svým lidem zdviže z Štraspurku i táhne 285 290 295 300 305 315 12 31

Strana 32
13 velmi chutně a velmi kvapně po tom Gselšaftu až do Kol- 320 maru. I utekl ten Gselšaft s svým hajtmanem ercipřeštem pryč; a tak chutně jel, že byl nocí a dnem dále než ciesař s městy v několiko dnech. Neb jest ciesař měl lid veliký, a proto chutně nemohl za nimi táhnúti; a také nechtěl lidu roztrhnúti, aby mu se škoda na něm nestala. Pak ten jistý 325 hajtman ercipřešt pravil, že jest do těch zemí táhl ciesařo- vým kázaním, a že jest již zrazen a zklamán; avšak (je lež) na ciesaře pravil, neb jest nebyl tiem ničehéhož vinen. Potom jel ciesař s Štraspurskými, pány, rytieři, kniežaty, městy zase domuov, (každý) do svého kraje, neb se ten jistý Gselšaft rozkradl a rozprchl ruozno, že ho nev(ě)děli kde vojensky hledati. A když zase [ táhl, stala se větčí škoda od ciesařova lidu a od těch měst a lidu, ješto ciesařovi chtěli pomoci, v těch krajinách, kudy táhli, nežli od Gselšaftu. A tak ten Gselšaft pryč ujede, ješto i čtyři neděle panoval v Elsasích. A byla ta země tak zkažena na obilí a na rozlič- ném ovotci, že to nepodobno k pravdě; neb ta jiezda toho Gselšaftu, t. tovarystvie, a ciesařovo vracenie, jako zase táhl, tak velmi picovali a hubili. A to trválo dlúhú chvíli, že jeden věrtel žita IIII zlaté platil. Potom druhé léto bylo se tak zle urodilo, že to léto tak trválo jest pořád, že čtvrtně žita platila osm kop a v čas deset kop grošóv; a ta miera německy slove crnen a přišlo potom XII kop g. A k tomu byli velicí morové a také, že po otjezdu toho bratrstva přišlo mnohé neštěstie do Elzas a do těch zemí okolo skrze hlad 345 a mor a rozličné věci. Ale po druhém Gselšaftu, jakož byl opět po desieti letech do Elzas přitáhl, a bylo lidí viece než dříve (v tom Kzelšaftu a leželi déle než dřevní Kzelšaft) v těch krajinách, a kterak jsú koliv tu velikú škodu učinili, však jsú šťastní lidé byli, že po nich tak dobrá léta byla 350 mnoho let, až bylo tak lacino víno, chléb a všeco jiné, že se již mnohým těhařóm stýskalo, že jest tak lacino přieliš velmi bylo. (L)éto, jako čtli od Božieho narozenie M°CCCLX° let, zpomenul ciesař na tu žalobu, jakož mu byl Urban papež 355 žaloval na toho pána mediolánského, jakož jest o tom dřieve 330 335 340 32

Strana 33
praveno, a také chtěl rád Lambardy přitisknúti a pod říši připraviti, neb k říši příslušie, a proto táhl ciesař s velikým lidem z Čech. A k tomu dali jemu ti z Štraspurka a jiná města říská a svobodná lidí mnoho a kopí. S těmi se všemi táhl ciesař do Lambardí najprv na ty pány mediolánské a řka, že ta země sluší k říši, jakož i jest, a že ciesaři ve mnoho letech žádné dani nedali ani kterého úžitka, a proto on chtěl ty pány z Mediolánu ssaditi a v zemi se uvázati a jiného úředníka tam posaditi, ješto by mu počty na všaké léto činil a to učinil, což by rozkázal, a póžitky z Lambard 365 a z jiných měst všecky chce bráti sám. Mezitiem páni mediolánští opatřili své tvrze a města i vecechu a řkúce: „Ciesaři netřeba platiti; že my jemu zemi Lambardskú chcme dáti, ať se tomu nenaděje, (by) měl s námi, dokud jest živ, váleti. Avšak se k tomu rádi znáti chcme, že jsme úředníci řieše v Lambardí. A jestliže ciesař chce od nás službu mieti, chcme jemu dáti rytieřuov a panoší mnoho, ješto jemu budú slúžiti naším kázaním; pakli chce na nás zbožie mieti, pokojně chcme jemu rádi dáti střiebro a zlato, ale země pro nižádnú věc jemu ne- 375 dáme.“ Ale ciesař umyslil vždy zemi mieti. A tak ležal v zemi Lambardské od velikonoci (5. dubna) až do svatého Mi- chala (29. září); a činili mnoho šturmóv k tvrzém a k měs- tóm, avšak nic nedobyli. Mezitiem byl veliký mor v ciesař- ském vojště. I vzal veliké zbožie od těch z Mediolánu i od těch z Berúna i od těch lambardských pánóv a měst, a s tím táhl zase domuov. A kdyžto Urban papež zvěděl, že ciesař dal se umluviti pro zbožie a že těch pánuov nevyhnal, i byl papež hněviv a mienil, že to chce zjednati s korfešty, (že) ciesař zbaven bude řieše a ssazen, tak, jakož se předku jeho Ludvíkovi stalo. A když papež o tom myslil a jednal uklá- daje, kterak by ciesaři nechut a žalost učinil, i roznemóže se papež i umře; a tak byl ciesař prázden toho papeže. Ten jistý ciesař stál velmi po zbožie, po lidech i po peněziech, 390 po svátostech, po drahém kamení; a cožkoli zbožie dobyl aneb se jemu dostalo, to on vše naložil na královstvie České, a nic na říši. 360 370 380 385 14 3 Letopisy 33

Strana 34
15 395 On také byl velmi pokojný, a což mohl dobrotú přemoci, toho jest hleděl viece než válkami. Proto mu šlo snadně všecko v ruku, veliké zbožie i lidé; ješto jeho předci těžce (musili) válkami a vojnami a bitím dobývati, to on lehce múdrostí a dobrotú vše přemohl. A kterakkoli byl chudý, když jest najprvé o ciesařstvie stál, avšak jest potom byl tak velmi bohat, ješto před ním ve mnoho stech letech tak bohatého ciesaře nebylo. 400 MNOZÍ RADILI CIESAŘI KARLOVI, ABY DOBYL JERUZALEMA (P)otom mluvili některá kniežata a páni s ciesařem, aby učinil jiezdu přes moře a dobyl Božieho hrobu a té Svaté země, a řkúc: „Muožeš to dobře učiniti, neb máš bohatstvie 405 veliké a přátel mnoho, jako jest kdy který ciesař měl.“ I odpověděl jim ciesař a řka: „Já to znám, že s boží po- mocí mohl bych dobře velikú jiezdu učiniti a té Svaté země dobyti, ale skrze to zahynul by rytieř (mnohý) a panoš(e) na moři a v pohanech, ješto doma ženu a dietky má, ješto by dietky vosiřely a žena ovdověla. A také by nemohla bez veliké škody chudých lidí býti; neb sú králové a ciesaři té Svaté země přede mnú často dobývali, a vždy se skrze to křesťanóm většie škoda stala nežli zisk. Neb kdy ta Svatá země od křesťanóv byla dobyta s velikým úsilím a prací a byla dobře osazena křesťanským lidem, a když král nebo ciesař odtad zase jel domuov a mnohý tu dobrý člověk zuo- stal a druhý umřel a zahynul, ihned pohané sberúce se mocně táhli na ně a zbili je a vyhnali ven ty, jimiž Svatá země byla osazena, a vzeli opět tu Svatú zemi v svú moc zase. A protož, ač bychme té země v svú moc zase dobyli s velikým úsilím a prací, však bychme jí dlúho držeti ne- mohli a brániti. Neb, které bych tam zuostavil a jimi tu Svatú zemi osadil, dřieve, než bych jim zase (přes moře) k retuňku přijel, až by ti dobří lidé snad zhynuli a zhubeni byli, a skrze to křesťanstvu veliká by se škoda stala. Protož já chci toho prázden býti.“ 410 415 420 425 34

Strana 35
(T)en jistý ciesař pomáhal svým přátelóm velmi a byl laskav na své děti. A když se zstaral, že již na sobě nemoci čil, zjednal to s korfešty a dal jim za to veliké zbožie, že jeho najstaršieho syna (Václava) volili jednostajně řím- ským králem za jeho zdravie po Božiem narozenie M'CCC LXXVI°. léta. Potom, když otec sedal na súdě neb měl některé pilné věci jednati, kázal tomu jistému synu vždy s sebú sedati a řka k němu: „Milý synu, znamenaj pilně a uč se múdroštěm podlé mne a hleď na mě, kterak já činím, aby takéž ty potom činil. Miluj také své přátely a zbožie, neb zbožie tebe udělalo najvyšším králem v křes- ťanstvě. Budeš-li to činiti, puojde ť vše pod ruku a svítězíš snadně. A což muožeš dobrotú přemoci, zbav se vojen a válek, nebť vojny a války nepřicházejí lehce. A čiň lidem, chudému jako boha- tému, čest a buď ochoten s nimi a nakládaj s nimi milostivě a dobrotivě. Neúfaj v svú moc. A měj papeže, biskupy Němce za přátely; jestliže je zachováš, budeš moci lépe v pokoji přebývati.“ A tak učil ciesař Karel syna svého mnohým dobrým vě- cem, veda jej vždy k múdroštěm. Ale to učenie šlo synu 445 málo k srdci a na pamět; neb jest jeho učenie a rady ne- chtěl poslúchati až do dnešnieho dne a bydlí, jakž mu se zdá, ješto skrze to snad říši ztratí i vše dobré proto, že nečiní po otcově rozkázanie. A takž ho necháme, ať stojí, jakž stojí, do božieho času. Tento ciesař dobrý a veliký pokoj zjednal téměř ve všech zemiech, a zvláště v Čechách. A zjednal, že všech kúpí, což jich šlo z Benátek, těch byl sklad v Praze najprv, a potom tepruv do jiných zemí kúpě vezli; i trválo to ještě mnoho let za krále Vácslava. A tak Praha byla se velmi na lidu roz- mohla, neb kupci téměř ze všech zemí tams kúpí jeli a druzí jinam s kúpěmi, kterýchž tu nakúpili. A když ciesař s svým synem Vácslavem kraloval dobře tři léta — a před svým synem kraloval dobře třidceti let u velikém panstvie v řieši i v Čechách — u Praze nemocen 460 jsa i umřel u vigiljí svatého Ondřeje (29. listopadu) u večer po Božiem narozenie M'CCC'LXXVIII°. léta. A v Praze byl pochován na Hradě v kuoře svatého Víta s pláčem a 430 435 440 450 455 16 17 35

Strana 36
s žalostí obecnie všech lidí, neb jeho všickni pykali a plakali, 465 neb za něho bylo vše dobré a pokoj veliký. A mnoho kláš- teruov v Praze zdělal. A prvé, než umřel, třiatřidceti let byl římským králem a ciesařem čtrmezcietma. A ustavil hrad Karlštejn a na něm krásnú kaplu a drahú udělal a zpuoso- bil, aby tu zemské dcky a práva i klenoty i svátosti chovány byly, neb jest hrad čistý a místem tvrdý. Jiný hrad udělal Karlšpek (!) na pomezí bavorském u městeček hor a Rajch- stajnu, kdežto zlata hledají. Také jest udělal klášter na Novém Městě, Karlov, a jej nadal bohatě. A on jest ohradil a zdělal Nové Město pražské od Vyšehradu až k Poříčí a zdí je otočil a ohradil. A také udělal zed nad Malú Stranú od Strahova kláštera sem doluov po Petřínu až k Malé Straně skrze vinnice chtě, aby i tudy město bylo děláno, by byl živ déle pobyl; a druzí praví — a jest podobnuje (!) —, že by proto tu zed dělal, že jest v ten čas léto bylo obtiežné 480 a drahé, a proto že by to dielo zamyslil, aby chudí lidé tu dělajíce živnosti sobě mohli dobyti. A ostavil po sobě pět synóv: Vácslava, najstaršieho, ješto jest po něm králem byl v Čechách, Jana, ješto Lužickú zemi a Marky držal, Zigmunda, ješto byl králem uherským, 485 a Jošta a Prokopa, ješto jsta držela markrabstvie Moravské. 470 475 O KRÁLI VÁCSLAVOVI, ŘÍMSKÉM A ČESKÉM KRÁLI 18 10 Vácslav, král římský a český, dřieve řečeného Karla syn ciesaře, byl volen římským králem ještě za svého otce zdra- vie, jakož dřieve jest povědieno, ješto čtli od Božieho naro- zenie M'CCC'LXXVI°. léta. Tento král český prvé, než jest jel na korunování na Rýn, sebral v své zemi v Čechách veliké sbožie a penieze a pánóv a rytieřstva veliký zástup a tak u veliké hojnosti jel na Rýn skrze bavorské země a skrze Šváby. A kudyžkoli jel v těch zemiech, všudy na hospodách byla veliká svoboda a ve všem hojnost. A tam na Rýně byl korunován první korunú železnú, jakož jest obyčej a právo. 36

Strana 37
A kterakkoli měl veliké p(e)nieze, když zase jel, ještě se jemu na ztravu nedostalo, takže musil některé pány ve ztravě tam zastaviti. Potom, když se jest zase do Čech vrátil, knieže bavorské, řečené Klem, posadil se proti němu, chtě králem římským býti; a vtrhl byl do Čech přes mezi, a poškodiv, co mohl, vtrhl do Bavor zase. A proto král Vácslav šikoval kněze Zbyňka, arcibiskupa, a kněze Sulka, probošta chotěšov- ského, s drahným vojskem do Bavor. I položili se na hrázi rybníka velikého, jenž slove Lantkrabin. Ti také škodu velikú učinichu v Bavořích a chtiechu ten rybník veliký skopati; i báli sú se, aby mnoho lidí neztopili a nezhubili, ješto pod tiem rybníkem ve vsech obývali. Potom ten jistý Klem, ješto chtěl ciesařem býti, od Medulánského trpěl velikú hanbu světskú, neb přál viece králi Vácslavovi než tomu jistému Klemovi. Mezitiem ten jistý Klem umřel, a tak králi Vácslavovi na říši nižádný potom nepřekážel. On pak král Vácslav, obloživ se v své zemi, v Čechách, 30 nejede do jiných zemí až do své smrti, kterakžkoli Vlachové vždy očekávali, skuoro-li pojede, aby ciesařskú korunu přijal etc. Za toho krále v Čechách najprvé počal válku pan Mark- vart z Žlebuov. Z toho se král Vácslav rozhněvav, kázal 35 Žleby obehnati; i dobychu Žlebuov a pana Markvarta ne- sechu do vězenie a rozbořiechu jemu Žleby a Rohozec a Zbiroh. Potom král kázal rozmetati Kornhauz, neb ten Kornhúský také byl provinil jemu. (P)otom, když čtli léta od narozenie Syna božieho 40 M'CCCXCIII°. (!), páni čeští jali krále Vácslava na den svatého Stanislava (8. května) a po XVti neděléch pusti- chu jeho; to jest bylo jeho prvnie jímanie. A od té doby nesměl sebe nikdy pánóm právě svěřiti. Předtiem čtyři léta židé v Praze, kteříž se křtíti nechtě]li, 45 19 všickni spáleni na veliku noc ten den. Pak léta nahoře psa- ného, to jest M'CCCXCIII°., utopen jest slavný doktor, kněz Johánek, vikář arcibiskupstvie pražského, pod mostem pražským krále Vácslavovým rozkázaním, protože proti 20 25 15 37

Strana 38
50 jeho vuoli stvrdil opata kladrubského. A jest pochován na hradě pražském u Svatého Vácslava, tu, kdež jméno jeho vytesáno na kameni a kříž na témž kameni; na kterýžto kříž i podnes žádný nohama nevstúpí. Téhož léta bylo milostivé léto na Vyšehradě, neb papež 55 Bonifacius popřál k prosbě krále Vácslavově; a počalo se v postě tu neděli po středupostie Letare Iherusalem (16. března) a trválo až do Povýšenie svatého kříže (14. září). O JÍMANIE KRÁLE VÁCSLAVA 20 70 80 Pak léta božieho M'CCC XCIIII°. král Vácslav byl jat 60 před Berúnem puol míle v Králově Dvoře od pánuov svých českých skrze zpuosobenie krále Zigmunda uherského, jeho bratra milého, a Jošta, markrabí moravského. A odtad nesen jest do Prahy na Hrad a v tu věži velikú hranatú nahoře byl vsazen a pod stráží s velikú pilností chován. A odtad po pěti 65 neděléch nesen jest na Krumlov, páně Jindřichuov hrad z Rožmberka, a odtad podán jest dále do Vídně a tu v tvr- dém vězenie chován tak dlúho, až jemu Pán Buch pomohl ujíti z toho vězenie skrze jednoho křižovníka zákona strakoničského, jenž pak potom byl farářem v Manětíně. Král Zigmund byl v ty časy přijel do Čech z Uher a do- býval hradu Skalice blíž od Svatého Prokopa a dobyl i roz- metal. Racek Kobyla byl se na něm zavřel, a když srozuo- měl, že chce k němu šturmovati a že by se neobránil, skradl se v noci doluov s svými se všemi na hrad Rataje, takže na 75 něm nižádného nenalezli, jedinú bábu a svini. Mnozí se na to tieží, proč jest král Vácslav jímán od pánuov. Tak praví, že řieše za něho velmi zle stála, neb přijiežděli k němu mnozí jakožto k řískému králi, žalujíce jemu svých nehod a bezpráví, a on za to málo dbal, a dru- hých i před se nepustil. O to s ním páni často mluvili, aby toho polepšil; on také na to málo dbal. Toho jim líto bylo, i neměli k němu lásky. K tomu také král Zigmund uherský, bratr jeho najmilejší, a jiní vždy se naň přimlúvali a žalo- 38

Strana 39
vali, takž pak jedno s druhým strmácevše, i jímali se s ním. On potom věčně se jim nedověřil a páni jemu. Takž pak 85 král zdělal sobě milostníky z lidí rovných a byl na ně laskav a pomáhal jim dobře, a na pány jest nic netbal. O ZBITIE NĚKTERÝCH PÁNUOV NA KARLŠTAJNĚ (P)otom pak po dvú letú božieho léta M'CCCXCVI°. 90 ten den na letnice (10. června) zbiti sú na Karlštýně tito páni: pan Štěpán Opočenský, Štěpán, řečený Poduška z Martinic, pan Strnad a Markolt, mistr strakoničský. A jsú zbiti od mistra Hanuše, kniežete ratiborského, otce kniežete Mikuláše. A tu svého kniežetstvie poškvrnil, neb od té chvíle nenazývali jeho kniežetem Hanušem, ale mistrem Hanušem, neb jest mistroval nad těmi dobrými lidmi s svú čeledí jako jiný kat. Čechové, nemajíce štěstí k tomu rodu ratibořskému, jeho se potom štítili a varovali, neb syn mistruov Hanušuov Mikuláš také potom vydal čtyři rytieře 100 české jako na masné krámy králi uherskému, jakož svým místem bude o tom povědieno. 95 MISTR JAN HUS POČAL KÁZATI V BETLEMĚ Pak léta od narozenie Syna božieho M'CCCC° mistr 105 Jan Hus, z Husince rodem, počal kázati v Betlemě. A tak obecně pravie, že, dokudž jest kázal na pány, rytieře, pa- noše, na řemeslníky a na měšťany, všickni jeho chválili a byli naň laskavi; ale jakž se na kněžstvo obořil a na papeže i na jiné stavy duchovnie, tak jeho mnozí odpadechu, a pa- pež skrze žaloby kněžské poče jeho pohoniti do Říma a kletbu naň vyda, jakož místem svým bude pokázáno. 110 (Strany 21—40 chybějí, neboť v rukopise bylo vytrženo 10 listů.) 39

Strana 40
Zbyněk Zajíc z Hanžburka, arcibiskup pražský, dobyl 115 jest Mikše Zaule na Čajchanově hrádku, kterýž nynie slove Kostkuov hrádek, a kázal je všecky zvěsiti na pražské šibe- nici, a Zaule najvýše s jeho se všemi tovaryši. Mistr Hus provodil je až bliz k šibenici a navedl jeho na to, že, obrátiv se k lidu, řekl: „Svatá obci, prosímť vás, poproste za mě Pána Boha.“ Ten Zaul visel sedm let, neb byl na hák po- věšen; a jeden blázen byl jemu nohu utrhl jednu, chtě jeho dosáhnúti a pochovati, neb jest každého viselce, kteréhož mohl dosáhnúti, rád pochoval aneb do Prahy přinesl, a postavil ho v noci hokyni v krámci, a ona musila zjednati, 125 aby jeho nesli ke Všem svatým na Rybníček, kdež tam takové lidi neb stínané pochovávají. 120 41 O SVÁDĚ MISTRUOV O TŘI HLASY 42 Léta od narozenie Syna božieho M'CCCC VIII°. sva- dili se mistři čeští s mistry německými o hlasy; neb Němci chtěli mieti tři hlasy, a Čechové aby měli toliko jeden hlas. Tak se bylo stalo, že, když ciesař Karel, otec krále Václa- vuov, zakládal a nadal to studium, to jest učenie pražské, a velikými milostmi rozšířil a obdaroval na věčnú pamět, i že nebylo mistróv českých v té chvíli v Čechách, leč se kto v jiné zemi učil a došel mistrovství, protože jich bylo málo, a ciesař, chtě rozmnožiti a rozšířiti pražské učenie, i na- pustil zprvu mnoho německých mistruov i dopustil jim, aby měli tři hlasy a čeští mistři toliko jeden tak dlúho, do- kudž by se čeští mistři nerozmohli. Také v tom majestátu s zlatú pečetí, kterýž vydal ciesař na svobodenstvie praž- ským mistruom, psáno stojí, že to učenie vydává a vysazuje ku podobenstvie učenie pařížskému. I zdálo se mistruom českým, že jim to nejde podlé zápisuov ciesařských. O to se mnoho súdili před králem Václavem Českým, jezdiece obo]ji k králi na Točník i jinam, až nad svú pří Němci pod- 20 zuofali prvé, než se ortel vypověděl. A protož němečští mistři s studenty a bakaláři německými spikli se a smluvili pod 10 15 40

Strana 41
přísahú a pod utětím palce u ruky pravé, jestliže budú od- súzeni tří hlasuov a nepuojde-li podlé jejich vuole, aby všickni z Prahy vyjeli a vyšli a nižádný jeden po druhém aby v Čechách neostával. Jakž se to potom i stalo. Neb král Václav s radú svú rozumnú duchovní i světskú odsúdil pravým súdem a listy těmi ciesařovými, že jsú němečtí mistři křivi proti českým. A ihned všickni mistři němečtí, doktorové, bakaláři, studenti a jiní kolegiátové na jeden den z Prahy vyjeli podlé té své smlúvy. A jeli a šli na všecky strany, a najviece na Rýn a do Sas a do Foitlantu a do Ba- vor i jinam do rozličných zemí německých, takže jich vyšlo a vyjelo z Prahy viece než XX“ tisícuov. A také z toho vy- jití založili studium, to jest obecné učenie, v Lipště; a to trvá až do dnešnieho dne na potupu učenie někdy slavného pražského. Pražanóm toho bylo velmi žel a líto, neb jich měli veliké póžitky a byla jimi Praha velmi silna a zvele- bena a zbohatěla. Neb synové velikých kniežat a hrabí a pánuov korúhevných i jiných urozených lidí v Praze se učili a tu obývali a kupci bohatí vezúce kúpě rozličné do Prahy synóm svým, kteří se v Praze učili, porúčeli zbožie své, aby jim to rozprodávali a jiného zbožie nakúpíce otcuom svým do jiných zemí posielali; a tak jest Praha bohatěla. Tak jest bylo tu chvíli mistruov, bakalářóv a studentóv rozličného učenie v Praze, že tomu člověk nerad uvěřie, kto jest toho neviděl, a vše připsaných k koleji, jakož sem diel toho dobře svědom a jist. A jakož staří mistři nás zpravovali, mistr Jan Příbram, mistr Šindel, mistr Borotín a Matyáš Lauda z Chlumčan, [ Jan Zvíkovec i jiní studen- tové tak praviec a jistíc, že té chvíle bylo intitulovaných, to jest k učení připsaných, třidceti a čtyři tisíce. A netoliko sama Praha, ale všecka země Česká měla toho čest i puo- žitek velmi veliký. Ale že jsú se Němci velmi zpínali nad Čechy a velmi utískali jazyk český, i nechtěli jim toho mistři čeští trpěti a přezřieti. Však také ti všickni, ktož jsú z Prahy byli vyjeli a vyšli, s pravú věrú jsú dlúho po Praze túžili a té smlúvy a spiknutí, které jsú mezi sebú učinili, želeli. A po- tom, když mistr Jan Hus do Konstancie přijel, vinu jemu 25 30 35 40 45 50 43 55 41

Strana 42
z toho dávali a diel dobrý byl příčina jeho smrti. To se stalo 60 léta božieho M°CCCC IX°., když sú Němci z Prahy táhli; ale předtiem viece než rok o to jsú se súdili. SPÁLENIE KNĚH VIGLEFOVÝCH 70 75 80 Když se psalo od narozenie Syna božieho M°CCCC X°. léta, tu středu (16. července) po Rozeslánie svatých apoš- 65 tolóv, na dvoře arcibiskupově na Malé Straně spáleny jsú knichy nějakého mistra Jana Viglefa, z Englantu rodem, učenie oxonského. O to byla veliká bauřka a ruoznice. Ně- kteří pravili, že jest mnoho jiných kněh spáleno nežli Vigle- fových, a proto se lidé búřili v ty časy, a najviece královi dvořané, na kanovníky a na kněží, a s nimi obecně všickni lidé v Praze, neb jedni drželi s kanovníky, a druzí s mistrem Husí, takže mezi sebú písně hančivé skládali jedni o dru- hých. A od té chvíle veliká nechut mezi lidmi vzrostla. Žáci také kuorní, kteříž na Hradě bydlili v obecnici, uhlé- dajíce na Hradě toho, ktož se jest mistra Husi přídržel, uvlekúce ho mezi se do obecnice, mrskali jeho metlami ne- milostivě. A protož veliká kyselost a rozbroj v lidu byl a písně o sobě skládajíce hančivé zpievali po Praze chodiece. A vždy se lidé hádali o kázanie mistra Husovo: jedni pra- vili, že pravdu na kněžstvo káže, a druzí, že nic. Tak se hádali a vadili, že potom přišlo to k velikým válkám a zá- hubám a ke všemu zlému vší koruně, jakož potom bude praveno. 44 85 ARCIBISKUP PRAŽSKÝ ZBYNĚK Z HANŽBURKA UMŘEL Ihned druhého léta, to jest M'CCCC XI°. kněz Zbyněk Zajíc z Hanžburka, arcibiskup pražský, umřel v Uhřiech v Prešpurce den svatého Václava (28. září). A odtud při- vezen do Prahy a leží pod novú zvonicí na hradě pražském 42

Strana 43
u svatého Václava, jako hrob mramorový s jeho nápisem 90 ukazuje. A pochován jest s velikú poctivostí a s žalostí; neb ho mnozí lidé chválé i podnes, ktož jsú jeho znali, že jest byl dobrý člověk, by jeho byli kanovníci a kněžstvo svú radú nekazili. Praví někteří, že by proto vyjel z Čech, že v některú chvíli předtiem psal papeži, že by se v Čechách kacieřstvo počienalo, aby to papež opatřil a stavil, dokud by se nerozmohlo. Potom s ním o to mluveno, aby ty jme- noval a ukázal, kto by ti byli, ješto by to začínali, že by se i oni k tomu chtěli přičiniti, aby to bylo zstaveno. A k tomu nic neodpověděl, nechtě sobě klamu dáti; a rozuoměje tomu, že by o to měl puotku a řeč další, i jel z Čech, chtě jeti k králi Zigmundovi uherskému, a než jeho dojel, otrá- ven jest od kuchaře; a toho, ktož jej otrávil, potom ho čtvrtili v Českém Brodě. 95 100 ALBÍK, ARCIBISKUP PRAŽSKÝ 105 Po něm byl Albík, mistr veliký vnitřnieho lékařstvie, arcibiskupem pražským; a byl Němec z Uničova rodem. Pravili obecně lidé, že by se vkúpil v to arcibiskupstvie, neb měl velmi mnoho zlatých a dělal sobě velmi krásný a nákladný hrob s mnohými cimbuřími u Matky božie na 110 Lúži v Starém Městě pražském, chtě v něm ležeti; a nezda- řilo mu se, neb jej potom vešken zbili a ztroskotali, a což naň peněz naložil, to vše zmrháno. Ale že ten mistr Albík příliš byl skúpý a neztravný, i nechtěl rytieřóv a panoší za sebú mieti, aby jim mnoho peněz nerozdával; i učini směnu 115 ihned po několiko neděléch o to arcibiskupstvie a o děkan- stvie vyšehradské. A k té směně přičini se Konrád podko- mořie, aby byl sám arcibiskupem, jakož se pak potom tak stalo. Mistr pak Albík byl jest potom proto arcibiskupem cesarien ským nazván a jmenován. A pobyl v Praze, co mu se zdálo; jíde potom pryč z Prahy a z Čech, tamž i umřel. Ale že Konrád, již jsa po Albíkovi arcibiskupem, také byl Němec, rodem z Vestvaluov, a dosti ostarožný člověk a 120 45 43

Strana 44
hrošitný, rozzastavova města a zbožie mnohá arcibiskup- 125 stvie pražského a zvede sobě na penieze; kterážto zbožie i podnes ještě jsú v zástavě. A sám ostavi sobě toliko Rúd- nici; a tu byl, až i vzdal potom Rúdnici panu Janovi Smi- řickému a se jemu poručil, a on jeho smrti dochoval. A tu přestal světiti kněžstva, takže pro rozdvojenie kněžstva v Čechách a v Moravě ani dopustil sufragánovi světiti kněží; neb se jest toho obával, kdyby se světili, aby se nepřídrželi mistra Jana Husi, jenž proti kněžstvu kázal, jakož i tak mnozí kněží a mistři přídrželi se jeho a lid obecný u Praze téměř všecken kromě Němcuov a konšeluov (neb na radě 135 tehdy mnozí Němci byli na Starém Městě pražském). 130 O STÍNANÍ TŘÍ PACHOLKUOV PRO ODPUSTKY ETC. 46 140 145 150 155 Božieho léta M'CCCC XII°. v pondělí (11. července) před sv. Markletú na Starém Městě pražském stínáni jsú tří pacholci pro odpustky. A to byli takoví odpustci, že papež poslal listy své a bully do Prahy, dávaje věděti, že jest vydal kříž na krále Ladislava, nápulského krále, aby proti němu penězi pomáhali, že budú účastni toho, což se bude tam dieti, jako by při tom osobně sami byli, a k tomu za to že budú zbaveni múky, ne toliko pokuty a viny (a pena et culpa). Proti kterýmžto odpustkuom zasadil se mistr Jan Hus s mnohými jinými mistry a den určený roze- psal intimaciones všudy v Praze podlé obyčeje mistrovského téměř po všech dveřech kostelních i klášterských i na hradě pražském u Sv. Václava, i na mostě na dveřiech i na Vy- šehradě i jinde všudy, kudyž najviece lidí chodilo, zuova všecky vuobec i každého zvláště, doktoróv, mistróv, licen- ciátuov, bakalářóv, studentóv, mnichuov, kněží i všech, ktož by k tomu chtěli jíti a odpierati jemu, aby přišli do koleje lectorium ordinarium disputacionum na velikú sien, neb se tu množstvie lidu muož sjíti, za mistra Marka, rektora universitatis. A ta posicí tato byla latinskú řečí 44

Strana 45
rozepsána všudy prvé: „Utrum secundum legem Ihesu Christi licet et expedit pro honore Dei et salute populi christiani et pro comodo regni bullas pape de erectione crucis contra Ladislaum, regem Apulie, et suos complices Cristi fidelibus approbare“. A to proto byla prvé rozepsána po dveřech, aby všichni věděli, k čemu odpoviedati a na tu posicí prvé pomysliti. Na kterúžto posicí, když ten den přišel, všicku svú řeč vedl, a zavřel mnohými duovody, že nenie slušné papeži dávati penieze proti vylévanie krve křesťanské. Takž pak doktorové staří, jakožto doktor Vlk, doktor Gbel a jiní, což a jakž se jim zdálo a pokad odpory činili, každý zvláště sediece řádem svým po starších jíti (sic!). Pak mnozí mistři beze vší odpory svolovali o tom ro- zuomu mistru Husovi. Když pak přišlo na mistra Jeronyma, ten také s mistrem Husí v rozuomiech se srovnal a velmi dlúho řeč svú rozšířil a výmluvně vypravoval; a z té řeči schopiv se z svého místa a povstav, chtieše ihned jíti na rathúz před konšely, chtě před nimi státi o to, že jsú to falešní odpustci. S nimiž množstvie studentóv vstalo a jíti s ním chtěli, a sotnú túhú to rector universitatis upokoji pěknú řečí. Však mistr Jeronym toto slovo vece k mistru Markovi česky: „Slyšíš-li, mistře Marku, však za mě svého hrdla nedáš; jáť sám za se svú šíji dám!“ Po tom slovu ihned se zase v řeč latinskú udeři: „Nonne sanctus Paulus dixit: Scio, cui credidi, et certus sum, quia potens est depositum meum servare in illum diem“? Když pak bylo dokonáno to actum, totíž hádanie, ten den mnohem viece studentóv šlo (za mistrem Jeronymem než 185 za mistrem Husí, provázejíce jeho na hospodu, neb se jim líbieše řeč, kterúž jest na tom hádanie učinil. Mistr pak Hus na každém kázanie svém v Betlemě vedl lidi od toho, aby peněz na ty odpustky nedávali.) 165 170 175 180 160 A byla jedna truhla přikována na Hradě u Svatého Václava, aby 190 143v tam lidé peníze do ní kladli, druhá na Vyšehradě, třetie u Matky božie v Týně. Tuto by bylo mnoho praviti, což se jest předtiem dálo, než jsú tito 45

Strana 46
200 144r 205 210 144v 220 225 stínáni. A bylo v pondělí (11. července) a předtiem v neděli (10. čer- 195 vence) zjímáni. Ale musím ukrátiti; než toto chci jediné pověděti: Byl sem při tom, když bylo ten pondělí v hodinu jako třetí. Mistr Jan Hus s jinými mistry a studenty přišel na rathúz prose, aby jeho kon- šelé před se pustili. A tak se stalo, že s několika mistry vstúpil před ně, jiných všech studentóv nechav před rathúzem jich na dva tisíce. Tu mistr Hus mluvil s konšely prose jich, aby těm třem nic nečinili pro ty odpustky, a pravě, že on jest toho puovod, aby těm odpustkóm odpieráno bylo, a měli-li by jim pro to co učiniti, aby jemu prvé uči- nili, že jest on toho první příčina. Tu konšelé řekli jemu, že se jim nemá nic státi, aby šel s svými domuov a rozešli se na svá obydlé. A tak mistr Hus, maje za to, že jim nic již neučiní, šel s dobrú myslí a s svými se všemi do Betlema a jiní na svá bydla, doprovodivše jeho. Lid veškeren očekáváše na rynku, co z toho bude učiněno. Neb ráno kázali biřicem volati, aby všickni, chudí i bohatí, byli na rynku; to pak tu chvíli kázali volati, aby se všichni rozešli. Tehdy konšelé rozkázali právu, aby je vyvedúce i stínali. A šli mnozí oděnci s rathúzu (a byli vše Němci a konšelé také byli Němci), a obklíčivše ti oděnci ty jisté proti domu Celného, i kázali je stínati u velikém množství oděncóv. I hned přišel mistr Jičín s velikým zástupem mistróv a studentuov, i vzal směle ta těla a nesl je s velikú smělostí do Betlema. Mnozí také 215 plakali jich smrti jako nevinné; a což biřici volali, ktož by se téhož dopustili, že se jim též má státi, ihned jiní na témž místě odpierali, že sú hotovi pro to též podstúpiti. A jakžkoli někteří pro to byli zjímáni, však jim nic nesměli učiniti, vidúce veliký rozbroj v lidu obecném pro ty tři stínané, než, I ponechavše jich přes noc v šatlavě, nazajtřie jim kázali ven z šatlavy a řkúc: „Poďtež před pány, volajíť vás!“ A když z šatlavy vyšli, zavřevše šatlavu a rathúz také, i kázali jim pryč jíti; a ktož nechtěli, biči je odhrozili, aby před rathúzem nestáli. A jiného mnoho se dálo ty dni; neb čím více volali, aby se na rynku neschá- zeli, tiem více se scházeli a o ty věci, kteréž se dály, rozmlúvali. Pak kterak jest mistr Hus v Betlemě s těmi stínanými nakládal, váže sobě každého z nich viece než toliký (kruh) zlata, to opustím, abych nebyl podezřín, bych co v tomto skládaní stranil; ač sem kolivěk při těch všech věcech byl, porúčím to rozumnějším. 46

Strana 47
INTERDIKT BYL PO PRAZE PRO MISTRA HUSI LÉTA XIII° 230 Téhož léta interdikt byl po vší Praze kromě na Vyšehradě, takže ani mrtvých dali pochovávati. Ale královi dvořané sebravše se, kdež mrtvé zvěděli, proti starších vuoli pochovávali mrtvé. A o to mnoho se búřili po Praze, až pak i mistr Hus vyjel z Prahy a po krajinách ká- zal; a kudy se kolivěk obrátil, všudy jeho lidé rádi viděli a poslúchali, 235 146r a kdež ho zvěděli, s vozy se k němu na kázaní brali. Téhož léta na svatú Kateřinu (25. listopadu) byl vietr veliký v Čechách po vší zemi. MISTR HUS VYJEL DO KONSTANCÍ Léta narozenie božieho tisícieho CCCC° XIIII°. vyjel mistr Hus do 240 Konstancí a s ním posláni byli pan Václav z Leštna a pan Jan, rytieř z Chlumu. A po jeho otjezdu mistr Jakúbek z Stříbra s jinými mistry rozepsal intimací obyčejem mistrovským a pozval všech vuobec, dokto- ruov, mistruov, bakalářuov a studentóv i kněží, aby odpierali tomu, co by on v své posicí učinil o rozdávaní krve boží obecnému lidu. To se 245 v koleji dálo na stolici mistrovské. A ihned potom kněz u Svatého Martina na Přiekopě počal rozdávati pod dvojí zpuosobú. Pak ihned potom druhé léto, to bude M'CCCC XV°. mistr Jan Hus upálen jest v Konstancí, jsa odsúzen a potupen skrze sbor kon- stanský pro některé artikule, kteréž jest v Praze kázal, k nimž jest 250 odpieral tak daleko, jakž mu jest bylo dopuštěno; k některým se prostě] neznal, o některých pravil, že sú jemu změněni a že jest jim přidáno aneb ujato. A tak toho nechtěl ustúpiti, leč by jemu písmo lepší bylo ukázáno. A tak pravie, že se jest to jemu stalo za glejtem krále Zigmunda, uherského krále. Král Václav s jinými pány a s svými 255 dvořany velmi se proto zbúřil a pravíce, že se jest jemu to nemělo státi pod takovým ubezpečenstviem. A tak velikú žalobu vzali proti kněž- stvu pravíce, že sú oni toho upálení veliká příčina skrze svá svědectví kteráž sú proti němu vydali psaná, a zvláště Michael de Causis, farář od Svatého Vojtěcha z Smradař z Prahy, a proto se do Čech nikdy ne- 260 směl vrátiti i jiní mnozí. Kto pak chce dále o tom věděti, kterak sú 145v 47

Strana 48
H6r 146v s ním v Konstancí nakládali ten celý rok předtiem, ten čti mistróv Husóv život, který jest sepsal mistr Petr z Mladějovic (!), jenž jest v ty časy byl v Konstancí, jsa písařem u pana Václava z Leštna. Pak léta od narozenie Syna Božieho M'CCCCXVI°. v sobotu (po) Nanebevstúpení Pána Jezu Krista (30. května) slavný mistr Jeronym z Prahy upálen jest také v Konstancí od toho sboru obecného kněž ského, proto najviece, že všecko chválil, což jest mistr Hus kázal, a tvrdil a pravil, že sú mistra Husi nevinně umučili a že jest té smrti nebyl hoden. A kteraký jest to člověk byl, chce-li kto věděti, čti tu epištolu, kterúž jest psal Pogius Leonardovi Aretinskému, kterýžto byl jest při tom, když jsú se ty věci dály. Ten jistý Pogius byl mnoho let najvyšším kancléřem u dvora Eugenia papeže a nedávno jest umřel; jsa Vlach, avšak mnohé chvály o mistru Jeronymovi vydává v té epištole. Téhož léta král Václav poslal služebníka a panoši svého Racka Kobylu do Hory po svém poselstvie. Havéři sebravše se i udeřili a uči- nili útok na ten duom, kdež on stál, a dobyvše se svrhli jeho s domu a s ním služebniekuov jeho dvanáct, a třinádctý se ukryl v záchodě, Bořita z Ostředka. Král se rozhněva na Horníky, a oni jeho dary okojichu; a dva stíchu na očistu, že tím vinni starší nejsú—ale jich pó- vod byl. Téhož léta ve čtvrtek a v pátek po sv. Mauřicí (24. a 25. září) vidín jest kříž červený s hadem a s mečem krvavým prostřed nebe, jako by 285 slunce stálo na poledne. To léto i předtím i potom některaký Tista I velikú škodu činil s Přimdy městuom na sbožie krále Václava. Pan Jan z Lestkova pod- komoří v jednu chvíli v masopustní úterý (3. března) udeřil na ty, ktož pod hradem Přimdú v noci v kostky hráli, i zjíma jich nětco a XLt a koní mnoho nabral; o ty se rozdělichu a vězně do Prahy pod- komoří přinese. Ty všecky zvěsichu u Praze na šibenici, mezi nimiž třie vlastní bratří, podobní lidé, byli; i těm neodpustichu. 265 270 275 280 290 48

Strana 49
ROŽMBERSKÝ KÁZAL PO SVÉM SBOŽIE BÝTI KNĚŽÍM POD OBOJÍ ZPUOSOBŮ ROZDÁVAJÍCÍM 295 Léta Božicho M°CCCCXVII°. pan Oldřich z Rožmberka a pan Čeněk, poručník jeho, v uochtáb Božieho Těla (17. června) na té stolici, kdež svátost vokazují v Krumlově, kázali knězi Janovi, řeče- nému Biskupec, kaplanu svému, mluviti tak po kázaní: Páni přika- zují, aby všickni kněží, což jich jest pod mocí páně, kteříž by nechtěli 300 rozdávati lidu obecnému těla Božieho a krve Božie pod dvojí zpuosobú, směnili se o fary své s těmi kněžími, kteříž rozdávají pod dvojí zpuo- sobú, že jim toho páně Milost přeje, a to v určeném času; pakli by toho kteří učiniti nechtěli, že budú far zbaveni. A sezval byl všecky své faráře ty k uobědu na hrad; a když bylo po stole, tehdy páni kázali blíže k sobě kněžím přistúpiti, aby tiem lépe slyšeti mohli. I některaký pan Lopata kněžím tu řeč mluvil, jako kněz Jan Biskupec mluvil (ráno panským kázaním. Opat třeboňský, potázav se s kněžími, mluvil) ote všech kněží, aby jim pán dal toho delší prodlení, aby se s svými staršími mohli potázati. K tomu jest pán svolil; avšak mistra Višni, faráře z Svinóv, vystrčili a dali tu kněze Mníška. Též i z Velešína faráře vyhnachu a na jeho místo kněze Martina Sovu vstrčiechu; i po jiných farách též učinili, alevšak ne všudy. Ten rok pan Oldřich z Rožmberka se oženil. 305 810 1471 PLAVENSKÝ BOJOVAL S KRÁLEM VÁCLAVEM 315 Léta Božieho M'CCCCXVIII°. a málo předtím pan Plavenský, rytieř, začal válku s králem Václavem a (je se) pomáhati Tistovi z Přimdy. Král Václav poslal své najprv proti Plavenskému; na tom dobyl hradu Hasištejna a Štědré. Plavenský rozuměje, že by málo na králi vyválel, da se králi na milost a přijede k králi do Prahy beze 320 117 všeho glejtu. A král, ačkoli jemu hrdlu nic neučinil, avšak jeho da Staroměstským do vězenie na rathúz; tam i byl u vězení tak dlúho, až král Václav i umřel. Kterak pak jest toho vězení prázden, se ctí-li čili kterak jinak, to bude svým místem povědieno. Pak čeled králova obráti se vojensky ku Přimdě. Tomu Tista srozuměv, usmysliv sobě 825 4 Letopisy 49

Strana 50
umluví se prvé, než Přimdy dojedechu, a Přimdy hradu sstúpí. Na- posledy ten Tista u veliké bídě umřel, neb jest mnoho chudým lidem prvé škodil. Tento král Václav, kakžkoli v své vuoli bydlil jest, však oč se jest 330 koli pokusil, vše jemu pod ruku šlo. A (viec) jest pokoje zjednal u Praze jsa neb na Točníce než jeho bratr, král uherský, mnoho po jiných zemí (ch) jezdě po lantfaléřství. (O SMETÁNÍ KONŠELUOV NOVOMĚSTSKÝCH Léta téhož 1419 v neděli na den sv. Abdona (30. července) byla processí veliká od Matky Boží Sněžné k Svatému Štěpánu, před ni- mižto kostel sv. Štěpána zavřeli; ale ti z té processí dveře kostelní sú vybili a do kostela mocí vešli a tam mši svatú slúžili a tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí zpuosobú lidu obecnému sú rozdávali. Takž pak, vracujíce se zase z té processí od Svatého Štěpána, i pozastavili se u rathúzu, žádajíce toho na purgmistru a na konšeléch a mluvíce, aby ti všickni vězňové, kteřížto zjímáni sú pod obojí zpuosobú, kteřížto přijímají tělo a krev Pána Ježíše Krista, byli propuštěni. Tehdy purg- mistr a konšelé ani rychtář toho učiniti nechtěli. A v tom, že by někto s rathúzu na kněze kamenem lučil, kterýžto monstrancí s tělem Božím nesl; a takž se skrze to všecka procesí velmi zbúřila, a vobořivše se na rathúz, i vybili sú, a purgmistra Jana Podvinského, Klimenta Šťastníka, Tomáška koželuha, konšelé Čeněk Patriarcha, Rehla drevník, Jan Humpolec, Václav Barbořin, Jan Ryba, Sasín, rychtář Niklásek, pa- cholci rychtářovi, Řieha valchář, ten jest zamordován v kuchyni v rathúze — tyto všecky pány jmenované s některými ukrutně, ohavně a nemilostivě sú zmordovali, neb sú musili z voken na voštěpy a na 20 sudlice, na meče a kordy doluov padati, a kterýž se tak neproklal, ale každého ihned dobili; však v tu chvíli nebrali jim toho, což sú na sobě měli, ale čepice čisté i opásaní stříbrné každého z nich na něm položili. Pro kterýžto skutek na nepřátely kalichu Páně strach veliký připadl. A pak všecky usedlé i podruhy na rathúz svolavše pod ztracením hrdla a vyhnániem z města — a proto mnozí jsú zutiekali z města —, obec pak čtyři hajtmany sobě volila až do budúciech konšeluov sazení, davše jim pečet a jiné příslušnosti konšelské etc., na rathúze ponocujíce 5 10 15 25 50

Strana 51
se vší pilností a osadivše mnohými oděnci. A Jan Žižka, najzvláštnější čeledín krále Václavuov, byl jest při tom smetání konšelském a mordu velikém a neslýchaném od obce téhož města. A po tom zmordování 30 ihned staroměští konšelé smluvili se s obcí bojíce se, co se novoměst- ským stalo. Tehdáž pak král Václav — byl na Novém hradě se vším svým dvo- rem jednu míli od Prahy — uslyšal noviny velmi žalostné; rozhněval se náramně, a úzkostí a bolestí jsa zstrašen, uložil to a slíbil, že všecky 35 Viglefy a Husi chce zkaziti a shladiti, zvláště kněží. Ale někteří z rady královy, kteřížto přáli kalichu Páně, s staršími z Starého Města praž- ského jali se smlúvu činiti mezi králem a obcí města pražského. A tak mezi stranami zavříno) jest tak, aby obec Nového Města praž- ského králi se pokořila a král aby nové konšely, kteréž 40 (obec) volí, aby potvrdil; jakož se tak i stalo. A ihned po tom mordu osmnádctý den, to jest v středu (16. srpna) po Matce Boží Nanebevzetí tu syllabu cio a ga král Václav umřel od šlaku náhlého pravým hořem, protože sú se Pražané tak velmi zbúřili a konšely jím usazené s rathúzu smetali a takové ukrutenstvie nad nimi činili etc. Umřel jest v hodinu nešporní s velikým křikem a řváním jako lvovým; na Novém hradě, alias Kondratice, brzce umřel jest. Jehožto tělo po několiko dnech pro strach lidu v noci na hrad pražský jest přivezeno a v kaple u Sv. Vác- slava položeno, a po několiko neděléch odtavad do kláštera, jenž slove Zbraslav, latině Aula regia, kdež sobě byl pohřeb zvolil, nočně a bídně přivezen(o a) od rybářuov a peka- řóv a konvršuov téhož kláštera pochováno. Jehožto smrt buď v pamět potomním a budúcím králuom, aby se Boha báli a zákon jeho a pravdu vedlé své moci aby hájili a brá- nili. Potom druhého léta, to jest M'CCCC XX°., když klášter vypálen, král Vácslav opět vykopán od Táboruov a položen jsa na ten oltář, udělavše jemu korunu z sena, pivem napájeli jej pravíce: „Však kdyžs' živ byl, rád jsi s námi píjel!“ A tu jeho nechavše, klášter zapálili. Potom rybář jeden příjmím Mucha, vzav tělo jeho, pod nějakú škřidlu aneb opuku tajně pochoval, že žádný o tom nevě- ďal, až jednak za tři léta tu ležal. Potom pak páni čeští, 45 50 55 60 47 51

Strana 52
48 65 vyptavše o tělu krále Vácslava, přišedše k tomu, až jej na- lezli, slibujíce veliké dary dáti tomu, ktož by to zjevil; a když sú nalezli tělo krále Vácslavovo, na Vyšehrad přinesen. Potom pak již s velikú poctivostí svěc, řemesl a slavnú procesí na hrad sv. Václava jest slavně přineseno a poctivě pochováno. Za krále Vácslava kterak jest byla země velmi upoko- jena, i dodnes o tom pověst hlasná po vší zemi zvučí. Neb řiekají, že za jeho dnuov, by byl zlato na hlavě nesl a cestú by jel neb šel, ižádnýť jest nepřekazil. Také o něm praví, kterakť jest chtěl spravedlnosti, aby se dála od bohatých k chudým, a to takto, neb jest sám ke všemu přihlédal; proměně se v šaty sprostné obecného člověka, i šel mezi pekařky chleba kupovat a cenil se s ní a tržil. A byl-li je chléb hodný a spravedlivý, zaplatě jej i odšel; pakli byl chléb malý, tehdy jest tu nějaký šant počna, znáti se jim dada, i pobral jim chléb a kázal chudým a do škol roz- dati, a toho hospodáře káral na statku, a druhého i na hrdle. Též jest činil řezníkuom, šenkéřóm i všem řemeslníkóm, ač jest jiným a jiným obyčejem k každému řemeslu a obchodu tak spatřuje šel a jich v jich prodávaní a spravedlnosti tak zkušuje. Až jednu chvíli také šel na vinici kopat, aby i tam shlédl, kterak se mezi nimi děje. A tak tam celý den jako jiný nádenník kopal a dělal, a tu zdělav ten den, zvěděv jich obyčej, i tak se ustavil, aby ti dělníci o poledni, když jedí, hodinu sobě odpočievali; a v kterú dobu s vinnice sjíti mají, to jest vše ustavil a rozkázal. Mnoho by bylo o tom psáti, co jest on páchal s kumpány po noci se po Praze túlaje a jiného čině, ale to opustím; jedno, milý Pane Bože, rač se smilovati nad jeho milú duší! To když se jest tak dálo, že jest již byl král Vácslav umřel, tehdy ihned nazajtří ve čtvrtek (17. srpna) po Nanebe- vzetí Matky Boží v tu syllabu o a ga někteří z lidu z společ- ného a jednostajného svolenie purkmistra, řečený Bradatý, a jiných konšeluov beze všeho strachu, nemajíce se koho báti, oboří se na kláštery a na druhé kostely tu, kdež neroz- dávali pod obojí zpuosobú, a v nich najprvé obrazy a varhany 70 75 80 85 90 95 100 52

Strana 53
zbili a ztlúkli. Potom pak i kláštery bořili z ponuknutí kněž- ského. A najprvé Kartúzy, klášter velmi krásný, kterýž byl král Jan s velikým nákladem velmi slavlně ustavil, ten pátek (18. srpna) hned po králově smrti jsú vypálili a potom z kruntu zbořili a kněží do Prahy přivedli. A jeden padúch rúhaje se oblékl se v rúcho mešné posvátné a tak v něm šel do Prahy; a Pražané to vidúce kázali jemu pro to rúhanie hlavu stieti. A tak čertový div pášíc, břevnovský také zbořili, strahovský také, plasský u Prahy, Svatého Tomáše na Malé Straně, Matky Božie konec mosta, Sva- tého Klimenta, Svatého Benedikta, Svaté Marie Magda- leny, na Karlově, Svatého Ambrože, Svatého Františka, Matky Božie na Botiči. A tak velmi veliká búřka byla v Praze, že kanovníci, mniší, kupci a měšťané bohatí mnozí strachem běželi z Prahy a druzí na Hrad k Svatému Vác- slavu a na Vyšehrad; a potom jim všem truhly byly vybity a statky jim pobrány. Ty dni pán z Plavna, kterýž dávno seděl u vězenie, jest propuštěn, a to tiemto obyčejem: najprvé, že slíbil pod ctí 120 a pod věrú býti s Pražany a s tú stranú, kteráž by byla pod dvojí zpuosobú (a toho na svědectvie přijímal ihned v Praze pod dvojí zpuosobú); druhé slíbil jim Pražanóm pod týmž základem dáti za toho vězenie zproštěnie XXII tun prachu puškového; i dal jim vše prachu lipového a svrchu posul prachem dobrým. Tak jim nic nezdržel, ani prvního ani poslednieho, ale byl proti té straně až do smrti své. A pro- tož korúhev jeho — ta lvice — dlúho na Starém Městě na pranéři visela, viec než dvě létě. A podlé jeho korúhve visela korúhev pana Jana Městeckého s žebříky; neb také slíbil s nimi býti, i byl proti nim velmi ukrutně, a zvláště s toho hradu Lichtmburku, na kterémžto hradě měl příliš ukrutného purkrabí, řečeného Liška, a Močihub Tlustý jemu toho pomáhal; avšak potom byl s bratřími táborskými až do smrti. Ale lítý vždy byl na zloděje a rád je věsil; a byl na Vlajšimi purkrabí u pana Mikuláše Trčky z Lipy až do smrti. 105 110 115 125 130 49 135 50 53

Strana 54
O SBIERANÍ BRATŘÍ POD OBOJÍ ZPUOSOBŮ NA KŘÍŽKÁCH 51 145 150 155 160 165 170 Potom ihned téhož léta den sv. Michala (29. září) stalo se jest veliké sebránie lidu na Křížky, na těch širokých úlehléch na silnici jdúc od Benešova k Praze. Šli z rozlič- ných měst a ze vsí i z městeček, ale z Prahy najvětčí lid vyjel a vyšel, neb se mnozí vezli na voziech k tomu sebrání a zjednali sú byli kněží s sebú. A ještě za krále Vácslava počienali se lidé zbierati na hory; a přezdievali těm horám jména nová, oné Oreb, jiné Beránek, jiné Tábor; Zelené hoře Mikuláš z Husi přezděl hora Olivetská, kdy ji osazoval, kdež tu mnoho lidí zbito a spáleno od Bohuslava z Švam- berka prvé, než rok minul. Ale toliko se ti lidé sbierali, kteříž pode dvěma osoboma (!) přijímali, a jiní se neradi mezi ně v ty časy mísili. Ten lid z těch Křížkuov obořil se valem do Prahy přes Vyšehrad; a šli s sviecemi a s pochod- němi, neb bylo již daleko na noc. Tuto by se mohl někto podiviti, že, jsúce mocni Vyše- hradu, i neosadili jeho. S kteréhožto hradu ihned brzo po- tom ten rok mnoho se Pražanuom zlého a ukrutného dálo s velikú prací a náklady i s krve prolitím. Potom jeho musili dobývati, jakož místem svým bude o tom dobývaní šíře pověděno. Mním, že se jest to proto stalo, že jsú jeho neosa- dili, neb se byla válka ještě nebyla počala. K tomu sebrání kněz Václav Koranda, rodem z Nového Plzně, jenž v ty časy byl kazatelem v tom Plzni, bral se jest s processí s tělem Božím, dosti s velikým zástupem lidu obého pohlaví, mužského i ženského. A když přišli k Roky- canóm, nechtěli jich Rokycanští skrze město pustiti, i mu- sili podál okolo města jíti. A ti z Rokycan s braní byli vyšli na některakú vinici a tu stáli s braní v uodění svém jsúc hotovi; neb byli velmi horlivi proti Plzeňským. Na tom sebrání na Křížkách panoše jeden, jménem Záviše, jezdě na koni napomínáše lid, aby jednomu chudému člověku zaplatili osenie, kteréž jemu tu podlé té úlehle byli potla- čili; i sebral drahně peněz i dal tomu sedláčku, číž obilé 140 54

Strana 55
bylo. Neb v té chvíli nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory zbierali, aby lidem neuškodili, a jedno s huolkami chodili jako pútníci. Ale pohřiechu to se brzo změnilo a v jiné zpátkem obrátilo; neb potom jezdili s vozy, s puš- kami a s praky, hraduov a měst i tvrzí dobývajíc a zemi hubiec a páléc, jako o tom níže bude pověděno. A dřieve, než do Prahy šli, kněží lidu prohlásili, aby se sešli na den sv. Lidmily (10. listopadu), ten den před sv. Martinem do Prahy. 175 180 KAPITULA O DALŠIEM ZBIERANÍ Z MĚST DO PRAHY Když pak přišel ten čas, že se měli k tomu dni sebrati lidé, tehdy páni ti, kteříž již od krále Zigmunda uherského žold brali a hradové královstvie Českého jimi byli osazeni, bránili tomu lidu se vší snažností a pilností, aby se jim ne- dali sebrati a sjíti; a skrze to se války a záhuby počaly. Nebo když Plzeňští, Klatovští, Domažličští, Sušičští dosti s velikým zástupem lidu brali se k tomu dni od nich ulo- ženému, a ti všickni dřieve jmenovaní dali sobě po listech věděti, aby se první den a nocleh sešli v Žinkovách, jakož se jest i tak stalo, že sú se tu najprv strhli byli s braní a vuo- děním i s vozy. Neb když chtěli na tu pút vyjeti, kázal kněz Václav Koranda, aby s sebú kostny, kordy, meče, sudlice, voštěpy, cepy a jinú bran brali i samostřiely pro kozly, pravě, že chtie kozlové štěpy hlodati. Druhým pak nocle- hem byli v Březnici a třetím v Kníně; a vždy jim lidu přibývalo na každém noclehu, takže se sebra lid dosti veliký. Tu noc přijíde tomu lidu sebranému poselstvie od těch 20 z Ústí Sezemova blíž Tábora, kteříž již ] byli vyšli na tu pút, prosiece jich, zdali by kde mohli jich sečkati, aby s nimi strhnúce jeli a šli spolu do Prahy, a praviece, že jim samým těžko bude projíti, že jest jim na cestách silně zasa- zeno od strany královy; jakož tak bylo. Takž tehdy ti 25 z Knína pošlí proti nim lidu branného na pěti voziech. A ti 10 15 52 55

Strana 56
53 30 35 40 45 50 55 60 se musili voziti přes řeku; a než puol míle od řeky odjede- chu, uzřechu dva zástupy lidu: jeden jiezdný a velmi oděný a připravený, a ten byl páně Petruov z Konopiště s jinými žoldnéři od Hory posláni a s jiných posádek; druhý zástup byl z těch z Ústí, proti nimž byli vysláni s těmi pěti vozy z Knína, v němž mohlo lidu býti ke třem stóm mužuov i žen. To když uzřechu, kteříž biechu posláni proti těm z Ústie, vrtkáchu mezi sebú, co mají činiti: zase-li se vrá- titi do Knína, čili před se táhnúti k těm z Ústie. I zuostachu na tom, aby poslali po ty z Knína, aby všichni ihned táhli po nich, a sami jedechu po nich před se. Mezitiem ti z Ústie získachu sobě nějaké přívrší, na němž se všickni shrnuchu. Pan Petr také s svými najprvé vjede na jeden vrch blízko od těch z Ústie, a nedlúho meškav, aby se ne- mohli ti z Knína vyslaní strhnúti, oboři se s svým húfem na ty z Ústie a rozrazi je tak, že všecken hauf jiezdný skrze ně proskočil. A tak obecně praví, že pan Petr měl v tom svém haufě třinádete set jezdcuov a mnoho praporcuov. A když druhé chtiechu v ně vskočiti, tehdy ti z Ustie dachu se panu Petrovi na milost; a zabitých těch Ústských a ra- něných několiko ležieše. Však v tom rokování proskoči k těm, ktož byli z Knína vyslá (ni) proti nim, viece než sto lidu ústského. Neb blíž odtud byli se také na jeden vrch utekli, chtiec se k brani postaviti, a počechu sobě zédku dělati z suchého kamene, aby jiezdní tak brzo k nim ne- mohli. Takž pak ti páně Petrovi počechu s nimi rokovati, aby se dali panu Petrovi na milost, aby se jim též nestalo jako Ústským. Oni toho učiniti nechtěli, úfajíc v retunk, jakž se jest i stalo, že ihned uzřechu lid ten vešken, kterýž v Kníně byl, an jim táhne na retunk s korúhvemi měst- skými. To uzřev pan Petr s svými, nesčekav jich, zajem ty lidi z Ústí, jíde pryč s nimi k Hoře. Ale tento lid ten den osta tu celý přes noc na tom místě, kdež jsú se ty věci dály, a nazajtří kněží tu mše slúžili a zbité pochovali; a potom se k Praze hnuli. A kterakžkoli na cestách silně na ně bylo osazeno i na brodiech, však pod Jílovým v noci přes řeku Sázavu se přebravše, nazajtřie ráno jidechu pravú mocí 56

Strana 57
k Praze mimo Nový hrad Kundratice, na němž králová Zofia té chvíle byla. To sem proto prodlil, aby věděli potomní, kterak se jest ta válka počala k zkáze a k záhubě vší koruny České v tak slavném království po smrti krále Vácslava. 65 O ZKAŽENIE MALÉ STRANY Pak prvé, než tento lid do Prahy přitáhl, až Pražané 70 staroměští i novoměští tu sobotu (4. listopadu) před sv. Martinem vpadli a útok učinili na Malú Stranu, nebo mnoho žoldnéřuov na dvoře arcibiskupově i jinde bylo po- loženo a silně osazeno. Nebo král Zigmund, uherský král, žold všem dával po pólu kopě gr. na týden na kuoň ještě prvé, než jest do země přijel. Ty žoldnéře Pražané ten den svrchupsaný zlúpili a koně i oděnie pobrali a velikú škodu jim učinili a dvuor arcibiskupuov vypálili i jinde na Malé Straně; a tak tu Malú Stranu pálili pomalu jednak Pra- žané, jednak oni s Hradu, až ji všicku vypálichu. A Pražané hned osadichu Saský duom na Malé Straně konec mosta a drželi jej až do skonánie těch všech válek. A takž Pražané, uvázavše se v to a v ty kořisti Malostranských, všecko do Starého i Nového Města pobrali. A tu celú noc k štur mu zvonili k napomínanie a nabádanie kněží, a zvláště kněze Ambrože, kterýžto vypověděn z Hradce. Táboruov množstvie veliké i s ženami přijelo ku pomoci Pražanóm s množstvím oděncuov, majíce za hajtmana Mikuláše Hus, kdežto s Hradu královští z pušek na ně střie- leli. I byla jest ta noc zarmúcení, úzkosti a lkání i truchlosti jako k súdnému dni přirovnána, takže králová česká Zofia s Oldřichem z Rožmberka v noci s Hradu strachem veli- kým utekla, a žoldnéři sotva Hrad zachovali. A při desáté hodině v noci nětco málo Pražanuov na Malé Straně zuo- stalo. Žoldnéři pak královští, stekše s Hradu a rathúz 95 Malé Strany vybravše, klénoty a knichy spálivše, i domy zkazili, kteřížto byli při Hradu. 75 80 85 90 54 57

Strana 58
55 105 110 115 120 125 130 Item den sv. Brikcí (13. listopadu) učiněno jest příměří mezi Pražany a královú stranú, totíž královú Zofijí a pa- nem Čeňkem z Vatmberka (!) a jinými pány etc. z strany jedné a obcí pražských z strany druhé až do sv. Jiří (23. dubna), a to pod základem 50 tisíc k. gr. A králová zapsala se jest obcím pražským i se panem Čeňkem etc., aby bránili pravdy zákona Božieho, přijímanie těla a krve Pána Ježíše pod obojí zpuosobú k vysvobozenie. Ale selhali jsú páni etc. Při těchto všech věcech nahoře psaných, zkaženie té Malé Strany, tu jest najprv Jan Žižka vzat na slovo ot lidu a tu jest najprvnější počátek jeho bojovánie. A odtud hned táhl do Plzně a tu z města Plzně mnohé šermice mieval s p. Bohuslavem z Švamberka, jenž válku vedl od krále Zigmunda a veliké zbožie za to bral. Ten pan Bohuslav, když jednu chvíli Žižka z Plzně vytrhl k Nekmieři, maje lidu ke třem stóm pěšieho a sedm vozuov, na nichž hady vezl, jimiž zdi bořili, pan Bohuslav zastihl jeho od města, maje lidu jiezdného i pěšieho viece než dva tisíce; a když se naň obořil s jiezdným húfem, maje za to, že je všecky valem potře, Žižka s svými otrazi jej ot vozuov, a tak tu HynekI z Nekmieře bude zabit. A Žižka v noci táhne, kamž zamyslil, a tři posádky tu noc obořil. Téhož léta MCCCC XIX°. po smrti krále Vácslava biskup litomyšlský s panem Petrem z Konopiště, s Horníky i s jinými pány spikli se, aby všecky, kteříž přijímají tělo a krev Pána Krista pod obojí zpuosobú, hubili. A tak mnoho chudých lidí jímajíce i kněží, do Hory nosili; neb za kaž- dého člověka, kteréhož do Hory přinesli, dali 1 kopu a za kněze 5 kop. A také jsú brali pastevce po polích a prodávali lidi do Hory jako jiný dobytek. Tehdáž také Kúřimští pus- tili na své město stranu královu, i zjímali jsú znamenitější a bohatější měšťany, kteříž byli příchylni k pravdám Bo- žím, a vydali je do Hory; a mistra Jana Chudka, faráře kúřimského, se dvěma knězoma vedli jsú s těmi měšťany do Hory a pak mistra Jana Chudka s kněžími, stínavše jim hlavy, i vmetali do šachty; a měšťané dali jsú králi tři sta kop gr. A když jednú nabravše lidí i přivezechu do Hory 100 58

Strana 59
a v první súmrak rúbáchu jim hlavy i metáchu do šachty, 135 tehda, když jednomu křesťánku hlavu stali, a hlava jeho skáčéci po zemi takto řiekáše třikrát: „Krev Boží, krev Boží, krev Boží.“ Ale Jan Švihovský takto lidi ty kázal mučiti: kázal uvázati křesťánka na dsku i kázal mu nasy- pati v hrdlo prachu puškového i přikázal zapáliti; takž 140 všecka střeva prach zapálený proskočil, až i zadkem ven vyskočil. Také Racek z Ryzmberka s svými pomocníky kněze jed- noho, řečeného Nákvasa, jal měsiece listopadu, kterýžto chodě k nemocným po vsech, kteří milovali tělo a krev Pána Ježíše, těm posluhoval; kteréhož vydal týž Racek Němcuom Bavorčíkóm a ti Němci, probodše jemu ruce, provlekli provazy a k dřevu uvázavše upálili, obkladše vuokol ploty a slámu. 145 ÚSTÍ DOBYLI TÁBOŘI 150 56 Léta od narozenie Syna Božieho M'CCCC XX°. o ma- sopustě to město Ústí Sezemovo hrazené jest vybojováno od Táborův a potom v sobotu (30. března) před Květnú nedělí jest vypáleno a rozbořeno; a tak stojí pusté a zbo- řené až do dnešnieho dne. Neb tu zimu tu horu Hradiště 155 Táboři osadili a přezděli té hoře Tábor, po niež i dnes Tá- boři slovú. TÁBORA MĚSTA POČÁTEK Téhož času město Tábor osazeno od nějakého žáka Hro- mádky s některými bratřími; kterýžto Hromádka osadiv je i poslal k Žižkovi, aby jemu posilněnie dal, že jest dobré městiště nalezl a osadil. A Žižka poslal od sebe Chvala Repického z Machovic s některými bratřími k posilněnie. Takž tu horu i osadiechu a potom město velmi pevné udě- lachu a Tábor jemu přezděchu, ješto jest prvé slúlo Hra- 165 diště. Neb někdy před drahně lety jest tu město bylo velmi 160 59

Strana 60
tvrdé; ale pro hrdost měšťan, že jsú se svým pánóm zproti- vili, páni z Ústí, jich páni dědiční, to město potom vykoře- nili, a tak dlúhé časy pusto bylo, až do tohoto osazenie. 170 O ZMRHÁNIE PLZNĚ 180 57 185 190 195 Tehdy, když Žižka od sebe z Plzně vyslal lid jim ku po- silněnie, uzřevše to strana protivná, že mdel jest u městě, jeli se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. A on uzřev to, že se v městě búří, i vytáhl jest 175 ven z města některý den před hodem Matky Božie v postě (25. března). A tu jsú po něm mnozí nepřátelé táhli s množ- stvím lidu, i také pan Jindřich Hradecký, strakoničský křižovník. A Žižka všeho lidu nanajvýše měl na čtyři sta s ses- trami i s pračaty a vozuov bojovných měl XII a koní jiezd- ných IX; a jediný pán s ním byl v tu chvíli, pan Břeněk z Rymžberka (!) a z Dolan. A když Štěkeň protáhl, i táhl k Sudoměři. Toho času králuov lid byl velmi silně přitáhl do Pieska, lid dobře jiezdný a voděný tak, že i podnes slovú železní páni. A když na cestě zvěděli od strážných, že táhne Žižka k Sudoměři, opus tili se po nich ztiežně ti všickni haufové; a s druhé strany řeky táhl pan Jindřich, křižovník strakoničský, s mnohými z Plzeňska, o oněch železných páních nic nevědúce, než toliko s svými pomocníky jsa, je mysle zmordovati. I strhli se spolu, a tak veliké množstvie sjelo se na málo lidu. A tak Žižka protáhl Sudomiře i táhl k rybníku, jenž slove Škaredý, a tu odtud dále táhnúti ne- mohli pro nepřátely. I šikoval se tu a vozy přitočil k hrázi a tu se tomu veli- kému množstvie s málem lidu mužsky bránil; neb ho biechu nepřátelé vuokol osuli, neb rybník té chvíle pust bieše a bez vody. A tak jsú v mnohé hlasy lidé mluvili řkúc, že, by jich ničímž nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na koňská kopyta rozberú. Ale že jest s nimi Pán Buoh byl ten den, div se jest tento stal, kterakžkoli ještě záhé, jako 200 o nešpořiech by bylo, však slunce zřetedlný západ vzalo za 60

Strana 61
horu, jako by jím lučil, a hned tma přílišná byla, že nevěděl, kdy kto koho má bíti. Tu jest zabit Žižkuov pomocník, pan Břeněk dřieve jmenovaný, a s královy strany mnoho zbito a zraněno. jest Tu pan Jindřich křižovník postřelen v palec nožní a od té rány chřadl blíž k roku, až jest za to i hrdlo dal. Tak ten div nepřátelé vidúce, takto jsú v mnoho hla- suov mluvili řkúce: „Mé kopí jich nebode, muoj meč jich neseče a mój samostříl jich nestřielé!“ A tak jsú ruozno táhli s velikú hanbú a s škodú. A Žižka na placu ostal a na bojišti tu noc. A na úsvitě 210 š svými i s vozy, kteříž celý den zóstali, a šikovav se i táhl na plac k hradu Újezdci a tu se položil, až poň z Táboru i poslali a na Tábor ho slavně s velikú ctí přijeli. Pak hned u Veliký pátek (5. dubna) Žižka, sjev s svými bratřími s Táboru, i vpadl v noci do Vožice, probořiv tíše planky, jimiž městečko bylo oplankováno, na ty železné pány, neb jsú (v) Vožici leželi. A tak učinivše pokřik i zapálé měs- tečko a tu mnoho těch pánuov železných zbichu a koní sobě a voděnie nabrachu. A tu hned sobě jezdcuov na- děla, a kterého podobného pacholka viděl, na toho oděnie 220 58 dada a kuoň pode ň, i vycvičil jeho k jiezdě a k boji. Tu zimu a v létě kněží a starší hajtmané velmi sedláky žertovali, neb jim peníze do kádí sypali, prodávajíce své dědiny a statky. 205 215 NOVOMĚŠTÍ HRADILI SE PROTI VYŠEHRADU 225 Téhož léta v pondělí (8. dubna) na veliku noc Pražané dělali příkopy proti Vyšehradu od Nového Města. A po- máhali i kněží i panici i židovstvo, a dokonáno bylo v pěti dnech. A hned osadili Slovany a u Sv. Apolinariše, u Matky 230 Boží na Botiči; neb Vyšehrad byl velmi silně proti nim osazen. 61

Strana 62
HRAD PRAŽSKÝ ZRAZEN Téhož léta v středu (24. dubna) po svátosti pan Čeněk z Vatmberka (!), řečený Veselský, jsa purkrabí na praž- ském hradě od krále Zigmunda, i zradil Hrad Pražanóm 5 a mnoho lidí, kteříž byli vyšli s statky svými z Prahy, zlúpil jest. A potom opět, drže ten Hrad od Pražan, i zradil jej zase králi uherskému a jemu ho postúpil. KRÁL ZIGMUND SNĚM MĚL U HORY Zigmund pak, král uherský, brzo po sv. Jiří (23. dubna) 1o přitáhl k Hoře vojensky s velmi velikým lidem. A tu jsa u Hory obeslal Pražany, aby k němu jeli. A tu na té cestě jeda, prvé přijev do Vratislavě, kázal tu mnohé starší stí- nati a dva měšťany z Prahy upálil, jednoho Krásu a dru- hého hospodáře od Věničkuov, a některé koňmi smýkati kázal. A když Pražané k němu přijeli do Hory, rozkázal jim, aby, přijdúce domuov, kázali všecky řetězy po ulicéch vybrati a šranky zbořiti. To se všecko stalo k jeho rozká- zaní. 15 O ŽENÁCH ANEB O SESTRÁCH TÁBORSKÝCH 25 59 30 Item u vigiljí (25. května) sv. Ducha ženy táborské klášter sv. panny Kateřiny na Novém Městě zbořily, naj- prvé střechy smetavše. Týž den pan Vilém Zajíc horu nad Slaným osadil a velikú škodu městu činil pravě, že by Pražané králi Zigmun- dovi dali se na milost; a tudy týž Vilém zrádně jest puštěn do města. I vyhnali jsú kněží zákona Božieho, ale tance, kostky, hry a jiné neřády v městě puosobíce etc. Nazajtří den sv. Ducha (26. května) duom Zajícuov na Malé Straně jest vypálen. Opět král Zigmund uherský podruhé obeslal Pražany, aby k němu přijeli, i rozkázal jim, aby všecko oděnie, kteréž 20 62

Strana 63
mají v Starém Městě, to aby na Hradě u Sv. Václava po- ložili, a Novoměští kteréž mají, na Vyšehradě aby polo- žili. Poslové ti řekli Zigmundovi, že to chtí rádi znésti na obec a na starší. A když vrátivše se vznesli to na obec a na starší, i nechtěli tomu pro nižádnú věc svoliti a řekli, když toho na ně podává, že o nich nic dobrého nemíní. A tak, kdež byl řetěz jeden, místo toho udělali dva a šranky po Novém Městě mnoho zdělali nových. Král se z toho velmi rozhněval a táhl ihned k Praze a položil (se) na Zbraslavi míli od Prahy a za řekú; neb nesměl se s té strany, kdež řeky nenie, položiti, nebo, by Pražané pro vodu k němu byli mohli, byliť by se o něho pokusili. A tu leže na Zbras- lavi obesla všecka kniežata říská i města jako mocný král římský, aby všickni k němu jeli před Prahu. A když se množstvie veliké sjelo, tehdy přitáhl k Praze blíž a položil se na Brusce proti Starému Městu za řekau. A tu se kázal pánuom korunovati na královstvie České na hradě praž- ském v tu neděli (28. července) po sv. Jakubu. A tu leže u Prahy málo Pražanóm nemohl uškoditi, za řekú leže. Než Němci, kdež kterého sedláka mohli lapiti, přivedli ho do vojsky a praviece, že jest Hus, i upálili každého. Pra- žané též zase, kteréhožkoli Němce dosáhli, každého vyve- dúce na prelát proti vojsku i upálili každého. A tak se ta válka tvrdila mezi nimi velmi ukrutně. Té chvíle bylo v Pra- ze všecko lacino kromě jediné soli, ale jiného všeho dosti v hojnosti bylo, a zvláště víno a chléb a střiebro. U vojště pak králově, kakžkoli jim téměř odevšad vezli, však draho bylo, a zvláště chléb a pivo, to jim draho bylo. Král Zig- mund tu leže všemi poklady hnul, což jich bylo na Karl- štajně a na Křivoklátě; ješto byl král Vácslav za mnohá léta pro zemské dobré nachojval, to tento král v polúletí všecko cizozemcuom a žoldnéřuom rozdal, a pro to tím pokoje ižádného nezjednal. A když se pokladuov nedostalo, tehdy král kázal oblúpati střiebro s obrazuov a s svátosti říské, a naposledy pak i řískú svátost Normberským zasta- vil; kteréžto svátosti Česká země velikú čest a Praha ne- malé póžitky měla, a zvláště Nové Město. 35 40 45 50 55 60 65 60 63

Strana 64
O KONŠELÉCH PRAŽSKÝCH 75 80 85 70 Item málo předtím Táboři, Žatečtí, Launští, Orebští etc. s pražskú obcí konšely na Novém Městě i na Starém Městě, staré zsázevše, nových nasázeli; a ti s hajtmany spol- čili se, aby za jeden člověk byli proti králi Zigmundovi i proti jiným odporným kalichu Páně. Item, aby kněží život apo- štolský vedli a hříchové smrtedlní aby kaženi byli. Item, aby všecky odporné kalichu Božímu s pilností vyhledali a ven z měst jim jíti přikázali. Potom konšelé rozkázali kněžím, aby navštěvovali protivné hospodáře a je napomínali ku při- jímanie těla a krve Boží. Někteří pak z nich šli radějí pryč od svých statkuov, než by přijímali; a jiní pro ztracení statkuov k tomu přistupovali; a jiní, jsúce naučeni, že zlé by bylo zpravovánie od zlých kněží, s velikým nábožen- stvím přistúpali. A v ty časy bylo v Starém Městě pustých domuov 70te, na Novém Městě tolikéž 70te Téhož léta v úterý (28. května) po sv. Urbanu Pražané, Táboři, Žatečtí, Launští leželi proti Hradčanuom, jedni na Pohořelci a jiní na Strahově. NĚMCI ŠTURMOVALI K HOŘE VÍTKOVĚ 61 95 Pak téhož léta v pondělí (15. července) po sv. Markletě 90 Němci míšeňští a jiní cizozemci šturmovali jsú k Žižkovi k Vítkově hoře. Neb Žižka byl osadil konec hor(y) jedné, jenž slúla Vítkova hora, a nadělal srubuov a příkopuov hubených, k nimžto Němci jsú šturmovali, a divně od Pražan odtud odehnáni a poraženi. Ihned potom třetí den král Němce rozpustil, neb jim již neměl co dávati, a sám s Uhřaty jede do Litoměřic; a odtud velikú krajinu země okolo Poděbrad spálil. Když král od Prahy odtrhl, ihned Pra žané poslachu lidu zástup veliký k Žatci a dobyli na překot šturmem Bezděkova, neb Žateckým odtud škodili. To učinivše vrátichu se zase do Prahy. 100 64

Strana 65
PRAŽANÉ VYŠEHRAD OBLEHLI V tom Pražané ihned téhož léta oblehú Vyšehrad velmi silně. A několiko neděl veliký hlad žoldnéři trpěli, jichž bylo na několiko tisícuov; a nemohúce déle držeti, učiní smlúvu s Pražany, jestliže jich král neretuje ten den na Vše svaté (1. listopadu) do šestnácté hodiny, že jim chtí Vyšehradu postúpiti; neb plnú náději měli, že je král re- tuje. Když pak den Všech svatých přišel, tehdy táhl ot Nového hradu k Vyšehradu s množstvím velikým lidu a s vozy plnými špíže i šikoval pány české a moravské k ně- kakým rybníkuom malým, aby tudy proskočili; a sám král s Uhry táhl čelem k Sv. Pangrácí. Ale že král zmeškal ho- dinu uloženú, s Vyšehradu jemu pomoci nemohli; ačkoli Němci chtěli, ale Čechové pomněli na svú smlúvu i na pe- četi, toho nedopustili. Nebo když byl král Zigmund s No- vého hradu v noci poslal posla na hrad sv. Václava k žold- néřuom, aby ráno domu Saského dobudúc zapálili, žeť on také v tu hodinu na Pražany udeří s lidem svým, ale Buoh, jenž se pyšným protiví, dal posla s listem Pražanóm, kteřížto, porozuměvše z listu, hotovi byli se vším svým lidem. A když král přijel s lidem s Nového hradu, i zmeškal XVIt hodinu, a stoje na cestě proti Sv. Pangrácí i vytrhl svój meč, dávaje návěští Vyšehradským, aby udeřili na Pražany, a sám s druhé strany s velikým lidem. Ale páni, porozuměvše a vidúce, že s Vyšehradu pomoci jmieti ne- budú, radili králi, aby nechal Pražanuov, praviece, že „vezmete škodu na svém lidu“. Ale král jim řekl: „Jáť musím s těmi sedláky bojovati!“ A pan Jindřich z Plumlova vece králi: „Vězte to jistě, že dnes škodu vezmete a s hanbú utečete! Jáť se bojím sedlských cepuov.“ Jemuž král vece: „Já to viem, že vy Moravčíci jste bázliví a mně nevěrní. A pan Jindřich s jinými pálny moravskými ssedavše s koní řku: „Aj, teď jsme, kde kážeš; tu budeme, kdež ty nebu- deš!" A v tom hned Pražané je otrazili, a vyskočivše ven, i porazí lid králuov a pány české i moravské tu ztepú po- hřiechu a mnoho rytieřstva podlé nich, takže leželi jako 105 110 115 120 125 130 62 135 5 Letopisy 65

Strana 66
140 155 160 165 snopy na nějaké úlehlici nad rybníky. A tak ten den král bitvu ztratí i vozy i Vyšehrad. A král s Uhřaty utekl jest a nezastavil se ten den, jeliž v Českém Brodě. A ihned Vy- šehradu sstúpili jsú Pražanuom v moc; a oni hned zdi od města a věže a domy kněžské i královské paláce i pokoje zbořili, i také kosteluom jsú neodpustili. A Pražané dali těm vuoli, kteříž byli v zavření na Vyšehradě, ktož chtí, aby táhli za králem, a kteří chtí, aby s nimi zuostali. 145 I zuostalo jich s nimi mnoho. Téhož léta Žižka a Pražané dobyli Říčan na panu Divi- šovi. A Žižka vyvedl sedm kněží do jedné jistby, a nedav slyšenie ani naučenie, i spálil je všecky. Téhož léta den sv. Martina (11. listopadu) Žižka dobyl 150 Prachatic, a pohřiechu mnoho lidí zbito a spáleno, téměř všickni měšťané; neb sehnavše je do tří jisteb i do kaply, i zapálili o nich, a kteréhož potom živého nalezli, toho v studnici uvrhli a utopili. A tak jich tři studnice nametali a mord veliký učinili. Týž den na sv. Martina kněz Koranda vyseděl u věze- nie s Bělbožkú hrad Přibenice. Neb se vězňové na věži byli dobyli a Odolen, jenž vězňóv hlédal, ten boje se, aby ho nezabili, slíbil jim jíti na Tábor a pověděti, že sú se věz- ňové dobyli. Bochovec byl s lidem hotov, chtě jinam jeti; a uslyšav toto, i táhl tam a nalezl tak, i dobýval Přibenic. V tom těm s Přibenic přitáhnú také na pomoc z Sobě- slavě. Takž se o to spolu tepú, až Bochovec, hajtman tá- borský, vždy hradu mocen bude; a tak tu lidí drahně sejde Rožmberského. A biskupa, kněze Heřmana, člověka dob- rého, kterýž byl farářem prvé v Miličíně, ti nešlechetníci beze vší milosti utopili. Ten biskup mnoho kněží táborských předtiem světil přinucením páně Čeňkovým. Téhož léta předtiem málo zlezli Rábí hrad a pobravše sbožie i zapálili hrad a kněží spálili; i brali se preč, neosa- 170 divše hradu, neb na něm nesměli zůstati. 63 66

Strana 67
KUNDRATIC PRAŽANÉ DOBYLI Pak od narozenie Syna Božieho M'CCCC XXI°. léta Nový hrad Kondratice (!), na němž král Vácslav umřel, od Pražan jest dobyt ten pondělí (27. ledna) před hrom- nicemi. Téhož léta král Zigmund oblehl jest klášter Kladruby. Uslyševše to Pražané a Žižka, táhli Chvalovi Repickému na retuňk k Kladrubóm. To král uslyšav, utekl odtud preč s vojskem a nezastavil se jeliž v Litoměřiciech. 175 OBLEŽENÍ PLZNĚ 180 Téhož léta Žižka s Pražany oblehli město Plzeň v puostě velmi silně; a poleževše u něho čtyři neděle, i odtrhli pryč. A táhnúce k němu Žižka dobyl Vilšteina, neb jsú uhrozili jeho purkrabí nestatečného, jménem Cikána; a osadí je panem Vilémem Kostkú. Ale Plzně nedobyli, než učinivše 185 příměří i jeli vojensky preč. Téhož léta na Květnú neděli (16. března) Žižka a Pra- žané dobyli Chomutova města a mnoho panoší, kněží, měšťan, řemeslníkuov i rozličných lidí zbili a zmordovali i spálili množstvie veliké beze vší lítosti pohřiechu; jakož 190 obecně praví, že jest tu lidu sešlo dva tisíce a čtyři sta. Téhož léta ten úterý (1. dubna) po provodě město Berún od týchž bojovníkóv dobyto jest, v němžto urození a slo- vútní Čechové a rytieři jsú spáleni: pan Jan Koblih, pan Bohuslav Dúpovec s otcem svým a jiní rytieři, panoše, kněží, konšelé a druzí mistři i jiní obecní lidé v jedné jistbě před městem. Tak jsú zákon velebili, až by se mohl čert v pekle zasmieti s takovými mordy! Téhož léta nazajtřie (16. dubna) na sv. Tiburcia dobyta jest tvrz Túšeň na Labi páně Michalco(va). Téhož léta brzo potom dobyto jest město Brod Český od Pražan, v němžto pohřiechu mnoho lidu zbito jest. Ale 195 200 67

Strana 68
64 205 210 žoldnéři němečští utekli sú byli na zvonici, kterúžto sú byli zapálili, a krov padl, ale žoldnéřóm nic neuškodil. Než potom vyvedeni sú za město] a spáleni, a jiní cepy želez- nými od cepníkóv zbiti a zmláceni. A tiem zhrozivše se jiná města, totíž Kúřim, Nymburg, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudim etc., daly jsú se jim a smluveni, jsúce strachem poraženi a pro takové mordy a pálení lidí zhroženi, aby se jim též nepřihodilo jako jiným městuom. Ale která jsú se zprotivila, ta jsú potom brzo dobyta, jakožto Jaromiř, Mýto, Turnov, Dvůr, Polička, a v nich množstvie lidu zbito a zmordováno a spáleno jest. HRAD PRAŽSKÝ DOBYT 220 225 230 215 Item. Potom Pražané, kteříž jsú nebyli u těch měst na- hoře dotčených, na den sv. Ducha (11. května) oblehli jsú hrad pražský sv. Vácslava a potom brzo, když jsú jiní přijeli od Jaromiře, poddán jest jim brzo hrad sv. Vácslava Pražanuom. Téhož léta v sobotu (12. července) před sv. Markletú město Bielina od Pražan jest dobyto; a Němci na hrad utekli, kteřížto nazajtří jsú dobyti a tu pohřiechu mnozí rytieři, panoše, kněží a lidé jiní jsú spáleni. To-li jest bylo viery naučení? Předtiem Žižka dobyl města Vodňan a tu mnoho lidí zbil a zmordoval a u vápenici i kněží spálil, ješto pod obojí zpuosobú rozdávali, tak, až město pusto stálo pobořené mnoho let. A v ty časy nebyl ho kto vosadě za mnohú chvíli. V ty časy Žižka oblehl hrad Rábie a tu ztratil druhé oko, neb mu je s hradu někto vystřelil u šturmu. Předtiem byli prvé dobyli toho hradu velmi lehce, i nesměli na něm ostati, než vypálivše jej i ušli s něho, spálivše do desieti kněží. Tak jsú je víře naučili, čertovy divy pášiec! Předtiem Žižka byl oblehl Bor Panský za Horaždějovici a tu ležel, až se i dali. A když mu tvrze sstúpili, vypálil hned 235 68

Strana 69
tvrz nevěda, by jim retuňk táhl na horu k kostelíku, a tu se šikoval. Na něhož přitáhl pan z Rožmberka s množstvím velikým lidu a s ním pan Krajieř s mnoho Němci a jiných rozličných lidí s ním, a z druhé strany pan Bohuslav Švam- berk s Plavenským s Němci mnohými i z Plzeňska. A tu jeho všude vuokol osuli, neb veliké množstvie lidu bylo se na něho sjelo. Ale on se mužsky bránil, doufánie vždy v Pánu Bohu maje, a mnoho nepřátel s svými bratřími zbil a zranil a škodu i hanbu jim velikú učinil, takže jsú s hanbú 245 pryč ujeti musili, a on, na bojišti ostav, potom dále táhl, kam chtěl a kam mu líbo bylo. 240 65 ČECHOVÉ PORAŽENI U MOSTA Téhož léta den sv. Osvalda (5. srpna) stalo se jest veliké poraženie Čechuov u Mosta, kdežto Pražané i jiná města 250 s pole jsú utekli, nechavše tu vozuov, pušek, prakuov a jiné brani. Po tom poražení Němci Míšňané, poradivše se s kniežaty a konferšty, vtrhli jsú s velikú mocí do České země i Římané a oblehli velmi silně Žateč a Bielinu. K Bílině šturmovali 255 a tu hrabí movitého zabili a množstvie Němcóv zmordovali, a tak proto zemi velmi hubili a pálili, a naposledy s velikú hanbú i s škodú utekli uslyševše, že retuňk Žateckým táhne. Téhož léta poslali Pražané a Žižka k králi polskému 260 u poselstvie, totíž pana Viléma Kostku, pana Hlasa z Kame- nice, pana Vaňka Pivo a pana Vaňka, syna páně Pavlíko- va, rytieře, aby jim ráčil dáti pána aneb se sám v ně uvá- zati. Kteřížto rytieři poslové, když jsú do Ratiboře přijeli, kněz Mikuláš, syn mistra Hanuše, ješto jest na Karlštajně svým mistrovstvím králi Vácslavovi pány zmordoval, zjí- mal nahoře psané posly a vydal je jako na masné krámy králi uherskému na Spilmberg; ale čeled jich když jsú při- nesli do Brna, všecku jim zstínali krále Zigmundovým rozkázaním a pány poslal do vězenie na Trenčín, i byli 270 265 69

Strana 70
275 tam plný rok u vězenie až do dobytí Brodu Německého, a tu se pak o vězně směnili po tom dobytí. Téhož léta dělali penieze a groše z mědi, z pánví, z kot- luov v Praze i také po jiných městech, po hradech, po tvrzéch, po domiech, po pivnicéch, po zahradách; a tak jsú jich mnoho všudy nadělali, že jich všickni dosti měli. Ale prvé předtiem dělali jsú penieze a groše z kalichuov a z mon- strancí, a když se stříbra nedostalo, tehdy z kotluov etc. Tehdáž také korec chmele platil po kopě gr.) 66 280 LIST (POSL)ANÝ PÁNUOM OD KRÁLE ZIGMUNDA 285 290 295 300 My Zigmund, z Boží milosti římský král, po vše časy roz- množitel říše a uherský, český, dalmatský, charvátský, sedmihradský, bosenský, moravský, slezitský, lužnitský, bramburský a lucemburský král, vám všem, pánóm, ry- tieřuom, panošém, Pražanuom a obci královstvie našeho Českého dáváme věděti: Jakož nám vinu dáváte v mnohých kusiech, a zvláště o upálení mistra Jana Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacieřstvie, haněnie a odsuzovánie země České, tím my vinni nejsme. Neb jest to námi ne(se)šlo aniž ještě jde, což by bylo k hanbě koruny naší České, neb svědomo jest, že jsme my přede vším) zborem konstan- ským za bratra našeho dobré paměti a za tu zemi věrně a statečně odmlúvali, a proto jsme (měli) protivenstvie i haněnie tu v Konstancí veliké; aniž také jest země Česká odsuzována, než ti, kteříž by kacieřstvo drželi a vedli. I také dnes bohdá námi nižádná záhuba ani haněnie téj země jde, než těmi i věčná hanba i záhuba téj koruny jde, kteří kláštery a kostely Bohu ke cti dělané boří, tělo Boží tu vynmúc a jiné svátosti ohavně nohama tlačí, kněží a mnichy a jiné duchovní lidi, rytieře, panoše ukrutně pálé a mordují, obrazy sekají a jiné mnohé a rozličné neřády, ješto je vypsati přieliš dlúho jest, proti ustavenie cierkve svaté vedú, hrady, tvrze, města, vsi na zámky jdúc opúštějí 70

Strana 71
a vypalují, zemi také napořád hubiec. A ti zjevní, neřádní 305 a nekřesťanští kusové zbúřili jsú i zbuřují kniežata okolní i jiné další i sice všecko křesťanstvo proti téj zemi, ale ne my. Neb by byl skutek velmi nepodobný a potupy hodný, bychme my z naší vuole naše dědictvie a královstvie v takú hanbu a záhubu chtěli připraviti; než téj záhuby, kteráž se ústav (ně) děje bez naší příčiny, bohdá jest nám věrně žel. Pak, jakož nám také vinu dáváte o korunu a svátost, o klénoty: toť jsme vzeli a schovali, ne k škodě Českéj země, ale proto, aby hanebně ty věci nebyly zkaženy, zrušeny a zatraceny k nenabytéj škodě téj koruny jakož jest to dobře na jiné svátosti od vás některých (i) od vašich ukázáno. Dsky zemské, ty jsme s panským povolením vzeli a oni jsú je svými pečetmi zapečetili, když jsú je měli preč vézti. A o ty všecky věci i o jiné, kteréž píšete, v čemž bychom byli vinni shledáni, a šli-li by ti neřádové námi, to ať knie- žata a páni koruny Českéj ohlédají, a my to chceme rádi opraviti podlé kniežetského a panského naučení, i odčiniti; a vy též učinite: což jest neřáduov a záhuby vámi přišlo aneb jde, abyšte to také odčinili, jakož kniežata a páni téj koruny rozkáží a najdú. A jakož nám píšete, že jste se ko- nečně ustanovili a zjednali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do le(p)ší zprávy Písmem svatým, na to pak pravíme, že jsme vám toho nikdy neodpierali, než vždy svolovali i podávali slyšenie i zprávu lepší Písmem svatým na ty kusy i na jiné, kteréž jsú proti cierkvi svaté, a nikdy námi to nesešlo, vždy jsme hotovi vám slyšenie dáti, zprávu i naučenie lepší, jedno ať vámi to nescházie a země ta nehyne. Jakož nám také píšete, že chcete při svých řádiech a svo- bodách a práviech ostati jako vaši předci, vězte, že náš úmysl nikdy nebyl aniž ještě jest, bychme vás chtěli z vašich řáduov nebo práv a svobod vyvoditi nebo je kterak rušiti, než každého při jeho řádu ostaviti, i svobod bychme vám radějše přičinili než ujali. Než opatřte vy, ktoť vás z vašich práv i svobod vyvodí a práva ruší, my-li čili vy sami; a to shledáte v svých zápisiech, kteréž mezi sebú máte, i v skut- 340 ciech, kteréž činíte sami, svá práva rušíce i svobody. 310 315 67 320 325 330 335 71

Strana 72
68 345 350 355 360 Také slyšíme, že ste obrazy zbili v kostele pra(ž)ském a na tom ostali, aby též hrad pražský obořen byl, kterýž jest udělán ke cti a k chvále Pánu Bohu a svatým dědicuom. Protož, pro pána Boha, nečiňte toho aniž dopúštějte, byť to bořeno bylo; neb dobře viete, že jste již jednu stolici na téj koruně obořili na Vyšehradě i s kostely k velikéj hanbě téj koruny, a oboříte-li druhú, tehdy vězte, že skrze to dokonce vzbúříte na se všecko křesťanstvo i nás také pro tak nekřesťanský účinek, a těch zlých nařčenie i skutkuov prvniech dokonce na tu zemi i na se potvrdíte a se i tu ko- runu skrze to k věčnéj hanbě a potupě připravíte. Nebo vězte, že jest to hlava téj koruny a že tu leží sv. Vácslav i jiní dědici svatí i ciesař dobré paměti, otec náš, i s jinými králi a s kniežaty též koruny. A, pro Buoh, smilujte se sami nad sebú a nad tú zemí a nedajte té země dále hubiti, a našich měst a služebníkuov viece netiskněte, a přistupte ještě k spravedliv (osti), jako jsme vám dřieve psali, a stavte ty neřády, aby se viece nedály proti Pánu Bohu a proti všemu řádu cierkve svaté i proti nám, a my vám v tom ještě chcme rádi pomoci. Pakli byšte toho spěšně neučinili, tehdy potom, ač bychme rádi, nebudeme tomu moci co učiniti, než na to přijde, že ta země musí dokonce zahynúti. Datum... 365 Léta Božieho M'CCCC XXII°. po Božiem křtěnie (6. ledna) král Zigmund uherský opět vtrhl do země České vojensky s velikým lidem. A když přijel do Hory, tu jest starší horníky zjímal, a přivázav je za provazy k vozuom, vypáliv a zhubiv Horu, i jel s nimi preč. Pražané a Žižka zvěděvše to i táhli udatně za ním, i porazili jej u Habru. A odtud král s svými táhl do Německého Brodu; sám se tu nezastavil, ale táhl před se. A kteréž tu zuostavil, ti zbiti a někteří zjímáni; a město bylo dobyto a vypáleno. Tu byli zjímáni pan Záviše Černý, rytieř zjezdilý, pan Hynek Čer- 375 venohorský, Borovský rytieř Polák, Mrvice rytieř; těmi 370 72

Strana 73
vyvadili své vězně, totíž pana Hlasa, pana Kostku etc. To se jest stalo po Božiem křtěnie. Před tiemto stat jest pan Jan Sádlo v rathúze na Starém Městě v noci; a přijel do Prahy jich obesláním. A když přišel mezi ně na rathúz, tu jsú ho jali v světnici v radě a čeledi jeho kázali na hospodu; a dočekavše noci, kázali ho stíti a u Sv. Mikuláše pochovati. 38 KNĚZ JAN SŤAT 69 Pak téhož léta v pondělí (9. března) po té neděli Remi- niscere v postě sťat jest kněz Jan, mnich zákona premon- stratenského z Želeva (!), kazatel od Matky Božie Sněžné, a s ním jiných člověkuov XIIt v rathúze v Starém Městě u studnice. A rathúz byl dobře zavřen. Jehožto hlavu kněz Gaudencius nosil na míse po Praze, popúzeje lidu ku pomstě. Ihned Novoměští (s) svú braní, zvonivše k šturmu, obořili se valem do Starého Města a zastavili se v Železné ulici volajíce, aby jim kněze Jana vrátili. Pan Hašek z Ostrova a z Moravy byl té chvíle hajtmanem v Starém Městě, i spikl se s některými Pražany Staroměstských a obeslal byl panoše všecky okolo Prahy k tomu dni. Ten pan Hašek s svými pozastavil se proti Železné ulici na rynku, a srozuměv, že nic tu nezíště, skryl se jest u Praze, takže potom hledajíce jeho mnohé domy vybili jsú. Pak jeden chudý pacholek, vstúpiv s palicí na pušku Jaromiřku, jenž tu před rathúzem stáše, i volal hlasem velikým a řka: „Sem, chudino, sem, sem!“ A takž se k němu zběhnú mnozí. A Novoměští vidúce, že odporu nemají, vyskočí na rynk a vytepú rathúz; i naleznú tam stínané, i zvolají velikými a hroznými hlasy na vrahy. Takž i hledají konšeluov staro- městských a domy jim vybíjejí a berú všem napořád, i po- druhóm; a kteréhož konšela naleznú, toho neb jmú neb zabijí. Na Novém Městě ten den dva setnú, mincmajstra a Bohunka krajčieře. Potom se oboří na židy a zlúpí a poberú jim všecko. A když tu neměli co bráti, oboří se na všecky 10 15 20 25 73

Strana 74
70 30 35 40 koleje a vytepú je a knichy obecné všecky poberú. Potom se oboří na všecky domy kněžské a vytepú je; a mistry, kteříž neutekli, zjímají. Tu mistr Rokycán také utekl z Prahy. Ten den stala se jest u Praze větčí škoda, než když král Zigmund ležel okolo Prahy, maje lidu víc než (sto) tisíc. Nazajtří v úterý (10. března) pochovali kněze Jana pod kazatedlnicí jeho, kdež kázal, s velikým křikem lidí a s hor- livostí. A ihned konšely jiné zdělali sobě, mezi nimiž v Sta- rém Městě Šrol byl najznamenitější a na Novém Městě Charvát s bratrem svým. Pak v středu (11. března) potom stínali lidi znamenité a velmi staré měšťany, pana Pro- kuopka, Jidáška, konšela Jakuba helméře, pana Jana rytieře, Mandina muže, pana Johánka od Peřestého volu, konšela, Antoniše kniehaře, konšela, velmi nábožného a šlechetného člověka. TUTO JEST SEPSÁN ŽIVOT KNĚZE JANUOV, KAZATELE OBCE PRAŽSKÉ, TAKTO: 50 55 60 45 Pro ukrocení a stavenie mnohých řečí, jenž bieše o smrti slavné paměti kněze Jana, kazatele obce pražské, já, jenž sem při tom byl na rathúze Starého Města pražského a jenž sem viděl a slyšel, kterak jsú se k němu měli lstivě a ochotně jeho pokrytí nepřátelé, a kterak jest on jim zase upřímě odpoviedal, nevěda o jich lstivém a jidášském o jeho krve vylití skonánie, tiemto napsániem vyznávám všem, kterak se jest dálo a jinak nic: Najprvé, kterak v druhú neděli u postě (8. března) po obědním kázanie přišli dva konšelé, jeden novoměstský a druhý staroměstský, hledajíce kněze Jana, aby šel na rathúz staroměstský, že jeho páni o pilné věci potřebují. A nena- lezše jeho doma, šli preč. Potom několik posluov přišlo, a vždy doma nebyl nalezen. Pak jako po dvú hodinú opět posel při- šel; tu jest ho nalezl doma i řekl k němu: „Kněže Jene, pániť jsú vzkázali, aby již dnes na rathúz nechodil, neb jsú již páni doluov sešli; než v jitře po samém kázanie rač přijíti. 74

Strana 75
Tehdy jda nazajtří po kázanie, pojem mě s sebú i šel. A na cestě, než sva došla k rathúzu, potkala jsme dva kon- šely, ani poň jdú, aby pospiešil, že páni ho čakají. A když jsme přišli, já chtěl před světnicí zuostati, a jeden z těch “ dvú konšeluov vece: „Kněže Jene, puojmi tohoto s sebú!“ A když jsme vešli do světnice, všickni jsú proti němu po- vstali a velmi ochotně jeho přivítali. A když sedl mezi nimi v lavicéch, tehdy Petr Věžecký vece: „Nuže, milý kněže Jene, radiž nám o výjezdu na pole, kam bude naj- lépe jeti: do Moravy-li, čili k bratřím táborským, jenž toho velmi žádají na nás, čili Krasíkuom retuňk dáti?“ Tehdy kněz Jan vece: „Zdá mi se, abyšte obeslali bratří táborskú, ať se zberú s obcí klatovskú, sušickú, domažlickú, píseckú, a my obtečeme Hrádek, a tuť k nám věrní odsud potáhnú; a odtud pošlem jiezdné a lidu něco pěšieho, ať s táborskú obcí a jinými Krasíkuov retují.“ A Věžecký Petr s purg- mistrem, oba smějíce se, vecešta: „Rovně jsi se, kněže Jene, s námi úmyslem srovnal!" Tehdy purgmistr vece poslu: „Chutně jdi po hajtmana, 80 po pana Haška, ať ihned ráčí přijíti, neboť jest toho pilné potřebí.“ A jiné posly rozeslal po purgmistra a konšely Nového Města, a tomu poslu, kterýž jest šel po pana Haška, " vece: „Pověz pánu, žeť již kněz Jan přišel, ať pospieší! A po malé chvíli přijíde hajptman a Věžecký Petr vece: 85 „Pane hajptmane, toť se jest kněz Jan rovně s námi úmys- lem srovnal o pole.“ A po malé chvíli vece purgmistr staro- městský: „Již-li jsú přišli ti všickni, po kteréž jsme lístky rozeslali?“ A posel vece, že již. A on jich kázal zavolati. A když přijídechu, vece jim purgmistr staroměstský: „A kde Jeronym Šrol a Jíra rukavičník?“ Tu počne se hněvati a káza poslovi tu po ně jíti. I kázal jim ven vystú- piti, až by i ta dva přišla. A když vystúpiechu, vece purg- mistr staroměstský: „Milý kněže Jene, tebeť jsú poslušni, přičiň se k tomu, abychom je smieřili, než na pole vyjedem.“ Tehdy kněz Jan, vyňav deštičky, i poče mluviti a řka: „Chcete-li obec sjednati, toto máte zachovati: Nebeřte domuov, vinic i jiných věcí, což jest k tomu veliká obec 65 70 75 90 95 71 75

Strana 76
72 dala. A služebníkuov vzkušených, Pánu Bohu i obci věr- ných, tak hanebně nelučte od sebe, a zvláště Bzdinky i jiných, neb nikoli nesjednáte, než k větčím kyselostem zbúříte.“ A vzhlédl na Haška, vece jemu: „Pane Hašku, kdyby ty co dobrého téjto obci učinil a jí věrně nětčím poslúžil, a oni tě potom nepoctivě od sebe jako nevěrného odstrčili, bylo-liť by to líbo?“ A on vece: „Ne, jistě nebylo!“ A kněz Jan řekl: „Nepřejtež jiným! Tehda purgmistr staroměstský poče mluviti řka: „Nech- mež toho, kněže Jene, staneť se podlé rady tvé.“ A když to pověděl, kázal pozvoniti a posel vkroči do světnice. ?“ A purgmistr vece jemu: „Milý, již-li jsú ti všichni s lístky? A on řekl: „Ještě nenie Jeronyma Šrole a Jiří rukavič- níka.“ I káza poslu, aby jim kázal vjíti, kteříž sú přišli. A když přijídechu, pan Hašek vstav, jíde ven. I vece k nim purgmistr staroměstský: „Nuže, pro milý Buoh, pusťtež všecky kyselosti z srdcí, abychme vás mohli smí- řiti, a zvláště, kteříž jste byli ondy zjímáni!“ Petřík Rezek vece: „Páni, já proč sem ondy u vězení byl, ještěť to pra- vím, a dá-lit mi to Pán Buoh, chciť na tom umříti, žeť s těmi zrádnými pány a s jinými protivníky nechci se zapi- “ 120 sovati, dokavadž neuzřím, ani skutečně plní zákon Boží! A jedne tu řeč dokona, velmi po malé chvíli rychtář s bi- řicem vskočiv do světnice zkřiče: „Stuojte, zjímáni jste! I poče biřičské pacholky palcátem bíti, aby je chutně svlačili a vázali. I přistúpivše dva zdvižechu kněze Jana, a on kynuv rukú i vece: „Ponechtež mne, jižť vám dobře rozuomím!“ A když jej pustiechu, šed ke dveřuom, jimiž vstupují do světnice, v kteréžto obec bývá, i kleče u lavice, sepnuv ruce; a tu dobrú chvíli poklečev, vstav jíde mezi ně do lavic i poče s nimi nětco šeptati. A purgmistr staroměst- ský vece: „Jižť, kněže Jene, jinak býti nelze! Tehda kněz Jan vece: „Pro Buoh, rozmyslte se o to! Nicť by o mú smrt nebylo, ale sámť neumru! Vizte ještě, co z toho přijde! Jáť bych byl dávno netbal, coť by tu duši p ze mne vypudilo, né, jakéžť sem měl bydlo mezi vámi? 135 A pověděv to i vece: „Prosímť vás, otpusťte mi k knězi 105 110 115 125 130 “ 100 76

Strana 77
jíti!“ I přišed ke mně za stuol ke dveřuom, Pánu Bohu se vinen dal přede mnú z hřiechuov. A to mi řekl: „Muoj bratře, jižť já odtudto nikoli nevyjdu, než mám za to, žeť tobě nic neučiní. Milý bratře, pomuož-liť Pán Buoh, prosiž tam kněží, ať s obcí, nebožátky chudými, až do té krve vylití věrně pracují a zraditi se nedadí.“ A o knichách uči- niv rozkázanie, dav mi ruku vece: „Nuž, milý bratře, Bóh tě žehnaj! A prosím tebe tím snažnějí, popros Pána Boha za mne. A šed ode mne a sčiniv ruce i sklopiv hlavu, poče po 145 světnici choditi. A biřicové v ty časy jiné vázáchu. A Pe třík Rezek uzřev, an kněz Jan tak chodí, a vida, ani ho ani drží ani svlačí, mně, by mu nic nechtěli učiniti, i vece: „Milý kněže Jene, přimluv se, ať z toho nětco horšieho nevynde!“ A on vece: „Toť se přimlúvám, milý bratře! Buď nám žel hřiechuov! Zemrúce i puojdem spolu ku Pánu Bohu.“ A kynuv rukú i vece: „Mníš ty, bychť já odtud vyšel? Nevyndeť již Jan odsud! I poče opět choditi, jako by co myslil, po světnici chodě. A jiní bratří, kteří jsú s ním stínáni, každý přišed ke mně, Pánu Bohu se vinen dal z hřiechuov. A tu sem jich tázal každého zvláště řka: „Milý bratře, jižť vám o životy jde. Jakož jsú se mnozí o vás domnievali, že byšte něco pochy- bovali o těle a o krvi Pána Ježíše Christa?“ A oni mi odpo- věděli řkúce: „Nic, milý bratře! A my dnes přijímali tělo a krev svého milého Pána Ježíše Krista, a tím bóhdá vese- lejí zemřem!“ A když je připravichu k své vuoli, i řekli sú: „Podiž s nimi, kněže Jene!“ A on ihned neřekl slova, i šel před nimi napřed z světnice; sepnuv ruce i řekl: „Otče nebeský, děkujiť, žes' mi dal od svých trpěti! Pak dále praví, ktož sú tu byli, kterak se jest pokorně měl a beze všeho strachu pod meč hlavy naklonil. A kat nám pravil, že klekl a sepnuv ruce; a kat jemu řekl: „Milý kněže Jene, dáš ruce, ať svieži, nebť bych nemohl tak nic učiniti!“ A tak svázav jemu ruce opak, i sťal mu hlavu 10 i jeho bratřím, a to léta od narozenie Božieho M'CCCC" XXII°. v pondělí den svatých Crhy a Strachoty (9. března). 140 150 155 160 165 73 170 77

Strana 78
180 74 185 190 195 200 205 Potom po malé chvíli zvěděvše to Novoměští, zvonili k šturmu u Matky Sněžné, a obce nětco chudé szběhše se, 175 nemajíce k správě znamenitějšieho než Vítka od Červených zvonuov, i běželi do Starého Města k rathúzu; a tu chvíli konšelé utekli z rathúzu někudy szadu. A tu přiběhše na- lezli Haška, z kurvy syna toho zrádného, an jezdí krotě lid a pravě, že knězi Janovi nic nenie. A obecní mnozí zvolali řkúce: „Není-liť jemu nic, kaž nám jeho ukázati!“ A vidúce, an plete, i zkřikli naň druzí: „Haha, zrádný a nevěrný pane, i s jinými zlosyny zamordovali ste nám kazatele našeho milého!“ A on s svými obrátiv koně, nuž se pryč, a oni po něm. A zatiem zastaví žoldnéřuov nětco s samostřiely na několiko set v Železné ulici; a když se obec proti nim zbúří, ihned se rozpršiechu a utiekáchu, druh druha porážeje. A na rathúze ti, kterýmiž byl rathúz (!), jali se také k šturmu zvoniti. A obec přiběhše, jedni poče- chu vrata rathúzská sekati, plechy odlúpajíce, a druzí vokny a střechami tam se dobývati; a dobyvše se tam, zjí- mali sú ty některé, a jinými rathúz osadivše. A pak brzo některaký bratr nalezl hlavu kněze Janovu, i vyběhl s ní z rathúzu a vběhl s ní na hromadu hnojovú a jal se ji lidu ukazovati. A uzřevše lidé hlavu kněze Janovu, v taký křik a v taký pláč a v taký hřmot a v takú žalost dali se, ješto já nevím, by který člověk uměl to právě vypraviti. Potom také dosáhl jí nějaký robenec, i běžal s ní pryč přes ulice s některakú velmi divnú chtivostí. A potkav jeho kněz Jan, farář z Březnice, chtěl mu ji vzieti, a on s velikým pláčem a křikem nechtěl jí z ruky pustiti, až mu ji vždy vydřel. A vzem ji, chodil po ulicéch. Tu opět ten pláč a lámaní rukú, od žen a od dětí takové řvánie i od mužského pohlaví dálo se jest, že sú mnozí velikým hořem omdlévali a bran z rukú púštěli nevědúce, co jsú. I pochodiv s tú hlavú kněze Janovú po ulicéch, vida náramné od lidu starého i mladých dítek kvílení, nikdy k nim nemohl právě promluviti; také sám velikým hořem pro jeho neviné (!) krve vylití, svého věrného bratra, jenž naň také byl velmi laskav, ledva k Matce Boží Sněžné se vrátil. A zatiem lidé vzemše tělo 78

Strana 79
kněze Janovo vložili na máry a opět s nesmiernú žalostí a 210 pláčem a s řvániem příliš s žalostivým nesli do kláštera, v kterémž on kázal. A tak pro ukrocenie lidu a pro rozjití domuov musili jsú tělo kněze Janovo v kaple zamknúti. Pak nazajtří k večeru kněží, jeho oblekše ve zlú albu a vlo- živše v koryto, vynesli před Boží tělo k velikému oltáři 215 i zpievali „Tě Boha chválíme, tě Boha vyznáváme“ až do konce. A potom kněz Jakub, pomocník kněze Janóv v kázaní, vstúpiv na stolici, i mluvil k lidu řeč, kteráž stojí psána v Skutciech apoštolských o sv. Štěpánu. A když po jiné řeči počal toto praviti: „Pochovali jsú Štěpána, muže bojícieho se Pána Boha“, a učinili jsú kvílenie veliké nad ním. Potom brzo vzemše tělo kněze Janovo i nesli k kazatedlnici k hrobu, začavše: „Veselýť nám den nastal“ až do konce, tu se opět nevýmluvný křik stal a dav, a kněz jeden, opět vzav hlavu kněze Janovu, vstúpiv na stolici, chtě jich nětco potvrditi a napomenúti, aby pomněli a skutečně plnili, co jsú dobrého z té hlavy slýchali, jakož ráno téhož dne kněz Jakub učinil. I vida ten kněz přílišný zámutek v lidu, nemohl k nim slova promluviti. Neb tak veliké zarmúcenie bylo v lidu, že některé jako napoly mrtvé vlačili z kostela, a někteří jsú se zbláznili a v ložiech leželi nemocni jsúce. A s tím jeho tělo pochovali pod stolicí, na kteréjž mnoho pravdy Boží lidu věrnému zvěstoval. Budiž Pán Buoh na věky pochválen, že Českú zemi ta- 235 kovým jest mučedlníkem oslavil! A dajž, milý Bože, takové zprávce i takový lid, ať by v lásce a v pravdě zde bydléce tobě se dostali! Amen. 220 225 230 75 QUERELA SACERDOTIS VILHELMI POST DECOLATIONEM JOHANNIS SACERDOTIS CONTRA MAGISTROS ET EIS ADHERENTIBUS Před Bohem milým i před vámi vyznávám i osvědčuji, že těmito žalobami kněze Jakuba Betlemského i s pomocníky 5 79

Strana 80
76 10 15 25 30 35 jeho nemíniem k bezživotí anebo k ujmě kterého úda na jich těle přivésti, ale míním jim jich zlosti před očima polo- žiti, zdali by, poznajíce své zlé, kteréž spáchali, byli hnuti k pravému pokání před Bohem i před věrnú obcí, jakožto všickni toho máme žádati. Tyto jsú viny Jakubovy, Příbramovy, Englišovy, Marti- novy Volivy, Křišťanovy, Prokopa Plzeňského, Martina Pražského, Kardinálovy, Rokycanovy a jiných všech jich pomocníkuov kněží i žákuov: Najprvé, že přes tento celý rok trápili jsú věrné panny, vdovy i manželky, kněží věrné i súsedy sužujíce, hanějíce a lživě pikardujíce, až sú druhé věrné ] bratry zpikhardo- vavše i k smrti přivedli. Item, kdykolivěk byli sú dobří a věrní zprávce a úřed- 20 níci a súdce a hajtmanové ustaveni, tehda Jakúbek, kněz Betlemský, i s jinými spáti nemohli, sem i tam běhajíce, radíce se, kterak by je s úřadu strčili, a zstrčíce věrné, i ne- šlechetné zrádce zákona Božieho i věrných vsazovali. A to sú tak dlúho vedli, až sú věrným bratruom z světa pomohli; a Buoh vie, co jsú učiniti mínili anebo co ještě míní. Item řekl i s jinými u veliké obci — a to v knichy kázal zapsati —, ktož by kolivěk kněží táborskú zastával, aby bylo k jeho statku i k hrdlu hleděno, a tak odsúzenie nad mno- hými věrnými učinil. Item proti dobrým súdcém a věrným zprávcém města popudil nešlechetných zrádcí zákona Božieho i věrných lidí; a na tom dosti neměl, i jal se s processí mocně rathúzu a pečeti dobývati. Item s dřieve psanými pomocníky skoval list lživý, fa- lešný a lstivý na potupu zákona Božieho i věrných; a ten list chválil jest a velebil v svých kázaní (!), i s svými kaza- teli tvrdil a řekl jest i s jinými, že, ktož by kolivěk proti tomu listu mluvil, „my chcem jeho hájiti, neb jest z zákona Božieho ten list potvrzený“. A když se jest svaté paměti kněz Jan a kněz Prokop táborský tomu listu zprotivili, řkúce: „Ten list jest lstivý v mnohých artikuléch a škodlivý zákonu Božiemu i věrným“, a že má opraven býti, tehda 40 80

Strana 81
oni s Příbramem a s jinými smáli se tomu a polepšiti ne- chtěli, až sú i meč krvavý tiem listem na hrdlo věrných přivedli. Item v tu sobotu před jich stětím žaloval před těmi zrád- nými konšely na rathúze na kněží Nového Města řka, že činie rozdiel v lidu a k búření káží; a to řekl těm krvavým súdciem: „Ó, jste příliš vlažni a netbánlivi! Přičiňte pilnost, abyšte to stavili!“ A tudy jich popudil na nevinné. Item řekl knězi Janovi svaté paměti: „Ty jsi vinen všemi těmi búřemi a tímto vším krve prolitiem, a zavedl jsi Českú a Moravskú zemi. Item: Buďte všickni kněží svoláni, kteříž se kněze Ja- kúbka Betlemského přídržie, a buďte otázáni, co oni 55 77 o smrti těchto bratří smýšlé. Item buďte otázáni, proč o smrti těchto věrných bratruov mlčie a proč jich nevinnú smrtí nepotvrzují věrných křesťanuov k stálosti a k opatr- nosti, aby se opatrovali, vidúce tyto zrady? Čili jsú o jich smrti vinni? A buď jim před oči předloženo, kterak jsú v tu chvíli usta otevřeli, když jsú nevěrného zrádci Sádlo stěli anebo když sú nevěrné rádce na rathúz vsázeli. Item. Spravedlivost Božie žádá, aby ten súd na kněze Jakuba Betlemského i na jeho spomocníky spadl, kterýž jest on s svými pomocníky na věrné vydal, aby nižádný kněz v zlém domnění a kněz krvavý neměl svobody v slú- ženie ani v kázaní, leč by se prvé před obcí vyčistil a zjevné pokání činil. A žeť on s svými pomocníky jest kněz v zlém domnění a krvavý, protož aby neslúžil ani kázal i s jinými svými, leč se z toho vyvede a zjevné pokání učiní. Tieži vás, milá obci, kněz Jan svaté paměti a ti bratří, kteříž s ním stínáni, byli-li sú Pánu Bohu a vám věrni a pomocni ve všech pravdách poznalých od počátku až do smrti? 50 60 65 70 45 V neděli (15. března) potom svolána jest všecka obec staroměstská; a tu jsú se radili, co mají těm mistruom uči- niti, kteréž jsú u vězenie svém jměli. Takž se o to smluviti 75 6 Letopisy 81

Strana 82
78 nemohli a neuměli velmi dlúho, až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce, aby se tam hřiechuov káli. Potom na veliku noc (12. dubna) Pražané dobyli Žlutic so města, ale neosadili jeho. Téhož léta hrad Křivoklát, řečený Hrádek, vyhořal jest od marštale; kdežto dcsky zemské byly prvé chovány s korunú i s jinými klénoty, a odtud jsú do Plzně neseny. Ale již na Karlštejně je chovají i všecka jiná práva zemská 85 a královská vší země České i s korunú. Téhož léta přijel kněz Zigmund, knieže litevské, do Prahy Pražanóm ku pomoci s mnohými Poláky blíž k pěti tisícuom. Toho nerad viděl Šrol s jinými, [ kteříž té chvíle u Praze vládli, bojíce se, aby jich s úřadu a s panství nessá- 90 zeli. Jakž se i stalo. Neb ten kněz Zigmund první neděli po svém příjezdu, porozuoměv nějaké neochotnosti od staroměstských konšel i kněží, po obědě jel na Nové Město. A tu k němu obec se zběhla veliká, a ujemše pod ním kuoň za uzdu, vedli jej do Starého Města na rathúz. Vidúce to konšelé, že se velmi obec búří, ihned kniežeti klíče a pečet položili, aby konšely nové zdělal, jakž se i stalo. Nazajtří sejde se všecka obec na rathúz a tu nové konšely zdělá a ti slíbí jemu věrnost. A pošlí po mistry do Hradce, aby se všickni zase vrátili. A tu Šrolovo a Charvátovo pano- 100 vánie konec vzalo. 95 KARLŠTAJN OBLEŽEN 105 Téhož léta brzo potom kněz Zigmund s Pražany oblehli hrad Karlštajn, ale nic nedobyli, jakžkoli nákladně dobý- vali a mnoho sudcuov s smradem z praku metali. Téhož léta dobyl Žižka hradu Krasíkova a velikého zhúbci, pana Bohuslava Švamberka, jal a na Přebenice dal u vězenie jeho. A on vida, že král netbá jeho z toho vězenie vypraviti, i přistúpil k táborské straně; i byl s nimi věrně až do smrti. 82

Strana 83
TÁBOŘI CHTĚLI MIETI PRAHU 110 Téhož léta ten den sv. Michala (29. září), když kněz Zigmund s Pražany u Karlštejna ležal, táborští hajtmané, Jan Bzdinka, pan Bohuslav z Švamberka, pokusili sú se o Staré Město, a to tiemto obyčejem: Když se tajně se- bravše táhli ku Praze, nezvěděli toho u Praze, jeliž byli v Krči, puol míle od Prahy. Ale Staroměští s Poláky (a s pa)- nem Vi(lémem) Kostkú vyjeli proti nim tiežíce jich, co by chtěli v Praze. Ale oni pravili, že sú obesláni, a nechtěli se zastaviti, než táhli předce s vozy; a když přijeli, položili se v Novém Městě. Tu jim Staroměští poslali potřebu i vo- buv. A nazajtří přišli starší na rathúz do Starého Města prosiece, aby jim byla obec veliká svolána. A konšelé řekli jim: „Co vám potřebí jest vobce? (Povězte nám,) ať my to na ně zneseme!“ Odpověděli jim: „Nesvoláte-li nám jí, ale myť ji svoláme!“ A s tím šli s rathúzu na Nové Město, a vzemše tělo Boží a bran, i šli do Starého Města; a prošli vešken rynk, a ižádný se k nim nepřimiesil, až prošli skrze Dlúhú střiedu. I šli po Přiekopě až k Matce Sněžné, a odtud nabravše tarasuov, i šli opět do Starého Města. Mezitiem Staroměští také se pod svú korúhev sebrali 130 i táhli proti nim. A Táborští již byli několiko domuov osadili, však je Staroměští vytiskli a vyhnali z svého města na Nové Město na Koňský trh. Pak pan Vilém Kostka, že byl laskav na pana Bohuslava, jezdie tak mezi nimi, až učiní mezi nimi příměří, dokudž slunce ten den za horu 135 nezajde. A tak Táboři musiechu ten večier z města vyjíti s velikú hanbú a s škodú. Nazajtřie to uslyšev kněz Zigmund, který s jinými Pra- žany polními před Karlštajnem ležel, ihned odtrhl od hradu do Prahy beze všeho příměří; a tudy jest Karlštejn hrad retován, že dobyt nebyl. Pražští pak drahně těch Táboruov zjímali, kteříž byli do města upadli. A tu Táboři s Pražany počeli zacházeti; a tak se sami v sobě rozdělili a roztrhli, až i zhynuli. Brzo potom konšelé v jeden svátek kázali se vší obci 145 115 120 125 140 79 83

Strana 84
150 155 sjíti. A když bylo po obědě, obec sešla se na rynk, kázáchu konšelé biřici volati, aby všichni šli na rathúz. Obec zkřiče velikými hlasy: „Nechceme!“ A v tom někteří z obce běževše k šatlavě i vytepú šatlavu a vězně táborské vypustí i ty, kteříž byli s Křivoklátu. Uslyšev tu búři knieže Zikmund, káza svým rychle hotovu býti na koniech; i vy- jede na rynk a poče se ptáti, kteří jsú to, ješto jsú šatlavu vybili. Takž počechu je jímati a v šatlavu vsázeti. A když již bylo k večeru, káza kněz Zigmund konšeluom po kata poslati i káže je po jednom z šatlavy voditi. A když jich již pět sťato bylo, prosili jeho, aby přestal toho stínanie. A pan Vilém Kostka s svú čeledí jeda pryč vece: „Naka- tujž se s nimi, dokudž chceš!“ A ihned přesta toho stínanie. ŽIŽKA PORAZIL PANA ČEŇKA 80 5 Pak léta Božieho M'CCCCXXIII°. v úterý (20. dub- na) před sv. Jiřím ] stalo se jest pobití u Hořic v Hradečště, kdežto Žižka pana Čeňka vojensky pobil i s jeho lidem a po- razil a vozy a pušky jemu pobral. A sám pan Čeněk s pole utekl s málem lida svého. O VELIKÝCH KRŮPÁCH 10 15 Téhož léta před sv. Petrem ten úterý (27. července) krúpy veliké spadly jsú, když Švamberk s svými okolo Prahy jel ot hradu Panny etc. Potom ihned Žižka ve žně puštěn jest do Králové Hradce, u kteréhožto města Pražané poraženi jsú ot Žižky na poli blíž ot města. A potom Žižka jel na Čáslav a tu byl obležen. Tu také v Týnci blízko od Hory Lupáč, hajtman táborský, přemožen jest od Pra- žan s svými bratřími. A potom Žižka na Čáslavi jest oble- žen, ale nedobyt. Téhož léta pan Jan Městecký v pátek (27. srpna) po sv. Bartoloměji a pan Puota Častolovský vskočili v Předměstí 84

Strana 85
před Hradcem a vypálili Křižovničí ulici, a k Sv. Anně do kostela vskočivše, i zabili kněze Jana a tělo Boží ztlačili. 20 PRAŽANÉ OBLEHLI ŽIŽKU Léta Božieho M'CCCC XXIIII°. před svatým Duchem (11. června) Žižka byl obležen u Kostelce na Labi od Pražan a od jich pomocniekuov. Jemužto ku pomoci (při- jel) pan Boček z Poděbrad z druhé strany Labe a Žižku s jeho lidem odtud vyvedl. I táhli proti sobě ob vodu řečenú Labe, chtiece boj vésti. Pak nazajtřie v někakých tádlni- ciech byl pan Boček jat a nesen najprvé na Nymburg a od- tud na Mělník k Smiřičskému do vězenie. Žižka pak jel na Malešov blíž od Hory, a Pražané vždy táhli po něm. A když Pražané v jedno údolé vnikli, i tehda Žižka s svými obrátiv se na ně porazil je; jakož obecně lidé praví, že XIIIIt set lidu tu jest zabito; vozy a pušky všecky pobral a množstvie veliké měšťan z Prahy zmordováno. Tu jest také drahně sešlo lidu rytieřského, pan Petr Turkovec, ry- tieř, kterýžto korúhev pražskú držal jest, pan Ondřej z Dubé, Žižkuov zet, Čeněk, syn páně Vikéřuov z Myšlína, pan Hlas, rytieř, a jiných mnoho lidí rytieřských, tak až to v přísloví vešlo bylo. Item „zesrali se Pražané u Male- šova žitem“, nebo všichni Pražané biechu za znamenie ži- tem pásáni. Odtud Žižka jev do Hory i vypálil jest ji všicku. Toho léta Žižka mnoho vsí a městeček spálil jest v Čechách a v klášteře turnovském mnichy spálil jest. 25 35 40 81 ŽIŽKA JEL K PRAZE S JINÝMI MĚSTY Téhož léta Žižka s Žateckými, Lúnskými, Klatovskými 45 a s mnohými jinými městy přijel ku Praze a položil se u Libně proti Pražanuom. A den Sv. kříže (14. září) mezi knězem Zigmundem s Pražany s strany jedné a mezi Žižkú s strany druhé stalo se jest smířenie. Ale Žižka řekl 85

Strana 86
55 70 82 75 80 50 na mieřenie: „Toho mieru bude tak dlúho jako po smie- řenie u Konopiště.“ Avšak na pamět toho smieřenie sne- sena jest hromada kamenie u Svatého Ambrože na Novém Městě pražském. Item ihned po tom smieření kniežete i Pražan s Žižkú Žižka s svými bratřími jel do Moravy. Kterýžto Žižka u hradu Přibyslavě jeho dobývaje umřel jest na poli u vojště od hlízy a pochován byl v Hradci Králové; ale potom přenesen jest do Čáslavě a položen jest v kostele. A tu jeho lidu zbieranému po jeho smrti- jméno ostalo Sirotci i trválo jim, až je i pobili. A umřel so v středu (11. října) před sv. Havlem. Téhož léta město Litomyšl jest dobyto od Táboruov, kteréž ty časy držal jest Diviš Bořek od Pražan. Léta narozenie Syna Božieho M'CCCC XXV°. ihned po smrti Žižkově kněz Zigmund litevský s Pražany na Mo- 65 ravě dobyli jsú mnohých měst. A když sú Pražané zase jeli, pan Bořek jsa s Tábory Chlumce páně Bergova dobyl jest. Téhož léta Táborští a Sirotci chtěli v noci Prahu zlézti, ale Pražané jsú je ode zdí odehnali. Téhož léta město Slaný od Táboruov jest obleženo a od Sirotkuov, od Žateckých a Lúnských a jiných měst u Ve- liký čtvrtek (6. dubna) dobyto. V kterémžto městě urození panoše páně Hynkovi Kolštajnského s Valštajna, jeho slu- žebníci, statečně se bránivše, potom lstivě skrze zradu týchž některých měšťan na nich dobyto jest. A mnoho lidu v městě zmordovavše, panoše, kteříž byli na zvonici utekli, zapálivše, rychtáře, konšely a mnohé měšťany, nahnavše jich do krámuov masných, je všecky spálili, a statky jich pobravše, město všecko z kořen vypálili. Ty věci staly jsú se v úterý provodní (17. dubna). Tudiež také zbiti jsú ctní a šlechetní kněží a kazatelé, kněz Křišťan a kněz Václav ze Zviekovce. Nepomohlo jim to, že pod dvojí zpuosobú rozdávali jsú tělo a krev Boží. Ti (šlechetní) panoše, Jan Srša jednooký, Petr, řečený Kamenec, Zdeněk Haramule a mnozí jiní dobří a urození lidé také jsú zbiti a spáleni vedlé jiných, ješto pod obojí zpuosobú přijímali. Certovy divy páchali ti Táboři! 85 86

Strana 87
Téhož léta Květnice tvrz dobyta jest na Prokuopkovi Trčkovi jednookém při svatém Duchu (27. května). Item téhož léta bylo jest horko veliké ve žni, takže od velikého horka lidé mřeli, na poli dělajíc. 90 ŠVIHOV DOBYT Téhož léta tvrz Švihov dobyta jest a Obořiště tvrz také jest dobyta; a Kolmana s čeledí jeho ti Táboři upálili. Také Rychmburk hrad, Michalovice a mnoho jiných tvrzí do- byty jsú od Táboruov a Sirotkuov. Ale vždy mezi nimi byli lidé téměř ze všech měst, kromě z Prahy nic. Item téhož léta na podzim dobyta jest Vožice hrad a zbořen od Tábo- ruov; a předtiem málo vedli s Tábory šibeničnú válku s Vožice a s Vlašimě, takže v tom několiko urozených panoší jest oběšeno v Sedlčanech i jinde etc. 95 100 ŠVAMBERK, HAJTMAN TÁBORSKÝ I SIROTKUOV, POKUSILI SE O PRAHU Téhož léta na podzim Táboři a Sirotci přitrhli blíž ku Praze do Vršovic, chtíc Prahu oblehnúti; toho puovod byl pan Bohuslav z Švamberka, hajtman táborský. Pak v tu 105 středu na sv. Lukáše (18. října) smířili jsú se s Pražany. A po tom smieření knieže Zigmund s Pražany a s Tábory jeli jsú do Moravy a do Rakús a dobyli města Retce, z ně- hožto přivedli sú hrabí retckého, odjinud z Hardeka, kte- rýžto byl na Čechy velmi las kav. Ten byl člověk krásný, šedivý, s velikú bradú. Potom chován jest u vězenie tak dlúho, až pak dán byl panu Hynkovi Kolštajnskému, aby ho sobě šacoval; a choval ho blíž ke dvěma letoma u věze- nie, až v tom ten jistý dobrý hrabie i umřel. Při šturmu toho města Retce pan Bohuslav Švamberk zastřelen jest 115 v tvář smrtedlně, takže od toho umře; a pohřben v Krum- lově na Moravě. A množstvie veliké lidí v tom městě jest zmordováno a město vypáleno. 110 83 87

Strana 88
O KOSTOMLATECH 120 Téhož léta pan Hynek Boček s Poděbrad přijel s svými dvořany na Kostomlaty ku panu Puškovi a jal jest pana Pušku, an naň žádné péče neměl; a učiniv to jemu za ne- věru, i uvrhl jeho u věži, a paní kázal doluov ode všeho sehnati. A tu ten pan Puška brzo umřel v tom vězení. 125 DOBYTÍ MĚSTA ÚSTÍ 84 130 135 140 Léta od narozenie Syna Božieho M'CCCC XXVI°. v neděli (16. června) po sv. Vítě kněz Zigmund litevský s Pražany a s Tábory a s Sirotky i s jinými pomocníky oblehli jsú město Ústí na Labi, k kterémužto městu mar- krabie míšeňský s jinými kniežaty, hrabiemi, pány z ně- mečských zemí přijel jest na retuňk ku pomoci. Tu jsú Čechové s Němci pravý boj vzeli, až jsú Němci přemoženi a poraženi od Čechuov; a kteříž tu zbiti nejsú, ti jsú z země České s velikú hanbú a s škodú utekli. A z německého lidu mnoho hrabí, pánuov, rytieřuov zbito jest a mnoho se jich horkem zadchlo. A po tom poražení Pražané ihned ten den města dobývali a vypálili. V tom boji zabit jest jeden znamenitý měštěnín z Prahy, Jan Bradatý. Pravil mi pan Bohuněk na Rabštajně, že, by byli ti lidé zjímáni, kteří jsú v tom boji zbiti, my všickni, kteříž na pomezí sedíme, jediné vyrukujíc je byli bychme toho dobře požievali etc. A takž je bili od toho bojiště ústského až právě na hory míšeňské, že hustě leželi zbiti jako ve žni snopové na poli. A ten potok, kterýž skrze Ústie teče, veškeren hustě od 145 velikého zmordování lidí i koní krvavý bieše. Téhož léta Táboři a Sirotci oblehli sú pana Hynka Bočka na Poděbradech, praky a puškami hradu dobýva- jíce; kterýžto pan Boček mužsky a udatně se bránil a velikú škodu jim činil a mnoho jich stiekaním zbil. Jednoho dne na kázanie zabil jich z pušky XIte člověkuov. A když jsú srozuoměli, že jsú dobyti nemohli, odtrhli jsú preč s škodú 150 88

Strana 89
velikú. Potom po malé chvíli pan Boček, chtě město Nym- burk ztéci, i byl tu zabit s svým písařem mezi branami, neb o něm šraňky zavřeli; a jeho panoše preč bez pána jeli, kam kto vida, utekl. Druzí praví, že s ním kuoň bezděky 155 chtěl utéci, že byl tvrdoustý. O ZLEZENIE MĚSTA STŘIEBRA Téhož léta den sv. Václava (28. září) na úsvitě pan Při- bík Klenovský zlezl město Střiebro beze vší škody a držel je až do přijetie ciesaře Zigmunda do země; neb jemu po- 160 tom ciesař za Střiebro, že jemu jeho sstúpil, Volynu (!) dal a na tom zboží jemu dva tisíce kop gr. zapsal. A to zbožie držal až do krále Jiřie, kteréhož pak musil sstúpiti panu Joštovi, synu pana Oldřicha z Rožmberka, jenž jest on byl mistrem převorství českého strakoničského zákona, potom proboštem na hradě pražském, potom biskupem vratislavským. A toho zbožie volyňského těžce se ještě pan Jošt dosúdil v Praze, položiv dva tisíce. A proto hned Při- bík Klenovský proti králi Jiřiemu vzal jest zlú vuoli a jed- nal proti němu tajně všecko zlé. A skrze toho zboží zbytí veliká jest příčina válek v Čechách, neb jest proti němu pány před svú smrtí velmi nadýmal. Téhož léta mistr Příbram měl hádanie s Englišem v Praze de non remanencia panis in sacramento. 165 170 ZNAMENITÉ POBITIE 175 Léta Božieho M'CCCC XXVII°. stalo se veliké pobití u Světlé, kdežto Čechové jsú Němce zbili a město vypálili. KNĚZ ZIGMUND VYVEDEN Z PRAHY Téhož léta kněz Zigmund litevský u Veliký čtvrtek (17. dubna) zrazen jest v Praze v domě kniežeciem skrze 180 85 89

Strana 90
některé kněží, a zvláště z ponuknutí a z úkladu mistra Jana z Rokycan, kazatele v ty časy u Matky Boží před Týnem, i také skrze některé panoše, a zvláště Svojši z Zahrádky a Rozvody Ramše, těch zrádcí. Neb ti z Prahy jej v noci vynesli, vstrčivše naň kuklu opak na hrdlo, nesli jej na hrad pražský a potom jej z Čech vyhnali. Toť jemu Pra- žané službu a pomoc proti jich nepřáteluom zaplatichu. Nenechal toho Pán Buoh bez pomsty; neb Rozvoda Ra- meš brzo potom od svého pacholka zastřelen a Svojše před 190 smrtí smysla zbyl, a jiní šeredně zhynuli. 185 VYHNÁNIE NĚKTERÝCH MISTRÓV Z PRAHY 195 200 205 Téhož léta po velice noci osviecený a velmi dospělý hvězdář a lékař vnitřní mistr Křišťan, farář od Sv. Michala z Starého Města, mistr Prokop, mistr Jan Příbram, mistr Petr z Mladenovic s jinými mistry a kněžími návodem mistra Petra Engliše z Englantu, velikého kacieře, ješto jest držel zle o těle Božiem, (z Prahy sú vyhnáni). A prvé mistra Křišťana s některými mistry do vězenie na rathúz byli vsázeli. To se jim dálo pro sedmeru svátost cierkve svaté a že nechtěli tak věřiti, jako ten Engliš, cizozemec kacieřský, věřil; a také nezdálo se jim slušeti pod Rokycanu. A takž ti mistři nahoře jmenovaní skrze návod toho Engliše a Rokycany z Prahy jsú vyhnáni, a prvé mistra Křišťana s mistry jinými davše je u vězenie, kdežto přišel sem k němu těše jej. Ale on s dobrú myslí odpověděl nám, abychme to i s ním míle trpěli, že se to v krátké chvíli jinak změniti má. Téhož léta Táboři a Sirotci mnoho měst v Slezích dobyli, a vrátivše se z Slez, hradu Žlebuov dobyli a obořili. Téhož léta o sv. Jakubu (25. července) Němci, kon- 210 ferštové a říská města, vtrhli silně do Čech a město Střiebro oblehli, na němž se zavřel pan Přibík Klenovský s svú čeledí; a Jan Zmrzlík jemu na retuňk přibyl s mnohými Čechy, když již obleženo bylo. A statečně Němcóm od- pierali, ač jsú velmi nákladně děly velikými dobývali a zdi 90

Strana 91
bořili. Jimžto na 1 retuňk Čechové silně trhli. A když 215 86 Čechové ještě byli u Rokycan, pět mil od Střiebra, Němci z země utekli s hanbú, a někteří se na Tachově opozdili, jiní dočekati Čechuov nesměli. Tu sú Čechové města Ta- chova ohněm dobyli i hradu. Tu jest Chmelík puška od Táborských vzata. Tu jest také pan Vilém z Švihova jat; i poručili jeho panu Tovačovskému. I věřil mu pan Jan Tovačovský, zavázav jeho pode ctí a pod věrú, aby nikam neucházel, by mohl ujíti; ale on, zapomenuv se nad svú ctí a věrú, toho jest nezdržal, v noci pryč ukradl se a ušel jest, a tu své cti i tomu erbu pohoršil, neb jemu tiem často 225 oči vytýkali. Ale on se za to styděti nechtěl až do dnešnieho dne. 220 VSKOČENIE SMIŘICKÉHO DO PRAHY Téhož léta sobotu (6. září) před Narozeniem Matky Boží pan Hynek Kolštajnský s Smiřickým a s čeledí páně Janovú z Městce a s páně Pótovú z Častolovic jako s šesti sty jiezdnými vskočili jsú do města pražského návodem některých měšťan pražských, a zvláště rychtáře novoměst- ského, kterýž je navedl do Prahy, chtiece Prahu opanovati. V kterémžto vskočenie pan Hynek v domu U slonuov nalezen jest, ješto se byl schoval v ovse, i svržen jest vok- nem doluov z domu u zadniech vrat a zabit jest od Ma- kovce lotra; a pan Hynek byl vyprosil toho Makovce od šibenice u Staroměstských. A po malé chvíli viděl sem, ano jím pranéř podepřeli nahým. Ale Smiřický byl jat a vsazen na rathúz; ale potom jest z vězenie ušel skrze pomoc jedné dievky. A jiných mnoho zbito a zjímáno a koně a voděnie jim všecko pobráno. A jiní, chtiec utéci z Prahy přes řeku Vltavu, a tudy nad mostem k Malé Straně ztopichu se. A tak jsú nebožátka zhynuli a biedně zmordováni. O to vskočenie radu brali předtiem ve čtvr- tek v Kolíně, při kteréžto radě byl pan Vilém Kostka a měl také s nimi vskočiti; ale chytrostí pravú toho znikl a v pátek poslal k Šimonovi od Bielého lva, dávaje jemu o 235 240 245 230 87 91

Strana 92
250 tom výstrahu. A to se ihned potom tu sobotu stalo. A že jsú v tom městě Kolíně o to radu brali, ihned potom oblehli město Kolín Pražané, Táboři a Sirotci velmi silně na den Sv. kříže povýšenie (14. září). Na tom městě statečně se bránil pan Diviš Bořek; ač často šturmovali, vždy je od- bíjel. A z velikých pušek nad branami věži zbili. Naposledy, když se měšťané sami v sobě roztrhli, sstúpil města pod úmluvami; a potom měšťanóm té smlúvy nezdrželi a z města mnohé starší od jich statkuov vyhnali, zmocnivše se města. 255 260 KNĚZ PROKOP HOLÝ DOBYL BECHYNĚ Téhož léta před sv. Havlem (16. října) Prokop Holý s svými pomocníky oblehl hrad Bechyni. A tu svezena byla všecka děla a křížem zasázena, i musili hrad dáti pro veliké súženie. A Sirotci obehnali Lichtmburk a obaštovavše jej leželi bezmála rok, a nic nedobyli; ale naposledy sstúpen pod úmluvami. Léta Božieho MCCCCXXVIII. v sobotu (7. března) před nedělí Oculi sťat jest Makovec pod pranéřem v Sta- rém Městě pro své zlé činy, cizoložstvie a násilé panenské, 270 vdovské a jiných. 265 O MÍRU STAROMĚSTSKÝCH S NOVOMĚSTSKÝMI Téhož léta v středu na den sv. Jiljí (1. září) Staroměští opět se smířili s Novoměstskými na Přiekopě u Sv. Am- brože; neb předtiem byli jsú v ruoznici mezi sebú a v kyse- 275 losti pro zbožie kněžská, chvátajíce je sobě. SNĚM VELIKÝ V PRAZE Léta Božieho M'CCCCXXIX°. po svaté Trojici (22. května) bylo veliké sebránie lidu českého u Praze, pánuov, zeman, rytieřuov, panoší, Sirotkuov, Táboruov, měst do 92

Strana 93
Prahy, kdežto u veliké koleji rozmlúvali o pokoj, kterak 5 by mohli vjíti s králem Zigmundem uherským v smlúvu a jeho jako pána a dědice do země přijíti. K tomu jsú svolili všickni kromě Velka Kúdelníka, hajtmana sirot- čieho; ten a Novoměští nechtěli k tomu svoliti a odpierali. A proto Novoměští opět velikú vzeli zlobu proti Staro- městským a zdělali plaňky vysoké proti sobě. Pak v středu na Povýšenie sv. kříže (14. září), když Velek Kúdelník] při- jel s Sirotky do Nového Města, Staroměští se zavřeli proti Novému Městu; i střieleli na se z pušek a z samostřieluov ohnivými šípy jedni k druhým, a mezitiem jich několik zabito. A vždycky ponuocky držány bývaly, nevěřiece sobě. Potom ihned obě městě s uobú stranú volily sú mezi sebú ubrmany o ta záští a zaručily na ně pod čtyřmi tisíci kopami gr., jakož list ubrmanský na to daný ukazuje. Tu ti ubr- mané opět smířili je a v pokoj uvedli jako prvé u Sv. Am- brože proti bráně staroměstské na Přiekopě před lidem obú měst. A tu purgmistři a konšelé obú měst dali sobě ruce na pamět míru pravého a kněží i všecky obce. A ihned potom kněží, Boží mazánkové, a hajtmané vyřkli a pro- hlásili vojnu proti míšeňskému markrabí. Po tom smíření z ponuknutí kněží pražských Čechové najprv jeli do Míšně a do Srb a do země Lužické. A ty ze- mě pobojovali, kdežto v těch zemiech pro jich veliké mordy a pálenie bojíce se jich Němci s mnoho měst hrazených utiekali jsú velikú hruozú. A to se jest stalo v neděli (25. září) před svatým Václa- vem, léta nahoře psaného. 10 15 20 25 30 88 LIST UBRMANUOV NA MĚSTA PRAŽSKA Ve jméno Božie. Amen. My, Křížek s Koňského trhu 35 a Václav řečený Štraboch, měštané Nového a Starého měst pražských a k tomu ubrmané a přátelští úmluvce od múd- rých a opatrných pánuov, purgmistruov, konšeluov i obcí 93

Strana 94
89 45 55 60 65 70 týchž měst pražských o ty věci prvními ubrmany pozuosta- 40 vené mocně vydaní a zvolení, napřed a přede vším z té naší moci ubrmanské toho slavného míru i všeho jiného, což jest mezi nadepsanými pány a obcemi svrchu psaných měst prvními ubrmany vypověděno, potvrzujem, dále toho všeho, což jest úředníky v Týně ot obú měst na to vydanými zbožie s obú stranú rozděleno, tomu také moc dáváme, tak, aby již tím jinak hýbáno nebylo, však vždy toto přidávajíce, což by ještě dvoruov nedielných po tom rozdiele pozuostalo, ti dvorové týmiž úředníky buďte rozděleni. Druhé z též naší moci ubrmanské o zbožie špitála, kterýž jest vedlé 50 mostu v Starém Městě, takto vyřiekajíce vypoviedáme, aby páni a obec nadepsaného Města Nového na to na všecko zbožie, což k svrchu psanému špitálu přísluší, nesahali ani kterým obyčejem překáželi, a též zase páni a obec Starého Města pražského na tom na všem zbožie a vesnicéch, což k tomu špitálu pod Vyšehradem přísluší neb příslušalo jest, aby také nepřekáželi ani kterým obyčejem na to pánuom novoměstským saháli, ale společně a jednostajně sobě (?) radni a pomocni jsúce těch zbožie, kteráž sú v tyto válečné časy od svrchupsaných špitáluov odtržena a odlúčena nebo odjata, dobývali a zase navracovali, toto také dále přidáva- jíce: jestliže by které zbožie pánuom a obci svrchupsaného Města Nového pražského v rozdielu se dostalo, ješto by k špitálu v Starém Městě příslušalo, toho zbožie k tomu špitálu zase postupte, a páni a obec Starého Města praž- ského místo toho jiné zbožie tak dobré jim ukažte, a zase páni a obec Nového Města pražského pánuom a obci Starého Města též učiňte. Také dále vypovídáme, což jest od staradávna ku purk- rabstvie hradu pražského platu peněžitého neb jiných puožitkuov buďto u Velvařích neb jinde příslušalo, to aby při tom hradu zuostalo, aby hýbáno nebylo, a ještě mimo to aby dvě stě kop grošuov na vesnicéch platu peněžitého bylo přidáno; a pro zachovánie toho klénota víc(eji) dva dvory poplužní, jeden v Ruzeni a druhý v Stoduolkách, 75 k témuž hradu přidáváme. 94

Strana 95
Dále opět vyřiekáme, aby páni a obec častopsaného No- vého Města pražského na dole psaných dvořiech, na úro- ciech i na jiných na všech puožitciech k těm dvoruom od staradávna příslušejíciech, jakožto na Okoři, na Makotřa- sech, na Klecanech, na Malešicích, na Práčích a na Pod- viní, pánuom a obci Starého Města pražského ižádným obyčejem kterakkoli vymy šleným jakožto na dědičném zbožie nepřekáželi ani sahali, a též zase aby páni a obec Starého Města na dvořiech podepsaných i na tom na všem, což k nim od staradávna poplatkuov neb kterýchkoli ji- ných póžitkuov příslušalo, také obyčejem ižádným pá- nuom novoměstským a jich obci nesahali jakožto na dědič- ném zboží ani jim na tom nepřekáželi, jakožto v Brázdimi, v Tlustovúsech a v Olšanech. Dále opět z též naší moci ubrmanské vypoviedáme, aby 90 to všecko zboží i jiní všickni puožitci, což jest od staradávna ku purkrabství vyšehradskému příslušalo, to aby při tom purkrabstvie tak zuostalo a tím aby ižádným obyčejem jinak hýbáno nebylo, a pro lepší dobré a pro zachovánie té ohrady vyšehradské aby na vesnicéch platu čistého a pe- 95 něžitého bylo sto a XXV kop gr. přidáno a ukázáno tak, aby se ta ohrada a hora tiem lépe mohla chovati. Pak toto také vypoviedáme, aby ti dvorové i jiná všecka zbožie, kteráž jsú měšťané obú měst sobě kupovali a jsú jich v držení, ti svá práva před úředníky v Týně z uobú 100 měst na to vydanými okážíce při svých trziech zuostaňte; a na tom jim nemá překáženo býti. Dále z naší moci ubrmanské o Zbraslav i o to, což jest k ní přiholdováno, takto vyřiekáme, aby staroměští páni novoměstským pánuom za ty náklady, kteréž jsú na ten 105 klášter jej osazujíce a opravujíce učinili, z těch holduov, což sú k té posádce přiholdovali, i také z jiných holduov, kteréž k uobojiemu městu jednostajně přiholdují, LXX te kop gr. dobrých stříbrných rázu pražského dali a vybrati dopustili. Pak páni novoměští v Zbraslavi v tom ve všem, což k ní přísluší a jest nebo bude přiholdováno, k spravedli- vému spolku mají je připustiti i se všemi úžitky napoly 80 85 90 110 95

Strana 96
91 se s nimi děliti; a zase páni staroměští polovici lidí k osazení té posádky a jiných všech nákladóv, ač bude potřebí, k té posádce mají vydávati. Pak o kartúzský jez takto naší ubrmanskú (mocí) vy- poviedáme,i aby ta slup, kteráž jest v tom jezu nynie vzdělána, byla zase zbořena a doluov složena a aby ten kartúský jez svými vlastními náklady páni a obec novo- městská dělali a opravovali, a to až dotud, dokudž by z jednostajné vuole všech obcí královstvie Českého zprávce nebyl zvolen. Také toto dále vypoviedáme, aby v tom kartúském jezu i ve všech jiných jeziech na Vltavě ku plavení lesu tak dobře 125 obci novoměstské jakožto staroměstské všecka vrata byla svobodna a otevřena. Dále vyřiekáme, jestliže by který pán nebo panoše anebo jiná osoba kteréhožkoli stavu neb povýšenie obojieho města měšťan co dědičného zbožie mocí neb jinakým obyčejem bez práva držal, k dobývanie toho svého dědičného zbožie měšťan našich obě obci máta sobě radny a pomocny býti. Pak již naposledy z té naší ubrmanské moci vypoviedajíce přikazujem, aby tyto naše všecky výpovědi i každú z nich zvláště ve všech kusiech, punktiech i artikuléch sobě věrně a upřiemě drželi a pod těmi pokutami v prvniech výpově- dech v hlavních listech uloženú zachovali. Tomu na po- tvrzení, což v tomto listu svrchu psáno stojí, pečeti jsme své vlastní s dobrým naším vědomím přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán v sobotu (15. října) před sv. Havlem 140 léta od narozenie Syna Božieho M'CCCC XXX°. 115 120 130 135 GUBÍN MĚSTO DOBYTO Téhož léta, to jest M'CCCC XXIX°. u vigiljí (27. října) sv. Šimona a Judy v zemi Lužičské Kubín, město hlavnie, rychle jest dobyto a lidí pohřiechu mnoho v něm zbito; 145 a některé zjímali a do Čech přivedli a potom šacovali a peněz z nich nadělali. A město z kořen vypálili. 96

Strana 97
DO MÍŠNĚ VTRHLI ČECHOVÉ MSTÍT JELENUOV Pak léta Božieho M'CCCCXXX°. ten týden před Božiem narozením mnozí Čechové a Moravané, sebravše se velmi silně, i jeli vojensky do Míšně mstít jelenuov, kte- réž jsú Míšněné někdy za krále Václava zbili v oboře před Prahú, a do jiných zemí Míšni příležících, kdežto naj- prvé města Plavna i hradu rychle dobyli jsú a mnoho lidu v něm zbili a spálili. Neb Plavenský nezdržel smlúvy Pra- žanuom, když ho z vězenie propustili. A město i hrad ohněm vypálili. A tiem velikým mordem nekřesťanským Němci jsúc zhroženi, z dobrých hraduov a měst utiekali jsú, a velmi dobře ohrazených, nesmějíce dočekati Čechuov, jezdiec po těch zemiech Francích. A jinde vsí a městeček několiko tisíc vypálili. Míšeňský ihned, když jim Čechové do země vtrhli, zbieral se velmi silně u Grimnu. To usly- ševše Čechové, upřiemo na něho táhli šikovavše se, chtiec se s ním polem bíti; a tak šikem táhli deset dní. Když pak přijeli blízko k tomu městu Grimovu, i musili přes vodu přejeti, kteráž teče pod město. Takž pak, když vjeli do vody vozové třmi řady, voda se zdvihne pro vozy vzhuoru i zvra- cie druhé vozy; a tu lidu nětco se ztopí. A druhým vozuom pomohú za provazy, po jednom je ven vlačíce bez koní. Naposledy musí jedním řadem přes vodu jeti. A když polovice vozuov přejede, křik vzejde u vojště, že již Němci táhnú na ně. A tak u velikém nebezpečenstvie byli Čechové pro druhú polovici vozuov a lidí; však, což jich bylo př(e)- jelo, sšikovavše se i táhli předce proti Němcuom. Němci byli toliko několiko set jiezdných vyslali, aby Čechy zhlédli; a Čechové v jednom lese dočekavše jich i udeří na ně a ztepú jich drahně a zjímají a k svému vojsku přivedú. Jiní Němci uslyševše to utekú k svým. A ihned nazajtří Míšeňský svuoj lid rozpustí a sám jede do Durynk mimo Lipsko. Tu jsú dávali dobré slovo Janovi Zmrzlíkovi, že jest statečně na ty Němce udeřil a jiných udatně ponukl. Zatiem noc přišla a Čechové druhé polovice vozuov 35 svých dočkají; a tu celú noc nespí všichni a bedlivi byli, 5 10 15 20 25 30 92 7 Letopisy 97

Strana 98
40 45 50 55 60 opatrujíce se před Němci. A nazajtří táhli k Lipsku a uzří, an Míšeňský búdy kázal zapáliti ] a vojsko rozpustiti. Takž pak Čechové svobodně jezdili po těch zemiech, rozdělivše se v pět vojsk, a mnoho země Míšeňské spálivše. Odtad táhli do Frank, odtad opět k Paraitu; z toho dobrého města utekli od velmi velikého zboží. Odtud obrátili se k Pamberku. To uslyševše Normberští, že se k těm zemiem obracují, pošlí markrabí bramburského za glajtem k Če- chuom; i úmluvu učiní na mnoho tisících zlatých, aby netáhli dále a penieze vzali v Domažliciech na den určený. A tak s tú úmluvú vrátí se zase o masopustě. A Němci potom všecky zlaté přinesli do Domažlic vedlé smlúvy; a tu Holý Prokop a pan Kostka, pobravše zlaté, rozdělili je mezi se a mezi vojska etc. Ta jiezda byla jest tak zpanilá, že pamětníkuov nenie aniž bude, by ji kdy Čechové takovú sami učinili. Neb, by byli stáli po cti, byli by kam chtiec v ty časy protáhli, an se jich tehdáž všecky země bály; ale že sú po lakomství a po zbožie stáli, i okojili se zlatými jako děti kakú, i jeli zase, plné vozy zbožie naplnivše. Tak obecně všichni pravili, že z ohrazených měst viece než XXXt utekli; tvrzí velmi mnoho dobyli, a s nich utiekali i s druhých hradóv. Čert by neutekl pro takové mordy lidí a pálenie měst i vsí! Potom Táboři a Sirotci v zemi Slez- ské mnohokrát jsú bývali a Slezákuom na městech a na tvrzéch velikú škodu činili a mnohé pleny zajímali a do Čech hnali; a oni Slezáci nikdiež se s nimi polem potkati nesměli. 93 SNĚM KNĚŽSKÝ VELIKÝ V PRAZE 65 70 Léta Božieho M'CCCC XXXI°. den sv. Filipa (a) Ja- kuba (1. května) byl jest veliký sněm kněžský královstvie Českého pod obojí zpuosobú rozdávajících v Praze, kdežto kněží táborští slúžili bez ornátuov v domu Hankově, ješto nynie Králóv dvór slove, a s mistry pražskými jměli roz- mlúvanie o některých kusiech viery křesťanské. A najprvé Táborští pověděli, proč slúží bez ornátuov, i písma vedli. 98

Strana 99
Mistři řekli jim, že sú to písma křivá a scestná, a svá písma jim pravili a dovodili, že chléb hmotný nezuostává po posvěcenie, jakož Engliš s svými držal jest. Dovodili také mistři tudiež, že sedmera svátost cierkve svaté má držána 75 býti a jiná ustavenie cierkve svaté. Na tom sněmu také kněží byli se na tři strany rozdělili: Najprvé mistři pražští, kterýž (!) drží všecky věci pod- statné jako cierkev svatá (kromě) o přijímanie z kalicha krve Boží lidu obecnému. Druzí kněží byli sú sirotčí; (ti) nětco drželi s mistry pražskými, a některé věci proti nim s Tábory. Třetí kněží byli jsú táborští, kteříž slúžili bez ornátuov, svátostí cierkve svaté nedržiece některých, ja- kožto olejem mazánie nemocných a jiných; také nedrží o očistci po tomto životě a mnoho jiných věcí, kteréž sú 85 k úrazu věřících, jakožto maso jísti v puostě, v pátky, o suchých dnech i vigiljí, a orodovánie svatých za nic nemajíc. Na kterémžto sněmu a svolání Staré Město pražské s pány zemskými a s knězem Prokopem Holým táborským 90 k žádosti krále uherského a polského a Kunce doktora, biskupa olomúckého z Moravy, učinili jsú poselstvie k králi. A tu ve Chbě městě s ním jsú mluvili. I povědieno jest jim, že by chtěli Čechy k jednotě přivésti a slyšenie jim zjednati před zborem obecným křesťanským; ale toho jsú v tu 95 chvíli neučinili. S toho sněmu Staroměští s Holým Proko- pem k žádosti Zigmunda, krále uherského, učinili k němu poselstvie. Přijevše zase do Čech, pravili jsú, že sám král nemuož jich ubezpečiti k slyšenie, ale že by řekl: „Sněm, kterýž bude, tenť snad bude súditi krále i papeže.“ Ozná- mili jsú také tíž poslové, totíž Matyáš Lauda a kněz Markolt táborský, že tu ve Chbě mluvili sú k králi a k biskupuom, že Čechové, když jim bude dáno svobodné slyšenie, že chtí okázati a dovésti své víry z Písma; kteréžto slyšenie strana odporná a protivná dopustiti nechce. Viece tíž poslové pravili, že mnozí Němci a jiní cizo- zemci silně se zbierají, chtiece toho léta do země České vojensky a ne přátelsky upadnúti; jakož se to i stalo. To 80 100 105 94 95 99

Strana 100
oznámenie stalo se jest skrze dřieve řečené posly ve čtvrtek 110 den Těla Božieho (31. května) léta nadepsaného na No- vém Městě pražském na rynku, když chodili lidé najviece s processiemi. O POTOPĚ A ROZVODNĚNIE U KAUŘIMA Téhož léta v pondělí (15. června) před sv. Vítem stala se 115 jest veliká potopa a rozvodněnie u města Kúřimě z náhlého deště, kterýžto dešť víc než ode sta let nenie vídán ani slý- chán. Špitál s nemocnými, sladovny i domy druhé pod městem to rozvodněnie vyvrátilo jest a pryč vzalo i s lidmi některými a stránka zdi městské zbořena jest tú povodní. 120 TAŽENÍ NA NĚMCE 130 135 Item po té výpovědi a výstraze posluov nadepsaných Čechové mnozí, Pražané, Prokop Holý, Sirotci, města mnohá s pány korúhevnými druhými sjeli se ku Plzni a po- tom táhli k lesu bavorskému, čekajíce nepřátel cizozemcuov 125 do země vtrhnutí. To Němci zvěděvše, vtrhnúti nesměli do Čech, vědúce, že jich čekají. Čechuom se špíže nedosta, z nichžto každý zástup jel jest domuov po špíži, a tudy Němcóm vrat (otevřeli). Druzí také nevěděli, by Němci leželi za lesem, chtiec do země vtrhnúti. Zatiem Němci nadějíce se, že sú Čechové strachem před nimi ustúpili, ihned u velikém množstvie vtrhli do země. Tu jsú byli mezi nimi z Říma, z Šváb, Rýňáci, Míšněné, Bavoříci, Sasíci, z Flandr, z El- zas, z (Frank), z Holant, Zelandci i všecka města říská i všecko to pokolenie německé. A jakož obecně praví i jich vězňové pravili, kteříž potom byli zjímáni, že jich bylo viece nežli sto tisícuov a XXXti tisícuov. A vtrhše do země, městečka otevřená i vsi pálili jsú a Tachov město oblehli. To uslyševše Čechové, rychle se zase sebrali a opět zase 100

Strana 101
táhli proti nim vojensky, majíce lidu blíž ke XL tisícuom, 140 jakož sú obecně tak šacovali. A když bylo u vigiljí (14. srpna) Matky Boží Nanebevzetí, šikovavše své vozy ráno u Chotěšovic, táhli šikem svým ten celý den na nepřátely k Domažliciem, neb již Němci odtrhli byli od Tachova. Uslyševše to, že Čechové táhnú, a když ještě míli Čechové od Němcuov byli, ihned z dopuštěnie Božieho Němci velmi velikú bázní a s strachem běželi a prvé, než sú české vojsko opatřili, s vozy svými do lesuov bavorských běželi; a naj- viec jich proti Ryzmberku tú cestú běželo, meciece s vo- zuov špíži rozličnú, dřieví stanové, lehčiece vozy, a k po- 150 sledku i stany metali i sudy s vínem osekávali. Avšak platno nic nebylo, neb, když jsú s vozy do lesa vnikli, tu se vozové zaměstknali tak, že každý chtěl jeden před druhým býti. Někteří se Němci pozastavili, aby jich vozové pominuli, ale honci vojska českého udatně v ně vskočili a tu některé zbili, jiné zjímali a jiní utekli; a tak je na té cestě ode všech vozuov odtiskli, ode všech děl i jiných věcí. Tu Čechové s Boží pomocí veliké vítězstvie obdrželi; jakož obecně pra- vili, že pušek ke třem stóm vzeli a vozuov na dva tisíce kromě těch vozuov, kteříž jinýma dvěma cestoma utekli přes les, o nichž Čechové nevěděli. Jiní pak tíž Němci onde i onde po lesiech blúdili a velmi zamúceni byli nevědúc, kudy domuov, neb již noc byla přišla. Čechové pak tu celú noc mezi vozy němečskými byli, neb již z vojska českého všecky byli rozpustili; a tu celú noc na lese byli a nespali, ale vína z velikých (suduov) sobě točili a kořisti z vozuov brali. A na kterých voziech němečských prach byl puškový, ty zdaleka zapalovali, a tak jekot a křik tu celú noc byl veliký na lese. Zítra ráno na den Matky Božie (15. srpna) vězňóv velmi 170 mnoho po lesiech shledali, takže jich veliké processie byly, vše dva a dva svázavše. Druzí Němci mnějíc, by do Němec šli, stavili se mnozí v Čechách. Tu jsú Čechové mnoho krásných stanuov nabrali a jiných rozličných věcí od střiebra a zlata; korúhví svých také otběhli. Bullu, kterúž Eugenius papež Čtvrtý Julianovi] kardinálovi byl dal, také 145 155 160 165 96 175 97 101

Strana 102
jsú vzeli, aby ten kardinál vydal kříž na vykořeněnie Če- chuov a boje jim posvěcoval, kteříž Boží krev přijímají z kalicha. A pro tu příčinu dřieve řečený lid němečský s mnohými biskupy, kniežaty, hrabiemi, pány, rytieři i obecným lidem do země České byl jest vtrhl; ale Pán Buoh milostivý jich pych porazil a zetřel, protož požehnaný buď na věky věkóv! To uslyševše Míšněné, kteříž v ty časy okolo Žatce také 185 zemi hubili a lidi mordovali, jichžto počet byl, jakož obecně praví, na čtyři tisíce, i byli s nimi i pěší i s vozy, ti všichni strachem a bázní utekli jsú z země. A když jsú Čechové to vítězstvie obdrželi, na Albrechta, vejvodu rakúského, do Moravy jsú jeli, kterýžto vejvoda 190 s mnohým lidem nepřátelsky silně byl vtrhl a hubil a pálil zemi Moravskú i Českú. I zahnali jeho za Dunaj. 180 HOLÝ PROKOP PODMANIL KNIEŽATA A PŘIVEDL K TOMU, ŽE SÚ SKUTEČNĚ PŘIJÍMALI TĚLO A KREV PÁNA JEŽÍŠE KRISTA POD OBOJÍ ZPUOSOBAU 10 15 Téhož léta kněz Prokop Holý, vuodce táborský, s Sirotky táhli jsú k Opavě a hned oblehli jsú a udatně dobyli kněze Přemka, kterýžto pán a knieže, jsa velikým strachem a hruozau zděšen, úmluvu s nimi učinil a takto se jim zapsal, a tento list jim na se udělal etc.: My Přemek, z Božie milosti knieže a pán opavský, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej viděti, čísti aneb slyšeti budú, že jsme smlúvu a dokonalú úmluvu učinili s statečnými bojovníky o pravdy zákona Božieho, s Otíkem z Lozy, Janem Čapkem z Sán, hajtmany, s knězem Prokopem, Táborem polním, i se všemi staršími vojsk táborských polniech i sirotčiech ustavičně polem pracujícími, takovúto: Najprvé v příměří křesťanské s na- depsanými hajtmany i s jich budúcími náměstky i se všemi staršími a obcemi všemi k zákonu Božiemu příchylnými, 102

Strana 103
od dání tohoto listu až do celého plného roku jsme vstúpili, 20 kteréžto příměří se všemi našimi zemany, městy i se všemi lidmi v zemi naší nám poddanými slibujem svrchupsaným hajtmanuom i jich budúcím náměstkuom i starším vojsk nadepsaných ctně a křesťansky zdržeti a zachovati beze vší zlé lsti a přerušenie, toto znamenitě vymieňujíce, když by nadepsaná vojska táhla skrze kniežetstvie naše, což by k potřebám, k jiedlu a k picovánie vzeli, že to příměří škodno býti nemá. A když se ten rok příměřie tohoto dokoná, tehdy ihned po najposlednějším dni vyjití příměřie svrchupsaného slibujem my, kněz Přemek s knězem synem svým i s jinými syny svými, k pravdám Božím přistúpiti, zvláště k tělu a ke krvi Boží a k těm čtyřem kusóm, o něž jsú se obce svrchupsané zasadily, a ty slibujeme a máme držeti. Pakli bychom toho neučinili a nedokonali — jehož, Bože, ostřez! —, tehda jsme svrchupsaným hajtmanuom 35 a obcém anebo jejich náměstkuom propadli čtyři tisíce kop gr. dobrých stříbrných rázu českého a čísla morav- ského, za každú kopu LXte grošuov počietajíce, kteréžto penieze slibujeme a máme po propadenie dne prvnieho ve dvú měsící v Praze v Starém Městě na rathúz v moc 40 hajtmanuov a obcí nadepsaných anebo jejich náměstkuov položiti. A když bychme přistúpili, tehda slibujeme proti kaž- dému, ktož by anebo kteří chtěl by anebo chtěli ty pravdy Boží tupiti, skutečně pomocni býti. Jestli pak že by nás, 45 kněze Přemka, Pán Buoh v tom příměřie neuchoval — jehož, Bože, ostřez! —, to tomuto našemu slibu nemá škodno býti, ale vždy ti slavní čtyří kusové mají kázáni býti a skutečně vedeni od našich synuov zuostalých a nemá proto kněžiem věrným a lidem překáženo býti. A my, Jan z Kravař, pán jičínský, Jan z Cimburka a z Tovačova, (Žibřid) z Bobolusk, Václav z Kobeřic, ru- kojmě za svrchupsané knieže, kněze Přemka, i za jeho syny, přiznáváme se tiemto listem, že jsme slíbili i tiemto listem slibujem pod nadepsanými čtyřmi tisíci kopami gr. stříbr- 55 ných rázu a čísla nadepsaného (svrchupsaným) Otíkovi 25 30 50 98 103

Strana 104
60 65 75 80 85 z Lozy, Jalnovi Čapkovi z Sán, hajtmanuom, i jiným star- ším a náměstkuom svrchupsaných vojsk táborských a si- rotčiech, že to všechno, což svrchu psáno stojí, od svrchu- psaného kniežete ve všem sdržáno bude uplně a docela bez umenšenie. Pakliž by svrchupsané knieže toho příměřie nezdržal neb k zákonu Božiemu tak, jakož svrchu psáno stojí, upřiemě nepřistúpil a skutečně toho nevedl inhed po tom roce — jehožto od něho odstup! —, tehdy my, ru- kojmě nadepsané, známe se tiemto listem, že jsme čtyři tisíce kop gr. svrchupsaným věřiteluom našim i jich bu- dúcím náměstkuom propadli základu spravedlivého. Kte- réžto peníze hotové všickni společně ve dvú měsící pořád zběhlú ode dne položeného jim ku přestúpenie počítajíc vo máme dáti a zaplatiti v jich moc, jakož napřed stojí psáno. Pakli bychom těch peněz základu propadeného na ten rok již psaný nepoložili a nezaplatili, tehda ihned bez meš- kánie my, rukojmě svrchupsaní, když najprv od svrchu- psaných hajtmanuov neb jejich náměstkuov napomenuti budem, máme a slibujem vjeti a vléci aneb místo sebe každý z nás pánuov panoši řádu rytieřského poslati s jed- niem pacholkem a se dvěma koňoma v pravé a obyčejné ležení do města do Prahy, do Starého Města neb do Králové Hradce nad Labem aneb do Nymburka, do kteréhož by nám města ukázali, v duom ctného hospodáře, tu, kdež by nám od nich bylo ukázáno; a v tom ležení máme a sli- bujem my všichni nadepsaní rukojmě ležeti a to leženie konati a plniti a nižádným právem z něho nevyjiežděti ani vychoditi tak dlúho, dokudž bychom svrchupsaných peněz nedali a nezaplatili uplně a docela i se všemi škodami, kteréž by pro nezaplacenie těch svrchupsaných peněz kterakkolivěk vzali, ješto by je dobrým svědomím bez věro- vánie a bez přiesah ukázati mohli. A přesto — ležme my rukojmě neb neležme — ještě (nesplnivše) svrchupsaných peněz, dáváme plnú moc a právo věřiteluom našim svrchu- psaným, aby svrchupsané penieze, jistinu i škody, mohli vzieti a dobyti mezi křelsťany neb mezi židy pod lichvami na naši na všech rukojmí společnú škodu a nerozdielnú. 99 90 100 104

Strana 105
A ktož by tento list měl s svrchupsaných hajtmanuov neb jejich náměstkuov dobrú vuolí, ten má jmieti túž moc 95 a též právo ke všem věcem svrchupsaným jako oni sami. A když nadepsané knieže k těm čtyřem kusuom přistúpí a puol léta v nich setrvá, skutečně se ukazuje v přijímanie těla a krve Pána Krista, tehdy my, svrchupsaní hajtmané a obce anebo naši náměstkové, slibujem jemu anebo ru- 100 kojmím jeho tento list zase vrátiti; pakli bychme jeho ne- vrátili, tehdy viece moci nemá mieti k upomínaní kterých základuov nadepsaných. Toto také znamenitě přimieňujem my, svrchupsané knieže a rukojmě, že žádným obyčejem, kterýžkoli bychom 105 mohli v světě aneb s toho lista sobě ku pomoci vymysliti, prázdni tohoto slibu v tomto listu položeného nebudem moci býti, leč to všechno, což v tomto listu stojí psáno, my, knieže svrchupsané, bez pomčenie učiníme, aneb my, ru- kojmě nadepsaní, základ podlé tohoto listu položíme. A tomu na svědomí potvrzenie a pro lepší jistost pečeti své vlastní jsme podlé nadepsaného kniežete, kněze Přemka, k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán v Opavě léta od narozenie Syna Božieho M'CCCC XXXI°. ten pátek dne a hodu svatého Vácslava, dědice českého (28. září). 115 110 Léta Božieho M°CCCCXXXII°. pan Jan Če(č)ek z Pakoměřic, umluviv prosbau a pěknú řečí k sobě na tvrz do Pakoměřic slovútného panoši Matěje z Chřenov, někdy písaře desk zemských, jenž dceru svú byl dal za něho a s ním tu bydlil v ty časy nebezpečné, a paní Margretu, tetu svú vlastní, manželku nadepsaného Matěje, i zjímal je na své tvrzi za stolem a vězel je i šacoval a oblúpil je ze všeho, což jsú měli, a učinil jim zrádně jako Jidáš, ano naň žádné péče neměli. 120 KROV NA KOSTELE 125 Téhož léta u vigiljí (28. června) sv. Petra a Pavla krov krásný u Sv. Jiljí hrom zapálil; a shořal se všemi zvony 105

Strana 106
101 malými i velikými. A byl velmi nákladně dělán pod škřid- licí, s ozdobnými alkéři v mnohých místech. A to se stalo 130 ve třech hodinách. MOST PRAŽSKÝ 135 140 Téhož léta v pondělí (21. července) před sv. Maří Mag- dalenú byla v Praze povodeň veliká, takže na Staroměst- ském rynku vozili se na lodech, a to příčinú túto, že se byl most ucpal v některých sklepiech chalupami, dřievím, senem a obilím s rolí, a protož se byl protrhl na tré; a všecky mlýny pobrala a mnoho lidí i dobytka ztopila, vobilé po- brala a mnoho domuov v Praze zbořila, a též také v Be- rúně i jinde. A ta velikost té vody trvála do téhodne. A tomu chtí múdří, že jest od potopy světa tak veliké vody nebylo. Na Piesku také ten most kamenný porušila a podemlela a zábradla s něho smetala, neb se voda až přes zábradla u nich valila; ale potom sú jej vešken zase statečně poddě- lali a opravili i s zábradly. VYSLÁNÍ DO BAZILÉ K KONCILIUM Téhož léta v sobotu na sv. Mikuláše (6. prosince) Pra- žané vyslali své posly do Basilé, mistra Jana z Rokycan od Matky Boží před Týnem a s ním mistra Petra Engliše, Oldřicha bakaláře a Mikuláše Biskupce z Pelhřimova, také bakaláře, vše kněží, na sněm obecný křesťanský. Na kte- rémžto sněmu neb zboru doktoruov na tisíc bylo; i Řekové také na tom sněmu byli. A tu měl mistr Jan z Rokycan hádanie o rozdávanie těla Božieho a krve Boží pod obojí zpuosobú; a tu jest obdržel, takže ten vešken sněm křes- ťanský toho Čechóm pochválil, že to dobře a svatě činí. A k nim se přimiesil kněz Prokop Holý, hajtman táborský. Pak jiní tovařiši jeho měli hádanie, že kněží nemají pano- vati (světským) zbožím. Druhý posel držel artikul, že 15 smrtedlní a zjevní hřiechové mají sstavováni býti. Třetí 10 106

Strana 107
posel držel artikul, že slovo Boží má zjevně a svobodně kázáno býti na všecky věci. Potom jsú smluveni, kompak- táta vydána Čechuom a Moravanuom od toho zboru ba- zilejského. JINÉ OPĚT VYSLÁNIE NA TÝŽ SNĚM 20 Potom sú vysláni do téhož sněmu od Čechuov a od Pra- žan mistr Jan Příbram, farář od Sv. Jiljí, a mistr Prokop z Nového Plzně, jenž jest byl farářem u Sv. Jindřicha. A ti měli hádanie s doktory Písma svatého o rozdávanie těla Božieho a krve Boží pod obojí zpuosobú dietkám malým po křtu; a neobdrževše a nedovedše dostatečně nic, i vrátili se zase beze všeho konce; neb duovoduov nebylo dostateč- ných, a takž to zuostalo neduovodně až dosavad. Téhož léta u vigiljí (31. října) Všech svatých prvé, než do Basilé bylo vysláno, pan Přibík Klenovský, Klatovští, 30 Domažličští, Sušicští, Střiebrští, Rokycanští, Tachovští, páně Menhartovi, Mrzlíci oblehli hrad Lopatu v Plzeňště a dobyli jeho hladem; a leželi u něho celú zimu až do maso- pusta; i rozbořili jej a rozmetali vešken. Téhož léta umřela jest urozená a ctná paní Škonka 35 z Vatmberka, manželka páně Alšova Škopkova z Dubé, dcera páně Petrova z Kosti, matka pravá chudých a nuzných lidí. Téhož léta na den svatého Antonie (15. února) spadl jest snieh veliký, že lidé nemohli jezditi ani do měst choditi; a protož v Praze byl chléb velmi dráh, žita strych po XXX a po IIII groších a strych hrachu za XL grošuov. 102 25 40 FILBERTUS BISKUP S JINÝMI PŘIJELI DO PRAHY Léta Božieho M'CCCC XXXIII°. v pátek den sv. Sta- nislava (8. května) vysláni jsú poslové z Basilé od konci- lium, to jest zboru křesťanského, do Prahy s plnú mocí; a přijati jsú poctivě od Pražan duostojní a poctiví poslové tito: Filbert, biskup konstanský z krajiny rothomagenské, 45 107

Strana 108
103 50 55 60 Petr, biskup augustienský z vlasti mohučské, Iohannes Polomar, archidiacon barchionenský, súdce a vyslychač séni papežovy, Egidius, děkan cameracenský, doktor Písma sv. učenie oxonského, Fridrich, děkan řezenský, licenciát v právích, Jindřich Taczky, kanovník majdbur- ský, doktor Písma sv., bratr Jan Mulden, mistr sedmera uměnie, v zboru najvyšší kancléř, Martinus, děkan turo- nenský, bakalář v Písmě svatém. Ti jsú přijeli do Prahy a přijeti sú s hodnú poctivostí. Potom v sobotu (11. července) před sv. Markletú vyjeli jsú z Prahy zase do Bazilé a s nimi jeli jsú poslové a mistři z Čech o potvrzenie a I propuštěnie čtyř artikuluov, a zvláš tě aby) krev Boží byla rozdávána lidu obecnému p(odlé) Kristova ustavenie, jakož všickni vyznávají a p(ra)ví, že jest pod dvojí zpuosobú ustavil. OBLEŽENÍ MĚSTA PLZNĚ 70 75 Léta Božieho M'CCCC XXXIII°. den sv. Marklety 65 (13. července) Táboři polní a Starotáborští a mnohá jiná města oblehli město Plzeň. Potom po sv. Bartoloměji v pon- dělí (31. srpna) Pražané, Staroměští i Novoměští, k nim přijeli k dobývání. Potom brzo Čapek Hukvaldský s Si- rotky, jich hajtman, přijel z Prus, neb tam bojovali s krá- lem polským a Prušany silně porazili. A protáhli tam až k moři, k Gdansku, a přivedli s sebú velblúda, kteréhož jim brzo na Plzeň vzali; a proto dal jim ciesař velblúda za erb, neb sú prvé tistu chrtici nesli. Tu ležiec před Plzněm, přieliš velmi zemi Českú i jinde hubili a velikú drahotu v České zemi učinili. Nebo, osahujíce kostely a posádky, i mlátili lidem vše, což v stodolách měli, a vezli preč, každý do svých krajuov, a druzí ihned prodávali. A proto na ně Pán Buoh přepustil, že, kudyž se koli obrátili, všudy je valně porazili a bili, neb jsú ižádného nešanovali, ani těch, kteříž s nimi před Plzněm leželi; a proto druzí s pole od nich odtrhovali. 80 108

Strana 109
V to léto kněz Bedřich a kněz Prokop Holý od Plzně vy- pravili se na špíži do Bavor o sv. Václavě (28. září), i ude- řili na ně nepřátelé i zbili tam bratruov na XII set. Téhož léta na den sv. Ducha (31. května) král Zigmund 85 český korunován jest na ciesařstvie v Římě od papeže Eugenia Čtvrtého. Téhož léta Filbertus biskup s jinými posly přijel do Prahy od zboru křesťanského z Bazilé a smluvil kompaktáta s Čechy a s Moravany. 90 NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ DOBYTO A ZLUPENO OD STAROMĚSTSKÝCH ETC. Léta Božieho M'CCCCXXXIIII°. na den Božieho Vstúpenie (6. května) Pražané z Starého Města s pány některými jakožto s panem Menhartem z Hradce, (s pa- nem) Alšem Holickým z Štermberka, s panem (Hyn)cí Ptáčkem z Pirgšteina a z Rataj, s panem (Al)šem z Vřeš- ťova, s panem Divišem Bořkem a s jinými zemany dobyli a vybojovali mocí Nové Město pražské; a Božiem zjedná- niem málo lidu zbito, XVI neb najviece XXt člověkuov, a jediný duom vypálili, Kučkuov. A to se stalo proto, že Novoměští, přídržiece se Táboruov a v ně úfajíc, hradili se a plaňkovali proti Staroměstským po častém míru a dvě brány jim pychem a bez práva otjali svú mocí, Pořiečskú a Horskú. A Staroměští všecka plaňkovánie a zavěradla a šraňky po ulicéch jim bořili a vysekali, a věži velmi krásnú a vysokú u kláštera Matky Božie Sněžné jim obořili, neb jsú s ní velmi Staroměstským střelbú škodili. A kněz Jakub Vlk, kazatel, té chvíle odtud byl preč utekl z Prahy, neb jest vždycky búřil Novoměstské proti Staroměstským. Zvon také velmi krásný jim odtud vzali, když jsú tomu zvonu z pušky uši ustřelili. A práva a obdarovánie ciesaře Karla na výsadu téhož města jim pobrali a ztrhali i pečet vzali, a držiec je v své moci, konšely jim sadili Staroměští k své ruce až do přijetí ciesaře Zigmunda do země, tož jich tepruv 95 104 100 105 110 115 109

Strana 110
Jeho Milosti sstúpili; a on jim učinil na listy i na jiná práva ciesaře Karla, otce svého, potvrzenie nové pod zlatú pečetí svého majestátu. NEVĚRA PŘIBÍKA KLENOVSKÉHO 105 130 120 Téhož léta ve čtvrtek (13. května) ochtáb Božieho Vstú- penie odtrhli Táboři a Sirotci od Plzně, nedobyvše města. A Přibík Klenovský byl to zjednal, aby město bylo oble- ženo, a tu s nimi leže i dodal jim špíže na město a sám hned na Střiebro ujel; a tu bratřím táborským i jiným zrádně 125 učinil jako Jidáš Pánu Kristovi. A tu proto Sobětičskému u vojště jazyk týlem vytrhli. Toto ještě při vybojovánie dřieve pověděném Nového Města pražského: Staroměští kněze Prokopa Holého a Ondráčka Keřského, kteříž tu byli od vojsk vysláni, ven z města vyhnali a některé zbili a zjímali. A ihned Táboři a Sirotci na svatého Ducha (16. května) položili se blíž u Prahy u Jirna a u Krče po těch vsech za Vyšehradem, hubíce lid a Pražany z Prahy vábiece a lúdiece, pobiezejíce jich k bitvě. PORAŽENIE SIROTKUOV 5 10 Téhož léta v neděli (30. května) po Božiem Těle pan Maynhart z Hradce, pan Oldřich z Rožmberka, pan Hynce Ptáček, pan Aleš Holičský z Vřešťova, pan Diviš Bořek, pan Michalec, strakoničský křižovník, s Pražany a s lant- fridem kraje plzeňského a s jinými svými pomocníky pora- zili ta vojska táborská a sirotčí mezi Brodem a Kúřimem pod Lipany u vsi u Hřibu a pušky a vozy a stany i vše, což jsú měli, jim pobrali, neb jsú vždy s sebú v voziech statky své vezli. Tu jsú zbiti silní bojovníci mnozí, ti kněží tábor- ští Prokop Holý, vuodce táborský, polní jich hajtman, kněz Proku(o)pek Malý, vuodce sirotčí, kněz Markolt, kněz Jan Buřič, Pešček z Plzně; a jiných mnoho kněží a lidí, 110

Strana 111
zhúbcí země, zbito a spáleno v stodolách viece než na dva tisíce. A mnozí jiní s Čapkem utekli na Kolín a druzí kam 15 vědúc; a z toho vinu Čapkovi dávali, když jest od nich utekl, že by on je zradil a zavedl, a proto s ním potom nechtěli rádi dobří lidé kvasiti. Milý Bože, škoda těch Čechuov a stateč- ných bojovníkuov o tvój svatý zákon! Račiž se nad nimi nade všemi smilovati! Amen. A tři archy Boží s tělem Božiem ze- 20 třieny jsú v tom boji. SNĚM VALNY ETC. Léta téhož v pátek na den sv. Jana Křtitele (24. června) byl sněm valný v Praze pánuov českých a moravských s Pražany; na kterémžto sněmě bylo mnoho lidu rytieř- ského, kdežto se všickni za jednoho člověka smluvili krom Kolína a Táboru, Písku a Žatce a Mladého Boleslavě, a což Sirotkuov, kteříž byli utekli, zuostalo, ti přestali na panu Alšovi z Vřešťova, zprávci království Českého, a na radě jemu přidané. 25 30 O MÍRU A O JEDNOTĚ Téhož léta M'CCCCXXXVII°. Totoť jsú kusové dole- psaní míru a jednoty mezi legáty bazilejskými s jedné a mezi pány českými a Moravany (s) strany druhé, ten čtvrtek (5. července) po sv. Prokopě v Jiehlavě zjevně před cie- sařem, před kniežaty a před mnohými dobrými lidmi vy- soce prohlášení: Najprvé páni Čechové a Moravané legátuom bazilejským dali jsú listy pod pečetmi královstvie Českého, ciesařovú a vejvody rakúského, v kterémžto listu slibují jednotu, mír a pokoj křesťanský jmieti, zachovati a držeti se vším lidem křesťanským beze vší zlé lsti, slibujíce za se i za své poddané. Pakli by to (kto) kterak přestúpil, aby proto pokoj rušen nebyl, ale takový má býti proto hodně kárán. Potom jsú vydáni čtyří kněží od Čechuov a Moravan a ti sú slíbili poslušenstvie, a to podlé zákona Božieho a starých svatých 35 106 40 45 111

Strana 112
107 50 55 60 65 75 80 Otcuov ustavenie za se i za jiné, davše ruce biskupu kon- stanskému a arcibiskupu pražskému; a na to opět dali jsú listy legátuom pod pečetí královstvie Českého. Pak potom dali sú své listy legátové Čechuom a Moravanuom s svými a s ciesařovú a rakúského vejvody pečetmi, přikazujíce všeho světa kniežatuom křesťanským i všem křesťanuom, aby s Čechy a s Moravany pravý a křesťanský pokoj, mír a jednotu již jměli a již jich viece pro to nehaněli, že jsú Čechové a Moravané přijímali, přijímají a přijímati budú tělo Božie a krev Božié pod obojím zpuosobem, ani jim proto utrhali, ani jim proto kterého bezpráví činili, ale aby je za dobré a za věrné křesťany a za syny prvotní cierkve svaté jměli. Potom dále v témž listu přikazují a přikázali jsú arcibiskupu pražskému, biskupu olomúčskému a lito- myšlskému, aby tělo Božie a krev Božie rozdávali pod obo- jím zpuosobem těm všem lidem, kteříž mají tak obyčej při- jímati, když by kto od nich požádali, a aby ti jistí biskupové zjednali kněží k těm kosteluom, kde jest tak pod obojím zpuosobem rozdáváno, ješto by tak lidu podávali, aby nebyl zmeškán. A totéž rozkazují všem farářuom i všem prelá- tuom, kteříž péči o dušéch mají, aby tak obecnému lidu rozdávali pod obojím zpuosobem. Také ti legátové přikázali sú a přikazují, aby biskupové 7o nadepsaní světili žáky na kněžstvo, kteříž by chtěli, jsúce kněží, tak lidu rozdávati pod obojím zpuosobem, a jich od svěcenie nezamietali, leč by pro nětco pro jiného kněžstva hodni nebyli. Potom má koncilium bazilejské dáti Če- chuom a Moravanóm takovéto listy, aby již všickni, neto- liko ti, ješto sú ještě nepřijímali, měli plnú svobodu přijí- mati, a to v budúcí časy i věčně. Také mají tito legátové bazilejští ihned a potom také i koncilium, když Čechové a Moravané k nim své posly pošlí, pod svými pečetmi listy dáti, přikazujíce všeho světa kniežatuom křesťanským i jiným všem křesťanuom, aby Čechuom a Moravanuom neutrhali viece na jich cti ani jich pro přijímanie těla Bo- žieho a krve Božie haněti nesměli, ale aby je za dobré a věrné křesťany a za syny prvotnie cierkve svaté měli. 112

Strana 113
A tu v Jiehlavě jest voláno čtyrmi jazyky, latině, česky, němečsky a uhersky, velmi vysokými hlasy, že Čechové 85 a Moravané, oč jsú se zasadili, toho jsú řádně dovedli a že nejsú lidé bludní, ale praví a věrní křesťané a synové prvotní cierkve svaté. SNĚM OPĚT VALNÝ Téhož léta etc. XXXIIII°. etc. v sobotu (23. října) po 90 sv. Havle byl jest opět svolán sněm valný v Praze, na kte- rémžto sněmu kněží smluvili se o vieru křesťanskú kromě táborských měst svrchupsaných a některých jich posádek, to jest tvrzí; ti k tomu nechtěli svoliti. A páni čeští a mo- ravští s městy pražskými učinili poselství k ciesaři Zigmun- 95 dovi, králi uherskému, do Prešpurka. POSELSTVIE OD CIESAŘE ZIGMUNDA Téhož léta v neděli (19. prosince) před sv. Tomášem přišlo jest poselstvie od ciesaře Zigmunda do Prahy po Puškaříkovi. A ihned Pražané ze všech měst pražských 100 obec všicku velikú svolali. SNIEH VELIKY A předtiem na sv. Ondřeje (30. listopadu) byla jest zima ukrutná a snich velmi veliký, ješto lidé takéhož ode sta let nepamatují, takže lidé z města do města, ze vsi do vsi jíti ani jeti nemohli pro veliký snieh. A stála do konce měsíce února, však vody veliké nebylo, neb jest byl jieh znenáhlý. 105 108 Léta Božieho M'CCCCXXXV°. rokovali páni a Pra- žané v Brně s ciesařem Zigmundem o Božiem Těle (16. 8 Letopisy 113

Strana 114
110 června), kterak by mohl v Čechách panovati. I smluvili se s ním a ciesař takto se Čechuom a Moravanuom zapsal a svuoj majestát k tomu zápisu přivěsiti kázal. A, kterak chytře Čechy po(d)trhl tau smlúvau! 130 195 109 140 Zigmund, z Božie milosti ciesař římský etc. Ve jméno 115 Božie. Známo činíme všem a každému zvláště, že k dole psaným kusuom zavřeným povolili jsme a tiemto listem povolujeme: Najprvé obrokové v královstvie Českém a v markrab- stvie Moravském aby nebyli prodáváni skrze cizozemce, ale 120 ovšem právo (podacie) v těch k králi, k Čechuom a k do- mácím královstvie Českého a markrabstvie Moravského věčným právem bude příslušeti. Osoby také světské i duchovnie ven z královstvie neboli z markrabstvie nebudú pohoněny ani súzeny, ale jedna 125 každá osoba právu svého vyššieho vládaře v dřieve řeče- ných královstviech a v (markrabství) bude poddána, a v něm dosti majíc bude se radovati, tak však, aby svobody arcibiskupstvie pražského v odvolánie a podánie biskup- stvie byly bez urážky. Také ti, jenž přijímají pod jednú zpuosobú (v) již často jmenovaných královstvie, aby neřádná nebyla směsice, proti jich vlastním vuolém a svobodám nebudú trpěni, ale toliko v miestech, v kterýchž přijímanie těla Božieho pod obojí zpuosobú v minulých časiech nebylo jest zachováno, budú trpěni. A aby příčina sváruov byla odjata, miesta všecka a každé zvláště kosteluov a lidé osad budú zname- náni, v nichžto a v kterýchžto přijímanie těla Božieho obojí zpuosoby v skutku jest bylo zacho(vá)váno, kterážto zajisté znamenaná na zvláštním listu ku potvrzenie a věčné paměti pečetí našeho majestátu budú potvrzena. Ale i tomu chomy, aby skrze Čechy, pány urozené a sta- tečné, slovútné, Prahu a jiná města s kněžstvem arcibiskup pražský s jinými biskupy planými byli vyvoleni; kteréžto zajisté volenie skrze našeho zpuosobenie pilnost také i péči 145 budú potvrzeni a v biskupy svěceni beze všeho záplatu 114

Strana 115
aneboli písařuom uplacovánie. A všecko žákovstvo arci- biskupstvie pražského tomu arcibiskupu skrze již řečené pány volenému bude mieti býti poddáno a poslúchati; a žáci arcibiskupstvie pražského oboji, tak pod jednú jako pod obojí přijímající, když zpuosobeni budú a zřiezeni, na 150 kněžstvo aby byli svěceni, tak však, aby jich při a volenie jich skutečnému v ničemž ujma nebyla. Také že svoboda skrze svaté basilejské koncilium všem tak v královstvie Českém i markrabství Moravském bude dána pod obojí zpuosobú přijímati. Biskup olomúčský a litomyšlský obecniemu lidu, kterýž žádati bude pod obojí zpuosobú, budú zavázáni, aby podávali, a budú přijímati žáky a na kněžstvo světiti, kteříž hodni a zpuosobeni budú, kteříž by chtěli pod obojí zpuosobú lidu obecniemu podá- vati; a budú dlužni zpuosobiti kněží na miesta svých bis- kupstvie, v nichžto dřieve řečené přijímanie těla Božieho po všecka léta minulá jest zachováváno, kteřížto tak lidu, jakož jest předloženo, budú pod obojí zpuosobú podávati, a faráři, ač kteří k svým s vědomiem a povoleniem biskupa svého budú se chtieti navrátiti k osadám, lidu pod obojí zpuosobú budú podávati, kterýžto lid tak jest přijímal, a v miestech, v kterýchž již řečené těla Božieho podávanie jest zachováváno. Pakli by toho neučinili, nemají býti trpíni, ale jiní, jenž by lidu podávali obecniemu pod obojí zpuo- sobú, biskupem na jich miesta neb jinými, jenž na ně sluší, mají býti zjednáni. Tyto věci tiemto listem my tvrdíme a slibujem i slovem ciesařským posluom a královstvie Českému i markrabstvie Moravskému, že ve všech a v každém zvláště kusiech svrchu psaných s nimi zuostaneme, (kterýchžto) ižádnú příčinú ani kterým vymyšleným obyčejem, pro které věci dřieve řečeným kusuom odporné anebo pro kterékoli kterýmkoli obyčejem zavázanie k zrušenie aneb zrušiti (dopustieme), ale je skutečně naplníme a plniti kážemy, a chcme, aby námi ani našimi budúcími v budúcí časy a věčně všecky věci jim držány byly a uplně zachovány. A my u sv. kon- cilium a pána našeho, najvyššieho biskupa, a jináč, kdež- 155 160 165 170 175 110 180 115

Strana 116
185 koli potřebí bude, všicku snažnost a péči přiložíme, aby již jmenovaní artikulové právě v skutku byli naplněni, aniž v královstvie našem a v markrabstvie jinak (dopustieme), aby se dálo, nébrž jestliže by kto královstvie našemu Čes- kému a v markrabstvie v těchto věcéch kterakkoli chtěl proměniti, s nimi k dokonánie těch artikuluov skutečně zuostaneme, lest a faleš kterýžkoli odložiece. 190 Dán v Brně léta M'CCCC XXXV°. 195 115 205 Léta Božieho M'CCCCXXXVI°. v úterý (31. ledna) před hromnicemi Pražané vrátili se s poselstvím od ciesaře předtiem vyslaní, od obce vybraní, s celú smlúvú a koncem netoliko s ciesařem, ale i s zborem bazilejským. Potom v puostě o suchých dnech (29. února—3. března) byl sněm skrze pana Alše gubernátora pánuov, rytieřstva, zemanuov a obcí královstvie Českého, na kterémžto ohlá- šeno jest, aby všickni k dani svolili a ještě aby bylo vysláno k ciesaři a jiezda všech v potkání ciesařovu s takovú slav- 200 ností od starodávna zachovanú k času jistému, kterýž by se líbil Jeho Milosti. Ten den ohlášen jest volený mistr Jan z Rokycan za arci- biskupa a s ním dva sufragány, kněz Martin Lupáč a kněz Václav, kazatel z Vysokého Mýta. Ale nebyl z nich žádný od stolice apoštolské na to duostojenstvie přijat ani potvr- zen, neb nebylo pravé volenie vedlé práv duchovniech a obdarovánie, k komu volenie přísluší. 111 VOLENIE ARCIBISKUPA, MISTRA JANA Z ROKYCAN, A DVŮ BISKUPUOV DÁLO SE léta Božieho M'CCCCXXXV°. v pátek den svatých jedenácti tisíc panen (21. října) tiemto řádem; kteréhožto 5 list sepsaný od volencuov znie takto slovo od slova: My, Menhart z Hradce, Hynce Ptáček z Pirgšteina, 116

Strana 117
seděním na Ratajiech, Diviš Bořek z Miletínka, purkrabie hradu pražského, Havel z Dřevenic, Jan Velvar, měštěnín Starého Města pražského, Pavel, měštěnín Nového Města pražského, Ambrož, měštěnín od Hory Kutny, mistr Vác- lav z (Su)šice, kněz Pavel, farář od Sv. Jiljí, kněz Václav, farář od Sv. Mikuláše, kněz Mikuláš Ř(e)hovec z Betlema z Starého Města pražského, kněz Janek, farář od Sv. Ště- pána z Nového Města pražského, kněz Vít, farář z Hory Kutny, kněz Voldřich, farář z Čáslavě, kněz Bartoš, farář z Lún, a kněz Ondřej, farář z Sušice, volenci mocně vydaní od pánuov, od měst pražských, od rytieřuov, panoší, zeman, ode všech měst i ode všeho sněmu nynie na sv. Matúše apoštola (21. září) v Praze uloženého a sebraného k volenie arcibiskupa pražského a dvú biskupuov sufragánuov, vyzná- váme všickni jednostajně, že jsme volili arcibiskupa pocti- vého mistra Jana Rokycanu a biskupy poctivé kněží, kněze Martina (Lupáče) z Chrudimě a kněze Vaňka z Mýta, kteréžto vešken sněm, ačkoli z hodných příčin nejsú ohlá- šeni ještě, přijal jest i s námi za pravé arci biskupa a bisku- py, tak jako by již byli ohlášeni. A jeho slíbili poslušni býti s svými se všemi poddanými, světskými i duchovními, ve všech věcech, jakož sluší na arcibiskupa. A ktož by v jeho poslušenstvie nestál, aby žádného pod sebú a na svých panstvích netrpěli. Také jsme se s povolením všeho sněmu my volenci svrchupsaní jednostajně svolili, abychom po vrácenie posluov od Ciesařovy Milosti v městech pražských je ohlásili. Pakli bychom všickni při tom nebyli, (ale) kteří tu budú z nás, těm dáváme plnú moc, jako bychom p(ř)i tom všickni osobně byli. Pakli by kterého z svrchupsaných arcibiskupa a biskupuov Buoh neuchoval, že by umřel, než by ohlášeni byli, tehdy my, volenci svrchupsaní, s po- voleniem všeho sněmu máme plnú moc jiného místo umr- lého voliti. Také jest slíbil vešken sněm k žádnému jinému arcibiskupu nesvolovati ani k sufragánuom, doniž jsú tito 40 živi. Pakli by kterého z nás volencuov svrchupsaných Buoh neuchoval, že by umřel, tehdy my živí pozuostalí máme moc k sobě jiného voliti z téhož řádu. 10 15 20 25 112 30 35 117

Strana 118
K tomu všemu na svědomie své pečeti jsme přitiskli. Stalo se v Praze na velikém sněmu v pátek na den svatých 45 jedenácti tisíc panen (21. října) léta od narozenie Syna Božieho M°CCCC XXXV°. EUGENIUS PAPEŽ ČTVRTY RADUJE SE A TĚŠÍ Z SVORNOSTI A Z POKOJE, V KTERÝŽTO VSTUPILI ČECHOVÉ S JINÝMI NARODY KŘESŤANSKÝMI SKRZE KOMPAKTATA, A ZVLÁŠTĚ S CIESAŘEM ZIGMUNDEM Eugenius biskup, slúha služebníkuov Božiech, milým synóm, šlechticóm, pánuom urozeným, městu Praze i jiným 55 městuom královstvie Českého pozdravenie, apoštolské požehnánie. Vděčný posel dávno obveselil jest duch náš, milí synové, když jsme uslyšeli, že milostivost Najvyššieho vnukla ducha svornosti a jednoty v srdcích vašich s jinými křesťany věr- nými. Z kteréžto věci jak veliké potěšení vzali sme pro pokoj a upokojení vaše i jiných věrných, tenť to zná, jemuž srdce lidské a myšlení jich zjevna jsú. A zajisté doufánie máme, že milosrdenstvie Najvyššieho, jehožto slitování jsú nad(e) všecky skutky jeho, rozmnoží(t) o vás milost svú, a že cnost a náboženstvie vaše svietiti bude v cierkvi Boží, a k nám, najvyššiemu biskupu, zachováte slušné poslušen- stvie a víru k spasenie duší vašich. Jakož nás také zpravil poctivý bratr náš Jan, biskup signenský, kteréhožto pro jeho zaslúžení otcovským milováním milujeme, mnoho nám vy- vo pravuje o vašem náboženstvie a upřímé žádosti, kterúž máte k nám a k kostelu římskému: Z jehožto lásku vaši z tak chvalitebných zasluhování chválíme, napomínajíce vás, abyšte dobrotivě v Pánu Bohu živi byli, aby milost, kteráž dána jest vám od Spasitele našeho, skrze vaše dobré v a chvalitebné skutky hojný úžitek přinesla k vuoni slad- kosti. Mezi jinými pak věcmi to jsme s velikú vděčností slyšeli, 60 65 50 118

Strana 119
dobré vaše srovnání s najmilejším v Kristu synem naším Zigmundem, římským ciesařem, vždycky rozmnožitelem a králem vaším, kteréhož svrchovanú [ láskú milujem, jakož tak velikého kniežete cnost a zaslúžitebnie (!) skutkové toho jsú hodni; a vyvýšení stavu jeho, poněvadž vždycky byl a jest zvláštní náš a cierkve Boží obránce, rozmnoženu býti vší myslí naší žádáme. Protož jemu, jakož sluší na poddané králi svému, slušně jsúce poddáni, poctivost i poslušenstvie slušné zachovajíce, jeho upřímú myslí a v pravém duchu milujte, poněvadž on, jsa knieže velmi opatrné, vás miluje, veždajší péči o to veda, což se naděje dobrého vašeho a krá- lovstvie úžitečného. Nebo požádal jest od nás některých věcí, kteréž jsú k upokojenie, ke cti vaší i královstvie, skrze posla Jana, biskupa napřed řečeného; co jsme my to rádi učinili a v budúcí časy hotovi jsme všecko učiniti, což by bylo k dobrému a úžitečnému vašemu, napřed pro dobré vaše, neb vašim poctivým žádostem vždycky sna(ž)nost naše jest vám se zalíbiti; také pro patření k ciesaři, jehožto chvalitebná a upřímá vuole vždy k nám připojena byla u vieře čisté a v lásce neomylné, nebo pro nás a při stavu cierkve ty věci jest činil, kteréž jsú k zaslúžení chvály a slávy věčné. 80 114 85 90 95 Dán v Bononí vtělenie Páně tisícieho čtyrstého třidcátého 100 šestého dne jedenáctého měsiece března, biskupství našeho léta šestého. Téhož léta v pátek (23. března) před Smrtedlnú nedělí pan Albrecht Běškovec, pan Vilém Kostka od zemských obcí, Jan Velvar od města pražského s jinými posly z měst vyjeli z Prahy k ciesaři, aby oznámili voleného arcibiskupa pražského s jinými dvěma sufragány svrchupsanými. Téhož léta v středu na sv. Benedikta (21. března) obec staroměstská sadila nové konšely a úředníky podlé jejich obyčeje. Téhož léta před sv. Trojicí v sobotu (2. června) páni 105 110 115 119

Strana 120
zemští a rytieřstvo s Pražany a s mistrem Rokycanú a s ji- nými kněžími vyjeli z Prahy k ciesaři. Téhož léta etc. XXXVI°. etc. přijel ciesař Zigmund do 115 Jiehlavy; a tu se k němu sjeli páni, rytieřstvo i města z Čech. Tu jsú také byli poslové od koncilium bazilejského; i s cie- sařem i s těmi posly Čechové zjednali jsú a dokonali smlúvy společní, totíž kompaktáta, a to zapečetili pečetmi svými legátové i také ciesařovú pečetí a rakúského vejvody a pro- 120 volati kázali jazyky čtyrmi, česky, latině, uhersky, němeč- sky, že Čechové a Moravané nejsú v bludu nalezeni, ale že jsú věrní křesťané a synové prvotní cierkve svaté. SMLÚVA CIESAŘE SE PÁNY 116 5 10 15 20 Ve jméno Boží. Amen. My Zigmund etc., že nás všemohúcí Pán Jezus Kristus, milovník jsa jednoty, pokoje i míru, po mnohých nesnázéch a búřé(ch) v zemi naší České vzniklých a jiných zemiech okolniech z své štědroty obdarovati nesmierně ráčil jest dobrotivě počátkem šťastným a dobrým vzhlédnutiem, takže věci, které se dotýčí viery křesťanské a o ty artikule čtyři, o které se jest země Česká zasadila, jest uloženo s sva- tým sněmem bazilejským a s jich legáty, kteří jsú byli vysláni a na tento sněm brněnský jsú přijeli, s urozenými, stateč- nými, múdrými a opatrnými posly královstvie Českého k nám sem vyslaným(i), a skrze naši pilnost, práci a snaž- nost jako k konci téměř jsú přivedeny a bez mála sjednány, nadějiť se na Pánu Bohu, že i o to uhozeno a skonáno bude a že o panovánie naše jakožto dědice pravého a pána při- rozeného jest uhozeno. A páni, Praha město, rytieři, panoše a jiná města svú žádost popsanú dali jsú, nás prosiece, aby- chom je v těch žádostech pro lepší upokojenie uslyšeli a řádu v zemi Česk(é) uslyšeti ráčili. A my najprvé radujíce se v Boze té jednotě, kteráž bóhdá puojde, a majíce také před očima příchylnost přirozenú (!)... Item najprvé, že všickni hřiechové smrtedlní a zjevní 120

Strana 121
v zemi České nemají svobody mieti a že my se k tomu pilně a snažně přičiníme a proti tomu nikdy nebudeme, aby se 25 podlé úmluv stalo. Item, jestliže by kto Čechy aneb Moravany anebo ty, ktož jsú se jich v koruně České přídrželi anebo přídrží, mimo to, jakož jim jest od sv. koncilium bazilejského svoleno (o) přijímanie těla Božieho pod obojím zpuosobem aneb v jiných věcech utisknúti chtěl, že toho nikoli nedopustíme, nébrž že jich při tom hájiti a jim radni a pomocni budeme, aby vždy při tom ostali. Item radu, kterúž oni voliti budú, chcme přijíti a vedlé ní spravedlivě činiti, a budeme-li k té radě koho chtieti 35 přijíti, to s jich radú učiníme. Item kaplany, kteří jsú obyčeje pod obojím zpuosobem požievali podávati, když bóhdá v panstvie naše vejdem, že je rádi uzřieme na našem dvoře a jmieti budem. Item, jakož jsú v Čechách, v Moravě i jinde v těch vá- 40 117 lečných časiech mnohé hrady, tvrze, kláštery, kostely i jiné věci zbořeny, že ižádného člověka, ani osoby ani které obce, buď kteréhožkoli řádu neb stavu, k vzdělání takových obo- řených hraduov, tvrzí, klášteruov, kosteluov i jiných věcí tisknúti nebudem aniž mámy, leč by kto z dobré vuole a svobodně to chtěl učiniti. Též také, když by kteří mniši neb jeptišky přijati měli býti do kterého města nebo městečka, to se má státi s jednostajnú vólí kněze arcibiskupa, té obce aneb toho pána, kdež by býti měli. Item také bóhdá, když do Prahy přijedem, což pak uzří- 50 me, ješto muož škole pražské a jazyku českému poctivé býti, buďto o hlasy aneb o jiné věci, že to s arcibiskupovú a s kněžskú radú rádi učiníme a sbožie k tomu učenie nadaná a k špitáluom chomy se přičiniti, a s pilností, aby jim navrá- cena byla. Item korunu českú, listy, privilegia a dsky zemské, svátost a jiné klénoty koruny České, kteréž jsmy z Čech vyvezli, má- me a chcme milostivě vrátiti, a mají s radú vydanú na jednom miestě položeny býti v Čechách, aby nám i našim budúcím králuom českým a téjto zemi bezpečně ležely a chovány byly. 60 30 45 55 121

Strana 122
118 70 Item také chcme jim jich svobod a řáduov, práv, privi- legií i listuov milostivě potvrditi a je zachovati. Item o tom, aby Čechuom v kosteléch a Němcuom vně bylo kázáno etc., když, dá-li Buoh, v Čechách budem, 65 s arcibiskupskú radú a s obecnú radú učiníme, jakož se poctivé toho jazyku a k chvále Boží zdáti bude. Item zápisy, kteréž jsme komu učinili aneb zapsali, na čemžkolivěk jest, chcme, aby ti lidé, kteříž naše zápisy mají, své listy i pečeti přinesli před tu radu, kteráž volena bude, jakož svrchu psáno stojí; a což tú radú poznáno bude, ješto se podobné a spravedlivé zdá, státi a moc mieti má, aby se tak stalo. A ktož by toho neučinil, aby se tiem sám odsúdil, tak, aby ten zápis ižádné moci neměl. Item chcme, aby v Čechách ižádný cizozemec na úřa- 75 diech nebyl, než Čech, a v uokolniech zemiech, k Českému královstvie příslušejíciech, aby držáno bylo, jako jsú otec náš slavné paměti i jiní králové čeští ustanovili podlé listuov a privilegií na to daných. Item o ty zápisy a o trhy etc., kteříž jsú se kolivěk stali so podlé spravedlnosti, buďto na dědičské sbožie neboli na věnné zástavy nebo na poručenstvie aneb jinak mezi přá- tely aneb mezi obecnými lidmi, buďto od pánuov, zeman aneb od jiných obecných lidí, těch nechomy rušiti, než aby ti zápisové moc jměli, leč by prvé jinak zavázáno bylo, 85 ješto by to řádně změněno býti nemohlo. Item o komorní platy etc. chcme a povolujem, aby ti až do podobného a jmenovaného času ponecháni byli, až do lepšieho nahlédnutí. Item spolkuov s sirotky v Čechách a v Moravě dále vdá- 90 vati nechcme, než aby najbližší přietelé po erbu těmi sirotky vládli. Pakli by ten přítel nad těmi sirotky a nad jich sbo- žiem právě neučinil neb se k tomu nehodil, ale po něm naj- bližší přítel toho erbu aby jimi vládl a jich sbožiem, kromě leč by kto dckami nebo listem zápisným poručníkem byl. Také my nechcem žádných sirotkuov vdávati, ani k proz- bě ani sic bez přátelské a poručniekuov dobré vuole. Item, což by kolivěk neřádného a nespravedlivého v zemi 95 122

Strana 123
České obtieženie (bylo) při dskách a při súdiech, chomy, aby bylo to napraveno. Item chomy také pro zemské dobré a obecné, aby groš 100 dobrý v Čechách dělán byl, jakož jest dělán za krále Václa- lava Druhého. A Horu chomy rádi opatřiti a opraviti podlé rady vydané, aby zase byla vzvelebena. Item. Zdali by páni, rytieři, panoše, města o svých prá- viech a řádiech a svobodách nynie co zapomanuli a na- 105 psati zmeškali, to jim chcme rádi a milostivě naplniti. Item. Což se jest stalo v těchto časiech o tu při proti nám, to má všecko p[r]ominúti a toho jim v budúcích časiech nechcem ničímž zlým zpomenúti. Item. O vyjetí našem z země České, jakož žádají etc., abychom země nepo(rúče)li cizozemci, a také aby někteří vydáni byli, ač by nás Pán Buoh neuchoval, aby se s těmi zámky a s tiem zbožiem v jich ruce slíbili, aby komoře královské nebylo odtrženo, to chcme s radú, kteráž vydána bude, rádi učiniti. Item. O ty odúmrti, jakož jste žádali etc., žádáme od nich a také se nám zdá za podobné a jim úfáme, že, po- něvadž jim jich práva a řáduov potvrditi a při nich zacho- vati máme a chcme, věříme jim, že nás také naši věrní nechají při našich a našich předkuov starých práviech a řádiech; však jim k jich vuoli přivolujem, což takových odúmrtí na nás spadne, kteréž od sebe držíme, že ty v těch svobodách a práviech dáti chcme, jakož jsú byly na nás spadly. Item. Svátost řískú, aby navrácena byla, k tomu bóhdá 125 dobré cesty vydáme, ohlédajíce listy, kteříž na to jsú, aby se podlé těch spravedlnost stala. Item. Summy královské, kteréž jsú až do siež chvíle za- držány v městech královstvie našeho Českého etc., ty jim všecky svobodně a milostivě propustíme a ty quitujem 130 mocí tohoto listu. Item. Chcme také, což by listuov a zápisuov bylo ži- dovlských, což se lichev dotýče, aby bylo zadržáno, aby ta lichva i s škodami na těch listech pominula, než jistina 110 115 120 119 120 123

Strana 124
135 ta již bez dalšiech lichev aby jim na těch listech splněna byla, a to s milostí od židuov učiněnú o tu jistinu a s po- dobným a prodlením a naplněním. Item. Všechny svrchupsané věci slibujem pánuom, Praze, rytieřuom, panošém i městuom královstvie Českého 140 a markrabstvie Moravského ciesařským naším slovem, pevně a beze všeho porušenie chomy zdržeti, a jim skrze nás aneb radu naši ani kterými úředlníky neboli kterými- kolivěk obyčeji ižádným nemají rušeny býti beze vší zlé lsti. 145 Dán v Jiehlavě léta narozenie Syna Božieho M'CCCC" XXXVI°. léta před sv. Maří Magdalenú (22. července). TENTO ZÁPIS ARCIBISKUPU PRAŽSKÉMU A POTVRZENIE 5 10 15 My Zigmund, z Božie milosti římský ciesař etc. Jakož jsú páni, rytieři, panoše i města královstvie našeho Českého nás v Brně prosili, abychom jim jakožto král český práva našeho k volenie arcibiskupa pražského popřieti ráčili, to jsme milostivě k jich žádosti pro zemské dobré rádi učinili a právo naše jim k volenie dali, jakož list daný jim na to plnějie drží a svědčí. A když jsú to volenie učinili a před námi jmenovali poctivého mistra Jana z Rokycan a jiná dva podbiskupí, tehdy jsme k tomu svrchupsanému jich volení svolili a jej za arcibiskupa a je přijali a mocí tohoto listu přijímáme, tvrdiece to volenie, a jiného do jeho smrti jmieti nechceme, ale jemu o potvrzenie a svěcenie vší snaž- ností státi chcme a to jemu zjednati, což najspieš moci bu- deme, se všemi těmi povahami tak, jakož náš list na to daný šíře ukazuje. Dán v Jiehlavě léta M'CCCC XXXVI°. léta. 124

Strana 125
ZÁPIS MĚSTUOM Zigmund, z Božie milosti etc. Jakož jsme nynie zde po 20 121 této jednotě, kteráž se jest, děkujíc Pánu Bohu, stala mezi posly královstvie našeho Českého a mezi legáty svatého zboru basilejského, také s nimi o naše panovánie jakožto dědic pravý a pán země mluvili jsme a zjednali, také jsú nás poctiví poslové města pražského a jiných měst již jme- novaného královstvie Českého snažně prosili a pilně požá- dali, aby, ktož jsú prvé v městech obývavše kterakkoli, tyto časy měst prázni byli i jsú — buďto světští neb duchovní —, aby k jich zase přijetí a statkuov navrácenie ižádného mimo jich vuoli tištěni nebyli obyčejem ižádným: protož my, nechtiece jich žádosti oslyšeti, aby mír a pokoj a jednota skrze to zrušena nebyla, i svolujem k tomu nechtiece, by svrchupsaná města k tomu, jakož svrchu psáno stojí, mimo jich vuoli ižádným obyčejem tištěny nebyly. A toho na svě- domie náš majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Jiehlavě léta od narozenie Božieho M'CCCCXXXVI°. den sv. Maří Magdaleny (22. červen- ce), královstvie našich uherského L°., římského XXVI°. a českého XVI°. a ciesařství v čtvrtém létu. 25 30 35 Téhož léta M'CCCC XXXVI°. ve čtvrtek (27. září) 40 před sv. Václavem kněz Ambrož s svú rotú vpustili jsú do města Králové Hradce mnicha Zdislava s Rúdnice a zvolili ho sobě za hajtmana; a vyšedše s tělem Božím pod pranéř, a vyhnali jsú z sebe tyto měšťany: Petra Turského, Jakuba Bracháčka, Vaňka kramáře i jiné některé. A kněz Ambrož kázal bořiti kostely na předměstí, kostel Sv. Petra a kostel Sv. Mikuláše a kostel Sv. kříže. I váleli z města Hradce proti ciesaři i všem pomocníkóm jeho. Téhož léta ve čtvrtek na Vše svaté (1. listopadu) vyjeli a vyšli dobývat Plačic, a Diviš byl Plačice osadil. A nedo- 50 byvše vrátili se zase do města; a několiko lidí zbito do smrti a drahně jich zstřieleno. 45 125

Strana 126
Item. V úterý (6. listopadu) po Všech svatých z rozká- zanie ciesařova pan Kostka s Pardusem přitáhli k městu 55 Hradci s jedné strany, i leželi u Vysoké; a pan Hlaváč ležel u Výravě a pan Diviš s svým lidem ležel u Plačic. A takž v úterý večier, totíž na středu, vyšli jsú pěškami z města Zdislav mnich s rotú svú, i porazili jsú vojsko Kostkovo a samého pana Kostku tu u Vysoké zabili a jiných XXVI so s ním, a druhé zjímali, a třetí se pryč rozprchli. A pan Diviš, zapáliv Plačice, i ujel na huoru. A potom na den sv. Miku- láše v pátek (7. prosince) jali jsú kněze Bedřicha a vsadili do městské věže. A na Štědrý večier (24. prosince) Seze- mice vybrali a vypálili. Také toho léta dělali jsú v Čechách i jinde polské haléřky po hradiech, po tvrzéch, po městech, po domiech, po piv- nicéch, po stodolách, po zahradách, i oblúpili jsú tiem polskú zemi. Léta Božieho M'CCCC XXXVII°. na Nové léto (1. 7o ledna) vypravili se Hradečští do lesa po drva, a pan Diviš uslyšav to, sebral se a udeřil na ně a pobral jim koní voznie- kuov na tři sta. Toho léta třetí pondělí (4. března) v postě Hradečští počali rokovati s ciesařem. I smluvili se s ním i vyhnali jsú 75 kněze Ambrože, aby viece Hradcem nevládl. A tak kněz Ambrož skočil se zdi, a jeho pomocnieky vsázeli do šatlavy, kteříž jsú byli jemu nákladni. I přijali jsú zase své staré měšťany, kteří jsú byli prvé z města vyhnáni. Ale kněz Martin Prostředek, sebrav lidi vyhnané, i jel s nimi na Sion ku pánu Roháčovi; neb pan Roháč ciesaře za pána přijíti nechtěl nikdy ani naň hleděti, a pravě, že jest šelma zlo- řečená, i bral a válel s těmi se všemi, ktož jsú ciesaře za pána měli. Pak téhož léta po středopostí pan Ptáček z Pirgštejna a na 85 Ratajích s svými pomocníky — pan Perchta z Konopiště, pan Jan Sádlo z Leštna a jiní — oblehli Ostromeč, hrad Tá- borských, s něhož lidem mnoho zádavy činili; a dobyvše jeho udatně v krátkém času, i rozbořili. 65 80 122 123 126

Strana 127
ÚMLUVA MEZI CIESAŘEM (A) PRAŽANY Téhož léta ve čtvrtek (5. července) na sv. Prokopa stala se jest plná smlúva mezi ciesařem i legáty koncilium bazi- lejského z strany jedné a urozenými pány, rytieřstvem, městy královstvie Českého a markrabstvie Moravského (s) strany druhé, kdežto ciesař seděl v svém majestátu prostřed rynku města Jiehlavy. A tak všickni prvé jmenovaní slíbili jemu věrnost a poslušenstvie jakožto přirozenému dědič- nému pánu etc. Když se to dokonalo, ciesař uvedl oboje strany duchovniech do kostela, kdežto oboje strana slúžili mše. A tu biskup olomúčský rozdával pod obojí zpuosobú, kteří měli milost a žádost. A potom zpievali Te Deum lau- damus a obecný lid piesně česky jdúce do hospod. I vzká- zali ty noviny do Prahy, aby, sejdúce se do kosteluov, Pána Boha chválili. Téhož léta v sobotu (4. srpna) po Vyvedenie z vokovuov sv. Petra přijeli od ciesaře pan Arnošt z Vlašimě a Nešpor do Prahy zastávati hospod svým. Téhož léta na sv. Jakuba (25. července) páni zemští a rytieřstvo s Pražany přijali jsú ciesaře poctivě jako svého 20 pána; kdy Jeho Milosti líbo, aby ráčil vedlé smluv a zápi- suov do své země přijeti. Téhož léta na sv. Vavřince (10. srpna) Pražané s jinými městy vyjeli jsú do Jiehlavy po ciesaře, aby jej uvedli do země. Téhož léta ve čtvrtek (23. srpna) u vigiljí sv. Bartoloměje přijel ciesař do země a do Prahy, jehož jsú páni zemští, rytieřstvo, panoše, Pražané přijali do Prahy s velikú pocti- vostí v hodinu XIXtú. (ve 2 hod. po poledni). A vjel do dvoru domu Hankova, který nynie slove dvuor králové. Potom hned v neděli ciesař seděl v svém majestátu na sto- lici na rynku podlé Bielého zvonu. A konšelé staroměští, novoměští i malostranští s svými obcemi slíbili jemu věr- nost a poslušenstvie jakožto pánu svému milostivému. A ihned potom| ve čtvrtek (30. srpna) po sv. Bartolo- 35 124 měji ciesař sadil konšely staroměstské, novoměstské a malo- 10 15 25 30 127

Strana 128
stranské, každé podlé svých práv a obyčejuov dřevnějšiech. Jana Rečka učinil purgmistrem v Starém Městě, dav jemu pečet svú rukú, a Jana z Kunvaldu od Stříbrné hvězdy podlé Oremusa učinil podkomořiem královstvie Českého. Téhož léta přijal ciesař manstvie od kniežat slezských opavských na rynku Staroměstském. Potom v pátek (5. října) po sv. Františku kláli Jan, ře- čený Larva, s ciesařovým dvořenínem, řečeným Michalem, 45 na mostě pražském; kterýžto Larva svrhl daleko Michala, že ledva dýchal. A týž Larva udatně metal Uhřaty jako rukavicí v kolbě. Téhož léta na den sv. Ondřeje (30. listopadu) ciesař vejvodu Oldřicha Cilského udělal kniežetem v Starém 50 Městě pražském; a při tom jsú byli králová, kniežata, páni království Českého. Téhož léta při sv. Lucii (13. prosince) řádové kostelní začati skrze faráře pražské, v neděli Asperges me, (potom) pacem na mši. Tabule malované po oltářiech položeny. Téhož léta na den sv. Karla (28. ledna) ciesař seděl v súdu zemském na hradě pražském. Sázeni a jmenováni jsú úředníci; a sám ciesař dal jim přísahu. Téhož léta v pondělí masopustní (11. února) ciesařová Barbora korunována jest na královstvie České v velikém kostele pražském na veliké mši v kuoru Sv. Víta skrze Fil- berta, biskupa konstanského. A při tom jest byla abatyše svatojiřská a jiní opatové a preláti, kniežata, vejvody, páni, rytieřstvo etc. A když bylo po korunování a mši, jela do Prahy v koruně a v královské přípravě až do svého dvoru 65 poctivě. 40 55 60 SVATOJAKUBSKÝ KLÁŠTER OTEVŘEN Léta Božieho M'CCCC XXXVII°. k rozkázaní ciesa- řovu otevřien jest sv. Jakuba klášter mnichuov šerých; a slúžili mše před ciesařem a před královú. A Filbert biskup 70 oltáře v klášteře znova světil. 128

Strana 129
TABOR 125 Téhož léta k prosbě pánuov a obce táborské ciesař udělal z městečka Hradiště město královské a utvrdil je právy a privilejimi, upevniv pečetí majestátu svého podlé obyčeje a zachovánie jiných měst. 75 OKAZOVÁNÍ SVÁTOSTI Téhož léta okazovali svátost na Novém Městě pražském skrze Filberta biskupa a jiné preláty a kanovníky pražské; a ciesař sám byl tu osobně. A tu ohlašováni jsú artikulové čtyřmi jazyky, jakož pak jinde o tom psáno. Při tom okazo- vána jest Veronika, kteráž poslána byla od papeže Urbana ciesaři Karlovi, otci jeho. Potom byl sněm všech kněží; a tu Filbert rozkázal, kterak by se měli jmieti v řádiech kostelniech v budúcí časy podlé kompaktát. 80 85 VYPOVĚDĚN ENGLIŠ Téhož času k rozkázanie ciesařovu mistr Petr Engliš byl vypověděn z královstvie Českého pro obžalovánie svých sokuov. Tu též knězi Korandovi zbráněno jest, aby nikdy nekázal v královstvie Českém a obýval toliko na Táboře, 90 a jinde nic, a to pod pokutú utopenie. KRÁLOVÉ HRADEC Téhož léta páni a obec města Hradce Králové srovnáni a v jedno vešli s ciesařem ve všech věcech podlé kompaktát; kterémuž učinili poslušenstvie a přiesahy, ale to vymínili, aby rady a konšeluov jich neměnil až do roka a summy ne- platili ani klášteruov stavěli. A na to dal jim listy pod majestátem. 95 9 Letopisy 129

Strana 130
10 CORAM SERENISSIMO DOMINO SIGISMUNDO IMPERATORE Iste fuit processus inter cives Pragenses accusacionum: Primum domini et communitas Antiquae civitatis accu- 5 saverunt dominos et communitatem Nove civitatis, quod faciunt contra iura ipsorum; et ibidem lecta sunt eorum privilegia. Quibus lectis domini et communitas Nove civi- tatis Pragensis responderunt, quod non faciunt contra dominorum Antique civitatis privilegia, sed magis ipsi domini et communitas Antique civitatis faciunt contra iura et privilegia ipsorum Nove civitatis. Et cum utraque pars super eo habuit deliberacionem, et tunc domini Anti- que civitatis locuti sunt et obtulerunt domino imperatori ista scripta. 126 15 ODPOVĚD POTAZU PODLÉ SVÝCH PRÁV A SVOBOD Ciesaři najvelebnější, pane náš milostivý! Jakož Veleb- nost Vaše slyšela jest majestát, kterak najvelebnější ciesař Karel, římský a českaj král, otec Velebnosti Vaší, když to Nové Město chtěl vysaditi, tehdy Jeho Velebnost ciesařská ráčil se tázati s kniežaty, se pány, a zvláště se pány purg- mistrem a konšely i obcí Starého Města pražského, a s jich radú, vólí a pomocí to Město Nové založil jest a vysadil v předměstí na dědinách a na zahradách téhož Města Starého; a ráčil jest je tak ohraditi a utvrditi majestátem 25 svým, aby Město Nové žádnú měrú ani kterým obyčejem Starému Městu a obci, jich právuom a svobodám ke škodě a ku překážce nebylo. Také Jeho Velebnost ráčil tomu Městu Starému takovú svobodu zuostaviti, aby měštané téhož města skrze Nové 30 Město a skrze jich ulice ven z města i zase do města ve dne i v noci skrze brány svobodný a beze vší překážky pruochod a prójezd měli po vše časy budúcí. Také Jeho Velebnost ciesařská mnohá města v České 20 130

Strana 131
zemi, a zvláště to Nové Město ráčil jest zavázati pod moc práva Městu Starému pražskému tak, aby v svých ortelích 35 naučenie práva od konšeluov tohoto Města Starého vzali, a zvláště v Novém Městě, kterýž by kolivěk člověk jich ortele přijíti nechtěl, ten má moc i právo na rathúz k konšeluom Starého Města odvolati se bez překážky. Také Jeho Velebnost ciesařská přenesl jest jarmark na 40 sv. Víta z Starého Města do Nového města pod těmito výmluvami, když by koli Jeho Velebnost neboli jiný král budúcí korunovaný země této jiný jarmark na jinaj čas vy- zdvihl jim, tehdy ten jarmark sv. Víta do Starého Města zase aby hned navrácen byl. Také Jeho Velebnost ciesařská dvě bráně ve zdech No- vého Města, totíž Horskú a Pořiečskú, k dědičství Města Starého ráčil jest přivlastniti a dáti; také, aby Pražané téhož Města Starého ty brány svými úředníky neb služeb- níky k své vuoli mohli osazovati i zamykati tak jako své 50 vlastní brány v svém městě. Také, aby měšťané Nového Města žádných přehrad neči- nili mezi Městem Starým a jich branami ke škodě téhož města. Také Jeho Velebnost ciesařská ráčil zavázati mocí svú 55 ciesařskú všecky měšťany Nového Města i jich podruhy a služebníky tak, aby žádný z nich žádné nečistoty i hnoje, zemí, bláta ani smetí do jich přiekopa nemetali ani metati dopustili pod pokutú hřivny střiebra větší a menší. Také ciesařova Velebnost ráčila jest tomu Městu Sta- 60 rému tu svobodu zuostaviti tak, aby od přiekopa až do strúhy, tu, kdež voda s jich střech teče, k Městu Starému příslušalo, tak, aby rychtář staroměstský měl plné to právo i plnú moc každého člověka vinného stavovati, jímati tak svobodně jako v Starém Městě. Také Jeho Velebnost ciesařská, spatřiv a znamenav po- loženie toho Města Nového, i ráčil jest to tak opatřiti a svým majestátem utvrditi, aby to Město Nové ke škodě, k zámutku, k utištěnie a ku překážce ani k nelibosti oby- čejem ižádným nemohlo býti buďto vysazením nebo polo- 70 45 65 127 131

Strana 132
128 žením toho Města Nového Starému Městu pražskému, anebo, ač by Jeho Velebnost které majestáty v ty časy nebo napřed neboli potom, vědomě neboli nevědomě, vydal tomu Novému Městu neboli jiným osobám vydal, ješto by 75 Městu Starému k útisku, ke škodě, k zámutku aneb na pře- kážku bylo, tehda Jeho Velebnost svú mocí ciesařskú ty všecky majestáty moří, ruší a odvolává, tak aby v časech budúcích ke škodě a k utištěnie práv a svobod[ Starého Města žádné moci neměly. Protož, najvelebnější ciesaři, pane náš milostivý, již Velebnost Vaše slyšela jest svobody a práva města našeho skrze najvelebnějšicho ciesaře Karla, otce vašeho, dané a utvrzené. Druhý trh ryb tunných a herynkuov slaných, ten má býti u Božieho Těla podlé skladu herynkuov a podlé těch 85 krámcuov, kdež vymočené herynky prodávají, a jinde nic. Třetí trh bohatých krámuov, ješto tu nikdy za krále v slavné paměti nesedali anebo nebývali, leč jich těchto časuov neřádných začeli jsú sedati, leč jedna žena neb dvě na stoliciech před nohami pepř nebo šafrán v malých 90 hrstech po penízi nebo po dvú prodávajíc, a proto slovú bohatí krámi pod rathúzem Starého Města od staradávna, aby tu krámné věci, a ne jinde byly prodávány. A ti tří trhové, totíž kurný trh, tunných štik a herynkuov i bohatých krámuov, těchto časuov neřádných jsú vyzdvi- ženi před samú branú našeho Města Starého ke škodě a k utištěnie našemu i obci naší velikému. Dále, že kupci mají sklad na Novém Městě všech krám- ných i kupečských věcí a tu prodávají bez litkupniekuov našich a sami sobě váží, a tudy ujma a škoda jest ciesařov(ě) 100 Velebnosti, tudíž i obci naší. Dále, že páni novoměští nedopúštějí orteluov odvolávati od jich práva k našemu vyššiemu právu; pakli se chtěl kto odvolati, na toho padesát kop pokládají pokuty. Také že nám jarmarku sv. Víta postúpiti a navrátiti 105 nechtí, majíce místo toho jiný jarmark. Dále aby nám od našeho přiekopa až do strúhy (tu)diež, kdež voda s jich střech teče, bylo zase vyměřeno a ustú- 80 95 132

Strana 133
peno. A také, aby nám našich přiekopuov nezasýpali. A jakož páni novoměští zmienku učinili o pasieřích, ježto kladivem dělají, že by k nim příslušeli: Velebnost Vaše vyslyšela jest majestát náš, a ten káže, jestliže by se nám nezdálo a nelíbilo takových v našem městě trpěti, aby se tam sadili; a poněvadž v tom svobodu máme, ať nám v tu nesahají. Pak Najjasnější knieže, král Vácslav, římský a český král, bratr vlastní Velebnosti Vaší, všecka práva a svobody svrchupsané od najvelebnějšicho ciesaře Karla tomu Městu Starému vydaná a majestátem Jeho Velebnosti utvrzená mocí královstvie svého, tudiež i mocí majestátu svého toho všeho jest nám ráčil potvrditi. Naposledy Velebnost Vaše ciesařská mocí svú ciesařskú a mocí královstvie koruny Českého těch všech práv a svo- bod, kteréžto najvelebnější ciesař Karel, otec Velebnosti Vaší, majestátem svým ráčil jest nám dáti a potvrditi, i také těch práv a svobod, kterýchžto Najjasnější král Vácslav, bratr vlastní Velebnosti Vaší, takéž ráčil to učiniti a svým majestátem potvrditi, také Velebnost Vaše mocí svú cie- sařskú a majestátem svým ciesařským obláštně a dobrotivě jakožto pán a pán náš milostivý ráčil toho všeho potvrditi a upevniti. 110 115 120 125 129 130 QUE SCRIPTA DOMINUS IMPERATOR DEDIT SECRETE DOMINIS NOVE CIVITATIS, UT SE SCIANT DEFENDERE CONTRA IPSA Tunc in die Benedicti (21. března) in presencia princi- 135 pum multorum, baronum et armigerorum et in presencia utriusque consilii et seniorum communitatum, videlicet Antique et Nove civitatum Pragensium, coram ipso do- mino imperatore lecta sunt iura et privilegia dominorum Nove civitatis Pragensis, que imperator una cum suo con- 140 silio diligenter audivit et pensavit. Tunc iterum alio die 133

Strana 134
i- domini Antique civitatis contra dicta privilegia Nove civ tatis obtulerunt domino imperatori scripta ista, que se- cuntur: ODPOVĚD PROTI PRÁVUOM NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO Najvelebnější ciesaři, pane náš milostivý! Jakož páni Nového Města okázali jsú svá práva a svo- body listem Velebnosti Vaší, v kterémžto přípisové majestá- tuov Najvelebnějšicho ciesaře Karla slavné paměti jsú popsáni, ale listuov hlavních pod majestáty Velebnosti téhož ciesaře neukázali jsú, kterýmižto ti přípisové měli by se tvrditi. Také jakož Velebnost Vaše svým majestátem jich práv a svobod, kteréž jsú měli od staradávna, ráčila potvrditi, a nic viece k tomu jste nepřidali ke škodě naší. Rač Velebnost Vaše věděti, žeť my proti majestátu Veleb- nosti Vaší nic nemluvíme, než takto pravíme: Když jsú jich majestátové všichni byli v své moci a nebyli ještě zkažené (!), tehdy ke škodě a ku překážce právuom a svo- bodám města našeho žádným obyčejem nebyli jsú proto, neb my máme starší majestáty od ciesařovy Velebnosti slavné paměti. První majestát máme dřieve, nežli Velebnost Jeho to Město Nové založila; a tak jest ráčil s velikú snažností a pilností opatřiti a svým majestátem utvrditi, když to Město Nové k utěšenie a ku pomoci Města Starého bude vysazeno, ale k žádnému útisku, tak však, aby to Město Nové v žádném kusu nikdiež tomuto Městu Starému ke škodě nebylo. Také na konci majestátu toho ciesařova Velebnost znamenitě jest vymínil a položil a svým majestá- tem utvrdil, ač by kdy kteří kusové v tom městě vznikli v ty časy anebo potom ke škodě a k útisku Městu Starému, nebo ač by Jeho Velebnost sám před založením toho Města Nového anebo v ty časy anebo potom — věda neb nevěda — 175 které majestáty ke škodě a k utištěnie Městu Starému vy- 150 155 160 165 170 130 145 134

Strana 135
dala, tehdy Jeho Velebnost mocí svú ciesařskú a mocí královstvie Českého a mocí majestátu svého ty všecky zá- pisy i pod svými majestáty odvolává, ruší, kazí, umořuje a moc jim odjímá, tak aby v časiech budúciech ke škodě a k útisku Starého Města moci žádné neměly. Potom, když bylo Nové Město založeno, tehdy ciesařova Milost ráčil jest nám dáti druhý majestát, kterýž jest starší nežli jich majestátové; a tiem majestátem to Město Staré nade všecka města křesťanská velebí a nazývá to město štěpnicí ciesařskú, v kteréžto velicí králové a ciesařové své rozkoše plodí. Také Jeho Velebnost to město položil jest hlavú a stolicí vší koruny České. Dále Jeho Velebnost ráčil jest to město nazvati studnicí s hojnými prameny vod tekúciech ku puožitku mnohým lidem, tak aby mnohá města Česk(é) země útočiště měly k tomu Městu Starému k naučenie, k zprávě v svých potřebách a právích. A tak Jeho Velebnost velikú péči o to měl, aby tomu městu v ča- siech budúciech žádní zápisové ke škodě a ku překážce nebyli. I ráčil jest to tak opatřiti a svým majestátem utvr- diti, ač by kdy která kniežata od vysazenie práv a svobod toho města anebo kteří králové až do ciesařovy Milosti anebo Jeho Velebnosti sám v ty časy nebo napřed neboli potom anebo kteří králové v budúciech časiech po Jeho Velebnosti které listy nebo majestáty vydal neboli vydali, ješto by tomuto Městu Starému byly na překážku jich právuom a svobodám, buďto kniežatuom, pánuom, měs- tuom v říši nebo městuom v České zemi neboli kterým ji- ným osobám, tehdy Jeho Velebnost mocí svú ciesařskú a mocí koruny České i také mocí majestátu svého ty všecky zápisy a listy pod majestáty odvolal a odvolává, ruší a kazí je a moc jim ve všech kusiech odjímá, tak aby v ty časy i v časiech budúciech ke škodě a k utištěnie práv a svobod Starému Městu pražskému moci žádné na věky neměly. Potom, najvelebnější ciesaři, pane náš milostivý, pane a správce všeho křesťanstva pod nebem najvětší, k tomu úřadu jsa od Pána Boha povolán, aby po všem křesťanstvě mocí úřadu svého ciesařského všem stavuom jich práva 180 185 190 195 200 205 132 131 210 135

Strana 136
215 220 a svobody tvrdil, z své přirozené milosti a dobroty viece přidal, protož my, purgmistr, konšelé i všecka obec, chudí i bohatí Starého Města pražského, Velebnosti Vaší ciesař- ské s velikými snažnostmi prosíme, v tom uplně nepochy- bujíce, aby Velebnost Vaše ciesařská ráčili nás milostivě zuostaviti při našich řádiech, práviech a svobodách, kte- rých jsme od staradávna požievali a kterých nám Vaše Milost ciesařská svým majestátem ráčila potvrditi. 225 230 Tunc iterum domini consules et seniores communes Nove civitatis contra predicta scripta Antique civitatis suam dederunt et obtulerunt domino imperatori feria V. (ve čtvrtek 28. března) in Cena Domini, cum de ecclesia Pragensi veniens sedit ad prandium, replicam in his scrip- tis, ut sequitur inferius. Quam replicam ipse dominus imperator suscipiens dixit, quod vellet post pascha (31. března) finem litibus et controversiis imponere iusta mente, quod tamen non est factum, quia consules et communitas nunquam amplius post hec, quousque imperator et postea rex Albertus regnaverunt, consules et communitatem Nove civitatis Pragensis pretextu literarum predictarum queri- monialiter inculpabant. 235 240 ODPOVĚD NOVOMĚSTSKÝCH PROTI ŽALOBÁM STAROMĚSTSKÝM NA PANOVÁNIE, NA ODHÁDANIE, NA ÚMLUVU Najvelebnější ciesaři, pane a králi náš milostivý! Odpo- věd činíce pánuom staroměstským na žaloby, kterýmiž jsme od nich obžalováni o trhy i o jiné věci před Vaší Velebností, a práva svá ku paměti přivodiece, i to také, co se děje nám od pánuov staroměstských proti právuom našim a svobo- dám, což, bychom v tom ve všem i v jiném z své sprostnosti anebo neopatrnosti pověděli před Vaší Velebností anebo napsali, rač Velebnost Vaše nám to milostivě vážiti a od- 133 136

Strana 137
pustiti jako ciesař velebný, pán a král po vše časy slavný 245 a mohutný. Jakož před Velebností Vaší páni staroměští s druhými obcemi na nás žalobu učinili, že bychom tato léta neřádná trhy neobyčejné svévolně v našem městě u Matky Boží Sněžné před jich branú proti jich právuom a svobodám zamyslili, dotýčíce také kramářek, kteréž v našem městě své obydlé mají, také kur, husí, prasec, ptákuov i jiné zvě- řiny, kteréžto všecky věci jsú se na těch místech zjevně za krále Vácslava slavné paměti prodávaly i kupovaly v huti aneb v stodole, kteráž byla k tomu udělána, jakož sami 255 páni staroměští seznali jsú před Velebností Vaší, kterúžto oni jsú nám ji zbořili a rozmetali. Item některé kramářky sedaly s svými krámnými věcmi na kerchově u Matky Boží také od staradávna, jakož jest to dobře svědomo mnoho dobrým lidem světským i du- 260 chovním. Také před lety jednak třmi z dopuštěnie Božieho byli jsme pánuom staroměstským slibem zavázáni... Ty kra- mářky, súsedy naše chudé, sedaly na tom místě, kdež nynie sedí, svoleniem týchž pánuo (v) i s rozkázaniem; již pak, 265 nedovedše svými právy, praví, že to jest proti jich právuom a k útisku. Nemuožem z toho jinému rozuoměti, než, což se jim nebude líbiti v našem městě, všemuť tomu přezdějí, že jest to proti jich právuom neb k útisku, chtiece tudy, by město jich se rozmohlo a rostlo, a naše hynulo a pustlo, 270 jakož již pohřiechu jest dosti pústek v našem městě. Také Velebnost Vaše rač věděti, žeť svévolně tato léta neřádná, jakož páni staroměští praví, nezamysliliť jsme těch trhuov proti právuom jich aneb k útisku, než, cožť se tato léta neřádného dálo v jich městě aneb u nás i jinde 275 kdežkolivěk, toho jest bylo žel a líto. Také páni staroměští nedokázali svými právy, bychom my těch trhuov neměli požívati v svém městě jako oni v svém anebo jako jiná menší města v království Českém aneb i jinde. Item žalovali na nás před Velebností Vaší o váze těžké, 250 134 280 137

Strana 138
135 285 295 300 305 310 315 že by se dála v našem městě k ujmě vaší komory. O tomť bóhdá nic nevímy, aniž sú kdy staroměští páni na naše konšely nynější toho znášeli; nebť bychom my naším vědo- miem toho dopustiti nikoli nechtěli, aby se komoře Vaší Velebnosti kterakkolivěk ujma dála, nebť své přísaze a slibu chcemť bóhdá tak dosti učiniti rádi jako páni staroměští i jiní kteřížkolivěk pod nebem lidé. Ale aby to město dobrými bydliteli z dobrého vždy se 290 v lepší šířilo, ustanovujem tiemto zápisem dopúštějíce, aby to Město Nové i všickni bydlitelé a budúcí jeho všech a každých zápisuov cti, přízně, milosti zákonuov, práv úřad- niech i obyčejuov zvyčenie, zachovánie a ustavenie, jichžto požievá Staré Město a jest osvieceno, v budúciech a věč- ných časiech radovali se a požievali konšelé a obec Nového Města pražského. Item slavné paměti Karel ciesař Nové Město pražské k uozdobě a k okrase všeho královstvie a k věčné paměti jeho velebného duostojenstvie (založil), a srovnav tě dvě městě v práviech, svobodách i v milostech, nadto dal Novo- městským na věky najprvé sklad herynkuov i všech slaných ryb a což k tomu přísluší. Dále trh obilé zrna každého, také všech hovad a bravuov a všech těch věcí prodávanie a kupovánie v tom Městě Novém pražském má býti a ne jinde, a to ty časy i ve všech budúciech časiech bez pře- kážky; a jestliže by pak ty věci prodávány byly v Starém Městě neb kupovány, rychtář jich ku požádanie Nového Města pražského má to staviti a prodavače i kupce těch věcí do Nového Města pražského přinutiti a připraviti. Pakli by toho rychtář staroměstský nechtěl učiniti a netbal, tehdy rychtář novoměstský mocí královskú má ty věci staviti a pobrati, s žádným se o to netieže. Tehdy v těch našich právích a svobodách slavné paměti ciesařem Kar- lem, pánem naším najmilostivějším, i též slavné paměti králem Vácslavem a vaším milostivým potvrzením již všem úředniekuom, znamenitě rychtáři, pánuom konšeluom Sta- rého Města jest přikázáno, kteříž jsú tehdáž byli, i těm, kteříž po nich budúcně jsú anebo budú, aby na těch trzích 138

Strana 139
jakožto i na jiných právích a svobodách Novému Městu pražskému nepřekáželi, ale je při tom zachovali, jich hájili 320 i bránili pod rozhněvániem a pokutú najtěžší, a již pod sto hřivnami zlata čistého do komory Vaší Velebnosti. Také páni staroměští i jich druhá obec nám těch trhuov, jakožto herynkuov a tunných ryb, brániti chtí, k nimž práva my řádná máme, jakož Velebnost Vaše dosti šíře 325 slyšela to; i sami takové trhy v svém městě svobodně drží, práv k nim neukázavše. Item. Jakož páni staroměští o jarmark stojí sv. Víta, kterýž jest přenesen s jich města do našeho slavné paměti ciesařem Karlem a králem Vácslavem i již majestátem Velebnosti Vaší nám potvrzen; a toho jarmarku i druhého o svátosti (= pátek po provodní neděli) byli jsme v držení a požievali jsme za dávniech časuov bez překážky za krále Vácslava sčastné paměti. Také před Velebností Vaší páni staroměští pravili, by 335 majestátuov i hlavniech listuov slavných pamětí ciesaře Karla a krále Vácslava nevydali. Na to jim odpoviedáme, že, když před lety čtyřmi oni nám svá práva čtli na svém rathúze a my jim také svá, tuť jsú druzí z nich ty majestáty viděli i v rukú drželi; než Božieho Vstúpenie na nebe z dopuštěnie jeho svaté milosti najlépe jsú ta práva opatřili, když druzí z nich nám sklep na rathúze vylámavše i po- brali nám práva svrchupsaná, a jiné 1 listy, kteréž jsú s těmi právy ležely, nám zase navrátivše, než hlavniech listuov a práv nám nevrátili k našim přemnohým a častým ta všecka léta žádostem a prosbám až do času nynějšieho, co se nám děje proti našim právuom od pánuov staro- městských. Ty věci i jiné takové na Velebnost Vaši vznášíme, jichžto žalobami jsúc k tomu připraveni, i oznamujem, což se 350 nám od nich děje, věřiece tomu plně, že nám to od nich bude po rozkázanie Velebnosti Vaší opraveno súsedsky a přátelsky. Neb pohřiechu mnohými nesnázemi a obrániem naše jest město téměř na najvyšší zmenšeno a zchudlo: Najprvé dřieví rozličného zplozenie, mísy, necky, kolečka 355 330 340 345 136 139

Strana 140
i dřieví, ješto kopí nasazují, i na voziech zjevně se prodává i kupuje v jich městě na rynku i po uliciech proti právuom našim a svobodám. Také oves, slámu, seno i jinú píci v jich městě zjevně i tajně prodávají i kupují, kterážto píce — tak jakožto práva naše káží — jměla by prodávána býti v našem městě u Sv. Jindřicha na senniem aneb na pícném trhu. Také sladovní ozdové, pivovarové, koláři, kromě těch kovářuov, ješto koně kují, a platnéřuov v našem městě mají býti, tak jakož práva naše svědčí a káží, a v jich městě nemají býti. Také pasieři, tobolečníci, měšečníci i jiná řemesla, kte- ráž k nim příslušejí, v Starém Městě s svými kúpěmi stávají, prodávají, dělají, a druzí i bydlé, ješto z práv našich mají 370 u nás stávati, prodávati, kupovati, dělati i bydliti et cetera. 360 365 137 ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN Téhož léta M'CCCCXXXVII°. v neděli (5. května) po svatém Vitališi ciesař svolal všecky mistry a kněží na hrad pražský a tu učinil jim administrátora v duchoven- stvie mistra Křišťana, faráře od Sv. Michala v Starém Městě, kterémužto učinili poslušenstvie všickni až do bu- dúcieho arcibiskupa. Ale mistr Rokycán s svými kněžími vyšel opatrně z Prahy, nebo ciesař na něho se hněval. A tak bylo reptánie v lidu; někteří domyšlovali se dobrého, a jiní zlého. Pan Diviš Bořek v nešpory vzal Rokycanu za vinicemi na kuoň, když byl k němu tam vyšel, neb jeho viece než ve sto koních čakal, i nesl ho na svuoj hrad, na Kunětičskú horu. A odtud dán do Králové Hradce; a tam byl až do (o)panovánie Prahy od pana Jiříka Poděbrad- 15 ského z Kunštátu, jako o tom bude nieže pověděno. 5 10 140

Strana 141
O DOBYTIE ROHÁČE Téhož léta před sv. Filipem a Jakubem (1. května) Pra- žané s ciesařovými dvořany vyjeli na pole proti panu Janovi Roháčovi k hradu Sion s jinými městy a pány zemskými; kterýžto zpiečil se proti ciesaři a voluov mnoho odjal, kteří 20 byli jemu z Uher hnáni, a k tomu mnoho suduov vína dobrého. Téhož léta vypuštěni jsú z vězenie Absolon a Jan Manda k žádosti pána uherského řečeného Matka, kterýž toho času byl do Prahy přijel; proti kterémužto vyjel ciesař se všemi 25 a jeho poctivě přijal. Téhož léta v neděli (28. dubna) před sv. Florianem uve- den jest mistr Jan Příbram do kostela k Sv. Jiljí za faráře k rozkázanie ciesařskému a mistr Jan Papúšek do Týna k Matce Božie. 30 UVEDENÍ JEPTIŠEK DO KLÁŠTERUOV Item potom stal se jest úvod jeptišek do klášteruov a cie- sař sám byl přítomen osobně s konšely všech měst. Item v pátek (5. července) po sv. Prokopu zaručen jest Vulchovec a mučen a potom sťat na rynku. Toho času vyjel ciesař do Chba z Prahy k říši a ustavil místo sebe gubernátory paní královú a pana Meynharda z Jindřichova Hradce. Tam drahně rozmluviv s duchov- ními a světskými vo běziech, co se dotýče řieše a králov- stvie Českého, přijal také tu manstvie ode všech s velikú 40 slavností. A potom měli kratochvíl v kolbách a v tancích. 35 138 JIEZDA DO BAZILÉ Item téhož léta v neděli (14. července) po sv. Markletě vyjeli poslové od královstvie Českého do koncilium basilej- ského: pan Petr z Vatmburgu a Zvieřetic, pán královstvie 45 141

Strana 142
50 55 Českého, a urozený pan Přibík Klenovský a mistři poctiví, mistr Jan z Příbramě a mistr Prokop z Plzně a slovútný Matyáš, řečený Lauda, a Václav Břeska, minemajstr z Pra- hy, s jinými mnohými o rozdávanie dietkám po křtu pod obojí zpuosobú, má-li to býti, jakož o tom nahoře stojí psáno. Item v pátek (16. srpna) po Veliké Matce Božie vrátil se ciesař ze Chba. Proti němu vyšli kanovníci pražští s pro- cessí, též i řemeslníci z města s korúhvemi; a velmi slavně a poctivě přijat jest s zpievaniem a s zvoněním, nic méně, než jako najprvé když do Prahy vjel, a uvedli jeho slavně na hrad pražský. ZPROTIVENIE NĚKTERÝCH PÁNUOV PROTI CIESAŘI 60 65 Item léta Božieho M°CCCC XXXVII°. po sv. Václavu (28. září) pan Hertvik, Chval a Mokrovúzský a kteří se jich přídrželi, odpověděli ciesaři, a též kněz Bedřich z Ko- lína; a žalovali na ciesaře, že nedrží některých artikuluov z kompaktátuov, těch, kteréžto Diviš Bořek oznámil na staroměstském rathúze, přijev pod glejtem do Prahy z strany kraje hradečského, chrudimského a mýtského, o kterýchžto artikuléch jinde psáno. OBNOVENIE KONŠELUOV Item téhož léta v neděli (25. srpna) po sv. Bartoloměji, v když se rok doplnil od sazenie konšeluov, ciesař obnovil konšely na obojím městě, některé přidav k prvním v Sta- rém Městě; ale na Novém Městě všecky nové zdělal, a to v hodinu jakžto polední. 142

Strana 143
VYJETÍ K HRADU SION Item téhož léta Pražané oboji vyjeli na retuňk k hradu 7 Sion Roháčovu s dvořany ciesařovými, kdežto sám ciesař osobně provodil je z města a potom se zase vrátil, a to proto, že Jeho Milosti nechtěl poddán býti. Potom pak Roháč I jat jest na valéch sám sedmý a hrad jest dobyt s jinými. A ty noviny vzkázal pan Ptáček ciesaři, kterýchžto velmi vděčen byl, a rozkázal zvoniti na Hradě a v Praze všudy na kosteléch, Bohu děkuje z vítězstvie takového. A potom v neděli na den Narozenie Matky Božie (8. září) pan Ptáček s jinými pány vrátil se do Prahy se vším vojskem, zkaziv hrad Sion. A přivedli sú s sebú pana Jana Roháče a rytieře Vyška z Polsky a kněze Jana, řečeného Prostředka, a Zeleného puškaře s jinými mnohými. Kdežto hned pan Roháč veden jest na rathúz, mučen a tázán. A nazajtří v pondělí (9. září) veden jest se všemi svými k šibenici; ač jest byl pán korúhevní a strýc páně Ptáčkuov, musil viseti na šibenici s tovaryši svými, kterýchžto bylo na LX: Roháč najvýše a tito tří pod ním na jiné šibenici, a pak jiní tepruv na obecní šibenici. A ciesař s Hradu díval se s radostí. A když bylo po mši, z dopuštěnie Božieho oheň pekelní zapálil jemu nohy, a tak od té nemoci žádný jemu 95 pomoci nemohl etc. Téhož léta u vigiljí (31. října) Všech svatých přijeli legátové od Eugenia papeže k ciesaři v poselstvie. Item potom přijel arcibiskup z Valach s mladým knie- žetem, před kterýmžto arcibiskupem nesli Tau místo kříže, 100 jakož obyčej jest nositi před arcibiskupy. Téhož léta na den Všech svatých (1. listopadu) Jan Pardus sebral se s lidmi páně Hertvikovými a kněze Bedři- chovými i vpadli do města Litovle na Moravě. A hned Olomúčané a jiní z toho kraje táhli na ně a dobyli jich zase na Litovli; a Jana Pardusa jali s mnohými a některé zbili. A z těch zjímaných oběsili jich u Olomúce IIII a XL“. 80 85 90 105 139 143

Strana 144
CIESAŘ VYJEL Z ČECH DO UHER POSLEDNÍ 140 115 110 Item téhož léta z návodu králové a Uhruov a některých Čechuov, kteřížto jednomyslně napomínali ciesaře, aby vyjel z Čech do Uher, i povolil jim, kdežto jeho provodili s žalostí, a jiní z toho se radovali řkúce, aby se nikdy zase nevracoval. Králová také vyjela s kniežetem Cilským a s kniežetem Berúnským, s vejívodami a pány uherskými a s jinými mnohými cizími lidmi. A krásné paní pod ko- rúhví svú šly za ciesařem s jinými kajkléři, nesmějíce v Praze ostati. UMŘEL CIESAŘ ZIGMUND 120 125 Toho léta IX. dne prasince v pondělí po Početí Matky Božie umřel ciesař Zigmund v Znojmě ve čtyři hodiny noci. I vezli ho kněz Albrecht rakúský s jinými pány do Varadína a tam jeho pochovali. Versus: Sceptra Sigis- mundi vindex Concepcio stringit. Potom slavnú službu činili v kostele pražském, vigiljí a mše za duši jeho; biskup konstanský Filbert mši slúžil a k ofěře šli páni, rytieři, zemanové, prelátové, kanovníci, konšelé a obce měst praž- ských i paní. VRÁCENIE POSLUOV Z BAZILÉ 130 Item v úterý (24. prosince) před Narozením Božím téhož léta vrátili sú se z Bazilé páni a poslové mistři a po- věděli poselstvie od koncilium bazilejského, a kterak od nich poctivě přijati byli a kterak slyšenie jim dáno bylo, dokud koli chtěli, děkujíce, odpověd konečnú koncilium praviece, že chtí na to pomysliti a rozmluviti s jinými dok- tory a mistry na ty artikule a potom dáti odpověd příhodnú tomuto královstvie. Když pak legátové vyslaní z Bazilé od koncilium s od- povědí na cestě jsúce slyšeli o smrti ciesařově, zase se na- 140 vrátili domuov, do siež doby dávajíce odpovědi Čechuom, a potom viec a viec ukrutnější jsúce proti Čechuom. 135 144

Strana 145
O VOLENIE NOVEHO KRALE Téhož léta ve čtvrtek (26. prosince) páni, rytieřstvo, panoše, města byli v radě, aby vyvolili pána do králov- stvie Českého. A jakžkoli byla ruoznice o to mezi nimi, sešli se na den sv. Jana evangelisty (27. prosince) do koleje veliké a srovnali se všichni spolu, že knieže Albrechta rakúského za pána a krále vzieti míní. A to druhé straně odporné oznámili, kteříž pracovali, aby král polský Kazi- mír byl králem českým. A to tito páni byli: pan Aleš Holičský z Štemberka, pan Ptáček z Pirgštejna, pan Jiřík z Kunštátu, odjinud z Poděbrad, pan Petr Zvieřetický, pan Klenovský a jiné rytieřstvo s nimi i Zmrzlíci a měst hrazených královských XXIIII; ti sú k němu nesvolili. 5 10 141 O KORUNOVÁNIE ALBRECHTA V UHŘIECH Item léta Božieho M°CCCCXXXVII°. ve čtvrtek 15 (2. ledna) nazajtřie Nového léta korunován jest Albrecht, knieže rakúské a markrabie moravský, králem uherským na Bělehradě biskupy a arcibiskupy s urozenými a zemany téhož královstvie s velikú slavností. A potom jel do Budína pro utvrzení práv a pořádku jmenovaného království. 20 Potom přijel král bosenský ku potěšenie a ke cti králi novému, a tu smluvil se s ním. O STAVENIE NEŘÁDUOV Téhož léta páni hajtmanové, purgmistrové Starého a Nového Měst pražských, mistři a kněží všickni pražští 25 sjednali se a srovnali se a kázali zjevně provolati po koste- léch a po městech, aby zastavili tance, kostky, krčmy, freje, kurevství a jiné žertéře a neslušnosti, kteréž prvé svobodu měly za ciesaře, a to pod pokutú bez milosrdenství. 10 Letopisy 145

Strana 146
30 O URUKOVÁNÍ NĚKTERÝCH KONŠELUOV 35 40 Léta Božieho M'CCCCXXXVIII°. v úterý (21. ledna) po sv. Fabianu a Šebestianu konšelé staroměští s povolením některé obce své, ale ne vší, zjímali měšťany, druhé své súsedy, kteříž jsú byli na radě před ciesařovým uvedením do Prahy a přijetím za krále českého, totíž Matúše Smo- laře, Jana Velvara, Mikuláše Kněževeského, Václava Hed- viku, Matúše Drdáka, Duršmíd(a), Opselku uzdáře, Mikuláše Humpolce, Vlašimský Martin a jiní mnozí též i z Nového Města z vuole pánuov hajtmanuov a podkomo- řieho Jana od Stříbrné hvězdy. Potom vezeni z města do vazby na Karlštajn a druzí na Točník. Kterak potom utekli z vězenie, bude potom povědieno při létu Božím M'CCCC XXXIX°. Item voláno biřicem, (aby) všecky manželky, kterých muží sú z města vypovědieni, ve třech 45 dnech vyšly a táhly za nimi; neučiní-li toho etc. Léta téhož vezeni jsú mnozí měšťané na Karlštejn a na Žebrák do vězenie až do budúcieho krále volenie, kromě Smolaře a Popela. 142 O VYPOVĚDĚNÍ Z MĚSTA 50 Potom v úterý (5. února) po hromnicéch vypověděny jsú znamenité osoby z města, jako Mikuláš Betlemský, Mařík proti Kantorovic domu, lazebník z Královy lázně, Pštros bečvář, Poláče(k) krajčí, Filip Pšenička, Zajíček řezník, Vavřinec Babka, kterýž potom sťat jest, a Pytel 55 súkeník, počtem XVIII; ale Smolař vyručil se rukojměmi na postavení. Item léta Božieho M'CCCCXXXVIII°., když hajtman a Pražané učinili sněm všech spolu v koleji veliké, a tu oznámili skrze pana Rožmberského posla, kterak král vo- lený podává se držeti artikule sobě podané od královstvie a jich brániti a hájiti i královstvie České při právích a oby- čejích starých zachovati. 60 146

Strana 147
(MUČE)K SŤAT (V úter)ý (27. května) před sv. (Duche)m v to léto (sťat) jest v Praze (zname)nitý měš těnín) a konšel (Sta- 65 rého) Města pražského (Jan M)úček v rat(húze), že v po- sel(stvie j)eda k králi (vyp)rosil sobě (rych)tářstvie sta(rom)ěstské. A v (Plzni) také sťati (tři zn)amenití zlo (dějo)vé a zhúbce..., Strniště, (Hauf) a Lexa. SNĚM NA MĚLNÍCE 70 Téhož léta pan Ptáček, Holičský, Zigmund Dětský, Petr Zvieřetičský, Jan Pernštajnský, Hynek z Dubé, Hertvik, Smiřičský, Bořkové, Mokrovúzský, Bedřich a města králové měli sněm na Mělníce proti Albrechtovi, králi uherskému a volenému králi českému, nechtiece ho mieti ani přijíti za pána, ale Kazimíra, syna krále polského. Dálo se toto ve čtvrtek (29. května) před svatým Duchem. 75 BABKA SŤAT Téhož léta ve čtvrtek (14. srpna) po svatém Vavřinci muž dobrý, řečený Babka, krajčí, měštěnín staroměstský, 80 po zmučenie sťat jest pod pranéřem, připisujíc mu, že by měl město zraditi Bedřichovi a že by se o to i kněží scházeli, ale na tom mu krátko učinili; ale tovaryš jeho Beneš byl držán u vazbě. ALBRECHT KRÁL PŘIJEL DO PRAHY 85 Léta Božieho M'CCCC'XXXVIII°. v pátek po Božiem Těle, XIII. dne měsiece června král volený Albrecht skrze urozené pány, rytieřstvo, zemany, města pražská přijel do Prahy s velikým množstviem lidu a s vozy. Přijat jest 147

Strana 148
143 95 100 90 slavně do pražských měst. Proti němu vyšel Filbert, biskup konstanský, s preláty a kanovníky pražskými a učením pražským; měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk pražský až do jeho hospody. Item potom v neděli na sv. Víta (15. června) dřieve řečený král volený jel na hrad pražský s pány urozenými a tam prelátové, kanovníci pražští s žákovstvem vyšli proti němu před bránu Strahovskú s svátostmi. I dáno jemu požehnánie od legáta i uveden jest na Hrad do kostela sv. Víta, kdežto byl při mši slavné. A potom provodili ho zase do Prahy slavně. ALBRECHT KORUNOVÁN 105 110 115 Téhož léta v neděli den sv. Petra a Pavla (29. června) korunován jest král Albrecht na hradě pražském skrze biskupy konstanského, olomúčského, ostřejomského, kdež při tom bylo množstvie veliké kniežat, vejvod, pánuov, rytieřstva, panoší; a potom vobědvali na Hradě na velikém palácu, a opět provodili krále pod korunú slavně do měst pražských, kdežto metali penieze a groše lidem. Nazajtřie (30. června) po korunovánie po sv. Petru a Pavlu Albrecht, král český etc., svolal všecky pány králov- stvie Českého a Uherského i kniežetstvie Rakúského a markrabstvie Moravského, a tu uvedl v jednotu všecky svrchupsané, aby byli jedno s ním, chtěl-li by se kto po- kusiti nebo zprotiviti jim, aby všickni jednostajně jemu pomáhali a bránili proti komužkolivěk hrdly i statky. Stalo se to přiřčení vnáhle u přítomnosti krále a pečetmi utvr- zeno. POLÁCI UVEDENÍ NA HRADY I NA MĚSTA ČESKÁ 120 Téhož léta pan Ptáček z Polné a z Rataj, Bedřich s stranú sobě příchylnú uvedl Poláky, pana Držka s jinými, do země 148

Strana 149
České na hrady a na města jim příchylná, i odpověděli králi Albrechtovi i všem jemu příchylným. Tehdy páni a zemané z strany královy Albrechta počeli lidi sbierati a každý s svým vojskem přitáhl k Praze; a tu polem leželi, čekajíce jiných vojsk. A najprvé přijeli z kraje plzeňského, potom v středu (23. července) po sv. Maří Magdaleně přijeli páni z Uher, nádršpán s jinými, s znamenitým lidem v uodění na koniech ledrovaných, a každý měl peří střiebrné. Téhož léta král Albrecht nechal starých konšeluo na úřadě v Starém Městě, ale na Novém sadil nojvé, několik nechav starých. I učinili králi přísahu, a král slíbil jim jich při jich práviech a obyčejích zachovati a s nimi býti s hrd- lem i s statkem až do smrti. Item v pátek na den sv. Petra z okov Vyvedení (1. srpna) přitáhl lid markrabí míšeňského u velikém množ- stvie. A jeli jiezdní přes brod na pole Špitálské, ale pěší s vozy skrze Prahu a tam se položili i se vším húfem i s stany; a král vyjel proti Míšeňskému s svými i přijal jest 140 jeho s velikú poctivostí. 125 130 135 144 O DOBYVANÍ TÁBORA Téhož léta v neděli (3. srpna) po sv. Petru z okovuov Vyvedení král Albrecht s svým vojskem osobně v uoděnie vytáhl z Prahy na pole, aby obehnal Tábor; a za ním mnoho lidu táhlo pánuov českých, uherských, rakúských i Míšeňský s mnohými jinými Němci a pak na prosto, kteří byli při korunování. Item ve čtvrtek den Matky Božie Sněžné (7. srpna) přijelo knieže Krištofor bavorský s svým lidem skrze Prahu; i jel ku pomoci králi s velikým množstvím, chvátaje za krá- lem, maličko poodpočinuv v městě. Item ve čtvrtek (14. srpna) u vigiljí Matky Božie Veliké knieže Albrecht, sy(n) markrabí bramburského, Kašpar Šlik, Chebští a Loketští přijeli do Prahy s lidem dobře 155 145 150 149

Strana 150
145 oděným jiezdným, pěší a s vozy dobře špižovanými; i jeli také za králem. A když oblehli město Tábor vojskem královským, leželi podál od města, ani z děl co jim mohli uškoditi. Nebo na městě ti všickni byli, kteříž králi nepřivolili prvé, než k městu přitáhl, s Poláky, kteréž byl král Kazimír do Čech poslal, i bránili se udatně, ano město bylo otevřené ve dne i v noci. Němci pak když jeli koní napájet, tehdy Čechové je metali s koní a odjímali; a mnozí když jeli na picovánie Němci, Táborští je poráželi, a zase též. A král Albrecht, poležev tu několiko nedělí, nemoha jim nic uškoditi, i vrátil se zase do Prahy srozuoměv, že města nedobude, i roz- pustil lid. Tu pak když ležal král Albrecht, kázal jíti Zig- munda, děčínského pána, u vilgiljí (23. srpna) sv. Barto- loměje; i nesen do Hradce k panu Meynhartovi do vězenie, a tam brzo hladem umořen, neb s králem leže zradu o něm ukládal. Potom v sobotu (20. září) před sv. Matúšem vyšli proti králi Pražané se všemi řemesly a měšťany, když se vrátil 175 s pole od Tábora se vším vojskem. Item vrátili se s králem markrabie bramburský, knieže slezské, míšeňské a bavorské i jiná kniežata, vévody, páni, rytieřstvo, zemané s haufy svými. 160 165 170 PORAZILI PRAŽANY 180 Item Pražané a cizozemci, když se vracovali, poraženi jsú od Kostky mladého, neb jsú se odtrhli od jiných; i vzal jim mnoho koní, vozuov, peněz i vězňóv. JAKUBEK PORAZIL NĚKTERÉ PÁNY ČESKÉ Když se vrátil král do Prahy v sobotu, ihned vyjel 185 markrabie míšeňský z Prahy, kteréhožto král přikázal Ja- kúbkovi provésti ven z Čech. Ale pan Holičský mladý, Petr Zvieřetický, Carda, Absalon a jiní s městy Žatčem, 150

Strana 151
Lúnskými, Klatovskými vytrhli, chtiec překaziti a škodu učiniti. A když byli za Bielinú, viděl dřieve jmenované, ani proti němu jedú; sšikovav své, udeřil na ně, i poraženi jsú všickni ti páni i z měst velmi, a to u vsi Želen(i)ce mezi Bielinú a Mostem; a mnozí vězňové přivedeni jsú do Mostu a znamenitější do Míšně. To uslyšav král Al- brecht, radosten byl z toho a kázal po kosteléch zvoniti a Te Deum laudamus zpievati. Nebo Pán Buoh proto přepustil 195 na Čechy, pro jich pýchu a lakomstvie etc. Potom hned Jakúbek oblehl vrch jeden blízko od Lún a koštoval se do předměstí vjíti, ale odehnán jest; nebo Bedřich s Cardú odtiskli ho s jeho lidem od toho vrchu mocí a mnohé zjímali. Item v pátek (3. října) po sv. Vácslavu přijeli Norm- berští s městy řískými v poselstvie k králi Albrechtovi od korferštuov i ode vší říše. Item v neděli (12. října) před sv. Havlem přijeli s Rýna s jinými městy řískými s lidem velikým na pomoc králi 205 na vlastní náklady, byla-li by i jaká potřeba, že by chtěli pomocni býti proti straně odporné. Léta Božieho M'CCCCXXXVIII°. v úterý den XI tisíc panen (21. října) král Albrecht vyjel z Prahy do Vrati- slavě s svými se všemi i s městy řískými. A pobyv u Vrati- slavi, co se jemu zdálo, a svých věcí popuosobiv a učiniv veselé s pannami i s paniemi mladými, jakož o tom veselí páni Vratislavěné umějí dobře praviti, ješto jest bylo o masopustě, odtud jel do Olomúce a odtud do Rakús a potom do Uher, že byl králem také uherským. A to jemu 215 volenie, že jej volili uherští páni za krále i také čeští, po ženě přišlo, neb jest měl ciesařovu Zigmundovu dceru za manželku a dědičku uherskú i českú. I nechal místo sebe jednoho obecnieho hajtmana všeho královstvie, kněze Oldřicha, a Cilského druhého; a na pomoc jim udělal hajtmany ve všech krajích, rytieřstvo a zemany z každého kraje, aby odolávali nepřáteluom. A k radě jich přidal urozené pány, pana Menharda, pana Hanuše Kolovrata, pana Hynka Krušinu etc., aby měli útočiště k nim v potřebě. 200 210 220 146 190 151

Strana 152
ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN 147 Item podlé kompaktát král ustavil najvyššieho úřed- nieka nad kněžími, mistra Křišťana, krom kapitoly hradské, a aby poslúchali jeho všickni kněží a zpravovali se podlé kompaktát. Dálo se toto v středu (15. října) před sv. Havlem. Téhož léta přede Všemi svatými (1. listopadu) Burian z Gutštajnu jel na Zmrzlíky, aby jim jich sbožie opanoval. A náhodú potkali se s ním Klatovští s mistrem Petrem 10 Englišem, kteréžto jav i nesl na svój hrad i mistra Petra s nimi. Téhož léta, když vyjel král polský a položil se s svými v Sleziech na dvé, aby opanoval sobě zbožie kniežat slez- ských, též i na Moravě mnoho škod učinil Slezákuom tehdáž, když král Albrecht byl v Gerlici. Uslyševše pak Poláci, že Švidrgal s Uhry vtrhli do Polsky, vrátili se do- muov. Téhož léta vyjel z Prahy Oldřich, vévoda cilský, s svými oděnci tajně k Táboru, nebo chtěl jest rád města dosiehnúti 20 zradú; ale nepodařilo se jemu štastně, nebo nemúdře sobě činili, ačkoli měli řebříky u zdí. A tak s hanbú odjel. Léta Božieho M'CCCC XXXIX°. ve čtvrtek (1. ledna) na Nové léto Jan, řečený Šmikovský z Žďáru, porazil lid páně Ptáčkuov, kteří zajímali dobytek s Mělníku. Mnozí zajisté zraněni s obú stran a zbiti; a vězně vedl do Slaného. Týž Šmikovský s svými žoldnéři vpadl (do) dvoru v Ho- říně pod Mělníkem a vydrancoval, a obilé všecko vymlátiv, i odvezl. Item Bedřich s svými pomocníky, s hradem Křivo- klátem, s Lúnskými, s Žatečskými, učinil stání s stranú so královú až do sv. Jiřie (23. dubna). Item král Albrecht poslal list do měst pražských a k kně- žiem a k kazateluom, napomínaje je, aby žádných ruoznic mezi sebú nečinili, a zvláště aby kněží kázali k jednotě a k lásce podlé zákona Božieho, nechajíce všech hanění. Item vévoda cilský, najvyšší gubernátor královstvie Čes- kého, s Pražany obojieho města vyjel osobně k králi o veliké 5 15 25 35 152

Strana 153
potřeby, ješto listem neslušelo toho dáti znáti. A v pondělí (23. února) před sv. Matějem v postě vrátil se s konšely pražskými od krále z Vratislavě; proti kterémuž vyjel legát Filbert, biskup konstanský, pan Meynhard, Hanuš Kolo- vrat s měšťany, a počestně jest přivítán. A potom, když svo- lána byla všecka obec, oznámil list královský pod majestá- tem, kterak porúčí a dává jemu plnú moc gubernátorstvie téhož královstvie ke všem a k každým věcem v království učiniti a řéditi jako sám král pro dobrý pokoj. 40 45 O RYCHTÁŘSTVIE STAROMĚSTSKÉM Item týž král dal list svój s majestátem zapečetěný kon- šeluom staroměstským k vysazenie rychtáře podlé jich vuole s povolením královským; a to ke cti tomu městu tu milost král dal. Item v sobotu (28. února) před druhú nedělí v postě při- jel Bedřich do Prahy učiniti příměří z strany své a z strany královské; přijel také i Čabeličský z strany Ptáčkovy a Kapún od pana Holičského a měst jim příchylných. 148 A učinili příměří s osvieceným vévodú Oldřichem cilským 55 až do sv. Jiřie (23. dubna). 50 VALEČOV VYPÁLEN Téhož léta v puostě mladý Dětský skrze zradu dosiehl hradu Valečova a jal máteř s syny a přivedl na hrad Děčín; Valečov vešken spálil. Téhož léta v svátky Smiřický poražen od pana Děčského mladého na lidech, koních i pěších; a zajal mu veliké stádo, nebo mnoho zlodějóv měl. Téhož léta v sobotu (11. dubna) před sv. Tiburciem král Albrecht poslal list Pražanóm a jiným městóm, aby se 65 chystali k času uloženému s králem polským, z každého města dva konšely a dva z obecniech, k vyslyšenie rokování na tom roku od obojí strany. 60 153

Strana 154
RUDNICE VYPÁLENIE 70 Téhož léta vypáleno jest Rúdnice větčí díl a věže veliká na hradě, a na Novém Městě několik domuov znamenitých na Koňském trhu s sladovní. VĚZNOVÉ PRAŽÁCI Téhož léta v sobotu (16. května) po Božiem Vstúpenie 75 vězňové pražští, kteří držáni biechu na Žebráku, Václav Duršmíd, Mikuláš Kněževeský, Hedvika krajčí a Opsielka vyšli z vězenie s pomocí a strážného zabili etc. Téhož léta Pražané s purkrabí pražským, s panem Ha- nušem Kolovratem, vyjeli na Mělník k roku s panem Ptáčkem a s stranú odpornú rokovali o pokoji a o svornosti mezi stranami. A srovnali se, aby byl sněm, na kterýž chce přijeti strana odporná. 80 HRAD TROSKY Téhož léta Šof a Švejkar zradú dosiehli hradu Trosk 85 páně Berkova; a tu jali pána a uvázali se v hrad tak, aby vládli. REČEK NADAL KOLEJI 90 Téhož léta před sv. Vavřincem (10. srpna) počali mše slúžiti u Sv. Štěpána ve zdi skrze zřiezenie pana Rečka, kterýž opravil kostel a věži a koleji nadal tu blízko u kostela studentuom. INTRODUCTIO MLADĚNOVIC Téhož léta v středu (9. září) po Narozenie Matky Božie uveden jest mistr Petr Mladěnovic skrze mistry a konšely 154

Strana 155
všemi k Sv. Michalu v Starém Městě, a zvláště do domu 95 149 kněžského, kdežto byli mnozí osadní měšťané znamenití a literátové, a potom do kostela. UMŘEL MISTR KŘIŠŤAN Téhož léta měsiece října v pátek umřel poctivý muž, mistr Křišťan, farář svatomichalský v Starém Městě praž- ském, na jehožto místo mistr Petr Mladěnovic přijat jest. 100 UMŘEL KRÁL ALBRECHT Téhož léta ve čtvrtek (5. listopadu) po Všech svatých pan Rožmberský poslal posla s listem k Pražanóm, ozna- muje jim noviny nelibé, že Albrecht, král český, umřel 105 v úterý na sv. Šimonu (!) a Judu (27. října) v Lantdorfě, před Budínem tři míle. A odtud páni čeští, rakúští a uher- ští vezli jej do Vídně, kdežto leží jeho předkové. Po smrti pak krále Albrechta páni čeští sami jedni s druhými váleli, a kto s koho mohl býti, ten toho pod se 110 manil, jemu bera a hubě, až právě do správy pana Jiřie Poděbradského, jakož o tom svým místem bude pověděno. Tak pak Čechové bez krále biechu XIIII let, až do let krále Ladislava, syna Albrechtova. Item. V sobotu (7. listopadu) po sv. Linhartu svoláni 115 byli všickni mistři a kněží na rathúz staroměstský, aby volili sobě některého vyššieho. I zvolili mistra Příbrama a mistra Prokopa z Plzně, aby oni řídili běhy duchovní. Item. Toho dne ostala na tom všecka obec se pány kon- šely, aby žádný kanovník neboli mnich nerozdával pod 120 jednú zpuosobú pod vypověděním z měst pražských etc. Téhož léta Slánští odstúpili od hajtmanuov a města pražského; a hajtmana svého, pana Šmikovského, nechtěli do města pustiti, ale hned složili konšely doluov podkomo- řím krále Albrechta ustanovené a vsázeli jiné po své vuoli. 125 155

Strana 156
150 135 140 145 155 A to vše z návodu kněžského, kteří tehdáž tu spravovali. Item. V neděli (22. listopadu) před sv. Kateřinú páni purgmistrové a konšelé dělali službu králi Albrechtovi v kostele Matky Božie před Týnem, vloživše korunu, scep- 130 trum a jablko na máry a držiece meč podlé nich. A potom k ofěře šli purgmistrové s konšely i s obcí obojieho pohlavie. Item. Ve čtvrtek (17. prosince) po sv. Lucii byl sněm strany odporné na Mělníce pánuov Ptáčkuov, pana Holič- ského, Jiřieho Poděbradského, pana Pertolta z Moravy a mistra Rokycany i jiných měst k nim příchylných, čaka- jíce sněmu pánuov královstvie Českého, že chtí naň také přijeti pro jednotu a srovnánie společné k vyvolenie pána a krále do tohoto královstvie. Léta Božieho M'CCCCXL°. v pátek na Nové léto (1. ledna) urozenie páni, rytieřstvo, města sešli se na staro- městský rathúz a na tom zavřeli a zuostali všickni jedno- stajně, aby klejt dán byl panu Ptáčkovi s jeho strany i mistru Janovi Rokycanovi přijeti do Prahy o svornost a jednotu všech, netoliko duchovniech, ale i světských voliti krále jednomyslně budúcieho. A když k Praze jel pan Rožmberský s svými dvořany i jinými pány i s jinými městy, Pražané vyjeli proti nim a s velikú slávú je přijali a do hospod poctivě uvedli. Kto by se tomu nadál? Item. Na den Božieho křtěnie (6. ledna) všickni páni, 150 zemané, z měst obojí strany sešli se do veliké koleje a počali rozjímati a raditi o dobré a obecné tohoto královstvie. A tak mnoho řečí měvše mezi sebú za dlúhý čas, až na tom zuostali, aby Ladislava, syna Albrechtova, volili za krále a za dědice pravého. A, co poselství činili, jednak k králové uherské, mateři jeho, jednak k králi římskému do Vídně, kterýž ho měl v moci své a nechtěl jeho vydati! Než přivolil konečně, když přijde k letuom rozuomným, že chce jeho dáti Čechuom za pána a za krále. A také na tom sněmu beze všie potřeby páni zemští sstavili práva zemská a při- kázali komorníkóm, aby nižádnému práva nevydávali; a v tom učinili zemanuom velikú zádavu. A tak to zastavenie práv trválo až do krále Ladislava. 160 156

Strana 157
O VELIKÉM MORU 151 Téhož léta po sv. Vítu (15. června) počal se mor veliký v Čechách i v jiných zemiech a trvál až do sv. Ondřeje 165 (30. listopadu). Umřel tu onen duostojný biskup konstan- ský Filbert na den sv. Gervazia (19. června) v Dvoru krále Vácslava na Zderaze; neb jest on také arcibiskupstvie pražské spravoval, jenž také byl najvětší legát od zboru bazilejského do Čech poslán. A pochován jest na hradě pražském s velikú poctivostí a s žalostí. On jest kláštery a kostely po Praze znova téměř všecky světil, neb byli porušeni a poškvrněni v ty války táborské. A lidí mnoho biřmoval. On jest na hradě pražském obojí strany kněží světil, i ty, kteřížto pod jednú zpuosobú rozdávají, i ty, 175 kteří pod dvojí. 170 O VOLENIE KRÁLE NOVÉHO Téhož léta M'CCCCXL°. o letnicéch (15. května) byl sněm veliký a valný ode všech pánuov českých, rytieř- stva, panoší i měst ode všeho téměř královstvie Českého a markrabstvie Moravského. A na tom sněmu svolili sú se konečně, aby sobě krále volili, a tak, že k tomu vydáno jest pánuov XVIte osob a rytieřstva XIIIte a z kraje města hlavnieho jednoho a z pražských měst purgmistři; a tak, že na to volenie učinili jsú přísahu velmi tvrdú, co v tom volenie bude jednáno, aby toho nerozhlašovali, ale v taj- nosti bylo. A tak potom že to vždy najevo vyšlo, že sú kněze Albrechta mnichovského z Bavor za krále volili; a k tomu jsú vyvolili z pánuov pana Oldřicha z Rožm- berka, pana Maynharta z Hradce, pana Hynce Ptáčka z Pirgštejna, pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad; a z ry- tieřstva čtyři, Bohuši Kostku z Postupic etc.; a purgmistry měst pražských. A ti jsú jeli v poselstvie do Kauby, neb jsú kněze Albrechta prvé obeslali, aby tu přijel do Kauby. V tom jemu mnoho kusuov nepodobných a nepříjemných a těžkých podali, a on tak vyslyšev je, poděkoval jim z přiez- 20 5 10 15 157

Strana 158
ně a ze cti, ale královstvie nechtěl jest přijieti. A tak se poslové vrátili zase prázni etc. 152 KOLDA S JINÝMI POKUSIL SE O PRAHU 30 35 40 45 50 Téhož léta v pátek (29. července) po sv. Jakubu, to jest 25 v den sv. Marty, na úsvitě Kolda z Náchoda a Beneš Mokrovúzský z Malešova a Bedřich s jinými pomocníky z některých měst skrze zradu Zigmunda Slám(y), konšela staroměstského, a skrze některé osoby duchovnie a světské byli jsú vpadli do Nového Města pražského děrú pod Hor- skú branú a šli k Starému Městu k bráně, ješto slove Odraná, kdežto nynie nová věže jest udělána, ale nedoko- nána. A tu volali na branného, aby je pustil, že vezú ryby panu Slámovi, aby jim nezemřely, neb jim byl tak Sláma mluviti rozkázal. Muž branný obléní se doluov sjíti, než rozkáže ženě své, aby vstala a je pustila. A když žena branného odmykala zámky u brány, vyhlédla děrú ven, i uhlédala mnoho lidu branného. I pověděla to muži svému, a muž vstav, ihned učinil pokřik. A oni po tom pokřiku ihned zase běželi k dieře, kudyž byli vešli, i vyšli tudiež ven, a druzí se rozkryli po Novém Městě po přiezni, kteříž známost jměli, a tak bez škody všickni ušli. Ihned po té zradě Zigmund Sláma konšel a Šilink z Nového Města s jinými mnohými utekli jsú z Prahy od svých statkuov. Item Přech z Budkovic, Vaněk Koranda, Kříž platnéř, Krajčí od Labautky, Přespole súkenník i jiní mnozí utekli jsú proto z Prahy. A ten den v pátek Augustin, hospodář od Bielého zvona, Slámovy ženy vlastní bratr, a Ješna, hospodář od Bielého nedvěda, jsu zjímáni. A ti jsú vyznali bez mučenie o té zradě, že jsú měli mnozí zbiti býti a v jich statky měli se jim uvazovati, ač jest to tak bylo. A tak že potom v úterý (2. srpna) jsú pohřiechu stínáni, každý z nich na prahu svého domu, do domu je očma obrátivše k jich větčí žalosti a hanbě. A potom jsú zjímáni Ondráček uzdař, Matěj Smolař, 158

Strana 159
dobrý člověk a zachovalý, Ambrož ot Věže, Pivce platnéř, 55 Slatina, hospodář od Podkovy, a kněz Mikuláš, farář od Sv. Linharta, a ten jest ] z města vypověděn; neb jsú u něho tu v kostele v zákřiště o to radu měli a jinde prvé pod krámy, v stodole, na víně u Vaňka Korandy U železných dveří. Také jest jat Slatina, hospodář od Podkovy, a zmučen a potom ven z města vypověděn. Potom mnoho let Slámuov erb byl přikován na pranéři; a byla kačice s zlatým nosem a nohami, ale přikována byla zpět hlavú doluov a nohami nahoru. A děti jemu zjímány byly; ty dlúho na rathúze u vězení chovány. Potom po ochtábu Matky Božie Na nebe vzetí konšelé staroměští kázali vyjíti z Betlema mistru Václavovi Drachovcovi i jeho střiedníkovi, knězi Václa- vovi Babkovi, protože věděli o té zradě; ale oni pravili, že „nám svěřeno pod zpovědí“, a proto jsú vypovědieni. Item v pátek (30. září) po sv. Václavu Matěj Smolař a Ondráček uzdař jsú stínáni, ti dobří lidé a zachovalí a městu hodní, vymyslivše sobě, že by věděli o té zradě; ale nic jsú nebyli vinni, aniž jsú co o tom věděli. Ale Smolař pro jiné sťat nenie, než aby se panu Hanušovi Kolovratovi Příbram dostala, neb jest byla v ty časy Smolařova. Ó, co jest za mé paměti v té Praze měšťan, lidí dobrých i znameni- tých, bez viny stínáno, počnúc od pana Domšíka a od pana Čeňka, měšťan pražských, až do této chvíle! V pravé pravdě mohl by jimi dobře velikú ulici vosaditi! A to všecko nic jiného nečinilo než ta Luciperova pýcha a zá- so vist, neb vždy jedni nad druhé chtí se pnúti a vlásti chtíce u Praze a na úřadech býti, a by zbohatěli. 60 65 70 75 153 MISTR PETR ENGLIŠ Téhož léta mistr Petr, řečený Engliš, jel od pana Bu- riana z Kukštejna a dán na rukojmě, aby se stavěl, pod 85 CC kop; a města táborská, nežli by ho stavěli, radějí dali tu summu. 159

Strana 160
DVA PAPEŽE 154 95 Téhož léta na den sv. Jana stětí (29. srpna) přijel do Ba- 9o zilé Felix, vejvoda Subaudie, s mnohými biskupy, kniežaty řískými, a tam korunován jest od koncilium a jmenovaný Felix Pátý papež. A při tom byli dva kardinálové; a mnozí slibovali mu poslušenstvie. A tu vyhlášeno jest, aby žádný neposlúchal Michala, jiným jménem Eugenia. A tak pohřiechu stalo se veliké rozdvojenie pro ty dva papeže jmenované. PRAŽANÉ K VALŠTAJNU NA POMOC 100 115 Téhož léta před sv. Jakubem (25. července) obehnán jest hrad Valštejn v kraji boleslavském skrze pány a zemany, kdežto se byli zavřeli zlodějové a lúpežníci. Pražané pak také vytrhli na pomoc jim s lidem a s puškami v pátek (26. srpna) po sv. Bartoloměji; a potom po sv. Václavu (28. září) dobyli hradu. Téhož léta markrabie míšeňský přikázal po vší své zemi 105 všem židuom, aby i s ženami, s dětmi i se vším statkem svým vyšli pryč. Téhož léta o Všech svatých (1. listopadu) byl sněm provolán; ale že tu bylo málo pánuov, odložen jest ten sněm do hromnic (2. února). A v tom obeslali všecka 110 kniežata slezská, kteříž k koruně příslušejí, i učinili posel- stvie znamenité k římskému králi Fridrichovi; a tu o pána svého s ním rozmlúvali. Léta Božieho M'CCCCXLI°. před sv. Antonínem (17. ledna) přijeli legátové od Felixa papeže; kteréžto navštie- vili rektor učenie pražského s mistry a s studenty v domu U slona a je konfekty z apatéky poctili, předmluvu pěknú prvé udělavše. A potom ti legátové ukázali list přede všemi, oznamujíce volenie Felixa V. pravého a řádného papeže a voleného od (cel)ého koncilium bazilejského právě. Po- tom čteno jest zbavenie papežstvie Eugenia, pro které pří- činy, a aby od jeho poslušenstvie odstúpili a Felixovi po- 120 160

Strana 161
slušenstvie slíbili pod klatbú. Item okázali list věřící Felixa papeže ke všem královstviem křesťanským. Takovéž řeči předloženy jsú před pány urozenými, zemany a městy, pročež všickni jednostajně dali těm legátuom odpověd, že stojí a státi chtí podlé římského kostela a poslušenstvie držeti podlé kompaktát, a prosili těch jistých legátuov, aby kompaktáta stvrzena byla místem a časem pod(lé) řčenie jich. Protož ti legátové, nemajíce úmyslu v svém poselstvie, jeli jsú do jiných kútuov. 125 165 130 POSELSTVIE OD EUGENIA PAPEŽE Zatiem, když tito ještě v Praze byli, přijeli poslové do Prahy od Eugenia papeže s bullemi a s listy, oznamujíce spravedlivost svú a tvrdiec sebe pravého a nemylného papeže římského kostela. Téhož léta na hromnice (2. února) byl sněm pánuov, zemanuov a měst královstvie Českého i kniežat slezských o obecné dobré královstvie, o novém králi voleném, kterak by měl přijat býti; i čteni jsú listové a privilegia závaz- kuov. Téhož léta Němci Slezáci vtrhli do Čech a vypálili jsú Skalici za Jaromiří; i vsi k tomu příslušející spálili. Také v to léto pan Jetřich s zemany oblehl Dubenec a potom Černiekovice, a dobyl v tu středu (7. června) před sv. Trojicí. 135 140 145 HUS HRAD ZKAŽEN Léta Božieho M'CCCCXLII°. Přibík Klenovský, Zmrzlíci se Lnář a s Karlšperku, Janek Sedlečský z Pracha- tic a s nimi páni klatovští obehnali Hus hrad a oblehli jej na dvě neděli před masopustem; a k Matce Božie Semenné (8. září) hrad jest jim dán, neb sú neměli na něm co jísti. A tak čeled Habartova Lopatova, toho zhúbce země, hradu sstúpivše, na Budějovice se za svým pánem stěhovali, 150 11 Letopisy 161

Strana 162
neb jest Habart Lopata, ten zhúbce, byl tam sjel. A oni 155 hrad vypálivše i rozbořili veškeren. SNĚM VELIKY 156 Téhož léta v středu (8. března) o suchých dnech v puostě byl sněm pánuov, zemanuov, měst, na kterémžto všickni se srovnali a spuntovali jako za jednoho člověka ve všech smlúvách věrně pracovati a trváti až do konce; a když viece artikulóv čtli, pakli by kto chtěl se od nich odtrhnúti, aby všickni byli proti němu. Item, aby voleni byli páni, zemané, města k výjezdě na pomezie královstvie o roko- vánie na ty věci, o kteréž by posláni] byli poslové k králi římskému a k králové pro přijetí do královstvie dědice podlé zápisuov slavné paměti Karla ciesaře, kteréž učinili mezi královstviem Českým a kniežetstviem rakúským: Jest- liže by z které strany sšel kmen, aby na druhú spadlo. A to utvrzeno jest majestátem ciesařským k žádosti Albrechta, 15 kniežete rakúského, před přítomností pánuov, zemanóv a měst královstvie Českého. Item ve čtvrtek (9. března) potom přijeli páni moravští do Prahy k sněmu spolu s městy markrabství Moravského; a páni urození a zemané vyjeli proti nim a přivítali je 20 ochotně. A na sněmě pěkně spolu nakládali, aby jedno- stajně pána budúcieho za krále přijali podlé práv obojich. Item tudiež nalezen jest list ciesaře Karla na volenie pána a krále českého, zhynul-li by rod králuov českých, aby přenesen byl na kniežetstvie rakúské, a zase též; a k tomu ještě viece, aby všecky země, příslušející k koruně, přítomné byly k volenie a tu jednostajně a ze spolka krále volily. 5 10 25 HRAD SKÁLY DOBYT Téhož léta před Květnú nedělí (9. dubna) hrad Skály 30 vobehnal pan Krušina z Švamberku a Hanuš Kolovrat 162

Strana 163
a mocí ho dobyli; a kteříž na něm byli, ty všecky hned zvěsili, a samého pána vzali do vězenie svého a hrad vešken vypálili. Téhož léta Fridrich, král římský, poslal lid svój před Raušpurk s několika tisieci jiezdného, s děly a dobyli etc. 35 Téhož léta o Svátosti (28. dubna) pan Maynhart, pan Sokol a Jakúbek s několika konšely staroměstskými a novo- městskými vyjeli z Prahy k Fridrichovi, k králi římskému, v poselstvie a k králové uherské Alžbětě o velikých věcech královstvie. Léta téhož po veliké noci (16. dubna) markrabie míšeň- ský s Gerličskými, Budyšínskými a s jinými oblehli hrad Blangštejn silně pro lúpeže. Téhož léta kniežata slezská s Vratislavskými, s Svídnic- kými a s jinými oblehli Koldu na Nájchodě pro veliké 45 157 lúpeže i dobyli ho, nebo utekli s něho; a potom vešken jest vypálen a zkažen. Item Pražané v úterý (30. května) před sv. Duchem vytrhli na pole proti Koldovi s děly, s vozy, jiezdnými a pěšími ku pomoci jiných vojsk tu ležíciem. Téhož léta Žatečští dobyli tvrzi Vrútek panu Jakúbkovi, a kolikožkolivěk jich nalezli, všecky zbili, a to proto, že s nimi nechtěl býti. 40 50 VYVEDENÍ PRO ZRADU Item v sobotu (10. června) po sv. Duchu kněze Matěje, 55 kazatele Betlemského, vyvedli z rozkázanie konšelóv pro podezřenie zrady města. V týž čas i den s Nového Města vyvedeni jsú Václav Huncledr, Václav od Kapruov, Vít(ek) bečvář a Mikulanda pro túž příčinu. Item téhož léta i času přinesli listy odpoviedací od Tá- 60 borských městuom pražským. Téhož léta před hodem Těla Božieho (15. června) zabit jest slovútný panoše Chval od Táboruov; neb vždycky proti nim čelil, a protož i oni naň vážili. Téhož léta sjeli se do Vídně kniežata, vejvody, hrabie, 65 163

Strana 164
páni z Čech, z Rakús, z Moravy a jiní zemané všech zemí; jedniem hlasem a svoleniem arcibiskupa treverenského volenci z říše s jinými legáty učinili poselstvie k králi římskému Fridrichovi, aby jim navrátil krále mladého Ladislava a s tiem všecky klénoty a poklady, kteréž po smrti krále Albrechta, římského, uherského i českého krále, vzal a na své zámky odvezl. I odpověděl k tomu, že ne- muož toho nynie učiniti. A tehdy oni to uslyševše, uložili sú všickni páni rakúští i moravští vzieti od něho odpuštěnie a obrátiti se k králové a pomáhati jí, aby se jí spravedlnost stala, všemi obyčeji, jakými by mohli. Tehdy král římský žádal, aby na to pomyslil a aby maličko sečkali, že chce konečnú dáti odpověd a příhodnú. Ale potom nic se toho nestalo. Téhož léta ve čtvrtek (20. července) před sv. Maří Magdalenú Pražané vrátili sú se s pole od Náchodu, nebo se umluvili s nepřátely skrze pana Kostku a hajtmany z kraje hradečského a mistra Rokycanu o všecko, což by koli vyřkli mezi nimi. A na tom mají přestati a na tom 85 dosti mieti pod pokutú dobře velikú. 70 75 80 158 CIESAŘOVNA BARBORA JEDE DO ČECH 90 Téhož léta M°CCCCXLII°. před sv. Jakubem (25. července) páni někteří uherští provodili ciesařovú Barboru až na pomezí české a sami se zase navrátili. Tehdy páni z Slez s panem Krušinú z Lichtemburga provodili ji až do Chrudimě; a z Chrudimě pan Ptáček, pan Holický, pan Jiří z Kunštátu provodili ji až na Mělniek, na jejie věno, s mnohými jinými panošemi z kraje čáslavského a boleslavského. 95 LISTOVÉ POSLANÍ PRAŽANÓM Potom ve čtvrtek (27. července) pan Ptáček poslal listy pánuom Pražanóm, aby přijeli k nim na Mělník k roko- 164

Strana 165
vání, což by žádala na nich. I vyjeli k ní purgmistrové s několika konšely obojieho města. I žádala od nich, aby jí postúpili perkrechtu a ungeltu a domu u Sv. Benedikta a pokoje na hradě pražském, že chtěla by tam bydleti a přebývati. Páni obojieho města žádali p(r)ótahu; nebo konečné odpovědi nemohú dáti bez vědomí obcí, ale chtějí na to obce svolati. A tak odjeli. Ale potom dali odpověd od obcí, aby králová měla z ungeltu polovici, z perkrechtu tolikéž, a to až do budúcieho krále českého, a na to aby se zapsala, aby viece netrápila měst skrze kohožkolivěk, chtějíci viece mieti. Téhož léta pan Machna z Valečova s dvěma syny, kteří byli vězňové panu Jindřichovi Děčínskému, z přinucenie 110 postúpili hradu Valečova, aby byli svobodni vězenie. 100 105 SNĚM V ČÁSLAVI Téhož léta ve čtvrtek (17. srpna) po Veliké Matce Božie položen byl rok k sněmu do Čáslavě skrze pány urozené, zemany a městy (!) o rozmlúvaní velikých a znamenitých věcech (!) královstvie Českého, t. pana Ptáčka, pana Alše Holického, pana Jiřie z Kunštátu, pana Krušiny z Lich- temburgu, pana Hertvika, Bořky, Trčky, Koldu, Sádlu, Keřského, Bedřicha kněze a jiných mnohých z krajuov, a zvláště o konečné smířenie mezi Koldú a pány a zemany a Pražany i jinými. A vyhlášeno jest, aby pan Kolda držal hrad s městem Náchodem až do budúcieho krále etc. Smířili neb smluvili také kněze Bedřicha s Sádlem. (Al)e Keřský ujel boje se, že mnoho kradl a lúpil. A tu všickni jednostajně smluvili se, že chtí jmieti pokoj a dob- 125 rého královstvie hleděti, a kto by chtěl své vuole požívati, lúpiti a jímati a lidi šacovati, aby všickni byli proti tako- vému. Tu také ustanovili mistra Rokycanu v těch krajích najvyššieho úřednieka v duchovním právě, a kněží, kteří by vyštěrbovali, aby trestal, a které by zvěděl bludné, 130 obrátil s pomocí měst a pánuov jmenovaných. 115 120 159 165

Strana 166
V KRAJI PLZEŇSKÉM 140 145 Téhož léta v kraji plzeňském vešken lantfrid sjel se do Plzně o rozjímanie o některých neřádech a lúpežech; a tam 135 přijeli Zmrzlíci a vzali smlúvu s nimi a přijati sú do lant- fridu, aby stáli v dobrém pokoji. Téhož léta Táborští chtěli Břekovcovi hrad jeho Kozie Hřbety skrze lest a pod přieměřiem zlézti. A když byli na hradě, tehdy on s svú čeledí odehnal je a přemohl; a kteréž zjímal, ty dal do Benešova a tam jsú zvěšeni. Téhož léta po Narozenie Matky Božie (8. září) přinesli listy do kapitoly pražské a do učenie pražského od Miku- láše od Rebřiekuov, několikrát napomínaje, aby jemu učinili poslušenstvie jako arcibiskupu pražskému jim od koncilium bazilejského daného (!); kterémužto mistři s ka- pitolú pražskú odpověděli, že žádnému nechtí poslušen- stvie slíbiti, a zvláště duchovnie, až do budúcieho papeže. SNĚM U HORY 160 5 15 Téhož času v středu na sv. Františka (4. října) byl sněm u Hory skrze mistra Rokycanu a všech kněží jeho; na kte- rémžto sněmu všickni slíbili jemu poslušenstvie plné jakožto vyššiemu svému krom některých málo, kteří k Praze hleděli. Téhož léta a času páni propustili úředníky u desk zem- ských a dvorských na zvod panství, kteří dlužni dáti dskám zápisuov, i což zadržáno úroky, každý aby platil a dal úrok, 10 a úředníci mají každému pomáhati podlé svých přísah. Páni zemští, porozuoměvše tomu s rytieřstvem i jiní lidé, že se těmi válkami země velmi kazí a na lidech i na statciech hyne, zdělali sú po krajinách lantfridy, volivše sobě v každém kraji hajtmana, a radu jemu přidali a tak uložili, aby jeden na druhého mocí nesahal, než aby jemu práv byl před hajtmanem toho lantfridu a jeho radú. A tak pokojili se v zemi, že ne tak zjevně dali sobě v krajinách 166

Strana 167
krásti, leč kto co uchytil na zapřenie. A hajtmanové lant- friduov biechu tito: pan Maynhard z Hradce, najvyšší purkrabie pražský i karlštejnský, a byl hajtmanem také pražským s panem Hanušem Kolovratem; a pan Jiřie Poděbradský z Kunštátu byl hajtmanem v Hradečště, pan Oldřich z Rožmberka byl hajtmanem kraje bechyňského, pan Vácslav z Michalovic, křižovník strakoničský, mistr převorstvie českého, byl hajtmanem kraje prácheňského, pan Hynek Krušina z Švamberka plzeňského, pan Burian z Gutštejna a z Rabštejna žatečského, pan Zbyněk Zajíc z Hanžburka řipského a pan Michalec kraje boleslavského etc. A každý hajtman v svém kraji měl několik zemanóv k sobě přidaných, v onom viece, v onom méně, vedlé velikosti jednoho každého lantfridu. A tak jsú zemi upokojili. A mezi- tiem vznikly veliké války v Uhřiech mezi králem Vladisla- vem z Polsky, který byl vzat za krále do Uher na mladé děťátko krále Ladislava, a mezi Alžbětú, královú Albrech- tovú vdovú, mateří krále Ladislava; o něm svým místem 35 bude pověděno. I jelo tam mnoho lidí služebných i jezdcuov, komu se chtělo slúžiti a války vésti. A ne tak země Česká hubena byla, ale odpočievala v pokoji až do let ztečenie Prahy pana Jiří Poděbradského z Kunštátu; tož tepruv opět války vznikly, jakož bude o tom pověděno místem svým. Téhož léta před Květnú nedělí (25. března) králová Alžběta uherská, vdova krále Albrechta, vzkázala uroze- ným pánuom a městuom pražským, kterak král polský položil se před Prešpurkem, ale odtud odtištěn, že musil dále postúpiti. A potom v neděli Květnú poslové ode všeho královstvie Českého jeli k králi římskému a k králové uherské a ke vší zemi rakúské v poselstvie o věcech velmi velikých. 25 30 40 45 20 161 SNĚM Téhož léta po provodní neděli (8. dubna) kraj Hradeč- 50 ský, Kúřimský, Čáslavský a Kolínský měly spolu sněm, kdežto byli páni urození, pan Ptáček, najvyšší hajtman, 167

Strana 168
s jinými pány a zemany. Tu také přijeli Táborští, (k) kte- rýmžto prvé jmenovaný hajtman s jinými pány jměl řeči, 55 aby potom byli v dobrém pokoji a žádných nesnází neči- nili v královstvie, a zvláště proti městóm pražským, „ale radějí buďme s nimi a společně o dobré královstvie usilujme a kroťme nezvolné a zloděje, jakožto jiní i páni a města v svých krajiech činí“, a aby jiní krajové sjeli se na sněm, když bude uložen, když se poslové vrátí z Rakús, kteříž jsú posláni ode všeho královstvie; a posel byl od nich pan Čabeličský. Téhož léta Eugenius papež poslal Juliana, kardinála Sv. Anděla, do Rakús, aby zpuosobil pokoj a svornost mezi 65 královú uherskú a Rakušany a králem polským, aby tak špatně a během ukrutným nehubili královstvie Uher- ské(ho) a jiných zemí blízkých. Téhož léta na den Nalezenie sv. kříže (3. května) pan Jindřich Strážničský a Prokop z Rabštejna přijeli od krá- lové uherské a od římského krále i ode všech Rakús s dob- rými novinami, ale zjeviti nechtí až do budúcího sněmu, když se všickni sjedú. Ale pověděli, že král římský všecky děti králové přenesl na jiná místa, nežli prvé byly; krále mladého poslal na pomezie Vlaské země, rakúské na jeden hrad a dvě dcerky do Nového Města svého. Také pověděli, že vévoda cilský starší i mladší odpověděli králi římskému a dobyli jemu několik měst pro neupřiemnost a lest, kterúž má proti králové tajně, a že přenesl a poslal jinam děti jejie. Téhož léta v pátek (na den sv. Petra a Pavla) (29. 8o června) páni, zemané z těch krajóv čtyř měli rok u Hory a Pražané z obojieho města poslali tam své posly zvláštnie. 162 A odložili roku na Mělník. 60 70 75 CORONACIO FRIDERICI Téhož léta po sv. Vítu XVII. dne června jasné knieže 85 pan Fridrich z Rakús korunován jest králem římským v Cáchách od pánuov říských. 168

Strana 169
Téhož léta umřel poctivý Otec Jan, sv. Písma doktor, vyslychač paláce římského kostela za času Eugenia papeže. Téhož léta v pondělí (25. června) po sv. Janu Křtiteli shořela jest viece než polovička městečka strakoničského 90 z neopatrnosti dětí, ježto pražmu dělaly. Léta ut supra v pondělí (9. července) před sv. Markletú Pražané z obojieho města vyjeli na rok do Mělníka k jiným pánuom a městóm, Žatečským, Lúnským, Slánským, Hra- dečským a jiným, kdežto měli rozličné třenice mezi sebú a zavřeli také, aby poslali posly k Julianovi kardinálovi do Uher k vyjednánie arcibiskupstvie pražského mistru Rokycanovi. Téhož léta přišly noviny, kterak paní Alžběta, králová uherská, vdova krále Albrechta, smluvila se s králem 100 polským skrze Juliana, kardinála Sv. Anděla. Téhož léta vrátil se knieže saské a markrabie míšeňské od svého úřadu maršálstvie říského z Cách od krále řím- ského do Míšně před sv. Jakubem (25. července). Téhož léta před sv. Vácslavem (28. září) znikla nová 105 nesnáz mezi ciesařovú Barború a panem Alšem Holičským a mezi Smiřickým a Jindřichem Kolovratem; ale pan Ptá- ček byl prostředkem z strany králové a Hanuš Kolovrat z strany Smiřičského, a tak srovnali bez křikóv a sváru. Téhož času urození páni, zemané, města z krajuov kú- 110 řimského, čáslavského, lymburského voleni byli na rok do Znojma, pan Ptáček, pan Jiří z Kunštátu s jinými mnohý- mi, neb tam má býti množstvie kniežat, vévod z říše k roz- mluvenie I o krále českého a pána země, aby byl přijat bez prodlévanie a aby o něho stáli k králi římskému, aby 115 jim jeho vydal. 95 163 ÚŘEDNÍCI V UNGELTU Téhož léta na den sv. Uršily (21. října) sazeni jsú noví úředníci ungeltu, Materna z konšeluov a Vaněk od Koruny z obecniech k zřiezenie a k šafovánie téhož úřadu. Téhož léta před svatým Martinem (11. listopadu) svržen 120 169

Strana 170
jest Vácslav Rak s rychtářstvie a vsazen Zigmund Bradatý místo něho. TURKUOV PORÁŽKA 164 125 Léta téhož poraženo jest množstvie pohanuov od lidu krále polského, že od mnohých let nebylo slýcháno o tak veliké porážce a vietězstvie Boží pomocí. Téhož léta vrátili se žoldnéři od králové a od krále pol- ského; kterýmž zaplatili hotovými penězi a pravili, že mají rok a náději k smlúvě mezi sebú. Králová jest v Rábu a král polský v klášteřích Sv. Martina blízko od sebe a ná- děje jest, že bude smlúva mezi nimi. Item pravili, že Jiskra porazil mnoho lidu králi polskému a zase, a tak ustavičně jest boj mezi nimi etc. Item léta téhož M'CCCC XLII°., XIX. dne listopadu složen sněm v Praze skrze pány urozené, zemany a města a jiné. Léta Božieho M'CCCC XLIII°. po Narozenie Božiem (25. prosince) v kraji hradečském všickni páni, zemané a města toho kraje měli sněm, kdežto byl pan Ptáček a oznámil jim, kterak páni, zemané a města položili sněm do Prahy na den Tří králuov (6. ledna), aby se všickni sjeli, nebo má býti veliký sněm všech kniežat slezských a zemí, které příslušejí k koruně, o pokoj a jednotu i svor- nost tohoto královstvie, a zvláště o pána tohoto královstvie. Protož žádný se nevymlúvaj; a kto by chtěl tomu odpierati, všickni proti takovému budeme. I svolili k tomu všickni a rozjeli se v pokoji každý domuov. Tehdy, když bylo o tom sněmu, mnohé byly řeči od pana 150 Ptáčka opakované, a tento zvláštní artikul měli a na tom zavřeli, aby bylo poselstvie znamenité k králi římskému ] a k říši a dali odpověd, měli-li by jaká práva anebo zápisy toho královstvie, aby okázali a hotovi byli s nimi, že déle čekati nechtí, ale „hned opatříme se králem a pánem do Českého královstvie“. I voleni byli pan Ptáček, pan Jiří z Vismburku, z zemanuov Jakúbek a Bohuslav Kostka, 130 135 140 145 155 170

Strana 171
a Pražané s obú měst. A na ztravu mají jim dáti L kop a ostatek z jiných krajuov. A tak se na tom všickni svolili, a kde by kolivěk krále nalezli, aby vzkázal po týchž, kde by se chtěl sjeti s jmenovanými posly, v kterém městě na po- mezie. A když k římskému králi přijeli, lahodil jim pěknými řečmi, že chce jim dáti mladého krále, syna Albrechta, krále uherského i českého, ale sám chce zpravovati krále i královstvie až do let rozuomných jeho a v Praze na Hradě seděti s svým dvorem. A na to dal jim list pod svým maje- státem, že všecko chce držeti, a slíbil, cožkolivěk ciesař Zigmund a král Albrecht zpuosobil, spolu s kompaktáty pevně brániti. Téhož léta v druhú neděli postnie (17. března) mladý pan Petr Holičský odpověděl Pražanóm. Item v třetí neděli postnie (24. března) mladý pan Děčský a Pancieř také odpověďal. 160 165 170 PASCHA IUDEORUM ANTE OCULI Téhož dne i léta židé pražští měli svú velikonoc v pátek (22. března) před třetí nedělí postní. 175 Potom pan Ptáček s panem Hertvikem a jinými pány odpověděli Pražanóm obojieho města. A potom konšelé rozkázali korúhve čtvrtí na rynku vyvěsiti, aby, když by pokřik byl v městech, aby z každé čtvrti byl hotov pod svú korúhev. Však potom skrze pány smířeni jsú a Pražané 180 hned korúhve složili s slúpuov. Téhož léta znamenité osoby obojieho pohlaví, chtějíce z náboženstvie putovati na hrad pražský na den sv. Voj- těcha (23. dubna), plavíce se přes Vltavu proti Sv. Vác- slavu v Podskalí, ztopili se mnozí, jako XV osob přívozní- kem nerozuomným a že vietr a vlny byly veliké přišly etc. Téhož léta Pražané obojieho města vyjeli z Prahy do Hory s mistrem Příbramem a s mistrem Prokopem k roz- 185 165 171

Strana 172
195 205 190 jímanie a hádanie s kněžími táborskými o svátostech, a zvláště o svátosti oltářnie; a shledáno jest, že tu zle a bludně smýšleli o svátostech kostelniech. I přikázali páni a hajt- mané, aby všecka města se zapsala netrpěti na svých zboží (!) žádného takového kněze, kterýž by jinak držal nežli doktorové prvotnie cierkve a svatá matka cierkev. A potom kněží táborští v svých městech kázali, že mistři a kněží pražští byli blázni, nebo lámají kosti Bohu, když přelomují svátost velebnú, a jiná mnohá rúhanie. Téhož léta po sv. Bartoloměji (24. srpna) Pražané svo- 200 lali na staroměstský rathúz všecky mistry všech kolejí; a tu rozjímali o příchodu mistruov a studentóv z Viedně, že by chtěli mnozí přijíti do učenie pražského, přáli-li by jim obydlé mieti v tom učenie, a aby svobody užievali v svých běziech podlé zvyklosti a obyčeje jich. I svolili tomu hajt- mané měst pražských spolu s konšely a s obcí i s rektorem universitatis a s mistry, aby svobodně přišli s hrdly i s statky, ale aby poctivě obývali a Čechy pro přijímanie obojie zpuo- soby aby nekaceřovali. EXORTACIO MAGISTRI PŘÍBRAM 210 Téhož léta mistr Jan Příbram učinil napomenutí k lidu obecnému, aby Pánu Bohu poděkovali, že Pán Buoh dal vítězstvie nad pohany králi polskému Vladislavovi, že tři- krát porazil je a hluboko do jich zemí vtrhl nade všecky krále prvnější. MAG. ROKYCANA ET QUIRINUS, SACERDOS TABORIENSIS 5 Téhož léta v shromážděnie velikém pánuov urozených dáno jest zjevné slyšenie kněžím táborským přede vším sněmem. A tu byli artikulové jich z viery čteni a ohlášeni; a těch velmi bránil Quirin, kněz ženatý; a mistr Rokycana 172

Strana 173
hádanie činil na odpor přede všemi tomu jistému Quiri- novi a jeho udatně porážel a dovedl všech artikuluov jich býti bludné a proti vieře cierkve obecnie. Tehdy potom páni, zemané a města měli zvláště rady a rozjímanie o obecné dobré tohoto královstvie; a mistři s táborskými kněžími zvláštěI také měli hádanie na velikém mazhúzu rathúzském. A skonavše to, oboje strana podala se pod nález pánóv urozených, a čí viera bude schválena, aby strany na tom přestaly. A tehdy páni, uslyševše pravé vy- znánie viery o svátosti oltářní i o jiných svátostech, po- chválili viery kněží a mistruov pražských, a že tak chtí držeti jako oni a ve všem se srovnati a brániti až do smrti. A na tom zuostali a svolili se, buďto světští jako duchovní, obojí a slíbili sobě oboji čistú věrú a ctí. A to dokonavše, zápisy všechny i s rukojměmi kvitovali a svobodni puštěni jsú. Potom pak zpievali Te Deum laudamus. 10 15 20 166 OBLEŽENIE FRANKENŠTEJNU Téhož léta po Narozenie Božiem (25. prosince) oblehli město Frankenštejn panu Hynkovi Krušinovi z Lichtem- 25 burka biskup vratislavský s kniežaty a s městy slezskými pro lúpeže téhož pána; nebo mnoho tun herynkuov a oleje násilím vzali jeho holomci. Téhož léta Červenohorský a Pertold, páni moravští, vpadli do Rakús a hubili až právě k Viedni a mnoho škod so lidem učinili. Protož všecky Rakúsy odpověděly Morava- nuom. BERNĚ Léta Božieho M'CCCCXLIIII°. při počátku postu uložili berni na všicku obec, i na konšely, úředlníky a na 35 měšťany, na jiezdu posluov do Vídně, a kteří z obojieho města měli by vyjeti s panem Meynhardem, s panem Haškem, Jakúbkem, s Smiřickým. 173

Strana 174
Téhož léta v pondělí (9. března) po druhé neděli postní 40 shořal jest mlýn obecní pod Zderazem i s šlajfernú, s slady, s obilím, což ho bylo. Téhož léta v pátek (20. března) před Družebnú nedělí vypálena jest tvrz Práče za Záběhlicemi všecka v noci, kterúž prvé pan Ptáček s Čabeličským dobyv držal. Téhož léta Svojše dosiehl hradu Vilštejnu zradú páně Zbyňka Kocovského a vzal na něm dosti hotových peněz i klénotuov; a vzal dva syny sirotky téhož Zbyňka a nesl na Tábor. Téhož léta po velice noci (12. dubna) pan Ptáček do- 167 50 byl Bielkova s městečkem panu Meynhardovi pro nějaký dluh, ale potom přišli k smlúvě. Téhož léta pan z Rožmberka dobyl města Prachatic a vládl jím. Téhož léta města slezská Vratislav, Sviednice, Gerlice 55 etc. oblehly tvrz řečenú Slúp, a dobyvše jí, sstúpili ji v ruce panu Smiřičskému. Téhož léta Holičský ztekl tvrz jednomu zemenínu skrze lest. Týž Holičský položil se před tvrzí Prokopa Jidáška, bakaláře v Jenči, kterúž dobyl; vzal také i jeho. 45 60 QUERELA RECTORIS UNIVERSITATIS PRO STUDENTIBUS 65 70 Téhož léta v pondělí (17. srpna) po sv. Vavřinci rektor učenie pražského s doktory, s mistry, bakaláři a studenty vstúpili na staroměstský rathúz před pány konšely, žalujíce na některé lajky, kteříž učinili šant na studenty, a zvláště kteříž vnově přišli do učenie. Páni, vyslyševše žalobu, od- pověděli, že litují toho a chtí se ptáti na takové a trestati, aby jiní se báli. Potom také žádali, aby skrotili studenty, že mnozí jsú rozpustilí, s braní chodíce do krčem. Toho času knieže burgundské položil se před Cáchy, chtě je sobě podmaniti; a měl s sebú na pomoc krále angličského, cilského, dacského atd. 174

Strana 175
PAN HERALT SŤAT Téhož času sťat jest urozený pan Heralt moravský v Brně pro nějaké listy, kteréžto otevřel před pány a radú, kdyžto 75 se byli sjeli. VENCESLAUS KLOBASA SŤAT Téhož času sťali Václava Koblasu, purkrabí na Špilem- berku, pro zradu. Téhož léta na den Sv. kříže (14. září) Pražané vyjeli so s lidem, s děly, s vozy a jinými stroji ku panu Jakúbkovi a k jiným do lantfridu na pole k hraduom Děčínského a (Giblink), s kterýchžto lúpili, cesty osazovali a lidi jímali. SNĚM NA HORÁCH KUTNÁCH 85 Téhož léta držal sněm u Hory pan Jiří Poděbradský, Hertvik, Jan Zajimač, Čabeličský, Bedřich a jiní; i ustavili pana Jiřieho najvyššieho hajtmana v tom kraji a Čabelič- ského minemajstra a jiné úředníky proti vuoli Pražanuov. Téhož léta pan Petr mladý Holičský a pan Fridrich Kolovrat s bratrem jeli jsú skrze Staré Město s svými slu- žebníky k tomu sněmu do Hory; i nechtěli se zastaviti v městě, a to na potupu a k hanbě Pražanuom, nebo nebyli spolu dobře. Item ta strana Čabeličského a páně Jiřieho měli opět 95 sněm v Brodě Českém v středu na den sv. Kateřiny (25. listopadu), páni urození, zemané, města s Táborskými; a tam uložili a zavřeli o králi Ladislavovi pod takovú vý- mienkú, aby řečený král nechal mistra Rokycanu při arci- biskupstvie, a jináč nic. A hned voleni jsú páni, kteří měli jeti k králi římskému, aby dal nám dědice, a jiní, kteří by jeli k papeži pro potvrzenie arcibiskupov(o); a na výpravu aby sbierali z každého lánu 2 gr. a z měst z každého domu 1 gr. na oboje poselstvie; a aby mistr Rokycán svobodně 90 168 100 175

Strana 176
105 kázal, když by do Prahy přijel, bez překážky kterýchkolivěk osob. I svolili jsú k tomu všickni. Téhož léta u vigiljí (24. prosince) Narozenie Božieho (okázala se kometa) se třmi ocasy rovnými k poledni; a tak potom trvála vokazujíc se a vycházejíc až do západu 110 slunce i v noci. REX VLADISLAUS UNGARIE A TURCIS VICTUS 169 Léta Božieho M'CCCCXLV°. král mladý polský po- ražen jest od Turkuov s velmi znamenitými, s Julianem kardinálem, s jinými biskupy, kniežaty, vévodami, hra- biemi, rytieři, panošemi a obecným lidem k XL tisícóm; a jiní Uhři, jakožto Holodianuš, s svými utekli od krále a král tam zhynul. I byla veliká porážka s obojí strany neslýchaná; nebo hluboko vtrhl král polský do pohan a od množstvie jich udáven jest. Stalo se před svatým Prokopem (4. července). Téhož léta paní Barbora, vdova ciesaře Zigmunda, krále uherského i českého, vzala za gubernátora a obránci pana Jiřieho z Kunštátu aI z Poděbrad; a poručila sama se se vším mocně se vším právem. A hned pan Jiří jel na Měl- 125 ník a tu sadil nové konšely. 115 120 PASCHA IUDEORUM F. VI. MAGNA Téhož léta byla velikonoc židovská u Veliký pátek XXII. dne března. A po provodu byla tak veliká voda u Hradce Králové, že most i mlýny vzala a mnoho škod na před- 130 městí učinila. Téhož léta po sv. Jiří (23. dubna) král římský početl se mieti sněm s říší, kde a kdy chtie se sjeti, na které místo, aby volili concilium pro jednotu papeže; nebo římský kostel byl rozdvojen: jedna hlava byl Eugenius papež a 135 druhá Felix. 176

Strana 177
MAYNHART, PURKRABIE, HAJTMAN PRAŽSKÝ Téhož času pan Maynhart, najvyšší purkrabie a hajt- man pražský, karlštejnský najvyšší poručník, vyjel z Prahy s některými pány a purgmistry obojieho města a rektorem universitatis, aby ohlédal a opatřil klénoty zemské, kteříž 140 tu byli složeni; i nalezl všecky vcele. Téhož času pan Jan Rabštejn, purkrabie vyšehradský, vyjel s jinými, aby ohlédal ty věci pro nebezpečenstvie nebo smrt purkrabovu, aby jim bylo svědomo, aby potom nebyli káráni od zemanóv pro ně. Téhož času páni moravští, a zvláště Pertold, s městy obehnali hrad Skalici i město, kteréžto držel pan Pangra- cius z Uher, nebo odtud činili lúpeže; a s nimi byli také páni z Rakús. 145 POVODEŇ VELIKÁ U PRAHY 150 Téhož léta k sv. Janu Křtiteli (24. června) byla veliká voda u Prahy, nebo rybníkové byli se strhli pro veliké dště okolo Dobříše, a mnoho škod na vsech, na tvrzéch stalo se i na poléch, lukách, dobytku lidem, nebo mnohé chalupy připluly k mostu pro náhlost vody. Toho dne uvedli kněze Martina z Rakovníka na kanov- nictví k Sv. Apolinářiši po mši; a tam udělal slavný oběd mistruom, kněžím a rektorovi universitatis. 155 SNĚM U HORY Téhož léta v týž den byl sněm u Hory položen skrze pana 160 Holičského, Jiřieho z Poděbrad, Jiříka z Vijsemberku, Za- jimače, Hertvika, Trčku, Rokycanu a jinými, kdežto mnohé artikule k vobraně své zavřeli a pečetmi utvrdili. Také položili jisté artikule, žalujíce na kapitolu hradskú, že by nedrželi kompaktát, a jiné mnohé věci. Item ustavili sobě 165 170 12 Letopisy 177

Strana 178
najvyššieho hajtmana pana Jiřieho z Poděbrad nad všemi kraji. Téhož léta po sv. Prokopu (4. července) Janek z Hrádku, purkrabie pražský, vzdal purkrabstvie panu Meynhartovi, 170 najvyššiemu purkrabí; miesto něho ustavil a uvedl pana Děpolta Rožmberského. Téhož času v kraji plzeňském páni urození, zemané, města zvolili sobě tři hajtmany, pana Hanuše Kolovrata, pana Švamberka a pana Buriana proti násilníkóm a lúpež- níkóm. Item, aby žádných nesnází a ruoznic nebylo v kraji; pakli by kto měl činiti s kým, znes na hajtmany od nich volené, a což by vyřkli, aby na tom přestali. Toho času v úterý (27. července) po sv. Jakubu byla svolána všecka obec staroměstská na rathúz; nebo opět 180 měli výstrahu o zradě města, aby byli opatrni, aby to zlé nepřišlo. A toho času ssazen jest s rychtářstvie Zigmund Bradatý a vsadili jiného místo něho, Václava Raka. Toho času Táborští odpověděli pro výton, na kterýž měli zápis od ciesaře. Téhož léta po sv. Petru Z okov vyvedenie (1. srpna) upálen jest jeden laik, kterýž se činil knězem. Téhož léta přijel udatný rytieř Prokop Rabštejn s bullemi od Eugenia papeže k rektorovi universitatis a k jiným dok- toróm, mistruom učenie pražského velmi ochotnými, vzác- 190 nými i příjemnými. Též přinesl bulle městóm pražským, žádost túž oznamuje jako učenie pražskému. 175 185 MOR V ČECHÁCH 171 Téhož léta po Narozenie Matky Božie (8. září) byl mor, najprvé v Králové Hradci a po jiných krajích, 195 takže mnoho tisícóv lidí umřelo hlízami a pro povětřie nakažené. Téhož léta přijel pan Jiří do svého domu v Praze; a tu přišli purgmistrové obojího města s konšely a s staršími obce, pozdravujíce jeho a poctivě vítajíce. A všedše do 178

Strana 179
rady, učinili smlúvu a jednotu spolu, pro dobré královstvie 200 že chtie státi. Téhož léta bylo Narozenie Božieho v sobotu XXV. den prasince. Tito páni uherští odporni byli králi římskému a králi Ladislavovi: Pangrác, nadršpán. Jiskra byl na službě u krále římského. Léta Božieho M°CCCCXLVI°. po hromnicích (2. února) Uhři s Poláky ztekli panu Jiskrovi hrad Topolčany a vzali mu šest set koní, a sám ledva utekl; a potom hrad vešken vypálili. Ale Uhři po tom účinku zvolili sobě nadrš- pána za krále proti vuoli krále římského a mladého krále 210 dědice. A to všecko, jakož pravie, pocházelo z návodu Pangráce Uhra. 205 NEZDAŘILO SE SVĚCENIE V ŠTOLPĚ Téhož léta vrátili se mistři, bakaláři a studenti z Míšně, kteří vyšli na svěcenie k biskupu míšeňskému do Štolpy, 215 a pravili, kterak biskup nechtěl jich k svěcenie připustiti, jediné leč se prvé odpřisáhnú přijímanie pod obojí zpuo- sobú; a oni radějí odepřeli svěcenie vzieti, nežli by to uči- nili k potopě (!) pravdy Kristově (!) a k hanbě tohoto královstvie. Ale to všecko přišlo z návodu kapitoly pražské 220 a mistra Papúška, kteřížto listy psali, aby biskup žádným obyčejem toho nečinil. ČTYŘÍ PANOŠI MNIŠÍ Léta téhož jedni slovútní panoše dali se v klášter Slovan- ský pro náboženstvie, učinivše slib držeti čistotu; a těch 225 bieše čtyří, a pátý žák odřekl se tohoto světa. A vzali od mistra Příbrama potvrzenie s řádem k tomu slušným, a to po veliké mši. 179

Strana 180
KRÁL MLADÝ PŘINESEN DO BUDÍNA 172 285 Item téhož léta v postě v neděli Smrtedlnú (3. dubna) král římský poslal mladého krále Ladislava do Budína s ve- likú slavností k přijímanie manstvie od pánuov uherských a také poddanost, aby přijat byl za krále a za pána do ko- runy Uherské. Téhož léta po smrti Alexandra z Hasemburga, kterýž byl proboštem kapitoly pražské, volili na jeho místo pocti- vého mistra Rehoře z Prahy za děkana kap(ito)ly Všech svatých. 230 LEGÁT PAVEL PŘIJEL DO PRAHY 5 10 20 Léta pak M'CCCC XLVI°. tak okolo Božieho Vstú- penie (2. května) přijel legát do Prahy, kardinál od An- děla, jménem Pavel, z Říma o zvelebenie Českého králov- stvie, zdali by mohl zemi v první řády uvésti. A když v Praze přebýval, mistři s pány konšely k němu přistúpili a tu s ním mistři hádanie měli. A když Římané nepodobně mluvili, a tak řkúce, že papež muož čtenie Kristovo proměniti, a což papež ustaví, že to muož změněno býti, a by papež věřiti kázal a by držel, že jsú čtyři osoby v Trojici sv., má tak držáno býti, a proto by žádný zatracen nebyl, pro ta- kový blud arcikacieřský Čechové se proti tomu legátovi velmi pohnuli, až k němu ošklivost a závist jměli. A tak k hanbě jeho mezkyni ocas uřezali. Protož, dokavad té 15 mezkyně ocas v Čechách bude, dotud svornosti a lásky nebude. A on v tom prosi mistruov pražských, když mu viery kompaktáty velmi hájili a bránili, aby jemu kompaktáta ukázali; a když kompaktáta jemu přinesli, on je vzav i vlo- žil u vuoz, chtě preč s nimi ujeti. Tu jsú přišli s velikú horli- vostí mistr Příbram a mistr Jan Rokycán ku pánuom konšelóm, toho jim žalujíce, a aby se v tom opatřili. Neb mistr Rokycana tu také z Hradce přijel bieše. A tak páni k němu šli, aby jim kompaktáta vrátil; neb neučiní-li toho, 180

Strana 181
ať to vie, že se jest obec zbúřila, že „ty odsud i s Rožmber- 25 ským neujedeš“. A on prosil a řka, že „sem je již u voze schoval. Prosímť, ať nehýbi věcmi svými, než v Benešově je vám vrátím“. A oni za ním poslali pana Petra z Štern- berka a z Holic a Přibíka Klenovského a s nimi viec než na čtyři sta jiezdných jim přidavše, nechtěl-li by pěkně vrátiti, aby na něho celauf učinili i na Rožmberského; neb Rožm berský Oldřich se všemi třmi (syny) svými do Prahy s tím legátem byl přijel a také zase s ním pryč odjel. A ten legát, když jest k Praze jel, tu jsú z Prahy proti němu s slavnú processí vyšli, s takovú, kdy by nového krále 35 k sobě měli přijieti. Neb v té processí všickni žáci ze vší Prahy biechu vyšli, velicí i malí, kanovníci všickni, doktoři, mistři, bakaláři a studenti, kněží, mniší; a každé řemeslo ze všech měst pražských pod korúhví svú z Prahy jdiechu. A až k Krči proti němu vyšli jsú; a páni konšelé staro- 40 měští napřed pod nebesy šli, za nimi novoměští a pak malo- stranští s stříbrnými huolkami svým obyčejem starodáv- ným jdiechu. A tak jsú jeho pod nebesa přijeli i šli s ním do Prahy, zpievajíce takto: Advenisti desiderabilis, o pater amabilis, quem expectabamus in tribulacionibus nostris, 45 advenisti cum donis celestibus, ut benediceres omnibus bone voluntatis hominibus, to jest: „Zavítal jsi, Otče naj- milejší, kteréhož sme očekávali v zámutciech našich, za- vítal jsi s dary nebeskými, aby požehnal všem dobré vůle lidem“. A když jest po Praze jel skrze Nové Město do Sta- 50 rého, všudy ve všech klášteřích i kosteléch proti němu zvonili, až do kostela Matky Božie před Týnem jeho při- vedli a potom do hospody k Slonovuom. Egreditur, o pater reverendissime et domine amatissime, obviam Paternitati tue tota Pragensis inclita civitas, egre- ditur et alma doctorum, magistrorum, baccalaureorum et studencium ancilla Paternitatis tue, universitas. Egrediun- tur et principes civitatum, magister civium et consules cum populo gaudentes, o pater, de felici adventu tuo et dicentes: „Advenisti desiderabilis, o pater amabilis, quem s0 expectabamus in tribulacionibus nostris. Advenisti cum 30 55 173 181

Strana 182
174 65 donis celestibus, ut benediceres omnibus bone voluntatis hominibus. Ingredere, o pater, civitatem nostram cum do- nis celestibus, age pacem populo desiderabilem, age san- ctam unitatem, age salutem et concordiam salutarem, ut hec inclita civitas per te donis repleta celestibus decantare possit feliciter illud an gelicum canticum, vere salutare: Et in terra pax et salus bone voluntatis hominibus. Quod prestare dignetur, o pater, Altissimus in seculorum secula 7o benedictus." Piesen. Potom pak brzo složena jest tato piesen o tom legátu takto: 75 Od narozenie Božieho léta tisícieho počietajíc čtyřstého čtyřicátého osmého stalo se jest vnově 80 v Čechách obecné svolánie, ačkoli ta věc tajna viec nenie, od pánuov korúhevných, urozených, statečných královstvie Českého v Praze, 85 v tom městě slavném, na rathúze, domu radném. Tu sú se spolu schodili, ať by sobě radili v pravdě, upřiemosti, 90 s nimi rytieři stateční a zemané slovútní, múdří a opatrní měšťané, poctiví páni konšelé práva přísežného, 182

Strana 183
kterak by zemi zřiedili a krále zpuosobili a arcibiskupa konali, kteréhož sú volili, svú ctí potvrdili. 95 A proto biechu poslali a náklad učinili do Říma k Otci svatému, aby tiem Bohu milému ráčil poslúžiti, 100 arcibiskupa světiti, pravdu Božie rozmnožiti, tiem zemi upokojiti a řády zpuosobiti, vše dobré zjednati. 105 Učinil papež odeslánie a dávaje na vědomí, že chce do Čech poslati, milostivě opatřiti, vše dobré zpuosobiti. A my tiem byli veseli, Pána Boha chválili, páni sněmy odložili, aby se připravili poselstvie přijíti. 110 115 A zvláště páni Pražané učinili přikázanie řemeslu všelikému, by ke cti Otci svatému i jeho velebnosti 120 183

Strana 184
125 učinili obnovenie korúhví, malovánie i sviecí okrášlenie, v chodu poctivé kráčenie, jakž kto najlép muože. 130 Také kněžím i mistruom i všelikým farářuom, žákovstvu obecniemu, aby každý ke cti jemu převesele zpieval. 135 A to se jest tak stalo, ješto se jest nedálo dobře od dávnieho věku, by smrtedlnému člověku taká se čest stala 140 jako tomu legátovi. Proti němu s korúhvemi vyšli, páni vyjeli, pod nebesa jej přijeli s velikú slavností, 145 Te Deum laudamus zpievajíce, Pánu Bohu děkujíce, že člověka takého ráčil k nám poslati. 174 150 A majíc vždy za to, že on jede, by pravdu Boží rozmnožil a vše dobré spuoso bil, učině jednotu. A pak se potom zjevilo to, což mu na srdci bylo: 184

Strana 185
maje pravdu velebiti, nestyděl se jí haněti i bludem nazývati. 155 A podlé své neupřiemosti ihned nebyl bez pomsty; z Božieho dopuštěnie stalo se jest povětří, dobře hrozná búře, 160 dřieve, než do Prahy vjeli, až se korúhve ztrhaly, nebesa se zrušila. A to Boží pomsta byla té veliké pýchy. 165 Ještě k jeho poctivosti i jeho duostojnosti purgmistři města pražského mezkyni vedli jeho s velikú poctivostí. 170 A když do Prahy jeli, kříž krásný před ním nesli, v zvony krásně zvonili, lidé sú se divili všudy na vše strany. 175 Potom na rynk vyjeli a př(e)d Týn přijeli; tu jej s mezkyně ssadili a do kostela uvedli tu předrahú svátost. Ale farář toho kostela, mistr Papúšek ze jména, chtě milost obdržeti, 180 185 185

Strana 186
nemeškal kobercuov rozestřieti, kudyž on měl jíti. 190 A legát pro svú velebnost i své svátosti přítomnost štědře odpustky rozdával, milostivě všechny žehnal. Ach, že jsme to zmeškali! 195 Však pro vděčné poslúženie učinil jest za odplacenie Papúškovi faráři, tomu tak neúžitečnému lháři, pravdy změtežníku, 200 dav jemu rozhřešenie řka: „Již nechaj rozdávanie pod obojí zpuosobú, a jiné veda za sebú " s svými tovařiši! 205 Jakož jest to prvé činil, než jest s ním legát mluvil, již pak, vzav rozhřešenie, vší zemi na potupenie nebojí se svoditi od Božie krve. 210 Ach, toť jest jisté znamenie, žeť jest to proto učinil, aby skrze (to) spieše byl bohatým proboštem 215 v Litoměřicích v městě. A nedajžť Pán Buoh štěstí tobě v tom dlúho trváti, ale nad tebú pomstiti, změtenče pravdy! 186

Strana 187
Páni legáta pojechu, do hospody jej dovedechu, tu do domu U slona, tu mu hospoda dána se vší poctivostí. 220 Opět páni z své milosti činili mu poctivosti, a najviec ta zběř pražská i jiná všeliká mnišská, a takto mu řkúce: 225 „Ó, vítaj, přežádúcí! Tys' veselé našich srdcí! Chcemť věrně děkovati, žes' nás ráčil navštieviti. Rač k nám na Hrad jeti!" 230 175 Tu pak legátova Milost potom jede na Hrad přes most. Proti jeho Velebnosti vyšli s velikú slavností pravdy potupníci. 235 Svatojiřská abatyše pojíde za ním velmi tiše, chtiec legáta přivítati, poctivost mu učiniti se vším svým komonstvem. 240 A když dojede mosta, stať se nad ním hrozná pomsta: opět se povětřie vztrže, obě korúhvi utrže, do přiekopu svrže. 245 Pak po tom přivietanie sta se tajné svolánie 187

Strana 188
250 255 proti kalichu Božiemu, aby lidu obecniemu viec nebyl rozdáván. A na tom spolu zuostali, aby mši svatú slúžili u Svatého Jakuba, řkúc: „Tuť bude mnohá turba spolu lidu českého. 260 A tu Vaše Velebnost toho lidu přítomnost (!) učiníte potvrzenie těla Božieho přijímanie pod jednú zpuosobú. 265 270 A myť též budem praviti i na zpovědech raditi, ať by obyčeje, nechajíc Písma všelikého, v tom následovali." Protož vězte zacelo, že přesvaté Boží tělo legát sedě přijímal, ale před šlojířem klekal, s poctivostí líbal. 275 Viz smysla nemúdrého a oslepenie převelikého: před Pánem Bohem seděti, a před němú věcí klekati a takú čest činiti, ještoť sluší Pánu Bohu! Toť já v pravdě řieci mohu, že obyčej pohanský, 188

Strana 189
jistě nenieť křesťanský, a Bohu ohavný. 280 Pomněmež, milí křesťané, varujme se modloslúženie, velikát jest ohavnost i proti Pánu Bohu zlost! A on to rač zrušiti, 285 nebť zákon Boží toho brání; také svatý Pavel praví, ve jméno Ježíše aby každé koleno klekalo a na zemi padalo. 290 Proto-lis' z Říma vyjel, aby s tím k nám do Čech přijel? Neb ktožť jsú na to radili, nedobřeť jsú učinili, před Bohem shledáte! A pro takú ohavnost nedopustíť Božie milost pravdu svú potupiti, protos' z Čech musil jeti. 295 300 A ještěť nezapomanu a jižť tebe tu ostanu, žes' se směl pokusiti, a chtě listy jim vynésti ku potupě pravdy. 305 Tiem-lis' se chtěl pomstiti? Všaks' měl rozuoměti, žeť by páni Čechové skrze to měli přísloví, a strach v zemi búře! 310 176 189

Strana 190
315 I děkujíť jiní lidé z toho mnoho, že jsú nedopustili toho, poslavše do Benešova; byl by ujel jako sova, a nepomně na to, 320 kterak jsme tě velebili, slavně do Čech přijeli. Avšak se jest dobře stalo, žeť se jest tobě událo s takovú ctí odjeti. 325 A tam tě Buoh rač žehnati a k nám nevracovati viece do české země; ale bychme to kněžské plémě za tebú vyhnali — 330 jakožť jednoty nebude, doka(dž)ť ocas tvuoj zde bude! Pane Bože, rač přizřieti a svú pravdu rozmnožiti u vieře a v lásce! Amen. Téhož léta týž legát na hod Ducha svatého (12. května) v klášteře u Svatého Jakuba přijímal svaté Božie tělo pod jednú zpuosobú. A proto Pán Buoh dopustil, že tu neděli, v pondělí a v úterý po svatém Duše byl veliký mráz, 335 i ssviedil všecky vinnice okolo Prahy. Téhož času v sobotu (11. května) po svatém Stanislavu přijel pan Meynhart s jinými pány, panem Zajícem, Buria- nem, Caltú, Janem starším z Švihova, Janem Sádlú, Václa- vem Zmrzlíkem a s jinými mnohými zemany od krále římského a Ladislava, mladého krále. Proti kterýmžto Pra- žané z obojieho města vyšli, dávajíce jim vítanie a po- zdravení. Téhož času na den svatého Víta (15. června) Pražané 340 190

Strana 191
vrátili se z sněmu pelhřimovského s jinými pány a oznámili, že všichni páni, zemané i města obojí strany přivolili 345 k dědici a ku pánu Ladislavovi, králi uherskému, a to pečetmi od obojí strany utvrdili a držeti slíbili; a sněm potom složili, aby se sjela slezská kniežata a jiné země i města k koruně příležící spolu s pány moravskými, a od- tud poslati k králi římskému Fridrichovi, aby jim vydal jmenovaného pána a dědice za krále. Jinak, neučiní-li toho, že chtí sobě opatřiti krále a pána. Téhož léta v ten pondělí (20. června) po svatém Vítu vyhořal Jaromiř z kořen. Toho času v ochtáb Těla Božieho (16. června) byly 355 slavné I procesí s tělem Božiem z rozličných far, jakž kto najpěknějí mohl čímkoli ozdobiti svú procesí, s přípravami, kalichy, jdúce rynkem i ulicemi, až do své fary se vrátili. 350 177 O DOBYTÍ KEŘSKÉHO Téhož léta po svatém Petru a Pavlu (29. června) obe- 360 hnali tvrz Keřského, Paběnice, pro krádež Trčka s tiem krajem čáslavským, i dobyli jí, a sám ledva ušel s někte- rými; a kolikožkoli jich tam zastihli, všecky zvěsili. Stalo se v pátek (22. července) po Rozeslánie apoštolóv. Potom pod časem týž Keřský na Janoviciech se zavřel; kteréhožto Trčka dobývati kázal, a pochopiv jeho, potom ho kázal stieti. Téhož léta v sobotu (30. července) po svatém Jakubu Prokop mladý. Rabštejn přinesl listy od papeže a od krále římského, zvláště o poslušenstvie kostelu římskému; stojí-li v tom, že papež chce se mieti laskavě k královstvie Čes- kému a učiniti jemu všecky věci potřebné etc. K tomu přivolán byl na rathúz před korúhevné pány a konšely rector universitatis s doktory, mistry a kněžími, kterak by se k tomu měli. A všickni, buďto světští nebo duchovní, ve- spolek rozmlúvajíce odpověděli, že „stojíme v kompaktá- tiech, kterak ten artikul jest dokonán za ciesaře Zigmunda 365 370 375 191

Strana 192
a koncilium bazilejského i Čechuov, že tak stojíme při tom a státi míníme“. 380 DUOM KNĚŽSKÝ U BETLEMA SHOŘAL Téhož léta v středu den svatého Vácslava (28. září) v noci shořal jest duom kněžský u Betlema skrze nešetrnost kněze hostinského, kterýžto zle uhasil světlo, sviečku, a ho- dil ji mezi šaty, a potom zapálila se prostěradla; a tak 385 shořela větší strana domu. A by železnými dveřmi nebylo zavřieno, kudy chodí na kostel, vešken kostel byl by shořal. Téhož léta rozděleni jsú bratří míšeňští: mladší vzal markrabstvie míšeňské a starší vzal Sasy a Durynky; ale potom o to války veliké byly mezi nimi. 390 TUŠEK PROTONOTARIUS Téhož léta konšelé staroměští usadili Jana Túška naj- vyššieho piesaře městského místo Zdimíra a jiné všecky písaře na místo Tauškovo Pavlíka. 178a SNĚM 400 395 Téhož léta před svatým Havlem (16. října) umřel v Bydžově pan Petr Zvieřetičský, kterýž byl na sněmě v Bazilí. Léta téhož, to jest M'CCCC XLII°. byl sněm veliký na den svatého Martina (11. listopadu), k kterémuž přijeli téměř všickni znamenitější páni, zemané, města i také páni moravští, kniežata slezská a jiné země i města, kteráž pří- slušejí k koruně, kdežto opětovali, což bylo rozmlúváno na prvniem roku v Pelhřimově; a které věci byly zavříny, ty všecky přede všemi jsú opakovány: že chtí krále jmieti 405 a arcibiskupa, jakož pak mnoho sněmuov o to měli jsme; 192

Strana 193
a že hned buď posláno k králi římskému, aby jim vydal dědice a krále do Českého královstvie, nebo jináč nechtí býti bez pána. Item zemané a města měli velikú nesnáz mezi sebú o pomoc, o berni novému králi; i rozdělili se na čtyři strany. 410 A na tom zuostali, že přivolují k té berni tak toliko, jestliže bude král osobně v královstvie, aby vzal polovici na sva- tého Jiřie (23. dubna) a jinú polovici na svatého Havla (16. října), pod takovú výmienkú, aby král zapsal se viece takové berně (nebrati) ani potomní králové, nebo to 415 učinili ke cti a pro potřebu jeho, ale radějí chtí prázdni toho býti podlé svobod jich. NESNÁZ O SEDÁNIE PŘI DSKÁCH V SAUDĚ ETC. Item toho času byla nesnáz mezi pány a zemany o se- dánie v saudu u desk zemských. Nebo zemané za stara- dávna měli sedati mezi lavicemi súdnými zemskými, jakož stojí zapsáno ve dcskách zemských od staradávna. A toho zemané dovedli skutečně. 420 O VOLENIE PÁNÓV K POSELSTVIE Item téhož času páni urození, zemané a města volili tyto osoby, aby jeli k králi: pana Jindřicha z Stráže a Přibíka Klenovského; item z zemanuov a z měst Jana Malovce, Matyáše z Chlumčan, Martina Lu(pá)če z Hory; a z du- chovních (mistra) Petra z Mladenovic do Říma o potvr- zenie arcibiskupa voleného. Kapitoly pražské žádali také páni i jiní, aby pečet svú také přiložili podlé jiných k listu papežovi o potvrzenie; ale oni odepřeli tomu řkúce, že jich málo a že pečeti nemají. A tak učinili veliké re ptánie a křik proti sobě, takže všickni chtěli se rózno rozjeti. Tu také mistr Rokycana žádal, aby byli svoláni všickni mistři a kanovníci, aby vyznali, bylo-li by jim co svědomo o jeho 5 10 178b 13 Letopisy 193

Strana 194
obcovánie a mraviech předpověděného mistra Rokycany 15 a že by mělo býti jemu ke škodě a k překážce toho duosto- jenstvie. A všickni tu přístojíce odpověděli, že nic nevědí. Tehdy hned mistr Rokycán žádal na to listu od obecniech písařuov. PUBLICUM INSTRUCTUM 178c Najsvětějšiemu v Kristu a pánu Eugeniovi, knězi Božiem zpuosobením svatého římského kostela, najvyššímu bisku- povi. Rector, jinak zprávce, a zbor mistruov slavného učenie obce pražského, poslušenstvie hodné a poctivost. Když královstvie České zbaveno bylo svého pastýře, arci- biskupa, mnohé búřky v královstvie našem vznikly jsú; neb rozmohly se mnoho nebezpečnosti duší, vzniklo jest kněž- stvo rozpuštěné, lid přieliš zamúcený, jímžto by se zpravo- vali, pastýře neměli jsú. Protož páni, zemané, páni korúhevní, šlechtici, rytieři, 30 panoše, města i jiné obce řečeného královstvie, všickni ve- spolek žádajíce opatřiti o pokoji a o spasenie svého králov- stvie, volili sobě i s kněžstvem za pastýře poctivého muže, mistra Jana z Rokycan, k tomu úřadu arcibiskupstvie dobře hodného. A že on našie obce neb učenie mistr jest, požádali od nás, abychom o životě jeho a o mraviech neb obyčejích viery hodné svědectvie vydali. My zajisté žádost jich znamenajíce spravedlivu a poctivu, spatřivše život a dobré obcovánie řečeného mistra mezi námi a naší obcí dobře a ovšem chválené a poctivé, znamenajíce také na něm dary zvláštní, kteréžto dal jemu Buoh v přirození, múdrost, uměnie, výmluvnost, a nadto učenie spasitedlné, líbezné v lidu, měli jsme a máme jeho k tomu úřadu arcibiskup- stvie slušného a hodného. Protož prosíme SvatostiI Vaší pokorně, aby ráčila Svatost Vaše prosby za něho králov- 45 stvie a naše před Svatostí Vaší skrze posly řečeného králov- stvie vypravené dobrotivě uslyšeti k chvále a k slávě Boha Najvyššieho, ku pokoji a k spasenie i ku potěšenie ovšem 25 35 40 20 194

Strana 195
řečeného královstvie. Za to Svatost Vaši rač zachovati Najvyššie ku prospěchu cierkve rytěřujície. Datum. Najsvětějšiemu v Kristu Otci, pánu a knězi Eugeniovi, 50 najvyššiemu biskupu římskému, svatých Petra a Pavla jedinému a nepochybnému náměstku, hrabie, mohutní šlechtici, páni korúhevní, vládaři, rytieři, slovútní zemené, súdce, konšelé, obce a vládaři měst a zprávce i všecka obec královstvie Českého, nynie na obecniem sněmu téhož královstvie spolu a v jedno sebraní, pokorně a nábožně, poddaně ku pocelovánie noh blahoslavených. Najsvětější Otče! Z listuov Svatosti Vaší, kteříž z chut- nosti otcovské vuoni vydávají, ježto některým z nás ne- dávno ráčila jest Svatost Vaše opět psáti, veliké ukázanie 60 milostí otcovských přijeli jsme, kteréžto k nám máte bez našeho zaslúženie, hotova se nám ukazujíce ke všem věcem učinění, cožkolivěk z Bohem muože býti, ješto slušie k stavu a k rozmnožení cti a duostojenstvie královstvie našeho. Z toho, ze štědrosti tak veliké kochajíce se plnosti, jiežto ne- muožem vyděkovati, my, Oldřich z Rožmberka, Meyn- hart etc., také města královstvie napřed dotčeného, na Horách Kutnách, Žatec, Hradec etc., i jiní šlechtici, páni, rytieři, zemené i jiná města na tom obecním sněmu sebraní, královstvie České vyz(name)návajíce, s nábožnú prosbú a s plnú pečlivostí poslali jsme a poslati umyslili k Vaší Sva- tosti jednú žádostí a jedniem úmyslem posly volené, totíž poctivého muže Petra z Mladenovic, svobodného uměnie mistra, faráře Svatého Michala Větčieho Města pražského a kolegiáta koleje [ královy, urozeného a statečného Jana z Pacova, řečeného Malovec, seděním v Borotíně, slovút- ného Matyáše z Chlumčan, měštěnína Větčieho Města pražského a sudieho dvoru měst královských po královstvie Českém, a mnohé opatrnosti muže, Martina, řečeného Kučka, z Hory Kutny, hofmistra hor stříbrných doluov královstvie našeho, a naše upřímě milé, věrností a jasností zaslúženie nám v skutku zachovalé, úmysluov našich a krá- lovstvie našeho uplně zpravené, znamenitě však o poslu- 55 65 70 75 179 80 195

Strana 196
šenstvie Vaší Svatosti a stolici apoštolské ode všeho králov- 85 stvie našeho, věrně a skutečně kteréž má učiněno býti, a na svěcenie a potvrzenie poctivého mistra Jana z Rokycan, za arcibiskupa pražského kostela ode všeho královstvie jednosvorně přijatého a od nás požádaného, skrze Vaše Otcovstvie štastnému dokonánie, tak také pro konečné do- 9o konánie nynie namluvených věcí, Vaší Svatosti blahosla- vené moci prosíme pokorně, aby ve všechněch věcech těm našim posluom a každému z nich Vaše Svatost ráčila věřiti, jako bychom před Vaší Svatostí stojíce v vlastniech osobách mluvili, a žádostem a prosbám jich, né i ovšem v pravdě našim, kteréž Svatosti Vaší, jakož i předším pod- dávali jsme se pokorně, i nynie poddáváme se i budúcně hotově, bez přestánie poddánie upřímné, srdcem milová- nie a slávy vašie věčné zvelebenie, doufajíce Svatosti Vaší otcovské, že, co jiným z luona otcovské dobrotivosti a sto- 100 lice apoštolské štědře dává, že toho od Svatosti Vašeho otcovstvie dosiehnemy. Staly jsú se tyto věci na sněmu obecném všeho králov- stvie Českého v přeslavném městě pražském při hodu sva- tého Martina (11. listopadu) držalém léta Božieho M'CCCC XLVI°. dne XIIII. měsíce prosince, pod za- věšením pečetí našich. 95 105 110 A de B, svobodného uměnie mistr, děkan, R. de P., rektor, i vešken zbor mistruov slavné obce učenie praž- ského všem vuobec a každému zvláště, jichž tento list duojde, pozdravenie s častným prospěchem, a jest-li co sladšieho, pozdravenie. Známo buď všem, že, když kostel pražský zbaven byl svého pastýře, arcibiskupa totíž, proto mnohé búřky z toho královstvie Českému byly vznikly a duší nemalé nebezpeč- 115 nosti. Tehda páni, zemané, mohutní korúhevní šlechtici, rytieři, panoše, města a obce, všickni vespolek, žádajíce s té strany opatřiti zachovánie pokoje a potěšenie svého královstvie Českého, volili sobě i s kněžstvem za pastýře 180 196

Strana 197
a tak za arcibiskupa poctivého mistra Jana z Rokycan jakožto k tomu příhodného, slušného a dobře hodného. 120 A že on obce naší mistr uměnie byl a jest, požádali od nás řečení zemené, abychom svědečstvie života, učenie, obco- vánie jeho všem, ktož by to věděti chtěli, učinili pro utr- hače jeho pověsti. A my, žádost jich poctivú a spravedlivú znamenajíce, cti, pokoji, utišení a zachování královstvie v tom pomoci právě žádajíce, vyznávámy, že řečený mistr Jan z Rokycan v obci naší v životě, v uobyčejiech i v uob- covánie svém i v učenie spasitedlném se, jakož nám jest svědomo, poctivě a chváleně ovšem zachoval. Protož prosíme všech a každého zvláště, jichž tento list 130 dojde, aby řečeného mistra Jana z Rokycan jměli tak, jakož se napřed praví, lásce své poručeného jakožto v těch vě- cech dobře zaslúžilého a hodného. Dán obce našie pod pečetí. 125 MNICH JAT 185 (L)éta Božieho M'CCCC XLVII°. po Božiem křtěnie (6. ledna) přišly noviny k konšeluom obojieho města, kte- rak jeden mnich jest sstaven, jda do Bavor, který byl poslán do Říma s listy od kanovníkuov, děkanuov, farářuov i také od mnichuov proti mistru Rokycanovi k jeho velikému 140 potupenie a k hanbě. Ty noviny poslal pan Klenovský k konšeluom pražským. 181 Téhož léta i času pan Jindřich z Stráži (!) a Přibík Klenovský před Obrácením svatého Pavla na víru (25. ledna) vyjeli v poselstvie k králi římskému od královstvie Českého. A za nimi také vyjeli poslové volení k papeži, kterýchžto příjezd Eugenius papež velice žádal. Ale když byli jmenovaní poslové u Vlašiech, uslyšeli, že Eugenius papež upadl v těžkú nemoc, a než jsú do Říma přijeli, opět uslyšeli, že umřel v první středu v postě na svatého Matěje apoštola (24. února); a tak překážku mělo to poselstvie k němu vyslané. A hned po Přenesenie svatého Vácslava 145 150 197

Strana 198
182 (4. března) stalo se volenie od kardináluov. A volen jest papežem Mikuláš Pátý za najvyššieho biskupa kostela římského; před kterýmžto zdíli jsú Čechové poselstvie od královstvie, ale nic jsú neobdrželi. Zlý počátek, nebo listové od kapitoly pražské překazili; ale chce legáta svého poslati do Čech. Poslové již jmenovaní od královstvie Českého, ku papeži 160 vyslaní, tak jsú pověděli a napsati kázali: „Slyšeli jsme na cestě jedúc do Říma a tak jsmy zpraveni od Prokopa Rab- štajna, že to nepodobné jest, by byl Rokycán arcibisku- pem, a tak že páni čeští neprávě činí proti své cti, že po vás jinak praví a jinak píší tajně v svých listech; a proto 165 majíť se zač styděti. Item Prokop Rabštajn řekl, že, ktož bude arcibiskupem, vydá kletbu na ty, kteříž drží záduší, a nedá jim kněží posluhovati svátostmi a jinými potřebami spasitedlnými, jinak musí zase vrátiti záduší. Item, že to záduší arcibiskupstvie pro tak dlúhý čas, jakož práva káží, spadlo jest na papeže. Item, kteraké jest Rokycanovo vole- nie? kdež máte listy od kapitoly pražské? Ovšem mluveno jest k někomu, aby se v to arcibiskupstvie uvázal. Item král římský s kapitolú pražskú podal již toho arcibiskup- stvie někomu jinému, ješto toho papež Mikuláš potvrdí. „Item, když jsme přijeli do Říma, žádali jsme od papeže zjevného slyšenie přede vším kněžstvem, i nemohli jsme toho od něho jmieti, než že jsme puštěni toliko před něho, před papeže, a před kardinály. Item tento legát jest prvé vydán do Čech a do těchto zemí, než jsmy do Říma přijeli. Item praveno nám v Římě od znamenitých osob, že s námi nevěrně a neupřímě se ukládá; a dali nám toho znamenie, ješto jsme tak shledali, že to tak jest. Item zapovědieno v Římě, aby kněží naší strany nesvětili. Item praveno jest před papežem, že ti, 185 kteříž přijímají krev Boží, jest jich málo a nejsú tří spolu věrně. Henricus doktor, mistr svatého paláce římského, takto k nám mluvil: „Mnohoť jest křivolakého v České zemi; musil by k tomu býti Vlach aneb někto múdrý jiného ja- 170 175 180 155 198

Strana 199
zyka, aby to napravil. Protož proste za to papeže, ať vám 190 takového dá; nebť jest k tomu Eugenius mieřil, aby ten kalich u vaší zemi sstavil“. Item řekl ten doktor, že papež muož změniti svaté čtenie a také muož svatému čtenie jiný rozuom dáti časem a místem. Item ten doktor řekl, že při- jímati tělo Boží pod jednú zpuosobú aneb pode dvěma nenie přikázanie Boží. Item: „Však vám neposvětí Roky- cany, leč toho kalicha ustúpíte.“ Item: „Ať Rokycana sám jest před papežem; bylť jest hlava všech bluduov " v Bazilí; tak-li jest ještě, ať se z těch věcí vyvede a vočistí. Item: „Radějí by byl Eugenius dal sobě mozk z hlavy (vy)liti aneb papežství zbýti s tiemto nynějšiem (pap)ežem Mikulášem, nežli by Rokycanu světil; (však by blú)dil, by jeho světil, a já bych chtěl také (na tom umřieti)“. Item: „Almania a Germania, to jest země němečské, mají vás za bludné a vždy k tomu hledí, aby na vás to kacieřstvie opraveno bylo.“ Item: „Byli jsú již někteří před vámi a již jiných čekámy ještě, že ten list váš nenie ode vší země, kteréhož jste podali papeži s jeho kardinály, a budete proto spáleni.“ Item: „Však vyznáváte nepochybeného biskupa, musíte jeho poslúchati!“ Item: „Zdali chcete k Felixovi a k koncilium? Od něho nic nevezmete, neb sám nic nemá! Což vám ten dá? Protož ] radímť vám, proste papeže za " arcibiskupa a přijměte toho, kteréhožť papež vám dá.“ Item: „Kto by tomu nerozuoměl, kteří oň stojí, o toho Rokycanu? Jediné ti, kteříž jsú z jeho šibalstva a kteří drží kostelní sboží, ješto by on jim z toho nic neřekl.“ Item: „Než by papež Rokycany potvrdil, radějše by (se) vašeho poslušenstvie zbavil i vašich duší spasenie. Než die-liť Ro- kycana poslušenstvie a ve všech věcech státi bude naučenie papežovu, budeť potvrzen; jinak budeť v klatbě i s těmi, 220 ktož se jeho přídrží. Item kardinál Svatého anjela do Čech vyslaný takto k nám posluom mluvil: „Opusťte ten kalich a sjednajte se s kostelem římským! Však dokavadž se nesjednáte, vždy Němci budú vřieti a papeže popúzeti, a nikdy nebudete mieti pokoje! Všakť přijde ten čas, že toho kalicha musíte 195 200 205 210 215 183 225 199

Strana 200
nechati!“ Item: „Přijedu k vám já a naučím vás vieře, a zvláště Tábory.“ Item: „Ať Rokycana nechá toho kalicha, budet arcibiskupem a duojdeť, kteréhožť bude chtieti 230 duostojenstvie! Item: „O tom Rokycanovi mluví k nám mnohé věci. Nechť jest vzskušen, kdyžť já k vám přijedu!“ Item mluvil k nám ten kardinál: „Ktož by věřil Krista nebýti Bohem a člověkem, a papež držal tak anebo kostel 235 římský, tehdy ten nezhřešil by, ale byl by pro to spa(s)en, a papež byl by zatracen.“ Item: „Mnozí (želejí) těch kompa(ktát) (mezi vámi) učiněných, ale musilo to býti pro poko(j) (to)ho času. Item týž kardinál přivedl nám (básen) k duovodu svému 240 a řka, že lidé jedni zmokli všickni od deště a zmokše i zbláz- nili jsú se kromě jediného; a ten, když všel mezi ony, a jsa trhán od nich a rván, a nežli by sám múdr zuostal, radějše vyšel na dešť, aby s nimi bláznem byl, nežli by tak od nich trpěl. „Též i vy učiňte s tú svú pří o kalichu.“ Item kardinál Svatého Petra takto mluvil: „Když by Rokycana neblúdil, hodil by se nade všeckny jiné k tomu arcibiskupství“. 245 184 ODPOVĚD PAPEŽOVA POSLUOM NA ŽÁDOST KRÁLOVSTVIE ČESKÉHO 250 Jakož nám z vašeho vypravování od královstvie vašeho Českého i jiných před vámi žádá královstvie vaše opatřeno býti zprávcí a otcem duchovniem, toho jest vždy žádala stolice tato, i podnes my s svými najpoctivějšími kardinály mámy péči o to; ale že to královstvie do konce nenie upo- 255 kojeno a arcibiskup, čím by byl živ, nenie opatřien ani ten kostel, a kterak jest to královstvie u vieře křesťanské, to jest hlavy Krista a jeho těla nepochybeného, svaté stolice řím- ské, papeže s jeho kardinály, jenž, ktož se jí nepřídrží a ne- poslúchá, neboť jest pochybující, protivník, odřezanec 260 aneb kacieř, a tak ižádný bez ní nemuož spasen býti, pro- 200

Strana 201
tož já i s svými najpoctivějšími kardinály uložil sem poslati kardinála Svatého anděla s plnú mocí — jenž jest čest veliká tomu královstvie, (kamž se ten vysílá, aby spatřil stranu druhú,) — o vieru (toho královstvie a vieru) arcibiskupa voleného, čím by měl živ býti, a tak vešken ten kostel opatřil. A tu moc bude jmieti od nás zpuosobiti, jakž naj- lépe jemu bude se zdáti, a pastýře té zemi bude moci zjed- nati vší mocí. 265 OSVĚDČENIE POSLUOV KRÁLOVSTVIE ČESKÉHO PŘED PAPEŽEM A JEHO KARDINÁLY 270 SKRZE KNĚZE JAKUBA Najmilostivější Otče kněže i také najpoctivější Otcové! Tito páni poslové velebného královstvie Českého prosí Vašeho otcovstvie i duostojenstvie, i také pokorný služeb- ník váš pokornú žádostí prosím, aby vaše otcovská pocti- vost tichú duší a trpělivú nás slyšeti ráčili. Ej, Vaše Svatost z našeho vypravovánie a listuov podání dobře srozuoměti mohla, že královstvie naše chtělo se spojiti s apoštolským náměstkem, jakožto jiní králové, kniežata, vejvody, hrabie činí, když by však mohlo to obdržeti, co jiná královstvie a země obecným právem obdržují od stolice apoštolské. A poněvadž se to nezdá Vaší Milosti učiniti, osvědčujeme před všemohúcím Bohem a jeho matkú milú, po vše časy pannú neporušenú, i před blahoslavenými apoštoly Petrem a Pavlem i jinými všemi svatými i pře de vším množstvím nebeských duchuov, před vašiem duostojenstviem i vašimi kardinály i také přede všemi křesťany odsvědčovati chomy, že oddělenie královstvie našeho Českého od kostela řím- ského nebude námi ani naší volí, ale vaším tištěním nás od sebe. Protož, núzí jsúce připuzeni, odvolávámy se k Naj- 290 vyššiemu Pánu, Bohu nebeskému. 275 280 285 185 201

Strana 202
LIST PAPEŽSKÝ K REKTOROVI UNIVERSITATIS Téhož léta po svatém Filipu a Jakubu (1. května) přine- seni jsú listové z Říma od papeže Mikuláše Pátého k rekto- rovi universitatis a k mistruom učenie pražského. Prvnie bulle s pečetí olověnú okazuje, kterak týž papež jest volen na papežstvie, na kterémž žádá, aby rektor se vším učením zpuosobil mši zpievanú o Duchu svatém a procesí, aby Pán Buoh dal jemu dobře zpravovati cierkev sobě poručenú. — Jiný list se třmi pečetmi od kardináluov rovněž takovú 10 formú. — I stalo se, jakož žádali; kterážto mše byla zpie- vána v kostele Svatého Havla. A hned po čtenie mistr Jindřich, licenciát v Písmě svatém, učinil na kazatedlnici slavné napomenutí, chvále jmenovaného Mikuláše na životu i mraviech jeho. A když dokonal, mistr Příbram 15 vstúpil na stolici s bullemi a učinil pěknú řeč prvé, než počal čísti; dokonav zpievali Te Deum laudamus a potom dokonali mši. Stalo se to na den svatého Stanislava (8. května). 5 SNĚM 20 25 Léta jmenovaného po svatém Stanislavu byl sněm svolán pánuov, zemanuo a měst slyšeti odpověd skrze posly od krále římského. A najprv pan Klenovský Přibík pověděl poselstvie slavné od krále, a kterak konečně složil jim rok jistý k hodu svatého Michala (29. září) do Viedně etc. K tomu páni dosti těžce sobě to brali, že vždycky činí jim prótahy takové a tak mnohé; alevšak svolili k tomu roku ovšem pro dobré královstvie a dali odpověd psanú králi. ŽOLDNÉŘI K MÍŠEŇSKÉMU 186 Téhož času v neděli (21. května) po Božiem vstúpenie so statečný rytieř Petr Kdulinec jel skrze Prahu se dvěma sty jiezdnými a jedno sto pěšiech s kušemi a s pavézami do 202

Strana 203
Míšně na službu. Potom také páni moravští jeli skrze Prahu se třmi sty lidu jiezdného a mnohými pěšími velmi nákladně s vozy do Míšně na službu. Potom mladší Čéček s Pako- měřic jel ve dvú stech koní a pěšími tolikéž. Také se vypra- vil na ten žold syn páně Berkuov z Chlumce a s ním na čtyři tisíce Čechuov. I projeli jsú několik těch zemí němečských; i zbito jest tam Čechuov na několik set, i vrátili jsú se do Čech zase. Toho času vrátil se pan Zdeněk Konopištský z Míšně radě, aby žádný Čech nejel do Míšně, chce-li své 40 hrdlo i statek ve zdraví zachovati. 35 O SPLACOVÁNIE ZÁMKUOV Téhož léta po sv. Duchu (28. května) všecka kniežata slezská a města Vratislav, Svídnice, Gerlice, Budyšín, Žitava a jiná města jim příležící vytrhli, a sebravše s sebe penieze, splatili hrady pánuom a zemanóm, s kterýchžto škod a zlodějstva činili, jako Vitsemburg páně Jiříkuov, Adršpach páně Hynkuov, Žacléř někdy Hanušuov, Belver a Skály páně Salavóv, kteréžto splatili hotovými penězi a potom zbořili a zkazili; ale vsí a platuov nechali jmenova- 50 ným pánuom všechněm. 45 PROCESÍ Téhož léta na den Těla Božieho (8. června) dělali slavné procesí z far s tělem Božím po rynku i po ulicéch a jeptišky s pannami u věnciech a s trubači. 55 ACTUS MAGISTER PŘÍBRAM Léta téhož v neděli (11. června) před sv. Vítem mistr Příbram měl hádanie zjevné v koleji veliké; a questí učinil o svaté Trojici a všickni mistři hádali na něho. A on seděl na stolici bakalářské a mistr Jindřich, svatého Písma licen- 60 203

Strana 204
ciát, vyslychač, na mistrovské stolici poslúchal, kteří há- danie činili i který odpoviedal, jsa prostředkem jejich pohádek. 188 Téhož léta před hodem svatého Jana (24. června), Křti- 65 tele Božieho, páni urození, rytieřstvo, města měli sněmy po všech krajiech, aby hotovi byli, které by vyvolili k urče- nému času svatého Michala (29. září), do Vídně k králi římskému, aby jeli, aby ničímž nemeškali. Nebo všickni páni, zemané, města mají za pevné a za jisté řčenie královo beze vší škody a nebezpečenstvie, buďto na hrdléch a na jich statciech. 70 O KORUNOVÁNIE KAZIMÍRA, KRÁLE POLSKÉHO 80 Téhož léta přišly noviny, že na Jana Křtitele (24. června) knieže Kazimír, dědic krakovský, korunován za krále pol- 75 ského; a tam byla veliká slavnost, neb tu byli přítomni z mnohých královstvie a zemí příležících biskupuov šest a jeden arcibiskup, který jeho korunoval, kniežata slezská, rakúská a páni někteří z Moravy a z Čech, a kterak veden byl pod korunú a metali peniezi. Potom pak byli tancové, kolby; však panu Kamarétovi, rytieři Čechu, dávali velikú čest v kolbě, že nad jiné nade všecky vyhrával, a tak daro- ván krásnými záponami, prsteny, koňmi a jinými roz- ličnými a mnohými věcmi. 85 VOJÁCI SE VRÁTILI Z MÍŠNĚ, JAKO BY TŘI PROPILI Téhož léta před svatým Vavřincem (10. srpna) přišla pověst, kterak naši Čechové vracují se z Němec a kterak markrabie mladý je opustil a odjel od nich, nechav jich u veliké chudobě a úzkosti. A potom přijel Sádlo s svým 90 haufem dosti velikým, jiezdnými a pěšími, praviece divné 204

Strana 205
věci, kterakú jsú biedu tam měli ve vší potravě i v nápoji, též i koňové jich hladem mřeli. A všecko utratili, kde co měli — oděnie, kuše, meče i koně —, domlúvajíce Holič- skému mladému, panu Petrovi, že velikú nevěru jim učinil, odjed od nich. Ale pan Jindřich Kolovrat trvál s ostatkem a vede s sebú jako holé bez oděnie. Téhož času po Veliké Matce Božie (15. srpna) ostatnie diel bojovníkuo vrátil se, XII vozuov s nemocnými a raněnými, a jiní vozové mnozí špihovaní a naplnění lúpežem, a jiní prázdní. Přijeli také i Moravané jakožto sirotci, a zbaveni jsúc netoliko přátel, ale statkuov i koní. Věř čert Němcuom! Slušelo by na to pomnieti Čechóm! 95 100 ŽALOBA VOJÁKUO NA MÍŠEŇSKÉHO ETC. Item ve čtvrtek (17. srpna) po Veliké Matce Boží byla obec staroměstská pohromadě. I vstúpili na rathúz pan 105 Jindřich Lipštýnský a pan Sádlo a jiní žoldnéři s pacholky svými a prosili jsú vstúpenie před konšely a před obec. I učinili na markrabí míšeňského žalobu, pomlúvajíce jeho, kterak velikú nepravost jim učinil a u veliké škody a ne- bezpečenstvie uvalil skrze lest a zradu. 110 189 KOLDA ZLÚPIL KUPCE A KRAMÁŘE Toho času jeli kramáři a kupci na jarmark do Vysokého Mýta a mladý Kolda, zvěděv to, oblúpil je, udeřiv na ně, a jiné zjímal; a všecko kupečstvie jim vzal, což koli na voziech měli. 115 TÁBOŘI ZAJALI STÁDO U VYŠEHRADU Téhož léta v pátek (25. srpna) po svatém Bartoloměji Táborští přitáhli jezdecky a pěšky před Vyšehrad blíž od 205

Strana 206
120 125 brány a střieleli na branného; a jiní zajímali stádo a doby- tek i lidi vuokol. Přišla ta pověst ku pánuom; tehdy hned kázali šturmovati na rathúze a honiti je v uodění s vozy a s děly. A Staroměští spolu jednomyslně shromáždivše se honili je dva dni; alevšak oni ujeli jsú s stádem; nebo Pra- žané blíž k Táboru nesměli se vydati. Tehdy Pražané vra- cujíce se vpadli do jich městečka Domašína a všecko zebrali jsú. Potom na cestě, jdúce domuov, mezi sebú učinili puotku a zabili několik. O VYPÁLENIE MĚSTA POZNANĚ Téhož léta vypáleno jest město Poznaně (neštěstiem). 130 A tehdáž král polský měl sněm s kniežaty, vévodami, hra- biemi, pány a zemany, a ledva s pomocí Boží hrad s velikú nesnází obránili, jináč král byl by tu shořal; a kto mohl, ten utekl, a kto nemohl, ten tu zuostal. A tak mnoho zbožie tu shořalo spolu s lidmi, koňmi i jinými věcmi, nebo město 135 téměř z kruntu vyhořelo. O RATAJÍCH A O OSEKÁVANIE VÍNA 140 Téhož léta vypáleno jest z kruntu městečko Rataje z ne- opatrnosti páně a čeledi jeho. A v Praze vytaženo jest množstvie suduov s vínem před domy, i vosekali sudy, nebo víno bylo zkažené a vláčkovité; a teklo ulicemi jakožto potok veliký etc. 190 SNĚM U VÍDNÍ ČECHUOM Téhož léta na den svatého Michala (29. září) Fridrich, římský král, nedržal sněmu u Vídni, kterýžto Čechuom byl 145 uložil, ale vzkázal Čechuom skrze Prokopa Rabštajna a jinú radu, že by jim bylo poručeno od Najjasnější kněžny, 206

Strana 207
paní Alžběty, královny uherské, aby žádnému krále mla- dého nevydával až do let rozuomných jeho. „A když k těm přijde, jdi osobně, kam se jemu líbí — nebo do Uher, do Čech, do Moravy, do Rakús“. To poselstvie uslyševše páni a jiní, velmi biechu zamúceni a roztržiti. I myslili jsú sobě o gubernátora do královstvie. Téhož léta den svatého Martina (11. listopadu) pan Jiří z Poděbrad s jinými jemu příchylnými měli sněm u Hory a tu zavřeli, že by chtěli pole mieti, a tu všickni měli by se 155 sjeti; ale nevědie, kde mínie. Téhož léta před svatým Klimentem (23. listopadu) mistr Jindřich, licenciát svatého Písma, přinesl bulli od papeže Mikuláše Pátého panu rekto(ro)vi universitatis a mistruom učenie pražského; a ta potom byla přinesena do kostela Matky Božie před Týnem. A tu mši zpievali slavně o Duchu svatém a kázanie bylo latině od mistra Příbrama; a dokonav kázanie, bulli četl přede všemi, že papež potvr- zuje universitatem a všecko, což od Urbana papeže a cie- saře Karla jest privilegiaváno a utvrzeno. A z toho bylo 165 jest veliké (po)těšenie mistróm i studentuom učenie praž- ského. Téhož léta v pondělí (27. listopadu) po svaté Kateřině přišly noviny, že král římský Fridrich vyjel na cestu z Vídně do Říma, aby přijal ciesařstvie římské; i poručil zemi Ra- kúskú bratru svému, knězi Albrechtovi, se vším, i s mladým králem etc. 150 160 170 ABY ŽÁCI NECHODILI V DRAHÉM ODĚVU NA SVATÉHO MIKULÁŠE Téhož léta purgmistrové a konšelé obojieho města při- 175 kázali všechněm rektoruom školním i farářuom jich, aby na den svatého Mikuláše žáci nechodili v šatech nádher- ných ani v pásiech pozlacených anebo stříbrných, s zápo- nami, u věnících perlových, ale prostě, kteří chtí, v svých šatech anebo v měštěnínských sukniech nedrahých, a ovšem 180 na koniech aby nejezdili, jako někdy jsú činievali; a to 191 207

Strana 208
185 zachovati uložili v budúciech časiech tak choditi pod poslu- šenstviem panským. Ale hradští žáci zpět činie i ve všem v tom chodie, což se zde brání. Téhož léta před vánoci umřel jest slovútný a velmi vzáctný mistr Příbram, jenž jest byl veliké výmluvnosti, kterýžto straně protivné žádného zniku nedal, dokazuje skutkem i řečí etc. A tak v Pánu Bohu jest život svój dokonal. IAM HIC EST ALIUS CRONICARIUS 5 10 15 (L)éta Božieho M'CCCCXLVIII°. na den svatého Filipa (1. května) legát papežuov slavně přijat do Prahy. Ale málo ti legátové puosobili dobrého milovniekuom ka- licha Kristova. (Neb i t)en legát, kázav sobě okázati kom- paktáta bazilejská, kradmo jest s nimi utekl z Prahy; uho- nili ho mi (stř)i a Pražané v Benešově. By byl nevrátil zase, byla by ho noha neušla; jménem Henricius, auditor sacri palacii, kterýžto nabádal Čechy, posly v Římě, kteříž byli tam prvé k papeži posláni, totíž kněze Jakuba, kněze Za- chea a pana Malovce a jiných, aby nechali kalicha Kris- tova, že to nenie přikázanie Božie ani z podstaty spasenie, než že jest toliko puojčeno Čechuom do času pro pokoj. Tož pak toho legáta mezkyni jeho vocas v Praze uřezali. Široce o tom jest psáno napřed a má tuto státi a zde psáno býti etc. O DOBYTÍ PRAHY (T)éhož léta urozený pan Jiřík z Poděbrad a z Kun- štátu sebral se s mnohými pány, zemany a s městy příchyl- 20 nými k pravdám Pána Ježíše Krista; i odpověděl Praža- nóm a táhl na ně, a to pro nezdrženie smluv a kompaktát týchž měšťanuov pražských a konšeluov, kteřížto tehdáž byli; P(e)šík byl najvyšším purgmistrem v Starém Městě. I dobyl jest Prahy pan Jiřík ten úterý (3. září) po svatém 25 Jiljí s pomocí Boha všemohúcieho. Neb tehdáž, kteříž při- 208

Strana 209
jímali pod obojí zpuosobú, u veliké úzkosti byli. Všudy byli protivníci faráři v Praze, jedinký na Novém Městě kněz Václav u Svatého Michala v Opatovicích a kněz Most u Svatého Haštala na Starém Městě, ti jsú toliko rozdávali pod obojí zpuosobau. Při dobytí pak Prahy všickni protiv- níci jsú se rozběhli; a pan Jiřík uvedl do Prahy mistra Jana Rokycanu k Matce Boží před Týnem, kněze Viktorina k Svatému Havlu, kněze Vocáska k Svatému Štěpánu (kterýžto uřezal té mezkyni legátově ocas, i zuostalo mu to jméno kněz Ocásek) a kněze Matěje na Poříčí, aby věrní věrným posluhovali. Budiž z toho chvála Bohu na věky! Odtud pan Jiřík táhl do Míšně s vojskem a tam jest mnoho lidu zbito s uobau stranú; a velikú záhubu v zemi Míšeňské učinil. Města Gero(v)u šturmem dobyl, vězňóv na osm set jali rytieřského lidu a s sebú přivedli. A Čechové, nabravše zvonuov míšeňských, vrátili jsú se a přijeli s ve- likú kořistí do Prahy. Výjezda stala se den svatého † (14. září) před svatým Vácslavem. 30 35 40 192 Ve jméno Boží. My A. B. C. etc. i jiní páni, rytieři, ze- mané i města v Strakonicích na sněm sebraní vyznáváme 45 tiemto listem obecně všady a přede všemi, kdež před nimiž- to čten neboli čtúc slyšán bude, že vidúce a znamenajíce mnoho a přieliš škodné královstvie tohoto Českého záhuby, a zvláště to, což se jest před chvílí nevelmi dávno stalo a děje i podnes, totíž upadení do měst pražských, jetie uro- zeného pána, pana Meynharta z Hradce, nébrž že skrze vězenie již pohříchu i hrdlo ztratil jest, i to také, že kom- paktáty, mierným listem, smlúvú pelhřimovskú i jinými všelikými země této České zápisy a spuosoby, ačkoli s ve- likú nesnází, pracemi a náklady i nás všech pilnostmi sjed- nanými, jimižto země tato v poklid byla uvedena, hnuto jest proti řáduom, právuom i svobodám královstvie tohoto Českého, a tak lítost nad sebú srdečnú jakožto též země a koruny sy nové přirození toho majíce a chtiece rádi všichni společně s pomocí Boží k tomu se — jako jsme po- vinni — přičiniti, aby královstvie toto České dokonce i my 50 55 193 60 14 Letopisy 209

Strana 210
194 90 tudiež všichni nebyli zkaženi, než ty věci ještě tak pohřie- chu šeredně začaté v dobré byly radše uvedeny, ustanovili jsme a svolili se jednosvorně všickni i svolujem pod zavá- 65 zaním a úmluvami takovými: Najprvé všichni společně z svornosti a jednoty nás všech chome, svolujem i tak se jednostajně tvrdíme, abychom všichni napřed sami v sobě a mezi sebú pokoj a jednotu měli, drželi a zachovali, i kdež by toho koli bylo potřebí, 70 sobě věrně a právě dopomáhali na toho, ktož by proti nám neb kterému z Jednoty naší a obecnému země této České dobrému chtěl svévolně na zkázu býti i záhubu. Item: Jestliže by nám kto neb kterému z Jednoty naší z čeho vinu dal, máme a chcem se i každého z nás k rov- 75 nému podadúce rovné od sebe buďto právem neb po dob- rých lidech učiniti, a totéž zase od každého týmž obyčejem přijieti. Pakli by nás neb kterého z Jednoty naší rovné po- tkati nemohlo a kto svú vuoli s námi neb kterým z nás mieti chtěl, proti takovým a takovému sobě máme a chcem tak, so jakož se svrchu píše, s Boží pomocí radni býti a pomocni, v tom statkuov ani hrdel svých nelitujíce. Jestli pak že by se snad která ruoznice, záštie neboli nechut od kohožkoli kterému v této Jednotě naší stala, o to sobě každý takový má pána nebo zemenína jednoho z též Jednoty voliti, aby 85 oni ty neb toho, mezi kýmž by se ta ruoznice dála, o to rozdělili. Pakli by se o koho smluviti nemohli, ale kohož jim koli urození páni pan Oldřich a pan Jindřich z Rožm- berka neb jeden z nich buď jednoho nebo dva z pánuov neb zeman jmenovati budú za rozdielce, aby při tom, jakž by ten nebo ti jmenovaní rozdělili s potazem pánuov na- depsaných z Rožmberka aneb kohož by se jim zdálo jiného radú bylo konečně zuostáno. A ti se také, kohož jmenovati budú, k jich rozkázanie mocnému a nás všech jednostaj- nému svolenie v to mají uvázati a to k konci, což jich rozuom 95 najdéle stačiti muože, bez zba(v)ovánie vésti místnému. Item: Bylo-li by, že by se kto z toho našeho jednostaj- ného zápisu a svolenie chtěl proti komu vytrhnúti svévolně a válku neboli kterú jinú nesnáz počíti ji vésti, takovému 210

Strana 211
nejsme ani býti chcem zavázáni takové jeho svévolnosti pomáhati. Pakli by snad kto již nynie, v této Jednotě jsa s námi za- vázán, a toho závazku, spojenie i zápisu kterým obyčejem držeti nechtěl potomně, ani nám společného nás všech svolenie již dotčeného pomáhati proti útiskuom, ten se na- před sám cti své a viery otsuzuje a my pak sobě proti ta- kovému každému jednosvorně máme pomáhati a každého takového k tomu, aby závazek tento, k němuž jest svolil a zapsal se, zdržal v celosti, připraviti. Toto také pro obecné země této České napřed i nás tu- diež všech dobré přidáváme znamenito, ktož by koli chtěl 110 k nám v tento závazek, úmluvu i zuostanie vstúpiti, ješto by jméno jeho nebylo v tomto listu vepsáno, ti nebo ten každý list svój otevřený přiznávací na pargameně s svú pečetí visutú v moc urozených pánuov, pana Oldřicha a Jindřicha z Rožmberka nadepsaných, kdež a u nichžto list tento lehne, má položiti. To když učiní, má tak mocno býti a pevno, jakož by jméno jeho v tomto listu bylo vepsáno a pečet jeho tudiež přivěšena; toho také všeho, což v tomto listu jest napsáno, tak uplně jako který z nás má býti účasten. Item na tom také všichni se svolivše zuostali jsme: Jest- liže by kto z této Jednoty a závazku našeho mocí od koho tištěn byl a útisk který trpěl, mají jemu páni z Rožmberka často jmenovaní, když by toho požádal, přípis tohoto na- šeho závazku a spojenie s svými pečetmi oběma aneb z nich kteréhožkoli jemu zapečetěný dáti, jímž by mohl jiné pány, jenž v tom stojíme a státi [ chcem, sobě ku pomoci napome- núti. A ten přiepis tak zpuosobený rovně túž moc mieti má a bude jako list tento hlavní. A tento náš závazek, spojenie a zápis trváti má do těch věcí a pří všech skonánie a k jich místnému konci přive- 130 dení, i potom ještě nadto do roka uplně a najprv pořád zběhlého. Protož my všichni svrchupsaní, jichžto jména jsú na- psána, a také ti, jichžto listové přiznávacie budú položeni měrú a na miestě, jakož se svrchu píše, slibujem společně 135 105 115 120 125 195 100 211

Strana 212
140 145 a každý z nás zvláště pod najvyššiem základem, pode ctí a věrú naší křesťanskú sobě tak radni býti a pomocni i ty všecky kusy, artikule a články a každý z nich zvláště, jakož se svrchu slovo od slova píší, ctně, věrně, právě a upřímě křesťansky zdržeti a v skutku zachovati bez zrušenie všeli- kého. Na pamět a zdrženie toho my všickni svrchupsaní pečeti naše vlastnie listu tomuto jsme přivěsili. Jenž jest dán a psán na sněmu výše praveném v Strakonicích léta po narozenie Syna Božieho po M° po CCCCXL'IX°. v sobotu (8. února) po světí Dorotě, panny a mučedlnice Boží etc. Znamenávají se páni, kteřížto v tom spojení jsú a zá- vazku, i města: Oldřich z Rožmberga 150 Jindřich z Rožmberga Václav z Michalovic Hynek Krušina z Švamberga Jan z Švamberga Jan z Ryzmberga, odjinud z Skály 155 Jan z Hradce Oldřich z Hradce Jindřich Kolovrat Kněz Bedřich z Strážnice Jan z Lobkovic Města (!) Plzeň Město Budějovice České PŘÍPIS LISTU VYZNÁVAJÍCIEHO 196 160 165 Já N. etc. vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú tak, jakož urození, stateční, slovútní a opatrní páni, rytieři, panoše i města, znamenavše búřky a záhuby v zemi této vzniklé, sjeli se v Strakonicích a tu zespolka na tom zuostavše zapsali se, aby se k tomu přičinili, aby takové věci v dobré uvedeny byly tak, jakož hlavní list mezi nimi na to učiněný svědčí; a prosili mne, abych vedlé nich v tom zápisu stál a byl. A já, znamenav hodné a poctivé jich žádanie, kteréž se k obecnému dob- rému a k upokojenie této země chýlí, slíbil sem a mocí tohoto listu slibuji vedlé svrchupsaných pánuov, rytieřuov, panoší, zeman i měst v takovém zápisu státi a jej i každý 212

Strana 213
kus v něm zvláště položený držeti tak, jakož hlavní list svědčí a ukazuje, pod túž pokutú, jakož v hlavním listu jest 170 položena. Toho všeho na lepší jistotu a pevnost kázal sem svú vlastní pečet s svým dobrým vědomím k tomu listu přivěsiti. Jenž jest dán a psán etc. PAN JIŘÍK VOLEN ZA GUBERNÁTA (L)éta Božieho M'CCCC L°. v Praze na sněmu obec- ném při hodu Všech svatých (1. listopadu) pan Jiřík volen za gubernáta země České, kterýž o to snažně pracoval, aby Čechuom krále zjednal, jakož se jest i tak stalo, Ladislava, syna krále Albrechtova. A když jest byl již vyzdvižen za správci země České, vytrhl jest polem na ty na všecky, kte- řížto jemu poddáni býti nechtěli. A tyto jest pod svú správu připravil: Rožmberské, Švamberské, Švihovské a města Budějovice, Piesek, Tábor, Plzeň, Žatec, Launy. A málo prvé předtiem rokoval jest pan Jiřík z Poděbrad s svými pomocníky, s pánem Rožmberským a s jinými, kteříž byli z strany syna páně Meynhartova a s Koldú, a tu uložili příměřie mezi stranami od toho svatého Jiřie (23. dubna) tehdáž příštieho až do roka; a vydali jsú čtyři pány a zaru- čili pod mnoho tisíci, což ti páni vyřknú mezi panem Jiří- kem s strany jedné a mezi panem Jindřichem, synem páně Meynhartovým, a panem Koldú a Bedřichem (s) strany druhé, aby ti čtyří páni, což by vyřkli mezi stranami, aby to obě straně držele pod základem již jmenovaným. A ten rok byl složen v Jiehlavě. A dřieve, než přišel den svatého Jiří, v (kterémž) měli vstúpiti (v) příměří, pan Kolda učinil veliký zájem okolo Mýta a velikú škodu chudým lidem učinil. Téhož léta v pátek (30. května) před svatým Duchem 25 umřel jest Petr Turský. Také téhož léta před sv. Václavem (28. září) umřel kněz Šalomún. Téhož také léta umřel pan Meynhart z Jindřichova Hradce a pan Bohuše, syn Kost- kuov, o hromniciech (2. února). 10 15 20 201 213

Strana 214
Item téhož léta pan Kolda z Náchoda a kněz Bedřich, odpověděvše panu Jiříkovi, i brali a hubili lidi páně Jiří- kovy a porazili jsú lid páně Jiříkuov potřikrát. Item téhož léta Pardus a syn Kostkuov s městy a s ze- many, sebravše lid proti panu Koldovi, i vytrhli do Čer- nielova; i leželi tu tři dni. A pak Pardus táhl na pomoc panu Zdeňkovi k Kostelci, a nedobyvše i táhli zase. A tak z Kolína, vytekúce na ně, i porazie je i vezmú XV vozuov a jmú jich na puoldruhého sta. Item tehdáž pan Kolda porazil lid páně Jiříkuov v Moravě u Třebové. Téhož léta v pondělí po svatém † na den svatého Ho- tarta (= Gotharda, 5. května) vyhořalo město Dvůr zradú. Téhož léta před svatým Jakubem (25. července) pan Zdeněk z Konopiště porazil Tábory a vzal jim XLVt vozuov a pět pušek. Item téhož léta Poděbradský rokoval s Němci Slezáky v Hradci. A tu v ten pátek (21. srpna) po svaté Královně vzeli mier a pokoj do budúcieho pána. Také toho léta v ten čas přede žněmi hajtman kraje hra- dečského i s svým lamfridem vytrhl polem, a dobyvše Ska- 50 lice a Bolehošči, i leželi polem v Dobrušce proti panu Kol- dovi. A v ty chvíle Svojše z Opočna a pan Kolda pálili a hubili chudé lidi s uobú stranú. 35 40 45 30 O MORU VELIKÉM (L)éta Božieho M°CCCC LI°. byl mor veliký v České 55 zemi. A v tu neděli (11. července) před svatú Marketú umřela jest ciesařová Barbora, žena ciesaře Zigmunda, na Mělníce a pochována jest na hradě pražském v kostele svatého Vácslava. 197 Léta Božieho M'CCCC L°. ten pátek (21. srpna) po svaté Královně 60 pan Jiřík Poděbradský rokoval s Němci Slezáky v Hradci. A tu vzeli mier a pokoj mezi sebú do budúcieho pána, a tiemto listem mezi sebú jsú utvrdili: 214

Strana 215
My dole psaní Hanuš z Neytperka a mistr Ulrich Kderek, licenciát obojieho práva Najosviecenějšieho kniežete a pána, pana Fridricha, římského krále, po vše časy rozmnožitele řieše, vévody rakúského etc., našeho najmilostivějšicho pána, a my, Henrych Greyffenclav, děkan v Mohuči, Kunrád z Frankenštajna, rytieř, purkrabie na Štarkem- berce, a Hanuš z Erlebach, hofmistr vysoce duostojného v Kristu Otce a kněze, kněze Dětřicha, arcibiskupa mohuč- ského, svaté římské říše v němečských zemiech arcikan- cléře etc. rady, vyznáváme a známo činíme přede všemi, že my dnešní den o války, ruoznice, nepřiezni a na pole vytrženie kterakžkolivěk mezi vysoce urozeným kniežetem a pánem, panem Fridrichem, svaté římské říše arcimaršál- kem, a ctihodným v Kristu Otcem a knězem, knězem Petrem, biskupem Nymburským, s jedné, a my, osvieceným kniežetem a pánem, panem Vilémem, vévodú saským, landgrabí durynským a markrabí míšeňským, bratřími a osviecenými kniežaty a pány, panem Fridrichem, svaté římské říše arcikomorníkem, Johannesem Albrechtem a Fridrichem, bratřiemi, markrabiemi brandburskými a purkrabiemi nuremberskými, a dobře urozeným panem hrabí Henrychem z Švarcpurku, pánem na Arnstetě a na Sundershuze, a urozenými pány, panem Jiříkem z Kun- štátu, pánem na Poděbradech, panem Zdeňkem z Štern- berka, najvyšším purkrabí hradu pražského, [panem Petrem z Šternberka, panem Jindřichem z Dubé, panem Jindři- chem z Stráže, panem Burianem z Gutšteina, panem Janem z Kunštátu, panem Fridrichem, purkrabí z Donína, panem Dětřichem z Janovic, panem Ješkem z Boskovic, panem Vilémem z Hilburka, panem Zdeňkem z Postupic, haupt- manem kraje chrudimského, Janem Pardusem z Vartkova, Janem z Vřesovic, rytieřem, Janem Caltú z Kamenné Hory a Václavem z Petrovic i jinými pány, rytieři, panošemi a mezi těmi městy, kteráž nynie z Čech s nimi na poli jsú, s strany druhé, i jich obojich pomocníky a pomocníkuov pomocníky i se všemi těmi, kteříž pod to příslušejí, až do- savad stalé a vzniklé, smluvili jsme a srokovali pravé, věrné 70 75 80 85 90 95 198 65 215

Strana 216
199 100 a křesťanské příměřie, stánie, kteréžto vzajtra s vyjitím slunce počieti se a státi i trváti má až do dne svatého Ur- bana (25. května) najprv příštieho a ten den celý až do zá- padu slunce. A mají pak v takovém již pravém času příměř- ném svrchupsaní kniežata, páni a strany skrze se samy nebo skrze jich s plnú mocí vyslané bez zrušenie příměřie dobro- tivý rok mieti a držeti v Pamberce v pondělí po té neděli u postě, ješto zpievají Reminiscere (22. března), najprvé příští té noci tu v hospodě býti a potom druhý den o ty věci jednati; tak pak ti svrchupsaní naši milostiví páni z Sas etc., našeho prvé praveného Najmilostivějšieho a Milostivého pána, římského krále, Jeho Milosti radu zjed- nati a arcibiskupa mohučského, také osvieceného kniežete a pána, pana Ludvíka, lantgrabí z Hes, našeho milosti- vého pána, k tomu roku přijeti prositi mají a s pilností pokusiti se nahoře psané strany přátelské v dobrotě anebo slušného práva vynesením zjednati o všecky jich záštie, ruoznice, zlačiněnie, kteréž s uobú stranú spolu mezi sebú mají. A mají [ také na to všickni hradové, města, městečka, dvory, vsi s jich příslušnostmi, kteréžto obě straně v těchto válkách osadily jsú a v hold vzaly, každému, ktož je nynie má, do vyjitie tohoto příměřie neb do dobrotivého anebo vedlé práva vynesenie držeti. Mají také všichni ti, ktož v těchto válkách ode všech stran zjímáni jsú, až do vyjitie tohoto příměří, jiezdní na jich přísahu a měšťané a sedláci na postavenie rok mieti, a dán jim má býti beze lsti. Také mají všichni šacuňkové i pro pálenie šacuňkuov se všech stran tak státi až do vyjití tohoto příměří, tak však, aby každý vězeň svuoj šacuňk zaplatil. Item jestliže by jedna strana aneb jich v tomto příměřie 130 co přečinila a udělala, že by to druhé straně aneb jich zdálo se příměřie zrušenie, to má státi na svrchupsaného našeho milostivého pána z Hes vyznání, jest-li to zrušenie příměřie a kterak to opraviti a odčiniti mají. Toho na svědomie my svrchupsaní smluvce naše pečeti 135 tuto jsme přivěsili. A poněvadž toto příměří s naší svrchu- psaných kniežat z Sas a stranami i naším svrchu jmenova- 105 110 115 120 125 216

Strana 217
ných českých pánuov vědomím a volí smluveno a stalo se jest, pravieme a slibujem my, my nynie jmenovaná knie- žata, pod našimi kniežetskými ctmi a duostojnostmi miesto přiesahy, a my, prvé pravení páni čeští, pod naší pravú věrú miesto přiesahy toto příměřie ve všech tuto popsaných kusích, punktiech a článciech pevně a nezrušitedlně věrně zdržeti. A my, prvé pravená kniežata saská, za se a za na- šeho každého prvé pravenú stranu, také za naše pomocníky a pomocníkuov pomocníky i za všecky ty, kteříž nám svr- chupsaným stranám v těchto věcech příslušejí vedlé prvé pravených smluvcí, k tomu naše pečeti také k tomuto listu při věsili jsme. A my, svrchupsaný Jiřík, za se a za jiné svrchupsané české pány, rytieře, panoše i také za ty z měst, kteříž k těmto věcem příslušejí, pečet naši také svrchupsa- ných kniežat a smluvcí pečetem k tomuto listu jsme při- věsili. Stalo se a dán v Krimptšav ve čtvrtek (22. října) po Jedenácti tisíciech panen po Kristovu, našeho Pána, na- rozenie M'CCCC L°. léta. 140 145 150 200 155 SVUODCE VIERY 202 Téhož léta přišel z Říma od papeže z Vlach do Rakús jeden mnich, veliký svuodce, k králi římskému, tak řečený Jan Kapistran, zákona svatého Bernardina, poslaný od papeže, velmi jedovatý a chytrý doktor a svuodce pod některakými znameními. A ten pravil a prorokoval divné věci o časiech budúcích, co se v Čechách má díti kněžím věrným českým. Ten se talácel a schodil, svodě lid, po roz- ličných městech a krajinách, v královstviech, v Rakúsiech, v Polště, v Moravě i v Čechách, káže a svodě lidi od kalicha Kristova a kaceřuje a zakládaje kláštery zákona svého ve jméno svatého Bernardina. Ten jest svedl lidu na mnoho set od přijímanie krve Božie, té velebné svátosti. Proti ně- mužto jel na Moravu mistr Rokycán, chtě se s ním hádati; ale Kapistran, uslyšav to, ustúpil do Uher před ním a nikdiež 15 10 217

Strana 218
nechtěl k hádanie a k místu dostáti, ale vždy se kryl jako had chytrý etc. 30 203 35 45 (L)éta Božieho M'CCCC LII°. o svatém Havle (16. října) umřel pan Bergov na Chlumcích. Item téhož léta den svatého Martina (11. listopadu) pan Hašek sstúpil panu Jiříkovi Veliše, Jičína i toho všeho, kteréž jest k tomu hradu příslušné. Téhož léta Rakušané s pomocí kniežete cilského vytrhli polem proti ciesaři Fridrichovi římskému a položili se jemu 25 před Novým Městem s puškami velikými. A k tomu jej připravil Cilský, že jest musil vydati krále Ladislava, syna krále Albrechtova, kterýžto byl v ty chvíle než XIIII let. (L)éta Božieho M'CCCC LIII°. pan Jiřík Poděbrad- ský, zprávce České země, a jiní čeští páni rokovali jsú o krále Ladislava v Znojmě, aby byl českým králem v Čechách. A k tomu jsú svolili Čechové a král Ladislav také k tomu svolil, aby byl českým králem. — Téhož léta o svatém Václavě (28. září) král Ladislav, syn krále Albrechtuov, vejvody rakúského, byv dán v poručenstvie ciesaři Fridri- chovi, I přijel jest do Jiehlavy a tu jsú jeho Čechové přijali za svého krále českého, slibujíce jemu člověčenstvie a pod- dánie. A král Ladislav třikrát jest přisahal na svatém čtenie Čechuom, že jim zdrží ty úmluvy, kterýmiž se jest Če- chuom zapsal, jakožto slíbil jim, a aby arcibiskup byl po- 40 svěcen, a tak i jiné artikule, kteréžto mají Čechové pod jeho majestátem a pečetmi zapečetěné. A takž král Ladislav vyjel z Jiehlavy i jel k Hoře a pak k Praze. Tu města pražská přijaly jsú jeho s velikú slavností a radostí, jako toho jest obyčej novému králi činiti etc. A král Ladislav přijel do Prahy v tu středu (24. října) před svatým Šimonišem a Judú, a na den svatých Šimoniše a Judy apoštoluov (28. října) slavně jest korunován na hradě pražském korunau českú, mládenček pěkný, kadeřavý. — Místo něho guber- nát pan Jiřík královstvie České zpravoval. — Měl pojíti 50 sobě za manželku dceru krále frančského; již po ni byli vyjeli páni čeští. Strojil se k svatbě v Praze; na rynku staro- 20 218

Strana 219
městském udělán byl tanchúz. Tehdáž byli Němci v Praze zase rozmnoženi a zjevně kaceřovali. Téhož léta dobyto jest město Konstantinopolim řečské od pohanuov Turkuov na ciesaři řeckém, kterýžto ciesař tu 55 jest zabit s mnohými kněžími i s křesťany. A pohané město osadili; a na dvě stě tisícuov anebo viec lidu zbili a zajali křesťanského. A k tomu dobyli pohané i jiných měst hraze- ných v téj zemi Rečské, na puol čtvrta sta, a lidi zbili a za- jali do svých zemí. Ó veliké Božie dopuštěnie na svój lid křesťanský! A byl jest sám ciesař turečský osobně při tom mordu křesťanuov i při všem jiném etc. Téhož léta před jarmarkem hradečským sťat jest pan Hynek Smiřičský v Praze na Starém Městě pod pranéřem. A také tehdáž umřel Trčka z Lipy. 60 65 LIST KNĚŽÍ K ŘEKUOM ŽALOBNÝ NA PAPEŽE ANTIKRISTOVÝM JMÉNEM VĚŘÍCÍ NA TAJEMSTVIE PORUČENÉ PROSITEDLNY Najjasnějšiemu křesťanskému kniežeti, pánu a panu Konstantinovi, ciesaři řetskému (!) Pelleago (!), vždycky Rozmnožiteli, Najpoctivějšiemu v Kristu Otci, pánu a knězi Genaudovi, kostela řetského (!) najvyššiemu patriar- chovi a vší cierkve jeho doktorovi neb učiteli obecnému, i svaté té řetské (!) cierkvi úředníci v duchovenstvie arci- biskupstvie pražského, arcibiskupa nemajíce, s kněžstvem jim poddaným poctivost hodnú s náboženstvím a se vší pokorú, kteráž sluší tak povýšeným okázati. Poněvadž najlepšie jest života mistrovstvie skutkuov cierkve prvotnie následovati, Buoh, jenž jest řekl světlu z temností se prosvietiti, on jest osvietil srdcí našich vieru, čtenie Pána a Spasitele Jezu Krista a skutek cierkve svaté prvotnie, přijímati totíž lidu věrnému tělo a krev Boží pod obojí spuosobú, kterážto svým světlem osvietiv, nám jest poznati, milovati a skutkem plniti dal z hlubokosti milo- srdenstvie svého bez skonánie, jímžto stkví se všecka země. 85 70 75 80 204 219

Strana 220
205 90 95 100 105 110 115 Svatokupečstvie, kněžské lakomstvie a pýchu pozdviženú a noviny Antikristovy světle odkrývajíce, treskcíce ohav- nost, máme z toho ach, ve a běda, když kraluje člověk hřiechu, jenž se protiví a vyzdvihuje se nade vše, jenž slove Buoh, anebo čemu se klamají tak, aby v chrámě Božiem seděl okazuje se, jako by byl on buoh, protivenstvie, kace- řovánie, rúhanie, přátel pálenie, rozličných smrtí najukrut- nější trpiece múky, takže bezčíslné jsú nás nalezli zamúcené, poněvadž všecka vlnobití uvedl z svého moře na nás, ale jenž pokládá cíl svój, ostřiehaje nás a bráně, meč svój vy- trhaje, také i lučiště napínaje mnohokrát zástupy nepřátel a lidí ciziech krajuov bojovné oděnce za nás bojuje a z krá- lovstvie našeho vyháněje, za kteréžto všecky věci dieky činiece Bohu vždycky, jenž po pláči utěšenie vlévá a po zamútcenie nepřestává svých těšiti. Také mezi skutky jinými mnohými divnými věcmi božského potěšenie z pře- jasné té veliké lásky vašie a nenadálého navštěvovánie ne bez srdečného velikého utěšenie dieváme se milosti, když jste nás skrze poctivého kněze Konstantina, mistra a dok- tora, v Kristu věrného přietele a pomocníka našeho a hod- ného posla vašeho, listy vašimi divné milosti plněnie a lásky hojnými ráčili utěšiti. Dieky Bohu nad nevýmluvným da- rem jeho, poněvadž milost tak velikého dobrodienie bez práce k nám od končin země jest podána! Ale poctivý kněz Konstantin tak pilný svú vuolí přišel jest k nám, potom k nám (!), jehožto pilnú myslí prosivše pokornú prosbú obdrželi jsme, aby ty věci, kteréž jsú jemu od nás povědieny, velikéj lásce vašie kteréž opět praveny mají býti a ozná- meny, v tajnost srdce polože, v Římě práce a cesty naše vezma vaše panstvie navštievil. To činíme s velikým dou- fáním, kteréž maje o jeho šlechetnosti prosiece, což najlép muožem, abyšte dobrotivě lásky třeva skutečné na nás hojnějí vylévali, to, což ke cti Božie a k rozmnoženie obecné viery jest, skutkem naplňte. 120 Dán v Praze léta Božieho M°CCCC LII°. 220

Strana 221
(L)éta Božieho M'CCCC LIIII°. král Ladislav český a uherský a vejvoda rakúský vyjel z Čech do Sléz z Prahy den svaté panny Kateřiny (25. listopadu). A když do Vratislavě přijel, tu jsú všecka kniežata slezská, města i zemané pod- dali se jemu. A potom, pobyvše u Vratislavi, i jeli přes Moravu do Vídně, a pan Jiřík s jinými pány českými s ním. Potom se pan Jiřík vrátil do Čech, poručenstvie maje, aby mocně do králova zase navrácenie zemi Českú zpra- voval. (L)éta Božieho M'CCCC LV°., kdyžto král Ladislav 130 jel z Vratislavě o masopustě do Vídně, ale do Uher nebyl tak bezpečen jeti, nebo Hodyanus (!), gubernátor uherský, Uhry držal a zpravoval a s králem Ladislavem v dobré vuoli nebyl. Téhož léta k svatému Vavřinci (10. srpna) pan Mezřieč- 135 206 ský utonul v rybníce, dobývaje z rybníka jastřába. Také to léto po vrbí, po lukách aneb v žitech běhali naháči, ješto ženám a dievkám překáželi a je strašili. (L)éta Božieho M'CCCC LVI°. o svatém Vítě (15. června) ukázal se zázrak veliký v nebi, hvězda s ocasem. 140 A co jest znamenávala, to sám Buoh vie; nebo ten a takový zázrak nikdy se neokáže proti dobrému. 125 TURCI Téhož léta ciesař turečský velmi mocně a silně vtrhl do královstvie Uherského i oblehl Rácký Bělehrad a s velikými puškami ukrutně dobýval; a zbili zdi po krumty (!). A když k hradu šturmovali tři dni a tři noci, v tom gubernátor nahoře psaný přitáhl jest na lodech po Dunaji, maje XL ti tisíc lidu branného, a Turky statečně od šturmu odbili, a ztekše na ně doluov, mnoho Turkuov zbili a pušek veli- kých XIIIIte jim vzali. A tak ihned ciesař turečský s hanbú i s škodu pryč utekl. A to se stalo den svaté Magdaleny (22. července). A hned po té porážce ten jistý gubernátor Ho- dyanus den sedmý umřel jest. Král Ladislav, když zvěděl 10 221

Strana 222
15 20 smrt jeho, ihned jel do královstvie Uherského a s ním Ol- dřich, knieže cilské. A když Ráčský přijel, chtěl Ladislavu, synu gubernátorovu, všecka vládařstvie Uherské země od- jíti. A o to se jest sváda stala mezi kniežetem cilským Oldři- chem a mezi gubernátorovým synem Ladislavem. A tak gubernátor mladý Ladislav zabil jest Oldřicha, kníže cilské, s pomocí jiných Uhruov, a to den třetí (3. listopadu) po Všech svatých. Téhož léta pan Jiřík z Kunštátu etc., zprávce královstvie Českého, vytáhl jest polem o svatém Jiří (23. dubna) proti Janovi Koldovi; kterýžto Kolda držal zbožie jeho dědičná Náchod, Rychemberg, a nechtěl, o to ku právu zemskému 25 jsa pohnán, státi. Zpuosobil to s přátely svými, že všecky tři zámky jeden den obehnali, totíž Náchod, Cer(nie)ko- vice a Rychemberg; u Náchodu sám ležal a dobyl po své vuoli, jakž mu se zdálo etc. 207 DRUHÝ ZÁZRÁK NA NEBI 35 40 45 (L)éta Božieho M'CCCCLVII°. okázala se druhá hvězda ocasatá. A tak, jakož vykládají mistrové hvězdář- ští, že, když se ten zázrak okáže nad kterú zemí a na ni hledí, že se ukazuje a znamenává, že v těch zemiech bude hlad neb mor anebo krveprolití veliké anebo že umře ně- který mocný král aneb pán; jakož se to i stalo. Neb, když král Ladislav z Uher přijel do Prahy ve čtvrtek den svatého Michala (29. září), tu jsú jeho slavně přijali páni čeští a města s velikým veselím a s velikú radostí, jakožto slušelo. I mluveno jest potom s králem, aby se ráčil oženiti a man- želku sobě pojieti; a takž o to bylo veliké a znamenité rozmlúvanie pánuov českých, že král k tomu povolenie dal. I posláni jsú poctiví poslové, páni čeští, pan Zdeněk (Kono- pištský) a jiní páni čeští, aby Králově Milosti pannu a manželku přinesli. I jeli jsú po ni k králi frančskému po jeho dceru, aby byla českú královnú. A takž připravovali se k téj svadbě velmi s stravú, vínem a tak i jinými rozličnými 30 222

Strana 223
věcmi k tomu příslušejícími. Neb na té svadbě měli jsú býti rozliční lidé z ciziech zemí; neb jsú byli zváni král polský a král římský i jiní rozliční lidé, páni urození a knie- žata z dalekých vlastí na tu svadbu. A proto král kázal dělati tanchauz na rynku na Starém Městě, aby tancovali a veselé to vedli, kolby a jiné ty věci světské, jakož tento biedný svět káže. Ale Pán Buoh to pak jinak změnil, jakž ráčil. 50 LIST POSLANÝ KALIXTOVI 55 Najjasnějšiemu v Kristu knězi a pánu (Kalixtovi), naj- vyššiemu biskupu kostela římského, pánu jemu přiezni- vému, Otci najsvětějšiemu, mistr Jan z Rokycan, pokorný syn, poddánie slušné, ale hodné s poslušenstviem synov- ským v Kristu Ježíši. Předeslaným nedávno skrze Jindřicha Rorau, v práviech doktora, apoštolské stolice a komory apoštolské sběrače, list Svatosti Vaší s nábožen stviem, jímžto slušie, a s hodnú poctivostí přijal sem, hotov jsa úmyslem i pevným srdcem to učiniti vedlé moci, což Sva- tost Vaše listem ráčila jest psáti, ač však běh věcí a časuov rozličnost dopustila by, jakož Svatost Vaše ústně od napřed psaného Ror uplně — dá-li Buoh — bude zpraven(a). Nebo praví o mně zlostníci neb nepřietelé utrhajíce, což- koli chtí, vždycky však k stolici apoštolské jako syn cierkve římské se mieti budu — vylévajte jed na mě, však se jich zlořečenstviem neustrašiem, hotov jsa k dosti učiněnie ča- sem a místem slušnými neb přístupnými vydati počet z té, kteráž jest ve mně viera. Ačkoli nynie, toho maje Písma pamět: „Když jest stal hřiešník proti mně, položil sem ustuom stráž, oněměl sem a umlkl sem od dobrého po- hřiechu“, když mnozí z kněžstva poběhlého, kletbú a malomocenstvím poraženi, trescí se a kárají mú pomocí, ti jazykem jedovatým nepřestávají utrhati pověsti mé. Na- pomínáni často napomínaním vyšších myslí, napomínám i posly k žádostem Svatosti Vaší, aby přistúpili jménem 80 60 65 70 75 208 223

Strana 224
královstvie Českého k stolici apoštolské. Najvyšší Svatost Vaši zachovaj v dobrém a ostřichaj od zlého nynie i vždycky. Dán v Praze v úterý, jenž jest den svaté Cecilie (22. listo- padu), léta Božieho M'CCCC'LVII°. 209 90 95 100 105 110 (T)éhož léta tu neděli (20. listopadu) po svaté Alžbětě stalo se, že král Ladislav křtil dítě na Hradě u Svatého Václava panu Zdeňkovi z Konopiště s panem Jiříkem zprávcí, s jinými kmotry. A kdyžto bude k večeru, tehdy jede doluov s Hradu, a hned jeho počne hlava boleti; a nazajtřie, v pondělí, vyvrhle se jemu dvě hlíze, a on jich tajil pro hanbu dolejší. I kázal k sobě lékařuom; a jeden, ohlédav jemu ruku, i řekl králi: „Zle se máš!“ I dali jemu lékařstvie, aby se potil, a potom dali jemu, aby usty vy- vrátil, a potom dali jemu lékařstvie, aby jej proskočilo, pak najposléze púštěli mu krev. A tak leže ve mdlobách i pustil] duši v středu den svatého Klimenta (23. listopadu) v hodinu čtrmezcítmú (v 15 hodin). Ale prvé, než umřel, prosil pana Jiříka, a to s dobrú myslí a pamětí, porúčeje jemu zemi Českú k vládnutí; a prosil jeho najviece, aby sirotkuom a vdovám pravdy pomáhal a nedal jim křivdy činiti a jich bránil. Tak pak nazajtřie, ve čtvrtek (24. listo- padu), ten celý den ležal v domu na marách a šli jsú lidé ten celý den, ohledujíce jeho. A byl veliký dav a pláč v lidech. Pak nazajtřie, v pátek (25. listopadu), po káza- nie šli jsú na procesí, a najprv řemeslníci s sviecemi, za nimi žáci a studenti a mniší, potom rektor universitatis s mistry; a po nich vedli deset koní, přikrytých černým suknem, i s rynéři; a potom šli kněží pražští v komžéch a za nimi šel mistr Jan Rokycana, volený arcibiskup pražský, v čer- ném ornátě; a potom šli rytieři, všichni v černém rúše jako mniší, a každý nesl černú svieci v ruce. A potom nesli krále na marách konšelé staroměští pod zlatohlavem a páni šli okolo mar. A ležal král na marách pod zlatohlavem s odkrytú tváří, že jeho každý mohl opatřiti. A po něm šel 85 224

Strana 225
lid obecný nečíslný; a tu byl tak veliký pláč a křik takový, 115 jako je někdy veliký pláč byl, když umřel ciesař Karel starý, tak že jsú jeho města pražská velmi plakala. A jakož s velikú ctí a s radostí s trubači a s bubny jsú jeho přijali, když do Prahy jel, a s velikým veselím jednú branú, tak také druhú branú provodili jeho s velikým pláčem a s ža- lostí. A tak Staroměští provodili jeho až na Malú Stranu, a potom Malostranští provodili jeho na Hradčany. A pak na Hradčanech kapitola hradská přijali jsú krále na Hrad- čany s žáky svými; a tu jsú, krále sami vzemše, nesli, sletěvše se jako havrani, k umrlému tělu krákajíce. A když jsú jeho přinesli do kůru, tu kanovníci kázali i ty koně přikryté s suknem k hrobu vésti do kostela; ale páni ne- chtěli jsú toho dopustiti pro poctivost těla Božicho a že taková věc nenie slušná, aby žáci měli do kostela s koňmi před drahú svátost Pána Ježíše Krista jíti, že taková věc jest neslýchána; ale ka(no)vníci nestydatí pro své lakomstvie přes vuoli panskú vždy jsú ten skutek učinili, že jsú koně k hrobu do kostela vedli. A tu jsú penieze dávali každému, kto jest chtěl k ofěře jíti; ale lidé chudí, berúce penieze od Němcuov, mnozí schovávali sobě. A pak po těch mšéch královu pečet a majestát zlámali jsú a zrušili. Meče dlúho nemohli zlomiti; kterýž meč nesli před králem mrtvým ostrý, doluov jsú jej sklopili koncem k zemi; jablko také a berlu nebo sceptrum jsú zlámali, zrušili, a dokonce vše- cky ty věci zkazili; ba i praporce s korúhvemi vzev pan zprávce s erbem českým, obšedše třikrát okolo hrobu, jest neodpustil, ale povrhl to na zemi i zedral; k tomu ještě i jiných zemí korúhve s jich erby také jest zsápal a nohami tlačil. A Němci, na všecko na to hledíce, dali jsú se u veliký pláč a litujíce toho, že se jich králi korúhvem tak stalo. Potom pan Jiřík zprávce a páni čeští, vsedavše na koně, i jeli do svých hospod k uobědu ve XXII.“ hodinu (=v 13 hodin). A to se stalo v pátek den svaté panny Kateřiny (25. listopadu) v zimě etc. A takž ono dříví všecko, z kte- réhož byl tanchúz udělán, dostalo se na krov Matky Boží před Týnem etc. Při jehožto pochovávanie mistr Rokycana 120 125 130 210 135 140 145 150 15 Letopisy 225

Strana 226
učinil kázanie na Hradě, ač se to nelíbilo kanovníkuom; neb jest jeden z nich řekl: „Mistře, přestaň, však již dosti jest toho kázanie!“ Dvoje královstvie měl, Uherské a České, 155 a obě jeden den opustil, bera se na onen svět. Versus: Te sacer, heu, Clemens, optate Ladislae, cedit. 213 160 165 170 175 180 (L)éta Božieho M°CCCCLVIII°. po králově Ladisla- vově smrti po Božiem křtěnie (6. ledna) byl sněm veliký v Praze panský, rytieřuov i zemanuov a z měst obcí čes- kých, a zvláště těch, kteří jsú příchylni k zákonu Božiemu, přijímajíce drahé svátosti pod obojí zpuosobú, těla jeho předrahého pod zpuosobú chlebnú a jeho předrahú krev pod zpuosobú vinnú. Tu jsú tu byli I páni, rytieři i města, lidé z měst protivných, a tu jsú námluvu učinili o krále českého, kterého by se jim zdálo přijíti za krále, aby byl českým králem. I odložili jsú páni sněm s jinými obcemi až do druhé středy (22. února) v postě, aby se na to pilně rozmyslili, koho by chtěli sobě voliti a vzieti za krále čes- kého. Téhož léta byl sněm v Praze položen v druhú středu (22. února) v postě. I sjeli jsú se páni čeští s zemany, s rytieři a s jinými obcemi českými na ten sněm; i rozmlú- váno jest s velikú vážností a s pilností, při tom také ohle- davše práva česká stará a listy na to dané od staradávna, že, když by v Čechách králový rod sšel, že mohú sobě Čecha krále z panského rodu zvoliti a sobě vzieti. A tak stalo se na tom sněmu, že páni, rytieři, zemané, panoše i všecka města dali jsú k tomu plnú vuoli a zvolili jsú sobě za krále českého urozeného pána, pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad v ten čtvrtek (2. března) před Přenesením svatého Václava jakožto v hodinu XVIItů (= půljede- náctou). A tu po tom volení šli jsú s voleným králem, a s velikú radostí, do kostela k Matce Božie před Týnem. A mnozí lidé plakali jsú pro velikú radost; a z toho se radovali, 185 že milý Buoh vysvobodil je z toho, že jsú již vyšli z moci němeč- 226

Strana 227
ských králuov, neb jsú myslili zle učiniti lidu českému, a zvláště těm, kteří se přídrží pravd Božiech a jeho svatého čtenie. A takž tu v kostele s velikú radostí a s veselím zpievali Te Deum lauda- mus. Téhož léta po velice noci (2. dubna) přijeli do Prahy 190 uherští páni s biskupy svými, i korunovali jsú krále Jiřieho voleného korunú českú v tu neděli (7. května) před svatým Stanislavem s velikú radostí a slavností, věrným k potěšenie, ale Němcuom protivníkuom k jich velikému zamúcenie. Téhož léta nazajtřie (8. května), v pondělí, korunována jest manželka krále Jiřieho Johana v královú českú také od týchž biskupuov. A dajž jim Pán Buoh zde dlúhé a šťastné kralovánie a potom v nebeském královstvie! Amen. 195 NÁCHOD OBLEŽEN A JINÍ DOBYTI ZÁMCI ETC. 211 Léta Božieho M°CCCC'LVIII°. po velice noci (17. 200 dubna) pan Jiřík zprávce, sebrav lid veliký i oblehl Ná- chod, i leželi jsú dvě neděli u něho. A potom v pondělí šli k šturmu den svatého †; a byl velmi těžký šturm, a zbito jest tu Čechuov, sám milý Buoh vie jim počet. I dobyli jsú také v ty časy i jiných hraduov páně Koldových, Černie- 205 kovic i Rychemberga dobyli jsú a rozmetali. PRIMA LITTERA COSME Najpoctivějšiemu Otci, knězi a pánu Kosmovi, zpovědlníku najvyššieho biskupa a komory apoštolské datařovi, pánu jemu milostivému. Mistr Jan z Rokycan, váš služebník, k rozkázaní služby vuoli hotovú a ve všech chtění (!) vedlé Boha Otcovství Vašemu líbiti se. Najpoctivější Otče, což by koli býti mohlo ku poctivosti stolice apoštolské, ne skrze mě stalo by se, poněvadž tu stolici apoštolskú od mladého věku ctil sem a ctíti budu, ačkoli závistníkuov mých jazyk neprávě, však zástřelú mne nepřestává urážeti, jimžto však 10 227

Strana 228
15 20 12 25 pravím: „Mně za menší jest, abych od vás nebo od lid- ského súzen byl dne“. Proto vždycky Najsvětějšiemu pánu papeži, kolikrát sem byl od Jeho Svatosti obeslán neb na- pomenut, plnú poctivosti a náboženstvie dával sem od- pověd, leč by skrze koho na cestě bylo proměněno. Prosím, což najpokornějí mohu, utrhavým cti, pověsti a viery mé řečem nevěřte, neb hotov sem časem a místem podobnými počet z nie, která jest ve mně, viery vydati. Jindřichovi Rorau, sběrači komory stolice apoštolské, hotov sem byl učiniti, jakož Najsvětějšieho pana papeže list psán byl, by čas příhodný spomocen byl a rozličnost věcí překážky ne- učinila, jakož Vašemu panstvie on Rorau živým hlasem bóhdá vypraví. Dieky přenesmírné Vašemu Otcovství vzdávám pro přiezen, kterúž darmo ke mně tak malému a k Čechuom některým střeva milosrdenstvie okázali jste. Též, v čemžkoli Vašemu (!) mohl bych, né i viece pro vás učiniti, úmysl maje pevný, nezameškaný, zakazuji se anebo porúčiem Vašemu Otcovství. Dán v Praze v úterý, jenž jest den svaté Lucie (13. pro- 30 since) léta Božieho M'CCCC LVII°. 214 35 Dokudž král Jiří poslúchal rady věrných kněží, mistra Rokycany, kněze Martina Lupáče, dotud mu šlo vzhuoru, z pána učiněn gubernátem a z gubernáta králem; ale jakž jediné řekl Rokycanovi: „Mistře, dosti s' mistroval, nechť my již také mistrujem!“ — ihned mu se nedařilo. Co mu radil Rokycana, Lupáč, aby svých dcer nedával protivní- kuom kalicha! Pro to dal jednu Matyášovi, králi uher- skému — ta svedena; druhú kniežeti míšeňskému — ta také svedena; synu svému Jindřichovi vzal za manželku 40 dceru Bramburského — ta ho svedla; Hynkovi dceru Mí- šeňského — ten také sveden! 228

Strana 229
SECUNDA LITTERA COSME Najpoctivějšiemu v Kristu Otci a pánu, knězi Kosmovi z Hory Zavřené, alias de Monte (Serrato), převorovi hlav- nieho kostela Constangustenského, datařovi a zpovědlnieku Najsvatějšieho pana papeže, jemu přieznivému, poctivost hodnú s mnohú službú. Poněvadž znamenitý skutek a dielo chválené jest křesťanuom sobě vespolek bránu milosti otvie- rati, ale daleko viece to jest jasnějí a chvály přinášie od- platu duostojnější, když povýšenie na vysoké výsosti po- sazenú všem hojně vylévají třeva dobrotivosti, jakožto Otcovstvie Vaše Najpoctivější mně tak malitkému zasli- buje, píše, bylo-li by co vděčného, že chce učiniti i pomoci, slušie Boha chváliti a zpievati: „Požehnaný Buoh, jenž takové neb tak veliké dobrovolenstvie tak povýšenému pre- látu ráčil jest za mě hubeného vlíti s nebeské výsosti.“ To zajisté, což najpokornějí mohu, prosím, aby Najsvětějšiemu Pánu svatého kostela římského, biskupovi Kalixtu, skrze Vaše Otcovstvie pokoru a s poddáním mým pověděním bylo oznámeno, že ten, jenž jest Zpytatel srdcí, zná nemoci mých mocí. Nebo, ač vuole byla by, ale aby(ch) k stolici apoštolské přišel dokonati, nenalézám, poněvadž v rukú jsem Najjasnějšieho kniežete, Boží milostí krále, krále čes- kého Jiřieho, nynie korunovaného, a jiných královstvie té- hož pánuov; k rozkázanie Jeho Jasnosti, líbí-li se a mě odpustiti k napřed dotčené stolici ráčí, hotov sem a práci podniknúti neodpierám. Najvyššie Všemohúcí k rozmno- ženie a ku prospěchu své svaté cierkve rač Najsvatějšieho Pána, papeže Kalixta, s vámi, Otče Najpoctivější, v tom- to životě dlúhé časy spravovati a brániti. Dán v Praze léta Božieho M'CCCC'LVIII°. dne předposlednieho měsiece máje od pokorného vašeho modlitebníka mistra Jana z Ro- kycan. 50 55 60 65 70 215 45 229

Strana 230
TERCIA LITERA COSME 216 80 85 90 95 100 Najpoctivějšiemu v Kristu Otci a pánu, knězi Kosmovi z Hory Zavřené, převorovi hlavnieho kostela Tesauraugus- tanského, datařovi a zpovědlníku Najsvatějšieho pana pa- peže, pánu jemu přieznivému, pokornú a nábožnú pocti- vost s hotovostí služby k rozkázanie. Najpoctivější Otče! Z listu vašeho navštívenie, již i z druhých listuov mnoho veselé srdce mé přijal(o) raduje se. Nebo z nich mnohé milostí otcovských přijal sem okázanie, kteréž ke mně máte bez mého zaslúženie přieznivého, dobrovolného a velice přátelského vás mne se poddávajíc. Z toho jest, že tak velikého dobrovolenstvie kochaje se pilností nemohu stat- čiti děkovati; ale jakož moci stačie, přirozenie dává a do- statečnost má dosahuje, ve všech žádostech Otcovstvie Vašeho vedlé Boha a v Kristu Ježíši mně se líbí svoliti a povoliti. A Najvyššie rozmnožiti rač tu dobrotivú vuoli v srdci Vašeho Otcovstvie, aby, když poslové královstvie od Najjasnějšieho krále českého Jiří k stolici Svaté apoštol- ské přijeli by, milostivě byšte jim přáli a dobrotivě, což by potřebovali, pomáhali, vědúce bez pochybenie, že Naj- světější pán papež nalezne nebo shledá kniežat křesťan- ských napřed pověděného krále českého stolici apoštolské povolného a ve všech ] věcech vedlé Boha jie svolujícieho. O mně zajisté závistníci moji zubem psiem pravie, cožkoli chtí, a jenž proti mně usty vzteklými prchají; prosím po- korně, vaše ščiety zastavte a nikoli nevěřte. Nebo úfám, že na porušenie i na vieře ani stolice apoštolské nalezen budu nepřítel, ale viece, jako slušie, ctitel křesťanský a upřiemý. Listonoše tento, poctivý mistr Jindřich Ror, sbě- rač Najsvatějšicho Pána našeho papeže, vaší snažností i úmyslem přikázanie Najsvětějšieho Pána hotov byl učiniti 105 i k skutku přivésti pracoval, jediné že na překážku jemu byli někteří, neviemy, kterým duchem navedení, kteréž on muože svými usty vypraviti. On zajisté poctivému pro- středku národu českého a k chválenie živ jest byl nynie i zdávna přízni mnohých větčiech, prostředniech i men- 75 230

Strana 231
šiech spolu obdržal jest a nynie před Královskú Velebností 110 a komorú apoštolskú hádky neb puotky (s) stranú jemu odpornú rozličné měl jest, naposledy i k stolici apoštolské skrze Královskú Výsost jsú strany odeslány. Protož prosím napřed pověděného sběrače, kněze Jindřicha Ror, paměti vašie poručena mějte. A Buoh všemohúcí pro své cierkve 115 rozmnoženie rač Vaši osobu dlúhé časy ve zdravie zachovati. Dán v Praze dne desátého měsiece črvna léta Božieho M'CCCC LVIII°. skrze pokorného Vašeho Otcovstvie modlitebnieka, mistra Jana z Rokycan. (L)éta Božieho M'CCCC LXI°. král Jiří poslal k pa- 120 peži pana Kostku a kancléře Rabštajna, s nimi mistr Vrbenský, aby kompaktáta potvrdil a arcibiskupa voleného, mistra Rokycanu. Neměl se k tomu. Odpověd dal, poslav legáta do Prahy, rozkazuje králi Jiřiemu, aby on, jeho manželka i děti na Hradě svatého Vácslava přijímali pod jednú zpuosobú. „Bojí-li se proto ztratiti královstvie Čes- kého, dám mu dvoje lepší.“ Tehdy král Jiří, svolav všeckny z Čech, z Moravy, z Sléz, z Šesti měst, biskupy dva, olomúčského, vratislavského, pány, panoše, města (!). (L)éta Božieho M'CCCC LXII°. měsiece črvence krá- lovna také jeho tu stála na pravici a synové na levici, když legát papežuov napomínal rozkázaním Enea papeže, aby na Hradě přijímal pod jednú zpuosobú. Odpověděl mu král Jiří: „Jakož teď pan papež chce, abych přijímal pod jednú zpuosobú, a že mi chce lepšie královstvie dáti, ať vie papež, žeť já své viery neprodávám za královstvie, ale což nám dal milý Buoh poznati, já teď, manželka má i děti pro tu velebnú krev i královstvie i hrdla stále hotovi jsme složiti.“ Tau řečí zarmútil jest náramně protivníky ka(li)- cha a obveselil věrné Čechy, přiznav se zjevně k pravdě; nebo již byli vypustili řeč o něm, že jest ustúpil. Pak legáta toho jal na Poděbrady; seděl několiko nedělí. Papež to zvěděl; mněje, že je již umrtven, řekl ono slovo: „Fera 125 217 130 135 140 231

Strana 232
pessima devoravit“ etc. („Zvěř najlítější sežrala syna mého 145 Fantina“). Potom ho král propustil. A papež tento list králi poslal: PIUS PAPEŽ DRUHY 218 150 160 165 Najmilejšiemu v Kristu synu Jiřiemu, českému králi osviecenému. Najmilejší v Kristu synu, pozdravenie a pa- pežské požehnánie. Slyšeli jsme ne bez divenie nelibosti, že s' opovrhl všecku poctivost stolice papežské, milého syna Fantina z Valle, posla našeho, mrzce jíti kázal s'. Vieš, že to božskému ani lidskému právu nepřísluší, ale že jest proti poctivosti a že i nepřátelských a pohanských posluov 155 poškvrniti neslušné jest; aniž vymluviti muožeš, že jako poddaného a prokurátora tvého jíti kázal s', poněvadž i kněz jest a posel náš a od tebe jako papežský posel přijat jest — nemáš z něho, dokudž poselstvie trvá, jiného učiniti, než by slušalo na posla papežského. A také vieš, že to, což cti i potupy na posléch bývá, jich pánuom, kteříž je poslali, býti zdají se. Tobě to k saudu ostavujem, bylo-liť by nelíbo, by k tomu podobné tvým posluom bylo učiněno. Protož Jasnost Tvú v Pánu Bohu napomínáme a přísně žádáme, aby Fantina předřečeného svobodně propustil. A to ke cti naší i stolici papežské i k tvé učiň. Neb máš věděti, že my tak veliké ohavnosti neb hanby, což najdél muožem, nižádným obyčejem nebudem trpěti. Dán Piencie pod prste- nem rybáře čtrnádctý den měsiece zářie M'CCCC LXII°., papežstvie našeho léta pátého. TUTO SE POKLÁDÁ BĚH A POSELSTVIE, KTERÉŽ KRÁL A KRÁLOVSTVIE UČINILI KU PAPEŽI LÉTA M'CCCC'LXII° V POSTĚ Když jsme přijeli do Říma v středu (10. března) o su- 5 chých dnech v postě léta Božieho M'CCCC LXII°., hned tu sobotu (13. března) potom poslal Rabštajn Fantina 232

Strana 233
ku panu Zdeňkovi, vzkázav po něm, že papež chce, aby- chom sami dva k němu přišli. I přišedše k němu, mluvil pan Rabštajn takto: „Otče Najsvětější, posláni jsme učiniti po- slušenstvie a poctivost a některé prosby na Vaši Svatost vznésti, poslušenstvie od krále našeho, tak, jakož obyčej jest jiným kniežatóm a králuom a jakož jeho předkové činili; to učiniti hotovi jsme, když se líbiti bude Vaší Svatosti." Papež odpověděl: „Od vašeho krále neslušie mi přijieti poslušenstvie tak jako od jiných kniežat a králuov křesťan- ských, neb královstvie jeho nenie v jednotě s cierkví jako jiná královstvie, ale odděleno jest v řádiech od nie; a král váš z toho šibalstva bludného vyzdvižen jest. A když měl korunován býti, kardinál Svatého anjela poslal k němu dva biskupy z Uher; ti jeho korunovati nechtěli, leč by přisáhl státi pod poslušenstviem cierkve jako jiný král křesťanský, bludy, kacieřstvie a oddělenie v řádiech aby zkazil v svém královstvie a tak lid ku poslušenstvie aby navedl a navrátil. A že jest toho ještě nesplnil, poněvadž ten zlý člověk Rokycana ještě káže, lid přijímá pod dvojí zpuosobú, králová na kázanie jeho chodí, a sám král na den Božieho Těla, opustiv procesí kostela pražského, v procesí bludné a kacieřské jeho chodil. Protož nenie nám slušné přijieti od něho poslušenstvie, leč to splnie, což jest přisáhl. A vy na to učiňte přísahu, že tak bude. Hleďte, co jest učinil král Ladislav, ještě jsa dietětem: Když jsú šli s pro- cesí dobří křesťané, před Božiem tělem učinil jest poctivost, jakož na to slušie, poklekl na kolena; ale když jest ten Rokycana s svými se přiblížil, stál jest, kleknúti nechtě. V tom jeden přistúpiv, řekl králi: »Proč neklekneš před Božiem tělem?“ Odpověděl: Já před Božiem tělem rád klekám; ale že jest v rukú zlých lidí, neučiním toho.“ Tento, ještě jsa v mladých letech, odtrhoval se od těch; ale král váš, věku již dospělého a jsa opatrný, netbá; a mohl by, by chtěl, od nich se odtrhnúti, a byl by tiem velmi zveleben, jakož sem jemu to radil, když jsme spolu byli v (Beneš)ově.“ 10 15 20 25 30 35 219 40 233

Strana 234
220 Pan Rab(štaj)n a pan Zdeněk: „Otče Najsvětější, s tiem, 45 s čímž jsme po(sláni), to učiníme rádi a hotovi jsme; ale toho, což nám nenie poručeno, učiniti nemuožem. A přes to, bychom učinili, nebylo by platno ani pevno." Papež: „Dám vám čtyři kardinály, uhoďte s nimi v ně- kteraký prostředek; a my, což bude s naší ctí a stolice této, 50 rádi pro krále a královstvie učiníme.“ Potom v neděli (14. března), přišedše k kardinálovi Nicenovi, kdežto přijeli k němu dva kardinálové, Svatého Petra a Svatého anjela, tu kardinálové samým pánuom před se kázali vstúpiti, kdežto kardinál Svatého anjela takto k pánuom mluvil: „Král váš, ač jest sliby a přísahy učinil při svém korunovánie, také i potom v Senezi po poslu svém i po listu, těch neplnie aniž držie, neb rozděle- nie, bludové a odpornosti ještě vždycky stojie a trvajie v královstvie jeho, a těch netbá zkaziti, netoliko v lidu, ale ani na dvoře vlastniem, poněvadž chová a trpie u svého dvora tak přijímajície pod dvojí zpuosobú, ješto to blud jest; chová také kaplany toho šibalstva a bludu; králová jeho zjevně přijímá, a sám král kterak, to jest tajno.“ Item řekl jest král váš, (že) ne mečem, ale múdrostí to králov- stvie chce vyvésti z bluduov a přivésti ku poslušenstvie. My žádné múdrosti nevidíme. Kterakž tehdy od něho muož přijato býti poslušenstvie aneb kterak jeho slibuom muož věřeno býti? Protož vy, máte-li moc a rozkázanie, abyšte k konci vedli, položte v rutce Najsvětějšicho i v naše v ruce z strany krále i královstvie to všecko, což jest při tom rozdělenie a bludiech a odpornostech, a potom, budete-li čeho žádati, Otec svatý jest milostivý, jest otec, neopustíť žádostí a proseb svých synuov. Odpověd pánuov: „Nejsme s jiným posláni, jediné 75 učiniti poslušenstvie a poctivost, a také některé prosby vznésti, o nichžto pan Zdeněk s mistry jsú svědomějše než já. Tyť oni, když tomu čas bude položen, vypravie. Ale což se dotýče poslušenstvie, to mně napřed kázáno učiniti." Potom vyšli jsú po malé chvíli; (pan) Rabštýn sám vstú- 55 60 65 70 80 234

Strana 235
pil jest před kardinály a vyšed, v)ece ku panu Zdeňkovi: „Kardinálové praví: „Žádným (b)ěhem poslušenstvie ne- " bude přijato, leč prvé budú slyšány prosby“. V úterý (16. března) opět sami páni, přijedše k kardiná- lovi Nicenovi, jemu dali list od krále. On poděkoval jest, že král má jeho v své paměti. V tom pan (Rab)štajn mezi jinú řečí mluvil takto: „Poctivý Otče! Jakož Otec Najsvě- tější a kardinálové dotýkali, že pán náš a král opovrhá processí kostela pražského a chodí za Rokycanau, nechtějte toho tak před se bráti, by on to učinil z potupy; ale někdy bývá tuto a někdy onde, ano při věčiech hodech viece bývá nahoře. A jakož viete, že dvój lid jest v Čechách a král náš obého jest pán, musí oboje snášeti; nebo, přídržel-li by se jedné strany a jie nakládal, strach jest, by mu se druhá nezprotivila.“ K tomu kardinál: „Poněvadž jste zmínku učinili, musím pověděti, hle, co se jest dnes stalo: Od mnoho let Francúzové nemějiechu útočiště k stolici apoštolské, a ] král jich ve všem se již poddal, slíbiv všecky, ktož by chtěli to rušiti aneb proti tomu mluviti, že takové chce tresktati. A máte věděti, že v Francí jest sto a jeden biskupuov, opatstvie mnoho a prelátstvie veliká; a duchov- nie toho skutka králova nechtěli dopustiti, ale zpět proti tomu jsú usilovali. A když jest král chtěl, hle, pohleďte, ačkoli jest mnoho prelátuov a jich pomocniekóv, co jest se stalo! Tak také, byť král váš chtěl, brzo by mohl uvésti, což by chtěl, a zvláště, poněvadž všichni znamenitější, múdřejšie i mocnější, také doktorové a lidé velicí a učení jsú v jednotě kostela římského a bluduov těch nedrží v při- jímanie pod dvojí zpuosobú, ale z uoněch, kteříž ty bludy drží, jsú lehcí a nevážní a kněží jich neučení a nevzácní. Viděli jste, jaká se jest čest stala králi franskému; i váš král bylť by zveleben, byť též chtěl učiniti a staviti ty bludy kacieřské a těm, kteří jsú té strany, nenakládal. Což se pak dotýká té procesí, váš král netoliko že jest podál, ale, byť pak bylo za dvě nebo za tři míle, mělť by jeti, nežli za těmi bludnými choditi jim ku posilněnie.“ Ve čtvrtek (18. března) ráno páni přijedše k patriar- 85 90 95 221 100 105 110 115 235

Strana 236
222 130 135 140 145 150 chovi, kterýž ochotně je přijal a ctil, mezi jinú řečí pan Rabštajn mluvil takto: „Otče Najpoctivější, račte se při- činiti, abychom mieti slyšení mohli. Item viete, že v našem královstvie jsú dvoji lidé: jedni, kteříž prostě stojí v jednotě s cierkví, a druzí nic; a obojie strany jsú velmi mocni. Máte také věděti, že král náš Najjasnější miení a chce konečně ty k jednotě cierkve přivésti. A bych nebyl toho 125 jist, nechtěl bych toho před vámi praviti.“ V pátek (19. března) papež, zavolav pana Zdeňka sa- mého, mluvil k němu mnoho řečí, a v tom i toto: „Budete-li prositi za podobné věci, staneť se viece, než prositi budete; pakli za jiné, svoláme kardinály, bratry naše, a s jich po- tazem a radú, což bude uloženo, to vám bude odpověděno. Divím se, že tolik stojíte o ty kompaktáty, ano již jsú minula aniž mají moci, neb v nich stojí: „Toliko těm, kteříž obyčej mají.“ Takových již jest málo, a jiným nenie dáno. Item praví se v kompakt.: „Když by prosili a žádali, má svátost dána býti.“ Ale vaši kněží dávají dietkám, kte- réž ani sebe zkusiti ani prositi mohú. A poněvadž tak mnoho proti kompaktátuom přestupují oni v tom, kompaktáta zru- šena jsú a nemají dále moci. A máš, pane Zdeňku, věděti, žeť nejsú dopuštěna jinak, jediné pro tvrdost jich, jakož učinil Mojžieš Židuom (na púšti), aby tiem spieše pokoj mohl býti; a ten když by uveden byl, aby od takového přijímanie přestali a sjednali se s cierkví. Také, by pak které moci byla ta kompaktáta, však jest v naší moci zdvihnúti je pro nětco lepšieho. Item praví se v kompakt.: „Koncilium mělo moc dáti kněžím rozdávati, budú-li prositi toho Čechové.“ Ale že jsú neprosili; pakli jsú prosili, ale kon- cilium jest nedopustilo. Neb proti tomu dekret jsú uči- nili a ten jsú do Čech poslali; a protož kompaktáta ne- mají moci. Biskup jeden, jsa při tom, tázal se jest pana Zdeňka: „To přijímanie držie-li u vás z potřebnosti spasenie, čili toliko, že jim jest dopuštěno od koncilium? Pan Zdeněk: „Někteří jsú v Čechách praviece, že z po- třebnosti, když by toho čas byl a místo, a že viece se milostí 120 236

Strana 237
béře pod dvojí zpuosobú nežli pod jednú; a jiní jsú, jenž 155 drží to přijímanie toliko z puojčenie koncilium, ale těch jest málo. Tehdy papež vece: „Proti prvniemu kompaktáta jsú zjevně; a o druhém bude okázáno, že nic nejsú kompaktáta aniž mají které moci. A pak(-li) by byla které moci, máte 160 našeho rozkázanie poslušni býti; neb tato stolice má moc složiti a změniti, což bieše ustanoveno, jakž by se lépe vidělo k spasenie lidskému." Pan Zdeněk: „Chtěl bych při tom nětco pověděti, jakž rozuomím, bych byl lepší literát, ale toliko neumím, jakož 165 bych chtěl, vymluviti, a jakž by mělo býti.“ Papež: „Pověz, všakť my rozuoměti budem! A pan Zdeněk: „Račte miesto dáti kompaktátuom pod tiem během, jakž najprv jsú vydána, a bude-li, ja kož pra- víte, že nic nejsú, okázáno, Čechové praviece, že moc mají, braňte toho. A v tom král i královstvie, pozná-li, že moci nemají, snáze budú moci vašemu rozkázanie státi. Ale Vaše Svatost rozkáže-li, aby kompaktáta nechána byla a duo- vodu žádného nebude okázáno, strach jest, že nesnáze ve- liká vznikne. Také, nechali-li by tak snadně toho přijíma- nie, duovodu žádného neslyšiec, že toho nemá býti, bylo by zjevno a praveno, že Čechové drželi blud a kacieřstvie a že hodně jsú potupováni a kaceřováni. Tehdy papež: „Buoh jest na nebi, a my na zemi; Boží máme, ne své cti hleděti. A Buoh najviece chce poslušen- stvie; protož viece máte (hleděti) k poslušenství nežli k své cti, předkládajíce sobě před oči Saule, krále židovského, kterýž viece k své cti hledě než k poslušenstvie, padl jest a královstvie odjato od jeho rodu. Tak, nebude-li prostého poslušenstvie a neučiníte-li, jakž se vám rozkáže, a od těch bluduov neodstúpíte, odvoláno a zkaženo bude král " i královstvie. A vězte to, žeť to muožem učiniti! K tomu pan Zdeněk: „V Čechách praví, že majiece a držiece kompaktáta vždycky jsú v poslušenstvie a v jed- notě s cierkví; neb což činie, činí z úmluvy, z pochválenie 190 a z vuole koncilu bazilejského." 170 175 180 185 223 237

Strana 238
224 200 215 220 Tehdy papež otázal pana Zdeňka: „Chceš-li ty státi pod “ poslušenstvím a toho přijiemanie nechati? Odpověděl: „Chci ostati, jakož mám obyčej a v čemž 195 jsem zrostl.“ V tom papež poslal po kardinála Svatého Petra, aby s sebú přinesl kompaktáta; svému také komorníku kázal své knichy přinésti, a vzev je, vece: „Tyto knichy dal mi Papúšek, v nichž má kompaktáta a mnoho běhuov, ješto se v Čechách dáli.“ A otevřev je, řekl jest: „Viz, coť stojí v kompakt.: že měli Čechové žádati, a koncilium mělo dáti. A že jsú nežádali, nenie jim dopuštěno!“ Tu kardinál Svatého Petra vece: „Byli jsú poslové čeští v Bazilei, prosiece za ten artikul přijímanie a za jiných 205 sedm; ale koncilium jest nedopustilo." Při tom papež, několiko kusuov pokázav z kompaktát, a vše k tomu, že kompaktáta moci nemají, vece: „Pane " Zdeňku, zuostaň a buď v tom, jako jsú tvoji otcové byli." Odpověděl: „Však ] muoj otec také přijímal pod dvojí 210 zpuosobú!“ “ Vece papež: „Ale buď jako tvój děd a praděd!“ Odpověděl: „Zuostanu tak, jakž sem počel. A papež: „Viz, odkad jest vzalo to přijímanie počátek, že od Jacobella, mistra dětinského v grammatice, ne od někoho velikého a znamenitého a učeného! Co jeho ná- shledujete? Stuojte v jednotě s cierkví, a budete zvelebeni, král i královstvie i vy nad jiné lidi a královstvie! Kardinál Svatého Petra mluvil při tom: „Chci pověděti při tom jedno: Četl sem mnoho písma od času svatého Petra až do těchto časuov, a nenalezl sem, by kdy tiem obyčejem přijímal lid obecný pod dvojí zpuosobú od kněží, jako vaši činí. Ale toto sem četl, že v prvotní cierkvi svaté při velikých svátcích biskup, z své osady svolav lid do města hlavnieho, tu sám rozdával pod první zpuosobú a potom jiný pod druhú zpuosobú. A pro tu příčinu ještě se velicí kalichové nalezují; v nich bieše krev Božie posvěcována pro lidi; a ti kalichové jmějiechu cievky neb řpajlky, po nichž krev Božie do menšiech kalichuov nalévána byla. 225 238

Strana 239
Item Otec svatý při hodech velikonočniech dává také lai- kuom, kteříž jsú při tom, tělo Božie pod první zpuosobú, 230 a jeden z kardináluov krev Boží z kalichu pod druhú zpuosobú. A ty, pane Zdeňku, byl-li by při tom a žádal, byloť by tobě dáno též i s tvými. Ale u vás jeden kněz rozdává pod obojí zpuosobú, a to jest proti cierkvi." K tomu pan Zdeněk: „Poněvadž tak pravíte, tehdyť 235 nenie blud přijímati pod dvojí zpuosobú!“ Vece kardinál: „Kto praví, by byl blud, blázen jest. Ale totoť jest blud, by viece bylo milostí pod dvojí zpuo- sobú než pod jednú, jakož u vás praví. Vece pan Zdeněk: „Tehdyť já tak zuostanu, poněvadž 240 nenie blud. K tomu kardinál: „Lépe jest státi v jednotě cierkve svaté a poslušenstvie“ etc. Tyto řeči ten den pan Zdeněk pověděl panu Rabštaj- novi; a on řekl: „Od téhož kardinála já sem též řeči slyšel 245 před několiko lety v Novém Městě.“ V sobotu (20. března) před třetí nedělí v puostě dáno posluom zjevné slyšenie, kdežto přede vším dvorem pape- žovým přísedících tudiež kardináluov XXIIII, arcibisku- póv, ] biskupuov množstvie, doktoruov, žákovstva i jiného lidu mnoho, kdežto poslové, stojiece za kardinály proti pa- peži, poselstvie jsú dáli. A najprv doktor od ciesaře vyslaný řeč učinil k papeži poctivú, aby král český v svých pros- bách uslyšán byl; potom pan Rabštajn, předloživ příčiny a vymlúvaje krále, (že) tak dlúho prodléval učiniti poslu- šenstvie, to poslušenstvie učinil jest tak, jakž bylo mu poručeno, s listu. K tomu papež: „Činíte poslušenstvie z strany toliko krále, an obyčej jest i z strany království činiti.“ Tehdy pan Rabštajn vece ku panu Zdeňkovi: „Co chcme učiniti? Jáť učiním z strany mých, a viem, žeť bude jich povolenie. Ty učiň z strany svých aneb jak se zdá!“ Pan Zdeněk vece: „Pověz ode všech; neb, což král činí, proti tomu královstvie 250 225 255 260 239

Strana 240
265 nebude, poněvadž s povolením královstvie tyto věci se jednají.“ I učinil tak. Potom papež řekl: „Máte-li co viece před sebú, pravte!“ etc. Tehdy jeden z mistruov, upřímo stoje proti papeži, poselstvie od krále i od královstvie učinil tiemto během: POSELSTVIE OD KRÁLE I OD KRÁLOVSTVIE 226 5 10 20 25 „Když jest vypraveno poselstvie jedno, Otče svatý, maje druhé vyložiti, kterak slušně moci budu se v to vložiti, ano velikost jeho a nesnadnost zajisté nepřijatá dobrovolně, ale mocných těchto pánuov mých daná rozkázaním a snaž- nostmi obtěžuje mluvícieho. Nadto Svatosti Vaší povýšenie velebné a Najpoctivějších Otcuov a pánuov kardináluov slavnost vnitř i zevnitř strachem naplňuje člověka, ani v uměnie ani v obieranie v takových věcech nikterakž ne- zvyklého. Z toho, poněvadž rozumuom lidí osviecených nelíbí v prostých řečech se obierati, lekám se a stydím, bych nemluvil prostějí, nežli před Vaší Svatostí a stolicí túto bylo zachováváno, l aneb snad s umenšením, nežli by lépe a kráše nad mě tito pánové a spoluposlové moji 15 vymluviti mohli, a tak v nedostatku byl bych nalezen, by mně (!) živá nezdržovala náděje tak v milostivém položená Pánu Bohu, jemužto jakžto podobno, tak snadno řeč ačkoli nevzácnú učiniti příjemnú, jakžto (o) dobrotě Vašie Svatosti, o niež jest rozhlášeno po všech krajinách země, že nezhrzieš hlúpými a nevýmluvnými, ale obyčejem Otce lítostivého nevýmluvné někdy snášieš a neumělost jich v takovém běhu vymlúváš. Protož jakžkoli, buďto slovem neb skutkem kromě toho zachovávanie najlepšieho, kteréž by slušelo, přihodilo (-li) by se v poselstvie jednati méně dobře, pokorně prosím, Otče svatý, rač dáti prosíciemu odpuštěnie pro svú milost. Této milosti dopuštěním břímě na se vložené složím s sebe slovy dolejšími: To, což (jest) v srdci měl a v skutku zachovával pán náš a knieže Najjasnější, Jiří, král český, markrabie morav- 240

Strana 241
ský etc., po těchto slavných teď spolu přístojících svých 30 posléch když před Vaší Svatostí, poctivými Otci kardinály i před jinými hodnými Otci a lidmi světle jest oznámil, jakož urozený pan Prokop, kancléř královstvie Českého, to dobře, široce a krásně mluvil jest, hodné totížto, nébrž slušné Vaší Svatosti jakožto vikáři Kristovu, náměstku sva- tého Petra, a tak této stolici apoštolské, poslušenstvie z strany krále našeho Najjasnějšieho učiniv i s námi. Tohoto poslušenstvie pod zřiezením s žádostí učiněného on, král náš Přenajjasný, z své i také královstvie svého i markrabstvie potřebnosti i nedostatky bude moci již tiem smělejie a s větčiem doufáním před Vaší Svatostí předložiti prosbami obkročenými, maje plnú náději, že Vaše Svatost, pastýř jako milostivý, k potřebným jeho prosbám nachýlíte se milostivě, nedostatek královstvie a markrabstvie vysly- šiec, nadto, jakž lépe a jakž spasitedlnějie slušeti bude, ty nedostatky napraviti ráčíte. I máme za to, že před Vaší Svatostí nenie skry to, v napřed minulých časiech a letech královstvie České a markrabstvie Moravské kterakými běhy a porážkami, záhubami ukrutnými a prolévaním krve ne- křesťanským bylo trápeno a všelikterak kaženo, ale již zase z milosti Božie jakého pokoje nynie požívá. Zlost takového zlého kterým jest vznikla počátkem, kterakým se dála bě- hem a kudy jest stavena, zdá se, nébrž jest potřebné a hodné odevřieti, potom krále a královstvie položiti pozorování, jímžto hnuli jsú (se) k tomuto poselstvie, a najposléz žá- dosti s prozbami učiniti, některé kusy krátké dolejie při- činíce. Najprvé potřebie jest, Otče Svatý, běhuov předešlých učiniti připomenutí, jestliže by znám byl některak pruo- chod jich a vzniklost, aby tiem lépe a pilnějí pochopen byl z řečí dolejších, takových také prací a nákladuov aby po- znána byla příčina, úmysl proseb a žádostí českých aby vědien byl, kdežto především z strany krále i královstvie i také nás pokorně osvědčujem, že nic nechcem takového praviti, odkudž by pohoršenie mohlo vyjíti aneb dobré pověsti neb cti čiežkoli mělo umenšeno býti, ale podlé řeči 35 40 45 50 55 60 227 65 16 Letopisy 241

Strana 242
228 80 85 90 100 Aristotelešovy, jenž die: „Řeči mají brány býti podlé pod- staty skutkuov“, tak poselstvie, a zvlášť o prvním kusu vylíčiti, jakž se jest dálo v skutku. A dálo se jest, abych 70 mluvil s odpuštěním, během tiemto: Z daru Božieho a z osviecenie Ducha svatého když mis- trové a kněží královstvie Českého a markrabstvie Morav- ského pravdu přijímanie svátosti velebné od lidu pohlavie obojieho pod dvojí zpuosobú z písem svatých — tak (z) zá- kona Božieho jakžto z rozumuov svatých doktoruov — pevnú a stálú poznali jsú, tu pravdu učili jsú, kázali jsú a vedli v skutku, Písmy svatými potvrzujíce, z jich kázanie urození a znamenití rytieři a slovútní, múdří a opatrní měst pražských i také jiných měst, městeček a vsí zprávce a obyvatelé napřed dotčených krállovství a markrabstvie tu pravdu přijali jsú a oblíbili, ne z kterékoli aneb příčiny lehké, ale z pravého náboženstvie a z upřímého milovánie svých duší spasenie, hned proti tomu někteří povstavše, počeli jsú odpierati, nešlechetným bludem tu pravdu na- zývajíce. To shlédavše Čechové a Moravané, k zboru obec- nému do Konstancie svých posluov nemeškali jsú vyslati k dokázanie dotčené pravdy, množstvie piesem svatých se- brané po těch posléch poslavše a prosiece snažně a pokorně, aby mocí toho koncilium takový skutek duovodný, úžitečný a spasitedlný, přijímanie svátosti velebné pod dvojí zpuo- sobú, zabráněn (ne)byl a staven bludem proklatým nazván býti. Prosby takové rozumné že jsú neměly místa, z toho pošlo jest, že král Zigmund uherský, biskupové a preláti, kniežata 95 a páni vokolnie po smrti krále Vácslava slavné paměti na královstvie a markrabstvie s velikými vojsky obořili se, zemi násilím viec, než muož praveno býti, jali se kaziti, Čechy a Moravany haněním a lúpežem a nátiskem trápiti, a nadto staré i mladé, ženy i muže uk(r)utně hubiti až do smrti. Tehdy Čechové a Moravané, své žádosti s prosbami vidúce nepřijaté a vidúce, že nepřátelé povstávají proti nim a silní hledajie duše jich, takových útokuov násilí a ukrutenstvie déle snésti nemohúce, šik odporně zdvihli jsú proti nim, 242

Strana 243
takovým nekliduom statečně odpierajíce a v obraně sobě tiem opatrnějie opatrujíce. A Pán nad pány, jenž v se 105 úfajících neopúští, ale mocně vysvobozuje, dal jest sílu, zjednal jest spasenie prostřed země, takže ma(lý) počet Čechuov ne jednú, ale mnohokrát vítězstvie obdržoval jest nad mnohými. Od Pána stalo se jest toto a jest divné před očima mnohých po dnešní den. V tom, ačkoli Čechové a Moravané často své nepřátely poražovali, však srdce ne- ústupného ani šíje zatvrzené nikdy jsú nebyli, by kdy co takového chtěli učiti aneb všetečně držeti, což by Písmu svatému bylo odporno, ale hotovi jsúc ustavičně se pod- dávali zdravějšiemu a lepšiemu naučenie místo dáti. A toho jest duovod tento, neb králuom a kniežatuom častokrát vzkazovali, žádajíce od nich, aby před papežem a králem tehdáž římským Zigmundem prostředek obdrželi a milost, jimiž by k zjevnému a svobodnému slyšenie mohli přijíti, kdež by svú při mohli vylíčiti a podlé toho, což by bylo spravedlivého a hodně duovodného, snášeni a zuostaveni býti. To v času dobře dlúhém nemohlo k místu přivedeno býti, až zatiem mocí Eugenia papeže sčastné paměti sbor obecný vyzdvižen jest v Bazilei, odkadž byli posláni Če- chuom listové s žádostmi a s prosbami, aby z sebe vyslali své posly k tomu sboru, jisti jsúce o svých životech a věcech. To když Čechové jakž najprvé zvěděli, hned, jakož dávno žádáchu, chtivě jsú povolili; předevšiem však k roku ve Chbě položenému s legáty bazilejskými sjeli se, kdežto drahně dní rokujíce o řádu a o běhu, kteří by měli zacho- váni býti při takovém slyšenie, listy od legátuov vzeli jsú na glejty, na svobodné slyšenie a poctivé, i na to, bylo-li by co mezi koncilium a posly českými rozdielno, nad kterým súdcí s obú stran měli by přestati, a potom hned bez meš- kánie své posly vyslali jsú k tomu sněmu. Tito čeští poslové, čas nemalý trvajíce v Bazilí, o napřed řečené pravdě pod obojí zpuosobú přijímanie i o jiných třech artikuléch písmo zákona Božieho, řád prvotnie cier- kve svaté, rozumy doktoruov svatých a práv duchovniech 140 110 115 120 125 130 135 229 243

Strana 244
230 145 150 155 160 165 170 položili v prostředek, dovodíce toho zjevně i odpoviedajíce k hádanie proti sobě za mnohé dni. Ti artikulové když jsú s obú stran rozjímáni s pilností božským jednáním, co by křesťansky smýšleno býti mělo, přišlo jest od obú stran (k) zavřeným a k přijatým smlú vám neb kompaktátóm, kteréžto poctiví legátové od koncilium do Čech vyslaní z jeho rozkázanie vyzdvihli jsú, ustanovili jsú netoliko svými vlastniemi pečetmi, ale pro lepšie jistotu ciesařovú i vej- vody rakúského pečetmi utvrdivše; to též, jenž jistčí jest, samo koncilium přijalo jest a potvrdilo listem svým s visutú volověnú pečetí. Ten list s jinými listy k tomu příslušejícími král náš Najjasnější má neporušené v své moci; a jich všech přepisy s sebú jsme přinesli, hotovi jsúc je vydati, když se bude líbiti Vašie Svatosti. Skrze tyto kompaktáty všeliká nesnáze i války, tak domátcie jakžto i vókolnie, pod nížto krve bieše mnoho vylévanie, takže k pláčóm Jeremiášovým mohla přirovnána býti, zpět se obrátivši, pominula jest, pokoj a svornost vyšel jest a Čechové s nepřátely pokojně jsú uvedeni pokoje smlúvy; nadto ciesař, Čechuov a Mora- vanóv — jakož se praví — ne(j)ukrutnější nepřítel, skrze ty smlúvy za pána a za krále jsa přijat s milostí, uveden jest do Prahy s velikú slavností a poctivostí, kdežto při množstvie lidu o Svátosti z vuole řečených legátuov týž ciesař čtverým jazykem — latinským totížto, českým, uher- ským a němečským — přikázal jest provolati hlasy vyso- kými, aby, smlúvám tak zjednaným všickni dajíce místo, Čechuov a Moravanuov z příčiny přijímanie pod dvojí zpuosobú a jiných tří artikuluov žádný aby nesměl ani se pokúšel, kteréhož by koli stavu byl i národu, potupovati, kaceřovati ani kterakkoli haněti, ale mocí kompaktát věrné a dobré syny cierkve svaté obecné vyznávati a příznivě se k nim mieti. Dále ciesař velebný, vysokými se zavá(za)v sliby, přísa- hami a zápisy, slíbil jest Čechy a Moravany při běhu a zřie- zenie kompaktát zachovati a jich v tom brániti a hájiti přede všemi, ktož by je chtěli od řečených kompaktát od- tisknúti. Potom náměstkové jeho, králové čeští, král Al- 175 231 244

Strana 245
brecht, král Ladislav slavné paměti i nynější král náš Jiří v svém přijímanie na královstvie k témuž sú se zavazovali sliby a přísahami svými, vždycky opatrností rozvažujíce, jakož i nynie rozuomem muož dosáhnuto býti, když by koli na jednu neb na kterúžkoli stranu vystúpeno bylo, kterak by k těžkému a nebezpečnému a zlému — jehož, Bože, nedaj! — mohlo přijíti roztržek, rozbrojuov a válek. Aby o druhém bylo pověděno, Ot(če) Svatý: Nenie v pochybenie, že jest známo Vaší Svatosti, kterak zjedná- ním božské dobroty a našeho krále múdrostí a opatrností předivnú, jimižto jest obdařen od Boha z výsosti hojně, trápenie a búřek opět začatých odešla jest zlost daleko, pokoje pak dobrého dobré se jest rozmnožilo spasitedlné, jakéhož ani staří lidé v řečených královstvie a v markrab- stvie nepamatují za svého věku. Ten pokoj netoliko v svých vlastních, ale také králuov i kniežat vókolniech panovánie král náš Přejasný nepřestává ani se obleňuje s mnohými (nákl)ady svými uvozovati a tvrditi, věda to a za (vieru) drže, kdež jest horlivost a svár, tu jest neustavičnost a vše- liký skutek nepravý, a zase, kde jest pokoj a svornost, tu jest veliký úžitek mnoho dobrého. Ale že rozjímati ča(sy) slušie na múdrého podlé řeči Senekovy, na minulé to tíž) zpomínati, nynějšie spatřovati a budúcím) stráž (přilo- žiti), této, (po) opatrnosti c(e)stách chodě, král (náš ku paměti pověděných dávných b)ěhuov zlých i (dobrých, buďto v Čechách) neb v Moravě nezmeškáv(á) přivoditi s(obě). Dobré ovšem připomíná, kudy nepokoje s jiným zlým 205 dobrému pokoji miesta jsú postúpily, a nenie jiného než dobrota božské milosti a svaté a sčastné zjednánie smluv neb kompaktát, kteréžto ne mylným ani lehkým, ale zdra- vým a dospělým rozuomem, pracemi mnohými a náklady velikými najvyššiech, také najznamenitějšími a najučeněj- šími obojieho stavu, duchovnicho i svět ského, lidmi jsú zpuosobena a utvrzena za času koncilium bazilejského. To dobré též Jasnost Královská jednak v mysli své sám, jednak v radě čelných urozených svých a šlechticuov rozjímá 185 190 195 200 210 232 180 245

Strana 246
233 215 s pilností, žádostí žádaje se samého i lid svój zachovati a radovati se za dlúhé časy, poněvadž jsú příčina mnohého dobrého. Dále podlé řeči múdrého Kathúna za časuov pokojných sluší se varovati nepokojných. Zpomínaje král náš na věci na zlé pod nynějším pokojem, vystřiehá se a všelikterak kazí počátky zlých věcí, dokudž jsú v novosti, aby to zlé prodlévaním se nerozmohlo. A že nynie mnozí — tak do- mátcie jako cizie — povstávají proti zpuosobeným smlúvám neb kompaktátuom, Čechy a Moravany hanebně tupiti a tlačiti (počínají), aby snad tudy prvnie zlé — jehož, Bože, nedaj! — válek a nesnází navráceno a uvedeno bylo, a nadto, jenž horší jest, všetečností jakús' neslušnú bludné, odřezance a kacieře zjevně i tajně i praviti i spielati ani se bojie a(ni s)tydie, i praviece, že to povolením a vnuknu- tiem činí V(a)ší Svatosti a této stolice apoštolské. To ovšem králi ani královstvie nezdá se k vieře podobné, nébrž prostě nevěří tomu, by kdy od takové studni(ce) milosti tak ukrutný a nemilostivý skutek měl (vyjí)ti, by také tak slavný skutek Vašie Svatost(i pře)dkem a (obec)ným zbo- rem, (jímžto mnoho dobrého a užitečného vyšlo, tak lehce) měl zrušen býti. Tiemto, (jakož se předkládá, han)ěním Čechové a Moravané až dosavad zkuš(ová) ni bývají v trpě- livosti, pokúšeni jsúc potupov(áni) bývají zjevně; pomíjejí však ušima zavřenýma takové zlé, ač nesnadně dívati se, radějí až do času, nežli mstíti chtiece takovému protiven- stvie, aby i v tom dosti učinili, což v kompaktátiech se přikazuje těmito slovy: „Jestliže by kto proti tomu učinil, nebuď rozuomíno, by pokoj byl zrušen, ale má býti z toho opravenie slušné, [ takové opravenie, že se žádným neuvo- zuje pro takové přestúpenie proti Čechuom a Morava- nóm“. A synové lidští beze všie bázni Boží páší zlé věci: strach jest, by božským dopuštěním k horšiemu nežli prvé ke zlému nepřišlo. Protož doufajícím silně budúcieho nezamietati lékař- 250 stvie, Otče svatý, jenž jsi milostivý, nad křivdú trpiecími se slituješ, jenž jsi mocný, křivdu Čechóm ktož činí, trestati 220 225 230 235 240 245 246

Strana 247
a stavovati budeš, a jenž jsi pokoje a svornosti milovník, Čechy a Moravany s jinými křesťany smieříš podlé zpuo- soby a (moci) kompaktát na to ustavených. V tom králi a královs(tvie a) markrabstvie toto činícím poselstvie líbilo 255 se je(st úto)čiště jmieti k Tvé Svatosti. Již (třetieho) potřebí dotknúti, což žádosti a prosby, od nichž j(sme) vysláni, žádají. A zajisté, jakož ne před mnohý(mi let)y Čechové a Moravané své žádosti a pros(by s náklady dobrými) před túto stolicí apoštolskú jsú po(lo- žili po svých) poslé(ch), tak nynie, a s věčí žádo(st)í, (neb jest toho mnohem potřebie) z strany královstvie a mar- krab(stvie dotčených často), po těchto slavných a po mně najmen ším jich posléch) kladú se před Vaší Svatostí (i před túto stolicí apo)štolskú, jenž prosie (s) upřímým (náboženstvím a se vší) pilností, aby očima Va(šie Svatosti milosrdnýma na ty) prosby ohlédané (ráčil milostivě vze- zřieti, jakož otec od synóv a pas)týř od ovcí přivy (kl jest, a tvú pravicí) byly dokonány dobrotivě (a milostivě. Král pak) náš Najjasnějšie za své poddacie, jenž ho ústavně prosí, se vší poctivostí prosí Vaší Svatosti, aby prosby jich předpravené byly dopuštěny a přijaty Vaší Svatostí takově, leč legáty poctivými jest vyzdviženo, svatým zborem obec- ným utvrzeno, předkem vaším pochváleno, Vaší Svatostí viec a víc utvrzeno a velebeno bylo, tak, aby Čechové a Moravané často pravení viece na pověsti nebyli lúpeni, u vie ře nebyli hyžděni ani kaceřováni, ale — jakož znějí kompaktáta — za věrné a poctivé syny cierkve svaté obecné byli vyznáváni a jmieni, aby v tom tak jsúce upokojeni slavným pokojem, Otče svatý, teď my prostředkem tebú, spomocníkem v protivnostech, dosáhli odpočinutí v dávno očekávaných (žádostech a) vzdychánie byli potěšeni a no- vými se spolu radovali radostmi. A jsú toho příčiny zvláště přikázané, aby povědieny byly, kteréžto, Otče svatý, vaši mysl i také poctivých Otcuov 285 i kardináluov mají pochopnu učiniti a nachýlen (u) k řeče- ným prosbám: Najprv proto, neb svatý Otec a stolice tato apoštolská st(řeva milosr)denstvie všem sebe hledají- 260 265 270 275 280 234 247

Strana 248
295 300 305 cím v poko(ře při)vykla jest okazovati. Druhé proto, neb 290 tudy čes(t, sláva) a velebnost Vaší Svatosti velmi se roz- množ(í, když) to královstvie a markrabstvie upokojeno bude, (a tudy) hotovějí poslúchati bude Vašie S(vatosti. Třetie) proto, že král náš Najjasnější ta (kový maje po)koj dobrý v svém královstvie a (m)arkrab(ství, s svým lidem v) potřebách cierkve svaté, a zv(láště proti ne)vě(r)ným pohanóm a Turkuom tiem (hotovějie a silně)jí bude moci spomáhati a pov(stávati). Tytoť jsú žádosti, (tytoť sú prosby a příč)iny jich, v nichž- to a(b)ychom (vyslyšáni byli, posláni sme k tobě), Otče svatý, Tvé (Svatosti prositi. Protož postupiž žádos)tem tvých poddaných a (přijmi milostivě jich prošenie, také) aby lékařstvie nedostatkuom (i potě)šenie (potřebnost)em přiložil. A zajisté takový skutek, tak znamenitý, tak slavný a tak božský netoliko lidé nynějšieho věku, ale i budúcieho přijmú vděčností, velebiti budú smělostí a věčnými chva- lami slaviti budú, a tak bude jméno Tvé Svatosti i s osobú hodně milováno, slavně pamětováno (!) a až do nebes zvelebeno. To Tvé Svatosti, Otče svatý, i téjto stolici apoštolské rač dáti milostivý Pán, požehnaný na věky! 310 Amen! Po dokonánie tohoto poselstvie papež mluvil jest téměř za dvě hodině, a což muožem pamatovati, mluvil takto: „Aby srdce vaše, bratří a synové moji najmilejšie, nebyla v nejistotě, hodné jest po žádosti Najvyššieho ciesaře, po- 315 tom o poslušenstvie krále a královstvie Českého i o té jich prosbě, odkud by byla a čie by byla a jaká by byla, učiniti zmínku, aby ty věci tiem lépe zjeveny a ohlášeny mohly býti.“ Tu papež, velebě ciesaře, rozličně mezi jinú řečí řekl 320 jest: „Prosbu ciesařovu hodnu pravíme, neb on hodný jest a prosba jeho před námi vždycky vzácna jest etc. Dále o poslušenstvie krále a královstvie Českého nám učiněném rádi slyšíme. A daleko prodleno jest (— a praví se obecně, že nechce učiniti ten, ktož se dlúho rozmyšluje —); ale- 235 248

Strana 249
Vak, jakož syn náš, kteréhož vidíte, pan Prokop, kancléř 325 královstvie Českého, nám vždycky milý a věrný, příčiny položil jest, vymlúvaje krále, dopúštíme těch příčin, jakož také i nám toho nětco svědomo. Tento král múdrý jest a v královstvie vstúpil jest ne z králového rodu, ale vole- ním toliko, nebo z šlechticuov z Poděbrad známo jest, že jest pošel. Prvé zajisté královstvie České kniežaty a králi z pokolenie českého bieše zpravováno; potom, že se muž- ského pohlavie nedostalo, k ruce němečské se dostalo, a již opět nynějšími králi z téhož národu českého jest navráceno. O tom královstvie a o lidu českém, synové najmilejší, máte věděti, že jest královstvie hojné ve všech živnostech krom vína a soli, kteréž jim odjinud přineseno bývá, ve všech rudách zlata a střiebra hojné. Ano ještě, když, jsúce v menšiem úřadě, byli jsme na Táboře s synem naším milým, panem Prokopem, z jedné řeky přinesena nám a okázána zrna zlata čistého v té řece nalezená. Dále Praha jest město slavné, v prostředce téměř královstvie položené; mezi jinými městy v těch krajinách všech jiných nepo- tomní jest i Vratislav, město krásně ustanovené, a příslušie k královstvie; jsú i jiná města i hradové etc., jimižto krá- lovstvie ozdobeno jest a jest pevno. Lidé toho královstvie věrni všickni, hospodářni, nábožni, nad jiné lidi silni a sta- tečni, sami od sebe svým nepřáteluom brániti se mohúce. Kniežata a králové u větčí straně pošli jsú od Přemysla, jehožto Libuše, tehdáž paní jsúci tohoto královstvie, od 350 pluhu vzemši, sobě za muže a za knieže zasnúbila.“ Při tom mnoho jest vypravil papež o Přemyslovi, o Li- buši i o jiných potomních kniežatech a králích až do krále Jana Slepého, kterýž, z Lucmburku jsa vzat za krále čes- kého, po sobě zuostavil syna Karla Čtvrtého, ciesaře řím- 355 ského. O tom slavné věci uvedl, že zákony, kláštery, kostely, hrady, učenie pražské etc. slavně jest v královstvie vyzdvihl, ustanovil a nadal. Po něm byl syn jeho Václav, král římský a český, spánlivý, léní a nedbánlivý, pod je- hožto kralováním, což předkové jeho zvelebili, všecko po- 360 čelo hynúti; neb pro jeho list a povolenie, aby Čechové 330 335 340 345 236 249

Strana 250
237 365 370 375 380 385 390 395 měli tři hlasy v učení pražském nad jiné národy, nápodobně k učení pařížskému, vyšlo jest na XXXt tisíce Němcuov z Prahy jednoho dne, ješto skrze to stalo se jest umenšenie veliké slavného tak učenie pražského. „Toho času kniehy Jana Wiglefa odsúzeného jsú do Čech přineseny a tu jsú rozmnoženy; v nichžto Čechové učíce se pilně, v hádanie jiné přehádáváchu svými vtipy, a zřejemnost tudy velikú činiechu. A tu všeho zlého stal se jest počátek. Neb v ty časy vyzdvižen jest Jan Hus, kterýž kněh toho Wiglefa jsa dospělý, učil, že duchovnie nemají jmieti zbožie světského, že desátkové jsú prosté al mužny a že světští nejsú zavázáni, aby ty desátky dávali, jediné z dobré vuole. Potom povstal jest Jacobellus, zajisté člověk nevelikého rozumu ani učenie, ale toliko v grammatice mistr dětinský. Ten, vida onu řeč svatého Jana: „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete jmieti života v sobě“, svolaným k sobě kněžím řekl jest: „Hleďte, bratří, co činíme, že v Písma nenahlédáme! Viete-li, že die svatý Jan: Nebudete-li jísti těla etc.? Vizte a šetřte, že slovem Spasitele našeho přikazuje se, aby svátost těla Božieho a krve pod obojí zpuosobú přijímána byla pod věčným zatra- cením! I běda nám, že od našich předkóv nebyli jsme naučeni! Strach jest, že otcové naši jsú na cestě zatracení! Což se vám tehdy zdá? Písmo jisté jest, přikázanie Božie jest; dajme místo pravdě! Tu učme a lid k ní veďme a roz- dávajme, abychom my i li(dé) přísně nebyli káráni!“ Tento Jacobellus blúdil jest se všemi sebe přídržejícími; neb ta řeč svatého Jana jediné toliko o duchovním při- jímanie má rozoměna býti, jakož doktorové světí praví všickni a svatá drží cierkev. A že jest to tak, sám Spasitel málo dolejie to oznamuje, praví: „Slova, kteráž já pravím, duch jsú a život.“ A tak to Písmo má rozuoměno býti o duchovním přijímanie. Item tudiež se praví: „Ktož jí chléb tento, živ bude na věky.“ Tato slova jsú o času nynějším; a známo jest, když Spasitel toto mluvieše, že jest neustanovil toho času této svátosti, aniž jest vydal učedlní- 250

Strana 251
kuom k přijímanie. A protož táž slova nemají rozuoměna býti, než o duchovním přijímanie. „Neb duch jest, jenž 400 obživuje, tělo neprospievá ničehéhož“. Protož blúdil jest Jacobellus, blúdili jsú i ti, ktož jeho náshledovali (!). Ale lid, že jest prostý, nábožný a ohbitý ke všemu dobrému, jakož muož v křesťanstvu nale zen býti, uvěřil jest kněžím svým a přijal jest jich učenie, ne z které (zlosti) aneb všetečnosti, ale z pravého náboženstvie a z milovánie svých duší k spasenie, a to v Čechách i v Moravě, ale rozdielně. Neb v Čechách lid obecný uvěřil jest a přijal jich učenie, ale páni a znamenitější zuostali jsú stálí v jednotě s cierkví; v Moravě pak urození a šlechtici zpět jsú sebú šinuli, a obecní lidé v městech zuostali s cierkví. Z tohoto rozdě- lenie duovod jest, že to, což drží, nenie pravda. Toho času vyvedli kněží lid z měst, z městeček etc. na Křížky na jednu lúku, blíž ke XXXti tisícóm, kdežto, ká- žíce o takovém přijímanie pod dvojí zpuosobú, stoly, kteréž mějiechu, na sudy vloživše, tak svátost velebnú jsú posvěcovali a lidu rozdávali, netoliko starým, ale i diet- kám bez rozuomu. Ó kterak veliké zlé, ó kterak hrozná nešlechetnost, kdež kněží ti bez kosteluov, bez oltářuov s tak slavnú svátostí obierali (se) bez poctivosti, když k stolu Božiemu lid jakožto k jinému stolu častnému při- stupováše a když dietkám, kteréž sebe zkusiti nemohú, svá- tost těla a krve Božieho proti Písmu apoštola, jenž die: „Zkus sám sebe člověk“ etc., jest dávána! Takové lidu sebránie král Vácslav když jest zvěděl, lekl 425 se jest; boje se, by proti němu nebylo spiknutí vojska, vyslal jest některé z svých, aby, co se jedná, pilně znamenali. To když kněží zvěděli na lukách, jeden z nich, příjmím Ko- randa, vstúpiv na místo povýšenější, učinil kázanie k lidu, a mezi jinú řečí velebě krále rozličně, že (je) dobrý, že milostivý a že pravdám dává místo, ponukl jest lidu, aby za krále Pána Boha prosili, aby dáti jemu ráčil živu býti ve zdraví a v štěstí za dlúhé časy. Král to zvěděv, nedbánli- vostí všeho pominuv, poněvadž, jakož mluvieše ten kněz, uvěřil jest, že se proti němu nic zlého nemyslí ani jedná; 435 405 410 415 420 430 238 251

Strana 252
potom však šibalstvo to chtěl zkaziti rád, a nemohl jest, a zatiem i umřel. Tehdy hned ta rota počala se rozmáhati, jiné utiskovati, mnichy a jeptišky z klášteruov honiti, kostely a kláštery jako v křesťanstvie krásné vypalovati a kaziti bez Božie bázně. My, ještě jsúce v menšiem úřadě, když jsme byli v Benešově za krále Ladislava, to jsme svýma očima se- zřeli, i nemohli jsme se zdržeti od pláče, litujíc takového Božiech domuov zkaženie. To zlé když jest tak trválo v České zemi, jeden z toho šibalstva, příjmím Žižka, a ten slepý, sebral vojsko lidí bojovných, sobě podmaňoval mnohé, a kteříž mu odporni biechu, vybojovával je, velikú ukrutnost nad nimi páše. Po něm Prokop Holý, a ten zlý, a jiný Prokop, Malý, též činiechu, krále Zigmunda, pána svého přirozeného, v královstvie dopustiti nechtějíce. Tento král, sebrav lid(u) množstvie rozličného, obořil se jest na královstvie rukú válečnú, kdežto mnozí, mladí i staří, muží i ženy, zbiti jsú a krev lidská, jakož i toho dotýkal posel česky, ukrutně bieše vylévána. V Čechách, bratřie a synové najmilejší, vězte, že tak mnoho mučedlníkuov pro vieru křesťanskú jest vyšlo jako z kterého královstvie světa; an jeden znamenitý muž, jménem Koblih, když jat bieše, páléchu jej pomalu od noh nahoru, múku jemu velikú činiece, a když napomínán byl, aby svolil k přijímanie pod 460 dvojí zpuosobú, nechtěl jest, ale život svój v jednotě cierkve dokonal jest. Nemajíť se Čechové z čeho chlubiti, že tak jiné přemáhá- chu; tak jest Pán Buoh chtěl, jenž pro naše viny a hřiechy častokrát dopúští na své volené, aby protivenstvie trpěli na 465 tomto světě, aby tudy zbaveni byli zatracenie věčného na světě budúcím. To zlé když jest trválo v Čechách za mnohá léta, vyzdvi- ženo jest koncilium v Bazilei, kdež byli přijeli i poslové čeští, Jan Rokycana a jiní tří, mezi nimižto bieše Petr Engliš, arcikacieř, kterýž, když jmenován bieše Englišem, povstali jsú Englišové řkúce: „Nenie Engliš, ale zlý Engliš ctc. Tito čtyří poslové čeští své všecky bludy a rozdělenie 440 445 450 455 239 240 470 252

Strana 253
od cierkve své svedli jsú ve čtyři artikule; proti nimžto z koncilium vystaveni biechu jiní čtyří, aby položenie těch artikuluov spatřili a jednoty cierkve bránili. Při těch bě- 475 ziech my, jsúce v menšiech úřadech, co se dálo v Bazilei, při tom byli jsme a mnohého jsme památni. Čtyří ovšem bludní artikulové čeští: První, že kněžstvo zbožím častným nemá vládnúti. Proti tomu artikulu ten, ktož bieše vystaven od koncilium, řekl 480 jest: „Nikda sem nečetl, by který doktor bránil kněžstvu zbožie míti, ale zase na to mnohá sem písma doktorská četl.“ Tento, bráně cierkve, na smrt se poddal, bude-li mu jediné písmo vokázáno na ten artikul; a nemohli jsú žád- ného písma okázati. Nebo, by kněžstvo nemělo zbožie a 485 vládařstvie, kterak k mnohému a velikému zlému cierkev svatá přišla by a kterak by státi mohla? Druhý artikul, že slovo Boží od každého a všudy muož svobodně kázáno býti. To jest proti apoštolu řkúciemu: „Kterak budú kázati, jediné leč by byli posláni?“ I neslu- 490 šieť každému a všudy slova Božieho kázati, aby řeč Božie nepřišla v lehkost a v potupenie. Třetie artikul: aby zjevní hřiechové, jakožto nevěstky, (hry) etc., žádným během nebyli dopúštěni v cierkvi, ale všelikterak stavováni. Pohleďte, bratří a synové moji najmi- lejší, proti čemu se Čechové zastavují a čemuť chtí, ještoť cierkev nemuož bez toho býti! An svatý Augustin praví: „Odejmi nevěstky, a naplníš všecko cizoložstvem.“ Ne- nieť k pravdě podobný artikul český; neb, by nevěstek nebylo, mnohé by zlé přišlo, kteréž ovšem vypraviti nenie slušné, abychom pohoršením neurazili dobrých srdcí. Na tom buď dosti, že cierkev svatá rozuomně některé věci zlé snáší a dopúštie, aby horšiech uvarováno se mohlo býti. A tenť jest rozuom doktoruov, jenž praví: „Mezi jinými mnohými zlými menšie zlé má voleno býti. Čtvrtý artikul jest o přijímanie pod dvojí zpuosobú, kterýž mezi jinými jest prvotní. A tento artikul, že nemá základu, vypadá od pravdy, a proto jest zjevný blud. Nebo, jakož jsme napřed pravili, ona řeč svatého Jana: „Nebu- 495 500 505 241 253

Strana 254
515 520 525 530 242 535 540 510 dete-li jísti těla“ etc. nemá rozuoměna býti o posvátném, ale duchovniem přijímanie toliko. Neb, by o posvátném rozuomína byla, všickni k němu obecně byli by zavázáni z potřebnosti, a tak bylo by z přikázanie. Proti tomu v konci- lium bazilejském cierkví svatú učiněn jest dekret neb usta- novenie také: Ačkoli Kristus tak jest ustanovil a prvotnie cierkev svatá držela a zachovávala, alevšak cierkev potomní a Otcové světí, naši předkové, majíce sobě danú moc od Hospodina řéditi a zpuosobovati při svátostech kostelniech k spasení lidskému, ti, vidúce pod druhú zpuosobú mnoho nebezpečenstvie přiházeti, svátost Božieho těla a krve aby přijímána b(yla od lid)u obecného pod první zpuosobú toliko jsú us(tanovili, a) samým kněžím pod obojí zuosta- vili. Toť zac(hovává v)šecka obecná cierkev kromě sa- mý(ch Řekóv. Če)chové také prvé drželi jsú, a ačko(li koncili)um jim dopustilo, dopustilo jest těm toliko, (kte- řížto) obyčej mají, z nichžto málo zuostává živých; a k ji- ným neznějí kompaktáta. A tak koncilium ne naprosto, ale na čas puojčilo jest toho přijímanie, aby totíž, když by pře- staly a pominuly války v Čechách, Čechové aby se poznali, bluduov nechali a k jednotě cierkve, od niež jsú vypadli, aby se navrátili. A to jest, jenž se praví v kompakt., že Če- chové měli žádati, budú-li v tom přijímanie trváti, a kon- cilium že jim má moc na to dáti; a že Čechové nežádali, ani koncilium toho dopustilo ani dalo. Protož ta kompak- táta zrušena jsú, žádné nejsú moci, a nynie pravíme, že za nic nestojie. A tak nemají vyzdvihovati se Čechové ani praviti: „Máme kompaktáta od koncilium, a ty jsme háda- ním obdrželi.“ Vieme, co jsú kompaktáta, kterak dopuš- těna jsú; dopustěna jsú, neb jednotě a naučenie cierkve povoliti jsú nechtěli a tvrdi byli v bludiech svých, a tak přemoženi jsú nemohli býti. Neb die sv. Augustin: „Ka- cieř muož pohaněn býti, ale přemožen nemuož býti. Dále pak, že král váš učinil jest poslušenstvie. To učinil i prvé při svém korunovánie, když jemu na to byli vysláni 545 z Uher dva biskupové, jimžto přisáhl jest to přijímanie i jiné všecky bludy zkaziti a lid přivésti k jednotě cierkve svaté; 254

Strana 255
jinak byl by nebyl korunován na královstvie. I nevidíme, by král dosti učinil svým přísahám, poněvadž ještě to při- jímanie trvá ani jeho dbá zkaziti, a kněžie té strany, pravé křesťany, tupie a hanějie, mrtvých pochovávati nedajíce, a král ke všem takovým věcem nikterak se nemá, by to stavoval. Protož od krále českého jakožto od (jiného) krále neb kniežete křesťanského poslušenstvie (tak snadně) nemuož dopuš(těn)o býti, poněvadž (královstvie) jeho nestojí v jednotě (s) církví svatú, (ale jest od nie) odděleno a v bludiech stojie pod(nes) a (sám král z) toho šibalstva volen jest a přijat za k(rále česk)ého. Dále také nemá přijato býti, leč v skutku (naplní) to, což jest přisáhl a slíbil, a tak dieme, jeho poslušenstvie že jest přijato a vzácno. O prosbách, jakož činíte a o pokoji zmínku: pokoj nám 560 jest svrchovaně míl a jej oblibujeme; ale b(ě)h, jímž s(e) pokoj hledá, kterak se muož líbiti, ano to, což se prosí a hledá, jest proti jednotě cierkve? Avšak že prosíte za chléb, nebude vám dán štír; žádáte ryby, nebude vám dán had. My s našimi bratry najmilejšími jsme otcové a vy synové; otcové nebudú jednati než dobré a spasitedlné synuov svých. Svoláme o tu věc bratry naše, s nimi se poradíme a tento běh rozvážíme se vší pilností a odpověd konečnú, jakž podlé naší cti najviec moci bude býti, dáme k vaší potřebnosti, neb milujeme krále i královstvie." 550 555 565 243 570 V pondělí (22. března) po třetí neděli v postě přivolán jest pan Zdeněk s mistry do domu kardinála Nicena, kdež biechu jiní tří kardinálové (Svatého Petra, Svatého anjela a Rothomagensis). V tom kardinál Svatého anjela mluvil takto: „Pán náš 575 Najsvětější raduje se, radujeme se i my i vešken dvuor z poslušenstvie krále i královstvie ondy učiněného. I vy se máte radovati, neb dobré jest i spasitedlné státi pod poslu- šenstviem stolice apoštolské, poněvadž jest mistryně a matka všeho křesťanstvie, jakož i onehda jest vylíčeno při 580 učiněném poslušenstvie. Stuojtež tehdy pod tiem poslušen- 255

Strana 256
585 590 595 244 600 605 610 615 stviem a podlé něho c(h)ylte se k jednotě cierkve, od dávna zachovávané, a tepruv bude radost nad radost a jméno vaše vyhlášeno bude slavně mezi lidmi. A vy, pane Zdeňku, s poctivými mistry, budú-li kteří v královstvie neb v mar- krabstvie nalezeni pod tiemto poslušenstvím státi odpiera- jíce, napomeňte krále, ať pečlivost přičiní, a vy se k témuž přičiňte, což muožete, aby tákoví k tomu poslušenstvie přivedeni byli, také ti bludové, kteříž podnes trvají, aby vypleněni byli; a nenieť snáze, jediné skrze krále a samy domácie. Odpověd: „Otče Najpoctivějšie! Vděčen jest pan Zde- něk a děkuje velmi i s námi, že nám zvěstujete o radosti, kteráž jest přišla Otci svatému, Vašemu Otcovstvie a všemu dvoru jeho z poslušenstvie onehda učiněného, i nepochy- bujem, že před naším králem i to vděčno bude. Ale že jest zmienka, abychom stáli pod poslušenstviem a táhli se k jed- notě etc. My máme za to a doufáme, že stojíme a státi bu- deme, jakož jsme stáli v svatém poslušenstvie prvé, než ondy slovy bylo učiněno. To také, což koncilium bazi- lejské (s)mluvilo a Čechové, neodlučuje nás od jednoty cierkve, poněvadž to vólí a koncilium toho mocí jest pošlo. Dále nepochybujem, žeť nebudú nalezeni takoví, ješto by tomuto poslušenstvie jménem krále a královstvie učině- ném(u) měli odporni býti. Bludové také takoví žádní, jakož se nadějeme, nejsú v královstvie zjevni; a ač takového počne se co, král takovú pečlivost má, též i jeho poddaní, jakož nám to svědomo, aby vypleněno bylo, aby žádným během nemělo rozmnoženie. Tehdy kardinál Svatého Petra: „Jakož v poselstvie va- šem prosíte o kompaktáta etc. Ta prosba krále i královstvie že se nechýlí k jednotě s cierkví, neb se žádá proti řáduom cierkve poctivým, chvály hodným a starým, nenie potřeb- na, nenie úžitečna, ani jí má povoleno býti. Protož, jakož se jest nadál pán náš Najsvětější, že to královstvie skrze velikú opatrnost vašeho krále bude přiv(ede)no k jednotě cierkve obecné a od toho bludu, v (kterém)ž jest odporno, přestane, nadějeť se i nynie, že (skrze) ty (!) již učiněné 256

Strana 257
poslušenstvie to královstvie, v čemž od své matky a jiných křesťanuov jest odděleno, to jest v přijímanie pod dvojí 620 zpuosobú, že se odvrátí a radějí rozkázanie Otce Najsvětěj- šieho a cierkve poslušno bude než tohoto Jacobella, člověka neumělého. A že král váš přisáhl jest ten lid přivésti k jed- notě cierkve a to jest učinil slavné poslušenstvie, máte po- slušni býti naučenie, zprávě a rozkázanie pána našeho Naj- světějšieho a cierkve; a že on milostivý jest, nezjedná, jediné poctivé a spasitedlné, a z toho zveleben bude král i králov- stvie nad jiná královstvie. Také, jakož učiněno jest prostě poslušenstvie, bez výmienky, tak prostě má stáno býti pod poslušenstvím cierkve v prosto(s)ti a v jednotě. A vy, páni poslové, máte se přičiniti k něčemu konečnému, neb tak zní list králuov. Protož tuto při dajte v ruce Otce Najsvě- tějšicho; a toť bude poctivé králi, královstvie i vám." Odpověd: „Otče Najpoctivější! Což při poslušenstvie a prosbách učiněno jest, přikázaním královským učiněno 635 jest. Protož ani Otec Najsvětější ani Vaše Otcovstvie ne- budete nám za zlé mieti, nebudem-li povolni v tom, což nám nenie poručeno, poněvadž známo jest, že poslové aniž mají aniž mohú nic takového uvozovati. Ale nynie, že na- bádáni jsme, abychom při tu, o niž jsme přijeli, v ruce svatého Otce položili, nám neslušelo aniž slušie, jediné rozkázanie a poručenie pilnu býti; a že nemáme jiného poručeno nám ani přikázáno, než poslušenstvie a prosby učiniti, jakož jsme učinili, a kteréž nám na to budú dány odpovědi, králi a královstvie zvěstovati, to učiníme věrně a v celosti, což nám oznámeno bude a za odpověd dáno.“ Item kardinál Svatého Petra: „Praviete, že nemáte po- ručeno, byšte tuto při v ruce cierkve položili. Král váš píše Otci Najsvětějšiemu, že poslové mají vésti k něčemu ko- nečnému; i že jste učinili poslušenstvie od krále i od králov- stvie, kterak to muož býti, byšte neměli poručeno vám této pře v ruce cierkve dáti a při tom, což by koli ona rozkázala a uložila, učiniti a státi? Viece praviete, že toliko chcete odpověd(i), kteréž dány budú, přinésti a vznésti; jaké jest to poslušenstvie, vizte: slíbiti, a neučiniti podlé rozkázanie 655 625 630 640 645 650 246 17 Letopisy 257

Strana 258
216 toho, jemuž jest učiněno (poslušenstvie)?! Pro milého Boha, rozmyslte se lépe a vizte, co činíte! Neučiníte-li, což vám bude rozkázáno, bude řečeno o vašem králi i o vás, že toliko lest a posměchy s pánem Najsvětějším máte a či- níte, neb toliko slovy činíte poslušenstvie, a ne skutky. Bylo by lépe nečiniti poslušenstvie, než po učiněném činiti toliko, což chcete, a přikázanie Otce Najsvětějšieho (neplniti). Protož učiňte vy tak najprv a vstupte v jednotu, stuojte pod poslušenstviem a dajte Otci Najsvětějšiemu v ruce tu př(i), a on, že milostivý jest, dobře opatří. A jakož zalo- c ženie vaši toho bludu berú v té řeči: „Nebudete-li jísti těla“ etc., slyšeli jste onehda od Otce Najsvětějšieho, že to státi nemuož. A jáť pravím, že ta řeč toliko o duchovním přijí- manie má rozuoměna býti, a doktorové jsú k tomu; ktož 670 by tehda jinak držel, blud jest, poněvadž to jest proti jed- notě cierkve svaté. Odpověd: „Otcové Najsvětější! Jakož dopúštíte lepšieho rozmyšlenie, vděčni jsme; chcme se rozmysliti s pilností, co bychom hodně odpověděti měli k řečem nám povědě- 675 ným. Když tehdy rok položíte a místo zvěstujete, tuť my rádi přijdem.“ 660 665 690 V pátek (26. března) před čtvrtú nedělí v postě opět v domu Nicena, kdež biechu kardinál Svatého anjela, Sva- tého Sixta a biskup ferarský, kdežto bieše pan Rabštajn 680 a doktor ciesařuov, dána taková odpověd: „Otcové Naj- poctivější! Majíce dáti odpověd na ty řeči a rady, kardi- nálem Svatého Petra ondy uvedené, pan Zdeněk, dopuš- těnie na rozmyšlenie vděčně přijev, děkuje velmi i s námi. V tomto rozmyšlenie rozjímáno jest snažně, co hodného 685 a co slušného za odpověd měli bychom dáti. A nenahozuje se nic jiného krom toho, čehož jsme onehda dotkli, hodné totížto poslušenstvie a některé prosby abychom učinili, jakož jsme obé splnili, a na to které nám budú dány odpo- vědi, abychom domuov přinesli. A toť máme v poručen- stvie; neb král náš a královstvie jistú jsú náději měli, že poslušenstvie přijato bude a že prosbám podaným a sluš- 258

Strana 259
ným dáno bude místo a povolenie. Neb to, což se žádá, aby dál a dál bylo rozšířeno a zvelebeno, jest takové, a že skrze ně pokoj a mnoho do brého přišlo. A protož nic jiného krom toho nemáme poručeno, bychom měli k čemu svolo- vati aneb jednati; a přes to bychom učinili, známo jest, že by nebylo stálé ani pevné. I doufámeť při tom, že ani Otec Najsvětější ani Vaše Otcovstvie nám za zlé mieti nebudete. Bude-li pak, co podáno jest, přijato a dopuštěno, vieme bez pochybenie, že král i královstvie bude se radovati a přijme s velikú vděčností; pakli nebude, muožem toto pově- děti, že Čechové v svatém poslušenstvie (u) stolice apoštol- ské trváti budú a státi, jakož jsú vždycky stáli i ještě stojie. Kardinál Svatého anjela: „Jakož pan Zdeněk ondy po- věděl, že by mně nětco známo bylo v kompaktátiech, po- něvadž sem byl v Čechách etc. Ovšem byl sem v České zemi, a tať jest velmi hojna v mnohých věcech, a zvláště k tomu, což slušie k jedenie a pití. Tu jest mluveno ke mně o tyto kusy: abych krále, arcibiskupa a potvrzenie kom- paktát dopomohl jim, Čechuom, mieti. O dvú prvních 710 nechaje řeči, abych tesknosti neučinil poslúchajícím, po- viem o třetiem. Měl sem pečlivost při tom, a chtě zvěděti, přivolal sem Jana Rokycany i tázal sem se jeho: Mohú kompaktáta v královstvie Českém pokoj učiniti? I odpo- věděl, že nic, řka, že ti, ktož jsú pod jednú zpuosobú, od toho nikoli neustúpí. Toho svědek jest on, Rokycana, svě- dek jest i Buoh. O tom sem mluvil Rokycanovi: Ty muožeš, ač chceš, snadně pomoci a přivésti k jednotě cierkve. Od- pověděl jest: Bych nekázal toliko o tom (mnoho), pravda jest, že by mohlo nětco býti; ale že sem mnoho kázal, jakž sem počel, o přijímanie pod dvojí zpuosobú, těžko mi jest jinak učiniti, a snad málo by jich bylo, ješto by mi uvěřili. — Tyto věci i jiné, kteréž on dobře pamatuje, spolu jsme rozmlúvali. Potom, přivolav Příbrama, mluvil sem jemu též; a on řekl jest, že blud jest přijímati pod dvojí zpuo- sobú, a slíbil jest I přede mnú stolici apoštolské poslušen- stvie a státi v jednotě s cierkví; (i věřím, že jest umřel v jednotě s cierkví). 695 700 705 715 720 725 247 248 259

Strana 260
249 Tehdy já vida, že kompaktáta nemohú učiniti pokoje 730 v královstvie, kázal sem před sebú rozdávati u Svatého Jakuba pod jednú zpuosobú, aby aspoň lid vida, že já sem při tom, i přivolil k jednotě cierkve. A potom sem odjel a na papeže Mikuláše vznesl o těch věcech, kteréž se dály. A on, věda o takových, nechtěl jest potvrditi kompaktát 785 k prosbám Čechuom, jakož také ani koncilium jim přivo- lilo. Neb Jan z Polomar, doktor, psal proti tomu a pravě, že jest blud přijímanie takové; nad to nade vše koncilium bazilejské ustanovilo dekret. Protož, poněvadž Mikuláš papež nedopustil jest ani potvrdil a svaté koncilium odvo- 740 lalo, nebudete oddielni od cierkve svaté, ale pilni buďte totéž smýšleti s cierkví, a toť bude k vaší cti a k chvále. A proč se těch kompaktát přídržíte toliko? Zdali neviete, že cierkev svatá a Otec svatý mají moc některé věci, v cierkvi svaté jednoho času vyzdvižené a zvyklé, jiný čas změniti a zkaziti pro lepšie dobré a spasitedlné lidu křesťan- ského? Jakož někdy v prvotní cierkvi svaté po večeři dávána bývala svátost těla a krve Božie, ale potom i nynie ráno a před jídlem. Též o jiných mnohých věcech mohlo by přive- deno býti. Tak i tuto: ačkoli v první cierkvi dáváno bieše pod dvojí zpuosobú, nebo v ty časy málo křesťanstva bieše, kterýmžto snadně jest bylo podávati, ale když jest rozmno- ženo křesťanstvo, (z) zjevenie Ducha svatého, kterýžto učí cierkev v potřebách jejie, pro nebezpečenstvie a jiné pří- činy pod první zpuosobú toliko ustanoveno jest od svatých Otcuov, aby ta svátost lidu obecnému dávána byla. Buď to pak, by nynie po vší cierkvi bylo to přijímanie, pro neřády, kteříž při tom běžie, pán náš Naj světější a cierkev muož to přijímanie složiti a změniti. Protož, pro milý Buoh, vy, pane Zdeňku, pro utěšenie 760 pána našeho Najsvětějšícho i dvoru jeho, neb onehda mnozí z poselstvie vašeho horšili jsú se, učiňte přede vším dvorem toto a řcete: „Poněvadž prosby námi učiněné nemohú usly- šány býti, ale že jsme poslušenstvie učinili řečí, aby skut- kem bylo naplněno, tuto prosbu naši a při dáváme v ruce 765 pánu Najsvětějšiemu, aby on, jakž najlépe zná, opatřil 745 750 755 260

Strana 261
o dobrém pokoji královstvie i markrabstvie, a při tom, cožkoli rozkáže, Čechové a Moravané poslušni budú jeho rozkázanie. A já, že tak bude, chci za to rukojmí býti. A pravím, pane Zdeňku, že (jste vy) jeden znamenitý z nich; učiníte-li to, učiníte k veliké cti vaší a radost bude veliká pánu Najsvětějšiemu a všemu dvoru. A z toho věřím, že Čechové stanú pod poslušenstviem pána Najsvě- tějšicho a k jednotě se navrátí. Pakli se nelíbí toho učiniti — ale dobré by bylo, byšte učinili; již jste slyšeli, že to přijí- manie koncilium odvolalo, papežové první nedopustili ani potvrdili — nermuťte se, nedá-liť hned přivolení pán náš Najsvětější vaší prosbě, ale radějše v lepšie stranu to obrať- te; neb on milostivý jest otec a mistr, neopatříť o synech a učedlníciech, jediné spasitedlně a dobře. V tom jeden kardinál, od Svatého Sixta, když jsme vstali, 780 řekl toto: „Chci z lásky pověděti: Byl sem v Bazilei, a ne- slyšel sem jediného písma jistého, aby to přijímanie bylo potřebné, ale viem mnohých doktoruov a práv duchov- niech rozuomy proti tomu uvedené. Protož nechtějte smýšleti viece, než všecko křesťanstvo smýšlí, ale buďte cierkve poslušni a neodchylujte se od jednoty jejie. Bylo-li by to rozumné, aby všecka cierkev ! měla postúpiti Če- chuom? A nevieme takového náboženstvie aneb dobroty do Čechuov, by jim Buoh nětco zjevil, a jiným nic, což by bylo k spasenie lidskému. Odpověd pana Zdeňka: „Buď to, že by kompaktáta byla potvrzena, zdá mi se, že pro to jednota v Čechách — jakož toho dotýkáše poctivý Otec kardinál Svatého anjela — těžce bude, nebo oni pod jednú zpuosobú od svého úmyslu nesnadně se pohnú. Ale toto by mohlo býti dobře: budú — liť dále tvrzena kompaktát (a), bude odjata nenávist mezi stranami a jedna strana druhé nebude haněti ani popúzeti. A to bude k pokoji toho královstvie velmi úžitečno. Dále poctivý Otec nabádá mně (!), abych učinil jedno pro ob- veselenie pána Najsvětějšicho a všeho dvoru jeho. Těžké břímě jest, kteréž se ode mně (!) žádá! Mně se neslušie k tomu poddati, a to proto, neb to nenie mně poručeno; 770 775 785 790 795 250 800 261

Strana 262
251 810 815 820 830 a tak, učinil-li bych to, bylo by k všetečnosti připsáno. Aniž mním, by bylo prospěšno, také proto, jestliže by Če- chové a Moravané tomu slibu mnú učiněnému povoliti nechtěli, byl bych oznámen ve dvoře Římským (!) zvláště zlú pověstí a bylo by řečeno o mně: „Aj, ten Zdeněk slíbil jest, a tak se neshledává podlé jeho slibuov, toliko chyt- rostmi a žerty s námi šel (vókol)!“ Byl bych ohlášen i z své vlasti, kdež by praveno bylo o mně: „Poddal nás k tomu, což mu nebieše poručeno!“ A tak bych všel v nebezpečen- stvie, v uošklivost a v zlú pověst netoliko já, ale i moji přátelé. Protož nenieť nic slušné, abych co jednal, čehož ne- mám poručeno ani přikázáno; a přes to, bych učinil, ne- bylo by stálé. Ale toto mi vidí se: Otec Najsvětější, zdá-li se jemu, nechť pošle někoho do Čech neb některé do Čech, kteříž jsú múdřejší, učenější a víc se s tiem obierali než já; ti, přijdúce do královstvie, oznamte úmysl Otce Najsvětěj- šieho a ohlaste ] duovody jistými, že kompaktáta k niče- mémuž se nehodí, a já, což bude pro chválu Boží, k úžitku cierkve, se ctí královstvie a markrabstvie, velmi rád k tomu " chci pomáhati. Potom vyšedše pan Prokop a pan Zdeněk, sami vešli a vstúpili sami před kardinály, kdežto pan Zdeněk mluvil 825 takto česky: „Otcové najpoctivější! Vedlé té řeči a cesty k našim prosbám, kterúž vy mluvíte a vedete, nezdá mi se, by přišlo k takovému poslušenstvie, jakož chce Otec Naj- světější, ale spieše uvedeny budú búřky a nesnáze, pro něžto mohl by se král popuditi proti takovému poslušenstvie i strany proti sobě. A když se lid zbú (ř)í, kto mu chce roz- kazovati, aby stál pod poslušenstvím jediné leč mečem, jenž jest velmi nebezpečné? Tuto řeč mluvil pan Zdeněk; od něhožto pan Rabštajn pověděl latině. 805 262

Strana 263
ODPOVĚD PAPEŽOVA KONEČNÁ V středu (31. března) před pátú nedělí v postě odpověd papežova přede vším slyšením, což muožem pamatovati, k tomuto rozuomu: „Slyšeli jsme onehda, páni poslové krále českého, vaše 5 prosby s trpělivostí a v dobrém pokoji. Slyšte i vy naši od- pověd z vuole a z rady bratruov našich. I majíce mluviti v lásce neomylné, povieme o poslušenstvie krále českého nám a stolici apoštolské učiněném, potom o prosbě a kom- paktátiech. Poslušenstvie chválíme Najjasnějšicho krále, nebo to takové dobré jest, bez něhožto nenie pokoj ani spasenie. O tom králi Najjasnějšiem v dobrú stranu mluveno jest a praveno nám od posla Najjasnějšieho ciesaře a syna našeho, milého Prokopa, kterýžto upřiemnost mysli králov- ské zvláště vypravil jest, tvrdě to, že královský úmysl jest nám a stolici apoštolské poslušen býti. Zajisté dobře učinil jest v tom král, neb, ktož tím během vcházie, najde pastvy, ale ktož jinudy vstupuje, zloděj jest a lotr." A ukázav sám na se, papež řekl jest: „Tatoť jest brána, skrze nižto spravedliví vcházejí a jdúce skrze ni toliko spa- seni bývají, a bez kteréžto všickni hynú, jakožto v čas potopy všickni zhynuli jsú, jediné, kteříž k korábu utekli se, ti za- chováni jsú od nebezpečenstvie potopy; a ten sám, kterýž k lodíčce Petrově utieká se, spasen bývá. Víte, synové, kterak v minulých časiech královstvie České ovšem přiká- zanie stolice apoštolské přijímáše, s ní v jednotě živo bieše a v řádiech se neodlučováše. Potom stalo se jest rozděle- nie: mnozí nešlechetní, kteříž se zpět odvrátili, jejie přiká- zanie potupili jsú a zhrdali jím skrze dómysly mylné, kte- rýchž neznali jsú oni ani jich otcové, přijímanie pod dvojí zpuosobú bez pójčenie téjto stolice, ano jim koncilium konstanské brání, proti jednotě cierkve a obyčeji hodném (u) uvedše. Protož král Najjasnějšie, poněvadž jest poslušen- stvie učinil v sloviech, naplň je v skutku; neb nic nenie poslušenstvie v sloviech, leč skutkem naplněno bude. A tak ať odejme neobyčejná a neznámá zachovávanie a k prv- 10 15 20 25 30 252 35 263

Strana 264
253 niemu poslušenstvie ovšem lid navrátí, aby to držali, toho ostřiehali, což otcovská chtie ustanovenie a jich otcové biechu oblíbili. Ale že v Čechách jsú Táboři, kteřížto sto- 40 lice nectie, ale jie zhrdajíce, posvěcují bez ornátuov a slúží, jakožto k stolu tělesnému, tak přistupují k duchovniemu. Mnohá jiná jsú v královstvie vymyšlení a noviny, kteréžto s cierkví se nesrovn (áv)ají ani jie náshledují (!). Nebo kněží jich nejsú tiem obyčejem ustanoveni ani k zpravovánie dáni jako v jiných královstv(ích) a ve všem křesťanstvě. Protož musíť král takové přestúpenie opraviti a navrátiti k jed- notě cierkve, chce-li, by jeho poslušenstvie bylo platno. Ale že doufáme, že naše 1 přikázanie budú přijata upřímú myslí, napomínáme Královskú Jasnost, uložujem a přika- 50 zujem, aby královstvie ku pravému poslušenstvic z svých zavázanie navrátil a přivedl, chce-li, by poslušenstvie to bylo skutečno, aby takově z toho hodnými ctmi a chvalami byl zveleben; jinak bychme nemohli praviti, by to poslu- šenstvie bylo dostatečné, neb potřebie jest, aby skutkové 55 sjednali se s slovy. Toto buď krátce pověděno (o) poslu- šenstvie. K druhé straně přistupujíce, což královským jménem prošeno jest po posléch, o přijímanie a o kompaktátiech: při té straně znamenali jsme slova toho, jenž jest mluvil, kterýž vidien jest to přijímanie pod dvojí zpuosobú před tiemto slavným slyšením nazývati pravdú a býti spasitedl- nú, úžitečnú etc., duomyslu svého dovozuje řády prvotní cierkve, Písmem svatého čtenie a svědečstviem doktoruov sv., také i kompaktáty koncilium bazilejského. Zajisté ten artikul v tom koncilium bazilejským (!) dokonán jest jeli- kožto k pravdě; a prvé o něm předešlo plné usúzenie od koncilium konstanského, kdežto vylíčeno jest, že jest proti obyčeji obecné cierkve. Tu zkušováni biechu prvotnie cierkve skutkové, byla jsú věděná čtenie rozjímána, všecky řeči doktorské, a shledáno jest, že téměř všickni doktorové staří i školní brání lidu obecnému toho přijímanie. Neb, ačkoli někdy v prvotní cierkvi svaté bylo jest, potom však úžitečně a spasitedlně ustanoveno jest, aby takové přijí- 45 60 65 70 264

Strana 265
manie nebylo dopuštěno lidu obecnému, ale samým kně- žím, a to posvěcujícím toliko jest úžitečno. Z veliké zajisté 75 příčiny stalo se jest toto, pro poctivost, pro nebezpečenstvie, pro nesnadnost zachování; jest (i) jiná příčina: aby lidé ne- domnievali se, že by pod první zpuosobú nebyl celý Kristus. O kompaktátiech potom povieme, ale odpověd nynie, zachovajíce obyčej a moc římského biskupa, na prosby učiněné vyložíme. To, což smýšlejí Čechové o přijímanie pod dvojí zpuosobú, nemá nazváno býti pravda, neb zjevné jest, že přijímati pod dvojí zpuosobú nenie úžitečné, ale škodlivé, a nadto jest bludné a kacieřské, jestliže k potřeb- nosti spasenie držáno by bylo, jakož Jacobellus a jeho ná- shledovníci (!) drželi jsú. Veliká člověka toho smělost, nébrž všetečnost! Člověk v uměnie jsa přiveden školním, v němžto děti v škole učieše, směl jest tajné věci k svému smyslu vykládati a jiné učiti! Neslušieť na prosté žáky v grammatice aneb v loice svatých Písem vykládati, ale na mistry a doktory a na jiné, v Písmě sv. učené lidi, nábožné, jimžto dán jest klíč uměnie, kterýž odvierá a žádný neza- vierá, zavierá a žádný neodvierá etc. Item v Skutciech apoštolských připomíná (se) o komorníku králové kandač- ské, kterýž, když jest četl proročstvie Izaiáše proroka, jsa 95 otázán od svatého Filipa, rozoměl-li by, co čte, odpověděl p“ jest: „Kterak budu rozuoměti, leč mi bude povědieno? Jacobellus pak bez mistra, bez učitele směl jest čtenie sv. vykládati, směl i jistiti z té řeči svatého Jana: „Nebude- te-li jísti těla“ etc. přijímanie posvátné pod dvojí zpuosobú úžitečné, spasitedlné a potřebné býti; o němžto Spasitel málo dolejie praví: „Slova, kteráž já pravím, duch jsú a život“, míně, že ta slova duchovně mají rozuoměna býti. Neb týmiž usty dále praví: „Ktož jie tělo mé, živ bude na věky.“ Tato slova jsú nynějšicho času před ustanovením 105 té svátosti povědiena, jakož o tom onehda šíře jest dotčeno. Tak jest svatý Augustin vykládal, tak jsú jiní doktoro(vé), Bonaventura, Aurelius i jiných mnoho, otevřenýma očima znamenali divné věci z zákona Božieho. Na poslední také večeři Kristus, ustanovuje tuto svátost a apoštoly světě na 110 255 80 85 90 100 254 265

Strana 266
256 120 130 140 kněžstvie, dal jim pod dvojí zpuosobú řka: „To čiňte na mé spolupamatovánie“, ne proto, aby lidu obecniemu ta svátost měla dávána býti, ale toliko aby na kněžstvo to slu- šelo, posvěcovati a bráti pod dvojí zpuosobú. Tatoť jest 115 pravda. Jestliže kto proti tomu smyslí, zle smyslí a převrá- ceně smyslí, a tak činí k svému zatratcenie. Dále o té prosbě, kterúž činíte o přijímanie, praviec ji pevnu býti z kompaktát. V této straně my královstvie České velebíme a lidi jakožto šlechetné a poslušné máme. Ty nám věci slušie učiniti, kteréž otec čelední synóm svým a mistr učedlníkuom svým přivykl jest činiti. Jakož Naj- milosrdnější Pán synuom nedává škodlivých věcí, neslyše proseb, jediné úžitečných, nic nepojčuje, jediné což příslu- šie k spasení, tak i my máme učiniti ve všem, jenž, ačkoli 125 nehodni, místo Boží držíme na zemi. Bychom viděli prosby vaše o přijímanie laikuov bez pohoršenie cierkve obecné býti, nebylo by nesnáze v puojčenie; ale že nespravedlivé, nepoctivé jest, což žádáte, jistíce královstvie a markrab- stvie to býti spasitedlné, i kterak muož puojčeno býti? Již místo jest, abychom o kompaktátiech pravili, a co smyšleno má býti, zjevně otevřeli. Rozdielné jest kompak- tát písmo: Prvnie stránka drží pod dvojí způsobú přijíma- nie Čechuom a Moravanuom, zachovávajícím jednotu cierkve; tato stránka jest s výmienkú. Druhá stránka jest 135 zaslíbenie, ale ne puojčenie. Neb v koncilium rozjímán měl býti artikul o přikázanie, co by o něm držáno a zachováno mělo býti. Totoť jest kompaktát rozdielné písmo na dvě straně. Protož buďto že první stranu neb druhú vezměte, nic nemáte, v němž byšte se měli zakládati. Neb první stránka pójčuje těm, ktož obyčej mají a kteříž jednotu přijímají. S výmienkú jest toto pójčenie; nikda nepřijata jest jednota, nikda svornost nenie nalezena, I a tak nikdy nenie pój- čeno to přijímanie, neb věci potomní miesta nemají, leč naplněny budú, kteréž jsú předjíti měly. Vieme, kterak lidé živi jsú v Čechách; vieme, kterak kněžie mají se při svátostech a řádiech — nenie v tom jednota s cierkví, po- něvadž obecná cierkev má to v mrzkosti. Jest let blíž XXVI, 145 266

Strana 267
když učiněna jsú kompaktáta ta. K těm učiněna jsú, kteříž tehdáž obyčej mějiechu, ale mnozí zhynuli jsú a již málo z těch živých zuostalo; ale jiní, o kterýchžto neznějí kom- paktáta, nastali jsú. Jakož tak v dlúhým (!) času přihází se, že bývá veliké změněnie, protož nemohú vám ta kompak- táta z toho prospěti. Jest (i) jiná dostatečnější příčina, kteráž kazí kompaktáta; neb z rozumu kompaktát zjevno jest, že to pójčenie až do usúzenie koncilium, a nic déle 155 mělo netrvati, neb v nich praví se: „A bude ohlédáno, co při tom artikulu“ etc. Nynie jste slyšeli dekret koncilium bazilejského, v němž se zavierá usúzenie a tak kompaktát zrušenie. Tam také v kompaktátiech koncilium slibuje, „budú-li Čechové žádati"; ale že se nečte ani se vie, by Čechové prosili neb koncilium pójčilo, a kněžie vaši přesto netoliko obyčej ma- jícím, ale i dietkám i bláznuom rozdávají, nébrž i přinu- cují a těm, ješto nechtie přijímati, pohřebu brání; a to jest proti kompaktátuom etc. Item léta M'CCCC XXXIII°. stalo se jest pójčenie a potom XXXVI°. usúzenie; protož pójčenie nemá bráno býti, jediné až do usúzenie, a to ruší to přijímanie. Toto vše známo jest, ktož chtí upřímú myslí rozuoměti. Dále nemá již tuto s námi nakládati jako na Táboře, kdež nám praveno, že svaté Písmo má rozsuzovati, když by která nesnázka mezi stranami vznikla; i otázali jsme se, kto svatému Písmu má rozuom dáti. Odpověděli, že Kristus. A my k tomu: „Kristus jest na nebi a poručil jest Petrovi a náměstkuom jeho o těch věcech řéditi na zemi.“ Ale že málo předtiem uvedeno jest v vašem po sel- ství, že tato stolice jest mistryní a učiti majíc, jejieho máte poslúchati přikázanie. Při tom my s poctivými bratry pře- pisy kompaktát ohlédali jsme a znamenali, i nalezeno jest z řečí napřed položených, že nižádné nemají moci ani do- statečnosti. Totoť jest usúzenie naše, tak oznamujem, a vy musíte přijíti. Tak také králi i královstvie i markrabstvie při- kážeme i nynie přikazujeme, aby to, což kněží vaši z své vuoli (!) bez moci, bez mistra opravili, neb klamají lid a hodni jsú těžkého trestánie, a neostanú-li toho a nebudú 160 165 170 175 257 180 150 267

Strana 268
258 185 se káti, budú zatraceni. Milostiva však jest matka cierkev, nezapříť milosti neb odpuštěnie k sobě obráceným. I protož vidí se, že nemáte z kompaktát pravdy, neb jste bez moci učinili, novost začavše. A v tom, (ž)e prosíte, aby- chom vám pójčili přijímati z kalichu lidu obecniemu, za- jisté, by ta věc vám spasitedlna a nám poctiva byla, nebyla (by) v pójčení nesnázka; ale obého nenie, neb nám nenie poctivé. Kterakž tehda odpustieme, an naši předkové za- přeli a dvoje koncilium odvolalo neb zavrhlo? Vám také nenie spasitedlné, nebo mrzka jest strana, kteráž se se vším nesjednává. Všichni také kniežata i králové a lidé křesťan- ští krom Řekuov, by vám pójčeno bylo, byli by pohaněni, protoť neslušie, aby dopuštěno bylo. Dále zvláště neslušie nám toho dopustiti z mnohých pří- čin: Z první pro nebezpečnost kacieřstvie, aby snad věřeno 200 nebylo Krista celého pod první zpuosobú nebýti. Druhé pro nebezpečnost svátosti, aby krev Božie — jakož se při- házelo — na zemi nebyla vylévána, protož pro poctivost takové svátosti nemá pójčeno býti. Třetie pro jednotu a pokoj, kteréhož hledáte v královstvie; neb, bylo-li by vám pójčeno, jest druhá (strana), jenž se přídržie jednoty cierkve a přijímá pod jednú zpuosobú, kteráž nikdy neb těžce při- volí k tomu pójčenie; a tak na věky bylo by rozdělenie. Ale viete, že všeliké královstvie v sobě rozdělené zahyne. Pro- toť musí býti, aby jedni druhým postúpili, (má-li býti po- 210 koj; ale nenie hodné, aby oni vám postúpili); neb hodné jest jim náshledovati (!) šlépějí svých otcuov. Na vás viece slušie, abyšte odstúpili od toho nového duomyslu a tak navrátili se k řádóm a obyčejóm, v nichž byli otcové vaši. Čtvrté, abychom súseduov vašich všady vuokol, jakož Němcuov, Uhruov a Polákuov, proti královstvie nepopu- dili; nebo, bychom my stokrát pójčili, nebude bez toho, byť vás nehaněli. Protož pro pokoj váš i vašich súseduov, aby mezi vámi mohla býti kupečstvie, manželstvie a přá- telstvie, jedno spolu smýšlejte s súsedy svými. Páté: Bychom my toho pójčili, přišlo by vám ne k pokoře, ale k pýše; neb pravili byšte: „Hle, jehož jsme dávno žádali, již máme! 190 195 205 215 220 268

Strana 269
Myť jsme jměli pravdu, a oniť jsú od nás přijali!“ A tak měli byšte chválu nad chválu, jako byšte otcuov vašich múdřejší byli a lepší se zdáli nad jiné křesťany. Protož, abyšte neči- nili otcuom vašim k příčině zatracenie, dále abyšte se ne- 225 chlubili mezi lidmi, nemá vám pójčeno býti. I nenieť vaše prosba slušna, neb neviete, co prosíte. Někdy Kristus, od matky synuov Zebedeových jsa prošen za věc neslušnú, odpověděl jest: „Neviete, co prosíte.“ I my vám, jenž ne- spravedlivého žádáte, pravíme: „Neviete, co prosíte.“ Protož, abyšte nad mistra vašeho nebyli opatrnějšie, po- slechněte apoštola řkúcieho: „Ne viece smysliti, než muož smyšleno býti.“ Ale následujte těch, kteříž, jdúce se Pánem do Emaus, poznali jsú jej v lámaní chleba. Též i vy dosti jmějte k spasenie vašemu pod první zpuosobú, a tak bu- dete svorni a poslušni svaté cierkve, jenž jest matka všech křesťanuov věrných“ etc. Tehdy jeden úředlník papežuov osvědčil jest vy sokým hlasem řka: „Napomínám obecních písařuov, jednoho, dvú nebo viece, abyšte pro budúcí památku znamenali, jaká dána odpověd (dnešní den) Otcem naším Najsvětěj- ším posluom krále českého: jedno, že poslušenstvie krále se nepřijímá, jediné leč v skutku vypl(e)ní bludy vše, druhé, že přijímanie pod dvojí zpuosobú lidu obecniemu jest sta- veno a že kompaktáta moci nemají a již jsú odvolána.“ 230 235 240 259 245 Ve čtvrtek (1. dubna) v zahradě před šesti kardinály a jedním biskupem takto k nám mluvil Otec svatý před požehnáním: „Chvátáte domuov jeti, a již jest čas. Od- pověd, kterúž jsme vám dali, tu králi vašemu i královstvie oznamte a vypravte; a povězte králi vašemu, že jeho milu- jem i královstvie a všecko, což s naší ctí jest a stolice této a což jest podobného pro dobré a úžitečné krále i králov- stvie, hotovi jsme učiniti a jsme dlužni. Ale toto, což pro- síte, že nenie poctivé, úžitečné ani jest ku pokoji, nebylo jest slušné ani jest, aby uslyšáno bylo, jakož jste z řečí našich 255 (i z) odpovědí šíře slyšeli. Protož napomínám vás: Mluvte 250 269

Strana 270
260 265 260 270 275 280 285 králi, králové, pánóm etc., ať k tomu jdú, v ně(m)ž jsú byli, než se ty novosti začaly, a tak od těch novostí odstúpí; a toť jim přijde ke všemu dobrému. A ty, pane Zdeňku, že jsi vzácen před králem a král tě miluje zvláště, napomeň jej, ať učiní naše přikázanie a lid přivede k jednotě viery a cierkve. (A) die-liť, že nemuož, nechť zkusí tiemto během: přijímaj zjevně pod jednú zpuosobú, jakož zacho- chává celá cierkev; k témuž drž královú, syna svého, též i svój dvuor, slibuje jim, ktož by s ním též učinili, že je chce z toho darovati i milovati. A když on to s svými učiní, lid obecný jiný k témuž se pohne velmi snadně; neb lid obecně náshleduje (!) kniežete svého, a toho viece, jehož miluje. Ale vieme, že lid český miluje velmi krále svého nyněj- šieho; učiní-li on, jakož by bylo dobré, l to, což radíme i velíme, lid (bez) zmatku po něm postúpí. Dále ať zavolá kněží a die jim: „Slíbil sem já již poslušenstvie a přikáza- nie mám od cierkve, abych byl s ní v jednotě. A že to bude k pokoji našemu i vašemu i také ke cti, protož chci, abyšte nám v tom nebyli odporni, ale přichylte se k jednotě " spolu s námi. A to vězte, žeť nemuožem jinak učiniti.“ Oni, vidúce krále v našem přikázanie stálého, nebudú se moci protiviti. A mnozie jsú z těch kněžie, ješto vědie, že pravdy nedrží, avšak držie proto, aby o nich nebylo po- vědieno, že jsú zle drželi. Proto, bude-liť král chtíti, uzříte, žeť všecko pójde snadně; a skrze to bude zvelebeno jeho královstvie — ač snad ne v takovém sbožie, jako jest prvé bylo, ale v slávě a ve cti, budeť zveleben i král. A o tom jsme jemu mluvili v Benešově, nechá-li toho přijímanie a těch nebude se přídržeti, že k velikým věcem dojde. Byl odpověděl, že chce svój rod zvelebiti; jižť tuto má pří- stup k svému zvelebenie i svého rodu, jediné ať učiní, jako jemu radíme a velíme. A když toto, což proti vieře jest, pomine, o zbožie duchovniem, kteráž jsú zastavena, snadno 290 bude; neb ti, kteříž zápisy mají, škod žádných jmieti ne- budú, ale opatřeniem cierkve dosti jim zuostane. A vy, mistrové, mluvte a nabádajte vašich, ať též učinie. Nebude-liť pak král na naše přikázanie tbáti, ale vždycky 270

Strana 271
s pokrytstvím ty novosti trpěti i s těmi tak přijímajíciemi, musíme my s cierkví tak opatřiti, aby vždy královstvie 295 k jednotě cierkve, od niež jest vypadlo, navráceno bylo. Sami však navrátí-li se k jednotě cierkve, toť bude lépe a poctivějí, nežli by učinili z přinucenie; aniž z toho mají se styděti, že tak učinie z přikázanie našeho a stolice této, neb jest to i jinde přiházelo se, že talké bludové povstávali, jako Ispani blud arianský a jiní bludové jinde, v nichžto konečné útočiště bývalo k stolici této, a ona což rozkázala, to bieše přijímáno. Ty však krajiny již žádné nemají proto hanby; též král váš a královstvie učiní-li a budú poslušni našeho rozkázanie, žádné v tom hanby jmieti nebudú, ale 805 čest a chválu. Item napomeňte krále, ať s ciesařem nakládá milostivě a přátelsky, poněvadž s ním jest v příbuzenstvie a od něho přijal královstvie a syn kniežetstvie. Král také má poddán býti ciesaři; i hodnéť jest, aby jeho miloval, neb my jeho milujem a k jeho cti jsme vždycky nakloněni. Protož, což- koli král váš učiní dobrého ciesaři, my z toho vděčni bu- dem, jako by nám učinil; pakli jemu co nelibého učiní, nám to líbo nebude, jako by nám samým učinil. 300 261 310 Léta Božieho M'CCCC LXIII°. a IIII°. byl mor veliký v Čechách. (L)éta Božieho M'CCCCLXV°. v středu (25. září) před svatým Vácslavem byl sněm v Praze, na kterémžto sněmu pan Jan Zajíc z Kosti s panem Jaroslavem, Zdeňko- vým synem s Konopiště, toto poselstvie dále psané dali králi Jiřiemu přede všiem sněmem od kněze Jošta, biskupa vratislavského, od pana Jana z Rožmberka, (od pana Zdeňka z Šternberka, od sebe sám a) od bratra svého pana Oldřicha i od jiných přátel svých. A tu jest král tázal jeho, kteří jsú to přátelé jich, aby je jmenovali; a on jest žádného víc nejmenoval. Potom Kr. Milost sám od sebe neráčil žádné odpovědi dáti, než podal toho na pány, na zemany, na města, byli-li by s nimi v té při aneb kto z nich, aby pověděli. A páni, uprosivše sobě potaz a přišedše zase, toto 15 10 271

Strana 272
263 20 30 35 45 jsú za odpověd dali králi přede vším sněmem i před panem Zajícem, že jsú o tom nic nevěděli až do té chvíle, a což jest pan Zajíc tuto mluvil a poselstvie dal od napřed psa- ných pánuov (i od sebe, že sú toho neměli učiniti bez jiných pánuov) vědomie (a) vuole. Item: Jakožtoť někteří páni stranně dotýčí nás praviece i rozpisujíce mezi jiné pány a zemany i města a jako osvědčujíce se, že bychom my, uradiece se s některými osobami, ješto na těch osobách ne- záleží zemské věci a svobody pánuov a zeman, a uradíce 25 se s nimi, že bychom to tepruv na pány vznesli. — Odpověd Kr. Milosti: „To nám se nezdá, by tak bylo, ani se v tom pamatujem, bychom my s kterými takovými osobami rady mievali aneb na nich co zavazovali, a což se s nimi uradíme, abychom to tepruv na pány vznesli. Neb to všichni víte, kterak jsú páni, rytieři i zemané a města voleni a vybráni z naší rady; co se obecních zem- ských věcí dotýče, že jsme vždy rady jich v tom požievali a ještě s Božie pomocí požievati míníme. Pakli přesto které takové osoby vědie, ať je jmenují, abychom netoliko my, ale i vy všichni abyšte to slyšeli a tomu porozuoměli, bude- me-liť my v čem scestni či kto jiný. Neb to vědí ti, ktož v našie radě býváte, která věc obecnie před nás přijde, že napořád kážem každé tázati, a což se k tomu zdá, aby k tomu radil volně, a každý že jest slyšán beze všeho útisku 40 a krykovánie; a což se tu svolé jednostajně, že na tom bývá přestáno, poněvadž se všech vuobec takový běh dotýče. Ale nám se jest nezdálo za podobné jim dáti v radu stranně a po rotách odstupovati, a to, což se dotýče obecnieho dob- rého, než což jest obecních věcí, aby se zespolka všickni věrně a právě (radili a) pomáhali, poněvadž se všech do- týče, jakož se jest i prvé to za našich předkuov přiházelo. Proněž se nám zdá, že ti páni, kteříž toto poselstvie [ k nám teď stranně dějí a rozpisují jiným, odpovědi od nás ještě nemajíce; a kterým úmyslem — Pán Buoh všech srdce zná. Námť se vždy zdá, žeť jsú to prvé mohli učiniti, kdyžť jsú se sem sjiežděli, vší volnosti bez útisku požievajíce vedlé řádu a práva.“ 262 50 272

Strana 273
Item. Jakož praví, že bychom chtěli proti Vratislavským Bratří přijieti, při tom pokládajíce, že by se mohlo mnoho zlého státi etc. Odpověd Kr. Milosti: „Pomysltež na toto 55 všichni, co se nám i vám děje i koruně této neprávě, ne- spravedlivě od Vratislavských k hanbě i k veliké škodě, kteřížto zdávna k koruně České příslušejí a i za našeho kralovánie, sem do Prahy přijevše, nám jsú věrnost a člově- čenstvie slibovali, a potom jsú toho všeho nezdržali ani držeti chtí; a v čie náději, toť potom tajno nebude. A přede- psaní páni, kdež by nám z povinnosti a vedlé přísah svých měli proti nim radni a pomocni býti, jakož sú prvé řiekali tak činiti i činili a radili, tu teď toho žádají, aby proti všemu řádu a právu a nám i vám a této koruně k veliké škodě a k hanbě v pokoji odpočievali, ješto my s pomocí Boží a vás všech radú je k místu přivésti míníme, buď skrze Bratřie aneb kterakkolivěk jinak, jako lidi naše neposlušné a k této koruně připojené, ješto to bohdá všecko má(m) (úmy)sl učiniti k dobrému a poctivému této koruně i na- 70 šemu i vás všech vespolék. Item. Jakož dotýčí o synu našem, že bychom jej chtěli králem v Čechách udělati za zdravého života etc. Odpově- děl král: „Také viete, že netoliko syna našeho, ale i sami se králem jsme nemohli udělati, leč jest k tomu pánuov, rytieřuov, zeman i měst všech povolenie bylo. A z toho muož každý rozuoměti, což jsme jednali anebo jednati by- chom chtěli, žeť bychom toho nechtěli jednati proti řádu a právu a bez vuole vás všech. Pakli by přesto kto co jiného sobě ] smyslil proti nám, snad příčiny scestné hledaje, nechť to poví a provede tak, abyšte tomu všichni porozuoměti uměli, bude-liť pravdu mluviti; pakli jinak, abyšte to také uměli vážiti. Item. Jakož dotýčí o mistru Rokycanovi a o jeho kně- žiech, že by búřili proti nim etc. — Odpověd králova: „Také viete, že taková búřivá a hanlivá kázanie jim i druhé straně vždycky jsme zapoviedali a zapoviedáme, neb se nám velmi nelíbí obojí strany. A teď proto nynie kázali jsme mistru Rokycanovi všecky kněží do Prahy svolati, 60 65 75 80 264 85 18 Letopisy 273

Strana 274
105 265 110 115 120 9o přikazujíce dále, aby, všech výtržkuov nechajíce, i stáli v kompaktátiech; a oni jsú to slíbili učiniti. Pakliť kto přesto učiní — buď této neb oné strany — žeť toho žádnému trpěti nebudeme. Item. Jakož žádají, abychom je vedlé řčenie a přísah, 95 kteréž jsme zemi učinili, zachovali při práviech, řádiech, obyčejích a svobodách. — Odpověd králova: „Čehožť k sobě žádají na nás, ať nás v témž proti sobě zachovají zase vedlé svých slibuov a přísah. Neb my bóhdá zachová- vali jsme se i zachováváme, aby každý při svých práviech, 100 svobodách a řádiech zachován byl. Pakli přesto zdá se jim anebo komu, že bychom z čeho vystúpili, nechť to pro- vedau, že my jsme hotovi napraviti; pakli oni také scestni nalezeni by byli, ať též zase učiní a napraví, poněvadž se obecniech věcí dotýče.“ Item. Jakož dotýčí o pomocech a úrociech etc. — Odpo- věd králova: „Jestliže jste kterú učinili k naší žádosti a prosbě a (z) své dobré vuole, ještoť jsú nám i někteří k tomu sami radili, a přesto však jsme to vždy dále obracovali k obecnému dobrému, jakož bychom to ukázati chtěli, ač by toho potřebie bylo; a ne toliko k obecniemu dobrému, ale i k zvláštniemu každého našeho zemana aneb města, kdež by se jemu křivda a bezprávie dálo od kohokolivěk proti právu, žeť bychom netoliko takové berně, i našeho vlastnieho chtěli proň povážiti a jeho nedati utisknúti.“ Item. Jakož nás dotýčí o vojnách a praviece, že bychom my, ustaviece se s malým počtem, ihned obeslali pány a rytieřstvo, aby táhli na vojnu. — Odpověd kr.: „Nevíme, kde to míní; neb míní-li tu, kdež jsme ciesaři ku pomoci jeli, tu jest nebylo času o to sněmóv dělati, neb jest ta věc velmi vnáhle byla přišla. A toť jsme také proto učinili, když se jest ciesaři, pánu našemu a příteli, křivda veliká dála od Jeho Milosti poddaných, jakožto od Vídeňských, když Jeho Milosti Vídně na hradě dobývali, i chtěli jsme v tom Jeho Milosti poslúžiti a pomoci jako pánu svému, jakož 125 jsme tak učinili. A skrze to této koruně a zemi mnoho dobrého jsme přivedli." 274

Strana 275
Item. Jakož dotýčie (o) odúmrtech, že bychom některé brali aneb rozdávali proti právuom. — Odpověd králova: „Nedávaliť jsme ani dáváme nikda cizieho, než toliko naše právo, ač bychom které měli, ale vždy bez pohoršenie ji- ných práv. A to naše právo komuž dáme, súd(i)e pánie (!) u dvorských desk aneb u zemských vedlé práva a úřaduov svých, ješto to vší zemi tajno nenie. A ti někteří páni, ješto tyto cedule rozpisují, sami jsú slavné paměti krále Ladi- slava, předka našeho, i nás za takové odúmrti prosili sobě i svým služebniekuom. Item. Jakož dotýčie, že bychom podlé jakých regist. na svobodné dědiny manstvie uvedli etc. — Odpověd králova: „Tohoť nenie; neb registra ta, kteráž jsú nalezena na Karl- štajně a při dskách, dobře stará sú, po kterýchž se manství ukazují, a vedlé toho my jsme kázali našemu prokurátorovi (sah)ati na many, a I kteří jsú se manstvie odpierali, i toho jsmy sami nesúdili, ale na saud dvorský neb zemský jsme podávali, aby to súzeno bylo. A ty, pane Zajíče, jsa sudí náš, nikdys' toho na nás nevznesl, by to tak lehká aneb lecjakás lajstra stará byla, a tak tebú najviece bychom zmajleni byli; ale pravils' nám, že ta registra leží při dcskách, a téhož písaře rukau psaná jako i dcsky. Item o minci jakož praví, že jí nechtí v jiných zemiech bráti etc. — Odpověd kr.: „To muož dovedeno býti, že 150 mince naše srovnává se s zrnem se všemi zeměmi okolniemi, a ještě výše. Také na sněmu o hromniciech kterak jest bylo zuostáno, to také muožete pamatovati; a při tom jest rada vaše téměř všecka byla, kterak jsú o to měli obesláni býti ciesař a Míšeňský i jiní o srovnání mince. A to jest námi 155 nikdy nescházelo ani ještě sjíti má.“ Item. Jakož dotýčí o listy svobody a obdarovánie a klé- noty zemské, že za předkuov našich to jest bývalo v moci panské, a kterémuž pánu bylo svěřeno a poručeno, že jest ten přisáhl s tiem věrně a právě učiniti pánuom, rytieřstvu 160 i vší obci české etc. — Odpověd kr.: „Také vědomo jest, že jsme to položili v moc tehdáž Viktorina z Kunštátu a z Poděbrad, syna našeho, aby s tím věrně a právě udělal 130 135 140 145 266 275

Strana 276
67 zemi, ač by nás Pán Buoh smrti neuchoval; a to jsme také 165 oznámili prvé i tehdáž, když jsme na pole chtěli vytrhnúti ku pomoci Ciesařově Milosti. Ačkoli jest nadepsaný syn náš již vyššieho duostojenstvie dosiehl, pro toť panstvie i zbožie v Čechách má a dobře jest usedl, aby vedlé přiesahy své zemi věrně a právě učinil. Pakli by přesto chtěl jemu 170 kto z čeho vinu dáti, máť to před sebú — však ku právu každému usedl“. Item. Jakož v jednom kusu dotýče nás pamatujíce, po- něvadž první králové, předci náši — a jsú cizozemci — nám jsú svobod přičinili, abychom i my, jsúce Čech, též učinili a jich přičinili a neujímali. — Odpověd: „Již mu- síme mluviti, ač velmi těžké jest samému se chváliti; ale poněvadž dotýčí, již musíme pravdu pověděti. Ufámť Pánu Bohu, žeť jsme na tom vždycky byli, abychom svobod této zemi a koruně přičinili, jakož jsme to při těchto věcech, kdež praviti budeme, znamenitě učinili. Najprvé vědomá věc jest, že koruna tato zavázána jest byla krále odjinud nebrati nežli z kniežetstvie Rakúského, při kterémžto za- vázaní mnohých pánuov pečeti byly jsú přivěšeny; a my s pomocí Boží to jsme svobodu zjednali koruně, že kniežata rakúská to jsú právo propustili a jeho se odřekli, nikdy věčně se netáhnúti ani nařékati, a ciesař jako knieže rakúské též jest učinil a jakožto ciesař římský toho jest majestátem svým potvrdil, takže jste již vysvobozeni, že, když by krále nebylo, o kohož byšte se svolili koli, že ten má králem býti, ješto jste toho prvé neměli. Druhé, že ciesař chtěl hajtmany saditi do zemí našich koruně příslušejíciech; ačkoli jest práva k tomu neměl vedlé osvobozenie koruny, ale také nebyl jest zavázán, aby toho učiniti neměl. Ale již jsme tak zjednali, že ciesař sám se i své budúcí ciesaře a krále římské k věčnosti zavazuje žádných hajtmanuov saditi ani kterých věcí řéditi v zemiech koruně České příslušejíciech. Třetí: Jakož králové čeští a koruna byli jsú k tomu zavázáni, když by král římský k korunovánie na ciesařstvie táhl, aby jemu bylo posláno tři sta oděncóv neb tři sta hřiven střiebra etc., 200 tak jsme zjednali, že jest toho práva polovice doluov zpuš- 175 180 185 190 195 276

Strana 277
těna k (vě)čnosti, takže nejsmy zavázáni my ani koruna viece poslati než puoldruhého sta oděncuov aneb puol- druhého sta hřiven střiebra. Čtvrté: Králové čeští byli k tomu zavázáni, kdež by koli aneb kamž by koli ciesař dvuor položil, že jsú musili tam jeti, ješto jest bez velikých škod a nákladuov nemohlo býti. Ale my takto jsme zjed- nali, že my ani budúcí králové čeští nebudú zavázáni ke dvoru jinam jezditi, než do dvú měst toliko, do Norm- berga a do Pamberga, kteréž k královstvie Českému blízko příleží. Páté jsme k dobrému a ku poctivému této koruně přivedli České, že, by ciesař nynější bez dědicuov mužského pohlaví umřel, že kniežetstvie Rakúské na korunu Českú má připadnúti. Pakli by se přihodilo, že by kto právem spravedlnost k témuž kniežetstvie okázal, pro to nemá kniežetstvie Rakúské od koruny České puštěno býti, jedno 215 leč by prvé sto tisíc zlatých uherských králi českému a koruně České bylo dáno a položeno tu, kdež by kolivěk králem českým bylo ukázáno. A na tyto všecky kusy máme listy s zlatú bullú a majestátem ciesařským zapečetěné a utvrzené; a ti jsú položeni na Karlštajně. Nuž, pohleďtež na to všickni, že jsme bóhdá nic svobod neujali, ale že jsme jich viece přičinili, nežli jest kdy koruna Česká jich měla od ciesaře Karla až do této chvíle. Protož jest nás nebylo potřebí tak stranně dotýkati, neb jsme tak učinili a jednali vždycky, což bylo k dobrému a poctivému krá- 225 lovstvie tohoto a koruny, a ještě činiti a jednati budem — buď komu líbo nebo žel — s pomocí Boží. 205 210 220 268 (L)éta Božieho M'CCCC LXVIII°. král Jiří sebral vojsko, vtrhl do Rakús proti ciesaři a králi uherskému, kte- réž papež proti němu zbudil. Téhož léta povstaly války veliké v Čechách] a v Moravě, pálenie, šacovánie, jímanie, mordovánie, neb papež Pauli- nus vydal klatbu a kříž na krále Jiří a na Čechy věrné pro krev Pána Krista, když předtiem král Jiří, svolav naši i pro- tivnú stranu, dopustil, aby před ním hádali se česky protiv- níci s Hradu, Hilarius, Křižanovský, s mistrem Rokycanau, 5 269 277

Strana 278
270 15 20 25 30 35 40 1o kterýž přemohl je Písmem a v hanbu uvedl. Tu páni svět- ští proti sobě počali jako meče vytrhati, neb od té chvíle Konopičský (!), Zajíc i jiní páni s městy, kteříž přijímají pod jednú zpuosobú, odstúpili od krále Jiřieho, vzavše sobě za krále Matyáše uherského. A král Jiří na den svatého Jiří (23. dubna) odpověděl těm pánuom českým a oblehl pojednú Konopičského (!) Raudnici, Konopiště, Štem- berk, Leštno, a Hradečtí oblehli Zajícova Vřešťova; a všeho dobyli s pomocí Boží. Pán Rožmberský ponajprv byl s krá- lem Jiřím, a potom se mu zprotivil. Ty chvíle uvedli kři- žovníky do Čech Konopičský (!), Dobrohost a měli je u sebe. Ti křižovníci nebrali za žold, jediné že mordovali Čechy pro krev Boží, vše napořád, dietky, rúbajíce s nich hlavy, házejíce jimi na se co zelnými hlavami, i mordovali také kmetíky, babky v špitáléch, kohož jediné poškopili, a ruce své v jich krvi umývali, majíce za to, že budú čisti ode všech hřiechuov; neb je na to papež navedl. Těch křižov- níkuov Němcuov bylo jako na tři tisíce; poraženi jsú pro takovú ukrutnost a konečně zkaženi od Klatovských na jednom ostrově, když chtěli ven z země. Ti křižovníci u Hořepníka na poli jali kněze na koni, kterýžto krev Božie rozdával; najprv ho trním po těle dřeli, potom mu hlavu doluov srúbili i jeho koni e(t) cetera. Také v ty války veliký byl zá dav, hlad, drahota veliká v zemi. Ne- přátelé všudy druhdy třmi stranami, nepřátelé Němci po- jednú vskočili do země, majíce puovod pány české, Kono- pištské. V jedné vsi u Hořepníka pálili, jímali žoldnéři Konopičského. Jedna matka držala děťátko v rukau před domem, a Němec vydieral jí děťátko z rukau, chtě zamor- dovati, a ona je rukau hájila: utal jí ruku; hájila druhau, utal jí druhú. To vida jeden panoše Čech, obořil se na Němce a řekl: „Tak-liž chcete nám dělati?!“, i zabil ho. V jiné pak vsi matka velikú teskností a hladem voběsila dvé dietek a potom sama se. Žoldnéři Konopičského (!) jali na cestě kněze, když šel na Tábor; přivedli jej do Sobě- slavě, upálili ho na rynku pro krev Boží. Na Moravě také Holomúdčané (!) udeřili na jednu ves; kněz v ní, kterýž 45 278

Strana 279
rozdával krev Boží, utekl do kostela, vzev v rutce mon- strancí s tělem Božím, a nepřátelé, vyňavše mu monstrancí z rukau, rozsekali ho na kusy. Takovéť jsú se věci dály i jiné žalostnější. V Turnově mnoho žen zmordovali Němci. A v městečku Kolovči, tu opět mnoho dietkám hlav srúbali a házeli jimi na se jako miečem, i s matkami jich mordovali. Ohňóv jednu noc mnoho bývalo, druhau noc též etc., až žalostno na to zpomenúti bylo těm, kteříž to viděli, i po- tomním věrným Čechuom slyšeti plačtivé. (L)éta Božieho M'CCCCLXIX. puovodem Konopič- ského (!) a některých pánuov českých král uherský Matyáš vtrhl vojensky do Čech, jímaje, pále, morduje až pod Lichmburk, kterýž měl mu zradú dán býti. Ale to se zrušilo. Tu pod Lichmburkem u Hronova a Vilémova král Jiří přijel také s vojskem velikým i obklíčil jej; nikam nemohl pro Železné hory. A protož Uherský chytře učinil smlúvu s králem Jiřím, že jest propuštěn z země, ale potom ne- zdržal smlauvy. Mohl ho tu král Jiří pod Lichmburgem poraziti na hlavu, neb náramně chtivi jsú byli na něho 65 Čechové, chtiece vždy naň udeřiti, neb jsú již jeho tu měli po své vuoli, neb jsú velmi za zlé měli králi Jiřiemu, že s ním v smlúvu vstúpil. Nebo knieže Viktorin byl toho vo jeden den poobmeškal; ten by byl k té smlúvě nikoli ne- dopustil. Než chudina, ti jsú vždy ponutkávali pány, aby někto vždy na ně počal; neb již to byl král Jiří dobře znal, že stěžka tomu by co odolal a obránil, by jediné byli co počeli — tak jsú velmi na něho chtivi byli jakožto na vraha svého. Takž pak nazajtří obadva králové ssedše i šli jsú spolu do jedné velmi špatné jistébky, v ty časy spálené; tam jsú sami mezi sebú rokovali, o tom žádný nevěděl. Potom lidé, jedúce zase, láli jsú a přimlúvali králi Jiřiemu, neb jest v tu noc bylo přibylo lidu českého na několiko tisícuov, radujíce se tomu, že se mají již nazajtřie bíti; a chudina, jsúci pohotově s uoštípy, s kyji, s palicemi, cepy, s sudlicemi, s samostřiely, jakž kto kterak mohl, chudí i bohatí, aby svého vraha s jinými svými nepřátely přemohli. Ale král toho nikoli dopusti (ti) nechtěl pro svú dceru, kterúžto byl za něho dal. 50 55 60 70 75 80 271 279

Strana 280
90 272 100 110 115 Téhož léta druhý den (27. července) po svatém Jakubu 85 knieže Viktorin, jsa na hodech u svého švagra, maršálka moravského na Krumlově, na Veselí zrádně obležen, jat jsa a dán králi uherskému. Z toho král Jiří náramně se zarmútil, že mu syn najbojovnější tak zrádně vydán ne- příteli. Téhož léta zuostáno na sněmě, že král Jiří dělal groše české po XIIII“ penězích, tak vážné jako za krále Vác- slava, a peníz podvojní, haléřky také; neb za krále Jiřieho několikrát moneta se měnila, a to s velikú škodau země. Naj prvé nechtěli bráti peněz černých, jediné horské, po- 95 tom ani horských, než gerlitské. Byla měna na rynku Staro- městském: groš míšeňský dávali za čtyři penieze aneb za pět horských; král té měny najlép požil. Kto pak zpuosobil tu klatbu a nesnáze na Čechy? Jediné Hilarius doktor, Křižanovský s kapitolú hradu pražského, papeže Paulina nabádajíce! A protož, když se hrabalo k těm válkám, oni, pobravše klénoty kostelnie s Hradu, šli do Plzně a nechali na Hradě tří neb čtyř svých v kožinách beraních. To zna- menavše mistři a kněží pražští s mistrem Rokycanú, mlu- vili králi Jiřiemu: „Aj, již přístup slušnaj! Poněvadž dokto- 105 rové hradští utekli s Hradu k nepřáteluom, králi svému nevěrně udělavše, dajtež tam na jich místa mistry a kněží pod obojí zpuosobú, a budeť jednota dole i nahoře!“ Králi nezdálo se to za slušné. Mohl dobře tehdáž; člověk, když muož, nechce, potom, by pak chtěl, nebude moci. Odpo- věděl král mistru Rokycanovi: „Nechť my již také mistru- jem, dostis', mistře, mistroval!“ A ihned šly naň nesnáze veliké; mistr Rokycana již ne tak k němu chodil. (L)éta Božieho M'CCCCLXX°. král Jiří s vojskem a král uherský Matyáš táhli proti sobě v Moravě. U města Hradiště bašty zbořil král Jiří, kteréž byly Uherského. Král pak uherský nenadále a rychle vrazil se po druhé do země České, pále až k Hoře; a král Jiří z Moravy za ním, jeden den nemohl ho uhoniti, jeda tauž cestau, kdež on pálil, ano ještě se kauřilo. 280

Strana 281
MISTR JAN ROKYCANA UMŘEL Léta Božieho M'CCCC°LXXI°. ve čtvrtek (22. února) na den svatého Petra na Stolici povýšení umřel mistr Jan Rokycana, volený arcibiskup pražský, skrze kteréhož milý Buoh veliké a spasitedl né (věci puosobil. Byl syn kováře chudé- ho v předměstí rokycanském. Báli se ho domácí, okolní, král, králová, neb se on bál milého Boha. Byl pravé kladivo proti nepřáteluom ka- licha Páně i proti pikhartuom. Dajž mu, Pane Bože, věčnú odplatu za jeho věrnú práci! Pochován v kostele Tajnském. Při jeho pochová- vanie byla králová Johanna, páni mnozí, neb byl člověk modlitebný, ve dne i v noci modléval se Bohu ihned z mladosti své. Před svú smrtí, pohleděv na kněží, kteříž nad ním stáli, řekl: „Pomněte mne, kněží, přijdeť čas, že vašimi hubami vlačiti budau po zemi; ale budete-li stálí v pravdách Kristových a příkladní, potom bude kněz věrný tak vzáctný a míl lidu jako anjel Boží“). 5 273 10 15 (KRÁL JIŘÍ ČESKÝ UMŘEL) Téhož léta umřel král Jiří tu noc na sob(otu) (23. března) před nedělí Družebnau brzo po mistru Rokyca- (novi), ve čtyřech neděléch. Onen slovem a tento mečem bránili kalicha Kristova. A pochován v pondělí (25. břez- na) na den matky Božie Zvěstovánie na hradě pražském. Stálý nalezen v pravdách Kristových, v přijímanie krve jeho předrahé, až do smrti. Umřel v ty války veliké. Smiluj se, Pane Bože, nad jeho duší! Neb jest byl opovrhl zdravú radú dobrého a svatého kněze Martina Lupáče, nechtěl s ním u Hory ani mluviti, ješto ten kněz Martin velmi pra- coval o to, že on kraloval; a protož prosil Boha a řka: „Milý Bože, zkaziž toho krále Jiří i jeho rodinu!“ A tak se stalo, že již nižádný syn jeho nenie živ ani v Čechách krom Viktorina; ten vochudl a nenie dobře při rozumu, (jako by 30 278 nebyl. Dokudž král Jiří poslúchal raddy věrných kněží, kněze Martina Lupáče, dotud mu šlo vzhuoru... 20 25 281

Strana 282
PŘÍJEZD KNIEŽETE MÍŠEŇSKÉHO DO PRAHY 279 40 45 50 60 Téhož léta po sv. Jiří (23. dubna) kníže míšeňské Albrecht, když 35 uslyšel, že král uherský Matyáš chce násilím v Čechách kralovati, i při- jel do Prahy Čechuom na pomoc velmi přípravně a nákladně, maje lidu jiezdného tisíc a sto, pěších na čtyři tisíce, vozuov na čtyři sta. I táhl) k Hoře, chtě jí hájiti. Ale že někteří jeho (n)a Kaňku havéře v dole mrtvili, jiní pak, vylezše z doluov, bránili se Němcuom, že tu zabit hajtman velmi milý knie- žeti Albrechtovi, protož rozhněvav se vrátil se s svým voj- skem do Míšně jinau cestau nežli na Prahu. Léta téhož král volený Vladislav slavně jest přijat do Prahy v pondělí (19. srpna) po Nanebevzetí Panny Marie. Tu mistři, vítajíce ho ve dvoře královském, dali mu v ruce za dar Zákon Boží, velmi čistě napsaný a připravený, aby v něm čta i se i lid podlé vuole Boží uměl spravovati. A ihned ten čtvrtek (22. srpna) v uochtáb Nanebevzetí Panny Marie jest korunován od biskupuo, kteřížto jsú s ním přijeli z Polsky. A když v koruně jel s Hradu do Prahy, ten den metali peníze a groše míšeňské. (L)éta Božieho M'CCCC LXXIII°. (byl mor veliký v Čechách; napořád chudé i bohaté, staré i mladé hustě porážel. A horko bylo veliké, déšť za půl čtvrta měsíce 55 nepršal, lesy hořely, řeky a potokové přesychali, obilé málo bylo; řepy, zelé i jiné věci nic nebylo. (Léta 1474) ve čtvrtek (8. září) po sv. Jiljí kněz Michal, kazatel věrný, uveden jest do kostela na Vyšehrad k Sv. Petru purkmistry všech tří měst, staroměstským, novo- městským i malostranským, a to s vólí krále Vladislava. Tu na Vyšehradě kněz Michal rozdával pod obojí zpuo- sobau lidu starému i dietkám; česky zpíváno; Boha chválili). (L)éta Božieho M'CCCC°LXXV°. založena jest věže u králova dvoru na Příkopě. Staroměští kopali krunfešt 65 ten pondělí (20. března) po Květné neděli; po velice noci (26. března) založen krunfešt. Sám král Vladislav první kámen vložil v tom rohu na východ slunce. To léto vy- dělali nahoru z přiekopu i s mostkem. 282

Strana 283
(L)éta Božieho M'CCCC LXXVI°. král Vladislav po- žádal pomoci na obcéch a Nového Města pražských (s) zá- 70 kupu, to jest s kopy po groši, zač kto má svého dědičstvie kúpené. A skrze to přišla jest veliká nesnáze v Praze; neb konšelé někte(ří k tomu sú byli povolni, a mluvíce před obcí: „Myť sedneme vedlé rozkázanie krále; ktož ponesú, vezmeme.“ A protož obec požádala, aby jim byla práva čtena; až pak skrze to přišlo, že sú konšely staré zjímali, to jest Manúška, Klímu Kostelá- ka, Černú Ruoži, dávajíce jim vinu, že sú kšafty falšovali, obecné věci sobě ku puožitku brali. A proto Manúšek musil dáti tisíc zlatých — ty král vzal z návodu některých pod zpuosobem puojčky —, k tomu lauku, vápenici, tu drží Novoměští; Klíma Kostelák tři sta kop; Jíra 80 Černá Ruože tři sta kop. Staroměstská obec též učinila Samuelovi Ví- tovi, kraječi sukna, Lukšovi z Železné ulice, Červenému Kříži a jiným některým. Ačkoli ti tří nebyli sú těmi věcmi, z kterýchž je obviňovali, vinni tak hrubě jako Samuel podkomoří, neb jest forteloval v tom, a tak byl jest purkmistrem v ty časy; ač jest král tu byl, však což tento rozkázal, tak chtěl, aby se stalo. Lakomství jest miloval) a v kšaf- tech neprávě činil. Neb jest věc to jistá, že dosti kšaftuom nečinil, a druhé i zamlčal, jako kšaft starého podkomořieho i jeho manželky Ofky, kterýž udělala svým dcerám, i list, kterýž byl na věno jí, a ten měl dcerám jejím býti — ten také zamlčal. Byl jest od obce zavázán slibem, aby se očis- til, z čehož jemu vinu dávali, a spravedlnost svú provedl vedlé toho, jakož vysoce mluvil, ale znaje své svědomie nepravé, utekl jest z města pražského. A potom za glejtem do města zase se vlísal slibuje, že chce všem a každému zvláště práv býti; toho nenaplnil, až pak musil i úřad podkomořstvie vzdáti před králem. A maje z toho velikú (tesknost, upadl v nemoc a z té nevyšel, až i duše zbyl, nejsa práv žádnému. A po jeho smrti saudové o to vzešli s jeho syny, aby oni z toho statku jeho za spravedlivé učinili. Léta téhož (1477) dne sv. Jana, Křtitele Božieho (24. června), od ciesaře Fridricha křesťanského stalo se jest obdarovánie a přidánie erbu novoměstského pražského: má býti štít červený a v něm dvě věže a brána se zdmi, a to má zlaté býti, ale stíny stříbrné. Nad branú na těch zdech mezi těmi stíny oděnec má býti v rytieřském odění, a s me- 105 75 85 90 95 100 280 281 283

Strana 284
282 čem a s štítem zlatým; a v tom štítu černý orel, maje dvě hlavě s roz- křídlenými křídly; nad těmi věžemi) helm, jehož fafrnochy mají ozdobeny býti barvú žlutú, červenú a bielú; a na tom helmu ciesařská koruna zlatá s voblúkem a svrchu na tom voblúku kříž s kamením drahým ozdobený; a (s) strany každé té koruny jeden černý orel o jedné hlavě, jako by zletěti chtěl, jako ciesařskú korunu v svých nehtiech drže. A při tom byl legát kostela římského a dva biskupy, knie- žata, vejvody, markrabie, hrabie, páni korúhevní, rytieři, šlechtici, zemané, vladyky, panoše, měšťané vídeňští i ze všech měst rakúských úředníci, duchovní i světští. A také ciesař dal tomu Městu Novému, aby nesli hrot na dřevě, pamatuje na jich (věrnú službu městuom, kterú sú jemu poslúžili). (Léta Božieho 1477 o masopustě byla velmi tuhá zima, že sú vody 120 vymrzly na potocích a sněhové byli koňům až do sedla, neb sú pršeli až do sv. Řehoře. A toho času král udělal hody a veselé veliké o maso- pustě, že měšťanů i měštek pozval na ty hody; a tu tanec byl veliký, že i sám král tancoval, a před ním Martin Nedoruště z Nového Města postavník držal. A proto byli se kněží zbauřili, že králi Mahometa přezděli, a to sú na kázaních provolávali; mužům jich ženy zhaněli, nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými. Z toho se muži rozhněvali, div že sú kněží ven nevyhnali. Potom obec všecka na tom se snesla, aby kněží vedlé kompaktát kázali, sausedův nehaněli a jich tak lehce sobě nevážili; neb byl-li jest kto co vinen, mají pány od toho, aby jeho 130 trestali, jakož práva svědčí, duchovní duchovnie, světští světské. Pakli by kto přes to svolenie učinil,) nemají jemu toho lehčiti, ale mají takové trestati, aby se jim stý kázal. A to se stalo v ten čtvrtek (27. února) před Přenesením sv. Vácslava z Bole- slavě na Hrad. A ten den všickni se smířili súsedé na rat- 135 húze na novoměstském etc. Téhož léta král Vladislav jel do Vídně k ciesaři Fridri- chovi, aby léno přijal. Také téhož léta a při třetiem létě předepsaný rektor a bakalář pozdvihl se před pány, že by toho všeho díla 140 chtěl lépe dovésti než ten mistr; neb laik neuměl tesati obrazuov ani takových květuov, i vydal naň před pány ty kusy zednické, muože-li toho dovésti, že „chci s ním dě- 110 115 125 284

Strana 285
lati“. Potom páni dachu jemu za dvě neděli rozmyšlení; potom po dvú nedělí dal odpověd, že neumie toho udělati. Riekáchu... 145 283 SMLŮVA ČE(SKÉHO KRÁLE S UHERS(KÝM) (L)éta Božieho M'CCCCLXXIX°. stala se smlúva a mír křesťanský (mezi) králi, totíž králem Vladislavem českým s strany jedné a Matyášem, králem uherským, s strany druhé tak, aby Moravu a Slezy držal král uherský, a král Vladislav Českú zemi všecku. A ta smlúva stala se den svaté Maří Magdaleny (22. července) v Holomúci. A toho dne jsú všickni páni z slibuov a z přísah propuštěni čeští, i knieže Viktorin z vězenie i knieže míšeňské z léna od krále uherského Matyáše. A tu smlúvu kněz Jindřich z Gladska, knieže české, a pan Vajtminar, purkrabie z Karlštajna, z strany jedné, a biskup olomúčský a biskup varadinský a pan Štefan, hrabie z Uher, z strany druhé tak jsú smluvili, aby sobě to drželi oba krále pod věčným zatracením a viery! (i cti i jména dobrého zbavením. A to sú majestáty zapečetili s obú stran). (Téhož léta v sobotu (2. října) po sv. Remigii byl sněm v Praze držán. A k tomu sněmu král Vladislav všecky pány české obeslal, i ty, jenž sú se přídrželi krále uherského a válku vedli proti zemi. A tu na tom sněmu král se jich tázal: „Chcete-li mne za pána míti, abyšte mi pověděli.“ Tehdy pan Zajíc, pan Švamberk, Zdeňkové, Rosenberský, pan Telecký a jiní všickni páni, klekajíce na jedno koleno, prosili sú krále pro Buoh, pro matku Boží a pro všecky svaté, aby jim ráčil odpustiti, co sú kolivěk proti zemi a ko- runě České učinili. Tehdy král jim odpustil a jim ruky po- dával a slibem je zavázal, aby jeho z pravého srdce za pána a za krále sobě vzeli. Potom sú se se pány se všemi i s městy smířili a krále zespolka prosili, aby je při jich právích, svobodách a obyčejích a kompaktátích zachoval. A král s0 slíbil to učiniti vedlé zapsání svého.) 10 15 284 20 25. 285

Strana 286
KOMPAKTÁTA ČTENA V KRÁLOVĚ DVOŘE 40 285 45 50 55 (It)em ten úterý (5. října) po svatém Františku kom- paktáta jsú čtena, aby Čechuov za kacieře neměli, ale za pravé syny cierkve svaté, a je aby milovali. A páni slíbili, druhá strana, že chtějí ku papeži poslati spolu, aby Čechy přijal jako jiné křesťany věrné vedlé kompaktát. A on, papež, slíbil to učiniti a kletbu kázal složiti do dalšieho opatřenie. A toho léta byla jablka a hrušky po druhé, a hned deště dosti bylo potom. Také téhož léta stala se věc předivná. V Praze v Městě Starém přinesl jeden lišku na trh a tu povlekl zaječí koží; a to tak chytře učinil, že sprostný člověk nebrzo by se toho dovtípil. Než jeden měštěnín, kupuje toho falešného zajíce, vzal jej za nohy a nohy se jemu zlámaly, neb byly jemu nohy na špice připravené od toho jistého. A také ten jistý falšieř nechal hlavy zaječí s nohami i s koží, aby tiem lépe mohl provésti svú falešnú kúpi. Pak zaplatili jemu kúpi, do šatlavy jej vsadivše. (By tehdáž byli Pražané tomu chtěli porozuměti, co se to dálo! Ano se to okazovalo od jich práv vyvedení aneb vyzdvižení, a chytráci o to velikú péči a starost měli, tudy chtíce i pod právy kalich Páně i Čechy zkaziti.) Léta Božieho M°CCCC LXXX°. (ledna a února těch měsí- cův mimo přirozený způsob bylo utěšené teplo, že mnohé byliny rostly k podivení. Až k sv. Janu Zlatoustému (27. ledna) takové teplo trválo. Téhož léta kněží v Praze kázali na kněží, kteříž pod jednú zpuosobú tělo Božie rozdávali, hanějíce je. A tak skrze to stala se veliká nesnáze 6o o tu pieseň „Věrní křesťané“). Potom druhého téhodne bylo př(ís)ně přikázáno od krále, aby té písně „Věrní křesťané“ v Praze nezpievali; však jsú ji pro to vždy zpie- vali v uochtáb Božieho Těla (1. června). Pak v pondělí na svatých Gervazia a Protazia (19. června) sešla se obec na rathúz; uradivše se poslali k králi do Hory, neb ho v Praze tehdáž nebylo. Novoměstským jest odpověd dal, než Staroměstským dlúho prodléval; neb jsú Novoměští 35 65 286

Strana 287
stáli o svá práva a o příkop do strúhy, chtiece sobě to vždy obdržeti, neb o to mezi sebú zlú vuoli a ruoznici měli. A tak z té příčiny bylo mezi nimi tehdáž rozdvojenie. A když se jest stala ta veliká nesnáze o tu písen „Věrní křesťané“ etc., neb král k žádosti protivných i pánuov přikázal, aby nebyla zpievána, pak jeden kovář, jda z rat- húzu staroměstského, začal ji, i utrpěl za ni i s jinými jeho pomocníky. Téhož léta zjímáni jsú u Hory někteří měšťané staro- měští jakožto Jan Sosnovec, Jan Žíž, řezník, Šerlink Ma- túš, Martin, pergmistr (od) Zlatého kola; Václav, starý pergmistr, ten utekl (na cestě), milosti hledal; a Rehoř mečieř... (Potom) léta Božieho M'CCCCLXXX°. kněz Michal, (farář od Sv. Jiljí, — ač byl Polák, ale náramný milovník kalicha Kristova —, kněz Václav od Sv. Havla — ten byl po druhé jímán —, kněz Václav Slana od Sv. Valentina, a kněz Mišta, farář malostranský od Sv. Mikuláše, ti čtyří křivě sú obžalováni, že by kázali, co by neměli kázati. A král Vladislav, povolav jich do svého dvoru v pondělí (21. srpna) po Nanebevzetí matky Boží, i jal je. I žádali sú slyšenie, aby těm mluvili, jenž sú je obžalovali falešně; a znamenaje kněz Michal, že toho nemohú jmieti, i řekl:) „Králi milaj, však viem, že toto děje se pro (nic) jiného, jediné pro rozdávanie krve Pána Krista dietkám nevinným a pro české zpievanie; hotovi jsme trpěti." I vzemše je na vuoz přikrytý a zahradivše, jeli s nimi tajně přes Nové Město po Příkopě a ulicí mimo Rejčkovu koleji až na Hrad. Tu seděli u věži až do svatého Bartoloměje (24. srpna). Potom vezeni na Karlštajn; tu seděli spolu v žaláři tma- vém, smrdutém až do svatého Matúše (21. září). Potom každý zvláště seďal. Kněz Michal trápením umřel v žaláři; pochován v kostelíku svatého Palmacia ten den (2. listo- padu) po Všech svatých. Jiné pak tři kněží král vypustil, ale aby nebyli nikdiež na jeho zboží; tehdáž, ačkoli byli potom někteří zase v Praze, jako kněz Václav u Svatého Havla, a tu umřel. 302 75 80 85 90 95 100 70 287

Strana 288
304 Téhož léta mnoho měšťanuov staroměstských zjímáno a velmi zmučeno; jakožto pekaře Šajnohu až do smrti umučili a jiné z města vyhnali. Item Kulhánek zámečník, Popel platnéř velmi zmučeni. Šerlink a Martin od Zlatého kola, ta dva jsú zmučena na Hrádku. Téhož také léta po ochtábu Těla Božieho (1. června) u Hory na nešpoře začal jeden švec Polák tu piese(n „Věr)ní křesťané“; jakž jediné z kostela vyšel, (jali jeho. A havéřuov sebravše se okolo pěti set s korúhvemi, i táhli na Vlaský dvuor k králi; i byl jest propuštěn. Téhož léta potom byl sněm o sv. Matúši (21. září) v Praze pánuov, rytířstva, měst, mistruov i kněží. I sešli sú se do veliké koleje Čechové, kteřížto přijímáchu tělo a krev Pána Jezu Krista pod obojí zpuosobú, a rozmlú- váchu, aby krále prosili, aby ty vězně prvé jmenované, duchovní i světské, ráčil jim dáti v moc a slyšení; nebo ti vězňové toho žádali, že se z toho chtějí vyvésti, aby své spravedlnosti užiti mohli; pakli by) nemohli, aby se jim stalo jako vinným. I šli jsú nazajtří v neděli, třetí den (25. září) po svatém Mauricí, k králi, i prosiechu jeho 125 velmi, i nebylo z toho nic. Potom opět třetí, aby je aspoň na rukojmě pro Pána Boha ráčil dáti, a nechtěl jest. I sešli jsú se zase do koleje, pravíce lidu, že toho neráčí bez své rady učiniti. I stalo se jest veliké zarmúcenie v lidu, i po- rozuoměvše tomu, že král málo je váží sobě, ale že jest se 130 s protivníky spřiehl. Téhož léta před svatým Kalixtem (14. října) Vyšehrov- ský pobral dobytek Novoměstským. Téhož léta před svatú Kateřinú (25. listopadu) puštěni jsú svrchupsaní vězňové a od města vypovědieni. Ale 135 Novoměští na sněm nechodiechu, ale krále se tehdáž pří- držiechu, chtiece od něho jmieti zlatú pečet a šest pánuov i maršálka tiem vším zpuosobem jako v Starém Městě; a vidúce, že jsú zproštěni vězňové svrchupsaní, omlúváchu se před pány zemskými, že jsú u víře vždy stálí, přijímajíce 140 tělo a krev Boží. 110 115 120 303 105 288

Strana 289
POVODEŇ VELIKÁ U PRAHY (L)éta Božieho M'CCCC LXXXI°. (v pátek (8. června) před sv. Duchem byla veliká voda u Prahy, že jest nebyla větší od zkažení mosta pražského. Nebo první, ta toliko byla té hlavě vytesané u špitála staroměstského, kde jsú křižovníci, až do nosu, ale tato při- kryla všecku téměř hlavu, než nechala místa suchého svrchu hlavy, co by byla pleš. Ta voda byla potopila rynček u Matky Boží na Lúži bez- mála všechen, takže se vozili na loďce, a sahala až k domu u věže osady svatomikulášské; u Sv. Ducha, u Sv. Anny byla v kostele. A v domích lidem velikú škodu učinila, i na mlýniech i na jiném stavení, a pobrala 10 veliké množstvie dříví s břehuov. Léta Božieho 1482 nepřátelé kalicha, kde chtěli uškoditi věrným Čechuom, tu jim prospěli). Nebo tam jinde nedali světiti Če- chuov, milovníkuov kalicha Kristova, a milý Buoh poslal do Čech biskupa Augustina Sankturienského. Přijel do města Piesku poslední tajden postu; tu biřmoval. Odtud provodili ho na Tábor, s Táboru na Lipnici; a tu kněží světil při hodu Ducha svatého (26. května). Téhož léta na den svatého Jakuba Větčieho (25. čer- vence) sjeli se do Nymburka páni, panoše, města pod obojí 20 zpuosobú; přijel i biskup mezi ně. Úmysl svój v kostele oznámil, že proto přijel do Čech, aby věrným Čechuom svým auřadem poslúžil, znaje, že je to pravda jasná, při- jímati pod obojí zpuosobú. A protož tu v Nymburce, slauže mši, sám svýma rukama podával pod obojí zpuosobú a na některý tisíc lidí biřmoval. Listy také řádné okázal svého biskupstvie. To vidúce na oko lidé, chválili Pána Boha; páni biskupu děkovali s práce a vzali ho sobě za biskupa, slíbivše jemu tělesnú potřebau opatřiti. Potom téhož léta v úterý na svatého Ippolyta (13. 30 srpna) král Vladislav měl v Praze na rynku turnej. 5 15 25 305 19 Letopisy 289

Strana 290
O PRAŽSKÉM POSVÍCENIE. NEBO CHTĚLI KONŠEL(É, ABY) V PRAZE NEDRŽELI POSVIECENIE POJEDNAU (L)éta Božieho M'CCCC LXXXIII°. kon (šelé staroměští i novoměští svolali všecky faráře na rathúz a chtěli, aby viece nebylo držáno posvícenie ve všech kosteléch pražských spolu jedné neděle, jakož jest byl obyčej prvé i ještě se nynie zachovává po Praze, že tu neděli před svatým Václavem posvícenie se držívá po všech kosteléch, 40 krom římské strany kosteluov nic, než aby v každém kostele zvláště posvícenie mievali, jakož jest někdy dávno bývalo a jak každý kostel má zapsáno. K tomu faráři odpověděli: „Až se poradíme s mistry.“ Tehdy mistři šli s faráři k králi a statečně odepřeli, že toho neučiní; neb jest to od Konráda, arcibiskupa pražského, zřiezeno, aby pojednú 45 všichni, i v klášteřích, posvícenie držívali. Tehdy konšelé staroměští, rychtář Ambrož postřihač s některými neupřímnými a Němci tu sobotu (3. května) před nedělí Křížovú přišli sú spolu do kostela sv. Jiljí na nešpor, kdež byl farář mistr Duchek z Mělníka, a odstrčivše žáky od pulpitu a kněze Šimona od oltáře, zpievali sami) nešpor o po- svícenie. Kněz Huolka, jich kaplan, začal jim, rychtář pak Ambrož kázal škariantovi vylámati zámky a vystrčiti ko- rúhev, ten nešpor násilím dokonavše. Mistr Duchek, farář, velmi se zarmútil, a vzem klíče kostelní, (šel) se dvěma mistry k králi, dal mu klíče i faru. A král odpověděl: „Nikoli, mistře Duchku! Buď ty tu, třeba-li, do smrti, toliko nechť na malú chvilku svú vuoli naplní.“ A s tím šel od krále. 50 55 35 306 Téhož léta v pondělí (30. června) po svatém Petru a Pavlu bosáci kopali krumfešt u Svatého Ambrože. Ten den so krúpy pršely veliké. Na den sv. Prokopa (4. července) založili v pátek; bylo mračno, zítra i déšť. Téhož léta byla drahota i mor veliký; a počal se při sva- tém Havle (16. října) až do roka, a najviec v létě mřeli. 290

Strana 291
KONŠELÉ SMETÁNI S RATHUZU. MNIŠÍ VEN ŠLI Téhož léta M'CCCCLXXXIII°. konšelé staroměští, novoměští i malostranští, spojivše se tajně s pány protivnými kalicha Kristova a od nich pomoci čakajíce, mínili všeckny, kteříž přijím)ají krev Boží, duchovní i světské, shladi(ti a vyhnati ten čtvrtek (25. září) před sv. Václavem; ale milý Buoh té lsti divně překazil. Neb rada a zrada jich tajna nemohla býti; neb Tomášek od Hvězdy zlaté, ten některému z sausedův mluvil: „Již se teď vaše tudíž posvícenie blíží, shledáte, žeť vám dáme krvavých mazancuov žráti!“ Ale ten jsa chytrý poradiv se, i než ten čas přišel, ten týden 10 předtím odšel na onen svět jako Jidáš. I roznášelo se jest to tajně mezi lidmi, neb sau v ty časy saused s sausedem nesměli volně mluviti; a chtěl-li jest kto s druhým na rynku mluviti, ohlédal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nadto více konšelé tíž měli své šibaly a zrádce; ti po víních a po šenkovních domích chodíce počínali 15 sami najprv leccos mluviti proti konšeluom, a přimísil-li by se kto k tomu a pověděl co takového, ješto by nebylo líbo konšeluom, i zrazo- vali je, a oni je sázeli a druhé i mučili, a tak své šibalstvo konali. Tak se to násilé předse konalo, až již blíž od toho času, že jsa nemocen na hradě pražském kněz Hanuš Kolovrat, kterýž chtěl býti arcibisku- 20 pem pražským, i pracovav k smrti tak se dlúho mučil, nemoha umřieti, věda o tom, co se má Čechuom věrným v Praze díti, i pověděl jest a výstrahu jim dal. Jakož by se pak bylo to vskutku tak nalezlo, ale milý Buoh té lsti divně překazil; neb kterúž sú jámu jiným kopali, do té jámy samy dopustil vstrkati. Neb ty výstrahy majíce z Božího jednánie, i saused s sausedem, jemuž dobře věřil, to vypravoval v taj- nosti a ten opět jinému, až se to všecko rozneslo. I věříce Pánu Bohu, že jich neráčí opustiti, i nečekavše noci, v níž sau měli sausedy jímati a katovati se s nimi, i předešli je ten den prvé. Neb byli sú ti konšelé všecky předtím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji přísluší mieti, byl s ní hotov, kdyžkoli udeříno bude k šturmu na rathúze). Poznavše věr(ní b)ožským zjevením úklad, který se od nich dál, (ut)ekli se k Bohu najprv za pomoc, a tu středu (24. září) před svatým Vácslavem ráno v hodinu XIIIItú udeřivše k šturmu najprv v Tajně, potom po jiných kosteléch Novo- 35 měští, majíce pod sukněmi odění, někteří najprv vskočili do 5 25 30 291

Strana 292
rathúzu svého a písaře, kterýžto bránil obci, aby nešli do světnice, kdež byli konšelé, toho najprv zabili. Konšelé někteří utekli prvé, a kteréž jsú nalezli v světnici, ty všedše zsekali a mordovali, že krve bylo v světnici na některý čbeřík; a zsekavše je, smetali s rathúzu. Páral pak kožišník, najstarší, ten byl utekl a schoval se u sauseda v luoži; tu cc nalezen a veden k rathúzu, spínaje ruce: „A, milý králi!“, a než ho dovedli k rathúzu na rynku, roz(stúpivše se od něho, i střieleli k němu, a sekajíce jeho řiekali: „Toť mých deset kop“ a jiní: „Toť mých pět kop“, a on již byl bez duše dávno; a proto se chudina nad ním po smrti mstila, litujíce své křivdy, již jest jim činil. I přivlekli ho před rathúz k jiným, kteréž sú smetali. Na Malé Straně též svým učinili. Tehdy obec opanovavše rathúzy, pečeti vzemše, 50 volili sobě jiné úředníky hajtmany. Téhož dne vybili kláštery a je zebrali a mnichy vyhnali. Bosácký klášter na Novém Městě u Sv. Ambrože, u šraňkuov proti královu dvoru, ten sú veškeren obořili a potom bosáky mnichy ven z Prahy provodili. Téhož také dne na židy udeřili a všecko jim pobrali, množ- 55 ství veliké od stříbra, od zlata, od klénotův, od čub čistých a drahých; a znamenité škody vzali sau židé, i páni a jiní, majíce tam věci zasta- vené. Také rathúzy sú dobře osadili a v noci žoldnéři po městě chodili. V pátek (26. září) pak sebravše se z obojieho města i Malostranští, táhli sú k Hradu, jako by měli k němu šturmovati připravivše se, a pan 60 Matěj Mejtný nejvyšší říditel v tom byl jest; a to z té příčiny, ne aby Pražané pych nad králem, svým pánem, chtěli učiniti, ale proto, aby Hradu mohli s městem králi J. M. zachovati. Neb sú se obávali, aby nepřátelé přijdúce naň puštěni nebyli, a tak skrze to že by nesnáz mohli míti. I úmluvu jest hajtman pan Medek s Pražany učinil a 65 Hradu jim postúpil; a oni jej osadivše žádnému sú nepřekáželi, ani kanovníkům. A Valenta Růžený zprávcí toho jest byl; kdež pro jeho opatrnost páni preláti měli k němu velikau lásku i potom po všecky časy. Osadili sau také i Hradčany. A vrátivše se týž pátek do Prahy k večerému, na Starém Městě 70 vedli tři konšely s jedním obecním, kterémuž-říkali Tomášek od Ore- musův podlé Volka, pod pranéř; a purkmistra Jana Klobúka v tru- kách dva kati přinesli, neb nemohl jíti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúzu svrhli. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od Ko- 40 45 292

Strana 293
húta za rathúzem; ten na mučení řekl: „Co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte“. Druhý konšel Publik vyznal, že sú měli sepsaných 75 více než 70 měšťanův na Starém Městě, kteréž měli stínati ihned tu noc, by se byli tito neutekli. Purkmistr pak vyznal, že všechny měli mordovati, v kterémž domu nebylo by světla v tu noc ve čtvrtek na pátek před sv. Václavem. I sťali najprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. A když 80 měli purkmistra stíti, ještě sám řekl, že „sem nic dobrého nemyslil o této obci“; a kat, mistr Mates, pokloniv se jemu, i stal jeho. Na No- vém Městě také sťali purkmistra Šimuně měšečníka, Truhličku, kon- šela z Poříčí, a Kahúna šedivého. A na Malé Straně sťali také purk- mistra, Piprňáska řečeného, muže starého, šedivého a bradatého — 85 ten málokdy býval bez věnce —, a s ním nějakého Tomka krajčího. A hned od té chvíle ten kat Mates nechtěl jest již potud více mistrovati, odpoviedaje se toho; potom, nemaje se čím živiti, na Starém Městě rynk dlažil a na fary kněžím vodu vozil a jiným lidem. — Tož pak po té bauřce hned ten veliký mor, kterýž toho roku byl, přestal. It. všecky protivníky krve Kristovy z měst pražských ven vypově- děli a vyhnali, tak aby hanebná směsice nebyla mezi Čechy věrnými, a zvláště, kteří prvé přijímavše krev Kristovu, potom se jí odpřisáhli a haněli i kaceřovali.) A to sú sobě všecka tři města vysoce za- psaly, zápisy zjednavše, pečetmi svými zapečetivše, věrú i ctí k tomu na rynku Starého Města sobě slibujíce. Slušieť na to Pražanuom pomnieti, ať Buoh nebude vás trestati jako Jeruzalema! To když král uslyšal, na Pražany se velmi rozhněval, ne- chtě do Prahy jeti, leč toho pomstí. I měli jsú Pražané toho 100 s pomyšlenie, přátel sobě hledajíce. Ne(b) král Vladislav chtěl, aby Pražané jemu (zed položili okolo Prahy, od bran za hony, a klíče aby jemu vynesli, a také aby před ním klečeli atd. Bylo jest již namluveno, že chtí klíče vynésti, když pojede do Prahy, ale milý Buoh to zrušil, ačkoli někteří z přátel mnoho slibovali Praža- nuom, jako kniežata Jindřich a Hynek, pan Svitáček a jiní. Potom vedli k tomu, aby Pražané to učinili, co král chce míti. Kníže Hynek půjčil děl králi, aby hrad pražský ohradil jimi proti Pražanům. A od toho času král bytem není ve svém dvoře královském v městě praž- ském, ale na Hradě bytem byl i potomní králové). 90 95 105 309 110 293

Strana 294
LIST PÁNUOV PRAŽAN 115 120 310 125 130 Službu naši vzkazujeme s žádostí všeho d(obrého). Urozený pane, pane a přieteli nám milý! V(aše) Milost velmi světle znáte, kteraké v těch(to le)tech milovníci pravd Božiech snášeli protivenstvie, haněnie, škody i s námi Pražany, viece, než bylo slušné, vždy očekávajíce, zdali protivná strana i také naši úředníci, konšelé, k témuž při- stúpí, k čemuž Vaše Milost přistupovala, pro dobré upoko- jenie této země. Již pak konečně, že mnohé z nás měli o životy připravovati, mistry a kněží všecky vyhnati, měvše výstrahu jistú — jakož pak Prokop Publik to vyznal po ně- kolikrát, jeden z konšeluov —, s Boží pomocí z daru jeho milosti opatřili jsme se i zmocněli města našeho pražského, jsúce vespolek jednoho srovnánie, jedné duše ke všemu dobrému i této koruny i všech milých přátel věrných. Protož Vaší Milosti prosíme se vší pilností, že z vietězstvie, kteréhož nám Pán Buoh ráčil popřieti proti úkladuom, budete Pánu Bohu děkovati a nám radni a pomocni býti, jisté lidi k naší potřebě vyšléce, abychom Prahu před ne- přátely mohli zachovati. A my, toho vděčni jsúce, Vaší Milosti budem (se odpla)covati jako pánu a příteli nám milému..., (Lé)ta Božieho M'CCCC'LXXXIIII°. Hradec Krá- lové vešken vyhořal a vypálen tu sobo(tu po) Božiem Těle, a to jemu již po druhé. Téhož léta přijel král Vladislav do Prahy o svatém Václavě (28. září) a s ním někteří z těch zrádcí, kteřížto při té búřce byli preč utekli, jako ten Ocásek, pro kteréhož veliký rozbroj byl v Praze, takže se již i král tomu divil i bál. A potom hned o to myslil, aby hrad svatého Václava opra- voval a na něm bytem byl, nechtě viece již v Praze býti 10 ve dvoře královském. Item téhož léta ženy těch zrádcuov stínaných byly jsú příčina mnohého zlého; vyhnány jsú z Prahy a ven vy- povědieny. 294

Strana 295
Pro chválu Pána Boha všemohúcího a pro obecné dobré královstvie Českého, aby každý v svém řádu a spravedli- 15 311 vosti státi mohl, láska a jednota aby zachována byla ode všech, (1)éta Božieho M'CCCC LXXXV°. v neděli postní Letare (13. března), majíce sněm obecní všichni králov- ství našeho Českého kniežat, pánuov, rytieřstva, měst v městě Hoře Kutně, my Vladislav, z Božie milosti král český etc., majíc toho péči v témž (svém) královstvie a svých poddaných znajíc potřebné věci, tyto artikule zřídili a spuosobili a na konec zavřeli sme: Item najprvé, co se víry přijímaní těla a krve Pána Je- žíše Krista pod jednú neb pod obojí spuosobú dotýče, král JMt to rozváživ, za slušné se v tom JMti zdá toto, aby strana strany nehaněla ani utískala, buď světských neb duchov- ních, než oboji k sobě lásku zachovajte, kněží kteréžkoli strany, pod kterýmikoli kniežaty, pány, rytieřstvem, městy královskými jsú, slovo Boží svobodně a na hříchy kažte, žádní žádných nekaceřujte ani hanějte). A kniežata, páni, ry- tieřstvo i v městech královských ti, kteříž obyčej mají tělo a krev Boží přijímati pod jednú zpuosobú, kněží i lidi poddané své, (kteréž) pod sebú mají, obyčej přijíma(jící) tělo a krev Pána Krista pod obojí zpuosobú, žádných útis- kuov nečiňte ani jich h(aněj)te ani jim braňte svého spase- nie hledati podlé jich víry a zvyklosti; též i ti páni, rytieřstvo i města, kteříž obyčej mají přijímati pod obojí zpuosobú tělo a krev Pána Ježíše Krista (a mají poddané své a kněží, ježto mají obyčej přijímati pod jednú spuosobú), k těm poddaným svým a proti nim mají se též zachovati bez útisku, aby každý slovo Božie kázal bez haněnie na hřiechy! a svého spasenie hledati mohl podlé víry a zvyk- losti bez haněnie a útisku. A to se státi má a zachováno býti až do let XXXI°. od nynějšieho času pořád zběhlých. A což se kompaktát a smlúvy (koncilium) bazilejského do- týče, ty na své mieře stuojte a v své moci zuostaňte, jakož samy v sobě jsú. A v tom času páni, rytieřstvo i města (oby- čeje majíce přijímati tělo a krev Pána Krista pod obojí 20 25 30 35 40 45 312 50 295

Strana 296
313 60 65 80 spuosobú, mají, bude-li se jim zdáti, své poselstvie učiniti k Otci svatému, a kniežata, páni a rytieřstvo i města, oby- čeje majíce přijímati tělo a krev Pána Krista pod jednú spuosobú, též podlé nich mají svú pilnost a péči učiniti 55 k Otci svatému, aby slušné cesty nalezeny mohly býti u JSti, kteréž by na věčnost mezi stranami zachovány býti mohly. Král JMt svú pilnost i péči při Otci svatém sám skrze se JMt i přátele své duchovní i světské činiti ráčí, aby to mohlo dosaženo býti, aby JMt poddaní na věčnost v lásce bez útiskuo mezi sebú o to býti mohli. A to poselství k Otci svatému) má posláno a vypraveno býti, což bu(de) moci najspieše. A král Jeho Milost svú pilnost jako král a pán náš ráčí v tom jmieti, aby se to nedlilo a neprodlé- valo. Item. Jako napřed časy minulými smlúva se jest a za- vřenie stalo mezi stranami obojimi a cedule toho vyřezané smluvce před rukama jsú, i známe, že se jest ještě tomu dosti nestalo, protož to nám se zdá, aby se tomu dosti stalo a napraveno bylo, jakož ty cedule ukazují a samy v sobě vo zavierají, s obojí stranú do svatého Václava (28. září) naj- prv příští. Item. Což se Prahy dotýče při té smlúvě, kterúž král Jeho Milost s nimi má a oni s Jeho Milostí, Jeho Milost (jich nechati ráčí, aby ti páni, rytieřstvo i města, kteřížto 75 mezi JMtí královskú a Pražany jednati mají o to, což jest v těch smlúvách pozuostaveno, jednali, aby to, což se jest stalo, k slušné nápravě přišlo, a to hned první pondělí po provodní neděli ti páni, rytieřstvo i města aby se do Prahy sjeli a to před se vzali a jednali, aby o to konec byl. Pakli by se přihodilo, že by o to konec učiněn nebyl, tehdy kní- žata, páni, rytieřstvo i města stranný obyčej majíce při- jímati pod jednau spuosobau budau moci o to mluviti i státi podlé vší potřebnosti, až se jim bude zdáti, aby to k slušné nápravě vždy přišlo. Item. Poněvadž mnohá jednání a sjezdové o to bývali jsú a potom vždy ústrkové a nezachování, zdá se nám a chce- me, aby všichni obyvatelé království tohoto, kniežata, páni, 85 296

Strana 297
rytieřstvo i města, jeden závazek a zápis na to — a těch zápisuov dva listy, aby každá strana jeden v své moci měla —,) podlé toho (to) přípisu vdole psaného učinili a se zapsali do těch let XXXI°, pod kterými pokutami, jakož přípis toho ukazuje, a oboje strana společně má a povinna bude udělati. A ihned obojí nynie před námi mají sobě slíbiti to zdržeti a zachovati až do sjezdu a zápisu, kterýž bóhdá při času hodu svatého Ducha o suchých dnech (25. až 28. května) najprvé příštiech sněm držeti chcme a ten zápis dokonati. Amen. (V)e jméno Boží. Amen. My Vladislav, z Boží milosti král český a markrabie moravský etc., všem nynějším i bu- dúcím k věčné paměti přivodíme, že jsme našli královstvie našeho ruoznici mezi kniežaty, pány, rytieřstvem i městy poddanými našimi věrnými, kterážto za předkuov ! (na- šich ještě byla povznikla i často vznikala, až i předky našimi i též předky jich pány, rytieřstvem i městy častokrát srov- nána bývala a na slušných měrách postavena, ale potom 105 opět v ruoznici vcházela, jakož toho listové a bulle jsau Otce svatého, papeže Eugenia, a zboru neb koncilium basilejského i slavné paměti císařuov římských a králuo českých, předkuov našich milých, i tudíž mnohé zápisy rozličné a obecné a společné předkuov pánuov, rytířstva i měst nyní dotčených: i zdálo se nám najužitečnější z té péče a milosti, kterúž máme ke všem obyvateluom již jme- novaným, pánuom, rytířstvu i městuom, abychom jeden obecní sjezd vší zemi našeho království tohoto položili a při tom sněmu z daru Pána Boha všemohúcího s jich obapolnie vuolí a vědomím o ty ruoznice všecky, kteréž byly vznikly, jsme srovnali a k místu přivedli, jakož toho zjednání a vý- povědi každá strana pod naší pečetí pamět má). V kte- rémžto srovnánie najznamenitější jeden artikul napřed po- ložen jest: Což se přijímanie těla a krve Pána našeho Ježíše Krista dotýče, lidem obyčej mající(m), buď pod obojí neb pod jednú zpuosobú, o který artikul útiskové a mnohé nepřízni byli jsú, i hledíc my na zvyklost staro- dávní, nic nového zamysliti nechtiec, zdá se nám, aby o ten 95 100 110 115 120 314 90 297

Strana 298
315 140 150 316 155 125 artikul zápis mezi obojí stranú byl v artikuléch dole psa- ných, jakož dole psán jest těmito slovy: „Kompaktáta a smlúvy koncilium bazilejského, ty v své a na své mieře cc stůjte a v své moci zuostaňte, jak samy v sobě jsú.“ (My, Jindřich starší, Jindřich mladší, jiným jménem 130 Hynek, knížata minstrberská etc., Vok z Rozmberka etc., páni pořád, rytířstvo pořád, města pořád A. B. C. vyzná- váme etc., že hledíce napřed k chvále Pána Boha všemo- húcího, potom k jednotě a pokojné svornosti království tohoto, majíce srovnání mezi sebú skrze krále JMt, pána 135 našeho milostivého, o ten artikul, kterýž mnohé časy mezi námi stál v ruoznici, kterýž se přijímání těla a krve Pána Jesu Krista pod jednú spuosobú neb obojí z víry naší kaž- dého dotýče, na JKMti sme přestali a takto se proti sobě zachovati máme bez pohnutí i přerušení všelikého a vy- myšlených forteluov, počnúce od datum listu tohoto za plných XXXI let pořád zběhlých a přešlých, buď z nás kdo živ neb mrtev, pro nižádnú věc ani smrt kterého z nás má rušen býti tento zápis, ale v celosti takto zachováno). Item. Najprvé každý z nás své viery bude a přijímanie 145 té velebné svátosti moci užievati podlé dóvěřenie svého a svědomie. Item. Všichni kněží naši, kteréžkoli nynie máme neb potom za sebú mieti budem na panstviech a zbožiech na- šich dědičných a zástavních, máme k tomu mieti a držeti, aby oby)čeje při přijímanie těla a krve Boží pod jednú zpuosobú neb pod obojí zpuosobú slušného vésti mohli a svobodně kážíc a čtenie svaté a jiné písmo spravedlivé svaté bez hanění a kaceřovánie strany druhé i všelijakých úštipkuov a podstrkuov, podávajíc lidem obecním, jako v těch farách zvyklost mají, tajně ani (zjevně žádného nenutíc; neb byli-li by při které faře kteří lidé, buď jeden neb více, jinak při přijímání obyčej majíce, než kněz ten má při podávání té velebné svátosti, ten přijímáním svým muož spasení svého hledati, kdež se jemu zdáti bude podlé duověření spasení jeho, a mimo to v ničemž jeho neobtěžuj, jako křesťanu přísluší. 160 298

Strana 299
Item, každý z nás poddané naše buď na dědinách neb zástavách, kteréž nyní máme a držíme neb jmíti a držeti budeme, v pokoji při obyčeji přijímání jich, buď pod jednú neb pod obojí spuosobú v nich duověření k jich spasení jest, zachovati máme, žádnú jich mocí nenutíce ani při- pravujíce sami skrze se neb kněžstvo naše bez jich vuole, aby každý svého spasení hledal podlé duověření svého při skutku té velebné svátosti. A to má buď v městech, v měs- tečkách neb ve vsech všudy od nás zachováno býti). Item. Žádných kněží jiných, na kterýchž nynie jsú, kde jak zastáni jsú, jiný obyčej majíc při podávanie té velebné svátosti, na to místo buď jiný taký dán téhož obyčeje, jako první kněz byl. Také: Jakož před časy minulými smlúva se jest zacho- 175 vánie stal(a) mezi námi obojimi a cedule toho jsú, a čemu se ještě dosti nestalo, k tomu se jmieti chcme, aby se tomu dosti stalo mezi nynějším časem a hodem svatého Václava (28. září) najprv příštím. A co se Prahy dotýče, jakož král Jeho Milost, pán náš milostivý, s nimi smlúvu má, při tom my toho necháváme, aby to k srovnánie přišlo. Pakli by se toho nestalo, to sobě vymieňujem, abychme o to mluviti neb státi mohli podlé potřebnosti, aby to k nápravě přišlo, ač se nám zdáti bude. Pakli by kto mimo srovnání toto a zjednání králem Jeho Milostí a námi z nás se vytrhn(a) proti tomu co učinil — buď z kniežat, pánuov, rytieřstva i měst neb z kněžstva — a naň vyznáno a shledáno bylo, pro to my podlé povinnosti závazku našeho tohoto ze cti a viery pro jednoho upomínáni a haněni a dotýkáni býti nemáme, než ten neb ti, ktož by to přečinil aneb přečinili; než všichni slibujem slovem dole psaným a závazkem proti tomu, ktož by co učinil neb učinili, napřed králi Jeho Mi- losti, pánu našemu milostivému nynějšiemu, i král(e) Jeho Milosti potomkuom, králuom budúcím, ač by Jeho Krá- lovské Milosti z dopuštěnie Božieho v tom a do toho času s světa sšel — jehož, Pane Bože, ostřez! — a který by král Jeho Milost nebo králi po Jeho Milosti byli, i straně druhé takého v moc k opravě přivésti s jich Královskú Milostí 165 170 180 185 317 190 195 299

Strana 300
318 215 220 225 pomocí i strany druhé, aby ten to skutečně napravil i ká- zán byl, jako králi Jeho Milosti, pánu našemu milostivému, a radě z stran obojich při Jeho Milosti se zdáti za spraved- livé bude, aby tak v moci a v téj míře zase zuostalo a stálo, jakož nahoře smluveno a srovnáno jest. Item. K tomuto zápisu my všichni, kniežata, páni, ry- 205 tieřstvo i města, kterýchž jména vepsána jsú strany naší, obyčej majíce přijímati tělo a krev Pána Krista pod jednú zpuosobú, pečeti své přivěsiti máme, a jichžto jména nejsú vepsána v tento zápis, ti své přiznávací listy položiti mají při našem zápisu straně druhé pod obojí zpuosobú těla 210 a krve Pána Ježíše Krista, kterýž jsme jim v moc dali a položili, a oni nám zase takový. Pakli by kto buď pečeti k listu neb přiznávacího listu nepoložil — buď stran(y) naší neb druhé —, slibujem napřed králi Jeho Milosti i sami sobě i straně druhé na toho každého, ktož by v tom vuole] své požívati chtěl a toho odpieral učiniti, sobě po- moci hrdly i statky podlé přemoženie našeho jako proti tomu rušiteli dobrého, svornosti a pokoje, žádný z nás jeho nemá zastávati ani fedrovati, než jeho se zbaviti všemi obyčeji jako zprotivilého pánu svému a vší obc(i). A to všechno slíbili jsme sami, každý sám za se i za naše erby a potomky svú dobrú věrú křesťanskú, cti i viery k Jeho Milosti i straně druhé i sami sobě zdržeti (a) zachovati ve všem, což v tomto zápisu se oznamuje, vyslovuje a za- vierá, beze všeho přerušenie, obmeškánie a zanedbánie. Pakli by který proti tomu učinil a nenapravil vedlé rozká- zanie a rozeznánie Jeho Královské Milosti a osob s obú stranú vydaných, na toho vyznáváme a seznáváme, že jest proti své cti učinil jako ten nemiluje svornosti a jednoty a svého slibu dosti neučiniv a proti tomu zápisu učiniv. 230 Tomu na jistotu pečeti naše etc. 200 300

Strana 301
ZATMĚNIE SLUNCE CELÉHO (L)éta Božieho M'CCCC LXXXV°. stalo se slunce za- tměnie takměř všeho, kterakéž nebylo od šedesáti let. Pří- čina toho měsíc; neb jest menší než slunce, a proto nemohl hořejší strany slunce zastíniti. A tak, když bývá zkaženie slunce, jinak zatmění, že to léto a druhé potom bývá ujma na mnohých věcech a škoda veliká a drahota. Neb toho léta byli velicí mrazové před svatým Filipem a Jakubem (1. května) netoliko v Čechách, ale i jinde, a to ke škodě štěpuom, vinnicém i obilí. A tak mistr Vavřinec pravil v koleji: Post annos XVI° effectus huius eclipsis finietur. Také vietr veliký byl toho léta, že veliké dříví v lesiech z kořen se vyvracovalo. Také toho léta nechtěli bráti peněz horských, než gerlitské a podvojní penieze a groše. 10 KONŠELÉ 15 (L)éta Božieho M'CCCC'LXXXVI°. feria III. (11. ledna) infra octavam Trium regum konšelé na Novém Městě sazeni králem Vladislavem: Václav Žatecký, Ma- tyáš Albus, Zigmund Huolka, Mařík Kropáček, Hron súkenník, Jiřík trubač, Václav Haldečský, Šimon Škop, 20 Joh. Mlýnek, Iohannes Rozvoda, Andreas Holník (!). 319 (L)éta Božieho M°CCCC LXXXVII°. na den Matky Božie Nanebevzetí (15. srpna) strhlo se povětří veliké s krúpami převelikými a na štěpiech i na vinnicéch i na víně škodu učinily, že toho léta málo vína bylo; pakli kde 25 zuostalo, ale bylo kyselé aneb trpké. ODPUSTKY PAPEŽSKÉ Téhož léta před svatým Václavem (28. září) kapitola hradská vyzdvihla odpustky papežovy, kteřížto v Čechách 301

Strana 302
so nebyli od padesáti let slýcháni. Tu šli sprostní, šli i jiní bezděky, pokutau pánuov protivných přinuceni. Nabrali hromadu peněz prelátové, jimiž se dělili. Téhož léta na den svatého Linharta (6. listopadu) umřel Jan z Radíče, měštěnín Starého Města pražského, někdy 35 maršálek téhož města. (L)éta Božieho M'CCCCLXXXVIII°. v tu syllabu bi-le-lu-men (28.—31. ledna) umřel Samuel, někdy pod- komoří; ale zsazen s úřadu, že králi nevěřil, by o něm věrně myslil etc. 40 KONŠELÉ 320 Téhož léta král Vladislav sadil konšely na Novém Městě pražském feria V. (3. ledna) post Circumcisionem Domini: Václav Haldecký, Sutor, Zigmund Huolka, Radoch, Há- jek řezník, Václav Selik z Podskalé, Pštros, Václav Slánský, Hrách, súkenník, Jilek konvář, Duchek Košík, Nadřínek. Toho léta byla nesnáze mezi obcí Nového Města praž- ského a sladovníky o piva vařenie, neb sladovníci bránili svobody vařenie piva sauseduom etc. a piva pálenie na ženné víno etc. A takž pak král s svú radú nález vynesl, 50 aby svobodu měl saused pivo vařiti, kterýž má doloženie, a paliči piva aby neřiekali ženné víno, ale pivo pálené. 45 KONŠELÉ 55 (L)éta Božieho M'CCCC'LXXXIX°. feria V. Februarii 4. Kalend. (4. února) král konšely sadil na Novém Městě: Zigmund Huolka, Václav Selik, Václav Žatecký, Mařík Kropáček, Jan Radoch, (Hron) súkenník, Jan Sládek, Jan Velvarský, Štěpán Huncledr, Lukeš krajčí, Jan od Kos, Štefan Sekule. Téhož léta Staroměští vodu vedli raurami. 302

Strana 303
KONŠELÉ 60 (L)éta Božieho M'CCCC XC°. v pondělí před svatým Janem Křtitelem (21. června) páni konšelé sazeni na No- vém Městě: Jan Kameník, Venceslaus Žatečský, Zigmund Huolka, Venceslaus Selik, Štěpán Huncledr, Hron súken- ník, Matyáš Albus, Jiřík trubač, Vít Hájek, Jilek konvář, 65 Pavel Kraupa, Prokop Kopet. Téhož léta, když umřel král uherský Matyáš, jenž vším obyčejem toho hleděl, aby kraloval v Čechách, chytrost divnú v tom puosobě skrze knieže Hynka Poděbradského, ješto proto někteří jsú čtvrtceni na Hradčanech, jako Alexander sám druhý, a někteří v Praze stínáni, z Starého Města Silvester a Prokop krajčí z Šmerhova, a z Nového Města Pečeně, že měli krále zamordovati; ale milý Buoh zachoval. Tehdy hned v středu (23. června) u vigiljí sva- tého Jana Křtitele král Vladislav Český, sebrav veliké vojsko české, zdvihl se a vyjel vojensky o poledni a vtrhl do země Uherské, aby se uvázal v královstvie Uherské; a tam jest korunován podlé smlúvy a zápisu, kterýž měli spolu s krá- lem Matyášem. Potom měl velikú nesnázku s Maximi(li)a- nem, ciesařovým synem, kterýžto Bělehradu dobyl pod úkladem a lstí a odtad množstvie klénotuov pobral. A takž, když se to pro neslo v postě předtiem, než jel král do Uher, že ta dva panoše jali a zmučili je na Křivoklátě, i přivezli je na pražský hrad po velice noci (11. dubna), a tak že jsú pravili na některé měšťany pražské a vyznali, že jsú měli Prahu zraditi a lidi zmordovati, kteří přijímají pod obojí zpuosobú, ten pondělí (10. května) před Křížovými dny, i čtvrtili jsú ty panoše na Hradčanech, pana Jana Podvin- ského a Alexandra pána, služebníka kněze Hynka Podě- bradského; Fryček utekl; a v Křížové dni (17.—19. května) z Starého Města dva měšťany, Silvestra od Svaté Anny a Prokopa krajčieho z Šmerhova. Zstínali je, a z Nového Města jednoho také sťali, Pečeni řečeného, jakož o tom napřed dotčeno. A mnozí jiní měšťané proto také u veli- 70 75 80 85 90 321 303

Strana 304
322 95 kém strachu byli, kteříž jsú se o to scházívávali u Prokopa Šmerhovského a ryby za tu zradu brávali od kněze Hynka Poděbradského a kolací a kvasy sobě na to dělali, že jsú mnohým z hrdla vocasy čily. (L)éta Božieho M'CCCC XCI°. v ten pátek (28. ledna) 100 po svatém Pavlu Na vieru obrácenie v Tajně kostele po mši rozdával kněz obecnému lidu tělo a krev Boží. Tehdy, když jedné ženě podával krve Boží, i stál jest tu některaký Němec u mřieže, dívaje se tomu, a přišed k té ženě, i udeřil tu ženu v hlavu tak, že jí usta roztal vo kalich. Potom toho 105 Němce z šatlavy pustili, nic mu neudělali. Téhož léta král Vladislav dobyl zase Bělehradu. Toho léta dvě mostnici mostu dělali. Toho času počalo se draho v Čechách po svatém Duše (22. května). Ačkoli bylo jest z milosti a z daru Božieho potřeba obilé, že ta drahota přišla z strany lakomstvie lidí i také z strany monety, neb moneta byla polehčena na zrnu, a také že lásky nebylo mezi lidmi, a vše byli sobkové. Ačkoli o zákonu Kristovu mluví mnoho, ale Kristus co rozkázal: „Buďte milosrdni!“, I — to všem obcém bylo jest proti 115 mysli i jiných všech věcí. Neb Němci lháři vydávali pre- nostiky, praviece v nich: „Tohoto bude málo, tohoto také etc. A z toho bylo draho také. Téhož léta na svatého Jakuba (25. července) hromobití s krúpami velikú škodu učinilo v Jičíně v uobilí i po jiných 120 městech i na svatú Maří Magdalenu (22. července). Léta Božieho M°CCCCXCII°. Horníci, dobývajíce starých doluov, do kterýchžto někdy metali věrné Čechy, kteříž přijímali tělo a krev Pána Ježíše pod obojí zpuosobú, z týchž doluov dobývali kostí těch Čechuov také. I nalezli 125 jsú jedno tělo, ač ne celé, ale toliko prsi s žebrami, neb ha- véři to rozpa(l)ovali, dobývajíce perku; a to tělo tak jest velmi čistú a libú vuoni mělo jakožto myrra výborná. To jest všudy u Hory svědomo bylo; a tak jsú se domyšlovali, že by to tělo bylo kněze Jana Chudka, faráře kúřimského, 130 kteréhož jsú vydali někdy s jinými kněžími a do šachty uvrhli, a to se stalo léta Božieho M'CCCC XIX°. 110 304

Strana 305
Téhož léta dne šestého měsiece črvna (= července) v uochtáb svatého Petra a Pavla apoštoluov byla veliká búře v povětří jako v hodinu XVIIItú (= 14 hodin) s deštěm v městech pražských a také i jinde, že tak mnoho střech na domiech zkazilo, štít u Svaté Anny také zbořilo, mlýny obecní nad mostem zbořilo krom té věže, kterúž vodu vedú do Města Starého, i jinde v klášteřích škodu učinilo a jednu ženu v stavenie u mlýna zabilo. (L)éta Božieho M'CCCC XCIII°. v pondělí a v úterý 140 masopustní (18. a 19. února) před svatým Petrem Na sto- lici posazení měštané někteří z mladých nastrojili hru potvornú: zdělavše larvy sobě a oblekše se v raucha žen- 323a ská, i chodili jako panny, i s kárami potvornými jezdili, hofmistra Rúpovského vítajíce, neb byl přijel tehdáž od 145 krále. A tu hofmistr řekl: „Sytý chléb co neudělá!“ Pánu Bohu poručeno, co z toho přijde! 135 BISKUP AUGUSTIN UMŘEL Téhož léta vo středopostí (17. března) biskup Augustin umřel; na smrti přijímal pod obojí zpuosobau tělo a krev 150 Boží. Pochován v kostele Matky Boží před Tajnem. Téhož léta v suché dni (29. května—1. června) po sva- tém Duše konšelé malostranští stáli v súdu zemském na hradě pražském pro nějakého Buřinského, kteréhož zmu- čili. Neb ten jistý byl udělal šant na Malé Straně; oni pak, chtiece na něm zvěděti nětco jiného, i zmučili jeho, a proto jsú k saudu pohnáni. A tu jiní páni zemští nalezli, aby tomu jistému řekli: „Co jsme tobě učinili, že jsme neprávě“ etc., a aby jemu dali tisíc kop, třetie, že „jsme všem konšeluom i rychtáři kázali do núze“. Téhož léta ve čtvrtek (25. července) den svatého Jakuba Větčieho věži na Hradě, kterúž král Vladislav dělati roz- kázal, krov hrom na té věži i na krově (!) velikú škodu udělal, že musili s ní krov i cihly doluov zase zbierati etc. Téhož léta umřel ciesař Fridrich, římský král, kterýžto 165 155 160 20 Letopisy 305

Strana 306
tato města pražská znamenitě obdaroval. Umřel v tu syllabu a-ga- pi-ti (18.—21. srpna) etc. SNĚM 323b 5 10 Léta Božieho M'CCCCXCIIII°. byl sněm v Praze o suchých dnech (19.—22. února) v postě pánuov českých i moravských o to poselstvie, kteréž učinil Alexander papež o jednotu a svornost. A na tom zuostáno, aby král poslal ku papeži Alexandrovi, aby ráčil legáta o to srovnánie vy- slati, a to vedlé kompaktát, jakož pak byl legát v Budíně Nicolaus Cola. A tam jsú k němu jezdili mistr Jíra z Tajna a mistr Jakub a mistr Prokop, protonotář staro- městský. Neb ačkoli prvé předtiem král Vladislav psal list k Pražanuom a k Horniekuom o to poselstvie, jakož pří- pis listu jest, jenž jest Breve, ale jinak jest od legáta shle- dáno, neb jsú Čechové od něho kaceřováni. Vzhlédniž na to, milý Bože, tváť jest pře! 15 LIST POSLANÝ 20 25 Poctiví a věrní naši milí! Přineseno jest nám Breve od Otce svatého, papeže, kteréž nám Jeho Svatost píše, z kte- réhožto Breve jsme porozuoměli, kterak velikú a srdečnú náchylnost k tomu Jeho Svatost má, aby ta ruoznice, kteráž jest mezi Jeho Svatostí, stolicí apoštolskú, a vámi, k sluš- nému srovnání a k chvalitebnému konci přivedena byla. Jakož jsme pak tomu všemu z psánie vašeho i také z těch psánie, kteráž jest vám Jeho Svatost po Mikulášovi Colovi učinil o ty věci prvé dokonalé, porozuoměli, i poněvadž jsme my vždycky na tom byli a jsme, pokudž nám jediné možnost statčí, abychom čest a dob (ré) poddaných našich množili, z kterýchto poddaných našich vás já jediný poklá- dáme, kterýmž cti i všeho dobrého srdečně přáli bychme a rozmnoženie všeho poctivého rádi viděli, kteréžto, jakž 306

Strana 307
jsme brzo té náchylnosti a té dobré vuole, kterúž Svatost 30 Jeho k vám má, porozuoměli, jistě nám toho věřte, zna- menitě tiem potěšeni jsme, nebo vskutku známe, když by ta věc a ruoznice, kteráž mezi Jeho Svatostí a vámi jest, k srovnánie slušnému přišla, že skrze to napřed chvála všemohúcího Boha, čest a dobré naše i všeho královstvie našeho Českého znamenitě by se rozmnožilo a den ote dne viece a u vieře obecné dobré by rostlo. A protož my jakožto pán váš dědičný a jakožto ten pán, kte rýž by vám zvele- bení jiné a pověsti vaší přál, napomínám vás se vší pilností, abyšte napřed pro chválu Boží a pro čest a dobré naše, pro své poctivé i chvalitebné, pro úžitek všeho královstvie od počatého dobrého úmyslu neodstupovali, ale znajíce, že z daru Pána Boha všemohúcieho nynější Otec svatý, papež, takovú lásku, dobrotivost a přívětivost k vám naklonil se jest, kteřížto nepochybujem, že o všecky věci, kteréž jediné Jeho Svatosti slušné učiniti budú, s vámi srovná a uhodí, abyšte, všech odtahuov nechajíce, jednoho aneb dva z sebe vybrali, lidi múdré a hodné, a ti aby se s těmi se všemi věcmi, o kteréž mezi Jeho Svatostí a vámi ruoznice jest, majíce od vás plné a dostatečné naučenie, k Jeho Svatosti bez meškánie vypravili. A my jakožto pán váš milostivý a laskavý pro dokonánie takové úžitečné a chvalitebné věci, bude-li potřeba vaše, chcme podlé vás poslati k Jeho Sva- tosti, také kardináluom jich lásku psáti a se přimluviti, ná- kladu, práce a pilnosti naší při tom nelitujíce, pokudž jedno 55 možnost naše statčí, a vaše taková před se vzatá věc nikdy námi a naší přímluvú nic vám sjíti nemá. A protož, ro- zuomějíce při tom takovému našemu upřímému úmyslu, již se k tomu přičiňte a tu věc s pomocí Boží podlé toho na- šeho napomenutí před se skutečně bez dalšiech odtahuov vezměte, a zvláště, pokudž papeže nynějšieho, kterýť k vám zvláštní lásku má, na světě drží, aby, čehož byšte nynie za jeho živnosti dosáhnúti snadně mohli, to po smrti snad bylo by u jiného papeže nemožné aneb velmi těžké; neb vězte, že ne všickni jednoho úmyslu jsú. — Dán 65 na Budíně v pátek (8. srpna) po svatém Petru v uokovách, 35 40 45 50 60 324 325 307

Strana 308
70 královstvie našich uherského třetieho a českého XXII°. Vladislav, z Boží milosti uherský, český král a markrabie moravský. Poselstvie toho byl Nicolaus Cola od papeže. 326 Téhož léta byl sněm v Praze o svatém Václavě (28. září) znamenitý. Na kterémžto sněmu byl biskup Filipec vara- dinský v poselstvie od krále Vladislava o toho bosáka mnicha, kterýž Čechy posly hanebně zhaněl, ješto byli jeli do Vratislavě jednati o to, jakož král psal ,Breve', jakožto Breve napřed stojí psáno, aby to k konci a k srovnánie Če- chuov s jinými národy v lásku vešlo. Tu ten bosák tak mlu- vil posluom: Domini Bohemi etc. Apud Sanctissimum vos nominant omnes hereticos etc. Ten biskup Filipec toho legáta omlúval před tiem sněmem pravě, že, ač jest to mluvil, ale z žádné zlé vuole ani k haněnie Čechuom etc. ani k ruoznici, ale toliko že tak mluví před stolicí papežskú etc. Tu jsú páni Čechové žádali a prosili, aby týž biskup jednal před papežem to, což dávno smluveno a zpuosobeno v Bazilei, tak, aby exsecutoria, to jest list takový byl psán k jiným národuom, jako k Němcuom, Polákuom etc., že Čechové a Moravané, přijímajíce tělo a krev Pána Krista pod obojí zpuosobú, a aby žádný Čechuov a Moravanuov nesměl haněti proto. A to biskup (Filip)ec řekl učiniti, a to 90 se nestalo. O milí Čechové, pomněte na to a nezapomínajte toho, [jak vás papež čistě za nos vodí]! (L)éta Božieho M'CCCCXCV°., když se psalo v ne- děli (11. ledna) po Božiem křtěnie, byli velicí větrové; a potom ještě i v pondělí (12. ledna). Měsiece ] ledna bylo 95 mnoho dešťóv. To léto bylo draho veliké ve všech věcech, a za groš míšeňský bylo chleba IIII libry, což vážil. Také to léto byl mor valný v Čechách, před kterýmž někteří páni utiekali z města do města, i na lesiech bydlili. Téhož také léta ciesař turečský vybojoval a zjímal Rusy. Item toho léta v puostě páni novoměští kladli trúby vodné od mlýnuov obecniech; a v to léto udělali dvě kašně vodné, jednu na ulici u Bielého lva a druhú proti Krupné ulici. 75 80 85 100 308

Strana 309
Item toho léta krúpy škodu udělaly na vinnicéch i na ště- piech znamenitú v tom kraji okolo Košíř. V Praze mor se počal před svatým Václavem (28. září). Item po Všech svatých (1. listopadu) obilé žito bylo po Xt gr. a níže, pšenice po XIIIIti groš. a chleba bylo za VII peněz VII liber. 105 HAVÉŘI ZJÍMÁNI (L)éta Božieho M'CCCC XCVI°. havéři, připrav(ivše 110 se v odění, vešli) na jeden vrch u Kaňku, (řečený Špim- berk). Ale Horníci, vzemše na pomoc Čáslavské, Kolín- ské a hajtmana z Poděbrad, obklíčili je. Tehdy, kteříž byli znamenitější z havéřuov, jako Šimon s svým bratrem, Pruša, Kužel a jiní, múdře učinili, aby se nestalo krve- prolití: dali se dobrovolně u vězenie, žádajíce jmieti sly- šenie před králem a zemí. Slíbil jim to purkrabie kolínský a poděbradský, že budau jmieti slyšenie, ale nestalo se tak; ale zjímavše deset havéřuov čelnějšiech prvé jmenovaných, vězeli je na Poděbradech. Tu zmučivše je, nemohli nic jmieti na nich; všech deset stali na Poděbradech v pátek (5. srpna) před svatým Vavřincem. Co jsú žádali těla a krve Božie, nechtěl jim toho dopustiti protivník purkrabie. Jdúce na smrt, ohlašovali, že „jsme se zasadili vo] spravedl- nost, kteráž se nedála u Hory při rudě skrze úředníky, kte- rážto nespravedlnost jest k veliké škodě králi i zemi“. Velmi nábožně jsú se Pánu Bohu modlili při smrti. Poslední z nich řekl: „Milý Bože, dajž déšť, ať tuto krev nevinnú smyje!“ I dal jest, že ihned pršal déšť ve dne i v noci za tři dni, že povodeň velikú škodu učinila u Hory. A ihned od té doby hory nejdau dobře. Též chvíle na Hrádku také dva havéři sťata, a třetí se obránil katu. (L)éta Božieho M'CCCC XCVI°. in illa syllaba di-cat (11.—12. ledna) etc. byla veliká mlha a dlúho na den stála. A hned potom XVIIIt den most pražský probořil se tu, 135 kdež božie muky byly. A předtiem ten den vezli kámen osmi koňmi a potom se to stalo v noci. 115 120 125 130 327 309

Strana 310
328 145 150 155 160 165 170 Item. Mlýnové stáli okolo Prahy pro veliký mráz a (stříš, a to bylo února měsíce plně). Také vše tehdáž vyto- 140 pilo (dvě vsi u Mělníka) veliké zastřešenie, takže řeka ne- mohla téci mezi břehy, i vylila se. Téhož léta žena jedna na Novém Městě pražském u Koň- ské brány porodila dítě a to mělo dvě hlavě, čtyři ruky, III oči, IIII nohy a jedno tělo. Téhož léta ve čtvrtek (21. dubna) před svatým Jiřím spad- ly krúpy veliké okolo Malešic, od Prahy nedaleko, a tiem třás- lem dobře drahné a ztlúšti, (co by mohlo býti žalud zvejši). Téhož léta na den svatého Petra a Pavla (29. června) páni staroměští a novoměští, Kameník a Huolka, jezdili k králi Vladislavovi do Budína oznamujíc, že chtí přijíti zase mnichy do Prahy některým k libosti. Král jim řekl: „Měli-li byšte je opět vyhnati, téměř jich nepřijímajte! I přijali jsú mnichy ty dni před svatým Václavem (28. září), zavázavše je, aby nekaceřovali na kázanie, aby ne- posluhovali svátostmi po domiech, ale aby k nim do kláš- tera nemocného přivedli; nezachovali-li by se v čem, aby purgmistr staroměstský je trestal. I jsú od té chvíle opět v Praze, ješto milý Buoh divně byl vysvobodil Pražany od jich úkladuov; jsúce v dobré jednotě víry, přijíti mezi se zase nepřátely viery, skusivše prvé té hanebné směsice před lety XIIIti, co mělo přijíti zlého na věrné Pražany, by byl Buoh neretoval — do Prahy mnichy přijali! Ale do jiných měst, městeček, kdež prvé tělo a krev Boží rozdávali, těch odporní nepřijali. Strach, že budaucí věrní Čechové v Praze budau litovati toho, když se opět rozmohau protivníci ka- licha Kristova! Prvé se byli zapsali Staroměští, Novo- měští i Malostranští, když mnichy vyhnali s protivníky, aby mezi se nepúštěli odporných u vieře ani pojímali sobě ženy protivné kalichu Kristovu. Ten zápis čten na rynku staro- městském; všickni to chválili, že dobré, i Te Deum lauda- mus zpievali v Tajně zvoníce — a po několiko letech Malostranští najprv namluveni pustili mezi se mnichy pro- tivníky, a potom pod chvílí Staroměští, Novoměští; na Boží milosti jak potom stanau v Praze pravdy Kristovy? 310

Strana 311
ADMINISTRÁTOR OD KRÁLE USTAVEN NAD TĚMI POD OBOJÍ ZPUOSOBAU (L)éta Božieho tisícieho CCCC XCVII°. král Vladislav přijel z Uher do Prahy s množstvím velikým a ozdobau zla- ta, střiebra, maje s sebau tři biskupy uherské, z Varadína jednoho, Agarského druhého a z Vacova třetieho, a s nimi množstvie veliké Uhruov. Obnovil radu sám osobně na Sta- rém Městě pražském ] i na Novém: pan Adam první na Sta- rém Městě z Drdákova domu, Žíž řezník, v pátek (5. května) na svatého Floriana po Božiem vstúpení, a na Novém Městě pan Mařík Kropáč kožišník, Venceslaus Selik z Pod- skalé, Vít Hájek řezník, Štěpán Huncleder sladovník, Jilek konvář, Škop sladovník, Jan Rozvoda sladovník, Jan Zpurný kožišník, Velvarský, kovář od Svatého Jindři- cha, Jan Radoch řezník, Lukeš krajčí s rynku, Matěj Noha. Na Kameníka a na Huolku při sa(ze)ní nových konšeluov tu před králem i prvé žalovali, že jsú křivdu lidem činili, neprávě súdíce, a cedulí na ně drahně dávali. A král při- kázal novým konšeluom, aby každému spravedlnosti do- pomáhali bez prodlévanie, a ty cedule dal konšeluom. Také přikázal, aby spravedlnost opatrovali, nedadúc chudině zádavy činiti. Svolav také k sobě na hrad svatého Václava starší mistry a kněží pražské, ustanovil jim najvyššieho zprávci, administrátora, mistra Jakuba z Střiebra, kterýž mnohým věrným Čechuom nelíbil se pro svú neupřie- most, kterúž měl, i svévolnost, neb mistry staré, kteříž prvé byli v právě duchovním, ty zavrhl a k své libosti rada mu dána na pomoc od pánuov staroměstských; k pikhartuom také znamenali ho velmi náchylna býti, jakož i po smrti jeho list nalezen, nápis jeho rukau, kterak rúhavě v tom listu psáno proti velebné svátosti oltářní. Na smrti také sám nepřijímal těla a krve Božie. Náhlú smrtí zachvácen, když ležel v Launech na lékařstvie, a tu jest pohřben léta etc. XCIX°. 10 15 20 25 30 329 311

Strana 312
35 LIST RUHAVÝ PROTI VELEBNÉ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍ 40 50 55 60 Milost dobrého rozmnoženie Božieho žádám, Lukáši, Vavřinče, Jene starší, všickni zboru lito myšlského, bole- slavského, rychnovského, i všem starším zboru Bohu zvole- ného. Já, bratr váš a pomocník věrný, abyšte poznali sku- tečnú mú k vám lásku, abyšte tím pilnějí pracovali proti modlářuom, a Buoh pokoje posvětí vás i všech těch, kteří se vás přídržejí proti kněžstvu od papeže pocházejícieho Anti- krista, a sláva jich u pohaněnie i s jich modlau, zpomenul 45 sem na Lva papeže, za jeho času že byli biskupí i kněží svěceni od papeže, té šelmy, i páni i lid obecní modláři byli a také kacieři; již pak všickni v Čechách i v jiných zemiech jsú modláři větčí, než za něho byli, kromě tohoto lidu, kterýž se vás přídržejí (!). A také vám ku paměti při- pomínám: za Heliáše velicí modláři byli; též Baruch píše: „Bohové jich horší než hovada“. Také tohoto kněžstva najhorší modly jsú chlebové a rytí, skrze něž na ně potupa přijde. Ale vy, milí bratří, pracujte v slovu Božiem. Po- něvadž Pán Buoh pomocníkuov přidává zde nám po měs- tech i po městečkách a mne Pán Buoh jest ustanovil nad tiem kněžstvem modlářským, abyšte se jich nebáli; a pakli by který proti vám co bauřil, dajte mi znáti, budeť tresk- tán, neb mám povolení od Královské Milosti. A při vás jest mistr Havel, muoj milý pomocník; utecte se k němu. A prosímť vás, že sem rukú svú nepsal, — ale pečet mú poznáte a titul muoj rukú mú napsaný —, pro opatrnost sem to učinil. A s tím vás Pánu Bohu porúčím. — Dán list léta Páně M'CCCC XCVIII°. den svatého Bartoloměje apoštola (25. července). 330 65 Cedule na tom listu připečetěná, rukau jeho vlastní napsaná, jest tato Léta Božieho M'CCCC XCVIII°. byla zima tvrdá a veliká; a počala se po Božiem narozenie (25. prosince) a trvála až (!). 312

Strana 313
TRÁVENÍ LIDÍ V PRAZE PRÁŠKY ETC. 70 331 (T)éhož léta vznikla věc neslýchaná a nekřesťanská, taká, že lidi trávili prachy na topénkách. A milý Buoh ráčil to zjeviti, aby ta vražda taková přestala, tak, že u Hory jedna baba jest proto upálena, až přišlo do Prahy to. Neb Johanna Kameníkova na Novém Městě a Múčková v Sta- rém Městě, dcera Rájova s Malé Strany, a Lída, hokyně s Koňského trhu, a Bělka židovka jsú proto upáleny, neb jsú ty prachy dávaly lidem a dělaly, pozuostavivše kšaft Koptovi u Svatého Jindřicha, Kameníkova Johana muži svému a Múčková Janovi, synu Svátkovu, kteréhožto svato- mikulášský farář z toho vyklestil; kdyžto jest zprávu činila, na to ji navedl, aby naň toho nepravila. A za to Svátek, tehdáž konšel, dal tomu faráři za to čubu novú liščí podbřiš- kovú a k tomu přidal čepici kuní. To jest mezi lidmi mlu- veno bylo široce. A Johana Kameníkova tak pravila, že jest to s vědomiem muže svého dělala; a na tom umřela. A ty jsú upáleny v pátek (25. května) po Božiem Vstúpe- nie v tu syllabu Ur-ban etc. v hodinu nešporní. Ale Kamen- ník, ten slovútný měštěnín, čije do sebe takovú věc a jsa zděšen, poodstúpil až na Zbraslav a tam u Zbraslavě jat a přinesen do Prahy na Nové Město a u vězenie držán. Zmučen jest velmi; neseznal se v tom, potom jest pro- puštěn. Po nedlúhém času z Prahy se preč zabral, a tam jsa na Moravě, život svój dokonal. 75 80 85 90 HOJNÉ LÉTO V ČECHÁCH 95 Téhož ještě léta XCIX°. dal Buoh v Čechách léto hojné v uobilí, v ovoci; a vína velmi veliká hojnost, ledva pama- tují lidé staří takovú hojnost vína, že již neměli več léti, netoliko v Čechách, ale i v uokolních zemiech. Co pak z té hojnosti vína pošlo zlého, vopilstvo, vraždy etc.! 100 313

Strana 314
332 MISTR PAVEL VOLEN ZA ADMINISTRÁTORA (L)éta Božieho M'CCCCC°. stal se sněm v Praze v puostě duchovniech i světských pod obojí zpuosobú. A s povolením krále vyvolili sobě administrátora mistra 105 Pavla z Žatce, rady a muže výmluvného, srdnatého a mi- lovníka Kristova kalicha. ODPUSTKY PAPEŽOVY NA HRADĚ PRAŽSKÉM ETC. Téhož léta, jenž bylo milostivé léto, papež Alexander 110 složil odpustky na hradě pražském u svatého Václava. Truhlu postavili; ktož tu vloží proti pohanuom, vezme odpuštěnie všech hřiechuov a tolikéž prospěje, jako by puto- val do Říma. Ale apoštolé jinak rozhřešovali lid, bez peněz. Již nynie, ktož tuto vloží, ten bude Boží, ktož nevloží, ten shoří i s koží. Daj zlatý, a budeš svatý. Téhož léta Turek po moři přitáhl s množstviem velikým a doby města Benátčanuov jménem Modona (!). Bránili se statečně na městě, na hradě ještě déle; a vidauce, že ne- mohú odolati, snesli poklady své do jedné věže a sami za- pálili město, aby nebylo ani jim ani pohanuom. Zahynulo množstvie ohněm, mnoho také tisícuov pohané zmordovali. Téhož také léta král nápulský poddal se ciesaři turec- kému a pomáhali mu na krále frančského a jej porazili. (L)éta Božieho M'CCCCC I°. u velikonoční pondělí 125 (12. dubna) sladovníci, přišedše z obory, učinili sobě kvas v domu Kondrátově na rynku. A po tom kvasu vskočili do Nožieřské ulice i zmordovali nožieře, kdež koho mohli zastihnúti. V domiech některých s nimi se bili. Tož pak byli z města vypovědieni a zapsáni někteří na věčný čas. 115 120 314

Strana 315
POVODEŇ VELIKÁ V ČECHÁCH I V JINÝCH ZEMIECH. VODA PO ŠPITÁLSKÉM BYLA AŽ K SAMÉ HOŘE ŽIŽKOVĚ, DOSTI HLUBOCE STÁLA ET CETERA 130 (L)éta po vtělení Pána našeho Ježíše Krista M'CCCCC I°. v pátek (13. srpna) před Vzetiem matky Boží na nebesa v obydlé dály jsú se vokolo Prahy i po vší České jednak zemi ty věci: Najprv déšť veliký od pátku až jednak do úterého (17. srpna) shuory šel jest, z něhož potokové i řeky menší rozvodnivše se rybníky jsú naplnili, až již stavové aneb hráze tak mnohých vod zdržeti nemohúc protrhovali se. A z toho vod mnohých spád k pražské řece dál se, takže po ulicéch Města pražského Větčieho až k Svatému Jiljí blízko, též i k Svatému Mikuláši vystúpivši až k Dlúhé střídě se přibližovala. Tu pak na sklepiech škodu velikú i na zdech učinila a děvečku jednomu bečváři u Matky Boží na Lúži utopila. Potom dříví na břehu za mnoho set pobrala. Mostu také bez škody nenechala, mlýnuov, šlajfern pokazila. Též i na chmelniciech, na lukách voko- lo města pražského mnozí lidé škody vzali. Duom pod Vyšehradem, jenž Na slupi slove, pryč zanesla, vsi některé, snad i městečka při vodách ležící naplnivši s vobi- lím, s senem, s domy, s dobytkem, nébrž i s lidmi — neb praví, že by u Raudnice na jednom vostrově mnoho lidí i s dobytkem nalezeno bylo — pobrala. Netoliko také okolo Prahy se toto dálo, ale po vší České, Moravské, Uherské, Němečské zemi. A toho času zádava v lidu veliká dála se, a zvláště od chleba, takže jedni druhým chléb potkávajíce se vydierali; a zvláště křesťané židuom, když mohli, mocí vydierali. — Item po té vodě hned potom třetí den na Malé Straně u Plzeňského až k staré šatlavě šest domuov 160 jest shořalo et cetera. Téhož léta v advent věže Nového Města pražského, kterúž vodu vedli a po trubách lidem k požievanie dodávali, spálena jest od raurmajstra týchž pánuov. 140 145 150 155 333 135 334 315

Strana 316
MĚSTA ČESKÁ SE SAUDILA S PÁNY, RYTIEŘSTVEM 335 10 15 20 25 30 (L)éta Božieho M'CCCCC II°. Vladislav, král český i uherský, přijel z Uher na hrad pražský. Tehdáž města 5 česká všeckna, majíce veliký zádav a ujmu svých puožit- kuov — ano páni i rytieřstvo sami pivo vaří, prodávají svým poddacím, z měst nedali bráti ani dopúštěli sedlá- kuom, aby prodávali do měst, leč se prvé jim vopovědí; na sněmiech také města jako odstrčena byla od třetieho hlasu; ve dskách také nedali zapisovati městuom, což kaupili z sboží na zemi, i póhony vydávali na města neobyčejné k súdu na hradě pražském i jiné věci proti jich obyčejóm starým —, protož všeckna města pospolu daly se v saud s pány i s rytieřstvem, vzemše před se třinádct kusuov, tyto čtyři najvětší: najprv, aby města měla třetí hlas na sněmiech jako prvé; druhé, aby městuom zapisováno bylo ve dcskách; třetí, aby páni i rytieřstvo nevařili piva na prodaj; čtvrté, což města podlé práv svých mají samy súditi, aby v tom nestály súdu panskému; práva také nová, kteráž byli sepsali páni, aby zrušena byla. Král Vladislav podal najprv toho měs- tuom a pánuom, aby se sami smluvili. Potom vydal saud pánuom, rytieřstvu libaj k jich většiemu zvelebení, ale městuom nelibaj k jich velikému ponížení. Sauzeni o to v úterý (22. března) po Květné neděli. Páni poděkovali králi, a města zarmúcena řekly: „Králi milaj, dajte nám zase naše majestáty, které jsme vám okázali, na naše svo- body, ať puojdem domuov!“ I rozjeli se. Král také v hod velikonoční (27. března) jel zase do Uher. Téhož času byl oheň veliký na Poříčí, i shořalo mnoho domuov v uobědy u Makudery, u Korandy, U vopice pekařuov i u jiných lidí, a odtud i v domu královském za- pálily se marštale a shořaly. Téhož léta na svatého Jakuba (25. července) sjely se 35 všeckna města česká do Prahy a tu se zapsaly, aby svá práva starodávná, svobody i obyčeje stále držely, krom Hornie- 316

Strana 317
kuov a Čáslavských; ti jsú se vytrhli z měst. Ale obec čáslav- ská přinutila pány k zapsání s jinými městy; Horští toliko sami zuostali. Potom na sněmu svatého Martina (11. listo- padu) téhož léta v Praze města pánuom řekla, že „nechce- me ani na sněmy jezditi ani k čemu svolovati, leč nám stanú naše první svobody a práva“. Páni s rytieřstvem také řekli: „My, což nám král vyřekl a čímž nás obdařil, nežli to ustú- píme, radějí padnem.“ Také v úterý (15. listopadu) po svatém Brikcí na sněmu obecném na hradě pražském drža- lém toto od pánuov, rytieřstva svoleno a připsáno: „Jest- liže by ktožkoli aneb kteří chtěli nás neb kterého z nás mocí utisknúti od rozsudku krále Jeho Milosti mezi námi učině- ného, že všecken panský a rytieřský stav pod závazkem nahoře dotčeným jako práva obhajovánie sobě na taký a na takového sobě pomoci máme a sebe neopúštěti“. Po- slové na to od těch stavuov tito byli jsú: Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého, Puota z Ry(zen)- berka a z Švihova, najvyšší sudí královstvie Českého, Petr z Roznberka, Vilém z Perštajna, najvyšší hofmistr králov- 55 stvie Českého, Jan z Šelberka, najvyšší kancléř královstvie Českého. 40 45 50 336 MALÉ STRANY JEDNAK POLOVICE VYHOŘALA (L)éta Božieho M'CCCCC III°. ve čtvrtek (17. srpna) po Nanebevzetí Panny Marie ve dne z dopuštěnie Božieho, 60 nevědí vod koho, najprv oheň vyskočil náhle. Spálil domuov na Malé Straně šedesát a lidí starých i dítek dvamezcietma ve dvú hodinú; jeden pomohl druhému z ohně, a sám tam zuostal. Neb Malostranští dali byli svobodu hřiechuom zjevným, kostkářuom, rufiánuom, nevěstkám, tancuom, věncuom, pikhartuom i protivníkuom kalicha Kristova, svódcuom. Buoh nic zlého nenechá bez pomsty. Vietr tehdáž vobrátil se na Staré Město, nesl šindely rozpálené, že na několiko místech jalo se i na břehu dříví, neb náramná byla tehdáž suchota, že déšť předtiem žádný za dva měsiece ne- 70 65 317

Strana 318
337 85 pršal; ale pilnost Staroměstských udusila: u sauseda hoří, opatř se! (L)éta Božieho M'CCCCC IIII°. byla zima velmi ve- liká a dlúhá, od svatého Martina (11. listopadu) až do 75 středopostí (14. března) stála; tu již bylo rozjiženie, a po- tom opět zase snich napadl veliký a mrazové velicí, a to trválo až do Matky Boží (25. března). A toho léta k ve- lice noci draho bylo: kopa vajec po VII gr., plece také po VII gr. a jiné všeliké maso. Neb toho léta bylo spojenie so planet Saturnus, Mars a Venus. Toho léta král přikázal všecky pikharty z měst preč hnáti, a kteří nechtěli svých bluduov zuostati, kázal je pá- liti. A ti nedržali nic o velebné svátosti těla a krve Páně, do kosteluov nechodili, sami své zbory mievali, kněží sobě dělali, křtili, oddávali, o žádných kněžích nic nedrželi, ani o římských ani pod obojím zpuosobem, všecky tupili a tak dále. Toho léta bylo rozdvojenie mezi pány, rytieřstvem, měs- ty. Královská města všecka spolu byly obojí strany proti pánuom, avšak z pánuov mnozí k městuom se připojili i z rytieřstva. 90 FILIP, BISKUP Z VLACH, SVĚTIL ŽÁKY V PRAZE 95 100 (T)éhož léta divným božským zpuosobením Filip, biskup mutinenský, starý, urozený, ctný a šlechetný, sám jedinaj s jedním mládencem Čechem přiveden do Čech ten tajden před svatým Duchem (26. května), najprv na Tábor, věrným Čechuom k velikému potěšení. Neb viděl, ano nepřátelé nedali světiti těch, kteříž z přikázanie Bo- žieho přijímají tělo a krev Boží pod obojí zpuosobau; tam, kdež byl v Vlaších, slitovalo mu se toho, hnul Buoh srdcem jeho, že pracovitě a nebezpečně přijel na Tábor. Páni Pra- žané i mistři slavně jeli po něho na Tábor a přivedli ho do Prahy v úterý (28. května) na hod svatého Ducha, najprv do kostela tajnského; tu zpievavše Te Deum lau- 318

Strana 319
damus vedli ho do koleje veliké. Potom mu duom kaupen 105 u rathúzu staroměstského. Světil žákovstvo a kněžím novým sám podával těla a krve Božie pod obojí zpuosobau; a lid biřmoval starček s dobrú myslí. Budiž milý Buoh z toho pochválen! Toho léta teplo bylo vo vánociech jako na podletí, zele- 110 nost utěšená a druhde kvietíčko. FRANCŮZSKÁ NEMOC ZNIKLA NA LIDECH (T)oho léta a předešlých tří v zemi Frančské a jinde, i v Čechách, vznikly divné a neslýchané nemoci na lidech, ješto slúly francúzská nemoc, prysky a neštovice rozjiedavé a potom co škralúp strupové, a k tomu veliké lámaní v kostech, ukrutná, že mnozí lidé na ně mřeli. A toho velmi mnoho po mnohých zemiech a dlúho trvály, a to proto, že lidé v nešlechetnostech velikých a v nepravostech oborem, světští i duchovní, proti Pánu Bohu vydali jsú se etc. (T)éhož léta počala se veliká válka v Bavořiech v říši s falckrabí, s kniežetem mnichovským, knězem Albrechtem, vo země kněze Jiřieho, kterýž držal Hiršau, Herspurk, Lauf, Sulopach a jiná města a zámky. I pohrzel falegrabie vší říší, nechtěje o to jimi srovnán bý(ti). A proto Maximi(li)a- nus, král římský Jeho Milost, odpověděl všem proti němu válku vésti a dobývati zámkuov jeho; kto sobě co dobude, aby to při něm zuostalo. I dobyli jsú páni normberští města Laufu šturmem, majíc Čechuov čistých v službě; a ti jsú šturm obdrželi. A potom táhli k Herspurku a Hiršau 130 a též učinili. A to se dálo v sobotu (8. června) po Božiem Těle, počátek a dobytí Laufu etc. Item. Léta téhož před svatým Bartolomějem (24. srpna) táhli Čechové do Bavor na vojnu k falcgrabí jako čtyři tisíce lidu pěšieho i jiezdného a byli proti vší říši, hu- bíce a páléce a dobývajíce zámkuov. A v tom hned falc- grabie umřel; ale kněžna předce válku vedla, i udělala hajtmany nad Čechy Němce. A v tom oblehli město Sulc- 115 120 125 135 338 319

Strana 320
339 pach; i jezdili hajtmané do města a tam kvasili. A učinivše 140 na kolací úklad o Čechách, i kázali jim preč odtrhnúti. I obrátili vojsko k Řeznu, a sami hajtmané, Henrich a Fictum, se všemi jiezdnými do Kauby a vůdci dali jim; a ten přivedl je na nepřátely jako XVII tisíc lidu, kdež se nenadáli Čechové. I I porazili Čechy na hlavu a mnoho 145 jich zbili a vozy všecky jim pobrali, a ostatek utekli. I va- rujtež se, Čechové, abyšte víc pod hajtmany německého plemene nebývali, neb jest přísloví, že snáze se had na ledu bude moci shřieti, nežli Němec Čechu bude věrně přieti. Stalo se ve čtvrtek (5. září) před Narozením Panny Marie ta porážka etc. A Němcuov také mnoho zbito; ale Če- chuov bylo málo viec nad tři tisíce, a vše pěší, neb hajtmané děla, prachy, kule jim pobrali a od nich ujeli. Protož ne- věřte, Čechové, Němcuom na věčné časy! 150 O DOBÝVANIE LOKTE 5 (T)oho léta a druhého pan Hradečský a jiní páni a ze- mané táhli sami dobývat Lokte, a nemohli nic dobyti bez měst. Potom Pražané a jiná města přitáhli tam pánóm na pomoc, i učinili stánie až do sněmu. A páni Šlikové toho přestali na Pražanech a jiných pániech nestranných o tu při mezi many svými a měšťany, kteříž mu sú se zprotivili pro nátisk nějaký. I stala se smlúva o to na hradě pražském. Měšťany pustil zase do města a many také etc. 10 KRÁL OBDAROVAL NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ 15 (J)eště vše téhož léta etc. CCCCC IIII°. v neděli (27. října) u vigiljí svatých Šimoniše a Judy, apoštoluov Bo- žiech, obdarováno jest majestátem Nové Město pražské mnohými milostmi a svobodami; neb jest je velice zvelebil král Vladislav, to město, že jest je zlatem nazval, a prvé je také zlatú pečetí daroval, a XVIIIt pánuov aby v radě 320

Strana 321
sedalo a každý purgmistr aby chodil s pečetí s zlatú. A tak z toho přišlo to, že Staré Město velmi se proti nim búřilo, nechtiece jim toho příti. (L)éta Božieho M'CCCCC V°. před Božiem Tělem 20 340 (22. května) kněz biskup svadil se s mistry a s knězími n(č) kterými o konsistoř. Neb kněz biskup chtěl jest s svú radú zpravovati to v svém domu, jakož král Jeho Milost jemu to kněžstvo mocně poručiti ráčil; ale mistři s někte- rými světskými spikše (se) proti němu, nechtěli mu toho dopustiti, než aby konsistoř mistři v koleji veliké sami zpra- vovali. To když se tak stalo, i nechtěl jest kněží světiti. Tož pak dali se na haněnie a řeči neslušné o něm mluviece duchovní i světští, kterýmžto božské dobré mílo nebylo. Milý Bože, vzhlédniž ty na to! Pán Buoh jest jeho této zemi jako s nebe svrhl, a oni ještě starečka nemohli ho smrti dochovati a jeho do času strpěti! Příčina toho byli jsú mistr Pavel administrátor s některými kněžími a Pašek protonotarius s některými konšely. 25 30 SLUŽBA BOŽÍ ZASTAVENA V PRAZE 35 (T)éhož léta na den Proměněnie Pána Krista (6. srpna) kněz Filip, biskup pražský, zastavil službu Boží po všech kosteléch pro kněze Martina, syna Janova Radocha, řez- níka z Města Nového pražského, protože rychtář vzal jeho u šlachtatské v domu v hospodě s Kadeřávkovú ženú, s kterúžto obýval, i vedl jeho přes rynk s ní do vazby. A to bylo v neděli (3. srpna) po obědě; a to stálo do tře- tieho dne, a potom jej pustili v neděli před pana biskupa. I chtěl tomu biskup, aby viece na žádného kněze světská ruka nesahala. I brali jsú odpuštěnie faráři mnozí od far. I učinili páni zápověd všem farářuom, aby se o takovú věc viece nepokúšeli, zastavování služby Boží ani klatby ani póhonuom žádným, že jim to trpěno nebude, a že je v tom zastati chtí před biskupem i každým; i ukázali jim na to právo a list a zuostanie za ciesaře Zigmunda, 50 40 45 341 21 Letopisy 321

Strana 322
60 svolenie, že žádný biskup ani prelát nemuož služby kostelní zastaviti ani kletby ani póhonuov vydávati na žádného strany pod obojím zpuosobem, buď kteréhožkoli stavu. I rozhněvali se proto biskup i kněží. A na to od pánuov 55 byly cedule dány všem farářuom, aby se tak zachovali. I stalo se jest veliké rozdvojenie a zkyselenie mezi mistry a kněžími, protože, kto co přinesl biskupovi, to sobě brali, aby jemu, co chtěli, dali. I jel biskup Filip preč z Prahy do Hory. A tu páni Horníci také velmi slavně proti němu vyjeli a jeho přijali a dostatečně opatřili. I byl tam, po- sluhuje úřadem svým, světě žáky na kněžstvie a lid obecní biřmuje. JEDNÁNIE O JEDNUŠKU 344 (T)éhož léta konšelé staroměští a novoměští počeli mezi 65 sebú o to jednati, aby obě městě pod jedno právo slušely; i nemohli toho žádnú měrú přivésti, neb Novoměští pro nic nechtěli k tomu přistúpiti, než při svých právích se utvr- dili, a k tomu majíce od krále majestát na milosti daný. Neb jest o to mnohokrát obec všecka novoměstská na rathúz svolána bývala, aby vždy to mohlo přivedeno býti, aby jedno právo bylo, i nemohli nikterakž toho přivésti, buďto po ceších v řemesléch neb kterakkolivěk jinak rozličným během ani pro nižádnú hruozu vymyšlenú, jakož jest toho přieliš mnoho bývalo, že se mnohým dobrým lidem s pravú věrú již stýskalo, neb jedni na druhé vždy sočili a nelibost jedni k druhým měli, chtiece vždy jedni druhé k tomu při- vésti, i nemohli, až tak nechali. A tudy je někteří páni sva diti chtěli. A mnoho milostí v tom majestátu, kteréž Novoměstským král dal, Staroměští mluvíce, že jest proti so prvním obdarování a právuom Města Starého od ciesařuov a králuov prvních, chtiece se tiem vrovnati ve všem Sta- rému Městu pražskému. A o to se velmi proti sobě zkyselili, brány dělali i jiné ohrady, ponůcky osazujíce jedni proti druhým, nevěřiece sobě. Neb Staroměští sobě věži tara- 85 sovali v staré rychtě proti Novoměstským a dělo na ni 70 75 322

Strana 323
táhli, kteréžto se doluov propadlo a škodu učinilo. A když ta jednuška vždy nemohla přivedena býti, tehdy Staro- měští pohnali Novoměstských k saudu zemskému. I poručil král panu kancléřovi a panu Perštajnskému, aby je o to přátelsky smluvili, a nebudú-li moci, aby je súdem zem- 90 ským rozsúdili. O ROZLIČNÉM KROJI ŠATUOV CHODICIECH (T)ěch let předešlých několiko a při tom létě najviec rozmohli se a nastali divní krojové šatuov na pániech, vla- dykách obého pohlaví: sukně jedna z mnoho barev, jiného 95 a jiného šívané sukně, též nohavice, že od kabátu a od no- havic musil několik zlatých dáti, a střevíce dlúhé pod ko- lena co korbele, a ženy kratičké na dva prsty a s tobolkami chodily. A při tom velmi mnoho rufianstva, cizoložstva, nevěstek zjevně beze vší bázně Boží; též i kněžstvo ne- šlechetné příliš, ožralci, lájce, lakomci i lichevníci, někteří rufijani, takže již lidé o nich málo držali pro jich skutky, ale lidé, vidúce je nepříkladné, odvraceli se od služby jich mší i kázanie, a zvolili sobě sami kněží; a do kosteluov nechodili, než po domiech sobě sami slúžili a kázali, a o svá- tostech těla a krve Boží nic nevěřili. I sami někteří kněží též se zpik hartěli a nevěděli, co mají za vieru držeti. Protož každý takových varuj se, aby nepřišel v blud a potom o svú milú duši pro jich bludné učenie a písem vykládanie podlé svých vzdání (!) a rozuomu. A vešken lid římské strany pod jednú i všecky (!), kteříž pod obojí přijímají tělo a krev Pána Ježíše Krista, že jsú oboji modláři a zatracenci, než že oni jsú volení Boží — tak věřili, učili i kázali lidu obec- niemu, svodíce je od pravé viery křesťanské etc. A k tomu se podruhé znovu křtili staří, mladí i děti. Téhož léta kněz Albrecht, syn krále polského Kazimíra, přijal královstvie Polské a korunován na Matku Boží (25. března) v postě před velikonocí. Item téhož léta král Albrecht polský po korunovánie táhl 100 105 345 110 115 323

Strana 324
120 na Tatery, kteříž jemu zemi kazili a lid ven hnali; a zmor- doval jich na XIIte tisícuov. (L)éta Božieho M'CCCCC VII°. na den svaté Trojice (30. května) přiletěl roj krásný v XVIII“ hodin a osadil se na pranéři v prostředku při svrchním foštnování v Sta- 125 rém Městě; a ten roj nazajtří dali jsú k Svatému Pavlu na Špitálské do špitálu, kdež lidu z toho bylo veliké po- divenie. Item. Potom nazajtří vobec byla na rathúz obeslána a tu jsú oznámili obci, že na králi Jeho Milosti to vyprosili 130 v Budíně všickni tří stavové, aby židuov v Čechách, v Mo- ravě i v Slezích nebylo. A tak všudy je vypověděli, aby v roce ven se vyhostili a vyprodali z Prahy a víc nebývali, a to až od svatého Ducha (23. května) pořád až do roka konečně, a ktož by jim fedruňky dával a přesto se za ně 135 přimlúval, ten aby byl s nimi ven. 10 15 ACTUM ANNO DOMINI M'CCCCC�V°. DOMINICO DIE INVENCIONIS SANCTI STEPHANI, PROTOMARTYRIS (3. SRPNA) ETC. Pane faráři milý! My rozuomiemy, že znáš, že za ciesaře 5 Zigmunda zuostanie mezi duchovními a světskými země této všemi jaké jest, že takové, že všecko kněžstvo koruny této všech štrychuov vlaských a německých, totíž klateb, zápovědí a z země poháněnie má přestati a nechati. Pak až dosavad jest zachováváno od strany našie, a my na ten zpuosob faráře i kněží sme sobě jednali všecky, i vás. Kudy jest přišlo onehda služby vaší štrychem zde tiem neoby- čejným zastavení, toho my nevieme. Ale to míjejíc my vás prosíme, že tiem víc štrychem k vuoli žádného nepuojdete; neb nám se zdá, proti nám toho že vy učiniti nemuožete. Neb panstvie jako jinde žádného nemáte, než toliko za službu vaší (!) od nás mzdu a záplatu béřete; i když byšte nám služby nečinili, majíc od nás na to záplatu, mohl by každý rozuoměti, že ste nám v tom křivi. A také, že hlavy 342 324

Strana 325
pravé, arcibiskupa nemáte pražského, proti nám Praža- nuom z rozkázanie toho, ktož toho titule nemá, že by byl 20 arcibiskup pražský, žádného interdiktu nejste podlé práv duchovniech povinni. Protož vás žádáme, že k takovému zastavenie služby a posluhovánie vašeho, ješto jest příčina ke všemu zlému, a tak prvotně proti Bohu, jakož jste před sím na svých kázaní (!) vesměs kázali proti nám a mzdě, kterúž vám platíme, i proti králi Jeho Milosti, pánu našemu milostivému, i proti právu nebudete pospiechati, by vás pak i biskup měl k tomu, kterýž práva zde k tomu nemá, neb ne pražský arcibiskup, ale sindonský právě a k tomu český ne obyčejně titul má biskup. A chtěl-li by na vás pro to neposlušenstvie té věci neobyčejné sáhnúti i co jiného nového na vás vzkládati, my se pány proti němu chcem vás zastati. Pakli byšte vy jemul v takové a proti zuostaní starému učiněné věci dále povolni chtěli býti, věztež, žeť páni ani kněží biskupovi ani vám té věci, kteráž jest proti Bohu, právu, králi a zuostaní starému, nemohli by trpěti; a my jich v tom též nikterak nebudeme moci opustiti. Protož, chcete-li těch zástav přestati nebo nic, povězte, ať my vieme, kterak svú věc opatřiti máme. 25 30 35 343 Item téhož léta (1507) v pondělí (31. května) před Bo- 40 346 žím Tělem a potom ve čtvrtek (10. června) po druhé ohněm kladeným na několikero město Plzeň vyhořalo, v městě sto a třidceti domuov od Pražské brány po pravé ruce až k Stříbrské bráně, i brána i věže vyhořely a lidí mnoho také shořalo a zdusilo se. A to bylo jako v XIIte hodin. A na předměstí Stříbrském vyhořelo domuov LXXt a několiko. Račiž jich Pán Buoh potěšenie býti a viece každého od přiehody takové zachovati! Amen. Téhož léta hned potom před vigiljí (23. června) svatého Jana Křtitele nad Nelahozevsí od Prahy blízko loviti 50 chtěli rybáři ryby v řece. A když síti zavlekli i táhli, i uká- zalo se jim v sítí tak mnoho lososuov, skáčíce z toho vlaku a tepúce se nad vodu, co by prknem jedno o druhé bil — 45 325

Strana 326
takový třeskot u vodě od nich byl, že rybáři, velikú hruo- 55 zau jsúce zmámeni, vidúce, co se dálo, všickni ode všech sítí z řeky preč utekli, vidúce takový zázrak. A to všudy lidem pravili. A tak jest, že toho léta mnoho lososuov bý- valo v Praze, nad obyčej prvních let, a nebyli drazi, neb jsú je na libry vážili, libra bývala po III albis a druhdy 6o za II albos a lacinějí. Také páni svého úředníka na to usadili a jemu od lososu 1 album za práci dávali. Téhož léta M'CCCCC VII°. v uochtáb (1. července) svatého Jana Křtitele narodil se Najjasnějšie knieže a král Ludvík, uherský a český král, syn krále Vladislava Jeho Milosti uherského a českého etc. A tak byli dva krále; nebo ještě za zdravie svého otce jest korunován v Uhřích i v Čechách, jakož pak svým místem bude o tom povědieno po třetiem létě, když jest korunován na České královstvie na hradě pražském etc. 65 347 70 O SMRTI KNĚZE FILIPA BISKUPA (T)éhož léta po svatém Václavě (28. září) umřel kněz Filip, biskup mutinenský z Madony (!) a český, na Horách Kut. a tam pochován od Horniekuov poctivě. A z toho stalo se veliké rozdvojenie mezi kněžstvem pod obojí zpuo- sobú etc.: jedni chtěli pod něho slušeti, a druzí pod mistra Pavla, administrátora. A v tom trváli, až po jeho smrti pak tepruv z rozkázanie pánuov obojieho města musili pod administrátora slušeti. A proto biskup byl se tajně a nočně vykradl preč od Hory, až jeho v Soběslavi postihli; i vydal so jeho Pán zase pánuom Horníkuom. Item téhož léta byl mor veliký; a počal se od svatého Bartoloměje (24. srpna) a trvál až do hromnic (2. února), a najviece dětí a mladého lidu mnoho pomřelo. A předtím XII let také byl mor, ale ne tak veliký. Téhož také léta umřela osviecená kněžna Anna, krá- lová uherská a česká, v Budíně a pozuostavila po sobě dceru a syna, krále Vladislava uherského a českého. Ale ona ne- 75 85 326

Strana 327
byla ještě v Čechách korunována ani věna měla v Če- chách, neb nebyla přijata ještě. (L)éta Božieho M'CCCCC VIII°. byla o židy veliká 90 nesnáze. A byl král Vladislav Jeho Milost dal tu milost Pražanuom i všem v zemi, aby židuov konečně vybyli v roce pořád zběhlém. A když jsú se z Prahy stěhovali, páni zemští, žádavše též, aby jich v zemi nebylo, i přijímali je k sobě na zbožie do měst svých. I proto král zdvihl tu milost Pražanuom a rozkázal, aby židé zase byli; ale obec nikoli nechtěla. I uprosili jim pan kancléř příročí bez porušenie dánie královského, do příjezdu královského aby byli. 95 KOPIDLANSKÝ SŤAT NA RYNKU STAROMĚSTSKÉM 348 (T)éhož léta sťali Pražané Kopidlanského zemana, pro- tože zabil jiného zemana v městě o jarmarce svatého Václava (28. září) v frýdu za purgmistrství Rauše, kterýžto sám čtvrt jeho otsaudil bez vuole a bez vědomí jiných pánuov. I kázali ho stíti v náhlosti v sobotu (30. září) v samý večier, neučinivše mu žádné správy, jako by na křesťana slušalo, jakož toho žádal. Ten Rauš velikú jest lehkost a hanbu těmto městuom učinil, že pamětníkuov 10 nenie, co jest na tato města přišlo etc. 5 LITERA ANNO ETC. CCCCC-VIII° 356 Urozeným pánuom Jich Milostem, statečným rytieřuom, slovútným vladykám, opatrným purgmistruom, konšeluom i všem obcém, pánuom a přáteluom našim milým. My purgmistr a radda i všecka obec Starého Města pražského službu svú vzkazujeme. Vašich Milostí, máme za to, že tajno nenie, kterak Rendl, sebrav vedlé sebe některé z pá- nuov a z rytieřstva, složil jest s nimi list, kterýž měl by k nám poslán býti a na nás, všecky tři města pražská, svědčiti, kterýmžto listem nás se vysoce dotýče, zamysliv to právy 15 20 327

Strana 328
357 25 30 40 45 55 a svobodami panského a rytieřského stavu, ano jest zjevné jednánie k přetržení práva, řádu a pokoje zemského, a do- týkajíc, že bezpečni ku právu stávati nejsú před námi, toho dotýčíc, leč bychom jim glejty dali věčné, a jináč že by jezditi nechtěli, v to lidi uvozujíce, aby se podlé nich podpisovali v tom listu, ukazujíc tu mnohé viny, jak by námi, třetím stavem městským, mnohé ujmy panského a rytieřského stavu svobodě se dálo, a zvláště o Kopidlan- ského, kterýž sťat jest. Kdež my k tomu ke všemu takto odpoviedáme a Vašim Milostem oznamujem, že jsme my se vždycky bohdá proti králi Jeho Milosti i všem stavuom zachovali a zachováváme, pokudž na dobré zachovávati se příslušie. A vieme také, jak se každému pořádem a prá- 35 vem zachovati máme, ktož na nás a my na něho péče ne- máme, tak mnoho a dobře zachovávali jsme a zachovati vieme jako Rendl i s těmi, ktož to o nás rozpisují. A nikdy jsme ti nebyli, abychom se řádu a právu zemskému proti- vili, aniž podnes nejsme. Též také, poněvadž jsme stav třetí tohoto královstvie i s jinými Jeho Milosti královské městy, ješto Jeho Milost královská též (při) přijímanie Jeho Milosti královské do země za krále ráčil jest pánuom, rytieřstvu, nám Pražanóm i všem městuom při obyčejích, právu, svobodách, výsadách jedenkaždý stav zachovati, ješto, kdybychom těm stavóm co mimo jich svobody a vý- sady činili nebo jednomu stavu, buď panského neb rytieř- ského Jich Milostem, poněvadž máme všickni pána jednoho, krále Jeho Milost, tu bychom Jeho Milostí jakožto králem, pánem svým, rozeznáni a napraveni byli. Ale tomu jsme 50 my bohdá žádné nedali příčiny a nedáváme. Také ne- slyšíme od jiných pánuov Jich Milostí ani od rytieřstva, abychom z čeho viněni byli. Než Rendl, jsa pohnán od nás ku právu a k saudu zemskému, boje se práva, juž ukazuje nebezpečnost jezditi k němu: což snad sám myslí učiniti, aby jiné v to podlé sebe pojal, aby též nestali; nestane-li on ku právu, aby sám nebyl nalezen právu odporný, pod jménem práva a svobody jako by o to stál, a pod tiem rád by pád právu přivedl. 328

Strana 329
Protož my Vašich Milostí všech prosíme, že takovým jeho i těch, ktož podlé něho takové věci křivé a nepravé o nás smýšlejí, neračte žádného místa dáti ani tomu věřiti jináče než jako o dobrých, kteříž ve všem krále Jeho Mi- losti, pána našeho milostivého, řád a právo i každého stavu člověka, buď panského nebo rytieřského, zachovali jsme, zachováváme a zachovati míníme, jako dobrým přísluší. A Kopidlanskému jsme se poddávali, zdá-li se jemu, že by se od nás Staroměstských ukrátilo, že před králem Jeho Milostí chcme státi a odpoviedati a právi býti, anebo před pány a vladykami v súdu zemském bez puohonu. A po- něvadž sme se na právo a ku právu volali a rozeznáni s ním býti chtěli, tehdy jsme nic nejučinili, poněvadž jsme my o to saud trpěti chtěli, a tu jsme nehleděli práva pře- trhnúti, a stalo-li se jest co, právem chcme napraveni býti. A když on mimo to mocí na nás sáhl, všichni stavové vedlé práva jste nám povinni nás obhajovati, radni a pomocni býti proti němu jakožto proti tomu, kterýž jest právo opovrhl a moc před se vzal, ne aby jej fedrovali a přecho- vávali, fedruňky mu dávali, též i stavuňky mnozí v této zemi mimo řád, právo a vysoké pokuty na to uložené a za- psané, mimo rozkázanie krále Jeho Milosti, pána našeho s0 milostivého. A bychom pak tiem účinkem něco proti němu ukvapili aneb zle učinili — jakož se jest toho nestalo —, tehdy, poněvadž sme o to chtěli saud trpěti, dosti se jest od nás stalo. Pak ty i jiné příčiny, kteréž proti nám v tom spisu zbierají, jsú křivé a nepravé a smyšlené, beze všeho rozuomného duovodu. I též jako i prvé prosíme, že tako- vým věcem místo pravdy přiložiti neráčíte ani dáti, než k nám do měst našich svobodně jeti, jakž jste prvé vždycky jezdievati ráčili, a tomu člověku, kterýž by vám svú věc provésti chtěl, miesta dáti neráčíte. A naši tuto zprávu přijměte jakožto od těch, kteříž jsme právem zpravovali se, pod ním pokojně stáli a stojíme, proti každému, ktož nás také při právu zachová a zachovávati bude, též od nás každý zachován bude a zachován býti má. A ktož pak mimo to na nás sahati bude, máme náději v Pánu Bohu napřed 95 65 70 75 85 90 358 60 329

Strana 330
a potom v král(i) Jeho Milosti, pánu našem milostivém, ve všech pániech i rytieřstvu, že nám radni a pomocni budete, že sobě s pomocí Boží před těmi takovými a své- volnými lidmi pokoj uděláme. 100 Datum feria II. (7. února) post Dorothee léta etc. CCCCC VIII°. 349 105 110 115 120 125 Item potom Jiřík, bratr toho nebožtíka Kopidlanského, kteréhožto Rauš kázal stíti, odpověděl Pražanuom, všem městóm, i bral a mordoval, ruce sekal mnohým lidem a stínal, kdež koho nalezl, s katem jezdě, i vsi pálil; neb hned na druhé léto (1508) na den Matky Boží Nanebevzetí (15. srpna) spálil tyto vsi, Jesenici a Vesci, pánuom novo- městským. Nebo Novoměští, tiť jsú toho najlép požili pro Staroměstské a dali se v ledacos uvésti, mohúce bez toho býti etc. A pak odtud vypálil Michel mistruom z koleje veliké a také Počernice Rambouzkovi, řezníku staroměst- skému, i také městečko Auval spálil jest, a což mohl naj- horšieho, to činil, čertovy divy páše. A to proto činil, aby mu ti vydáni byli, kteřížto jsú jeho bratra ortelovali, ja- kožto Rauše, Hrabani, Štolce etc. Ale páni, rytieřstvo, za- psavše se spolu s městy se všemi, aby takového nepřecho- vávali ani fedrovali, ale jeho s lidmi svými honili, všecko selhali, an jej přechovávali, posilek dávali; a to jsú proto činili, že jsú Rauš a jiní jeho pomocníci nespravedlivě Kopidlanského odsaudili, správy nedavše, jako na křesťana sluší. Nebo prvé málo předtiem byli jsú kata jednoho kázali stíti, že by zabil člověka, a potom] také zas Konědra, také pro vraždu, vyveden a sťat; a potom opět Kašpara, rych- tářova pacholka, také pro vraždu kázáchu stíti. A takž páni a rytieřstvo, majíce tyto jmenované ztracence v paměti, a že se jim právě stalo odsauzenie podlé práva pro jich zlé skutky, i zželelo se toho všemu panstvu z té příčiny, že je se Kopidlanskému nemohlo, jako na křesťana sluší, podlé práva státi. Ale někteří píší v kroniky a kladau tuto 348 330

Strana 331
pamět, aby města pánuom nevěřily na věky, že by páni 130 městuom právě neudělali, leč by se na ně co zlého valilo — tehdy bezděky budú věrní městuom etc. (T)éhož léta byl sněm o svatém Jakubě (25. července). I poslal král Jeho Milost d(v)a biskupy, moravského olo- múčského a druhého Filipce; ti přijevše při tom sněmě mocí královskú to řídili, aby všickni stavové pokoj měli mezi sebú a právem jedenkaždý aby živ byl, mocí na dru- hého nesahal, a všecky lidi výtržné, kteříž by v zemi ško- dili lúpežem, mordem, aby jich žádný nefidroval, ale takové aby ven hnali a honili město od města, ves ode vsi všickni stavové. A na to jsú voli(li) hajtmany v každém kraji, aby takovým zniku nedali. To sobě utvrdili majestá- tem královským skrze ty posly, ctí, věrú se zavázavše to sobě držeti všickni tří stavové. A po tom sněmu hned, což se jedno rozjeli, Jiřík Kopidlanský vypálil nočně prvé jme- nované vsi, Jesenici i jiné vsi, Kněževes. A v tom Pražané honili, ale rytieřstvo, páni žádný ani jich lidé nechtěli ho- niti, ale takového sú fidrovali a přechovávali proti své cti a proti svému zapsání někteří — a při tom zapsali se práva zemská obhajovati všickni stavové spolu! A za se stav panský, rytieřský zapsali se práv též městských brániti a obhajovati proti každému slovy, ale skutkem nic nikdy stavu městskému nezdrželi, než pán služebníka a služebník pána z mordu, krádeže se zastávají, a tak zloděj zloděje zastává; a kteréhož by zemana zloděje v městě popadli, aby jej jmúce na hrad pražský vydali, i jiného stavu, a žádný na tom zločinci aby se na hanbu žádného pána neb zemana neptal; pakli by se ptal, tehdy ten, na kohož se ptal, bude moci pohnati toho z nářku cti, a vede-li naň, má trestán u věži býti a odprositi toho. To jsú sobě z Rend- lových práv dckami zapsali bez vuole třetieho hlasu, kte- réhož jest nálezu nepřijal. Item. K tomuto jsú Pražané svolili všech tří měst, od svatého Ducha (11. června) až do svatého Martina (11. listopadu), přijel-li by král do toho času, aby zemany zlo- 165 čince vydávali na Hrad, ale dále nic. 135 140 145 150 350 155 160 331

Strana 332
351 175 195 200 Anno M'CCCCC VIII°. to dokami zapsáno v památ- ných kniehách. Item. Téhož léta na den Panny Marie (8. září) sjeli se 170 hajtmané krajuov, pan Perštajnský, pan kancléř Kolovrat, pan Rožmberský, pan Holičský, a z rytieřstva k nim volení, i přinesli do Prahy Halamu, kterýž najímal, aby Hradec Králové vypálili, neb jim odpověděl; a byl služebník Ko- pidlanského. I zmučen jest a mnohých zmazal paličuov a mordéřuov. I učinili páni nález, že jsú takoví všickni beze cti a zrádce, a k té věčně aby nebyli navráceni; to zapsáno dckami. Item. V ten čtvrtek (14. září) před svatú Lidmilú přijel Kopidlanský v samý večier k Svinské bráně] sám třinádctý 180 i osekal šest mužuov měšťanuov i podruhuov, ješto šli s vinnic. Téhož léta v pondělí (25. září) před svatým Václavem Kopidlanský vypálil předměstí Lymburským; velhal se po- nocným, že jede pan Hořický, i pustili jsú jeho s ochot- 185 ností, a on zbil ty branné i zapálil a utekl preč. A nazajtří vypálil Auval, kdež naši pražští pěší leželi v krčmě. Téhož léta při svatém Václavě (28. září) páni zprávce země, pan purkrabie pražský i s jinými pány, vsadili do saudu zemského Albrechta Rendle, kterýž pány i rytieř- 190 stvo zbláznil svými chytrými nálezky a práva jim nová nalézal a sepsal, kteráž jsú proti právuom starým a privile- giím mnohým, a zvláště městským, kdež jsú třetí stav, o hlas v koruně svými výmysly z toho je vytahuje. A proto a z toho vzeli mezi sebú nelibost páni a rytieřstvo proti Pražanuom a jiným všem městuom. A skrze to hleděli jedni druhé kaziti, a konečně města kaziti utvrdili mezi sebú. A protož po jeho práviech a nálezcích páni postúpili, ry- tieřstvo větší strana, a zbudili Jiříka Kopidlanského s jeho pomocníky, aby městuom pálil a ruce jim osekával, a sami se tomu dívali, jej fidrovali, tajné pomoci jemu činili — a zapsali se pode ctí, pod věrú všickni stavové, aby podlé práva a zřízenie zemského takového honili ves ode vsi — to pak na města pomáhali, protože téhož Kopidlanského 332

Strana 333
bratra v náhlosti stíti kázali, že v frýdu zamordoval jednoho člověka. I protož ku paměti píši, abyšte potomní nevěřili tomu rytieřstvu lstivému a nepravému proti vám, a to za vaše dobrodiení, kteréž jste jim činili, a že jsú je páni zemští byliI z sebe vyvrhli, aby s nimi v súdu zemském nesedali; a vy jste jim toho dopomohli, že jsú v to puštěni, s nimi se proti panuom zapsavše, a oni zase, co najhoršieho mohli by, to vám jsú činili. Protož takových varujte se a jim na věčné časy nevěřte! Item. V pondělí (2. října) po svatém Remigí sťali Ha- lamu na Hradčanech, kteréhož jali Hradečtí, že jim byl odpověděl podlé Kopidlanského Jiříka, kterýž od súdu zemského cti odsúzen i s pomocníky svými. A ten Halama mnoho z rytieřstva i z pánuov vyznal a na tom umřel, že jsú Kopidlanského přechovávali a jej fidrovali i pomoc lidmi, penězi činili proti Pražanuom i všem městuom, a podlé práva k těm (aby) o škody hleděli, což jest komu činil, bera a pále i osekávaje lidem, opovrhl právo. A na takové regenti zemští se všemi přiřkli podlé zřiezenie zem- ského pode ctí, pod věrú sobě pomoci, honiti i dobývati, kdež by nalezen mohl býti. Ale jednúť jsú selhali; neb v skutku nikdy jsú městuom, což jsú řkli i zapisovali se, nic jsú nezdrželi. A protož Rendl nalezl jim v svých prá- vích, že budú moci sobě právo změniti, přičiniti i ujíti, a pokudž se jim líbí, držeti, a což se jim nebude líbiti, v jiné proměniti a jiný nález učiniti, ješto to jest jedna nešlechetnost a brána ke všemu zlému v České zemi. A tak 230 každý rok nové právo bude bývati a rozdělení mezi stavy zemi k zkáze. Léta etc. CCCCC VIII°. v pondělí (13. listopadu) po svatém Martině Kopidlanský osekal Lymburským čtyři sú- sedy, když jeli na rybník po ryby, a koně jim pobral. A páni 235 hajtmané, pan Perštajnský a jiní regenti země, když jim žalovali Pražané, aby byli opatřeni podlé zřiezenie zem- ského, slovy jich odbyli, a skutku tehdáž ani prvé žádného neučinili k jich opa tření, než jeden z nich řekl: „Co jest vo chlapa, dva neb tři?“ A před rokem, než jsú se takové 240 210 215 220 225 352 205 353 333

Strana 334
245 250 255 260 354 265 věci dály, Pražané z úředniekuov a z měštan, z starších mnozí pánuom zemským se přikazovali, jim slúžili, proti nim vyjiežděli v húfiech, a z toho přišlo, že na nich městská práva a tajné věci rady vyzvězovali, a potom je páni vši- ckni v uošklivost velikú vzeli, zrádce jim i jiným všem pro ně dávali, jim mluvili i psali, a skrze tohoto lotra Kopidlan- ského, kteréhož oni proti městuom zbúřili, aby škody činil jim, a někakého Rendle, pliskače chytrého, kterýžto práva stará jim potupil a nová jim složil a všecka zfalšoval, a skrze to svadil všecky stavy spolu, až toto všecko zrostlo z toho, že městuom jich práva zlehčil mimo stará obdarovánie ciesařuov, králuov, i učinil veliké zpletky a sváry mezi stavy zemskými, kdež sobě vždycky na odpořiech byli. A toho léta Pražané svolili se do času určeného od sněmu, kterýž o svatém Jakubě (25. července) držán byl na hradě pražském, aby zločince každého řádu rytieřského, kteréhož by popadli kdežkoli v městech, na hrad pražský k popravě vydávali až do svatého Martina (11. listopadu), nic déle, protože nechtěli tomu věřiti, na čem by který v městě umřel, než nahoře. A vobé nic neprospievalo, než pán zloděj byl, i zastával služebníka neb jiného zemana zloděje, mordéře, a služebník pána. Jakož Sibylla prorokovala, tak přišlo. Ale tohoto člověka Rendle, kteréhož konečně ďábel zpuosobil a poslal, aby lidi svadil a konečně pány i rytieř- stvo zbláznil, že jeho smyšlené věci zdájly se jim dobré, i přijali je za právo a po nich nálezy v súdiech činili, a mno- hým nerozuoměli, i musili jej mezi se vsaditi do saudu, aby je učil a rozuomy jim dával. A byl prvé kazatelem pikhart- ským, že sám nevěděl, kterak má věřiti, a žádný jeho viery 270 nezná, ani on sám umie znáti. Potom ty nálezky kázali sobě rytieřstvo tisknúti a žádali krále Jeho Milosti, že jim je tvrdil. A tak první, kteříž se starými právy zpravovali všech stavů od kniežetstvie až do královstvie několiko set let, v dobrém pokoji a lásce a svornosti stáli, každý stav, 275 to pak těmito nálezky novými své předky za blázny a ne- pravé súdce musili by odsúditi, ješto jsú byli ctní a šlechetní lidé všech stavuov. A dokavadž na stará práva zase se nena- 334

Strana 335
vrátíte, nečakajte pokoje, lásky a svornosti v České zemi na věky, leč to vše zase napraví se. Neb každý sněm, když se jim co nelíbí aneb po jich vuoli nemuož býti, tehdy hned jiný nález sobě učiní, jakž chtí. Neb to Rendl jim v nových vymyšlených položil, že páni a rytieřstvo mají moc a budú mieti práva sobě ujíti neb přičiniti, když chtí. I porozuo- mějtež tomu, kdy co pevného a stálého muože býti. Nikda na věky nebude nic! 280 285 Item. Potom v pondělí (18. prosince) před Božiem na- rozením byla obec Starého Města na rathúze pospolu. I při- šel jest také administrátor s mistry a mluvíce obci, že by někteří chtěli pány zbíti a židy vybrati i jiné zlé věci puo- sobiti, aby pro svú i pána svého, Jeho Milost krále, toho nedopúštěli, ale v lásce, v svornosti sobě dobrého pomáhali. Na to obec i starší odpověd dali, že o tom nevědí; a kto by myslil, že naň chtí všickni býti a jej trestati; než aby páni tak se zachovali, práv a svobod svých neustupovali a v nic stranného se nedávali ani k čemu bez obce svolovali mimo své privilejí a svobody; také k žádným póhonuom aby nestávali, než leč z dědin svobodných, z čeledí a z lidí zběhlých a z listuov, ktož by se v dluh zavázal, jakož na to práva jsú, ciesaře Karla majestát a krále Václava dva majestáty. Pakli by kto k čemu zvláště bez vuole všech svolil se, ten to drž jiným bez škody, chce-li, a od obce buď trestán. Item. Tehdáž zjímali habarti neb rajtarové naši v Nym- burku vězně čtyři, kteřížto pravili se býti služebníci páně minemajstrovi; i jedúc mimo město, mluvili k Nymbur- ským, že Kopidlanský jest dobrý člověk, a jim dávali zrádce, a brann(ý)m ukazovali na ruce, že jim sekati chtí, a proto jsú zjímáni, a potom na rukojmě dáni. A pro ně velmi páni jich búřili i všem jiným na Pražany a Nym- burské žalovali a k vojně se strojili. A tak se vždycky tak dálo: což kto z městských neb z měst proti nim učinili, najméně těžce to vážili páni zemští, než což najhoršieho městóm od nich a nepřátel našich se stalo, toho za nic 290 295 300 305 310 355 335

Strana 336
359 320 325 330 335 340 345 aneb málo vážili a ničímž na žádném nepomstili, ješto pálili, ruce sekali, mordovali, statky brali, vždycky takové proti městóm mnozí fidrovali, zastávali jim jich zlého, po- máhali tajně i zjevně někteří. Protož městóm radím na věčný čas, aby se spolu věrně radily krom pánuov a sobě křivdy činiti bránili společně a takovým tím méně věřili, byť se vám krví zapsali. (L)éta Božieho M'CCCCC'IX°. ve čtvrtek (4. ledna) před Božiem křtěním sjeli se regentové, páni i zemané na hrad pražský: pan Petr Holičský, pan Lev mincmajstr z Kolovrat etc. a Rendl ze Mlýna. I vybrali sobě XII“ osob z města a konšely některé i vedli je k tomu, aby se přimlúvali podlé těch listuov, kteréž sobě od krále Jeho Milosti zjednali a pánuom i obcém obojieho města podali, kdež tak znie, aby Pražané ku pánuom regentuom o vše- cko hleděli a jimi se zpravovali. I nechtěli k tomu svoliti starší, odložili na obce. I sešly se obě obci na jeden rathúz i uradivše se dali pánuom spolu odpověd, že města pražská podlé práv svých nemají se žádným zpravovati a k žád- nému jinému hleděti než k samému králi. Ač někteří ne- upřímí byli, k tomu chtěli svoliti, i nemohli přes obce. V tom ti listové to drželi, kterak by Pražané pánuom zprávcuom na Hradě v mrzství přijdúc lehkosti a neváž- nosti činili. A to přišlo obžalovánie před králem Jeho Milostí křivé a nepravé, protože se hněvali, že některých dotýkali, že jsú fidrovníci byli Kopidlanského i jiných ne- přátel měst, že na ně vyznal Halama na trápení a Stach u pana Dobrohosta jatý, a tak málo z těch zprávcuov kterého se chybilo, a předtím odsúdili ty všecky fidrovníky s Kopidlanským za zrádce a beze cti. I vyslaly obě městě k králi Jeho Milosti posly, aby křivdě odepřeli. (T)éhož léta v úterý (9. ledna) po Božiem křtění jeli k králi Jeho Milosti tito z pánuov: Jan Nastojt a Zigmund Holec a z starších Vít doktor a Svátek a čtyří z uobecniech a z Nového Města I též spolu jeli se panem kancléřem Albrechtem z Kolovrat proto, aby před Jeho Milostí zprávu 350 učinili (o) Jeho Milosti psánie, „kteréž přišlo na nás před 315 360 336

Strana 337
Jeho Milostí křivě a neprávě, jedno z toho, že Jeho Milost tak byl zpraven od našich nepřátel, že bychom pánuom zemským súdcém lehkosti činili, a druhé, že bychom s obec- ním hřmotem na Hrad chodili, třetí, že bychom k súdu zemskému a póhonuom stávati nechtěli, a také, že bychom ku pánuom regentuom, zprávcuom královstvie Českého, hleděti nechtěli, svévolně a zpurně se proti nim měli“. Odpověd králi Jeho Milosti na to: „Že jsme k súduom stávali, z čehož nám stávati příležalo, jako z svobodných dědin zběhlé čeledi a z listuov kto se dluhem zavázal; též i ku puohonuom z jiného práva nemáme póhonuov trpěti a súduov, neb na to práva a privilegia máme, při kte- rýchž též Jeho Milost zuostaviti nás ráčil, a ku pánuom regentóm svolili se stávati na ten zpuosob, aby nás proti nepřátelóm obraňovali, a oni pak bezmála všickni na nás pomáhali tajně i zjevně, nepřátely naše přechovávali, fidro- vali, a zvláště Jiříka Kopidlanského s jeho pomocníky: i tudy jsú se tak nezachovali páni regenti, jakž se zápis stal, i jimi jest zrušen. A z té příčiny nezdálo se nám k nim zření jmieti, neb práva máme, že k samému králi zření jmieti máme, k žádnému jinému. Na Hrad choditi, tak prvé bý- valo v pilných potřebách, s staršími přísežnými choditi mají a chodí. Téhož léta ante Purificacionem (2. února) jeli Pražané do Německého Brodu a první do Brna po krále Jeho 375 Milost. A tu jsú skrze pana kancléře, pana Albrechta, pří- mluvu na králi Jeho Milosti vyprosili clo v Mo dřanech krá- lovské k dědičství. A na to majestát jim dán. I jeli zase do Prahy. 355 360 365 370 361 PŘÍJEZDA KRÁLE DO PRAHY (T)éhož léta v sobotu (17. února) před svatým Petrem Na stolici posazenie přijel král Vladislav Jeho Milost do Prahy ve XX hodin (= 13 hodin) i s panem Ludvíkem, synem svým, Jeho Milostí králem uherským, a s kněžnú Annú, dcerú svú milú. A vyjelo jest proti Jeho Milosti 5 22 Letopisy 337

Strana 338
jiezdných sto koní a pěších oděncuov po uliciech a na rynku, na mostě zbrojně v množství; a řemesla s korúhvemi a s praporci velmi slavně před město vyšly a na rathauziech 10 zvonili. A páni a starší Jeho Milost vítali jsú takto: „Naj- jasnější králi, pane, pane a pane náš najmilostivější! Purg- mistři a starší, poddaní Vaší Královské Milosti, Vaši Milost vítají, radujíce se z toho, že Vaši Královskú Milost Pán Buoh ve zdraví do tohoto královstvie přivésti ráčil. Prosíme Vaší Milosti Královské, že toho bezpráví, kteréž se nám dálo od našich nepřátel, že nás ráčíš nad námi pomstiti; neb proto král meč nese, k obraně dobrým a ku pomstě zlým“ etc. 15 20 O KORUNOVÁNIE KRÁLE LUDVÍKA MLADÉHO, SYNA KRÁLE VLADISLAVOVA, UHERSKÉHO A ČESKÉHO KRÁLE 362 25 30 (T)éhož léta etc. CCCCC IX°. syn Najjasnějšieho krále Vladislava uherského a českého etc. Ludvík, již král uher- ský korunovaný, v puoltřetiem létě jsa zstáří (!), též koru- nován a přijat jest za krále českého v neděli (11. března) před svatým Řehořem v XVIIt“ hodinu (= 10 hodin, 45 minut) na hradě pražském. A při tom korunování mnoho pánuov, kniežat, biskupuov bylo jest z okolních zemí, z Uher, z Moravy, z Sléz, z Rakús; a při tom také byl knieže markrabie bramburský i s kněžnú svú, sestrú krále Vladislava a tet(ú) krále mladého Ludvíka Jeho Milosti; a z Uher pan Štefan, hrabie špiský, kněz Lacek, těšínské knieže z Sléz, lehnické knieže Bartoloměj a biskupí dva uherští a vratislavský a olomúčský. A pan Lev, pur- 35 krabie hradu pražského, a pan Petr z Rožmberka nesli korunu před králem k korunování, a pan Perštajnský sceptrum a pan sudí jablko zlaté. — A předtím ten pátek Kopidlanský Jiřík vypálil Žateckým u předměstí XVI do- muov a dvě vsi, kterýž odpověděl králi i všem městuom 40 královským. Item. Potom po korunování druhý čtvrtek (22. března) 338

Strana 339
král Jeho Milost osadil a zasedl saud. A předtiem toho dne slyšal Pražany i jiná města, kdež žalovali, co se jim dálo bez přítomnosti Jeho Milosti, pálenie, mordové, osekávanie mimo právo; a že ještě to při Jeho Milosti příjezdu se ne- umenšuje, aby to ráčil opatřiti a to přetrhnúti a při prá- viech, svobodách a privilegiích jich a starých zvyklostech je zuostaviti, jakož ráčil se zapsati, přisieci a nové nálezky zkaziti přiřekl před korunováním syna svého, krále Lud- víka. A když dokonal korunovánie svého, nic nezdržal Pražanuom a jiným městuom, ale prvnieho nálezu proti právóm měst pánuom a rytieřstvu potvrdil, a toho zlého nezkaziv, i odsúdil Pražany pro nepostavenie Kavana, slu- žebníka jich, kterýž Kopidlno vybral a Ostrovcovi ves spá- lil, protože nepřátel a paličuov honiti podlé zuostanie zemského nechtěli, ale je fidrovali, padesáte tisíc u(!) stané právo odsúdil Pražany staroměstské; kdež král jako dítě, již paměti dobré nemaje, (sám nic,) než Rendl a pan Perštajnský s jinými pány a nepřátely našimi nás súdili, žalovali i pře vedli, a krále nic neposlúchali, tudy nad Pražany pomstu činíce své zlosti, a nálezy činili, kterýmž Pražané obvyknúti a přijíti jich nechtěli, neb sú nespra- vedlivé. Neb ty věci, kteréž v ruoznici byly mezi stavy, nebyly srovnány, ješto měly prvé srovnány býti, a potom saud měl zaseden býti. Ale to se dálo z moci a nespravedl- nosti, ne vedlé práva, i nepřijali toho Pražané a města a rozjeli se tak a ku právu víc stávati odepřeli. Neb právo a saudové nemají jíti, leč prvé věci odporné právu k srov- nání přivedú se. Ale že oni jsú králové a moc králi odjali, i svú vuoli provodili, jakž chtěli, a krále zavazovali, aby bez jich vuole a vědomí nic žádnému nečinil ani dával, než sami sobě všecko osobovali, jakž chtěli. 45 50 55 60 65 363 70 KONŠELÉ SAZENI NOVÍ (T)éhož léta před Květnú nedělí ten pátek (30. března) král Vladislav uherský a český Jeho Milost sadil radu na 75 339

Strana 340
364 80 85 rathúze staroměstském; a první byl Prokop Pikhart, po něm Jan Nastojt, Jan knap, Bohuslav z Ráje, Kozínoha, Marvan řezník, Ondřej súkenník, Lukeš pasieř, Franěk, Jiřík Lopata, Zigmund Tvářský, Kliment zlatník, Šimon Sekyra, Pechanec, Hlavsa. Ale na Novém Městě nebyli jsú sazeni pro majestát, kterýž od krále sobě zpuosobili, aby též měli XVIII konšeluov a vrch práva bez odvo- lánie; i vložili proti tomu odpor Staroměští, že jest proti jich právu. I přijal to král k rozsúzení mezi nimi prvé, a proto konšeluov tam nesadil, a oni XIIte jmieti nechtěli. Item. Téhož léta král Vladislav Jeho Milost dal glejt Jiříkovi Kopidlanskému k smlauvě Pražanuom a jiným městuom. I chtěl úplatku XLti tisícuom, ale Pražané ne- chtěli nic dáti, i jel zase preč. 90 O VODĚ, JEŠTO SE ZJEVILA 95 Téhož léta etc. CCCCC IX°. zjevila se voda blízko Knína, takže jí lidé na mnohé nemoci, i na frančské, uzdravovali, myjíce se jí a pijíce. A vezli ji lidé velmi na voziech v sudech i pěšky nesli do rozličných a dalekých krajin země a lidu k ní veliké množstvie bez přétrže cho- dilo, berúce ji. A vždycky jí dosti bylo, a malá studénka v lesiech. Ten byl div od Pána Boha ukázán, aby lidé vidúce i byli dobří. Item. Téhož léta na den Božieho vstúpenie (17. května) 100 na Malé Straně u Svatého Tuomy, když obraz měli mniší nahoru táhnúti a počali, i byl smiech a žert. I dopustil Pán Buoh, že se pavlač s lidmi utrhla, kdež literáti zpievají, i s trubači královskými, i upadla s lidmi na lidi; i podávila některé lidi a někteří také ruce a nohy zlámali, a do smrti 105 zdusila patero, neb jsú smiech plodili i čerty púštěli etc. Téhož léta ten pátek (18. května) po Božiem vstúpenie stala se jest smlúva a konec mezi městy pražskými, Starým a Novým Městem, před králem Vladislavem Jeho Milostí 340

Strana 341
na hradě pražském o tu ruoznici a majestát, kterýž byli Novoměští sobě od krále zjednali proti právuom a pri- 110 vilegiím Starého Města pražského, jakož o to veliká ne- snáze a nepřízen zrostla, jakož o tom napřed psáno o jed- nušce etc. I takto král Jeho Milost o tom svú radú [ a přátely k tomu vydanými výpověd učinil, aby Novoměští XVIII“ konšeluov mievali, cla aby nedávali v Starém Městě, a oni též na Novém; jarmark, kterýž měli a po dvě létě drželi o svatém Bartoloměji, ten v nic (obrácen jest). Odvolánie k vyššiemu právu aby nebylo až do krále Lud- víka, syna jeho, let milosti. A při tom právo se nezavierá Staroměstským, o to ač by chtěly státi obě městě, Staré i Nové, aby hlava byla všech měst královstvie Českého. Přívoz prámu aby nebyl, než jakž za staradávna, clo na Malé Straně, v Modřanech aby platili též jako jiní krom mostu a bran jako domátcí též zase u nich. O jednotu již aby nejednali věčně, než tak aby bylo. A to dskami za- psáno etc. 115 120 365 125 O MORDU NA MALÉ STRANĚ (L)éta Páně M'CCCCC'IX°. v neděli (20. května) po Božiem vstúpenie stala se nešlechetná bitva na Malé Straně po nešpoře, že Uhři svádu počeli na Čechy, na holomky hradské, o kurvu, i bili je z domu ven a zabili jednoho a jiné zranili. I zběhli jsú se lidé a bili zase Uhry do domu a jich dobývali. A v tom k šturmu zvonili, že ze všech tří měst zběhlo se lidu veliké množstvie; i dobývali Uhruov v domiech, v hospodách jich, kdež jsú stáli, a bili je a mor- dovali, též nevinné jako vinné, a statky jich brali a klénoty drahé, čuby i zlaté, kteréžto jsú (s) sebú přivezli, a tak sú se jich zmocněli, až Uhrův XX“ zabito; a pány dva uherská, králi velmi milá, zabili, kteřížto klekajíce zdvíhali prsty nahoru, dávajíce se se vším svým jměním a velmi prosíce, aby jich nezabíjeli a je živili; ale ta zběř zteklá nechtěla toho přijíti. I zvolali jsú na pomstu ku Pánu Bohu, nebo žádný by pohan toho neučinil křesťanu, kdyby klekl 130 135 140 341

Strana 342
367 a prsty z dvihl, že by živ zuostal. I požiliť jsú pak potom 145 toho vším zlým, že pro jich velikú ukrutnost Pán Buoh na některé dopustil, že sú hanebně zmořeni, jakož o tom níže bude povědieno. A prvé, ještě předtiem, než se toto stalo, v neděli, když kněz v kostele kázal, Uhři se porúhali, a ti jsú byli do šatlavy sazeni, neb byli i do kostela stříleli, až i archu Boží — tak praví — že by prostřelili u Svatého Mikuláše. A tak králi Vladislavovi z toho veliký zámutek stal se a lehkost i vší Praze. Neb někteří z súsed ze všech tří měst též brali a bili ty dobré lidi nevinné, kohož mohli najíti; kdež Jeho Královská Milost kázal ty zjímati a mučiti a potom zvěsiti Malostranské některé, kteříž k tomu zlému účinku jsú ponúkali, brali i přijímali; a zvláště Malec řezník — ten byl konšelem — toho král kázal odříti na rynku u pranéře, a jednoho čtvrtiti a jiného odříti k jich veliké žalosti a k potupě, aby na to všickni hleděli, a pět jich kázal stíti proto, aby potomně uměli se jiní takových věcí nedopúštěti a pána svého u veliké vážnosti jmieti a jeho ctíti, chtí-li pomsty ujíti. Neb jsú i nemocné na po- steléch i pacholata vše zmordovali z Uhruov, kohož mohli, nevinné, a statky jim brali z domuov. Zlým toho užili! Potom v pátek po svatém Duše (1. června) opět jednoho měštěnína, jménem Kratečka, také odřeli, a to proto, že byl střelil po Uhru z ručnice, i maličko v uokně jednoho pána vedlé krále Jeho Milosti na Hradě nezabil, až jeho vlasuov mu zavadil. I dobré jest všecko prvé rozmysliti 170 než učiniti, aby po účinku toho nepykal, jakož se těmto to stalo, kteříž nevážnost a všetečnost před svým pánem, Jeho Milostí, učinili sú a hanebně hrdla ztratili; jiné zmu- čili, a proto jich na patnádct osob zahynulo. A někteří vyvodili se, že sú vinni nebyli, i pustili je. Item. Potom v pátek (1. června) po svatém Duše Novo- měští vydali jich sedm králi na Hrad k mučení; jeden byl súsed a jiní sladovníci, pekaři, těžecí pacholci, protože též byli na Malú Stranu běželi, když slyšeli, že k šturmu zvo- nili, i též někteří že jsú bili Uhry a brali jim jich statky. 180 A potom toho súseda, ševce Váleného, jménem Vavřince, 150 155 160 165 175 366 342

Strana 343
samého druhého sťali, že byl vzal truhlici jednomu Uhru, an se dával, i zabil jej a chlubil se tím. A mnoho zmučených nevinných i nemučených potom púštěli, ješto tam na di- vadla běželi, i domnievali se na ně, že by také brali a mor- dovali Uhry. Item. Potom v sobotu (2. června) před svatú Trojicí Staroměští vydali jich, městských synuov a řemeslníkuov, nožieřuov, řezníkuov, sladovníkuov, měšečníka Rechka, Jana, celníka od mostu, pro tu búřku a brání na Malé Straně a mord k mučení, XVte osob; a ti někteří jsú v pon- dělí (4. června) zmučeni z rozkázanie krále Jeho Milosti, a že jsú domy, sklepy vybíjeli a statky pobrali dobrým lidem a pánuom uherským a je mordovali, ješto jsú se dávali a prsty zdvíhali — nic platno nebylo, než vše zabili. I zlým toho požili. A mnozí ven z města zutiekali a někteří se v domiech tajili za dlúhý čas, jako Jan svíčník a jiní někteří jeho tovaryší, kteřížto zase pod glejtem přišli jsú, i kněz Vondráček, farář malostranský, kterýžto kázal k šturmu zvoniti k té bauřce, také se navrátil zase do Prahy s Bradau. Item. Potom ještě vsadili Moravu a Smolu, Šen(kýře)... 200 185 190 195 Slabikou „Šen“ končí se tato strana. Dva listy potom jsou vytrženy. Další dochovaná strana je označena až cifrou 394; toto stránkování pak pokračuje až do konce. (LIST ANTIKRISTOVÝCH NÁSTROJŮ Z PUNTU BAZILEJSKÉHO K ČECHŮM PROSTY) (V)šem mužuom duchovním, urozeným i všemu lidu královstvie Českého bratr Jan Nyder, převor kláštera mni- chuov bazilejských, a bratr Jan z Mulubrtima (!), zákona cisterského, svatého sněmu bazilejského o jisté své a zvláštie dole psané potřeby pokorní poslové, pokoj, kteréhož podlé Boha žádáte. A ač té věci žádáme, čekání nějakú múku nám prodlévaním činí, však zvláště a najviec to, což běží při nebezpečenstvie spasenie, mnohú tesknost nám činí neb 10 5 394 343

Strana 344
395 přiměšuje. A protož, poněvadž již řečený svatý a duostojný sbor vzniklé mezi námi roztrženie k škodě duší i Kristovú krví vykúpených obracova(t)i žalostně vidí a tak veliká s mnohými jinými škodami odtud přišlými jako matka 15 milostivá želé a pláče a spasenie vašeho jako i jiných všech horlivú žádostí, jakož z listuov prstem Božím psaných zna- menati muožeme, očekává, i zdá se tomu svatému sboru, že by málo učinil tiem, že všem vám již po třikrát v jedna slova listy poslal a již po čtvrté též listy i nad živé posly 20 s ním vypravil pro snadnějšie konánie toho, což se jednati má, aby se to, čehož chtivě žádá, mimo náději déle ne- prodlévalo. Protož vy, v Kristu najmilejší, budúcí neza- mietajte pokoje cesty a milosti, kteráž se vám podává dobrotivá a pokojnú myslí ku pokoji, ale jako od anjela pokoje s nebe zvěstovanú poctivě s tiemto poselstvím, pro- síme, přijměte a k jednánie toho, což by k jednotě a ku pokoji bylo, spěšnějí vašé pře správce rychlé pošlete rychle, a myť dobrú a čistú víru podlé toho, jakož nám poručeno, a podlé rady, pomoci a přízni těch, o nichžto pochybovati nebudete, vašim pošlem plné, dostatečné a rozuomné bez- pečstvie, tak, aby mohli přijíti, státi, vrátiti se. A všecky věci, kteréž jim od vás rozuomně rozkázány budú jednati i konati, jménem a přikázaniem již řečeného svatého sboru zjednáme tak, že budeme moci na tom dosti jmieti a pře- stati. A svolíte-li vyslati sem k nám některé, aby to opatr- nějí jednáno bylo a řádně umlúváno, myť s nimi o ten prostředek upokojenie se vší krátkostí a upřiemností jednati budem. A jich, vašich posluov, příští, ujistíte-li nás o to spěšnějí, dokudž Otcové a páni naši z sněmu odpustí, rádi počekáme, alevšak prosíme žádostí, kterúž muožem, a na- pomínáme v Pánu Bohu, abyšte o svých bezpečtví a o spo- lečného (!) v dobré vuoli napravení v tovaryství takové a tak podobné cesty a obyčeje vymysli (1)i a nám podali, a též zase, což se vám podá, abyšte přijíti a dopustiti uměli, aby zjevně shledáno bylo, že těch věcí, kteréž jsú k jednotě, dobrým a slušným řádem hledáme. Nedaj toho Buoh, abychom, o svornost věrným a upřímým úmyslem jedna- 25 30 35 40 45 344

Strana 345
jíce, chtěli kterú chytrostí aneb smyšlenými slovy žádati toho, což spravedlivě a hodně aneb se ctí hodně, snadně žádáno býti nemuož, abychom pokoj pokrytě ukazovali a krve vylití svých bližniech kterým obyčejem žieznili; ale podobných a hodných věcí v tichost (!) požievajíce, sejdem se, abychom nalezli a zjednali odpočinutí dušém vespolek. Také, čímž spieše muož býti, pošlete, kteréž poslati máte, aby přílišným prodlévaniem svaté a úžitečné práce opra- vení, o něž mezi jiným, pilnějí a svátečnějí začavše, nynie jedná se, některak nebylo obmeškáno. Neb jest lépe a bez pochybení spasitedlnějí zmužile se proti hříchuom spolu, jimiž býváme trápeni, zdvihnúti a pokoje s bližními a s ctnostnými žádati, nežli, krev vyllévajíce a duše v ne- bezpečenstvie dávajíce, ukrutně proti sobě bojovati. Po- vstaňme ještě, a což jest minulo, křivd a záští, jakož muo- žem, podlé Boha z(a)pomínajíce, s Bohem se smieříce, (k) míru pokojnému vší snažností tiehněm. Aniž vás aniž koho rozpakuj neřádná která žádost k časným věcem aniž se lekajte minulých kterýchkoli záští, kteráž se stala a ještě nejsú upokojena. Neb, zachováte-li vy dobrú vírú úmluvu, kterúž umluvíme mezi sebú, nižádný, ješto by koho z nás nespravedlivě kterakkoli zamútil, poněvadž všickni, ktož v křesťanstvie jsú, bezpečtví bez pochybenie dadie, kteréž slovem dřieve vyrčeného sboru slibují. Protož doufale přijďte v Bohu, nic nepochybujíce; doufáme, že podlé zpuosobu, kteréž (!) jest ten sbor s pravými a upřímými a řádným obyčejem začal s vaší pomocí, že, přijedete-li, jakož sluší, a opustíce aneb smluvíce jiné věci, v nichžto kterakžkoli zdáte se od nás rozdíl ni), opravení kázni a ctnosti, přieliš pohřiechu v lidu Božím kleslých, zjednáte-li s čistým a dobrým úmyslem, a to s lidmi dobré vuole, budeť svět z úžitku takové slavné práce vesele prospievati a žádostivé v ctnostech a v řádiech milosti budeť jmieti vzplozenie a potom v pokoji dobrém, srdečném i časném Rozmnožitele věčného pokoje svorným a veselým hlasem chváliti bude. Neb zlým trápením, jímž nás, aby se plamen hřiechuov nerozšířil a nerozmohl, milostivě až do sie chvíle 55 60 396 65 70 75 80 50 345

Strana 346
397 90 95 100 105 85 trestal a pokúšenie dopustil, úžitek náš, jakž jest uměl, ráčil zjednati a s pokúšením prospěch spasitedlný zpuosobil, abychom, rozsievajíce v pláči a snopy zaslúžení nesúce, odplatu snažnú věčné vlasti žali radostně. Dajž to narozený a daný nám maličký Kristus Ježíš, Pán náš, kterýžto, aby nás jedné vuole a oslavené v svém domu učinil, sám se až do nemoci těla našeho a až do ohavnosti kříže ponížil a svú tak neslýchanú a velikú pokoru od věkuov jména, kteréž jest nad každé jméno, v němžto i (ny) spasen(y) býti zaslúžil. Pokořmež i my, tichého Přikazatele šlépějí náshledujíc (!), duší svých ne vysokých věcí smýšlejíce, ale nízkým povolujíce a těch věcí, kteréž pravé a přímé jsú a svaté, bez závisti jeden druhému udělujíce a utěšený bez pochybenie, jakž se na zemi dává, život, póvodem kte- réhožto života utěšenie nižádné časné věci kterakž široké zboží nesnadné nebude moci odvážiti. Nadějem se, jakž se i modlíme i žádáme, že nové léto, nébrž nový on sám každé chválenie noviny Rozmnožitel nového vám ducha pro svú chválu, pro vaše spasenie a pro věrného lidu nová veselé, kteráž bude za vašeho k sobě přistúpenie, milosrdně vzdechne, abyšte tak dobrým a dary jeho jsúc utěšeni a na- plněni, ochotnú nám na dříve řečené řeči, jakž žádáme a čakáme, odpovědi pro svú aspoň poctivost, čím spieše muožete, dal(i). Dán v Normberce léta Božieho etc. XXXVII°. LIST GLEJTOVNÍ My Zigmund, z Boží milosti římský král, po vše časy vždy Rozmnožitel řieše a uherský, český, dalmatský, char- vátský etc. král, vyznáváme tiemto listem etc., že jsme urozeným a slovútným pánuom, rytieřuom a panošém, kně- žím, mistruom, posluom města pražského i jiných měst i jiným všem duchovním i světským, kteříž s nimi a vedlé nich z královstvie Českého a markrabstvie Moravského k nám nynie v poselstvie pojedú ode sta až do pěti set koní 10 a tolikéž osob i s jich se všemi věcmi, s zbožím, s vozy 5 346

Strana 347
a cožkoli s sebú přivezú, dali a mocí tohoto listu dáváme všem vespolek a každému zvláště náš svobodný a bezpečný glejt křesťanský a plné bezpečenstvie před námi i přede všemi kniežaty duchovními i světskými, hrabiemi, pány, rytieři, panošemi, městy, obcemi i přede všemi naši mi poddanými, služebníky, pomocníky i před všelijakú mocí a právem duchovním i světským i také před těmi všemi lidmi, kteříž pro nás činí aneb nechají, beze lsti tak, aby byli jisti a bezpečni přede všemi nátisky, tak, že se jim žádným obyčejem ižádné utištění, utrhání, nucení nikoli nestane k úrazu a k rušenie tohoto našeho glejtu, tak, aby mohli svobodně a bezpečně k nám, kdežkolivěk budem, přije(t)i, tu přebyti, s námi o věci potřebné rozmluviti, jednati, konati, dokonajíce neb nedokonajíce, když by se jim koli zdálo, bezpečně a bez všelikteraké nesnázi a pře- kážky na svá obydlé bez úrazu svých všech věcí, osob i živo- tuov zase se navrátiti, slibujíce naší dobrú královskú vírú svrchupsaným pánuom, rytieřuom, panošém, mistruom, kněžím, posluom pražským i jiných měst i všem jiným, kteříž s nimi pojedú a přijedú, nižádné škody, nátiskuov nečiniti ani jim tajně neb zjevně dopúštěti činiti sami skrze se neb skrze které jiné osoby, nébrž, ktožkolivěk by jim chtěli škoditi neb překážeti, že toho nikoli nedopustíme, ale chcme vší naší mocí toho hájiti a brániti beze vší zlé lsti. Po kterémžto sjezdu — buď tu nětco dokonáno neb ne- dokonáno — tehdy ti jistí všickni k nám poslaní i s těmi se všemi, kteříž pojedú až do čísla svrchupsaného, na svá obydlé svobodně a bezpečně bez úrazuov životuov i zboží zase se mohú navrátiti, když by se jim líbilo. A ty všeckny věci svrchupsané slibujem naší dobrú královskú vírú těm všem, kteříž k nám pojedú, jakož dřieve dotčeno jest, za nás i za naše všecky poddané, služebníky, pomocníky i ty, kteříž pro nás činí neb nechají, tento náš glejt a bezpečen- ství ve všech kusiech i artikuléch, kterýž trváti má od dání tohoto listu měsíc celý, ctně zdržeti, splniti a bez přeru- šenie i všejlikteraké zlé lsti zachovati. A toho všeho na jistotu kázali jsme pečet našeho královského majestátu s na- 15 398 20 25 30 35 40 45 399 347

Strana 348
50 ším plným vědomiem k tomuto glejtnímu listu přivěsiti. Jenž jest v Normberce léta po narozenie Syna Božieho M'CCCC XXXI°. tu sobotu (28. dubna) před svatým Filipem a Jakubem glejt královstvie našich Uherského etc. XLV°., Rímského v XXI°. a Českého v XIItém létě etc. 400 PRIVILEGIUM KRÁLE VLADISLAVA 5 10 15 25 Ve jméno Boží. Amen. Léta narozenie Syna Božieho M'CCCC LXXI°. z milosti jeho svaté stalo se jest volenie na Horách Kutnách od kniežat, pánuov, rytieřstva, měst pražských i jiných měst královstvie Českého i vší obce na osobu naši, Vladislava, prvorozeného Najjasnějšieho knie- žete, pána a pana Kazimíra, krále polského, velikého kniežete litevského, ruského, pruského pána a dědice, v pon- dělí (27. května) po hodu Božieho Na nebesa vstúpenie podlé svobod a práv koruny České, z svobodné dobré vuole jich, bez všeliké povinnosti nám i každému jinému. Kteréhožto volenie nám skrze své znamenité pány posly k nám poslané dali jsú oznámiti a nás svým i jich jménem krále českého a pána svého přijieti a vyhlásiti plnú mocí poručili jsú urozeným Ctiborovi z Cimburka a z Tovačova, najvyššiemu hajtmanu markrabstvie Moravského, Janovi z Cimburka a na Bole- slavi, hajtmanu kraje boleslavského, Mikulášovi z Lan- štýna, najvyššiemu písaři desk zemských královstvie Čes- kého, statečnému Jindřichovi z Smiřic, Pavlovi, proboštu 20 zderazskému, posluc(m) od poctivých purgmistruov a rad i všech obcí slavných měst pražských i jiných měst králov- stvie Českého, statečnému Bernartovi Berkovi z Násilé, hajtmanu kniežetstvie Opavského, a Benešovi z Ostro- miře. Kteřížto poslové artikule některé dole psané potřebné ode vší koruny České k nám jsú přinesli, nám jsú okázali a z vuole Boží s námi šťastně všecky věci srovnali v sobotu (15. června) den svatého Víta. A nazajtří v neděli (16. června) na paláci hradu královského, vzemše od nás při- řčení k zdržení a zachování těch všech artikuluov i jiných 401 348

Strana 349
všech práv a svobod koruny České, nás u přítomnosti so Najjasnějšicho kniežete a pána, pana Kazimíra, krále pol- ského etc., duostojných kniežat (J)ana, arcibiskupa gne- zenského, Jakuba, biskupa kujavského, a velikomocných Jana z Pilče Krakovského, Lukáše z Horky Poznaňského, Oderslava z Rytvan Sudomirského, Stanislava z Ostro- roga Kaliského, Mikuláše z Beruzeva Siradského, Mikuláše z Kutna Lučického etc. i jiných pánuov i rytieřstva králov- stvie Polského za krále a za pána českého přijali jsú a vy- hlásili. Kterýchžto artikuluov již dotčených opis a zřieze- nie jest v tato slova: Najprvé, jakož sněm obecný královstvie Českého držán byl na Horách Kutnách a na tom sněmu z hodných příčin za krále českého voleni jsme, přiřkli jsme listem naším jistotu učiniti podlé vaší potřebnosti, aby to volení tu u Hory Kutny učiněné nebylo k škodě pánuom, rytieřstvu ani poctivým městuom pražským, jakož právo a obyčej jest v Praze krále voliti podlé práv a svobod zemských. Item. Přiřkli jsme, kompaktáta, mezi svatým koncilium bazilejským a slavným královstvím Českým a markrab- stvím Moravským zjednaná a učiněná, aby zase v svú pevnost vstúpila a přivedena byla a skutečně zachována. A to máme zapsati podlé všech zápisuov předkuov našich, králuov českých, a držeti i k místu přivésti. A jestliže by kto chtěl proti tomu býti a království Českému a markrabství Moravskému to rušiti, máme jich při tom hájiti a proti každému brániti a před Otcem svatým, papežem, to jed- nati, aby Čechuom a Moravanuom to bylo v skutku k věč- nosti potvrzeno. Item. Přiřkli jsme, aby takový arcibiskup dán a zpuoso- ben byl kostelu pražskému, kterýž by Čechy a Moravany 60 při kompaktátích zachovával a držal duchovní i světské ve všech věcech, což v sobě zavierají, i také podlé zápisuov a ujištěnie ciesaře Zigmunda slavné paměti i jiných krá- luov českých až do krále Jiřieho jeho zápisuov, a takový arcibiskup aby brzo zjednán byl, stvrzen a posvěcen. Item. Přiřkli jsme korunu Českú držeti a zachovati, vše- 35 40 45 50 55 402 65 349

Strana 350
403 cky pány, rytieřstvo, poctivá města pražská i jiná města i všicku obec též koruny při právích, řádích, svobodách, vysazení a obdarování i všech slušných starých a jiných zo zvyklých dobrých obyčejích. Item. Přiřkli jsme všecka privilegia a zápisy od ciesařuov a králuov římských i králuov a kniežat českých slavných pamětí koruně České daných pánuom, rytieřstvu a pocti- vým městuom pražským i jiným městuom nebo kterýmž- 75 koli osobám duchovním i světským učiněné a obdarované, zvláště slavných pamětí krále Otokara, krále Jana, ciesaře Zigmunda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřieho všecky zápisy dané a vyšlé až do jeho smrti držeti bez odporu a zmatku všelikterakého a v skutku zachovati a so obhajovati. Item. Přiřkli jsme hradu Karlštejna, koruny, klénotuov všelikterakých zemských i také desk i privilegií neporúčeti ani svěřovati žádnému bez vuole a rady pánuov, rytieřstva krá- lovstvie Českého i měst pražských, pokudž kteří právo mají. Item. Přiřkli jsme žádných cizozemcuov, duchovních i světských, na úřady zemské ani městské ani duchovnie nesázeti ani jimi zámkuov a měst koruny České osazovati a jim jich svěřovati. Item. Přiřkli jsme v tom naši péči a pilnost mieti a to zjednati, aby král Jiří slavné paměti ode všech klateb, ha- něnie i všelikterakého obtieženie duchovnieho, kterýmiž za zdraví i na smrti obtiežen byl, a kterakkoli bylo jest naň uvedeno nebo na jeho věrné přídržejície od Otce sva- tého, aby z toho byl vyveden a zproštěn i se všemi kniežaty, pány, preláty, rytieřstvem, městy i se vší obcí, kteřížto jsú se jeho přídrželi, duchovní i světští, živí i mrtví, slušně, bez hanby, bez škody i bez nákladuov koruny České. Item. Přiřkli jsme, že nemáme žádných zemí, kniežet- stvie, měst i zámkuov, hraduov, manuov i jiných všeli- 100 kterakých sboží k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati ani odcizovati žádným obyčejem ani žádnými věny, ale což by od koruny odtrženo aneb odcizeno bylo, to máme zase přispojiti a k koruně shromazditi. 85 90 95 350

Strana 351
Item. Přiřkli jsme Jasnú Johannu, královú českú, zacho- vati při jejiem věně, právích a spravedlnostech, jakož jiné 105 králové české ovdovělé zachovány byly jsú. 404 Item. Přiřkli jsme Osvieceným Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi, kniežatóm mi(n)sterberským, hrabiem glac- ským, pánuom z Kunštátu a na Poděbradech, a urozenému Bočkovi, bratru jich odtudž z Kunštátu a na Poděbradech, synuom slavné paměti krále Jiřieho, při jich duostojenství, panství, svobodách, práviech a spravedlnostech, zápisiech držeti a zachovati a k tomu, což král Jiří slavné paměti, otec jich, zavadil sboží jich a v dluziech je jistci neb ruko- jměmi zastavil buď ústně nebo listy pro potřeby a obranu slavného královstvie Českého, to abychom jim navrátili a z těch ze všech dluhuov bez jich škody je vyvadili, a zvláště z těch dluhuov, kteréž jsú na se přijali žoldnéřuom a dvořanuom po smrti téhož krále Jiřieho, rodiče jich, podlé rady královstvie Českého pánuov. Item. Přiřkli jsme o Osvieceného Viktorina i o jiné vězně, kteříž jsú pro krále Jiřieho slavné paměti a pro slavnú korunu Českú zašli, o ně státi a péči jmieti, aby spěšně byli vyvazeni. Item. Přiřkli jsme s žoldnéři a s jinými lidmi služebnými, 125 s kterýmiž by nebylo uloženo o služby a o škody, s nimi uhoditi podlé slušnosti a podlé rady pánuov královstvie Českého. Item. Přiřkli jsme, aby ti, kteříž jsú se slavné paměti krále Jiřieho přídrželi a ještě též při nás a při koruně věrně se drží a proto své zámky a sbožie ztratili jsú a škody vzali, aby naší pomocí a pilností k svým zámkuom a sbožím slušně přijíti mohli, a škody milostivě opraviti. Item. Přiřkli jsme pro čest slavné koruny České a přátel- stvo s arcibiskupy a biskupy, korferšty ] duchovními i svět- skými i s jinými kniežaty, s kterými jiní králové čeští v přiezni a v závazciech se drželi a v přátelství se zachovali, že i my též máme se zachovati. Item. Přiřkli jsme o kniežeti saském, o Osvieceném Albrechtovi, o službu, kterúž jest nám o koruně České 140 110 115 120 130 135 405 351

Strana 352
150 učinil, milostivě zpomínati podlé zaslúženie jeho a podlé rady koruny spravedlivě jeho náklady navrátiti. Item. Jakož žádáni jsme za přímluvu před kniežaty saskými za urozené Opple, aby k svému přijíti mohli, v tom 145 naši pilnost rádi chcme okázati. K takovýmto našim přiřčením pro jistotu a pevnost zdrženie a zachovánie všech artikuluov svrchupsaných i ji- ných věcí přimieněných my Vladislav, Boží milostí český král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a markrabie lužičské etc., signet prstena našeho kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán v Gra- kově (!) léta a dne, jakož svrchu psáno stojí, skrze ruce ctihodného Sbyhněva z Olešnice, sekretáře Najjasnějšieho krále polského. TATO JEST ŽALOBA K KRÁLI JEHO MILOSTI PÁNUOV MĚST NA PÁNY A NA PÁNY RYTIEŘSTVO. NAJPRVÉ TENTO KUS: Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostivější! Najprvé před jinými věcmi na Vaši Královskú Milost vznášieme, kterak páni Jich Milost, páni rytieřstvo náš městský stav, v této koruně České třetí, z svobody hlasu třetieho vyvésti mínie. Sami spolu se při sněmiech zaviera- jíce, radiece a k ledačemus bez nás někdy svoléce, nás k tomu napomínají, abychom jich takovému svolenie činili dosti, kdež my toho na se dopustiti a z třetieho hlasu se dáti vyvésti nemíníme; Vaší Královské Milosti prosíme za opatřenie, neb jsme jej měli tak dávno jako páni a prvé nežli rytieřstvo v této koruně České. V tom se dokládáme 15 listuov mnohých na Karlštýně složených, v kterýchž ne- jmenují se ani pokládají se nežli dva stavové, stav panský a městský. A toho jsú svědomi, kteří jsú byli voleni, těch všech věcí, k ohlédaní listuov. Dále dokládáme se sněmuov obecních královstvie Českého, dckami zemskými zapsa- 20 ných. Ještě se dokládáme i toho, kterak předci Vaší Krá- 10 406 352

Strana 353
lovské Milosti, králové čeští, ciesař Zigmund, král Ladislav, ujec Vaší Královské Milosti, král Jiří, z vuole a z hlasuov tří stavuov za krále české jsú přijímáni, totíž stavu pan- ského, rytieřského a městského, najposléze i toho, že i Vaše Kr. Milost skrze tří stavuov hlasy zvolena jest za pána a krále královstvie Českého tohoto, od stavu a hlasu pan- ského skrze osobu pana Lva z Rožmitála, od stavu a hlasu rytieřského skrze osobu pana Gdulince z Ostromiře, a od stavu a hlasu městského skrze osobu pana Samuhele z Hrádku, tehdáž podkomořího [ královstvie Českého. Přes to ještě, milostivý králi, poněvadž měštané v zemích Mo- ravské, Slezské, Lužičské, kteréžto země nižšie jsú nežli země Česká, té svobody hlasu třetího užievají, nadto i my, kteří jsme v koruně a v vyšší zemi, užívati máme. Item. Druhé na Vaši Kr. Milost vznášieme, kterak páni 35 Jich Milost a páni rytieřstvo i s lidmi svými některými sedlskými v obchod a v živnost městskú starodávnie, a kte- réž stav městský od jejieho počátku a začetie vždycky byl v požievaní a s ní i služby i pomoci činieval i summy hromničné platieval až do těchto časuov pánuom svým dědičným, králuom českým, totížto v dělání a prodávaní sladuov, vařenie a šenkovánie piva všelikého, bez práva a výsady na to zvláštie vkročili jsú, kterážto věc obchodnie i řemeslničie netoliko k stavuom panskému a rytieřskému prvních let kterýmž ovšem nepříleží, a i sedlákuom, kteříž by na to zvláštních výsad neměli, zbráněna jest. V tom se dokládáme sněmu zemského obecnieho, zemskými dcskami zapsaného. Při tom pak i o to Vaší Královské Milosti oznamujem, kterak k záhubě naší dalšie a většie tíž stavové ani našich piv na svá zbožie ani lidem svým obilé k měs- tuom vézti nedadí, než ve vsech radče cizozemcuom lado- vánie dopúštějí proti svolenie starodávniemu, dcskami též zemskými zapsanému. Protož i v tom Vaší Kr. Milosti prosíme za opatření, tak, aby Vaše Kr. Milost při této zvyklé a starodávnie městské živnosti jakož zastati i zuosta- viti nás ráčila milostivě. Item. Dále na Vaši Kr. Milost vznášieme túžebně, kte- 25 30 407 40 45 50 55 23 Letopisy 353

Strana 354
409 70 75 80 85 90 rak páni Jich Milost, páni rytieřstvo nás jiná města kromě Starého a Nového měst pražských a Hory tiem obtěžují, že, což sobě kúpieme zboží svobodného na zemi buď k uobci, buď osoba jedna, a zvláštnie sobě a svým dědicuom k úžitku, že nám zapisovati a ve dsky klásti zbraňují a nedopúštějí, bychme pak i povolení Vaší Kr. Milosti (měli), leč by oni na plném súdu k tomu nám povolenie dali; a když jich 65 za to žádáme, žádným během, žádným nám obyčejem toho dopustiti nechtí, v tom Vaší Královské Milosti moc tu, kterúž předci Vaší Královské Milosti užívali, odjíma- jíce. Kterážto věc jest znamenitě proti obyčejuom, řáduom a zvyklostem prvním; neb časuov prvních minulých vždy- cky až do těchto let někdy bez povolenie a někdy s povole- ním královským netoliko osobám zvláštním aneb k obci, ale i k záduší ve dsky kladeno jest vždycky. Dokládáme se desk zemských a podlé toho spravedlivě od Vaší Králov- ské Milosti žádáme opatřeni býti. Item. Opět na Vaši Kr. Milost vznášieme, kterak páni Jich Milost a páni rytieřstvo mimo a přes svolenie a pod- dánie naše svobodné, kteréž jest takové, že z dědin z svo- bodných, z lidí a z čeledi zběhlé podvolili jsme se i puohony i právo zemské nésti, nás a naše obývající z jiných věcí dobře lehkých někdy k zemskému a někdy k komorniemu súdu pohánějí proti svobodám a právuom milostným na- šim, kdež my o žádnú jinú věc na všem světě krom věcí svrchupsaných súzeni býti nemáme, než jedni každí před purgmistrem a konšely svými; a tak jsme prvé zachováni byli. Dokládáme se v tom desk zemských, milostí a maje- státuov. A v tom, při tom a podlé toho žádáme pokorně zuostaveni a zachováni býti. Item. Ještě na Vaši Královskú Milost vznášieme, kterak páni Jich Milost a páni rytieřstvo, když my svá práva buď jmenujeme, buď před nimi ukazujem, nám řiekají a mluvie, že ani předci Vaší Královské Milosti nám jich dáti ani Vaše Královská Milost tvrditi nemohli jste bez jich a jich předkuov vědomie a povolenie; kteráž opět taková věc jest netoliko předkuom Vaší Královské Milosti, ale i Vaší 408 60 354

Strana 355
Královské Milosti k zlehčení. A protož při tom žádáme: 95 Rač Vaše Kr. Milost napřed své i svých předkuov lehkosti litovati a podlé toho i nás poddané Vaše Kr. Milost tak opatřiti, abychom my všickni i jedno každé město při svých právích a svobodách, statutiech, dobrých obyčejích a sta- rých zvyklostech podlé slibu Vaší Kr. Milosti mohli za- 100 chováni býti. Item. Ještě také dále na Vaši Kr. Milost vznášieme, kte- rak mnozí z pánuov a z rytieřstva na svých zbožích krčmy nové sobě zarážejí a vysazují, a v nich množství potom škuodcí lidských a mordéřuov od krčmářuov jich přecho- vává se; a sáhne-li kdy město které, majíc popravu, buď na krčmáře toho jako fedrovníka, buď na takové zločince, tehdy hned pán té krčmy a takového krčmáře pohruožky činí, že chce je pohnati právě tiem, když zlému chtie pře- kaziti, že by mu moc a kvalt a pych na jeho gruntích činili, ani oprávce jsú. A protož i při tom žádáme opatřeni býti milostivě, milostivý králi, tak a podlé toho, jakož o tom prvé nálezové učiněni jsú, i o krčmách i o zlodějiech. Item. Mimo tyto věci nadepsané i toto na Vaši Kr. Milost vznášieme, milostivý králi, kterak mnoho na zboží (!) panských a rytieřských nových městeček i trhuov povstalo jest ke škodě městuom Vaší Kr. Milosti i nám v nich obývajícím, komoře Vaší Kr. Milosti, takže tudy a proto k městuom tolik jako prvé se neveze a nenese. I žádámeť pokorně i v tom od Vaší Kr. Milosti milostivě a potřebně 120 opatřeni býti. Item. I toto na Vaši Kr. Milost vznášieme, kterak na zboží (!) panských a rytieřských mnoho nových cel po vo- dách i po zemi vzniklo jest k obtieženie našemu velikému, kterážto věc býti nemá, neb jest proti nálezu starému zře- tedlně zemskému, dcskami zapsanému za ciesaře Zig- munda. A protož žádáme i při tom Vaší Kr. Milostí opatřeni býti podlé toho nálezu a podlé majestátuov, kteréž na to máme. Item. Ještě jiné a nové obtieženie na nás od týchž sta- 130 vuov nalezené a vymyšlené na Vaši Kr. Milost vznášieme, 105 110 115 125 410 355

Strana 356
411 135 140 150 155 165 milostivý králi, takovéto, že, když jmem kterého lotra zločinného a k němu potom právem přistúpíme, a on že bude praviti zlé činy a skutky na některého urozeného člověka, tehdy nám ho nedadí na naší popravě kázati utra- titi, než abychom jej takového zločince a lotra na hrad pražský k vyšší popravě vydali a přinesli, kterážto věc jest nám velice těžka a ovšem nesnesitedlna. Neb pro takovú věc jedno na cestě s tiem lotrem jedúce, od jiných lotruov v nebezpečenstvie býváme, a k tomu na to veliké práce, náklady a útraty činíme. V kteréžto věci nové, milostivý králi, též prosíme za opatřenie žádajíce, abychom při své popravě zuostaveni byli a takových nevolí při tom zbyli. Bude-li však kdy kto na kterého urozeného praviti, pro to 145 my takovému svým psáním a listem chcme dáti věděti, že se naň toto od tohoto a tohoto praví, aby on přijel svobodně a po své cti stál, jako dobrému příleží. Též také i to bývá, milostivý králi, a často se to přiházie, když který zloděj v kte rém městě lapí se a vsazen bude, tehdy hned nebo některý pán nebo některý z rytieřstva hned oň šle a mluví praviec, že jest služebník jeho, chtě tomu, aby vydán byl; a nestane-li se to podlé vuole jeho, tehdy hned, že pohnati chce. Proto pohruožky bývajie, a tak se zlé zlým tudy překážeti nemuože. Item. Opět a ještě na Vaši Kr. Milost vznášieme, kterak páni a rytieřstvo, a zvláště ti, kteřížto v saudiech sedají, svědomie listovního od súsed našich podlé obyčeje prvnieho a práva našeho pod městskú pečetí vydaného přijímati nechtie, a prvé mnoho let je přijímavše i podlé něho 160 nálezy a (výpovědi činivše. I při tom opatřenie žádáme, abychom mimo prvnie a staré obyčeje k takovým přísahám nuceni podlé jich vuole nebyli, neb jest to prvé, a zvláště při saudu komorniem, nebývalo. V tom se dokládáme i Vaší Kr. Milosti napřed i jiných dobrých lidí paměti. Item. Dále také na Vaši Královskú Milost vznášieme, kterak těchto časuov páni Jich Milost a páni rytieřstvo čímž dále vždycky viece a viece přistupují, že, když který sirotek, zvláště pohlavie ženského, anebo kmetična ně- 356

Strana 357
kterého pána neb rytieřského člověka v městě kterém vdá se a řádněvstav manželský vstúpí, nechajíci statku za pánem 170 a grunt osadieci, že páni Jich Milost i páni rytieřstvo na takové osoby sahají chtíce, aby jim od jich mužuov a manže- luov vydávány byly, a pakli nebudú, že pro to nás pohánějí a k znamenitým škodám a pracém tudy a proto nás při- pravují, a ještě někdy, i pokuty pro nevydánie sirotka vez- múce, i ještě znova opět pohánějí, jakož se jest to nynie přihodilo nedávno ] měšťanuom táborským; kterážto jest věc i proti Pánu Bohu a jeho přikázaní svatému tomu, že žádný manželství děliti nemá, jest tudiež i proti rozumu i vší spravedlnosti. A protož i při tom milostivého žádáme od Vašie Kr. Milosti opatření, aby dlé toho milý Buoh Vaší Milosti dal dlúhé zdravie, prospěch ve všem dobrém a potom i korunu věčné slávy. Item. Vznášieme i toto na Vaši Kr. Milost, kterak někteří z pánuov a z rytieřstva, kteří domy své buďto v městech 185 pražských, buďto v jiných městech mají, že těch domuov neopravují, ale jim se bořiti dopúštějí, kterážto věc jest i ke škodě i k lehkosti jich napřed a také i městu tomu, v kterýmžto (!) týž duom leží, také že z nich nechtí podlé jiných ni k obci ni k záduší co činiti. A protož i v tom žádáme takového opatřenie, aby jim rozkázáno bylo Vaší Kr. Milostí, aby oni neb domy opravovali aneb je prodávali, aby na miesto zpuštěni nebyli, a také, což s nich činiti mají, aby podlé jiných činili. Item. Najposléze na Vaši Kr. Milost vznášieme, kterak 195 onehda, když z rozkázanie Vašie Kr. Milosti noví spisové a nálezové v sněmu čteni byli sú, jim jsme odepřeli a i ny- nie otpieráme, neb jsú mnozí proti právuom, výsadám a milostným obdarováním našim: jedno tudy, že se v nich mnoho pokládá, ješto jest k ujmě cti, slávy, obdarovánie měst Vašich Milostí Královských našich a hlasu našeho třetieho; druhé takto, že jest ledacos v nich na nás svoleno a položeno bez naší přítomnosti a vědomie našeho, jako o přiesaze s zmatkem, o hájenie práva zemského a o jiných věcech; třetí tudy, že jest mnoho v nich nepoloženo, což 205 175 180 190 200 412 357

Strana 358
210 220 225 230 jest našeho dobrého, jako to, že jsme se svolili stávati ku právu zemskému toliko pro dědiny svoboldné, pro lidi a čeled zběhlú; také, že páni a rytieřstvo mají nás zase při našich právích zuostaviti. Item. Takto proto jsme jim otepřeli, že slovú svolenie zemské, a ne panské a rytieřské toliko, a my jsme také jeden úd a stav svobodný, a povýšenější svobodný hlas i na svo- bodných dědinách drahně majíce, kdež jsme my ani při vyhledánie ani opravování ani svolování jich bývali. A pro- 215 tož, poněvadž jsú bez nás, třetího stavu a hlasu, jednány, nemají svolenie zemské, než toliko panské a rytieřské slúti; a pakliť mají slúti zemské svolenie, nechť jsme k nim také volně a prostranně připuštěni, ať, co nám náleží a stavu našemu, také se vpieše, a což nám škodí a našim právuom a svobodám, ať se napravie. A pakli toho nemuož býti, ale ať slovú svolenie pánuov a rytieřstva královstvie Čes- kého, a ne práva zemská, a cožkoli nás se tu měst dotýče a proti nám se pokládá, ať to jest vymazáno a dckami zem- skými památnými ať jest to zapsáno, že pod ta práva sami páni a rytieřstvo slušejí, a města nic. Jako i prvé, milostivý králi, tak i nynie pokorně v tomto všickni společně Vaší Kr. Milosti žádáme a prosíme za opatřenie. Milostivý králi! Tato všecka těžká břemena a vymyšlená s velikú bolestí nesli jsme až dosavad ne pro strach, hruozu aneb bázen pánuov a rytieřstva, ale z rozkázanie Vašie Královské Milosti. Již pak prosíme pokorně: Račiž nás Vaše Královská Milost v tom ve všem milostivě opatřiti, neb, obtíženi jsúce a pod takovými břemeny ustavše a zemdleni jsúce, již jich nikoli déle nésti bychom nemohli; 235 kterýchžto se neumenšuje, ale vždy viece a viece se při- čienie. 413 358

Strana 359
TITO JSŮ OTPOROVÉ PÁNUOV A PÁNUOV RYTIEŘSTVA PÁNUOM MĚSTUOM, DANÍ NA JICH KUSY ANEB ARTIKULE TAKTO: Item. Na první artikul, kdež pravie Pražané i jiná města, že by měli hlas svobodný tak dávno jako páni a prvé než rytieřstvo, slova jsú slyšána zbytečná, ale pruovod žádný nenie. Item. Na tento kus takto odpoviedáme, že napřed pan- ský stav a rytieřský hlasu svého jsme užievali každý podlé povahy stavu svého společně, podlé svobod našich svo- bodně jakožto svobodní stavové v obecných věcech a po- třebách zemských, ale stav městský hlasu svobodného v ni- čemž nemají ani ho ukazují ani v čemž provodí, neb sami svobodní nejsú jako poplatníci Vaší Kr. Milosti. Neb, což panský a rytieřský stav svobodný při králích, pániech svých, ustanovili jsú za práva, že jsú města to držievaly, což král Jeho Milost s vólí panského a rytieřského stavu zavřieti jest ráčil. Toho duovod: Což panský a rytieřský stav s předky Vašie Královské Milosti, i tudíž s Vaší Milostí což zavřeme, měst našich ani městeček i ze vsí lidí našich poddaných k tomu zvláštnieho povolenie nenie potřebí ani hlasu; tolikéž, a mnohem viece, k čemužkolivěk Vaše Kr. Milost přistúpiti k nám ráčí, poddaní Vaší Kr. Milosti povinni tolikéž jsú to držeti, a z té povinnosti Vaše Králov- ská Milost což na ně nám ukážete, nikterak se odtahovati nemohú, než to poslušně a poddaně podniknúti povinni jsú jako nám naši lidé. Item. Pověděli, že mají hlas třetie při volení krále staro- dávní. Když to provedú, dáme jim na to odpověd; ale vedlé zdánie našeho pruovodu žádného k tomu konečného neslyšíme, než slova jalová beze všeho pruovodu. Item. Kdež při tom položili, že by třetieho hlasu užie- vati jměli, toho jsú neprovedli ani pokázali, v čem by jim ten hlas náležel; z stavu městského že jsú, to dobře vieme a toho jim neodpieráme, ale hlasu jim příležitého s námi 35 spolu v tomto královstvie svobodného v ničemž neznáme, 5 10 15 20 25 30 415 414 359

Strana 360
45 50 55 416 60 65 poněvadž Vaší Kr. Milosti ve všem poslúchati mají, a což Vaše Kr. Milost rozkáže, ničímž se vymlúvajíce, buď zemi obhajovati aneb cožkoli jiného, všecko jsú povinni podnik- 40 núti. Dokládáme se majestátuov, kteříž jsú o popravách a podlé toho cedule v kancelářie (!) Vaší Kr. Milosti za- psané o hlasy mezi námi a jimi, a dále všech sauduov a práv v tomto královstvie zřiezených, jakož jsme to napřed slovy svými před Vaší Kr. Milostí opáčili, a privilegií a dsky pruovod. Item. Což se piva vařenie dotýče, k tomu takto pravieme: Poněvadž jsme svobodní páni a rytieřstvo, že všelijaký úži- tek svobody své, jakž jej koli vymysliti muožem k úžitku našemu se ctí našie, žádná nám toho meze uložena nenie, a cožkoli v tom činíme, z své svobody spravedlivě činíme, neb nám jich výsady proti našim svobodným statkuom v ničemž k ujmě býti nemohú, ani daně královská našim statkuom mohú (!) býti škodna. A což se krčem dotýče, o to svolenie zemské s vámi máme, oč jsme králem Jeho Milostí srovnáni. Vystupuje-li kto z toho a jich přes to užievá, právem sobě jednoho každého k nápravě sobě (!) přivésti muožete. Protož ta žaloba vaše v tom kusu jest nepotřebna. A těch výsad jsú v užievanie nebyli, až několi- kera práva prošla. Na to se dokládáme rozsudkuov. Item. Což se kladenie ve dsky dotýče, k tomu takto od- poviedáme, že panského stavu a rytieřského svobodného jsú dcky zemské; a těch jsme od staradávna, jakž jsú za- loženy, užievali a užieváme svobodně, bez pře s Vaší Kr. Milostí jich v užievanie jsúce, což se Vaší Královské Milosti dotýče, v to nic nesahajíc. A pokud oni ke dskám svobodu mají, nálezové starodávní i Vaší Kr. Milosti tento v sobě zavierá. A protož, pokud v sobě ti nálezové zní a okazují, při tom žádáme zachováni býti. Item. Což se puohonuov dotýče Pražan i jiných měst, že zo by k sauduom poháněni býti neměli, k tomu takto odpo- viedáme, že jsú předkové jich vždycky i oni také ku puoho- nóm stávali, odpoviedali, nálezy trpěli, sami se poháněli, práva na ně staná vedena byla a dávána. V tom se doklá- 360

Strana 361
dáme puohonuov a královských i zemských rozsudkuov. Item. Což se cel dotýče, vinnie nás, že se jich přivyšuje; ktož to sám činie, jakož toho duovod, kdež o to Vašie Kr. Milosti v žalobě své proti nim položili jsme, uslyšeti ráčíte. A protož, poněvadž jsú měli práva a saudy osazené, byli-li jsú od koho obtěžováni mimo spravedlnost, jednoho kaž- dého k nápravě saudem, kterýž jest jim otevřien, přivésti s0 jsú mohli. Též ta žaloba jest nepotřebna; a tolikéž o lado- vánie. Item. Což se městeček dotýče i cel nových: v které moci jsú byli předci Vaší Kr. Milosti, v takéž a nic méně v též mocnosti Vaše Kr. Milost jest, komuž ráčí to učiniti, kdež jsú to netoliko naše svobody, ale Vašie Kr. Milosti dotýče se mocnosti jakožto pána našeho. Item. Kdež se jim zdá obtiežení o zločince, kteříž vy- znávají na urozené lidi, k popravě Vaší Kr. Milosti naj- vyššie hradu pražského vydávati, bráníc toho svú po pravú: rozdiel velmi veliký jest mezi stavem naším a jich, neb my v ničemž k jich právu, ale oni k našemu ve všem, jakož od starodávna, tak i nynie jsú poddáni a příslušejí odpovie- dati. Neb nám se zdá, že k Vaší Kr. Milosti popravě každý jest povinen vydati každého. Item. Což se svědomie k saudu dávanie dotýče: jak se jest starodávní obyčej zachovával v tomto královstvie od staradávna, tak při tom je zuostavujem. Neb, poněvadž my sami, najpovýšenější stav panský v tomto království a rytieřský před saudy svědomie, jsúc k tomu právem při- praveni, osobně k tomu stojiec je dáváme, jakož na povahu stavuov našich přísluší podlé obyčeje starodávnieho. Item. Což se domuov v městech dotýče, ktož je koli z panského aneb rytieřského stavu v městech mají, ta pře vuobec všech se nedotýče, nežli zvláštních osob. Ta žaloba před Vaší Kr. Milostí zdá se nám býti zbyteční a nepotřeb- na, poněvadž, vystupuje-li jedenkaždý v čem mimo těchto domuov výsadu a svobodu, každý práv z toho býti musí tu a na tom miestě, kdež jemu o takovú při odpoviedati příslušie. 85 90 417 95 100 105 75 110 361

Strana 362
ŽALOBA PÁNUOV ETC. 418 120 125 Item. Najposléze sami svuoj stav posměšně v tomto krá- lovstvie položili za najpovýšenější hlas svobodný. A těmi i jinými mnohými zbytečniemi slovy žalobu svú jsú zavřeli, 115 kdež z těch slov Vaše Kr. Milost muožete rozuoměti i znáti, že z umyšlené buojnosti a mysli rozpustile vysoké, ne z potřeby své počátek své žaloby i konec její zavřeli na sloviech úštipných a lehkomyslných, k kterýmž, když bychom chtěli mluviti, mnoho uměli bychom pověděti. Ale my to všecko Vaší Kr. Milosti jakožto pánu našemu k rozumnému a spravedlivému rozváženie porúčieme. Po- něvadž se jest to nám, panskému a rytieřskému stavu, k nějakému zlehčení stalo, rač nám to svým spravedlivým saudem na svých poddaných a poplatnieciech napraviti podlé vuole Vaší Kr. Milosti a jich proti nám vystúpenie jakožto pán náš milostivý a spravedlivý. Item. Z TOHOTO PÁNI A PÁNI RYTIEŘSTVO MĚSTA VINNÍ 140 Item. Najprvé, kterak s našich věcie samých, kteréžto 130 do měst posieláme, cla v branách i s miest berú, ješto jest to proti všemu právu; poněvadž jsme v této zemi tak svobodní, a by pak s našich statkuov clo bráno býti mělo?! A také s lidí našich berú clo a tržné neobyčejné. Protož žádáme, aby všecko ukázali, kde jim co svědčí a z čeho co bráti mají na 135 zemi i na vodě. A k tomu silnic neopravují, jich užievajíce. Item. Kterak nechovají těch lidí, kteříž by zločince vy- zdvihovali a jim překáželi, ješto jsú předkové jich vždycky prvé takových věcí pilni byli, a i podnes v okolniech zemiech tak se zachovávají. Item. Kterak některá města držie zbožie, a ve dckách ho nemají. Protož za to žádáme, aby podlé pokut k nim se zachováno bylo a to sbožie k obecnému dobrému aby obráceno bylo. 362

Strana 363
Item. Domuov v městech zemanóm zapisovati nechtí. Item. Která puotka v městě trefí se, takže z našich ] sta- vuov sami se oč v městě pohodnú, tehdy oni ty osoby vsá- zejí, jsúc k tomu právem připraveni, anebo je tresktati chtí, ješto jest ta věc Vaší Kr. Milosti aneb pánuov súdcie v zemi. Item. Také tak činí: Když vidí člověka chudého, tehdy 150 jemu pivo vystavují na dluh anebo maso, suol, sukno a jiné věci prodávají, a to vajše aneb dráže, než na trhu platí, posadíce, a potom jiné lidi naše proto stavují, aby jim za ty nuzníky platili, nejsúce sami dlužni, ješto jest to proti vší spravedlnosti. Item. Také jest toto obtíženie od měst, ktož před nimi co činiti má, tak že o jednu při ve třech aneb ve čtyřech letech konce neučiní a jie odkládati budú, ješto jest to zjevně proti právu. A k tomu urukují obě straně; která strana pře neobdrží, chtie na ní základ — a saud má býti svobodný! Pakli rozsudek učiní, a vyššé právo ohradí; ktož by chtěl k vyššiemu právu doložiti, nechtí před ním ortele čiesti, kterýžto k vyššiemu právu vydadie, a praviece, že to mají za obyčej; ale za právo nemají. Alevšak měli by před stranoma ortel čiesti, kterýž spíší, a před nimi zapečetiti. I jest potřebí o to mluviti, aby se to nám nedálo od nich a lidem našim. Item. Také v městech svých nižádné zřízenosti nemají, aby co uložili, zač která věc prodávána býti má, než každý prodává, zač kto co chce. Item. Suol, železa, obilé a jiné věci k obci překupují, ješto jest to všem jiným lidem k velikému obtieženie. A při tom i trhy zastavují, vyvěšujíce viechy, aby žádný nepře- kupoval nic, leč se oni prvé nakaupí, ješto jest to proti vší spravedlnosti, nebo trhové svobodní býti mají. Item. Přiveze-li kto na sladovnu které obilé, tehdy toho od sebe zase vzieti nedadí, by to mohl jinde dráže prodati. A také, kúpí-li kto sobě jakého obilé k své potřebě, toho ven z města vézti nedadie. Item. Páni Pražané vína hostinského do Prahy vézti ne- 180 155 160 165 170 175 420 145 419 363

Strana 364
185 190 dadie, ješto jest toho jindy nebývalo. A k tomu vína roz- ličně čistí a kazí, ješto proto mnoho lidí k nemocem přivodí. Item. Na vodách zahrazují vrata, ješto lidé s lesem a s loďmi volně jeti nemohú. Item. Když vlnu kupují, tehdy súkenníci mistři nedadí žádnému jinému kupci kupovati, ješto jest to i proti právu, poněvadž jsú trhové svobodní. Item. Kteréhož člověka v městě našeho najdem, tehdy oni jeho upúštějí rozličnými zpuosoby. Item. Prvé na rychtách v městech bývali rytieřští lidé, kteříž ku potřebě Vaší Kr. Milosti i tudiež zemské na čtyři sta koní mohli mieti; a již oni ty rychty sami všecky drží, a tudy ujma koruně znamenitá scházie. Item. Také z toho jim zvláště vinnu dáváme, že ti, kte- 195 řížto na zemi mají a stavu rytieřského užievali jsú, že již nynie proti nám a našemu stavu a proti našim svobodám stojí. Protož proti nim pravieme, že jsú své právo ztratili, kteréž ve dskách mají, i toho na Vaší Kr. Milosti žádáme, aby jim viece ve dcky kladeno nebylo, a což jest jim vlo- 200 ženo, aby to na obecné dobré obráceno bylo. 421 TITO JSŮ ODPOROVÉ NA ŽALOBY PÁNUOV A PÁNUOV RYTIEŘSTVA Item. Jakož pravie, že bychom s jich statkuov a věcí samých, kteréž do měst posielají, v branách a od miest, též i s jich lidí i clo i tržné neobyčejné brali. K tomu takto odpoviedáme, že se nás ta věc nedotýče, než z nás jestli ktožkoli aneb kterékoli město co činí proti jich aneb jich lidí svobodám, když bude vinněno před Vaší Kr. Milostí z toho a oni aneb jich lidé okáží, že by se nětco činilo, ješto 1o by toho býti nemělo, každé chce práv býti i napraviti. A též o silnicéch pravieme. Item. Jakož praví, že nechováme těch lidí, kteříž by zločince vyzdviehali, k tomu tak pravieme, že v té věci nic námi nescházie, než že vždy vysieláme na takové lidi, 5 364

Strana 365
ale že nám v tom překážku činí tak, jakož jsme toho v své 15 dotkli žalobě, a naprosto někdy někteří i otboj tomu činí. Item. Kdež jsú položili, že některá města drží zboží a ve dskách jich nemají, žádajíce, aby podlé pokut k nim se za- chováno bylo etc., k tomu tak odpoviedáme: Kterážkoli města co drží dědičného, ve dokách toho nemajíce, že to jimi nescházie ani přišlo jest, než jinými, kteříž jim toho ve dsky klásti nedopúštějí, by pak na to i Vašie Kr. Milosti měli povolenie. Item. Kdež pravie, že jim domuov v městech zapisovati nechome, na to odpoviedáme, že žádnému toho nejsme 25 odporni, ktož podlé toho gruntu městská chce nésti břemena, jako i my pro dědiny svobodné zemské právo trpieme. Item. Jakož dále vznášejí, když která puotka v městě kterém trefí se mezi osobami jich stavuov, že je [ treskceme, k tomu tak pravieme, že, jakož oni ve všech puotkách se na svých zámciech, městech i tvrzéch zachovávají, žádného nikam nepropúštějíce, tak i my v zámciech Vaší Kr. Milosti se zachováváme i zacho(vá)vati budem podlé svobody naší. Item. Což se toho dotýče, kdež pravie, že když vidieme člověka chudého jich, tehdy jemu všecky věci trhové že vysazujem, nežli na trhu platí, dráže i výše, a potom jiné stavujem pro takové lidi, k tomu pravieme, že my, kto jest bohatý aneb chudý, nevieme; než že stavujem, to proto činieme, že páni a páni rytieřstvo našich dluhuov nám ne- dopomáhají ani nám jistcuov vydati chtie podlé zřiezenie zemského. Než oni nám to činí, že, vědúce nuzné býti lidi, pro to jim ryby aneb jiné statky své věřie, a potom jiné proto hindrují. Item. Což se sauduov dotýče, k tomu tak pravieme: Kteréžkoli město to aneb jiné činí, ješto jest to proti právu, 45 to nes vinnu svú před králem Jeho Milostí aneb před panem podkomořiem Jeho Milosti podlé jich práv; než, bychme to všickni činili, tomu odpieráme. Item. Což se dotýče té nezřiezenosti, co zač by mělo dáno býti, k tomu tak pravieme: Toho sama času proměna 50 nepřeje, aby jednostajně věc jedna mohla prodávána býti; 20 30 35 40 422 365

Strana 366
423 než však my pro to k tomu vždy prohlédáme i úředníky k tomu sadieme, aby prohlédáno bylo, aby všecky věci v spravedlnosti býti mohly. Item. Což se toho kusu dotýče, že by suol, železa, obilé a jiné věci překupovány byly a k tomu že viechové v trhy že se v městech vystrkují, k tomu tak l pravieme, že se ta věc měst všech nedotýče, než některá sklad solný mají; a jestliže kdy co kúpí železa aneb jiné kúpě k obci, že jie so v trh nekupují, než po trhu, jestliže jie co tomu, ktož prodává, zuostane, aby s tím pryč nejel a oni potom aby nedostatku netrpěli, i kúpí to od něho. Věchtové pak ne proto se vystrkují, aby sobě k své potřebě neměl kúpiti, ale proto, aby nepřekupovali přemykači aneb cizozemci 65 nekupovali a potom jiných nedřeli. Item. Jakož pravie, když kto na sladovnu které obilé přiveze, že ho zase vzieti nedadie, aneb kúpí-li sobě kto jakého obilé k své potřebě, že ho ven z města nedáváme, k tomu tak pravieme: Ktožkoli to činí, buď z toho vinen před Vaší Kr. Milostí aneb před panem podkomořím; ale my mnozí o tom nic nevíme a tomu odpieráme. Item. Co se dotýče Pražan a vína k nim vezení cizieho a domácieho čištění, k tomu tak pravieme: Což činíme, z obdarování Vaší Kr. Milosti předkuov i tudiež Vaší Kr. Milosti. A ktožkoli vína kazí, bude-li to na koho provedeno, chcem každého tresktati. Item. Co se vrat zahrazení dotýče na vodě, toho nenie, neb bychom sobě tiem huoře viece nežli lépe učinili, po- třebujíc lesu a cla majíce. Item. Co se vlny dotýče kupovánie, k tomu tak pravíme, že ta věc pruovodu nemá na všecka města, než, jestliže jest to v kterém městě, to jest proto dopuštěno, aby súkenníci od přikupníkuov (!) nekupujíce sukna lacinější dávati mohli. Item. Což se lidí dědičných dotýče, jakož praví, když je najdú v městech, že je upúštieme, k tomu tak... 55 70 75 80 85 Zde rukopis končí, ostatek je ztracen. 366

Strana 367
POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY

Strana 368

Strana 369
POZNÁMKY K PŘEDMLUVĚ 1 Gesch. d. böhm. Spr. u. Lit. 2, str. 268, p. 5. Staří letopisové čeští od r. 1378 do 1527 čili pokračování v kroni- kách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané od Fr. Palackého. Vyšlo jako III. svazek „Scriptores rerum Bohe- micarum“ v Praze 1829 nákladem Král. čes. spol. nauk. Citát z úvodu str. IX a X. Srov. např. názor K. Krofty ve Věstníku KČSN, 1897, sv. IX (zvl. otisk). O chatrném stavu Křižovnického rukopisu psal již r. 1888 A. Patera v AČ VIII, str. 322. Beneš z Hořovic zpracoval události z let 1330—1378 podle strasbour- ského kanovníka Twingera z Königshofen; vydání tohoto díla pod názvem Chronik des Jakob Twinger von Königshofen vyšlo ve sbírce Die Chroniken der deutschen Städte vom 14. bis ins 16. Jahrhundert, Leipzig 1870, VIII. Bd. p. 155—498. Jest to odpověď na ohrady a žádosti od stavů království Českého r. 1435 císaři Zikmundovi před přijetím jeho do země ze sněmu obecného podané (otisk jejich v AC III, str. 419 až 421). Pro srovnání s ní poslouží traktát M. Lupáče, Hádání o kompaktá- tech (vyd. A. Císařovou-Kolářovou s doslovem F. M. Bartoše v edici Blahoslav, Praha 1953). Je to sice omyl, zaviněný patrně předlohou (v původním znění zá- vazků Vladislavových při přijímání českého trůnu jsou jmenována výslovně i privilegia Karla IV.), ale i tak jest to charakteristické pro cítění písaře, který to zaznamenal domnívaje se, že opominutí těchto privilegií bylo úmyslné. Kdo by se o pracném studiu této otázky chtěl více poučit, najde jeho výsledky v článku F. M. Bartoše „Z musejních i jiných rukopisů Starých letopisů“ (ČNM 1928, str. 208 až 228) a v předmluvě k Šim- kovu vydání Starých letopisů z Vratislavského rukopisu (1937), str. I až XVII od téhož autora. Viz předchozí poznámku. F. M. Bartoš, Z musejních i jiných rukopisů Starých letopisů, str. 221. — Z nejpodstatnější literatury o Korandovi uvádíme tyto práce: o 10 24 Letopisy 369

Strana 370
K. Krofta, V. Koranda mladší z Nové Plzně (Sborník měst. hist. musea III, Plzeň 1913); týž: O spisech V. Korandy mladšího (LF 1912); J. Jireček, Rukověť k děj. lit. čes. (Praha 1875); E. Felix, Literární Plzeň I. (Plzeň 1930); G. Šašková, Jednota bratrská a kon- sistoř podobojí v době administrátora m. Václava Korandy (VKČSN I, Praha 1925); J. Truhlář, Manuálník m. Vácslava Korandy (Praha 1888); R. Urbánek, České dějiny III. (Praha 1915—1930, 3. sv.); F. Hrejsa, Děj. křesť. v Československu III. (Praha 1948); M. Kaňák, Mistr Václav Koranda ml. z Plzně (Blahoslav XXXIX) a jiné drobnější zmínky. 11 Viz u Bartoše 1. c. a k tomu i úvod k vydání Vratislavského rkp., str. XII. 12 Sr. Truhlářovo vyd. Manuálníku m. Václava Korandy (Praha 1888), str. 9 pod č. II. 13 V cit. studii „Z musejních i jiných rukopisů Starých letopisů“, str. 224. 14 ČČH 1910, str. 191—200. 15 Sr. jeho studii ve Sbor. př. k děj. m. Prahy I, 2, str. 144 n. 16 Sr. studii M. Kaňáka, O husitském knězi mistru Martinovi (Čes. zápas XXXVIII, 1955, č. 33), str. 3. 17 Podle J. V. Šimáka (v ČČH 1912, str. 13) vznikl tento text asi do r. 1515 a R. Urbánek (Žižka v památkách a úctě lidu českého, Brno 1924, str. 24) soudí, že není vyloučeno hledati dokončení rukopisu ještě o několik let později. Uvádíme zde tato vydání jednotlivých rukopisů: r. 1784 zpřístupnil nejstarší text tiskem patriarcha Josef Dobrovský, jiné dva texty vydal chatrně r. 1819 J. N. Zimmermann. Deset let nato vydal František Palacký kritické vydání na základě 18 nebo 19 rukopisů. Rukopis Vratislavský, kterého nemohl už užíti Palacký, vydal r. 1937 Fr. Šimek s úvodem F. M. Bartoše. Nově vydal Palackého zpracování „Starých letopisů českých“ z r. 1829 v II. svazku „Díla Frant. Pa- lackého“ r. 1941 Jaroslav Charvát. Tak soudil např. filolog M. Weingart v recensi Šimkovy edice Vra- tislavského rukopisu v Časop. pro mod. fil. XXIV, 1938, str. 309n. 18 19 370

Strana 371
ZKRATKY ČASTĚJI UŽÍVANÉ V NAŠÍ EDICI Palacký, D. — Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. (Uží- vali jsme jednosvazkové edice z r. 1921, vyšlé u B. Kočího v Praze, protože jest nejdostupnější v širokých vrstvách lido- vých.) Tomek, DP. — Dějepis města Prahy. (Užili jsme druhého vydání z let 1892—1901 u Fr. Řivnáče v Praze.) — Staré letopisy české. (Užívali jsme jednak původního Palac- SLČ. kého vydání z r. 1828, jednak vydání z r. 1941 u L. Mazáče v Praze, které připravil J. Charvát, a označovali jsme tato vy- dání 1, 2; dále bylo častěji použito vydání Vratislavského ruko- pisu z r. 1937 od Fr. Šimka, což vždy také zvlášť vyznačeno.). Fontes rerum Bohemicarum (Prameny dějin českých s uve- dením příslušného svazku). Archiv český. (Uváděn vždy příslušný svazek.) AČ - ČČM (ČNM) — Časopis českého (národního) musea. ČČH — Český časopis historický. VKČSN — Věstník král. české společnosti nauk (zde vždy třídy filo- soficko-historicko-jazykozpytné). LF — Listy filologické. FRB 371

Strana 372
VYDAVATELSKÁ POZNÁMKA Naše vydání „Starých letopisů českých“ jest pořízeno z Křižovnic- kého rukopisu. Tento rukopis jest registrován Jungmannem v Histo- rii lit. čes. 2 v odd. III. č. 124, str. 68. Je formátu kvartového (rozměru 155x 214 mm), v dřevěných, rudou koží potažených deskách s vtla- čenými ozdobami. Byl chován v knihovně kláštera křižovníků s červe- nou hvězdou (u Karlova mostu) v Praze pod sign. 22 A 1 (stará sign. D 67) a podle latinského přípisku (na str. 3) byl zapsán do katalogu této knihovny r. 1726 z pozůstalosti po vynikajícím členu řádu, spiso- vateli Janu Frant. Beckovském (1658—1725), o čemž svědčí jeho la- tinská poznámka (na str. 5). Jest sice psán poměrně čitelně, rukou velmi zběhlou a vypsanou, která jej většinou opatřila i margináliemi (jen malá část jich pochází z 17. až 18. století), ale je hodně zchátralý. Již r. 1888 napsal o něm A. Patera, že se rozpadává (srov. AČ VIII, str. 322), a od té doby nepodařilo se přes všechny konservační snahy roz- pad papíru zastaviti. O rukopisu je též známo, že již v minulosti byl postižen ztrátami listů. Tak byl vytržen první jeho list a po straně 20 celých 76 listů (str. 21—173). Další dva listy byly vytrženy po str. 367. Mezi str. 284—301 bylo porušeno stránkování, podobně po vytrže- ných dvou listech za str. 367 následující prázdný list má až stránkování ciframi 392 a 393 a toto stránkování pokračuje i dále na str. 394—423. Konec rukopisu je také ztracen. Nejbolestněji se jeví ztráta stran 21 až 173, které byly vytrženy již tehdy, kdy rukopisu používal Fr. Palacký. Užíval ho při svém vydání „Starých letopisů českých“, označuje jej literou G a popisuje jej v úvodě na str. IX. a X. Avšak nutno připome- nouti, že Palacký tu mohl užívati, jak sám uvádí, jen novodobého opisu této ztracené části, a to z knihovny roudnické (sign. VI Fe 23, jak je poznamenáno při opisu rukopisu G v archivu města Prahy). Za doby Ig. J. Hanuše (viz Malý výbor ze staročeské literatury str. 9) byl i tento opis nezvěstný. Na štěstí se podařilo aspoň část z nich objeviti (kromě stran 21—40, tedy deseti listů) r. 1861 na zapadlém místě uni- versitní knihovny bibliotekáři Ig. J. Hanušovi, o čemž podal zprávu v Musejníku r. 1861 (str. 108—111). Podle jeho domnění vytrhl tyto listy a pohodil skriptor Jan Nep. V. Zimmermann (1788—1836), aby 372

Strana 373
zahladil pramen k husitství. Neznámo, kdy bývalé číslování těchto stran bylo ořezáno, utrháno nebo přeškrtáno; také ořezány byly okraje listů, takže jejich formát byl menší než původního rukopisu. Hanuš odevzdal nalezené listy zase klášteru křižovnickému, kde měly další pestré osudy; teprve později byly listy svázány do zvláštního sva- zečku, protože se svým zmenšeným formátem nehodily do původního rukopisu. Někdy koncem 19. století byl pořízen jejich opis (stejně jako celého ostatního rukopisu G), který se chová v archivu města Prahy. Prof. F. M. Bartoš, Z musejních a jiných rukopisů Starých letopisů (ČČM 1928), str. 225 pozn. 63 připomíná přepis v majetku Historické společnosti. Jiný opis jen listů nalezených Hanušem pořídil hned r. 1861 pro universitní knihovnu její úředník Fr. Charipar; tento opis se chová dodnes v Národní a univ. knihovně pod č. XVII A 22 (Truhlář, Katalog českých rukopisů č. 22; sr. o tom Ig. J. Hanuš, Dodavky a doplňky k Jungmannově Historii literatury české II., str. 19, kde pod č. 122 a 124 jsou zmínky o Křižovnickém rukopise Letopisů.) Bohužel, i tento Hanušem nalezený svazeček s listy kdysi ztracenými jest dnes, jak se zdá, zase nezvěstný, marně jsme se zatím po něm pídili. Byli jsme proto nuceni pro edici v této části užívati uvedeného opisu z archivu města Prahy; opis tento je — až na omyly v kvantitě, v interpunkci atp. — svědomitý a byl kolacionován a opravován patrně nějakým odborníkem historikem, takže lze naň spolehnout. Dnes je Křižovnický rukopis Starých letopisů českých uložen v Ná- rodní knihovně pod sign. LIV D2. A zbývá nám nyní již jen poděkovati všem, kdož nám byli při této ediční práci jakkoli nápomocni. Je to zejména ředitelství Národní knihovny v Praze, které nám dalo laskavé svolení vydati tento rukopis tiskem. Dále je to dr. F. M. Bartoš, profesor Komenského fakulty v Praze, který dal první podnět k této práci, a konečně dnes již zemřelí kolegové univ. prof. dr. R. Holinka a prof. dr. V. Sokol z Prahy, jichž památky zde vděčně vzpomínáme. Miloslav Kaňák—František Šimek 373

Strana 374
POZNÁMKY TEXTOVÉ 1—17 Začátek — vysazený zde petitem — je doplněn podle českého znění kro- niky Martimiana (zkracuji zde dále: Mart.), tj. Beneše z Hořovic překladu kroniky Jak. Twingera von Königshofen, a to podle rukopisu Národního musea v Praze, sign. IV E 29, podle něhož korigován i text další až do r. 1378. 3 z Blasu ] Twinger (str. 475 pozn. I): Von Blos (= Blois) — 23 In marg. (pův. rukou): 1312 — Pod tím mladší rukou: Filip Valejš — 48 Rkp.: Ewardus — 62 Rkp.: Englatskym — 69 Marg. (pův. rukou?): 1348 — 82 Rkp.: dceři — Nad str. 5 je napsáno mladší rukou: Ex libris J. Beckovský, crucigeri cum rubea stella — 87 Rkp.: Sswaczpurka — 91 Rkp.: ffran- furtu — 92 Marg. (pozd. rukou): 1347 — 116 Pro iniciálu W je ponecháno prázdné místo, ale není vyplněna (napsáno tam jen drobně: w) — 117 Marg. (mladší rukou): 1348 — 123 Marg. (pův. rukou): Židé spáleni. Mrskáči. Anno 1351 — 128 Rkp.: ztratil; čes. rkp. Mart.: ztrávil — pro tu ] rkp.: proti — 131 Marg. (pův. rukou): Karel vyplacoval královstvie od pánóv — 136 Marg.: Nové clo na Rýně — 142 Marg.: Rýn zamčen — 147 Marg.: 1371 (spr. 1351, jak čteme v Mart.) — 150 Marg.: 1347. Ciesař v...(?)...Pisy. Ciesařová utekla — 156 Marg.: Hornimice (?) — 157 Marg.: Ciesař utekl. Stínáni mnozí — 163 Rkp.: hercuov — 164 byli] rkp.: bylo — 166 Marg.: Oběd slavný — tak ] omylem opakováno — 169 Iniciálka P na 2 řádcích — 172 Marg.: Otevření hrobu svatého Florence — 178 v Štraspurce ] rkp. vyn. — 186 Marg.: Sv. Lazara svátost — 188 Mart.: Erscheynu — 189 Marg.: Sv. Urbana svátost — 190 Aspurka] Twinger: Hohenburg; Mart.: Hoheynburka — 191 Marg.: Svaté Otilie svátost — 199 veliké (první) ] vyn. rkp. (je v Mart.) — Marg.: Studium v Praze — 203 kanovníkem ] vyn. rkp. (je v Mart.) — 205 Marg.: Artem nigromancie — 207 jej ] rkp.: jest — 209 Marg. (jen zčásti čitelná): Prvé... Čechové... ... ale Němci téměř žádní — 211 Iniciálka T není vyplněna, je pro ni jen ponecháno místo na 2 řádcích a na něm je drobně napsáno t — In marg.: 1360 (v textu je však 1340) — léto ] vyn. rkp. — 219 Marg.: Žaloba papeže Urbana k Karlovi — 223 ciesaře ] vyn. — 227 po ] rkp.: do — 230 Marg.: Vtrhli Engliši do Elzas — 231 třinádct] Mart.: XL (=40) — 234 Kumnim a Ogechoffen ] Künigeshoven (Twinger), Kunygeshophij (Mart.) — 242 města ] řemesla Mart. — 273 Iniciálka není vyplněna, pone- cháno pro ni prázdné místo na 2 řádcích a drobně na něm napsáno: g — 274 a 276 Mart.: perquanty — 280 rynéře ] tak Mart.: rkp.: rytieře — 294 tu] 374

Strana 375
rkp. vyn. — 296 Mart.: Erkeczbolheym — 313 Pro iniciálku ponecháno místo na 2 řádcích, ale není vyplněna — 314 Rkp. jen: abych — 326 je lež ] Mart.: rkp.: jest — 328 Iniciála P na 2 řádcích — 329 každý ] rkp. vyn. — 330 nevěděli ] rkp.: neviděli — 339 Marg. (mladší): Věrtel — 346 Marg.: 1370 — 347 v tom...Kzelšaft ] tak Mart.; rkp. vyn. — 353 Iniciálka není vyplněna, jen místo pro ni je ponecháno na 2 řádcích — Marg.: 1360 — 369 by ] rkp.: byl — 385 že ] rkp.: z — 390n. Věty kursivou jsou v rkp. podtrženy — 396 musili ] rkp.: myslili — 402 Pro iniciálu zase ponecháno jen místo — 408 mnohý] tak v Mart., rkp. vyn. — Rkp.: panoši (!) — 423 přes moře] doplněno z Mart. — 427 Místo iniciálky napsáno jen drobně: t — 430 Václa- va ] doplněno z Mart. — 432 Marg.: 1376 — 461 Marg. (mladší rukou): Mors Caroli — 465 Na okraji je marg. málo čitelná (Také... Jana z Ne- pomuka... utopiti kázal); přípisek tento sem nepatří a nějak se tu otiskl ze str. 19, kde je na svém místě — 471 Spr. Karlsberg, vystavěný r. 1361, který učinil ústředním sídlem správy kraje prácheňského — 485 In marg.: NB. O KRÁLI VÁCSLAVOVI... 6 Marg.: 1376 — 13 Rkp. jen: pnieze — 40 Pro iniciálu ponecháno místo, ale není vyplněna — 41 In marg.: Mors Caroli (omylem, viz str. 16, kde je přípisek na svém místě) — 50 opata ] pozd. opravou z pův.: arcibiskupa (!); in marg. je přípisek nedosti čitelný, který se přetiskl i na str. 17 rkp.: Také... Jana z Nepomuka den před Stúpením... utopiti kázal — 59 Iniciála P na 2 řádcích — 68 In marg.: NB — 82 In marg. (mladší rukou): Aliam causam vidi in ...Lupáč 23. Julii — 90 Pro iniciálku ponecháno místo (2 řádky), ale není vyplněna — 96 Marginálie (mladší): Hanuš, kníže rati- borské, zmordoval pány české — 109 Marginálie (mladší): Papež s svau zběř(í) (-í vyn.!) netrpí pravdy. O SVÁDĚ MISTRUOV O TŘI HLASY 185 Zde schází několik listů; začátek (ř. 185 až 189) doplňujem v závorkách z rukopisu Vratislavského, ostatek toho, co tu chybí, najde čtenář ve vydání Sta- rých letopisů (z rukopisu Vratislavského) na str. 10 až 19. Rukopis Vratislavský se shoduje velice s naším rukopisem. Abychom neotiskovali text už uveřejněný, vyplňujeme ostatní mezeru zde vzniklou z rukopisu kdysi Děčínského, dnes v Nár. a univ. knihovně sign. 19C 19; tato část (ř. 190 až 332) je vysazena petitem, aby byla odlišena od ostatního textu. Teprve kapitolu O smetání konšeluov novo- městských (začátek, zde dále ř. 1 až 39) otiskujeme zase z rukopisu Vrati- slavského v závorkách, aby se mohlo navázat na náš text. 226 kruh ] rkp.: ruby (!) — 252 Pod str. 145 je drobnějším písmem (mladší rukou) napsáno: Téhož léta mistr Jakúbek s jinými mistry a kněžími rozdával pod obojí zpuosobú na Starém i na Novém Městě, 375

Strana 376
že jim toho král Václav nemohl zahájiti — 264 jsa ] v rkp. nejasná zkratka — 266 po ] v rkp. vyn. — 267 In marg. (pův. rukou): Mistr slavný Jeronym upálen — 278 In marg. (pův. rukou): Horníci svrhli z domu posla krále Václava — 284 Marg. (pův. rukou): Zázrak na nebi vidín — 304 Před „far“ je v rkp.: z — 307/8 ráno... mluvil je v rkp. vynecháno (do- plněno podle Palackého) — 310 Višni ] rkp.: Ušni (!) — 311 Svinóv psáno: Swiniow — 317 je se ] tak u Palackého; rkp. má zkratku (ještě?) 330 viec ] rkp.: wuz (!) — 332 Rkp. jen: zemí. O SMETÁNÍ KONŠELUOV... 41 obec ] doplněno z rkp. Vratislavského, zde není. KAPITULA O DALŠÍM ZBIERANÍ... 48 Rkp. chybně: vyslav — 217 „v“ není v rkp. napsáno. HRAD PRAŽSKÝ ZRAZEN 40 se ] v rkp. vyn. — 91 hory ] rkp.: horny (!) — 200 Michalcova; -va je odříznuto — 207 Psáno: Guřim — 227 Rkp.: probořené — 235 Rkp.: Planský — 280 nn. Co je v závorkách(), je vytrženo — 290 nesešlo ] tak spr. v AČ; rkp.: nešlo — 292 přede vším ] rkp.: před naším — 294 měli rkp. vyn. — 311 Rkp. jen: ustav (!) — 316 i] rkp. vyn. — 327 do lepší rkp.: dolejší (!) — 358 Rkp.: spravedlivému — 364 Datum není ani v AČ; list je z r. 1421. KNĚZ JAN SŤAT 8 s ] není napsáno — 32 sto ] rkp. vyn. QUERELA SACERDOTIS VILHELMI... l n. Česky: Žaloba kněze Viléma po stětí kněze Jana proti mistrům a jejich přívržencům — 123 Povězte nám ] rkp. vyn.; doplněno z rkp. Vratisl. ŽIŽKA PORAZIL PANA ČEŇKA 24/5 přijel ] rkp. vyn., doplněno z Vratisl. — 82 Rkp.: nešlechetní (!) — 197 z Prahy sú vyhnáni ] rkp. vyn. — 231 Pótovú ] rkp. chybně: Petrovú 237 a zabit jest ] doplněno až in marg., ale pův. rukou. — 376

Strana 377
DO MÍŠNĚ VTRHLI ČECHOVÉ... 65 a ] rkp. vyn. — 79 kromě ] rkp. vyn. — 80 ti ] rkp.: tu — 129 otevřeli rkp.: uvězeli — 134 Frank ] rkp.: Flamik (!) — 166 suduov ] rkp.: vo- zuov (!) — 178/9 kteříž...kalicha ] náleží patrně už za slovo „Čechuov (ř. 177 8). HOLÝ PROKOP PODMANIL KNIEŽATA... 52 Rkp.: Žibřik — 56 Rkp.: svrchupsanými — 89 Rkp.: neplnivše — 116 Rkp.: Čeněk. VYSLÁNÍ DO BAZILÉ... 14 Rkp.: světsky — 60 tě aby ] utrženo; tak u i jiných slov dále (litery chybějící jsou v závorkách) — Řádky 127 až 134 opominul asi písař napsati po ř. 118, proto je napsal dodatečně zde. PORAŽENIE SIROTKUOV 7 Psáno: Guřimem — 34 (s) není v rkp. napsáno — 43 kto ] rkp. vyn., doplněno z Palackého — 97 Rkp.: potrhl — 114 nn. Otištěno latinsky i česky Palackým (Palacký měl za předlohu jiné texty, ne náš) v AČ III, 428 až 431 (podle něho zde provedeny opravy); Majestát otištěn Palackým, Urkundl. Beiträge zur Gesch. des Hussitenkrieges II., 445 až 448 — 119 prodáváni ] AČ: rozdáváni — 120 podacie ] rkp.: poddánie — 126 markrabství ] rkp.: moravství (!) — 128/9 a podánie...urážky AČ: od poddaných biskupóv byly cele a plně zachovány — 130 (v) rkp. vyn. — 131 Po „královstvie“ zřejmě chybí: a markrabství (jak čteme i v AČ) — 136 AČ: každý kostel — 136/7 znamenáni ] AČ: popsáni — 138 Rkp.: zachováno — 139 znamenaná ]AČ: popsaná — 143 planými AČ: suffragany — 175 Rkp.: kterýžto — 178 a 185 dopustieme ] AČ: dopustíme; něeský opis, zřejmě chybně, čte: dopuštěnie — 181 uplně; něeský opis má tu (asi omylem): v plně — 207 Mezi listy 110 a 115 jsou vloženy dva listy menší (str. 111—114), psané touž rukou a na stejném papíře. VOLENIE ARCIBISKUPA... 1 nn. Otištěno v AC III. str. 436 n.; Litery v závorkách byly patrně v rukopise vydroleny, novodobý opis se však o tom nezmiňuje — 11 Sušice; novodobý opis: Češtice — 12 R(e)hovec; 377

Strana 378
tak v novodobém opise s otazníkem — 23 Slovo „Lupáče“ je napsáno drobným písmem pozdější rukou nad „Martina“ — 33 ale ] tak v AČ; novodobý opis: (ješt)ě — 48 nn. Otištěno Palackým v AČ III. str. 441 n. (podle něho opra- vy) — Tato část je psána podle pozn. v novodobém opise jindy než ostatek, ale ast touž rukou — 52 Po „Zigmundem“ je napsáno mladší rukou (podle pozn. v novodobém opise dokonce až v XIX. stol.): neb tu Čechy dobře lapil a právě pod praktikou vlaskou — Strana 113 není v opise označena — 63 Rkp. nad — 64 Rkp.: rozmnožil — 66 Rkp.: zachováváte — 81 zaslúžitebnie AČ: zaslužitební — 94 snažnost ] rkp.: snadnost. SMLŮVA CIESAŘE SE PÁNY l nn. Otištěno v AČ III. str. 446 až 449 — 5 Rkp.: búřek (!) — 13 Rkp.: vyslaným (!) — 20 České ] rkp.: Česká — 22 Zde schází na konci delší passus, jehož smysl jest: slibujem (viz AČ l. c. 446) — 108 prominúti] spr. asi: pominúti (AČ: minúti) — 111 neporúčeli ] rkp.: nepotlačili. TENTO ZÁPIS ARCIBISKUPU PRAŽSKÉMU... 1 nn. Otištěno v AČ III. str. 445 n. — 2 Slova „a potvrzenie“ připsána později jiným inkoustem, ale asi touž rukou — 19 nn. Zápis městuom otištěn v AC III. str. 449 n. ÚMLUVA MEZI CIESAŘEM A PRAŽANY l (a) patrně není napsáno v rkp., ale v opise o tom nic! — 5 (s) není v rkp. napsáno — 11 In marg. červeně: Biskup olomúčský podával pod obojí zpuosobú — 27 In marg. červeně: Přijetí ciesaře do Prahy — 53 potom] vyn. — 68 In marg. je přípisek ze 17. nebo 18. století: Tu zvěděli Čechové teprva, co mají za krále — 70 Po „světil“ připsal někdo (asi v 18. stol.): a jeho čert. CORAM SERENISSIMO DOMINO... 1 Česky: Před tváří nejjasnějšího pána, císaře Zikmunda — 99 Rkp.: ciesařovně (!) — 106 tudiež ] rkp.: nikdiež — 190 Novodobý opis, zřejmě omylem, má: Česká — 263 zavázáni] tak se má asi spr. čísti, nikoli „zavá- zanie“, jak je v rkp. Po tomto slovu však zřejmě je něco vynecháno — 265 Rkp.: pánuom (!) — 299 založil ] doplňuje vydavatel, protože toto nebo podobného významu sloveso tu chybí. 378

Strana 379
ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN 14 opanovánie ] začáteční o- patrně v rkp. chybí, v opise novodobém je prostě doplněno — 73 polední ] opis chybně: poslední. O VOLENIE NOVÉHO KRÁLE 37 Opis jen: Duršmíd — 43 aby ] rkp.: že — 53 Rkp.: Poláče — 63 až 69 Tento odstavec je psán na okraji rukopisu; při oříznutí rkp. některé litery zmizely (doplňujeme je v závorkách) — 69 zlodějové; opis doplňuje zde: zločincové (ale sr. paralelní místo v rkp. Vratislavském) — 131 Na okraji (oříznutém) čteme (v závorkách doplňujeme oříznuté litery): Creationis (?) sancti (Stephan)i inventionis (4. srpna) (Paulus D)itrici magister civium, (Valenti)nus Kába, (Clemen)s Holian, (Procopius) Jitčínský, (Mauritius) a praetorio, (Andreas) tonsor, (Andreas) Obudlý, (Ambro- sius) braseator, (Procop)ius Pála, (Joannes) Barthonis, (Nicolaus de) Rokycano, (Hanzlin)us carnifex. (Pozn. vyd. Jsou to jména konšelů, sr. Tomkův Dějepis města Prahy V. str. 95 n. — 169 In marg. (červeně): Zig- mund Děčínský — 188 Psáno: Glatovskými — 191 Psáno: Zelence. ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN 9 Psáno: Glatovští — 26 (do) v rkp. vyn. — 87 V novodobém opise: Řeček (tak i dále). O VOLENIE KRÁLE NOVÉHO 12 In marg. (červeně): Knieže Albrecht z Bavor zvolen za krále čes- kého — 27 Rkp. (opis): Slámu — 119 celého ] rkp.: českého (!) — 127 Po „kompaktát“ je pozdní rukou (18. stol.) připsáno dole na kraji: kdyby je zkvak — 128 Rkp. má jen: pod (!) — 135 Po „kostela“ je přípisek pozd. rukou in marg.: oba oběsiti. SNĚM VELIKÝ 59 Rkp.: Vítka — 124 Ale ] rkp.: Se (!). SNĚM U HORY 53 (k) není v rkp. napsáno — 79 (na den sv. Petra a Pavla) v rkp. vyne- cháno. 379

Strana 380
MAG. ROKYCANA... 1/2 Česky: Mistr Rokycana a Quirin, kněz táborský — 27 Po „oleje čte se v rkp.: kteréž — 60 n. Česky: Stížnost rektora university stran stu- dentů — 83 Giblink, polohy dnes neznámé; rkp. má: Jivník — 96 In marg. (červeně): V Brodě — 102 Rkp.: arcibiskupovu (!) — 108 Co je v závor- kách, je v rkp. vynecháno — 111 Česky: Uherský král Vladislav poražen od Turků — 237 Rkp.: kaply. LEGÁT PAVEL PŘIJEL DO PRAHY 32 (syny) v rkp. vynecháno — 54 In marg.: Beneventatio — 54 nn. Česky: Vychází vstříc, Otče nejvznešenější a pane nejmilejší, tvé otcovské Milosti celá pražská obec. Vycházejí ti vstříc i doktoři, mistři, bakaláři a studenti vznešené university, služebnice tvé otcovské Mi- losti. Vycházejí ti vstříc i předáci obcí, purkmistr i konšelé s lidem ra- dujíce se, Otče, ze šťastného tvého příchodu, volajíce: „Zavítal jsi, Otče nejmilejší, kteréhož jsme očekávali v zármutcích svých. Zavítal jsi s dary nebeskými, abys požehnal všem lidem dobré vůle.“ Vstup, Otče, do města našeho s dary nebeskými, jednej o mír, toužebný lidu, jednej o svatou jednotu, jednej o blaho a spásonosnou svornost, aby tato slavná obec prostřednictvím tvým, Otče, naplněna nebeskými dary mohla prozpěvovati šťastně onen andělský zpěv věru spásný: „A na zemi pokoj a blaho lidem dobré vůle!“ To kéž splní, Otče, Bůh na věky věků dobrotivý! — 75/7 V rkp.: léta M° počietajíc CCCC XLVIII°. — 151 Zde zase začíná po ztracené části starý rukopis. Označení strany cifrou 174 ukazuje, že předchozí číslování listů v opise novodo- bém je nepřesné. — 179 Psáno jen: przd — 194 jest za; v rkp. nejasné — 210 (to) doplňuje vydavatel, v rkp. vyn. — 279 Po „že“ je v rkp. napsáno: s — 298 nedopustíť; poslední litera je nejasná — 327 dokadžť; psáno: dokazd — 364 Psáno zkratkou: Apposstow (lze čísti i: apoštoluov) — 415 nebrati rkp.: bráti. O VOLENIE PÁNÓV K POSELSTVIE 6 mistra ] rkp.: Mista (!) — 50 nn. Otištěno v AČ II. str. 217/8 (Psaní ode sněmu Svatomartinského ku papeži Eugeniovi IV. v souvěkém překladu z latiny) z našeho rukopisu — 70 Rkp.: wyzmenawagicze (!)! — 136 Pro iniciálku ponecháno místo na dvou řádcích, ale není vyplněna — In marg.: 1447 — Od ř. 159 až 291 otištěno Palackým v AČ II. str. 233 až 236 z několika rukopisů, i z našeho. Doplňky a opravy zde dále (v závorkách) jsou podle AČ - 168 jinak ] v rkp. těžko čitelné — 201 nn. Na místech označených závorkami není rukopis čitelný nebo jen těžko čitelný — 217 (se) rkp. vyn. — 235 spa- 380

Strana 381
sen] tak třeba opraviti rkp. „spálen“ — 263/4 (kamž... druhú) rkp. vyn. — 264 (toho... vieru) rkp. vyn. — 287 Spr.: osvědčovati. LIST PAPEŽSKÝ K REKTOROVI... 56 magister ] psáno zkratkou: Mr — 129 (neštěstiem) v rkp. nejasně 159 Rkp. jen: Rectowi — 166 Litery v závorkách téměř nečitelné. — IAM HIC EST ALIUS CRONICARIUS 1 Česky: Již zde je jiný kronikář — 2 Pro iniciálku je ponecháno místo, ale není vyplněna — In marg.: 1448 — 5 (Neb it) nejasné. Tak i další litery nebo slova v závorkách jsou těžko čitelná — 18 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — 23 Rkp.: Pošík — 39 Gero(v)u;„v“ nejasné — 44 až 173 Otištěno v AČ II. str. 244 až 246 — 95 Rkp.: zbazowanie (!) — 96 In marg. totéž latinsky (mladší rukou) — 144 In marg.: 1449. PAN JIŘÍK VOLEN ZA GUBERNÁTA 2 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — In marg.: 1450 — 18 (s) není v rkp. napsáno — 59 Strany rukopisu 197 až 200 náleží zřejmě až — za stranu 201, jak tuto otiskujeme — 22 Rkp.: kteréž — (v) rkp. vyn. 54 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — In marg.: 1451 — 59 n. Totéž už na předešlé straně! — 155 Ostatek strany prázdný. SVUODCE VIERY 18 Iniciálka není vyplněna, jen místo pro ni ponecháno — In marg.: 1452 — 28 Pro iniciálku zase ponecháno jen místo — In marg.: 1453 — 68 poručené opravou z pův.: proczene — 70 Tj. Palaeologo (vi) — 72 Tj. Gennadiovi — 114 naše ] nad e je nadepsáno i (tj. opraveno v: naší ?) — 121, 130, 139 Iniciálka není vyplněna, ponecháno pro ni jen místo — 121 In marg.: 1454 - 130 In marg.: 1455 — 139 In marg. 1456. TURCI 26 Rkp.: Čerkovice (!) — 30 Iniciálka není vyplněna; na místě pro ni po- nechaném je napsán (mladší rukou) letopočet: 1457 — 42/3 Rkp.: konopiczky — 56 Rkp.: Calistovi — 62 Psáno: z sbieracže — 67 Rkp.: zpraweno — 85 Iniciálka není vyplněna — 131 Rkp.: Cawniczy (!) — 136 Rkp.: kra- 381

Strana 382
lowa (!) — 152 na Hradě ] připsáno až dodatečně mezi řádky, ale pův. rukou — 157 Místo pro iniciálku ponecháno, ale není vyplněna — In marg.: 1458 — 163 Po str. 210 je pokročování nikoli na str. 211, nýbrž na str. 213, jak tuto otiskujeme. PRIMA LITTERA COSME 30 In marg.: 1457 — Ostatek strany je prázdný — 44 Rkp.: secrato (!) — 58 Rkp.: Calistu — 69 Rkp.: Calista — 71 In marg.: 1458 — 81 Rkp.: prziyale — 102/3 Psáno: zsbieracz — 111 (s) není v rkp. napsáno — 118 In marg.: 1458 — 120 Iniciálka není vyplněna — In marg.: 1459 (!), ale — pod tím: 1461 — 130 Iniciálka zase není vyplněna — In marg.: 1462 137 Slovo „manželka“ omylem opakováno — 139/40 Rkp.: kacha (!). TUTO SE POKLÁDÁ BĚH A POSELSTVIE... 1 nn. Otištěno Adolfem Paterou v AČ VIII. str. 321 až 354 pod názvem: Poselství krále Jiřího do Říma k papeži roku 1462 — 43 nn. Litery v závorkách nejsou v rkp. čitelné, doplňujeme je z AČ; pod. i opravy a jiné doplňky jsou podle AČ (Patera použil vedle našeho rkp. i jiných) — 44 Nad „Rabštajn“ je nadepsáno (pův. rukou): ze ge — 45 Nad „posláni“ zase pův. rukou napsáno: mie — 64 (že) rkp. vyn. — 140 (na púšti) rkp. vyn. — 160 (li) rkp. vyn. — 181 (hleděti) rkp. vyn. — 227 cievky ] AČ: čiepky — řpajlky, psáno: rzpaylky; jiné rkp.: řápky; kanny; řepeilky (AČ); řápek = cívka u konvice (Röhrchen an der Kanne) (Jungmann s. v.) — 255 (že) rkp.: to. POSELSTVIE OD KRÁLE I OD KRÁLOVSTVIE 18 (o) rkp.: v — 28 (jest) rkp.: sem — 42 prosbami obkročenými; v latinském textu: precibus circumductis — 54 Rkp.: pozorováním — 55 (se) vyn. rkp. — 74 z ] rkp. vyn. — 89 Rkp.: takových (!) — 91 nebyl ] rkp.: byl — 99 Rkp.: vkutnie — 107 malý ] rkp.: magie (!) — 134/5 AČ: na kterém súdci — 145 (k) rkp. vyn. — 160 Rkp.: neukrutnieyssij — 173 Rkp.: zawaw (!) — 185 Rkp.: Otec — 195 nn. List tento i další je dochován v chatrném stavu; vypadlý text i jednotlivé litery a slova jsou označena závorkami a doplněna podle AČ — 282 (žádostech a) rkp. vyn. — 405 (zlosti) rkp. 430 (je) rkp. vyn. — 445 In marg. (mladší ru- vyn. — 420 (se) rkp. vyn. — kou): Žižka, metla b(oží) (psáno jen: B) na jednušku — 449 In marg. (pův. rukou): Holý Prokop. Malý Prokop — 451 Rkp.: lidí — 470 Marg. (pův. rukou): Engliš — 514 Po „bazilejském“ je napsáno v rkp.: a — 555 (s) rkp. vyn. — 561 běh ] rkp.: buoh (!) — Ostatní slova nebo litery v zá- 382

Strana 383
vorkách doplňuje vydavatel podle edice Paterovy — 569 najviec ] v rkp. opako- váno — 601 Rkp.: mluvilo — 604/5 Rkp. (i ostatní): učiněném (opravuje vydavatel) — 630 Rkp.: wprostoti (!) — 654 Rkp.: odpowiedieti — 656 (poslušenstvie) tak má býti zřejmě m. rkp.: rozkázanie — 662 Po slově „Najsvětějšieho“ je vyn. v rkp.: neplniti (tak v AČ) — 665 Rkp.: prze (!) — 702 (u) rkp.: a (!) — 719 (mnoho) rkp. vyn. — 727/8 (i věřím... s cierkví) rkp. vyn. — 752 (z) není v rkp. napsáno — 769 (jste vy) rkp. vyn. — 796 Rkp.: kompaktáty — 809 (vókol) rkp. vyn. ODPOVĚD PAPEŽOVA KONEČNÁ 12 Rkp.: Najjasnějšiemu — 32 Rkp.: hodném (!) — 43 Rkp.: nesrov- nají — 45 Rkp.: královstvie — 46 Rkp.: přestúpené — 55 (o) rkp. vyn. — 69 AČ: byla sú vidiena čtenie, rozjímanie... — 77 jest i ] rkp.: jestliže — 94 (se) rkp. vyn. — 136 přikázanie ] spr. asi (viz AČ): přijí- maní — 153 (i) rkp.: li — 186 odpuštěnie... obráceným] AČ: opuštěné k sobě vine obrácením v pokoře — 188 že ] psáno: se — 191 (by) rkp. vyn. — 192 AČ: dopustíme — 205 (strana) v rkp. vyn. — 209/10 (má-li... postúpili) rkp. vyn. — 241 (dnešní den) rkp. vyn. — 243 Rkp.: wyplnij — 256 (i z) doplňuje vydavatel; AČ čte: jakož ste řečí naší předpověděnú šíře..., (a variant:) jakož ste z řečí našich, při odpovědi jsúce, šíře... 257 Rkp.: wniez — 271 (bez) rkp.: obez (!). LÉTA BOŽIEHO... BYL MOR VELIKÝ V ČECHÁCH 3 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — In marg.: 1465 — 8/9 (od pana...sám a) rkp. vyn. — 19 n. Slova v závorkách jsou v rkp. vynechána (doplněno podle edice Palackého) — 38 napořád ] pův.: neporzad, ale nad e je nadepsáno: a — 45 (radili a) rkp. vyn. — 81 provede; rkp.: povede, ale p je psáno jako zkratka m. pro (ovšem pak je zbytečné následující o po p, není tedy jisté naše čtení, snad se má opravdu čísti jen „povede“ (ale sr. i v další odpovědi sloveso „provésti“) — 107 (z) není v rkp. napsáno — 126 Po slově „přivedli“ je drobně připsáno (pozd. rukou): Infra pag. 269 — 128 (o) rkp. vyn. — 131 súdie ] rkp.: sudle (!) — 137 podlé; pův. je napsáno místo toho: polocz (!), ale nad tím pův. písař nadepsal: podlé — 142 sahati ] rkp. jen: ati (!) — 201 věčnosti; litery „vě“ jsou počerněny. LÉTA BOŽIEHO M'CCCC'LXVIII°... I Iniciálka není vyplněna, ale místo pro ni je ponecháno — In marg.: 1468 — 23 In marg. (mladší rukou): Crucigerorum devotio — 32 Psáno jen: ecetera — 56 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — In marg.: 383

Strana 384
1469 — 83 Rkp. jen: dopusti — 90 In marg. (pův. rukou): Groš český dělán — 113 Iniciálka není vyplněna, místo pro ni ponecháno — In marg.: 1470. MISTR JAN ROKYCANA UMŘEL 2 Iniciálka není vyplněna — 5 Ze stran 273 až 276 jsou zachovány jen ne- patrné zbytky. Na str. 277 začíná se zase totéž, čím končí strana 272 (o smrti Rokycanově), ale i to jest tu dochováno jen velmi neúplně. Teprve dolejší část strany 277 (o smrti krále Jiřího) je dochována téměř zcela čitelně. Doplňujeme mezeru podle rkp. Vratislavského v závorkách — 17 nn. Litery (slova) v zá- vorkách jsou v rkp. nečitelné nebo chybějí — 30 Začátek strany 278 je zachován zase jen v chatrném stavu; doplňujeme (ř. 30 až 38) v závorkách podle rkp. Vratislavského (mé edice str. 145 a 147) — 49 In marg.: Král Vladislav korunován — 52 Iniciálka není vyplněna — Z první poloviny strany 279 zbývá zas jen torso, teprve její dolejšek je úplný — Doplněno (ř. 52 až 62) v zá- vorkách podle edice Palackého — 63 Iniciálka není vyplněna — 64 In marg.: Věže založena u králova dvora — 69 Iniciálka není vyplněna — 70 In marg.: Bouřka v městech pražských — (s) v rkp. není — 73 První polo- vice strany 280 dochována zase jen porušeně; doplněno (ř. 73 až 86) v závor- kách podle Palackého — 98 Horní polovice strany 281 je dochována jen ne- úplně; doplněno (ř. 98 až 107) v závorkách podle Palackého — 110 (s) není v rkp. napsáno — 118 Hořejší část strany 282 zachována neúplně; doplněno (ř. 118) z novodobého opisu, ř. 119 až 131 z edice Palackého — 145 Stejně chatrně je dochována horní polovice str. 283; první slovo doplněno z Palackého. SMLŮVA ČESKÉHO KRÁLE S UHERSKÝM 2 Iniciálka není vyplněna — 15 Ze str. 284 horní polovina je dochována jen fragmentárně (doplněno z vydání Palackého) — 43 In marg.: Falešný zajíc — 50 nn. Text na této straně zachován zase jen částečně; doplněn z Palackého — 78 n. Strana 302 je uprostřed porušena; doplněno z Palackého — 105 n. Totéž platí o str. 303 a o straně následující — Iniciálky leckde zase nejsou vkresleny, jak označují závorky. KONŠELÉ SMETÁNI S RATHUZU... Ř. 5 až 31 (v závorkách) doplněny z edice Palackého — 44 nn. Schází list (str. 307 a 308); doplněno v závorkách z edice Palackého (ř. 44 až 94) — 94 nn. Text na str. 309 i dalších (až po str. 316 incl.) je dochován zase jen fragmentárně, doplněn z Palackého — 111 Po slově „Pražan“ je připsáno mladší rukou: k pan(u)... (ostatek chybí). 384

Strana 385
LÉTA BOŽIEHO M'CCCC'LXXXIIII° 14 nn. Otištěno z jiného rukopisu Palackým v AČ IV. str. 512 nn.; odtud doplněno v závorkách, co není v našem rkp. dochováno — 18 Pro iniciálku pone- cháno místo, ale není vyplněna — 35 (kteréž) rkp. vyn. — přijímající ] rkp.: přijímati — 36 (Mladší) marginálie: Jednuška (m) (snad spr.: Jednušky) poddaným svým podobojí aby překážky nečinili — 32 hanějte ] rkp.: haňte — 98 až 128 Otištěno Palackým v AC IV. str. 513 n. (odtud zde dále doplňky) — 98 Pro iniciálku ponecháno místo, ale není vyplněna — 119 Slovo „jeden“ je napsáno až dodatečně mezi řádky — 121 Rkp.: magiczij — 129nn. Otištěno Palackým (odjinud) v AC IV. str. 514 až 516; odtud doplněno, co v našem rkp. chybí — 150 Rkp.: oboczege (!) — 154 jako ] rkp.: jako jak (!) — 155 Rkp.: majíc — 176 Rkp.: stalo — 184 ač ] AČ: až — 185 Rkp.: vytrhnúti — 212 Rkp.: straně — 219 Rkp.: obce — 222 (a) rkp. vyn. ZATMĚNIE SLUNCE CELÉHO 2, 16, 22 Iniciálky nejsou vyplněny — 42 In marg.: Feria V. — 36, 53, 61 Iniciálky nejsou vykresleny — 56 (Hron) rkp.: Hrách; sr. dále ř. 64 — 67 In marg. (mladší rukou): Král Matyáš umřel — 85 Marginálie: Prahu měli zraditi — 99 Iniciálka není vyplněna — 140 Iniciálka není vyplněna — 160 núze ] Palacký: věže. SNĚM 26 Rkp.: dobrze (!) — 27 vás ] psáno: wass — 50 Po „naučenie“ čte se v rkp.: a chvalitebné věci; omylem převzato z textu brzo nato následujícího — 88/9 a aby žádný...proto ] spr. patrně: neměli haněni býti proto (tak u Palackého) — 89 Rkp.: Biskupecz rzekl... — 91 [jak...vodí] je pozdější přípisek — 92 Iniciálka není vyplněna — 110 Iniciálka není vkreslena. Tato stránka zase je dochována jen neúplně; doplněno z vyd. Palackého — 133 Ini- ciálka není vyplněna — 139 n. Dva řádky těžko čitelné (doplněno z Palackého) — 148 Marginálie (pův. rukou): Mniší do Prahy zase uvedeni. ADMINISTRATOR OD KRALE USTAVEN... 3 Iniciálka není vyplněna — 16 sazení ] rkp.: sahání — 24 Po slově „Jaku- ba“ je marginálie: jinák Jakobella (ale škrtnuto) — 28 In marg. (mladší rukou): K Bratřím náchylný — 35 Marginálie (mladší rukou): List admi- nistrátora k Bratřím — 48 Marginálie (mladší): Napomínal Bratří k snažnosti a (k) pravdě, k stálosti (m. „k“ je v rkp.: P) — 71 a 102 Iniciálka není vyplněna — 105 rady a ] asi omyl (u Palackého není) — 124 a 134 Iniciálka není vyplněna. 25 Letopisy 385

Strana 386
MĚSTA ČESKÁ SE SAUDILA S PÁNY... 3, 59, 73 Iniciálka není vyplněna — 78 In marg. mladší rukou přípisek (má se čísti po ceně vajec) : a nyní 1562 jest za 1 f. — 82 In marg. (mladší rukou): Jaký smysl, takový saud — 87 Po slově „dále“ je mladší rukou připsáno: ...Blunkus — 93, 113, 121 Iniciálka není vyplněna — 125 bý(ti) rkp. jen: by (!) — 125/6 Rkp.: Maximianus. O DOBÝVANIE LOKTE 2, 11, 20 Iniciálka není vyplněna — 22 Rkp.: nikterymi — 25 (se) rkp. vyn. — 33 Marginálie (mladší): Pašek, písař radní — 36, 64 Iniciálky chybějí — 78 Pod str. 341 je napsáno (mladší rukou): Vide pag. 344; sku- tečně pokračování je na str. 344/5, nikoli na 342/3 — 93, 122 Iniciálka schází. ACTUM ANNO DOMINI... 1 nn. Česky: Dáno léta Páně 1505 o svátku Nalezení sv. Štěpána prvomučedníka — Sem teprve náleží str. 342/3 — 39 Ostatek strany je prázdný — 49 nn. Marginálie (mladší): Lososů hojnost v Nelahozevsi a laciní — 71, 90 Iniciálky scházejí. KOPIDLANSKÝ SŤAT NA RYNKU... 3 Iniciálka chybí — 11 In marg. (pův. rukou): Onen list při takovém znamení (zde je namalovaný kříž v kroužku) kterýž jest, má tuto státi etc. — Potom mladší rukou: níž 4 listy — Toto znamení, kříž v kroužku, je na str. 356 (a pokračování na str. 357 a 358), proto je zde v tisku položen list na toto místo — 12 Nad str. 356 vpravo je zase uvedené znamení (kříž v kroužku) s přípiskem (pův. rukou): Tento list má napřed státi při takovém zna- mení — 13 nn. Otištěno Palackým v AČ VI. str. 359 n. — 41 (při) rkp. vyn. — 96 Rkp.: krále — 133 Iniciálka schází — 134 dva] rkp.: da (!) — 141 Rkp.: jen: woli (!) — 150 Na začátku str. 350 začal psáti písař: proti každému slovy...stavu městskému (přeskočil od prvního „obhajovati“ k druhému stejnému slovu); ale zpozoroval svůj omyl, proto to škrtl — 153 Po „městskému“ čte se v rkp.: nic — 183 Rkp.: Lymburským (=Nymbur- ským); tak bývá i v jiných rukopisech Starých letopisů — 189 Marginálie (mladší): Rendl saudcí zemským skrze svau nešlechetnau zlost — 220 (aby) doplňuji podle Palackého — 226 Marginálie (mladší): Rendlova rada dábelská — 277 Marginálie (mladší): Respicias retribuciones legum antiquarum in integrum — 307 Rkp.: branní — 321, 345 Iniciálka není vyplněna — 350 (o) tak patrně má státi m. rukopisného: a. 386

Strana 387
PŘÍJEZDA KRÁLE DO PRAHY 2 a 22 Iniciálka není vyplněna — 31 Rkp.: teta (!) — 56 Po „zemského“ čte se v rkp.: honiti — 58 (sám nic) rkp. vyn., doplněno z Palackého — 74 Iniciálka chybí — 117 (obrácen jest) rkp. vyn., doplněno z Palackého — 128 Iniciálka schází — 137 (s) v rkp. není napsáno — 150 Po, tak“ čte se v rkp.: kdež. LIST ANTIKRISTOVÝCH NÁSTROJŮ... 1/2 (List...prostý) napsáno mladší rukou — 3 Iniciálka W je připsána až mladší rukou — 13 Rkp.: obracovali — 29 těch ] v rkp. chybně opakováno — 43 Rkp.: vymysliti — 63 Rkp.: zpomínajíce — 64 (k) rkp.: w (!) — 76 Rkp.: rozdílu — 93 ny spaseny ] tak snad má býti místo rkp.: my spa- seni — 108 Rkp.: dale (!). LIST GLEJTOVNÍ 52 Ostatek strany je prázdný. PRIVILEGIUM KRÁLE VLADISLAVA l nn. Otištěno Palackým v AČ IV. str. 451 až 455 z rkp. kníž. Lobkovic. a Křižovnického — 17 Marginálie (mladší): Mikuláš z Lanštejna — 20 Rkp.: posluov — 32 Jana; rkp.: pana — 35 Oderslava ] Palacký: Derslava — 36 Palacký: Bruzeva — 51 Palacký: zachovávána — 72 Před „římských“ čte se v rkp. (chybně, opakováno): a králuov — 76 Marginálie (mladší rukou): NB. Caroli diplomata tanquam rupta omittit (ale u Palackého v AC l. c. po „Jana“ čte se: ciesaře Karla, krále Vácslava; v ČČM 1847 IIa str. 192 je vynechán jen císař Karel) — 108 Rkp.: misterberským — 126 uloženo] AČ: uhozeno — 137 AČ: zachovávali — 154 Ostatek strany je prázdný. TATO JEST ŽALOBA... l nn. Otištěno Palackým v AČ VI. str. 238 až 243 pod názvem: Žaloby a odpory podané králi Vladislavovi ve veliké rozepři stavův mezi sebou roku 1502 — 63 měli ] doplňuje vydavatel, v rkp. není — 160 výpovědi; rkp.: povědi (tak i Palacký, který za tímto slovem položil vykřičník); opravuje vydavatel. 387

Strana 388
TITO JSŮ OTPOROVÉ PÁNUOV... l nn. Otištěno Palackým v AČ VI. str. 243 až 245 — 104 Před „mají“ čte se v rkp. chybně: dotýče — 127 nn. Otištěno Palackým v AČ VI. str. 245 až 247. TITO JSŮ ODPOROVÉ NA ŽALOBY PÁNUOV... l nn. Otištěno Palackým v AČ VI. str. 247 až 248 — 33 Rkp.: zachovati. 388

Strana 389
POZNÁMKY VĚCNÉ První asi dvě stránky Křižovnického rukopisu Starých letopisů infor- mují o evropském jevišti událostí, na kterém vzhledem k svým příbu- zenským svazkům s francouzskými královskými rody hraje svou úlohu také dynastie lucemburská. Střetávají se tu anglické a francouzské nároky na bohaté Flandry a severní část Francie, které ve 12. stol. anglickému králi Jindřichovi II. přinesla věnem bývalá manželka francouzského krále Ludvíka VII., rozvedená Eleanora z Guyenne (Akvitanie). Tato věnná území královny Eleanory obsadil r. 1340 francouzský král Filip VI. S jeho jednáním nespokojený anglický král Eduard III. vtrhl r. 1346 s vojsky do severní Francie a dal tím podnět k dlouhým anglo-francouzským bojům, známým v historii jako „sto- letá válka“, které vedeny se střídavými úspěchy Francouzů i Angličanů skončily až r. 1453 odchodem anglických vojsk z Francie. KRÁL ČESKÝ BYL ZABIT 1—2 Líčení závěru bitvy u Crécy (Kreščaku), v níž anglický král Eduard III., vtrhnuv do Francie, porazil 26. srpna 1346 francouz- ského Filipa VI. Na straně francouzské padl i český „slepý“ král Jan Lucemburský. O něm více u J. Šusty, Král cizinec (Čes. dějiny Laich- terovy, sv. II., 2, Praha 1939). — 2 Item knieže lutrinské, hrabie z Blasu: vévoda lotrinský Raul a Ludvík z Blois. — 5 O bitvě u Crécy a ztrátách na straně francouzské informuje E. Werunsky, Geschichte Kaiser Karls IV., II. Bd., 62 až 72, a J. Šusta, Karel IV., Čes. děj. II., 3, 494 až 512, kde další literatura. — 8 Osud tělesných pozůstatků Jano- vých sledoval Šusta, tamtéž, 511 až 512. — 9 n. Anglický král připo- míná Němce, to jest německé rytířstvo, které námezdně bojovalo na straně Francouzů a tvořilo s francouzským rytířstvem jádro francouzské armády, jež byla pobita u Crécy zejména anglickými lučištníky, re- krutovanými z řad anglických svobodných sedláků. V bitvě bylo též vůbec po prvé v historii válek užito i dělostřelectva. Krutého boje u Crécy se zúčastnil i syn Eduarda III., pověstný Černý princ, jenž potom zasahoval ještě mnohokrát úspěšně do prvních fází „stoleté války“. 389

Strana 390
BOJOVÉ TĚCH DVŮ KRÁLÓV... 16 n. Stalo se mezi těma dvěma králoma: rozuměj mezi francouzským Fili- pem VI. a anglickým Eduardem III. — 17 Vastamon: latinská Vasco- nia neboli francouzské Gaskoňsko spolu s provincií Guyenne neboli starověkou Aquitanií přešlo r. 1154 do vlastnictví anglického krále Jindřicha II. Roku 1453 navráceno Francii. — 18... čtyři sta let to trválo: míněno období bojů anglo-francouzských mezi 12. až 15. stoletím, to jest od samotné příčiny až k závěru anglo-francouzského napětí. — 22 ...dřieve řečená krále (duál): rozuměj Filip VI. z Valois a anglický Eduard III. — 25 tři syny a jednu dceru: u Twingera jsou vyjmenováni: Ludvík, Filip a Karel, kteří rychle za sebou umírali jako francouzští králové. Posledním z nich, Karlem IV., vymřela r. 1328 přímá krá- lovská linie a na francouzský trůn dosedl syn Karla z Valois, synovec zemřelého krále Filipa IV., tedy z druhé královské linie, Filip VI., nazývaný Filip Valešin. Připomínanou dcerou Filipa IV. byla Isa- bella, provdaná za anglického Eduarda II., „zlý démon obou králov- ských rodin, francouzské i anglické“ (sr. Šusta, Král cizinec, Ces. děj. II., 2, 332). — 28 n. Potom jela ta dcera do Frankríchu: Isabella vrátila se r. 1325 do Francie a její další život byl plný pletich; zemřela r. 1358. — 40 n. Edvart, král angličský: byl to Eduard III., syn Isabelly, tedy vzdá- lený synovec Filipa VI.; jeho domáhání se francouzské koruny kroni- kář odmítá slovy, že „se nikdy nestávalo, by po ženě byl kto králem u Frankríchu“. V líčení dynastických poměrů francouzských výtah, pořízený v Starých letopisech z českého znění kroniky Martimiana, tj. Beneše z Hořovic překladu Twingerovy kroniky (viz Die Chroniker der deutschen Städte, 8. Bd., Chronik des Jakob Twinger von Königsho- fen), vypadá velmi nepřehledně. Genealogická tabulka řekne více: Filip III. († 1285) Filip IV. Sličný (†1314) Karel z Valois († 1325) Ludvík X. Filip V. Karel IV. († 1316) († 1322) († 1328) Isabella vzal si ji za manželku Edvard II. Anglický († 1327) Edvard III. Filip VI. († 1350), († 1377), král král fran- anglický couzský Blanka z Valois, manželka českého krále a něm. cís. Karla IV. († 1378) 390

Strana 391
— 64 Karel, král český, zvolen byl římským králem 11. července 1346 na shromáždění kurfiřtů v Rhense místo Ludvíka Bavora, sesazeného papežskou diplomacií avignonského Klimenta VI. O své všeobecné uznání v Německu měl však Karel IV. teprve podniknout s Ludvíkem boj. — 65 Ludvík umřel: rozuměj Ludvík Bavor, kterého nenadále po- stihla 11. října 1347 mrtvice. — 66 n. O dalším úsilí Karla IV. v získá- vání římské koruny viz u Šusty, Karel IV., za císařskou korunou (Čes. děj. II, 4, Praha 1948). Jeho protivníky byli: Eduard, král anglický, Ludvík, syn zesnulého císaře Ludvíka, a konečně Günther ze Schwarz- burka. — 68 Místo 25. prosince 1348 udává pozn. Twingerova vyd. 14. prosinec 1347 a J. Šusta v uved. díle (str. 40) pak 15. prosinec. — 82 markrabí míšeňského: Fridrich, o jehož kandidatuře u Šusty, 1. c., 93 n. — 86 volichu Guntera římským králem: k volbě došlo až k 30. lednu 1349. — 94—95 ...poje kniežete jednoho dceru za manželku: Karel IV. po smrti své první manželky Blanky z Valois pojal za choť Annu, dceru rýnského falckraběte Rudolfa, aby si zajistil při volbě jeho hlas a získal přízeň jeho širokého příbuzenstva. — 98 n. O nemoci a smrti Günthe- rově u Šusty (str. 128—129). — 108 Karel da Gunterovi dvamezcietma tisícóv hřiven: dal mu jen 20.000 hřiven, nikoliv uváděných 22.000 (viz Palac- kého, D. IX, 391). — 111 Gunter umře: stalo se to brzy po abdikaci již v létě 1349, takže Karel IV. tím zůstal jediným králem římsko-němec- kým. O VELIKÉM MORU A SPÁLENÍ ŽIDÓV MNOŽSTVIE 115 Epidemie moru vypukla 1348 v Itálii a ve Francii a přenesla se do Německa. — 124 Mrskáči: domnívajíce se, že mor vzniká pro hříchy lidské, káli se lidé při veřejných procesích mrskáním se důtkami, sna- žíce se tak dosíci odpuštění hříchů. Flagelantství bylo církevně zaká- záno papežem Klimentem VI. (viz Palacký, ibid. 395). — 124 O po- věstech, že židé šíří mor, a o následcích těchto pověstí píše J. Šusta, Karel IV. (II, 4, 122—3). — 126 n. Záznam připomíná těžkou tehdejší finanční situaci Karlovu vzhledem k předchozí nehospodárnosti otcově. Karel IV. byl tehdy nucen půjčky zajišťovat např. i zástavou na židov- ský majetek. Avšak konsolidoval se hospodářsky brzy natolik, že mohl vyplatit českým pánům i předržené zástavy, užívaje proti jejich zdrá- hání zde citovaného výroku. — 136 n. Události zde líčené jsou velmi kusé, zmatené a časově přeházené. Např. rok celních opatření na Rýně 1371 nutno opraviti pravděpodobně na 1351; protože korunovace Karla IV. na císaře se konala 5. dubna 1355 v Římě, byla doba jeho římské cesty až 1354—1355, nikoliv 1347; a podle toho třeba upraviti i datum událostí v Pise na 1355; naprosto nejasným záznamem o ne- pokojích „v Horzhnymě“ měl snad autor na mysli o hodně pozdější událost (až z ledna r. 1369) v Sieně při druhé Karlově cestě do Itálie. 391

Strana 392
159 n. ...do Meče přijede: jde o Mety, kam Karel IV. svolal říšský sněm a kde 25. prosince 1356 vyhlásil „zlatou bullu“, upravující říšské po- měry. Popis slavností v Metách viz v FRB IV. (1884, vyd. Emlerovo), 526 (č. vyd. Stein-Bartošovo kroniky Beneše Krabice z Weitmile, Panování císaře Karla IV., Praha 1940, 37 n.). — 171 n. Zajímavý doklad o tom, jak si Karel IV. opatřoval ostatky svatých a shromažďoval je v pražských kostelích. Hazelov (Halzov) jest patrně zkomolené jméno Hazel (město v Lotrinsku). — 186 Andelo: lotrinské město Andel. — 188 Ersheim: lotrinské město Erzheim. — 190 Aspurk: patrně Hohen- burk v Alsasku. V tamním klášteře byla sv. Otilie pohřbena. O získání jejích ostatků u Fr. Ekerta, Církev vítězná IV, 734. — 198 n. Pražská universita založena vydáním zaklád. listiny Karla IV. dne 7. dubna 1348. Srov. B. Mendla, O založ. a podstatě praž. university (Čas. arch. šk. 1933). K dalšímu vývoji např. Tomkovy Děje univ. pražské (Praha 1849); novější literatura od Chaloupeckého, Kopa, Odložilíka, Vojtíška aj. — 203 Stará kapitula při královské kapli Všech svatých restituována Karlem IV. r. 1341 a zapojena později r. 1366 ke koleji Karlově s povinností jejích kanovníků přednášet na vysokém učení pražském. — 205 O nigromancii neboli černokněžnictví viz studii B. Ryby (VČA 1943, 81 n.). — 205 Podle Twingera Karel IV. znal 6 řečí; jeho národnostní cítění studoval J. B. Novák, Patriotismus Karla IV. (ČCH XXXI.). — 211 n. Nutno opraviti r. 1340 na r. 1365, kdy císař Karel IV. podnikl přes Strasbourg cestu do Avignonu k nové- mu papeži Urbanovi V. (srov. FRB IV, 533; o pobytu Karlově v Avig- nonu psal V. J. Nováček 1891, o Strasbourgu u Tomka, DP. I12, 54 n. a Zapa, Děj. panov. Karla IV., 222 n.). — 227 Sels (Sols): hrad Selz u Strasbourgu. — 230 n. V následujícím líčení jest zachycen podrobně vpád tzv. Melandrinů, propuštěnců z anglické armády Eduarda III., sdružených ve „velké bratrstvo“ a vedených „arcipřeštem“ Arnoldem z Cervoly (Arnaud de Cervolles), až k branám města Strasbourgu (srov. Palacký, D. IX, 409 n.). — 290 n. O akcích císaře Karla IV. proti Melandrinům před Strasbourgem informuje Werunsky v uved. již knize, sv. III, 324 n. a 328 n. — 353 Rok 1360 nutno opraviti na r. 1368. — 355 ...na toho pána mediolánského: rozuměj milánského tyrana Bernabo Viscontiho (viz Palacký, D. IX, 410). — 380 byl veliký mor v ciesařském vojště: příčiny vysvětluje Kronika Beneše z Weitmile origi- nálním způsobem (viz FRB IV, 537). — 389 Papež Urban V. rozhodl se r. 1367 opustit Avignon a vrátiti se do Říma, do něhož vstoupil, slavnostně uvítán Karlem IV., dne 21. října 1368. Brzy však zemřel (19. prosince 1370). — 390 n. Jeden z prvních českých pokusů o zhod- nocení vlády Karlovy. Srovnej, jak se shoduje s kritickým názorem na- př. Kalouskovým, Karel IV., Otec vlasti (1878) nebo Werunského, Gsch. Kaiser Karls IV. u. seiner Zeit (1892) aj. 392

Strana 393
MNOZÍ RADILI CIESAŘI KARLOVI, ABY DOBYL JERUZALEMA 406 n. Pro srovnání názorů Karla IV. na křížové výpravy s tehdy převládajícími názory viz Hirsch — Gereuth, Studien zur Gesch. der Kreuzidee nach den Kreuzzügen (1897). — 431 K volbě Václava IV. na krále římského došlo 10. června 1376 ve Frankfurtu n. Moh. (viz Palacký, D. IX, 415). — 452 n. ... všech kúpí, což jich šlo z Benátek, těch byl sklad v Praze: srov. u Fr. Grause, Český obchod se suknem ve 14. a poč. 15. stol., 17. — 468 K slavnostnímu vysvěcení Karlštejna došlo 27. března 1357. — 471 Karlšpek: Karlšperk se dodnes nazývá lidově Kašperk. — 472. n. Klášter a chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, lidově zvaný Karlov, byl založen 18. září 1350. — 475 Počátek stavby zdí na vrchu Petřínském se klade do srpna r. 1361. O KRÁLI VÁCSLAVOVI... 6 n. Slovem „léta“ končí v rukopise znění kroniky Martimiani v úpra- vě Beneše z Hořovic. O příčinách jejího ukončení vykládá Stokholmský rkp. Starých letopisů (u Pal. rkp. F), že „Pan Beneš rytieř z Hořovic... přestal dále skládati, poněvadž král Václav živ byl. Neb obecně kronik nerádi skládají o těch králích, kteří jsú živi za jich časóv. Pakli kdo co skládá pro pamět budúcím, ale nerad toho vydá, jeliž po smrti toho krále...“ Důležitost českého znění kroniky Martimiana jako díla Be- nešova dlouho unikala české historiografii. Tak se mohlo např. stát i J. Pekařovi (sr. Žižku II, 257), že nevěděl, že tato část Letopisů je sem pojata právě z něho (viz upozornění Bartošovo, ČČM 1928, 219 pozn. č. 50); odtud i vysvětlení, proč Pekařovy závěry nutno často nově vážit a korigovat. — 12 Václav IV. byl korunován 6. července 1386 na římského krále v Cáchách. — 13 Základním dílem k poč. vlády Václava IV. jest kniha F. M. Bartoše, Čechy v době Husově (Čes. děj. II, 6, 1947). — 16—29 Jde o Václavova protikrále Ruprechta Falc- kého, jenž zvolen r. 1400, vpadl r. 1401 do Čech a na podzim téhož roku pokusil se o korunovační jízdu do Itálie. Byv však u Brescie pora- žen od vévody milánského Jana Galeazza Viscontiho, spřáteleného s králem Václavem IV., vzdal se svých záměrů a zemřel r. 1410 téměř zapomenut. Česká výprava do Bavor, vedená oběma preláty, konala se r. 1406, událost s ní spojovaná na hrázi Lantkrabího rybníka udála se však pravděpodobně až r. 1428 při husitském vpádu do Falce (srov. Tomek, DP IV:, 404). — 30 O spletitých poměrech, bránících Václavovi IV. uskutečniti korunovační cestu do Říma, viz u Bartoše, 1. c., 35 n. — 34 n. O příčinách i průběhu sporu Václava IV. s panem Markvartem z Vartenberka viz tamtéž, 86 až 88. — 40 n. Zápis o zajetí Václava IV. od pánů českých do r. 1393 nepatří, neboť zajetí se stalo — až r. 1394. Datování židovského pogromu r. 1389 jest však správné. 393

Strana 394
46 n. K utopení Johánka z Pomuka došlo 20. března 1393. — 54 Povo- lení milostivého léta pro šest pražských kostelů vymohl r. 1393 u Bo- nifáce IX. přední z milců králových, „patriarcha antiošský“ Václav Králík z Buřenic. O JÍMANIE KRÁLE VÁCSLAVA 59—69 Také tento zápis o zajetí krále Václava IV. r. 1394 jest poně- kud zmatený. Správná jest jenom první část zápisu (do řádky 61), neboť na Krumlově vydán byl Václav IV. svému bratrovi Janovi Zhořeleckému a jím propuštěn. Zpráva o uvěznění Václava IV. ve Vídni vztahuje se až k r. 1402, kdy byl zajat po druhé nevlastním svým bratrem Zikmundem a zavezen do vídeňského vězení, odkud se mu podařilo uprchnout až r. 1403 snad za pomoci křižovnického kněze Bohuše z Bystřice, později faráře v Manětíně a člena korunní rady krá- lovy (sr. Bartoš, I. c., 203, 221). — 70 n. Zikmundův boj s panem Rac- kem Kobylou nutno vidět v souvislosti s vnitřní situací země, již tehdy směřující ke krizi, neboť byla rozdělena na stranu Václavovu a Zik- mundovu. Racek tu představoval drobnou šlechtu, o niž se začal Václav IV. stále více v zápase se Zikmundem a vysokou šlechtou opírat a z níž vyrostli brzy potom stateční lidoví bojovníci husitského revolučního hnutí. — 76 Pisatel této části Starých letopisů stojí zjevně svými sym- patiemi na straně drobné české šlechty i prostého českého lidu. K po- chopení hospodářské a sociální situace této doby přispívají zejména knihy Fr. Grause, Městská chudina v době předhusitské (Praha 1949), a Jos. Macka, Tábor v husitském revolučním hnutí I. (Praha 1949). O ZBITIE NĚKTERÝCH PÁNUOV... 90 n. Událost zde datovaná 10. červnem 1396 stala se o rok později (11. června 1397) a měla pozadí politické (sr. Palacký, D. X, 443 a Bartoš, Čechy v době Husově, 146 n.). — 93 Strnad a Markolt: Purkart Strnad a Markolt z Vrutic, oblíbenci krále Václava IV. Následujících asi 60 stránek Křižovnického rukopisu Starých leto- pisů českých přináší záznamy, které mají většinou úzký vztah k udá- lostem nejslavnějšího údobí českých dějin — revolučního hnutí husit- ského. Tomuto údobí dostalo se všestranné pozornosti českých histo- riků počínaje Palackým, Tomkem, Tomanem, Zapem přes Golla, Krause, Kroftu, Kybala, Nejedlého, Flajšhanse, Novotného, Bartoše, Pekaře, Sedláka, Slavíka, Urbánka až k nejnovější generaci, předsta- 394

Strana 395
vované Grausem, Kafkou, Mackem aj. Vyhraněně třídní stanovisko této mladé generace historiků vyzdvihlo v husitství otázky hospodář- ského a sociálního rázu, jimiž váží a přehodnocují dosavadní soudy a hlediska generací historiků předchozích. Základního významu pro novou orientaci v bádání o husitství jsou zejména knihy Mackovy, Ktož jsú Boží bojovníci (1951), Husitské revoluční hnutí (1952), Tábor v husitském revolučním hnutí I. a II. (1952 a 1955), avšak i další jeho odborné práce i práce ostatních, které většinou uvádíme při jednotlivých oddílech. MISTR JAN HUS POČAL KÁZATI V BETLEMĚ 105 n. Začátek kazatelství Husova v Betlemě nutno položiti k r. 1402, a to přesněji k 14. březnu (srov. V. Novotný, Mistr Jan Hus, život a učení, I, 83 n. a Bartoš, 1. c., 259.). Zde uvedený rok 1400 podobně jako někdy uváděný r. 1401 jest omyl. — Po str. 102 jest v Křižovnic- kém rukopise vytrženo 10 listů. Na vytržených listech, nejde-li vůbec o pouhý omyl v paginaci, neboť text dochovaných částí zápisů téměř doslovně navazuje na text Vratislavského rukopisu a ten obsahuje proti defektnímu Křižovnickému rukopisu jen asi o 30 řádek navíc, bychom mohli — právě proto, že jde o vytržení plných 10 listů — předpokládat cenné zprávy o Husovi, o počátcích husitského revoluč- ního hnutí atd., které vytržením byly — nepochybujeme, že úmyslně — zničeny. — 114 n. Událost zde popisovaná stala se r. 1404 (viz Palacký D. XI, 480). — 125 ...ke Všem svatým na Rybníček: jde o kapli ve vý- chodní části hřbitova sv. Štěpána, okolo které bývali pohřbíváni po- pravení (srov. Fr. Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy II, 492). O SVÁDĚ MISTRUOV O TŘI HLASY 1—61 Zapsáno doslovně s rukopisem Vratislavským. Kutnohorský dekret vydán 18. ledna 1409. O jednáních okolo jeho vydání viz No- votný, Krofta, Šusta, Friedrich, Dekret kutnohorský (1909) a Bartoš, Čechy v době Husově, 281 až 319. — 31 Foitlant: kraj Pliseňský v Sasku. — 48 mistr Šindel, mistr Borotín: lékař Dr. Jan Šindel a mistr Jan z Boro- tína. SPÁLENIE KNĚH VIGLEFOVÝCH 67 O tom, co předcházelo tuto událost, viz u Bartoše, 1. c., 331 n. - 72 Písně hančivé skládali: Z písniček nejznámější byla „Zbyněk biskup abeceda spálil knihy nic nevěda...“ (sr. Nejedlý, Děj. husit. zpěvu, kn. III, Praha 1955, 343—347). 395

Strana 396
ARCIBISKUP PRAŽSKÝ ZBYNĚK UMŘEL 101 n. Zápis o otrávení arcib. Zbyňka Zajíce z Hasenburka a potre- stání jeho vraha v Čes. Brodě neodpovídá skutečnosti. Vznikl záměnou s pověstí o otrávení markraběte Jošta, jehož domnělý vrah byl roz- čtvrcen v Čes. Brodě (viz Palacký D. XI, 491). ALBÍK, ARCIBISKUP PRAŽSKÝ 105—121 Albík z Uničova zvolen arcibiskupem 29. října 1411, ale již koncem r. 1412 se zřekl svého úřadu; zemřel 23. července 1427. - 117—135 Konrád z Vechty byl arcibiskupem od r. 1413; v dubnu 1421 přistoupil k husitům, pročež r. 1426 byl dán papežem do klatby; zemřel r. 1431. O STÍNANÍ TŘÍ PACHOLKUOV... 140 Tři první mučedníci husitského radikalismu prý byli: Martin Křidélko, Jan Hudec ze Slaného a Stanislav či Stašek Polák z Prahy. — 145 O této disputaci podrobně informuje např. Jan Sedlák, M. Jan Hus (Praha 1915), 234 n. — 155 ...do koleje lectorium ordinarium disputa- cionum: do veřejné síně, určené pro disputace. — 156 za mistra Marka: Marek z Hradce. — 158 Byla disputována otázka „Zda podle zákona Ježíše Krista lze a jest prospěšné pro čest Boží a blaho lidu schváliti věrným křesťanům papežské buly o vyhlášení křížové výpravy proti Ladislavovi, králi neapolskému, a jeho spojencům“. — 164 Den disputace byl 7. červen 1412. — 166 n. Mezi zúčastněnými mistry zápis uvádí mylně „Dr. Vlka“ a snad i „Dr. Gbela“. Jde asi o záměnu vsouvislosti s kvodlibetem Kníno- vým, při němž Blažej Vlk vystoupil proti Jeronymovi (sr. Novotný, M. Jan Hus, život a učení I, 2, Praha 1921, 96). — 171 mistra Jeronyma: Jeronym Pražský, o němž řada prací (např. V. Novotný, M. Jeronym Pražský, Praha 1916, a nejnověji i od angl. prof. R. R. Bettse atd.). — 181 n. 2. Tim. 1, 12 a zní česky: „Zdaž svatý Pavel neřekl: Nebo vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne“. — 211 ...a byli vše Němci a konšelé také byli Němci: podle Tomka, DP. III, 520 mezi konšely tehdejšími z německých rodin byli Sigmund Rokycanský, Fridrich Kussenpfennig, Albrecht Kamaréř, Purkart z Aldemburka, Sigmund Klementer, Martin Cášský, kteří „v radě měli většinu“. — 212 proti domu Celného: tento dům byl na rohu Staroměstského náměstí čp. 548. — 213 mistr Jičín: Jan z Jičína. — 225 Jak si Hus statečně počínal na obranu zatčených mládenců a po jejich popravě přispěl k jejich oslavě, viz u Novotného (ibid., 118 n.). 396

Strana 397
INTERDIKT BYL PO PRAZE... 230 n. Zhoršený stupeň církevního trestu, nebyla-li dodržována klatba, jímž zakazovány v postiženém místě všechny církevní úkony jako např. křty, svatby, pohřby atd. Tímto zákazem v středověkém životě, odkázaném v tak mnohém na církev, povstávaly strašné zmatky. MISTR HUS VYJEL DO KONSTANCÍ 240 Zahájení kostnického koncilu bylo stanoveno na 1. listopad 1414, opozdilo se však o dva týdny (sr. FRB V, 330). M. Jan Hus vyjel do Kostnice dne 11. října (podle Mladoňovicovy Relace v FRB, VIII, 31 však až 19. října) a asi v téže době i jeho čeští odpůrci. — 245 Disputace o kalich pro laiky se konala 22. října 1414 za vedení Jakoubka ze Stří- bra. A nejspíše hned následující neděli 28. října 1414 v kostele sv. Martina ve zdi, kde byl farářem mistr Mikuláš Drážďanský, začala býti laikům vysluhována Večeře Páně pod obojí způsobou (viz Bartoš, Čechy v době Husově, 398). — 248 n. Pro podrobnosti u připomenu- tého mistra Petra z Mladoňovic sr. Palackého, Documenta (Praha 1869), 235—324 nebo FRB VIII, (Praha 1932). — 271 n. Poggio Bracciolini zemřel 30. října 1459 a připomínaná jeho epištola jest psaní, dané 30. května 1416 v Kostnici a adresované Leonardovi Bru- novi z Arezza (viz AČ III, 198—203). — 276 Událost stala se již 2. února 1416. — 286 některaký Tista: pan Boreš mladší z Oseka řečený Tista. ROŽMBERSKÝ KÁZAL PO SVÉM SBOŽIE... 296 Oldřich z Rožmberka, syn Jindřicha z Rožmberka. — 297 pan Ceněk: Čeněk z Vartemberka. PLAVENSKÝ BOJOVAL S KRÁLEM VÁCLAVEM 316 Plavenský: pan Jindřich Rús na Kynžvartě. — 319 Hasištejn: hrad patřící panu Frycovi ze Šumburku. — 319 Štědrá: hrad u Žlutic. O SMETÁNÍ KONŠELUOV... 12 Na kněze kamenem lučil: na kněze Jana Želivského. — 43 tu syllabu cio a ga: tj. podle latinského kalendáře cisiojánu mezi 16. až 19. srpnem (sr. G. Friedrich, Rukověť křesťanské chronologie, 87 a 128). — 47 Umřel jest v hodinu nešporní: dne 16. srpna 1419 v 22 hodin. — 67 Tento 397

Strana 398
pohřeb se konal až 25. července 1424. — 98 Purkmistrem byl Jan Bra- datý, staroměstský sládek. — 133 Močihub Tlustý je Oldřich z Kralovic. O SBIERANÍ BRATŘÍ... 162 ...kněz Václav Koranda: jest to Václav Koranda starší (na rozdíl od M. Václava Korandy mladšího). — 163 Nový Plzeň: jest dnešní Plzeň, kterou nutno odlišit od původní Plzně, dnešního Plzence. O DALŠIEM ZBIERANÍ Z MĚST... 13 Kázal kněz Václav Koranda: rozumí se již 30. září na shromáždění u Křížků (viz Palacký, D. XII, 533). — 29 Útoku proti poutníkům u Nov. Knína účastnila se pod vedením pana Petra Konopištského ze Šternberka vedle žoldnéřů z Kutné Hory i čeleď pánů Jana Ptáčka z Pirkenštejna na Ratajích, Jana z Chotěmic na Vlašimi, Albrechta z Koldic, Václava z Donína, Jana z Michalovic, celkem „asi na 1300 jezdců dobře vyzbrojených“ (viz Palacký D. XII, 534). O ZKAŽENIE MALÉ STRANY 82 Až do skonánie těch všech válek: až do r. 1436. — 92 Králová česká Zofia...s Hradu utekla: uchýlila se na Nový hrad Kundratice. — 121 biskup litomyšlský: míněn jest Jan IV. Železný, ačkoliv byl již od 14. února 1418 biskupem olomouckým. O počtu zahubených husitů v šachtách kutnohorských se zprávy rozcházejí: např. v Husitské kronice od Vavřince z Březové (viz FRB V, 351) udává se číslo 1600; Poselkyně (I, 654) od Beckovského zvyšuje počet na 5496 lidí (asi podle zprávy kutnohorského děkana Matouše Hradeckého). Střízli- vějšího čísla se přidržel i Palacký, D.XII, 536. — 130 mistr Jan Chudek: mistr Jan Chodek, ustanovený od krále Václava duchovním správcem kouřimským na místo vypovězeného M. Štěpána Pálče, skončil mu- čednickou smrtí dne 9. ledna 1420. — 143 kněz, řečený Nákvasa: potulný kazatel Jan Nákvasa, bývalý dominikán, vydaný Řezenským, byl popraven před minoritským klášterem v Neukirchenu. TÁBORA MĚSTA POČÁTEK 159 n. O vzniku husitského města Tábora, které dostalo své biblické jméno buď podle Knihy Soudců (kap. 4) nebo z evangel. vypravování o proměnění Páně (Mat. 17, 1—12) psal např. Vavřinec z Březové 398

Strana 399
(viz FRB V, 357); z novodobých historiků např. Palacký (D. XII, 538); Pekař (Žižka III, 36; IV. 24). Hlavním pramemem k táborské historii dnes jest uvedená již monografie Mackova, Tábor I. a II. (Praha 1952 a 1955). — 160 žák Hromádka: Petr Hromádka z Jisteb- nice, o němž monografie R. Cikharta (1920). O ZMRHÁNIE PLZNĚ 185 n. K bitvě u Sudoměře došlo 25. března 1420. — 222 n. Ohlas Sk. ap. 4, 34—35. KRÁL ZIKMUND SNĚM MĚL U HORY 13 Mluví se tu o dvou měšťanech z Prahy — o Krásovi a hospodáři u Věníčkuov, kteří byli na rozkaz Zikmundův pro své husitství popra- veni ve Vratislavi. Šlo však nepochybně o muže jednoho, Jana Krásu — Věnečka, tj. hospodáře od Věnečků z Nového Města pražského (sr. Vavřince z Březové, FRB V, 358), jenž byl ve Vratislavi 14. nebo 15. března 1420 koňmi odvlečen na hranici a upálen (viz Palacký, D. XII, 540). O ŽENÁCH ANEB O SESTRÁCH TÁBORSKÝCH 40 Obléhání Prahy od Zikmundova vojska začalo 29. nebo 30. června 1420 (viz Palacký, D. XII, 548). O KONŠELÉCH PRAŽSKÝCH 72 Z nových konšelů zná Tomek (DP., IV, 61) jen novoměstského primasa Klimenta Klasa. NĚMCI ŠTURMOVALI K HOŘE VÍTKOVĚ 76 Slavná bitva na hoře Vítkově, kde Žižka s nepatrným počtem lidí porazil desetitisícová vojska Zikmundova, odehrála se 14. července 1420 (sr. Palacký, D. XII, 550; R. Urbánek, Bitva na Vítkově 1420). PRAŽANÉ VYŠEHRAD OBLEHLI 102 Obléhání Vyšehradu započalo dne 15. září 1420 (sr. Palacký, D. XII, 555). — 105 Smlouva Vyšehradských o vydání hradu pro 399

Strana 400
případ, že by pomoc Zikmundova nepřišla do 8. hod. dne 1. listopadu 1420. — 115 Podrobný popis bitvy pod Vyšehradem jest vzat téměř doslovně z Vavřince z Březové, FRB V, 438—442. — 118 Buch, jenž se pyšným protiví: 1. Petr 5, 5; Jak. 4, 6. — 146 Města Říčan bylo dobyto 23. srpna 1420. — 149 Zpráva o dobytí města Prachatic podává vý- sledky až druhého dobývání města. Prvně byly Prachatice dobyty Žižkou 8. září 1420. — 155 K nenadálému získání hradu Příběnic došlo 13. listopadu 1420. — 159 Bochovec: Zbyněk z Buchova. — 164 Heřman, biskup Nikopolský z řádu augustiniánského, světil 6. března 1417 husitské kněze v kapli na hradě Lipnici. OBLEŽENÍ PLZNĚ 181 S obléháním Plzně započato 14. února 1421. — 192 O dobytí města Berouna u Tomka (DP. IV, 137). — 200 Michalec: Jan starší z Michalovic. — 201 Pražané oblehli Český Brod 16. dubna a třetího dne města dobyli. — 207 Jde o tažení vojsk Pražanů pod vedením Želivského do vých. Čech (sr. Tomek, DP. IV, 138 n.). HRAD PRAŽSKÝ DOBYT 225 O vybití Vodňan viz Palacký, D. XII, 558, jenž v pozn. č. 480 upozornil, že zpráva Letopisů o zničení města je přehnaná (sr. V. Schön, Jahrbücher des böhm. Mus. 1831, 261 n.). — 230 O přesném datu poranění Žižkova u Rábí současné zprávy se rozcházejí. Klade se k 29. březnu, avšak jinde již k 15. únoru, zatím co jiní se domnívají, že k němu došlo až času letního (sr. Pekař, Žižka III, 115; IV, 80). — 235 O bitvě Žižkově u Boru Panského píše Pekař (Žižka III, 81), že k ní došlo 12. října 1420. — 239 pan Krajieř: Lipold Krajíř. — 241 Pla- venský: Jindřich z Plavna. ČECHOVÉ PORAŽENI U MOSTA 249 n. Pražané s Tábory pokusili se dobýti Mostu. Avšak městu při- táhli na pomoc Fridrich a Vilém z Míšně, Vilém Brunšvický spolu s českými pány Zikmundem Hlaváčem z Děčína a Mikulášem Chu- dým z Lobkovic a husitská vojska porazili. Brzy potom následujícím zásahem Žižkovým jejich vítězství bylo obráceno v porážku 2. října u Žatce. — 260 Kutnohorský sněm sešel se k 17. srpnu 1421 a na něm ustanoveno poselstvo k Vitoldovi do Litvy. Nejpřednějším jeho členem byl pan Vaněk z Vlašimě a Jenštejna, synovec někdejšího arcibiskupa Olbrama. — 265 Mikuláš, kníže Opavský. — 273 O penězích a groších 400

Strana 401
z mědi, tzv. „flutkách“ (u Palackého D. XII, 588) vysvětlení poskytne nedávné objevení padělatelské dílny v jeskyních u Koněprus. LIST OD KRÁLE ZIKMUNDA 280 n. Na proslulý sněm Čáslavský, jenž byl zahájen 3. června 1421 a měl za úkol obnoviti řád i pokoj v celém Českém království, poslal také císař Zikmund své zástupce, pány Aleše Holického ze Šternberka a Půtu z Častolovic, s listem, v němž téměř prosebným způsobem omlouval své násilné činy proti Českému království, chtěje tak do- sáhnouti svého uznání za českého krále. Zikmundův list je zapsán u Vavřince z Březové a v Křižov. rukopisu St. letop. Otištěn Palac- kým, AC III, 232—3. — 365 n. O porážkách Zikmundových u Kutné Hory, Habrů a Brodu podrobněji Palacký, D. XII, 582. — 374 Polský šlechtic Záviš Černý z Garbova, Hynek Červenohorský z Náchoda a Aberspachu, polský rytíř Vavřinec Borovský a jiní. — 378 Stětí pana Jana Sádla z Janovic a na Kostelci, jež se stalo 20. října 1421 na Staro- městské radnici bez jakéhokoliv soudního jednání a proti slibům bez- pečnosti, osobně mu daným staroměstskou radou (sr. Vavřince z Bře- zové, FRB V, 515 n.), bylo jedním z podnětů k útoku proti knězi Janu Želivskému a jeho straně. KNĚZ JAN SŤAT 1—42 Stručné zaznamenání krvavé události, která podrobně vylí- čena v dalším oddílu. — 7 kněz Gaudencius: Jan Gaudencius, farář v Březnici. — 10 n. Hašek Ostrovský z Valdštejna. — 22 Tomek, DP. IV, 237 n. uvádí jména potrestaných. — 28 Tomek (1. c.) připomíná, že byl tehdy zničen rukopis Husova traktátu o přijímání pod obojí způsobou. TUTO JEST SEPSÁN ŽIVOT KNĚZE JANUOV... 45—238 Jedno z nejpodrobnějších líčení dramatických událostí z 9. března 1422, které se staly při Želivského popravě. Jejich zhodno- cení u B. Auštěcké, Jan Želivský jako politik (Praha 1925), a nově od A. Molnára, Výzva Jana Želivského (Praha 1954). Události jsou stejně podrobně zachyceny v Děčínském rukopisu St. let. (v Palackého edici z r. 1829, rkp. J, 480) nebo ve Vratislavském rukopisu St. let. (v Šim- kově edici z r. 1937, 39 n.). Palacký v D. XII, 583—586 ocitoval tuto část Křižovnického rukopisu téměř doslova. — 100 Bzdinka: Jan Hvězda z Vícemilic. 26 Letopisy 401

Strana 402
QUERELA SACERDOTIS VILHELMI... 1 Kněz Vilém, kazatel daný k M. Křišťanovi z Prachatic do kostela sv. Michala, byl předním pomocníkem Jana Želivského (sr. Palacký, D. XII, 584 a pozn. č. 583). Zde uvedeno doslovné znění jeho obža- loby. — 5 Jakub: M. Jakoubek ze Stříbra — 12 Martin Pražský: M. Martin Kunšův z Prahy. — 26 Připomíná se tu zápis velké obce praž- ské z 21. července 1421 (sr. otisk Palackého v AČ I, 204—6). — 40 kněz Prokop táborský: kněz Prokop Holý. — 86 Litevský kníže, syn Di- mitra Korybutoviče, bratra polského krále Vladislava, vyslaný od velko- knížete Vitolda. Zikmund Korybutovič vstoupil do Prahy 17. května 1422. — 97 K výměně staroměstských konšelů došlo 25. května (viz To- mek, DP. IV, 244). KARLŠTAJN OBLEŽEN 102 Počátek obležení se klade na 22. květen 1422. — 105 K dobytí hradu Krasíkova a zajetí jeho majitele Bohuslava ze Švamberka došlo již v lednu 1421. V roce 1422 oblehl Krasíkov landfrid Plzeňský a tehdy pravděpodobně se hradu zmocnil bratr Bohuslavův, katolický pan Hynek Krušina ze Švamberka. TÁBOŘI CHTĚLI MIETI PRAHU 10 n. Pokus radikální strany někdy Jana Želivského o převrat v Praze za pomoci Táborských, jenž se nezdařil (srov. Palacký, D. XII, 593). — 130 ...také se pod svú korúhev sebrali: staroměstská hotovost, vedená Václavem Cardou, vyzbrojila se, aby čelila útočníkům. ŽIŽKA PORAZIL PANA ČEŇKA V husitství začíná se v této době objevovati již nezakrývaná skuteč- nost, že panstvo, nižší šlechta i městský patriciát, nasyceni ukořistěním zejména církevního majetku, touží po zajištění svých zisků a jsou ochot- ni za cenu míru i k likvidaci revolučního hnutí i k ústupkům nábožen- ským. Žižka jako strážce husitského programu stává se nepohodlnou překážkou na této cestě kompromisů, proto útok reakce v Praze po od- stranění Želivského se zdvíhá právě proti němu. Žižka mu však dovede čelit. — 3 ...u Hořic: bitva na vrchu kopce u kostela sv. Gotharda, v níž poražena hotovost panská, vedená panem Čeňkem z Vartemberka a Veselé, jenž „byv někdy zvláštním milovníkem přijímání pod obojí způsobou, zároveň s přiznáním se ku poslušenství krále Zikmunda při sklonku r. 1421 byl se odřekl kalicha“ (sr. Tomek, DP. IV, 272). 402

Strana 403
O VELIKÝCH KRŮPÁCH 11 Porážka spojené hotovosti panské a pomocných sborů pražských pod vedením pana Diviše Bořka z Miletínka od vojska, vedeného Žiž- kou, udála se 4. srpna 1423 před samým Hradcem Králové u dvoru Strachova. — 13 n. v Týnci blízko od Hory Lupáč, hajtman táborský, přemo- žen jest: jde tu o hradeckého hejtmana Matěje Lupáka, zvaného Lu- páček, který se vypravil s pomocným sborem Žižkovi, tísněnému v Čáslavi, ku pomoci, avšak byl sám 22. srpna poražen u Labského Týnce od lidu pana Haška z Valdštejna. — 17 Datum této šarvátky bývá uváděno na podkladě jiných pramenů 3. září (viz Tomek, DP. IV, 283). PRAŽANÉ OBLEHLI ŽIŽKU 30 Datum malešovského vítězství Žižkova nad Pražany udává se ke dni 7. června 1424, ačkoliv obležení Žižkovo v Kostelci n. L. datuje se 11. červnem (sr. Palacký, D. XII, 599—600). Pokud jde o ztráty Pražanů, Palacký přidržel se čísla 1400, což odpovídá i zprávě kroni- káře Bartoška z Drahenic (FRB V, 593). ŽIŽKA JEL K PRAZE... 50 n. ...po smieřenie u Konopiště: dne 24. června sešly se strany husitské ke slyšení mistrů pražských a kněží táborských na Konopišti u Benešova, aby vyřešily sporné věroučné otázky. Došlo tu jen k částečné dohodě mezi stranami, která však nebyla dodržena. — 56 n. Otázka místa posledního odpočinku Žižkova vyvolala mezi novodobými historiky českými řadu dohadů a sporů [sr. studie v Pam. archeol. XXIV, 201 až 227; Matiegkovy v Čas. čes. lék. 1911, 86; Šimákovu v ČČH 1912, 7 n.; Bartošovy, O Žižkův hrob (1932) a O čáslavské ostatky Žižkovy (1924) atd.]. — 66 K dobytí Chlumce, který náležel katolickému panu Ottovi z Bergova a na Troskách, došlo až okolo 20. února 1425. — 67 Zde připomínaný nový pokus o dobytí Prahy pro stranu radikální udál se 31. března 1425. — 71 Datum dobytí města Slaného posouvá Tomek (DP. IV, 319) až na 17. duben. ŠVIHOV DOBYT 92 K dobytí Švihova na Klatovsku došlo koncem května 1425; tvrz Obořiště, náležející panu Jindřichovi Kolmanovi z Křikavy či Dorn- štejna, byla ztečena 6. června. — 99 Věšeni byli přívrženci Táborů zejména od pana Oldřicha Rožmberského. 403

Strana 404
ŠVAMBERK... POKUSIL SE O PRAHU 106 Nepřesnost v datování, neboť 18. října 1425 bylo ve čtvrtek. — 108 města Retce: Reteč. — 109 Jan z Hardeka, purkrabí města Magde- burka. O KOSTOMLATECH 121 Jan Puška z Kunštátu. Měla-li událost ještě dohru, viz u Tomka, DP. IV, 351 pozn. č. 59. DOBYTÍ MĚSTA ÚSTÍ 132 Vlastní boj o Ústí n. Labem se odehrál u vsi Předlic. České ví- tězství patří k nejvýznamnějším po smrti Žižkově a zásluhu o ně si získal již Prokop Holý (sr. Palacký, D. XII, 614 a pozn. č. 53). Vítěz- ství české jest pěkně popsáno v „Písni o bitvě před Oustím“ (vydána s knihou Žalanského: Hus, Jeronym a Žižka, Praha 1873, 89—98). No- vého zhodnocení tomuto význačnému husitskému vojevůdci se dostalo v knize Mackově, Prokop Veliký (1953). — 152 Pan Boček mladší z Kunštátu při útoku na Nymburk byl 16. října 1426 v městské bráně zaskočen a ubit. O ZLEZENIE MĚSTA STŘIEBRA 159 n. Znamenitá charakteristika husitského hejtmana Přibíka z Klenové, jenž zradil r. 1434 husity před Plzní a ještě před svou smrtí r. 1465 účastnil se piklů proti králi Jiřímu z Poděbrad. — 173 Dispu- tace mezi M. Příbramem a M. Petrem Englišem se konala o vánocích 1426 za přítomnosti Zikmunda Korybutoviče (sr. Palacký, D. XII, 616—617). ZNAMENITÉ POBITIE 177 Světlá (Zwettel), město v Dolních Rakousích. Událost zde při- pomínaná se stala 14. března 1427. KNĚZ ZIGMUND VYVEDEN Z PRAHY 180 n. Pozadí této události vysvětleno u Palackého, D. XII, 617. - 184 Rozvoda Rameš: Jan Rozvoda, zvaný Rameš ze Stakor. — 186 Zprá- vu třeba doplniti, že Zikmund Korybutovič byl potom vězněn na hradě Valdštejně. — 190 Pominutí se smyslu pana Svojše ze Zahrádky nutno bráti s rezervou. 404

Strana 405
VYHNÁNIE NĚKTERÝCH MISTRÓV... 192 Došlo k němu 20. dubna 1427. — 194 mistr Prokop: M. Prokop z Plzně. O něm kniha J. Prokeše, M. Prokop z Plzně (Praha 1927). - 201 nezdálo se jim slušeti pod Rokycanu: po násilném zbavení moci knížete Zikmunda zvolilo si pražské duchovenstvo za svého správce Jana Rokycanu, a to zcela s pominutím práv arcibiskupa Konráda (viz Tomek, DP. IV, 364). — 206 Jde o „spanilou jízdu“ do Slezska v květnu 1427, jejíž podrobný popis u Palackého, D. XII, 619. — 209 n. Jde tu o popis slavné bitvy u Tachova, jež začala ústupem křižáckých houfů od Stříbra dne 2. srpna. Dne 4. srpna se proměnil ústup v bezhlavý útěk ze země, takže 11. srpna husité pod vedením Prokopa Holého se zmocnili i dobře opevněného města Tachova. Průběh bojů u Tachova vylíčen u Palackého, D. XII, 622. — 220 Bezectně jednající pan Vilém ze Švihova zemřel r. 1463. VSKOČENIE SMIŘICKÉHO DO PRAHY 230 Pan Hynek z Valdštejna a na Kolštejně s Janem Smiřickým vedli útok na Prahu, jenž byl pokusem strany Korybutovy o vysvobození Zikmunda Korybutoviče, tehdy stále ještě vězněného (sr. Tomek, DP. IV, 384—395). — 236 V boji zabito bylo na 100 lidí, mezi nimi i pan Hynek „od Makovce lotra“ tj. Jana Makovce z Měrunic. — 252 Dobývání města Kolína zúčastnila se pod vedením Prokopa Holého celá husit- ská armáda, která se vrátila právě od Tachova (sr. Palacký, D. XII, 624). SNĚM VELIKÝ V PRAZE 1 n. Po předchozích jednáních s králem Zikmundem v Bratislavě sešel se sněm v Praze. Co bylo na pozadí jeho usnesení i překážky znovu povstalé líčí Palacký, D. XII, 628—631. —27 O husitském vpádu do Míšně a Lužice u Palackého, tamtéž, 631 n. LIST UBRMANUOV... 35 n. Podle rkp. St. let. (K) ubrmany byli: Jan Rakovnický, Jíra z Řečič, Jan Královec a Vilém z Postupic. List otištěn již v Zimmer- mannově vyd. kroniky Beneše z Hořovic (1819, 151—154) a závěry z něho plynoucí rozebral Palacký v ČČM 1836, 290—322. Datování nutno však opravit na 15. října 1429. 405

Strana 406
GUBÍN MĚSTO DOBYTO 142 Po dosažení míru mezi Starým a Novým Městem pražským 25. září 1429 vytáhla spojená vojska husitská pod vedením Prokopa Ho- lého k Žitavě. Největšího úspěchu dosaženo dobytím města Kubína na Nise (viz Palacký, D. XII, 631 n.). DO MÍŠNĚ VTRHLI ČECHOVÉ... 1 n. Popis jedné z nejúspěšnějších „spanilých jízd“ husitských do Německa pod vedením Prokopa Holého a jiných hejtmanů. Výprava započala dnem 14. prosince 1429 a skončila 21. února 1430 (sr. Pa- lacký, D. XII, 632 n.). — 8 Plavenský: Henrich z Plavna. — 14 Míšeňský: Fridrich, markrabě míšeňský a kurfiřt saský, zvaný Bojovný. — 44 markrabí bramburský: Fridrich z Hohenzollernu. — Popis míst, kterých husité dobyli, u Tomka (DP. IV, 445—454) a nové zhodnocení vý- znamu této „spanilé jízdy“ u J. Macka, Prokop Veliký (Praha 1953), 98 n. SNĚM KNĚŽSKÝ VELIKÝ V PRAZE 65 n. Sněm se sešel v koleji Velké v úterý 1. května 1431 a kladl požadavky pro eventuální jednání s králem Zikmundem a církví řím- skou. TAŽENÍ NA NĚMCE 120 n. Jde tu o popis slavného husitského vítězství 14. srpna 1431 u Domažlic (sr. Palacký, D. XII, 644—645), o němž latinskou oslav- nou báseň napsal Vavřinec z Březové (sr. FRB V, 543—563), jež byla přeložena do češtiny od J. B. Čapka jako „Píseň o vítězství u Domažlic (Praha 1951). HOLÝ PROKOP PODMANIL KNIEŽATA... 1 n. Text smlouvy z 28. září 1431, na základě níž se Přemek, kníže opavský, zavazuje Prokopovi Holému, že bude přijímat z kalicha Páně a že nebude v tom brániti ani kněžím ani lidu sobě poddanému. Otiskl již Zimmermann v přídavcích k „Pokrač. kron. Beneše z Ho- řovic“ (Praha 1819), 155 n.; sr. u Palackého, D. XIII, 649 a pozn. č. 240. VYSLÁNÍ DO BAZILÉ K KONCILIUM 1 n. Slavné poselstvo české ke koncilu basilejskému, vedené Prokopem Holým, opustivši 6. prosince 1432 Prahu, dospělo do Basileje 4. ledna 406

Strana 407
1433 a hned 9. ledna 1433 dostalo se mu slyšení před plenem koncilu. Jako prvořadý pramen o jednáních husitů na basilejském koncilu po- slouží „Deník Petra Žateckého“ (ed. Heřmanský, Praha 1953). — 5 Oldřich bakalář: Oldřich ze Znojma. — 13 n. Naznačen tu obsah disputací, které začaly 16. ledna obhajobou kalicha laikům při Večeři Páně, kterou přednesl M. Jan Rokycana. Celý průběh jednání u Pa- lackého, D. XIII, 662—671. — 21 n. Toto vyslání stalo se až r. 1437. — 32 Mrzlíci: viz Zmrzlíci. FILBERTUS BISKUP... PŘIJEL DO PRAHY 43 Basilejský koncil oznámil písemně 13. dubna 1433, že vysílá do Čech své plnomocníky. Ti dospěli do Prahy 8. května a byli slavnostně přijati celou obcí pražskou. — 47 Filbert, biskup konstanský: nikoliv z Kostnice, nýbrž z Coutances ve Francii. — 51 Fridrich, děkan řezenský: vlastním jménem Parsperger. — 52 Jindřich Taczky: Jindřich Toke. — 53 Jan Mulden: Jan z Maulbronnu, jenž však nebyl kancléřem sboru. OBLEŽENÍ MĚSTA PLZNĚ 67 O nejproslulejší „spanilé jízdě“ husitské, vedené r. 1433 hejtma- nem Čapkem ze Sán, napsal Macek, Husité na Baltu a ve Velkopolsku (1952), kde zhodnocení i spanilých jízd předchozích. — 72 O plzeň- ském erbu viz Ottův slov. nauč. XIX, 965. — 82 O této nešťastné vý- pravě, která skončila u Hiltersrieden v Bavorsku a kterou vedli hejt- mané Jan Pardus z Horky a Jan Řitka z Bezdědic, sr. Palacký, D. XIII, 677. — 87 Nové poselstvo basilejského koncilu přijelo do Prahy na podzim 22. října 1433 a jednáno s ním na sněmu svatomartinském, kde 30. listopadu v podstatě domluveno znění kompaktát, za nímž stála potom konservativní Jednota panská, které však od radikálněj- ších husitských stran nebylo přijato. Tím nastalo osudné rozdělení husitů, které vedlo k lipanské katastrofě v květnu 1434. NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ DOBYTO 93 n. Uvedení páni byli náčelníky tzv. Jednoty panské, k níž se připojili konservativní konšelé staroměstští. Ti společně zmocnili se Nového Města pražského, jež bylo oporou radikálních husitských stran, čímž jim zasadili pro připravované rozhodující střetnutí již téměř smrtelnou ránu. — 108 Kněz Jakub Vlk byl nástupcem Jana Želivského v kostele Matky Boží Sněžné a tribunem novoměstské chudiny. — 111 Staroměstští získáním dvanáctitisícové posily od 407

Strana 408
strany panské měli převahu nad Novoměstskými, jejichž města zmoc- nili se tak snadno, že znemožnili odstřelením zvonu u Matky Boží Sněžné „šturmováním“ povolat lid do zbraně. Jinak jest zde doklad vskutku mistrného ovládání palných zbraní u staročeských puškařů. — 118 Sem nutno připojiti dodatečně zapsanou zprávu na řádcích 128 až 134. K situaci viz např. F. M. Bartoš, Prokop Veliký (Brno 1934), 91 n. NEVĚRA PŘIBÍKA KLENOVSKÉHO 123 Přibíkova zrada stala se 30. března 1434, když propustil Plzeň- ským, kteří se již téměř vzdávali, do města na 700 korců obilí. PORAŽENIE SIROTKUOV l n. Zpráva o události takového dosahu, jako bylo zničení polních vojsk husitských, vyznívá stručně, avšak tragický dovětek letopiscův vystihuje žal dostatečně. Z rozsáhlé literatury o lipanské katastrofě viz Urbánek, Lipany a konec polních vojsk (Praha 1934). — 5 pan Micha- lec: Václav z Michalovic. SNĚM VALNÝ 22 n. Jde o sněm stavů království Českého a markrabství Moravského z r. 1435 na hradě pražském, na němž většinou usneseno, aby císař Zikmund byl přijat za krále českého. — Následující záznamy o jedná- ních okolo jihlavských kompaktát a přijetí Zikmunda za krále českého jsou v chronologii silně přeházeny. OMÍRU A O JEDNOTĚ 32 n. Doslovné znění listiny, vydané českým husitům legáty koncilu basilejského dne 5. července 1436 v Jihlavě. Listina otištěna Palackým, AC III, 444—445. SNĚM OPĚT VALNÝ 90 Sešel se r. 1435, nikoliv 1434. 408

Strana 409
POSELSTVIE OD CIESAŘE ZIGMUNDA 100 Puškařík: Jan Puškařík z Kaprovy ulice na Starém Městě praž- ském. — 109 Listina slibů Zikmundových, vydaná v Brně dne 16. června 1435, na jejímž základě byl potom přijat za krále českého, jest otištěna Palackým v AC III, 427—231 a v Urkundl. Beiträge zur Gesch. des Hussitenkrieges II, 445—448. Palacký měl však po ruce jiné texty, nežli jest náš. — 193 Dohody se Zikmundem zpečetěny na zemském sněmu v Praze, konaném ve dnech 29. února až 3. března 1436, kde též veřejně vyhlášena volba M. Jana Rokycany za arci- biskupa a kněží Martina Lupáče a Václava z Mýta za biskupy jemu podléhající. — 197 Aleš gubernátor: pan Aleš Vřešťovský z Riesenburka. — 203 Martin Lupáč: Martin Lupáč z Chrudimě. VOLENIE ARCIBISKUPA... A DVŮ BISKUPUOV... 1 n. Citován celý zápis o volbě z 21. října 1435 M. Jana Rokycany na arcibiskupa pražského a dvou dalších kněží za jeho sufragány, kterýžto zápis otištěn v AČ III, 436—437. — 48 Když bylo sděleno do Říma usnesení sněmu pražského z 29. února až 3. března 1436, napsal papež Evžen IV. dne 11. března 1436 dopis, jejž letopisec opsal (řádka 48 až 102). Dopis otištěn Palackým v AČ III, 441—442. Tomek, Děje král. čes. (1891), 241, datuje tento list až do r. 1437 a hovoří o něm jako „o bulle..., jíž papež schválil narovnání mezi Čechy a ostatním křesťanstvem“. — 103 Poselstvo bylo vysláno za Zikmundem do Stolič- ného Bělehradu. — 111 Byl to výjezd na uvítanou do Jihlavy. SMLŮVA CIESAŘE SE PÁNY l n. Důležitá smlouva, jíž se císař Zikmund písemně zavázal plniti od pánů požadované podmínky pro jeho královskou vládu v českých zemích. Listina otištěna Palackým v AČ III, 446—449. — Passus slavnostního slibu, uveřejněný v AC III, 446, zde přesunut letopiscem až za řádek 138. TENTO ZÁPIS ARCIBISKUPU PRAŽSKÉMU... l n. Otištěn Palackým v AČ III, 445—446. — 20 n. Zápis městuom otištěn tamtéž na 449—450. — 54 Vilém Kostka z Postupic a Jan Par- dus z Hrádku. — 55 pan Hlaváč: snad Hlaváč z Mitrova. — 58 Zdislav mnich s rotú svú: hradecký hejtman Zdislav Mnich, povolaný k obraně města z Roudnice, spolu s Janem Koldou ze Žampachu. — 59 Smrt 409

Strana 410
pana Kostku postihla 6. listopadu 1436. — 62 Bedřich ze Strážnice. 65 Zajímavá zpráva o padělání peněz. — 73 n. Hradec Králové r. 1436 jako jedno z mála českých měst, věrných husitství, odmítlo volbu Zikmundovu za českého krále. Stalo se to vlivem kněze Ambrože. Avšak nočním převratem 4. března 1437 byl kněz Ambrož zbaven v Hradci Králové svého rozhodujícího postavení, zajat na útěku a uvězněn (viz F. M. Bartoš, Obrázky z našich dějin, 1940, 50—51). — 84 Tato zpráva dostala se sem omylem, neboť patří již do r. 1435. ÚMLUVA MEZI CIESAŘEM A PRAŽANY l n. Letopisec průběh dne, kdy byla vyhlášena kompaktáta, zjedno- dušil v událostech, které ještě v poslední chvíli hrozily rozbitím dohod (viz Palacký, D. XIII, 699). — 11 Biskup olomúčský: Pavel z Miličína, který však nejenže pod obojí způsobou v Jihlavě nepodával, nýbrž hned se stavěl dohodám s husity na odpor. — 19 Teprve po dohodě, uzavřené s církví dne 5. července, začalo se 11. července jednati o defi- nitivní dohodě s císařem Zikmundem, kteréžto jednání zabralo dalších 14 dnů, proto datem přijetí Zikmunda za krále českého jest až 25. červenec 1436. — 38 Jan Reček z Ledec. — 53 Asperges me a pacem na mši: Kropení svěcenou vodou a líbání míru. — 55 Sněm zemský se sešel dne 1. ledna 1437 a během jeho trvání obnovil císař Zikmund dne 28. ledna i zemský soud jmenováním jeho členů (sr. Palacký, D. XIII, 707—708). SVATOJAKUBSKÝ KLÁŠTER OTEVŘEN 68 Mnichuov šerých: františkánů. TÁBOR 62 Majestátem na den Obrácení sv. Pavla 1437 byl Tábor prohlášen městem a obdržel znak — dvouhlavou orlici lucemburskou (sr. Sborník hist. prací prof. M. Koláře, O děj. Tábora, 1924, 84). OKAZOVÁNÍ SVÁTOSTI 77 V kostele Božího těla na Novém Městě každoročně 12. dubna slaven svátek „den svátosti“, kdy byly přineseny z hradu pražského k veřejnému vystavení ostatky svatých. — 79 Vyhlášení kompaktát dálo se česky, latinsky, maďarsky a německy; jejich znění potom vte- sáno do dvou kamenných desek, které zasazeny do zdi kostela Božího 410

Strana 411
těla. Po zrušení tohoto kostela v r. 1798 byly obě desky uloženy jinam a později dány do musea. — 81 Veronika: Vera ikon, tj. obraz tváře Kristovy, vzniklý podle legendy otištěním tváře Ježíšovy zbrocené krví do roušky, podané mu při cestě na Golgatu sv. Veronikou. — 83 Stalo se již 10. března 1437. VYPOVĚDĚN ENGLIŠ 87 M. Petr Payne, podle svého anglického původu nazývaný Engliš, byl vypověděn 15. dubna. O životě tohoto vynikajícího muže psal F. M. Bartoš, M. Petr Payne, diplomat husitské revoluce (Praha 1956). CORAM SERENISSIMO DOMINO... Následující část na řádcích l až 371 obsahuje výňatek z traktátu „O svobodách Nového Města pražského“, publikovaného již Palac- kým (viz ČČM, 1836, 312—322), který právem přičítá Jar. Čelakovský novoměstskému písaři M. Prokopovi (sr. Sborník příspěvků k DP. I, 1921, 144 n.). Na tuto část navazuje až zápis, nazvaný „Obnovenie konšeluov“ (řádky 68—73), o kterém píše Tomek, DP. VI2, 33—34. — 1 n. Česky: Před tváří nejjasnějšího pána, císaře Zikmunda, došlo k jednání mezi obcemi Pražskými o následujících obžalobách: Nejprve páni a obec Starého Města žalovali na pány a obec novoměstskou, že porušují jejich práva; a tamtéž čteny jsou jejich výsady. Po jejich přečtení páni a obec Nového Města odpověděli, že nečiní nic proti výsadám Staroměstských, nýbrž tito spíše porušují práva a výsady jejich Nového Města. Když obě strany věc uvážily, páni Starého Města se usnesli a předložili panu císaři takovéto podání. — 131 Česky: Toto podání císař odevzdal důvěrně pánům novoměstským, aby se mohli proti němu obhájiti. — 135 n. Česky: Tehdy v den sv. Benedikta (21. března) za přítomnosti mno- hých předních pánů a rytířů, v přítomnosti obou rad a konšelů obcí, tj. Starého i Nového Města pražského, před tváří samého pana císaře čtena jsou práva a vý- sady Nového Města pražského, což císař pečlivě vyslechl a svým rozumem uvážil. Tehdy opět následujícího dne páni Starého Města proti řečeným výsadám novo- městským panu císaři předložili sepsání, jež tu následuje. — 221 n. Česky: Tehdy opět páni konšelé a starší obce Nového Města proti dříve řečenému sepsání Starého Města stanovili a odevzdali panu císaři ve svátek Stolování Páně (ve čtvrtek 28. března), když přicházeje z chrámu pražského zasedl k snídani, svou odpověď v tom sepsání, jak dole následuje. Tuto odpověď přijímaje pan císař řekl, že učiní po velikonocích (31. března) konec sporům a hádkám spravedlivým rozhodnutím, což však se nestalo, protože konšelé a obec již nikdy více potom, co císař a pak král Albrecht vládli, konšely a obec novoměstskou pro předchozí sepsání soudně neobviňovali. 411

Strana 412
ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN l n. Na sněmu dne 28. dubna 1437 byl zvolen na místo zemřelého Rokycanova sufragána kněze Václava nový Rokycanův pomocník M. Křišťan z Prachatic. Když současně z rozkazu samého císaře Zik- munda dosazen k Matce Boží před Týnem na místo Rokycanovo nový farář M. Jan Papoušek, mistr Jan z Rokycan, obávaje se pronásledo- vání, odjel tajně z Prahy, nejprve na Kunětickou horu a později do Hradce Králové, kde se potom zdržoval až do r. 1448. Jeho administrá- torské místo v Praze pak zaujal M. Křišťan z Prachatic. O DOBYTIE ROHÁČE 24 Pán uherský řečený Matka: Jan Matík z Talovec. — O Janu Rohá- čovi viz od F. Lupínka, Jan Roháč z Dubé a hnutí husitské (Kut. Hora 1930). UVEDENÍ JEPTIŠEK DO KLÁŠTERUOV 36 Sněm, svolaný do Chebu ke dni 19. května, sešel se opožděně až počátkem června. Císař sám vypravil se do Chebu až počátkem června a chtěl tam projednat zejména otázku roztržky mezi papežem Euge- niem IV. a sněmem basilejským (sr. Palacký, D. XIII, 712). JIEZDA DO BAZILÉ 48 Václav Břeska, minomajstr: byl vlastně perkmajstrem hor viničních. ZPROTIVENIE NĚKTERÝCH PÁNUOV... 61 Pan Hertvik, Chval a Mokrovúzský: Jan Hertvik z Rousínova, Chval z Říčan, Beneš z Mokrovous (sr. Palacký, D. XIII, 714). — Stížní artikulové v Křižovnickém rukopisu zapsáni nejsou. Viz jejich text ve Vratislavském rukopisu SLČ., 75—76. VYJETÍ K HRADU SION 75 Viz předchozí řádek 18. — 79 K zajetí Roháčovu a k pádu Siona došlo až 6. září 1437, trvalo tedy jeho obléhání plné 4 měsíce. — 86 Vyšek Račiňský. — 86 Jana, řečeného Prostředka: správně Martina Pro- 412

Strana 413
středka. — 90 n. Barbarská poprava hrdinného pana Jana Roháče a jeho druhů, kteří se nechtěli ani po Lipanech podříditi věrolomnému Zikmundovi, budila vždy odpor u českého lidu a hovořila jako příklad hrdinství i nezdolné vůle pro Boží pravdu. — 94 Oheň pekelní zapálil jemu nohy: podle názoru dnešních lékařů šlo o sněť, která se nejprve objevila na palci a způsobila zanícení celé nohy a smrt. — 99 Arcibiskup z Valach: Pavel Petr Hunyady z Ardžiše v Rumunsku. Tau jest kříž bez horního přečnívajícího břevna a užívá se ho dosud při slavnostním průvodu u pravoslavné církve. CIESAŘ VYJEL Z ČECH... 114 Knieže Cilský a knieže Berúnský: kníže Oldřich Celský a Brunonio della Scalla, kníže veronský. — 116 krásné paní: nevěstky. UMŘEL CIESAŘ ZIGMUND 121...ve čtyři hodiny noci: v 20 hod. — 123 Česky: Verš: Vládu Zikmundovu mstivé Početí zničilo (tj. zemřel v pondělí, den po svátku Početí P. Ma- rie). — 126 Filbert: Filibert z Montjeu. O VOLENIE NOVÉHO KRÁLE l n. Volba Albrechta, knížete rakouského a zetě Zikmundova, za krále českého dála se 27. prosince 1437 ve Veliké koleji Karolina v Pra- ze. Byl zvolen většinou z českého panstva, stav rytířský a města byla proti němu. — 12 Klenovský: Přibík z Klenové(ho). — 12 Zmrzlíci: Jan, Petr a Václav ze Svojšína na Orlíce. O KORUNOVANIE ALBRECHTA... 15 Místo r. 1437 má býti r. 1438. — 21 král bosenský: Štěpán Tvrdko II. O STAVENIE NEŘÁDUOV 24 Jedna z prvních věcí, kterou nařídili nově zvolení hejtmani zemští spolu s představiteli veřejného i duchovního života pražského (viz Tomek, DP. VI, 44). 413

Strana 414
O URUKOVÁNÍ NĚKTERÝCH KONŠELUOV 31 n. Zápisy dosvědčují, že v Praze nastalo pod vedením podkomo- řího Jana z Kunvaldu pronásledování Albrechtových odpůrců. O spletité politické situaci dobře informuje Palacký, D. XIII, 719 až 723. — 48 Popel: snad Vaněk Popel z Nového města (čp. 687). SNĚM NA MĚLNÍCE Sněm odpůrců Albrechtových konal se dne 29. května. — 72 Hertvik: Jan Hertvik z Rousinova. — 73 Smiřičský: Jan Smiřický ze Smiřic. ALBRECHT KORUNOVÁN... 108 Zpráva o korunovaci u Palackého, D. XIII, 723. — 105 Skrze biskupy konstanského, olomúčského, ostřejomského: Filiberta z Coutances, Pavla z Miličína, Diviše Széczyho. POLÁCI UVEDENI NA HRADY 121 ...uvedl Poláky: pana Sudivoje z Ostroroha a Jana z Tenčína Sandomiřského s 4000 jízdními. — 121 pan Držka: blíže neznámý. — 128 nádršpán: palatin Vavřinec Hederváry. — 132 V přípise na okraji rukopisu jsou uvedena jména konšelů a datum 4. srpna. Událost se však stala 29. července (sr. Urbánek, Věk Poděbradský I, 396, pozn. č. 2). — 137 lid markrabí míšeňského: Fridricha. O DOBÝVANÍ TÁBORA 149 Ve čtvrtek den Matky Boží Sněžné: ve čtvrtek po Matce Boží Sněžné. — 158 K obležení města Tábora došlo 11. srpna 1438 (sr. Palacký, D. XIII, 725). — 169 Zigmunda, děčínského pána: Zikmunda z Vartem- berka na Děčíně. — 174 K ukončení obléhání se Albrecht rozhodl 15. září. — 181 od Kostky mladého: od Bohuše Kostky z Postupic. JAKUBEK PORAZIL NĚKTERÉ PÁNY ČESKÉ 186 Jakoubek z Vřesovic na Bílině. O něm Hallwichova studie. — 186 Holičský mladý, Carda: Petr Holický, Václav Carda z Petrovic. — 191 K porážce došlo 23. září. — 208 Ve Vratislavi se král Albrecht tak 414

Strana 415
veselil, že při masopustní zábavě spadl se schodů, zlomil si nohu a po celý život potom kulhal. ADMINISTRÁTOR MISTR KŘIŠŤAN 16 Švidrgal: velkokníže litevský Šwidrygiella. O RYCHTÁŘSTVIE STAROMĚSTSKÉM 53 Čabeličský: Jan Čabelický ze Soutic. — 54 Kapún: Petr Kapoun ze Smiřic. VALEČOV VYPÁLEN 58 Mladý Dětský: Jindřich z Vartemberka na Děčíně. — 59 máteř: Machna z Valečova. — 61 Smiřický: Jan ze Smiřic. HRAD TROSKY 84 Šof a Švejkar: Kryštof Šof z Helfenburka a jeho hejtman Sweikar. 85 páně Berkova: Otta mladý z Bergova. REČEK NADAL KOLEJI 89 Jan Reček z Ledče, sladovník a měšťan staroměstský, konšel a purkmistr. UMŘEL MISTR KŘIŠŤAN 99 Dne 5. září 1439. UMŘEL KRÁL ALBRECHT 108 Král Albrecht podle jiné zprávy byl pochován v Stoličním Bělehradě (sr. Palacký, D. XIII, 728). — 123 pan Šmikovský: Jan Šmikovský ze Žďáru. — 135 Žatec, Louny, Slaný. — 135 Pertold z Lipé(ho). — 140 První sezení sněmu se konalo až 6. ledna a jeho jednání se účastnil i M. Rokycana. — 146 pan Rožmberský: Oldřich z Rožmberka. — 153 Ladislav, syn Albrechtův: Ladislav Pohrobek, na- rodil se zatím 22. února 1440 v Komárně. — 154 Letopisec předbíhá události. — 155 mateři jeho, jednak k králi římskému: Alžbětě, dceři císaře Zikmunda, jednak k Fridrichovi III. Štyrskému. 415

Strana 416
O VELIKÉM MORU 164 Bylo to ještě r. 1439. O VOLENIE KRÁLE NOVÉHO 1—23 Komplikovanost českých poměrů vedla k pokusu o získání vévody bavorského Albrechta na český trůn. O politickém pozadí tohoto pokusu píše R. Urbánek, Věk Poděbradský I, 502 n. KOLDA S JINÝMI POKUSIL SE O PRAHU 27 Zigmund Sláma: Zikmund Sláma z Nezdřeva, konšel staroměstský. — 46 Augustin: Augustin Forster. — 48 Ješna: Jan Ješna. — 77 Oba popraveni 2. listopadu 1413. — O celém pozadí zápasu strany polské a rakouské u nás i o události samé u Tomka, DP., VI, 83 n. DVA PAPEŽE 89 n. Ještě za života Zikmundova došlo k zjevné roztržce mezi pape- žem Eugeniem IV a basilejským koncilem, jež se projevila v tom, že když papež r. 1437 nařídil přeložení sněmu do Ferrary a později 1439 do Florencie, většina sněmu zůstala v Basileji. Spor se přiostřil tak, že koncil po smrti krále Albrechta sesadil Eugenia IV. a 5. listopadu 1439 zvolil vévodu savojského Felixe jako nového papeže Felixe V. Protože se Eugenius IV. nevzdal pontifikátu, byli v čele církve opět dva pape- žové. PRAŽANÉ K VALŠTAJNU NA POMOC 114 n. Legátové od Felixa papeže: Mikuláš Jindřichův a Křišťan z Hrad- ce. — 115 Rektorem byl tehdy M. Augustin z Klatov. — O cíli návštěvy legátů viz Urbánek, Věk Poděbradský I, 658 n. POSELSTVIE OD EUGENIA PAPEŽE 133 Poslové od Eugenia papeže: vedl je Alexander, biskup tridentský, strýc císaře Fridricha III., a kardinál Julian Cesarini. — 143 pan Jetřich: jde pravděpodobně o Dětřicha z Miletínka na Kunětické hoře, hejtmana kraje Hradeckého. 416

Strana 417
HUS HRAD ZKAŽEN 147 Bylo to r. 1441, nikoliv r. 1442. Zmrzlíky jsou míněni pan Petr — Zmrzlík ze Lnář a Karlšperku a Václav Zmrzlík ze Svojšína. 152 Habart z Hrádku zvaný Lopata. SNĚM VELIKÝ 1 n. Bylo to vlastně stále ještě pokračování sněmu, zahájeného 2. února. — 11 O významu připomenutých zápisů císaře Karla IV. viz Urbánek, tamtéž, 576. HRAD SKÁLY DOBYT 29 n. Zápisy ukazují, že pro nedostatek pevné ruky vzrůstaly v zemi obtíže a spory (sr. Palacký, D. XIV, 745) — 51 Jakúbek: Jakoubek z Vřesovic. O tomto husitském hejtmanu viz Hallwich, Jakaubek von Wresowitz. Ein Beitrag zur Geschichte der husitischen Bewegung (Mitteilungen des Ver. für Gschte der Deut. in Böhmen). VYVEDENÍ PRO ZRADU Na spojitost této události s reakcí Příbramovou ukazuje R. Urbánek, I. c., 680 n. — 63 panoše Chval: Chval z Chmelného. — 65 Vídeňské sněmování se konalo již od léta. — 66 Poselstvo z Čech bylo vypraveno na přelomu roku 1440—1441 a výsledek jeho poslání viz Palacký, D. XIV, 743. — 80 Již uvedené tažení proti Janu Koldovi ze Žampachu bylo mezi 30. květnem až 20. červencem 1441. CIESAŘOVNA BARBORA JEDE DO ČECH 87 Nutno opravit r. 1442 na 1441. Barbora Celská, vdova po císaři Zikmundovi, nebyla v Čechách nijak zvlášť ráda viděna pro svůj nemravný život (sr. Aeneáše Sylvia, Kronika, kap. 58). — 109 O jejich zajetí viz předchozí záznam. SNĚM V ČÁSLAVI 116 Jan Hertvík z Rousinova; Bořek Diviš z Miletínka; Jan Kolda ze Zampachu; Jan Sádlo ze Smilkova na Kostelci; Ondřej Keřský 27 Letopisy 417

Strana 418
z Paběnic; Bedřich ze Strážnice. — 118 Trčky: Mikuláš Trčka z Lípy a snad i jeho syn Burian Trčka. V KRAJI PLZEŇSKÉM 133 Sjezd landfridu Plzeňského sešel se někdy po 20. srpnu 1441 (sr. Urbánek, 1. c., 761). — 137 Břekovec: Petr Břekovec z Ostromeče. — 142 Mikuláš od Řebřiekuov: Mikuláš Jindřichův, bývalý oltářník od sv. Jiljí a kanovník od sv. Jiří, ustanovený basilejským koncilem na místo arcibiskupa pražského (sr. Tomek, DP. VI, 79n). SNĚM U HORY 2 n. Již na sněmu čáslavském, konaném 17. srpna 1441, usnesli se zástupci čtyř krajů východočeských, aby M. Jan z Rokycan byl „nej- vyšším úředníkem v duchovním právě“ jejich krajů, což potvrzeno na synodě duchovenstva v Kutné Hoře. Rokycanu však neuznali kněží táborští. — 14 Na základě společného sněmu všech stran v Čechách, konaného 6. ledna 1440 v pražské koleji Karlově, došlo po českých krajích k obnově krajských hejtmanů již během měsíce března 1440 (sr. Palacký, D. XIV, 734—735). — 28 Pan Michalec: Jindřich z Micha- lovic; je tu jmenován omylem, neboť v kraji Boleslavském, o který tu jde, byl hejtmanem Jiří z Poděbrad spolu s Janem ze Smiřic (sr. Urbá- nek, Věk Poděbradský I, 485). — 32 Letopisec kreslí situaci v Uhrách a připomíná skutečnost, že jen dík husitským bojovníkům, vedeným hejtmanem Janem Šmikovským ze Žďáru, Jindřichem Čečkem z Pako- měřic a Janem Jiskrou z Brandýsa byly uherské země udrženy pro krále Ladislava. — Otázce vlivu vojsk Jiskrových na Slovensku byla věnována větší pozornost našimi i maďarskými historiky (např. Tóth-Szabó, Z. Tóth, B. Varsik, J. Špirko, V. Chaloupecký aj.), nej- závažnější slovo k otázce řekl však R. Urbánek, K 500. výročí čes. polních vojsk na Slovensku (Vojensko-histor. sborník 1936). — 44 Bra- tislava byla obléhána v prvních měsících r. 1442. SNĚM 50 Sjezd konal se v Kouřimi. — 59 Sjezd byl určen na 29. září do Znojma. — 63 Kardinál Julián Cesarini jednal o osobní schůzce krále Vladislava Polského s královnou Alžbětou asi od května 1442. — 72 Fridrich, strýc Ladislavův, učinil tato opatření před odjezdem k své korunovaci do Německa, tj. asi ke konci února 1442. — 76 Fridrich a Oldřich z Celu. 418

Strana 419
CORONATIO FRIDERICI 87 Otec Jan, sv. Písma doktor: kardinál Jan Palomar. — 100 Ke schůzce došlo konečně 25. listopadu 1442 v Rábu. — 110 Ohlasy téhož jednání. ÚŘEDNÍCI V UNGELTU 119 Materna z Dlouhé třídy, konšel staroměstský. TURKUOV PORÁŽKA 125—134 a 210—214 Jest tu zachycen stav protitureckých akcí Vla- dislava Jagellonského v Uhrách po zdařilé jeho výpravě r. 1443, jež skončila jeho mimořádnými úspěchy, takže po prvé, pokud lidská paměť sahala, přišli turečtí vyslanci do Uher prositi o mír, jenž byl uzavřen 1. srpna 1444 v Segedíně. Křesťané dívali se nyní s velikými nadějemi do budoucna, očekávajíce brzkou úplnou porážku Turků a konečné vítězství kříže nad půlměsícem v Evropě. — 149 Sněm se konal v Praze 8. ledna 1443 a k rozhodujícímu slovu v jednáních se dostává náčelník východočeských spojených krajů husitských, pan Hynce Ptáček z Pirkenštejna. — 161 A když k římskému králi přijeli, nalezli Fridricha III. ve Vídni (sr. Palacký, D. XIV, 751). — 170 Petr Holičský ze Šternberka. — 171 Jindřich z Vartemberka a na Děčíně a Mikeš Pancíř ze Smojna na Sloupu. — Letopisec ukazuje svými zprávami na napjatou situaci mezi husitskými stranami, kdy se stává neudržitelnou jak obojaká politika pana Menharta z Hradce, tak ne- zdravě separatistická politika Tábora. PASCHA JUDEORUM 176 n. Z déle trvající napjaté situace mezi všemi husitskými stranami, jejichž mluvčím se stal pan Hynce Ptáček z Pirkenštejna, a upadající stranou táborskou se vyvinula během r. 1443 všeobecná ofensiva proti táborskému separatismu politickému i náboženskému. — 178 Ke dni 6. července 1443 sjelo se mnoho zástupců všech husitských stran do Kutné Hory a tam začalo 8. července theologické hádání s Tábory, jehož výsledkem bylo odsouzení jejich učení o svátosti Večeře Páně a dohoda všech zástupců netáborského směru, že táborsky učící kněze nebudou trpěti na svých statcích. O obsahu hádání u Palackého, D. XIV, 752—753. Základní materiály k diskutovaným otázkám ce- lého období poskytl Z. Nejedlý, Prameny k synod. strany pražské a tá- borské v 1. 1441—1444 (Praha 1900). — 205 Rektorem universitním byl 419

Strana 420
tehdy M. Petr z Hradce. Hejtmany pražskými byli Menhart z Hradce a Hanuš z Kolovrat. M. ROKYCANA ET QUIRINUS, SACERDOS TABORIENSIS l n. Česky: ...a Kvirin, kněz táborský. Valný sněm zemský, jenž se sešel 8. ledna 1444 v Praze na radnici staroměstské, jednal znovu o vě- cech církevních a po disputaci Rokycanově s táborskými theology, je- jichž mluvčím byl kněz Vavřinec z Reichenbachu, řečený Kvirin, odsoudil znovu táborské učení o Večeři Páně (sr. Palacký, D. XIV, 755, a Nejedlý, l. c., 51n.). OBLEŽENIE FRANKENŠTEJNU 26 Biskup vratislavský: Konrád Černý. — 29 Beneš Černohorský (nikoliv Červenohorský) z Boskovic a Pertold z Lipé. BERNĚ 34 Ke králi Fridrichovi do Vídně jel nakonec počátkem dubna 1444 jen pan Hašek Ostrovský z Valdštejna (sr. Palacký, D. XIV, 756). — — 44 Čabeličský: Jan ze Soutic. — 45 Svojše ze Zahrádky. — 47 Dva syny sirotky: Jana a Racka z Kocova. QUERELA RECTORIS UNIVERSITATIS PRO STUDENTIBUS 60 Česky: Stížnost rektora university na studenty. — 63 Rektor učení pražského: M. Václav z Prachatic. — 70 Knieže burgundské: Filip Dobrý. — 72 pomoc krále angličského, cilského, dacského: Jindřicha VI. a s ním snad Oldřicha Cilského a Kryštofa III. PAN HERALT SŤAT 74 Heralt z Kunštátu, jehož případ vysvětluje Urbánek, Věk Podě- bradský II, 24. — 82 Děčínský: Jindřich z Vartemberka a na Děčíně. — 83 Giblink: snad Jivník, hrad nám dnes již blíže neznámý (sr. Urbánek, Věk Poděbradský I,899). SNĚM NA HORÁCH KUTNÁCH 87 Jan Hertvik z Rousinova. — 87 Jan Zajimač z Kunštátu. — 88 n. Nečekaná smrt pana Hynce Ptáčka z Pirkenštejna dne 27. srpna 1444 420

Strana 421
posunula do popředí politického života Jiřího z Poděbrad. — Česko- brodský sněm zasedal od počátku listopadu 1444. REX VLADISLAUS UNGARIE A TURCIS VICTUS 111 Česky: Uherský král Vladislav poražen od Turků. — 113 V bitvě u Varny 10. listopadu 1444 — 113 Kardinál Julian Cesarini. — 116 Holodianuš: Jan Hunyady. PASCHA JUDEORUM... 127 Omyl v datování, neboť v r. 1445 byl Velký pátek 26. března. — 131 n. Ohlas toho, že Fridrich III. rozhodl se mezi dvěma papeži podporovati římského Eugenia. MAYNHART, PURKRABIE, HAJTMAN PRAŽSKÝ 139 Rektorem university byl M. Jan Papoušek ze Soběslavě. 146 Pertold z Lipé(ho). — 147 Pankrác ze Sv. Mikuláše. — SNĚM U HORY 160 Kutnohorský sněm byl zahájen dne 30. dubna 1446. — 162 Jan Zajímač z Kunštátu. — 162 Mikuláš Trčka z Lípy. — 171 Děpolt Rožmberský; správně Děpold Rýzenberský. — 174 Hynek Krušina ze Švamberka. — 174 Burian z Gutštejna. — 183 Táborští měli na výtoň pod Vyšehradem zapsanou pohledávku 100 kop platu. O pozadí zde jen připomenuté události viz Urbánek, Věk Poděbradský II, 62. — 187 Dne 30. července 1446 v sobotu po sv. Jakubu přijel z Říma pan Prokop mladší z Rabštejna a přinesl odpověď papežovu na požadavky české (sr. Palacký, D. XIV, 759—760). O Rabštejnech psal Urbánek (Sbor. filol. XI, 199 n.) MOR V ČECHÁCH 197 Pražský dům Jiřího z Poděbrad byl v Dominikánské ulici na Starém Městě. — 204—212 Komentování událostí uherských, kde palatin Jan Hunyady vystoupil proti Ladislavovi a dal se prohlásiti za krále. 421

Strana 422
NEZDAŘILO SE SVĚCENIE... 215 Biskup míšeňský ve Štolpě: Jan Hofman. — 221 z návodu mistra Papúška: Jan Papoušek ze Soběslavě. — Odmítání svěcení husitským kandidátům kněžského stavu bylo věcí častou, avšak za stávajícího napětí tím silněji pobuřovalo (sr. Palacký, D. XIV, 763), proto pozdější usilování Jiřího z Poděbrad a jeho strany v Římě u papeže o schválení M. Rokycany jako pražského arcibiskupa. ČTYŘÍ PANOŠI MNIŠÍ 224 Klášter byl r. 1372 císařem Karlem IV. při posvěcení odevzdán slovanským benediktinům, aby tu slovanským jazykem služby Boží vykonávali, proto byl nazýván „na Slovanech“. R. 1419 přešli tito benediktini i s opatem Pavlem k husitství. Mezi mladými muži, kteří r. 1446 vstupovali do této husitské řehole, byl pravděpodobně i syno- vec Rokycanův, pozdější B. Rehoř, jeden ze zakladatelů Jednoty bratrské. Tuto domněnku vyslovil např. F. M. Bartoš ve studii o B. Rehořovi (v knize „Světci a kacíři“, Praha 1949, 229). — 237 M. Rehoř Tomášův z Prahy. LEGÁT PAVEL PŘIJEL DO PRAHY 2 Přijel do Prahy až 1. května 1448; jest zde tedy časový sled Leto- pisů porušen (sr. Palacký, D. XIV, 771—773). — 4 Byl to pak kardinál Jan Karvajal a nikoliv kardinál Pavel, o němž již psal Palacký (sr. SLČ., vyd. Charvátovo 1941, 137, pozn. 2). O pobytu kardinálově čti též u Urbánka, Věk Poděbradský II, 236 n. — 6 Setkání s pražskou universitou bylo 4. května. — 14 O příhodě s oslicí viz ještě zprávu letopiscovu na příslušném místě k r. 1448. — 18 Originální znění kompaktát od sněmu basilejského bylo legátovi půjčeno Jiřím z Podě- brad dne 6. května. — 20 K náhlému odjezdu legátovu došlo 23. května. — 32 Oldřich (Rožmberský) se všemi třemi syny: Jindřichem, Janem a Joštem. — 44 Český překlad viz v poznámkách textových. — 53 Tam- též. PIESEN O TOM LEGÁTU... 73 n. Vzácný text, složený v pětiveršové strofě (a, a, b, b, c), opsaný v Musejním diplomatáři (dnes rozhozeném), o němž činí zmínku i Urbánek, Věk Poděbradský II, 237 n. — 144 Strofa má jen čtyři verše místo pěti (a, a, b, c). — 208 Totéž (a, b, b, c). — 289 Náleží asi po verši řádka 291 (jest a, a, c, b, b, má však býti a, a, b, b, c). 422

Strana 423
298 Opět strofa jen čtyřveršová (a, a, b, c). — 324 Letopisec se opět vrátil do r. 1446. — 337 n. Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Burian z Gut- štejna, Jan Calta z Kamenné Hory, Jan Švihovský z Ryzmberka, Jan Sádlo z Kostelce. — 344 Sněm pelhřimovský se sešel 10. června 1446 a požadavky z něho viz v AČ III, 412—415. O DOBYTÍ KEŘSKÉHO 361 Trčka: pan Mikuláš Trčka z Lípy. — 361 Ondřej Keřský z Ří- movic na Paběnicích, popravený v Čáslavi. — 365 Červené Janovice. O událostech více R. Urbánek, Věk Poděbradský II, 89. — 368 Zpráva se opakuje (viz Sněm u Hory). DUOM KNĚŽSKÝ U BETLEMA SHOŘAL 387 Rozděleni jsú bratří míšeňští: mladší Vilém a starší Fridrich. TUŠEK PROTONOTARIUS 390 Protonotarius: nejvyšší písař neboli kancléř městský. — 391 Jan Túšek z Pacova. — 392 Zdimír ze Sedlce. — 393 Pavlík: snad Pavel z Žatce. — O úřednících a důstojnících světských a duchovních viz Tomkův „Popis“ v DP. IX, 277 n. SNĚM 395 n. Byl to sněm valný všech stavů koruny České z Čech, Moravy, Slezska i jiných zemí k koruně přináležejících, na kterém rozhodnuto vyslat poselstva k císaři i k papeži. O tom viz níže. Akta sněmu otištěna v AC II, 209—218, kde i následující listiny. NESNÁZ O SEDÁNIE PŘI DSKÁCH V SAUDĚ ETC. 419 Soud zemský byl zastaven od r. 1440. O obtížích jednání při jmenování jeho přísedících viz Palacký, D. XIV, 766. O VOLENIE PÁNÓV K POSELSTVIE 5 Martin Luče: jméno zkomoleno, neboť nejde o Martina Lupáče, ačkoli tak má i Vratislavský rukopis SLČ. (sr. edici Šimkovu, 107), 423

Strana 424
nýbrž o Martina Kuče (Kučku), minemistra z Kutné Hory (viz Urbá- nek, Věk Poděbradský II, 100—101, pozn. 1). — 19 n. Česky: Veřejné osvědčení. Bylo vydáno na svatomartinském sněmu, aby poslové do Říma vyslaní mohli tam čeliti eventuálním útokům proti osobě M. Rokycany. — 50 n. Žádost sněmu k papeži Evženovi IV. o uznání M. Rokycany na úřad arcibiskupa pražského (otištěna v AČ II, 217 až 218). — 107 Osvědčení university pražské o bezúhonném chování M. Jana Rokycany, vydané pro potřeby poselstva českého do Říma (otištěno v AČ II, 235—236). — O obtížích, spojených s vydáním těchto listin, píše např. Tomek, DP. VI, 127. MNICH JAT 137 ...přišly noviny..., kterak jeden mnich jest sstaven: zprávu o něm podal Přibík z Klenové(ho). Byl však vyslán posel další, Lukáš Hládek, který „hanlivé listy“ do Říma donesl (sr. Tomek, DP. VI, 128; Urbánek, Věk Poděbradský II, 167 n.). — 143 Jindřich ze Stráže. — 145 n. Valným sněmem stanovení poslové k papeži byli: M. Petr z Mladoňovic, Jiří Sotlík a Václav Decens, bakaláři. Když se však poselstvo v polovině března do Říma vypravilo, Petr z Mladoňovic asi mezi posly nebyl. Z poslů se jmenují Malovec, kněz Jakub a Mikuláš Zacheus (sr. Urbá- nek, 1. c., 161). O průběhu jednání poselstva podrobnosti taktéž u Urbánka, 1. c., 161 až 187. — 150 Papež Eugenius IV. zemřel 23. února 1447 a jeho nástupce Mikuláš V. byl zvolen 6. března téhož roku. — 157 První oznámení, že bude vyslán do Čech zvláštní legát, jímž se stal r. 1448 v květnu kardinál Jan Karvajal. — 159 n. Zpráva navrátivších se poslů z Říma (otištěna v AČ II, 233—235). — 176 K slyšení u papeže došlo 4. května 1447. — 187 Jindřich Kalteisen, kdysi protivník husitů v Basileji. — 222 Jan Karvajal. — 245 Juan Cervantes. ODPOVĚD PAPEŽOVA... 250—268 Papežova odpověď dána českému poselstvu až asi 25. května 1447 (sr. Urbánek, Věk Poděbradský II, 182 n.). OSVĚDČENIE POSLUOV... 271 Kněz Jakub: jeden z českých poslů, blíže neznámý i Urbánkovi (sr. Věk Poděbradský II, 161 pozn. č. 4). 424

Strana 425
LIST PAPEŽSKÝ K REKTOROVI UNIVERSITATIS 12 Mistr Jindřich: M. Henrich Dornde de Spinetto, původem z Du- ryňska, tehdy děkan fakulty sedmera umění. — List uveřejněn v Mon. univ. Prag., Cod. diplom. II, 115—117; R. Urbánek, 1. c., 171 uvádí, že byl přinesen do Prahy až někdy před 23. listopadem, což by však odporovalo znění tohoto místa textu, ale nikoliv pozdějšímu záznamu na řádkách 157—167. SNĚM 20 n. Po sv. Stanislavu: po 8. květnu. ŽOLDNÉŘI K MÍŠEŇSKÉMU 30 Petr Kdulinec z Ostromiře. — 32 do Míšně na službu: k markraběti Vilémovi. — 34 Čéček s Pakoměřic: Jindřich mladší z Pakoměřic. — 36 syn páně Berkuov z Chlumce: Jan z Bergova na Chlumci. O SPLACOVÁNIE ZÁMKUOV 47 Vitsemburg páně Jiříkuov: Vizemburk pana Jiřího z Dubé. — 48 Adršbach pana Hynka Červenohorského. — 48 Žacléř někdy pana Hanuše z Varnstorfu. — 49 Belver a Skály pana Jana Salavy. ACTUS MAGISTER PŘÍBRAM 60 Mistr Jindřich: jmenovaný již Jindřich Dornde. O KORUNOVÁNIE KAZIMÍRA... 80 Pan Kamarét: pravděpodobně Purkart Kamarét z Žirovnice. VOJÁCI SE VRÁTILI Z MÍŠNĚ... 88 Markrabie mladý: Vilém. Jeden z obrázků, jakými protivenstvími procházela husitská vojska „v cizích službách“. — 95 Jindřich Lib- štejnský z Kolovrat. 425

Strana 426
KOLDA ZLŮPIL KUPCE... 113 Mladý Kolda: Jan Kolda ze Žampachu. SNĚM U VÍDNÍ ČECHUOM 143 Nekonečné průtahy Fridrichovy k požadavku, aby Ladislav byl vydán do Čech, vedly české stavy k rozhodnutí, že si budou proza- tímní vládu řešiti po svém. — 154 O tom jednáno na sněmu východo- českých krajů v Kutné Hoře (sr. Palacký, D. XIV, 770). ABY ŽÁCI NECHODILI V DRAHÉM ODĚVU... 183 Hradští žáci: žáci katolického vyznání z kapitulní školy hradčan- ské. — 185 M. Jan Příbram zemřel 20. prosince 1448. O něm psal Krofta v ČČM 1899, 209. IAM HIC EST ALIUS CRONICARIUS Odtud začíná nejosobitější část Křižovnického rkp. SLČ.; jejím autorem byl z větší části nejspíše M. Václav Koranda ml. a jeho spolu- pracovníci. O tom viz více v úvodu k této edici. I Česky: Již zde je jiný kronikář. — 1-16 Popis poslání legáta Jana Karvajala v Praze. Podrobnější záznam jest v předchozí části Letopisů zapsán omylem k r. 1446. — 14 Tož pak toho legáta mezkyni jeho vocas v Praze uřezali: učinil to kněz Jan, zvaný proto potom Ocásek, pozdější farář u sv. Štěpána. O DOBYTÍ PRAHY 18 Téhož léta: r. 1448. — 23 Pešík: Pešík z Kunvaldu. — 30 O útěku protivníků z Prahy u Palackého, D. XIV, 775. — 44 n. Zápis členů Jednoty strakonické otištěn v AČ II, 244—246. — 156 n. Přípis listu vyznávajícieho otištěn tamtéž. PAN JIŘÍK VOLEN ZA GUBERNÁTA 2 Správně došlo k této volbě až na svatojiřském sněmu v Praze dne 23. dubna 1452. — 13 Syn páně Meynhartův: Oldřich z Hradce; jeho jméno nutno opravit na řádku 17. — 14 Smlouvou jindřicho-hradeckou bylo příměří uzavřeno na dobu od 15. dubna 1449 do 23. dubna 1450. 426

Strana 427
Další jednání pak položeno na sněm do Jihlavy, o němž Palacký, D. XIV, 780—781. — 26 Petr Turský byl měšťanem královéhradeckým. — 27 Smrt stihla pana Menharta z Hradce dne 3. února 1449 v Říčanech, když propuštěn na záruku z vězení cestoval z Poděbrad na hrad Karl- štejn. — 33 Pardus: Jan z Vratkova. — 33 syn Kostkuov: Bohuslav. — 48 hajtman kraje hradečského: Dětřich z Miletínka. — 51 Svojše z Opočna: Svojše ze Zahrádky, jenž vytáhl z Opočna proti panu Koldovi. O MORU VELIKÉM 63 n. Smlouva o míru a pokoji, uzavřená mezi Jiřím z Poděbrad a slezskými a saskými Němci dne 21. srpna 1450. Stalo-li se tak po před- chozích jednáních na sjezdu pelhřimovském (sr. Palacký, D. XIV, 786), jímž došlo k dohodě mezi Jiřím z Poděbrad a Jindřichem z Rožm- berka, tedy byla i její pomocí získána široká základna k míru. Doko- nání úplného smíření všech stran v Čechách i zahraničních jejich pomoc- níků vyhlášeno na valném sněmu v Praze 6. ledna 1451 (sr. Urbánek Věk Poděbradský II, 477 n.). Německý text smlouvy v Pr. děj. rakous. XX, 13—15, český text v Knize Novoměstské č. 88, pag. 558—559. — 63 Jména zavazujících se pánů jsou tu pokroucena, např. Hanuš z Neytperka: správně Jan z Neiperga. — 93 Jan Pardus z Vartkova: správně Jan Pardus z Vratkova atd. atd. (sr. Urbánek, tamtéž, 474, pozn. č. 3). — 153 Krimptšav: Křimičov. SVUODCE VIERY 2 Téhož léta: 1451. — 4 O Janu Kapistranovi viz Palacký, D. XIV, 795—797; speciální práce o něm napsali např. Fr. Walouch, Životopis sv. Jana Kapistrána (Brno 1858) a Zd. Nejedlý, Česká missie Jana Kapistrana (ČČM 1900). — 19 umřel pan Bergov: Otta mladší z Ber- gova. — 21 pan Hašek: Hašek z Ostrova a Valdštejna. — 23 n. O výpravě proti císaři Fridrichovi v létě r. 1452, které se velmi vydatně též účast- nila česká vojenská pomoc, jejímž výsledkem bylo 4. září 1452 vydání Ladislava do rukou Oldřicha Celského, viz Urbánek, Věk Poděbrad- ský II, 651 n. — 30 Připomenuté jednání znojemské konalo se ve druhé polovině dubna 1453. — 42 Z Jihlavy vyjel Ladislav 19. října 1453. — 48 Mládenček pěkný: Ladislavovi v době korunovace nebylo ještě ani 15 let. — 50 dceru krále frančského: Magdalenu, dceru francouzského krále Karla VII. (sr. Urbánek III, 189 n.). — 54 Cařihrad padl do moci Turků dne 29. května 1453. — 55 Posledním císařem cařihrad- ským byl Konstantin XI. — 61 Ciesař turečský: Mohamed II. — 65 umřel Trčka z Lipy: Mikuláš Trčka z Lipy. 427

Strana 428
LIST KNĚŽÍ ŽALOBNÝ NA PAPEŽE... Když naděje na kladné vyřešení českých požadavků, spojených s uznáním kompaktát v Římě, postupně klesaly, byl r. 1450 na sjezdu duchovenstva českého s vědomím Rokycanovým učiněn pokus o na- vázání styků církve české s pravoslavnou církví cařihradskou. Zpro- středkovatelem v jednáních se stal M. Petr Engliš, jenž r. 1451 přišel do Cařihradu a stal se tu snad členem pravoslavné církve. Pod novým svým jménem Konstantin Anglicos přinesl do Čech list cařihradské církve, na který byla vypracována koncem září 1452 odpověď českého duchovenstva a odeslána na adresu císaře Konstantina a patriarchy Gennadia dne 14. listopadu 1452. Letopisec zaznamenal text této odpovědi, jejíž první verse jest otištěna v Pr. děj. rak. XX, 51—53, druhá u Höflera, Scr. rerum husit. III, 176. Historii husit. jednání s cařihradskou církví podává M. Paulová, Styky čes. husitů s cařihr. církví (1918); F. M. Bartoš, Něm. husity Petra Turnova spis (1915). Sr. R. Urbánek, Věk Poděbradský III, 954 n. — 70 Konstantinovi Palaeologovi. — 72 Gennadiovi, jenž však tehdy ještě patriarchou nebyl, stal se jím až 1454. — 77 n. Citováno volně z Bedy Venerab., Homiliae genuinae l. II., hom. X (M L 94 c. 189). — 78 Podle 1. Mojž. 1, 2—3. — 80 Podle 2 Tes. 2, 3—4. — 90 Podle Přísl. 8, 29. — 104 Kněz Konstantin: Konstantin Anglicos tj. Petr Payne. — 121 Odjezd Ladislavův z Prahy jest datován 24. listopadu a příjezd jeho do Vra- tislavi 5. prosince 1454 (sr. Palacký, D. XIV, 817). — 130 Do Vídně přijel 16. února 1455. — 132 Hodyanus: Jan Hunyady. — 135 Jde o kte- réhosi zemana z Meziříčí u Opočna. TURCI 2 V pozdním jaru 1456. — 3 S velikými puškami: pověst šla tehdy svě- tem, že sultán Mohamed II. dal zhotoviti přes 20 děl velikosti až do této doby nevídané. — 5 Gubernátor: Jan Hunyady. — 12 Hunyady zemřel až 11. srpna 1456. — 13 Ladislav zdržoval se v Uhrách na různých místech několik měsíců, 8. listopadu 1456 dostihl konečně Bělehradu. — 14 Ráčský: srbský vévoda Jiří Brankovič. Podrobný popis událostí v Bělehradě, které skončily 9. listopadu 1456 smrtí Oldřicha Celského, viz u Urbánka, 1. c. III, 161 n. a 171 n. — 22 Poněkud zmý- lená v datování; Jiří Poděbradský vytáhl k Náchodu již 19. dubna, obsadil město 22. dubna a dobyl hradu 3. května 1456. DRUHÝ ZÁZRAK NA NEBI 45 Měla to býti připomenutá již dcera Karla VII. francouzského, Magdalena. — 49 Král polský a král římský: Kazimír IV. a Fridrich III. 428

Strana 429
— 56 n. „List poslaný Kalixtovi“, datovaný dnem 22. listopadu 1457, svědčí o navázání přímého dopisování mezi novým papežem Kalixtem III. a M. Rokycanou. Účelem bylo dosažení dávných slibů, daných českým husitům od církve (sr. Palacký, D. XIV, 824 a pozn. č. 343). Avšak list sám ukazuje, jak Rokycana po prvním odhodlání jíti do Říma osobně za nastalých nových komplikací opět zaváhal (příčinu vykládá Urbánek, 1. c. III, 107). — 60 Dr. Jindřich Rorau, prokurátor v Římě. — 74 Srv. Job. 39, 34 a Žalm 39, 10; 141, 3. — 85 n. Následu- jící líčení letopiscovo možno nazvati s Vratislavským rukopisem SLČ. „Rád pochovávanie krále Ladislava“ (sr. Vrat. rkp., ed. 1937, 121 n.). — 106 Rektorem university byl tehdy M. Jan z Jemnice — 153 Byl prý to M. Václav z Krumlova (sr. Vratislavský rkp. SLČ., ed., 122). — 156 Česky: Verš: Tebe, běda, Kliment, vyžádaný Ladislave, usmrtil (tj. zemřel na den sv. Klimenta). — 159 Počátek sněmu nutno položiti již k 14. pro- sinci 1457. — 191 uherští páni s biskupy svými: Mikuláš Ujlaki a Osvald Rozgoň, magnáti uherští, a biskupové Augustin Rábský, Vincenc Vácovský a Protazius neboli Tas Olomoucký. — 196 Johana z Rož- mitálu. NÁCHOD OBLEŽEN... 172 n. Zpráva se opakuje z r. 1456. PRIMA LITTERA COSME V římských koncepcích, jak zlikvidovati české husitství, jemuž se dostalo od církve nechtěného polooficiálního uznání v kompaktátech a všelikých příslibech r. 1436 od sněmu basilejského, objevila se také myšlenka nahraditi zvoleného arcibiskupa M. Rokycanu, pokláda- ného za jeden ze sloupů husitského úsilí, některým biskupem dosaze- ným přímo z Říma. Bylo to opakování nápadu, o který se pokusil již kdysi koncil basilejský svým jmenováním Mikuláše Jindřichova na pražský arcibiskupský stolec. Tentokrát byl v Římě vybrán k tomuto poslání — prý na žádost pražské kapituly z r. 1456 — datarius papež- ského dvora Cosmas de Monteserrato, rodilý Španěl z Katalonie (více čti např. u Tomka, DP. VI, 255 n. a u Urbánka, Věk Poděbradský III, 99—101 a 297—298). S tímto církví římskou designovaným arci- biskupem vyměnil český volený arcibiskup několik listů, které jsou dochovány jen v Křižovnickém rukopise SLČ. řádky 1—30; 43—73; 75—119. Otiskl je Tobolka, O volbě a korunování Jiřího z Poděbrad (Praha 1896), 39 n. Tobolka správně v uvedeném spise (str. 45 pozn.) naznačil, že české texty tří dochovaných listů Rokycanových jsou jen neumělé překlady z původní jejich předlohy latinské (sr. Tomek, DP. VI, 299 n.). Zaregistroval je též F. M. Bartoš, Lit. činnost M. Jana 429

Strana 430
Rokycany atd. (Praha 1928), str. 40 a 42, č. 30, 33. — 3 komory apoštol- ské datař: jde tu o papežského úředníka, jenž měl za úkol vyjednávat, dokončovat a zapisovat rozhodnutí papežská, závislá na milosti pa- pežské a mající veřejnou platnost (např. udělení prebendy, církevního úřadu atd.). Zastával-li tento úřad kardinál, byl nazýván prodatarius, byl-li v úřadě jen prelát nekardinál, nazýval se datarius. — 11 1. Kor. 4, 3. — 32 Martina Lupáče z Chrudimě, jednoho z volených sufragánů Rokycanových. — O Lupáčovi viz doslov F. M. Bartoše ke knize Lu- páčově „Hádání o kompaktátech“ (ed. A. Císařové-Kolářové, Praha 1953). — 37 Kunhutu neboli Kunku provdal za Matyáše Uherského. — 38 Zdenu provdal za míšeňského Albrechta, syna markrabího Fridricha Saského. — 39 Jindřicha oženil s Uršulou, dcerou markrabího Albrechta Braniborského. — 40 Hynka oženil s Kateřinou, dcerou markrabího Viléma Míšeňského. SECUNDA LITTERA COSME 60 Podle Sk. ap. 1, 24. TERCIA LITERA COSME 120 Autor zaznamenané zprávy jest nepřesný. Bylo to až r. 1462. Odjezd z Prahy možno datovat 14. ledna. — 121 Papežem byl od srpna 1458 Pius II., bývalý Eneáš Silvius Piccolomini, znalec českých poměrů, neboť Čechy r. 1451 osobně navštívil. — 122 Mezi vyslanci nejsou uvedeni ještě Jan Malovec a M. Václav Koranda. — 123 Fan- tina de Valle. — 133 Toto prohlášení učinil král Jiří z Poděbrad na sněmu svatovavřineckém dne 12. srpna 1462. — 142 K uvěznění Fan- tinovu došlo 14. srpna; propuštěn byl z vězení až 26. října. O událo- stech, spojených s příchodem Fantinovým do Prahy, podrobně infor- muje Palacký, D. XV, 911 n. Sr. též Tobolka, 1. c. 37 pozn. 114. — 144 Citát upraven z Písma sv. 1. Mojž. 37, 26. PIUS PAPEŽ DRUHY 147 n. Tento list není otištěn od Patery v AČ mezi listinami, vzta- hujícími se k „Poselství krále Jiřího do Říma k papeži.“ — 167 Piencie: Pienza, dříve Cortignano, město v Itálii, rodiště papeže Pia II. TUTO SE POKLÁDÁ BĚH A POSELSTVIE... R. 1462 vypravil Jiří Poděbradský do Říma k papeži Piovi II. zvláštní poselstvo, které bylo pověřeno složiti papeži slib poslušnosti a jednat 430

Strana 431
o potvrzení kompaktát. Českými posly byli: Prokop z Rabštejna, kan- cléř království, jenž byl katolík; Zdeněk Kostka z Postupic, jeden z před- ních šlechticů husitských a důvěrník krále Jiřího; Jan Malovec, zástupce nižších stavů a měst; M. Václav Vrbenský, děkan u sv. Apoli- náře v Praze, a M. Václav Koranda mladší, spoluzástupce pražské university. Poslové se vypravili z Prahy 14. ledna 1462 a jeli přes Ví- deň, kde se k nim připojil císařův plnomocník Wolfgang Forchtenauer, aby žádost českou u papeže podporoval. Do Říma dorazilo poselstvo 10. března a přidružil se k němu ještě Antonín Marini, francouzský diplomat ve službách krále Jiřího z Poděbrad. Jednání s papežem byla skončena 1. dubna, aniž poselstvo dosáhlo nějakého úspěchu, a již 3. dubna se vydalo na zpáteční cestu do vlasti. Do Prahy dospěli poslo- vé 12. května za nepřítomnosti krále Jiřího, jenž byl na sjezdu Hlohov- ském. Zprávu o svých jednáních podali na sněmu v Praze dne 12. srpna, používajíce pro své líčení událostí v Římě sepsání od M. Václava Korandy, které jest zapsáno v Křižovnickém rkp. SLČ, na fol. 219 až 261 a zde otištěno na řádcích 1—267, 1—834 a 1—314. Korandovo sepsání publikoval Ad. Patera v AČ VIII, 321—354 pod názvem „Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462“ a použil ho již Pa- lacký, D. XV, 905—909; také otištěno Erbenem ve Výboru z lit. čes. II, 663 až 714, a to podle Hankova přepisu rukopisu Stockholmského, který jest v pražském Národním museu; znění tohoto „Poselství“ jest i v rukopisu archivu v Třeboni sign. A 15, fol. 290a — 305a. — 6 Fan- tina: Fantina de Valle, českého prokurátora u papežské kurie. — 20 kar- dinál Svatého anjela: Jan Karvajal. — 21 dva biskupy z Uher: Augustin Rábský a Vincenc Vácovský. — 22 O zákulisním jednání a „tajné pří- saze“ Jiřího z Poděbrad před korunovací viz u R. Urbánka, Věk Po- děbradský III, 349 n. — 43 Narážka na osobní papežovo setkání s Ji- řím Poděbradským při sněmu v Benešově 8. července 1451, kdy ještě jako Aeneas Silvius Piccolomini v hodnosti biskupa sienského zastupo- val v Čechách zájmy císaře Fridricha III. — 52 Kardinálové Sv. Petra a Sv. anjela: Mikuláš Kusánský a Jan Karvajal. — 55 Připomenuto poselství krále Jiřího do Mantuy z přelomu let 1458—1459, které vedl vyšehradský probošt Jan z Rabštejna a Fantin de Valle a které se zastavilo u papeže v Sieně, kde po prvé oficiálně ústy svých poslů ujišťoval nový český král nového papeže svou oddaností i dobrou vůlí v záležitosti uspořádání českých církevních poměrů. — 85 Kardinál Nicenus: Bessarion. — 98 Francouzský král Ludvík XI. odřekl se právě zvláštním poselstvem 13. března 1462 svých zvláštních práv ve věcech církevních. — 199 Papúšek: mistr Jan Papoušek, farář v Týně. — 214 Jacobellus: mistr Jakoubek ze Stříbra. — 252 doktor od ciesaře vyslaný: Wolfgang Forchtenauer. — 266 jeden z mistruov: mistr Václav Koranda mladší z Plzně. 431

Strana 432
POSELSTVÍ OD KRÁLE... 1—310 Následuje řeč, kterou přednesl M. V. Koranda. — 66 Podlé řeči Aristotelešovy: podle výroku Aristotelova. — 218 Podlé řeči Kathúna: podle výroku Catonova. — 340 Prokop z Rabštejna. — 341 n. Zde i v následujícím výkladu papež Pius II. používá hojně svých znalostí o Českém království, získaných jednak vlastní návštěvou země v r. 1451 a jednak studiem české historie pro napsání své latinské „Kroniky české“. Monografie o něm od F. M. Bartoše, Eneáš Silvius, jeho život a jeho Česká kronika (1925); Silviovu kroniku vydal nově J. Vičař. — 361 Kutnohorský dekret r. 1409. — 377 Jan 6, 53. — 393 Jan 6, 63. — 395 Jan 6, 58. — 400 Jan 6, 63. — 424 1. Kor. 11, 28. — 469 Poslové čeští, Jan Rokycana a jiní tří: M. Petr Payne Engliš, Oldřich ze Znojma a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova. — 480 Ten, ktož bieše vystaven od kon- cilium: Jan Palomar. — 489 Řím 10, 15. — 497 Papež Pius II. znovu obhajuje nutnost prostituce — jako kdysi na sněmu basilejském ji jménem církve obhajoval Aegid Carlier — a to citátem z Augustina, De ordine 1. I., c. IV. (Migne, Patrol. Lat. 32, c. 100). — 509 Jan 6, 53. — 541 Citát z Augustinova Enarratio in Psalmum 67 (Migne, Patrol. Lat. 36, c. 837). — 563 Parafráze na biblický citát: Lukáš 11, 11—12. 574 kardinál Rothomagensis: kardinál Rouenský. — 575 Jan Karvajal. 679 biskup ferarský: Vavřinec Rovarella. — — ODPOVĚD PAPEŽOVA KONEČNÁ 2 n. ...odpověd papežova přede vším slyšením: ve veřejné konsistoři, které se účastnilo na 4000 přítomných. — 17 Následuje řada volně užitých citátů z Písma sv.: Jan 10, 1—9. — 19 Jan 10, 7. — 21 Ohlas z 1. Mojž. 7. — 92 Srovnej Zjevení sv. Jana 3, 7. — 94 Skut. apoštol. 8, 27 n. — 96 Sk. ap. 8, 31. — 99 Jan 6, 53. — 102 Jan 6, 63. — 104 Jan 6, 51. — 111 Luk. 22, 19. — 208 Podle Mat. 12, 25 nebo Luk. 11, 17. — 229 Mat. 20, 20 n.; 20, 22. — 232 Řím 12, 3. — 233 Ohlas Luk. 24, 13 n. — 238 Jeden úředlník papežuov: Antonín z Eugubio, papežský prokurátor. LÉTA BOŽIEHO... BYL MOR VELIKÝ V ČECHÁCH 5 Jan Zajíc z Hazenburka na Kosti. — 10 Oldřich z Hazenburka. — 10 od jiných přátel svých: jde tu o členy pozdější Jednoty zelenohorské, která se ustavila proti králi Jiřímu z Poděbrad dne 28. listopadu 1465 při odbojném sněmu na Zelené hoře u Nepomuka. Tvořilo ji 16 pánů — většinou katolických (sr. zápis v AČ IV, 110—114). Vedle pánů jmenovaných letopiscem byli ještě mezi nespokojenci i některé zná- mější osobnosti, např. Burian a Linhart z Gutštejna, Bohuslav Krušina 432

Strana 433
ze Švamberka, Vilém Zajíc z Hazenburka, Ilburk z Budynic, Dobro- host z Prostého, Děpold z Rýzenberka a Velhartic, Jan z Hradce aj. Na pozadí této odbojné Jednoty zelenohorské, založené již zřejmě na popud z Říma, byl pan Zdeněk ze Šternberka a vratislavský biskup Jošt Rožmberský (sr. Palacký, D. XV, 929—936). Následující záznam letopiscův o poselství, které předložil pan Jan Zajíc z Kosti jménem formující se Jednoty zelenohorské na sněmu 25. září 1465 v Praze, a odpovědi královy k jednotlivým jeho článkům, komentoval Palacký (v D. XV, 936) a otiskl odděleně jednak jako „Stížné články od Jed- (viz AČ noty panské proti králi Jiřímu na sněmu pronesené r. 1465“ IV, 102—105), jednak jako „Odpověď krále Jiřího na tyto články (viz AČ IV, 105—110). — 86 Připomínka, že král Jiří znovu zakázal krátce před sejitím se podzimního sněmu po předchozích dlouhých jednáních (od února 1465) duchovenstvu navzájem se napadat. — 120 Zmínka o Jiřího pomoci, poskytnuté v zimě 1462 císaři Fridrichovi, když byl obležen ve Vídni a jen dík českému vojsku osvobozen. — 144 Jan Zajíc z Kosti, nejvyšší sudí dvorský, který odevzdal stížnosti, sepsané proti králi. O všem, co předcházelo toto podání, podrobněji u Tomka, DP. VII, 89 n.; o dalším jednání na sněmu tamtéž, 106 n. LÉTA BOŽIEHO M°CCCC°LXVIII°... 5 Papež Paulinus vydal klatbu a kříž na krále Jiřího a Čechy: v konsistoři římské, konané 23. prosince 1467, odsoudil papež Pavel II. husitského krále Jiřího jako kacíře, prohlásil ho za sesazeného s trůnu a vyhlásil proti němu křížové tažení. — 8 Hádání se konalo již 7. února 1465 v Praze; katolickou stranu representoval kapitulní pro- bošt a administrátor Hilarius Litoměřický spolu s děkanem kapituly a kazatelem kostela pražského M. Václavem Křižanovským, husitskou stranu představoval administrátor podobojí M. Jan Rokycana (sr. Palacký, D. XV, 933). Při disputaci proslovil Rokycana velmi zajíma- vou obranu kalicha, kterou publikoval Fr. Šimek pod názvem „Trak- tát mistra Jana Rokycany O přijímání krve“ (Věst. Král. čes. spol. nauk, tř. pro filos., hist., a filol., 1940, č. 11). — 12 Konopičský: Zdeněk Konopištský ze Šternberka. — 13 Připomínají se počátky odbojné Jednoty zelenohorské z dubna 1465 (sr. Palacký, D. XV, 934). — 18 K bojům došlo až na jaře r. 1467. Jiří vydal opovědné listy 20. dubna a první z hradů, jenž se vzdal, byla 12. července 1467 Roudnice (sr. Palacký, D. XV, 957—958). — 18 Pan Rožmberský: Jan z Rožm- berka. — 19 Ty chvíle uvedli křižovníky do Čech Konopičský, Dobrohost: Zdeněk Konopištský ze Šternberka a Dobrohost (Zdeněk) Ronšperský z Prostého a Hořejšího Týna jsou uváděni v souvislost s vpádem bavor- ských křížáků, kteří asi koncem srpna 1467 vpadli přes Šumavu do Čech a byli 22. září poraženi u Nýrska (sr. Palacký, D. XV, 966). — 28 Letopisy 433

Strana 434
27 Nepřátelé (Němci) druhdy třmi stranami .. .pojednú vskočili do zemé: letopisec připomíná, že v srpnu 1467 byli to netoliko křižáci z Bavor, nýbrž také křižáci z Lužice i křižáci z Rakous, kteří v menších houfech vpadli do Čech. — 21 n. Vylíčení hrůz nového křižáckého útoku, které se nedostalo z důvodu censurních do Palackého vydání SLČ. — 50 O vypálení Turnova 4. června 1468 viz u Palackého, D. XV, 979. — 56 Nepřátelství mezi králem Jiřím a králem Matyášem započalo kon- cem března 1468. Prvním větším úspěchem uherským bylo dobytí Třebíče 14. května. — 60 Obklíčení uherského krále Matyáše u Vilé- mova stalo se 24. února 1469 a k uzavření příměří s ním došlo 27. února. — 75 Podle pověsti byla to chalupa v Ouhrově. Matyáš smlouvu nedo- držel a dal se voliti od katolických pánů českých v Olomouci dne 3. května na českého krále. — 83 Vzpomínka na Jiříkovu dceru Kunku, kdysi manželku krále Matyáše, která však zemřela již v únoru r. 1464 (sr. Palacký, D. XV, 925). — 85 Na hodech u švagra: Jindřicha z Lipé. — 90 Zpráva o zajímavé peněžní reformě, která byla uzákoněna na sněmu počátkem června 1469 v Praze (sr. Palacký, D. XV, 993). — 98 Připo- mínána zde postava Hilaria Litoměřického, jenž odpadnuv od kali- cha, stal se kanovníkem a potom proboštem svatovítské kapituly a konečně i administrátorem pražského arcibiskupství. V této funkci byl nesmiřitelným odpůrcem voleného arcibiskupa pražského M. Roky- cany. Inspiroval proti němu většinu akcí v Římě a konspiroval proti králi Jiřímu Poděbradskému, proto musel před nastalou válkou uprch- nout z Prahy a nalezl útočiště v katolické Plzni, kde 31. prosince 1467 zemřel (sr. Tobolka, O životě a spisech Hilaria Litoměřického, 1898, též studie Kalinova, ČČH 1899, 311 n.; Hilariův traktát „O přijímání pod jednou způsobou“ vydal Podlaha 1905). — 114 Uvedené boje na jihu Moravy nutno položiti na konec října a počátek listopadu 1469. — 116 Tažení krále Matyáše do Čech událo se mezi 18. až 25. srpnem 1470 (sr. Palacký, D. XV, 1004). M. JAN ROKYCANA UMŘEL 2 Bylo to pravděpodobně v pátek, nikoliv ve čtvrtek, nebo r. 1471 uváděný svátek připadl na pátek. — 4 n. Pěkný nekrolog o M. Roky- canovi. Více o něm, jeho názorech a literární činnosti viz Fr. Šimek, Učení M. Jana Rokycany (Praha 1938); F. M. Bartoš, Literární čin- nost M. Jana Rokycany (Praha 1928); R. Urbánek, Věk Poděbradský (sv. 1—3, Praha 1915—1930); Fr. Šimek, M. Jan Rokycana, obránce pravdy a zákona Božího (Praha 1949); týž vydal i monumentální „Postillu Jana Rokycany“ (sv. 1 a 2, Praha 1928 a 1929). 434

Strana 435
KRÁL JIŘÍ ČESKÝ UMŘEL 17 n. Celkem kritický pohled letopiscův na Jiřího Poděbradského. Z obsáhlé literatury o „husitském králi“ např. Urbánek, Husitský král (Praha 1926); týž, Věk Poděbradský (Laichterových Čes. děj. III, sv. 1—3, do r. 1460, Praha 1915, 1918, 1930). — 25 Martin Lupáč z Chrudimě. O něm viz Bartošův doslov v knize „M. Lupáče Hádání o kompaktátech“ (vyd. Císařová-Kolářová, Praha 1953). — 29 Nenie živ ani v Čechách krom Viktorina: Viktorin, kníže minsterberský a opav- ský, syn krále Jiřího, zemřel 30. srpna 1500 v Těšíně. Zajat r. 1469 od uherského krále, byl jím dlouho vězněn. Po smrti krále Jiřího zmalo- myslněl, vstoupil do služeb Matyášových. Tehdy již stále více se stránil veřejného dění; konečně ožebračen poskytoval smutný pohled ztrosko- tance života (sr. Sedláčkovu studii v OSN. XVIII, 396). PŘÍJEZD KNIEŽETE MÍŠEŇSKÉHO DO PRAHY 34 Albrecht Míšeňský byl pozván některými pány českými, aby bránil nástupu Matyášovu na trůn. Přijel do Prahy právě v době konání sněmu svatojiřského. — 40 Srážka u Kutné Hory se udála 19. června 1471. — 43 K volbě Vladislava Jagellonského, syna krále Kazimíra Polského, došlo 27. května 1471 na sněmu v Kutné Hoře. — 45 Uvítací řeč mistrů jest uložena v třeboňském archivu. — 49 Vladislava koru- noval Mikuláš, biskup z Kamence Podolského. — 57 Uvedení kněze Michala na Vyšehrad podle jiných zpráv stalo se již 2. září 1473 (sr. Tomek, DP. IX, 341). — 63 Dnešní tzv. Prašná brána. — 76 Konšelé novoměstští: Jiří Majnuškovic, Jiří od Černé růže (sr. Tomek, DP. IX, 286). — 82 Jmenovaní byli konšelé staroměstští. Mezi nimi Červený Kříž byl Jan od Červeného kříže (sr. Tomek, ibid., 270). — 84 Samuel podkomoří: Samuel z Hrádku. — 88 Kšaft starého podkomořieho: Vaňka z Valečova. — 102 Polepšení erbu novoměstského stalo se dne 26. června 1477 ve Vídni. — 121 Hody se konaly 18. února 1477. — 136 Cesta krále Vladislava do Vídně 22. května 1477. — 139 Zápis leto- piscův zachycuje ve zlomku spor, jenž vyvstal při stavbě Prašné brány. Bakalář Mat. Rejsek z Prostějova, ačkoliv nebyl vyučen kameníkem, začal kritisovat stavbou pověřeného Václava Kameníka, že dílu ka- menickému nerozumí a že by on dokázal stavět a tesat z kamene lépe. S bakalářem Rejskem byla podniknuta zkouška, při níž své tvrzení dokázal, a byl proto spolupověřen při stavbě věže. 435

Strana 436
SMLŮVA ČESKÉHO KRÁLE S UHERSKÝM I Smlouva mezi králem Vladislavem a králem Matyášem byla uzav- řena již 28. března 1478. Zápisy o této smlouvě byly však vydány až 21. července 1479. — 10 Jindřich z Kladska, kníže Minstrberský, syn krále Jiřího. — 11 pan Vajtminar: Beneš z Veitmile. — 13 Štefan, hrabě spišský. — 17 Sněm byl svolán na 28. září 1479, trval potom mnoho dní. Z nejdůležitějších událostí sněmovních byl smír krále Vladislava s pány strany uherské dne 2. října a čtení kompaktát 5. října, po němž vydán příkaz pokoje mezi kněžími pod jednou i pod obojí způsobou (sr. Palacký, D. XVI, 1073—1074). — 22 Jan Zajíc Hazenburský z Kosti, Bohuslav ze Švamberka, bratří Jaroslav a Zdeslav ze Štern- berka, Vok z Rožmberka, Jindřich z Hradce. KOMPAKTÁTA ČTENA... 36 Papež Sixtus IV. — 60 O písni „Věrní křesťané, silně doufejme“, která přes zákaz byla zpívána přívrženci směru husitského jako na protest proti vzrůstající troufalosti katolické strany, viz Palacký, D. XV, 1075; výklad písně podává Zd. Nejedlý, Děj. husit. zpěvu IV, Praha 1955, 295 n.; celý její text s pozdějšími doplňky, tamtéž, VI, 235 n. — 76 Na den sv. Prokopa 4. července 1480 byli od reakčních konšelů kutnohor- ských zajati a uvězněni nejhorlivější představitelé směru husitského v Praze, když se ubírali k sněmu do Kutné Hory. Stalo se tak s vědo- mím krále Vladislava, jenž chtěl zastrašením vůdců potlačiti protika- tolickou náladu strany podobojí. — 81 Zatčení čtyř nejoblíbenějších husitských farářů pražských, mezi nimiž zvláště vynikal Michal Polák, byl další krok v opatřeních proti straně podobojí (sr. Palacký, D. XV, 1076). — 105 Další z měšťanů, postižených královými opatřeními: Mikuláš Šejnoha, příjmím Němec, Jan Kulhánek a Popel, všichni měšťané staroměstští, byli zatčeni 14. srpna a mučeni 11. září tak, že Šejnoha na mučidlech zemřel. — 108 Šerlink Matouš a Martin, perg- mistr od Zlatého kola, jsou titíž, kteří byli zatčeni při cestě do Kutné Hory. Byli uvězněni a mučeni na hradě Křivoklátu. — 110 Zmínka o demonstraci kutnohorských havířů (sr. Palacký, D. XV, 1076). — 115 n. Letopisec vylíčením trojnásobné marné prosby pánů českých za zatčené a vězněné staroměstské měšťany a kněze podobojí u krále Vladislava chce ukázati, jak „král málo je váží sobě, ale že jest se s protivníky spřiehl“. — 133 K propuštění vězňů došlo až o dva měsíce později, a to prý jen na přímluvu varadinského biskupa Jana Filipce. Propuštění byli však vypověděni z Prahy, a teprve když na příštím sněmu 1. května 1481 se za ně postavili někteří páni a města, bylo jim dovoleno se na- vrátiti a přebývati opět v Praze (sr. Palacký, D. XV, 1078). 436

Strana 437
POVODEŇ VELIKÁ U PRAHY- 5 „Bradáč“, z kamene vytesaná tvář vousáče na zdi u Karlova mostu, přenesená sem z oblouku bývalého Juditina mostu, podle níž Pražané určovali stav vodní hladiny. — 15 Augustin Lucian, biskup sanktu- rienský, vydal se na cestu do Čech, když papežský legát v Bononii zaká- zal světit české kněze podobojí. Přišel dne 2. dubna 1482 do Vimperka, odtud přes Písek a Tábor došel na hrad Lipnici a počal zde 26. května světiti — jako kdysi na témž místě světil Heřman biskup Nikopolský — podobojí na kněze. — 20 Na velikém sjezdu strany podobojích v Nym- burce 25. července 1482 se přítomní páni zavázali k hájení biskupa a k jeho hmotnému zaopatření. — 31 Byl to turnaj družiny královské, z podobojích účastnil se turnaje jen Jan Tovačovský, jenž v bojích vysoce vynikl nad ostatními pány. O PRAŽSKÉM POSVÍCENIE... 35 n. Pražští konšelé, aby se zalíbili králi Vladislavovi, chtěli zavésti po katolickém způsobu slavení posvícení vždy na svátek patrona, jemuž byl zasvěcen kostel, a nikoliv jednotné posvícení pro všechny pražské kostely o neděli předcházející svátek sv. Václava, jak slavili od časů husitských válek společně všichni pražští podobojí. Vznikl z toho boj, jenž započal ve farnosti svatojilské. — 48 M. Duchek z Mělníka byl vynikajícím kazatelem a mistrem pražské university. — 50 Kaplan Jan Hůlka. — 51 Ambrož postříhač, rychtář staroměstský. — 51 Škariant je přezdívka pro biřice. KONŠELÉ SMETÁNI S RATHUZU... 1 n. O dalších bouřích pražských viz Palacký, D. XVI, 1082—1083; Tomek, DP. X, 40—52. — 20 Hanuš z Kolovrat, probošt svatovítský a administrátor arcibiskupství († 27. září 1483). — 29 Ten den prvé: 24. září 1483. — 34 v hodinu XIIII tú: v 8 hod. — 41 Václav Páral. — 52 Bouře zavinila nejspíše mnišská nesnášenlivost (sr. Palacký, AČ IV, 507), proto útoky lidu se zaměřily proti klášteru u Sv. Ambrože. — 64 hajtman pan Medek: Oldřich Medek z Valdeka. — 69 Tomášek od Oremusův, kramář. — 71 Jan od Klobúk, staroměstský purkmistr. — 75 Publik: Prokop z Velevic. — 80 Stodola: Jan Stodola, konšel. — 84 Vavřinec Truhlička. — 84 Ondřej Kahoun. — 85 Piprňásek: Jan Pri- másek neboli Piplňásek. — 106 Kniežata Jindřich a Hynek: synové krále Jiřího Poděbradského. — 106 Pan Svitáček: Mikuláš Svitáček z Land- štejna. 437

Strana 438
LIST PÁNUOV PRAŽAN 112 n. Jeden z mála dochovaných listů, jimiž spojené obce pražské „ve středu před sv. Václavem“ (24. září 1483) předním pánům zemským a královským městům oznamovaly, co se v Praze stalo, žádajíce je o při- spění radou a pomocí (sr. Palacký, D. XVI, 1083 a pozn. č. 192). LÉTA BOŽIEHO M'CCCC LXXXIIII° 1 Ohněm bylo město Hradec Králové zničeno 19. června 1484 okolo „4. hodiny na noc“. První oheň vypukl a zničil město před 77 lety dne 28. května 1407. — 6 Vít Ocásek, kovář a konšel novoměstský. — 14 n. Letopisec zaznamenává usnesení, zápisy a záruky ze sněmu kut- nohorského, konaného ve dnech 13. až 20. března 1485, o němž Palac- ký (sr. D. XVI, 1088) napsal, že „stanovil pravou epochu v dějinách českých XV. století“, neboť zejména po stránce náboženské svobody znamenal největší tehdy dosažitelnou míru lidských práv vůbec (sr. řádek 150 až 161). Záruky tyto obnoveny r. 1512 před uplynutím 31 let, takže kutnohorská usnesení z r. 1485 zůstala jako čl. A. XXXIII. základním zákonem českého zemského zřízení předbělohorského. — 14—230 Vše otištěno již Palackým v AČ IV, 512—516, úplněji ještě tamtéž V, 418—427, kde vyloženo, které z dokumentů vznikem třeba snad položiti do roku předchozího na sněm, konaný o hromnicích také v Kutné Hoře. ZATMĚNIE SLUNCE CELÉHO 2 Zatmění bylo „v středu po neděli Laetare“, tj. 16. března. — 10 M. Vavřinec z Rokycan. — 11 Český překlad: Učin tohoto zatmění bude ukončen po šestnácti letech. KONŠELÉ 16 Podle jiných rukopisů St. let. (Palacký K, M) sazení konšelů bylo již 10. ledna 1486. Tomek, DP. IX, 288 uvádí tyto novoměstské kon- šely pro období od 10. ledna 1486 do 3. ledna 1488. — 21 Andreas Holník u Tomka uveden jako Holub (asi správněji). — 29 Odpustky udělil papež Innocenc VIII. — 34 Jan z Radíče byl (podle Tomka, DP. IX, 258 a 278) v 1. 1455—1469 maršálkem panským, od r. 1473 až 1476 hofrichtérem neboli sudím měst královských a mezi lety 1471 až 1475 a 1483—1484 též i konšelem staroměstským. — 37 Samuel z Hrádku a z Valečova byl královským podkomořím v 1. 1468 až 1485 (sr. Tomek, DP. IX, 258). — 43 n. Ondřej Sutor, spr. Sixtor, Jan Radoch, Vít Hájek, Havel Pštros, Václav Hrách (podle Palackého též 438

Strana 439
zvaný Hroch, avšak mohl to býti i Hron), Duchek Košík (podle Palac- kého Dušek). O konšelech novoměstských viz Tomek, DP. IX, 288. — 54 Tito konšelé byli r. 1489 sázeni až 5. února (sr. Tomek, DP. IX, 289). — 66 Prokop Kopet: snad Prokop Kopta, konšel novoměstský (sr. str. 313). — 67 Král Matyáš zemřel 6. dubna 1490. — 69 O spiknutí uherského krále Matyáše s pomocí Hynka z Poděbrad proti Vladisla- vovi obšírně vypravuje Tomek, DP. X, 90—99. Palacký ve svém vydání SLČ. zprávu o komplotu proti králi Vladislavovi v rukopise Křižovnic- kém (G) nejspíše přehlédl (zaznamenal ji z rukopisu h, K, M), komen- toval ji však jako nepravděpodobnou v D. XVI, 1100—1101. — 72 Prokop krajčí z Šmerhova: u Palackého jest Prokop z Šverhova; jde tu nejspíše o Šmerhof, dům č. 938 na Starém Městě vedle radnice (sr. Tomek, DP. VIII, 62), jak opraveno i v indexu SLČ (ed. 1941). — 114 Citát upraven podle Luk. 6, 36. — 116 Letopisec připisuje vydá- vání předpovědí čili pranostik jen Němcům, aby mohl projevit své vlastenecké cítění. — 134 V hodinu XVIII tú: jiné rukopisy mají v hodinu XVII tú (tj. v 13 hodin). — 138 v klášteřích škodu učinilo a jednu ženu v stavenie u mlýna zabilo: jiné rukopisy hovoří o klášteru „u Matky boží Sněžné“, „u Matky boží na Malé Straně“, „na Strahově“ a místo zabité ženy hovoří o zabitém řezníkovi. — 144 Jana z Roupova. BISKUP AUGUSTIN UMŘEL 144 Augustin Lucian, biskup sanktuarienský, přišel do Čech počát- kem dubna 1482, aby husitské církvi české posloužil biskupskými funkcemi. V datu úmrtí (17. března) jest omyl, neboť udává se vše- obecně „v pátek před přenesením sv. Václava“, tj. 1. března 1493 (sr. Tomek, DP. IX, 328). Biskup byl pak pochován v Týnském chrámu pod náhrobkem, který vytesal Matouš Rejsek. Náhrobek biskupův jest v Týnském chrámu dochován dodnes, kosti biskupovy byly však po Bílé hoře — obdobně jako kosti Rokycanovy — vykopány a spáleny jesuity. — 165 Fridrich III., jenž vládl od r. 1440. SNĚM 4 Jde o papeže Alexandra VI. — 8 Mikuláš Cola de Castro. — 9 M. Jakub z Pacova. LIST POSLANY O novém pokusu smířiti české husitství s církví římskou viz Palacký, D. XVI, 1113—1114. — 16 n. List, uvedený zde letopiscem, cituje Palacký, D. XVI, 1114 a v pozn. č. 308. — 72 Jan Filipec, dřívější 439

Strana 440
biskup varadinský a tehdy již mnich bosák. — 78 Český překlad: Páni Čechové! U nejsvětějšího (Otce) vás nazývali všechny kacíři. — 80 toho legáta omlúval: jde o legáta Ursa Orsiniho. — 99 ciesař turečský: Bajazid II. — 102 Krupná ulice: dnes Salmovská. — 105 Ceny, udávané letopiscem v Křižovnickém rukopise, liší se o 1 gr. od cen, uváděných v jiných rkp. HAVÉŘI ZJÍMÁNI 110 n. Letopisec podává tu věrné líčení jedné ze sociálních bouří vladislavské doby, které byly znamením přiostřující se krise uvnitř feudálního řádu tehdejší společnosti. Co bouři kutnohorskou předchá- zelo, vypráví Palacký, D. XVI, 1122, o bouři samé tamtéž, 1126. Nespravedlivě popravení havíři žili v paměti lidu jako mučedníci. Pověst o nich zachytil ještě Al. Jirásek ve „Starých pověstech českých (ed. 1953), 170 n. — 121 všech deset stali: sťatých bylo správně jen sedm, tři z deseti zatčených byli dopraveni do vězení na Křivoklát. — 131 na Hrádku: na hradě Křivoklátu. — 149 Jan Kameník a Zikmund Hůlka byli konšelé novoměstští. ADMINISTRATOR OD KRÁLE USTAVEN... 4 Král Vladislav přijel do Prahy „třetí neděli v postě“, tj. 27. února 1497. — 8 pan Adam z Drdákova domu: Adam z Bystřice. — 9 Jan Žíž. — 13 Šimon Škop (o těchto konšelech sr. Tomek, DP. IX, 273). — 16 Žalováno bylo na Jana Kameníka a Zikmunda Hůlku, dřívější kon- šely. — 24 O ustanovení nového administrátora podobojích M. Jakuba ze Stříbra viz u Tomka, DP. IX, 37. — 28 k pikhartuom náchylný: měl vztah k Bratřím. — O dosti záhadné postavě M. Jakuba ze Stříbra a jeho vztahům k Jednotě viz studii G. Šaškové, Jednota bratrská a konsistoř podobojí v době admin. M. Václava Korandy (zvl. otisk z VKČSN, tř. I., 1925), 73 pozn. č. 264; tam i další literatura. — 35 n. List rúhavý (sr. o něm u Tomka, 1. c. 38) dokazuje sympatie pisa- telovy s bratrským úsilím o hlubší zbožnost křesťanskou. Byl-li pisate- lem Jakub ze Stříbra, jest sporné. — 38 Lukáš Pražský, Vavřinec Kra- sonický, Jan Černý. — 51 Výrok volně citovaný podle Barucha 6, 67: Hovada jsou lepší než oni (totiž bohové). TRÁVENÍ LIDÍ V PRAZE PRÁŠKY ETC. 71 n. O této travičské aféře viz u Tomka, DP. X, 142. — 77 Bělka židovka: podle Palackého (SLČ, 255) její jméno bylo Bělská. 440

Strana 441
M. PAVEL VOLEN ZA ADMINISTRÁTORA 102 K volbě nového administrátora církve podobojí došlo 11. března 1500. Pavel ze Žatce, narozený asi r. 1450, astronom, stál čtyřikrát v čele pražské university jako její rektor. Z jeho theologického díla možno uvésti „Traktát o přijímání malých dítek“ a vydání basilej- ských kompaktát s předmluvou. Zemřel 4. července 1517. K jeho volbě viz Tomek, O církevní správě strany pod obojí (ČČM 1848, 382 a 464). ODPUSTKY PAPEŽOVY... 109 Jde o jmenovaného již papeže Alexandra VI. — 116 Tureckým sultánem byl tehdy Bajazid II. O událostech zde připomínaných viz u Palackého, D. XVII, 1144. — 117 Roku 1499 padlo do rukou turec- kých město Lepanto a následujícího roku město Modena. — 122 Král nápulský: neapolským králem byl Fridrich II. Aragonský. — 123 Ve Francii vládl Ludvík XII. z větve orleánské. — 125 Tato krvavá udá- lost se stala o rok dříve dne 20. dubna 1500. Sr. o tom u Tomka, DP. X, 152 n. POVODEŇ VELIKÁ V ČECHÁCH... 134 n. Pravděpodobně to byla jedna z největších povodní, jaká kdy postihla střední Evropu. M. Daniel Adam z Veleslavína v „Kalendáři historickém národa českého“ jí věnoval hned dva zápisy, a to k 13. srpnu a 15. srpnu 1501. — 164 raurmajstr: Matouš. MĚSTA ČESKÁ SE SAUDILA... 3 n. V březnu r. 1500 přijal sněm Českého království nové „Zřízení zemské“, vydané králem Vladislavem, odtud všeobecně nazývané „Vladislavským zřízením zemským“. Hlavním jeho redaktorem byl královský prokurátor pan Albrecht Rendl z Oušavy. Ačkoliv Vladislav- ské zřízení zemské neslo na sobě známky díla spěšně vypracovaného, dodalo mu váhy nové usnesení sněmovní r. 1502, že všechna starší ustanovení, pokud se neshodují se Zřízením, jsou neplatná, čímž se zejména oklešťovala různá práva a privilegia českých měst, jichž se domohla hlavně od válek husitských. Tím se stalo Vladislavské zřízení triumfem především vyšší šlechty Českého království nad stavem měst- ským, který proto projevoval proti novému zřízení svůj odpor a soudil se s pány a rytířstvem o svá práva. O sporech pražských měst se stavem panským a rytířským viz např. u Tomka, DP. X, 135—136, 156—157 a zejména 182 n. Palacký, D. XVII, 1145—1152 věnuje zaslouženě 441

Strana 442
pozornost i samé podstatě sporů. O celkové vylíčení situace se pokusila např. i Čsl. vlastivěda IV, 309 n. Spory tyto urovnány byly teprve tzv. smlouvou Svatováclavskou r. 1517 zásluhou hlavně pana Viléma z Pernštejna. — 3 Vladislav přijel z Uher na hrad pražský „v sobotu po na víru obrácení sv. Pavla“, tj. 29. ledna 1502. — 30 K ohni na Poříčí došlo „na velikou noc“, tj. 27. března 1502. — 34 Má býti správně „na sv. Filipa a Jakuba“, tj. 1. května. V jednáních však 2. května 1502 ke společnému závazku českých měst přistoupili i Kutnohorští (sr. Pa- lacký, D. XVII, 1151, pozn. 28.), kteří předtím v březnu Prahu i ostatní královská města opustili. — 44 O obecném sněmu království Českého, konaném v Praze od 11. listopadu 1502, viz Palacký, D. XVIII, 1152. MALÉ STRANY JEDNAK POLOVICE VYHOŘALA 81 Zmínka o pikhartech, tj. Bratrech, členech Jednoty bratrské. FILIP, BISKUP Z VLACH... 93 n. Filip de Novavilla, biskup sidonský a mutinský, přišel do Čech světit husitské kněze, sloužit v české církvi biřmováním a vysluhovat lidu svátost Večeře Páně pod obojím způsobem. V Praze pobýval až do r. 1506, kdy pro spory s administrátorem dolní konsistoře M. Pavlem z Žatce přesídlil do Kutné Hory. Zemřel r. 1507. Sr. o něm Z. Wintra, Život církevní v Čechách, 324. Jeho „Diarium“ vydal Rehák. — 105 dům kaupen u rathúzu staroměstského: dům na Šmerhofě. FRANGŮZSKÁ NEMOC... 113 n. Jedna z prvních zpráv o příjici, která byla do Evropy zavlečena plavci z Ameriky, objevené zatím r. 1492 Kryštofem Kolumbem. Ne- moc zamořila v několika málo letech všechny evropské země a stala se na dlouhá staletí téměř neléčitelnou „metlou lidstva“. — 121 n. Jde o tzv. válku o dědictví landshutské v r. 1504, jejíž počátky u Palac- kého, D. XVII, 1151. Válku a zvláště účast Čechů na ní vylíčil živě Al. Jirásek v knize nazvané „V cizích službách“, „v kusu české ana- base“. Spletitou situaci rodových zájmů po smrti falokraběte Otty II. i knížete landshutského Jiřího, jehož dceru Alžbětu si vzal za manželku Ruprecht, syn rýnského kurfiřta Filipa, a požadoval proto s ní vyženěné dědictví landshutské za svůj majetek proti nárokům knížete Albrechta Bavorského z linie mnichovské i proti nárokům císaře Maxmiliána I., jenž landshutské dědictví pokládal za odúmrt, i proti požadavkům krále českého Vladislava, jenž se landshutského dědictví dožadoval 442

Strana 443
jako manství koruny české, viz Palackého, D. XVII, 1159 n. — 124 falc- grabie: Ruprecht Bavorský. — 136 falograbie umřel: 13. srpna 1504. — 137 kněžna předce válku vedla: Alžběta, mladá vdova po Ruprechtovi, matka dvou jeho synků, zatajila smrt manželovu a vedla válku dále. — 141 hajtmané, Henrich a Fictum: Jindřich z Gutštejna a Opl z Fictumu. — 144 K bitvě došlo 12. září 1504 u městečka Schönberka nedaleko Řezna. České vojsko v počtu asi 4.000 — nepochybně zradou jim daných hejtmanů, kteří odvezli děla a munici — svedlo tu pod vedením rytíře Matyáše Libáka z Radovesic s velkou nepřátelskou přesilou v síle asi 17.000 mužů bitvu, v níž bylo poraženo (srov. Palacký, D. XVII, 1160). — 146 n. Závěrečná část tohoto líčení, hovořící o zradě Němců a varující Čechy, aby pod hejtmany německého plemene nesloužili, byla ve vydání Palackého SLČ. tehdejší censurou vyloučena z tisku. O DOBÝVANIE LOKTE O sporech pánů Šliků a jejich úsilí získati v dědičné držení Loketsko viz u Palackého, D. XVI, 1026, 1090 a XVII. 1154 n. — 2 n. Popis tzv. vojny Loketské přináší Palacký, D. XVII, 1163 n. — 2 pan Hra- dečský: nejvyšší purkrabí Jindřich z Hradce. — 5 páni Šlikové: pan Václav Šlik ze starší linie Chebské, Kašpar Šlik z linie Ostrovské, Mikuláš Šlik z linie Falknovské, bratří Šebestián, Kvirin a Albrecht Šlikové z linie Loketské. — 8 stala se smlúva na hradě pražském: došlo k ní až 21. března 1506 nálezem sněmu, jenž se sešel v Praze „o suchých dnech postních“, tj. 4. března. KRÁL OBDAROVAL NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ 11 n. O tento majestát vznikly mezi Novým a Starým Městem různice, až Staroměstští pohnali Novoměstské před zemský soud, a protože se mezi sebou dohodnout nemohli, rozsoudil je po dvojím jednání až r. 1509 sám král Vladislav. — 21 O svádě biskupa Filipa de Novavilla píše Palacký, D. XVII, 1165. — 33 mistr Pavel administrátor: Pavel ze Žatce. — 34 Pašek protonotarius: M. Jan Pašek z Vratu. SLUŽBA BOŽÍ ZASTAVENA V PRAZE 38 Pro kněze Martina, syna Janova Radocha: byl kaplanem týnským u M. Martina z Počátek. — 58 I jel biskup Filip preč z Prahy do Hory: odešel z Prahy 14. června 1506. Palacký však uvádí 19. června (sr. D. XVII, 1165), zatím co Veleslavín (sr. Kal. histor.) hovoří o 20. červnu. Biskup od Kutnohorských slavně uvítán, zřídil si v Kutné Hoře vlastní konsistoř a spravoval odtud část české církve podobojí. 443

Strana 444
JEDNÁNIE O JEDNUŠKU 64 n. Letopisec zachycuje ve zkratce situaci v městech pražských, kde Novoměstští, usilujíce o dosažení a požívání stejných práv měst- ských, jakých měli odedávna na Starém Městě, vyvolávali tím rozbroje, kterých využívala ve svém sporu s městy česká šlechta na úkor práv městských vůbec. Marně pak osvícenější představitelé v obou městech usilovali o odstranění příčin těchto sporů pokusem o sjednocení obou měst pražských v jednu správní obec. O ROZLIČNÉM KROJI ŠATUOV CHODICIECH 93 n. Charakteristikou výstřelků v odívání, všeobecného uvolňování mravů a úpadkem příkladného života kněžstva i v církvi podobojí vykládá letopisec velmi případně příčiny vzniku i dalšího šíření pik- hartství, tj. Jednoty bratrské, i když současně dává najevo svůj ne- souhlas s novým hnutím. — 116 Jde tu o zřejmé omyly letopiscovy, neboť „Matky Boží“ bylo až po velikonocích a polský král Jan Albrecht, bratr Vladislavův, korunován r. 1492, byl již od 17. června 1501 mrtev. Po něm pak nastoupil v Polsku král Alexander I., jenž koruno- ván 12. prosince 1501, také již zatím zemřel 19. srpna 1506 a jeho místo zaujal Zikmund I. — 118 Zpráva o výpravě proti Turkům se tedy spíše týká polského krále Zikmunda. — 130 Rozhodnutí o vystěhování židů bylo oznámeno skrze Václava Toniše, pergmistra (sr. A. F. Tok- steina, Židé v Čechách, kap. III.) ACTUM ANNO DOMINI M'CCCCC�V°.... 1 Český překlad nadpisu: Léta Páně 1505 o svátku Nalezení sv. Štěpána prvomučedníka. — 4 n. Jde o psaní farářům pražským strany Filipovy a chronologicky patří v tomto rukopisu za odstavec nadepsaný „Služba Boží zastavena v Praze“. — 45 v XII“ hodin: v 8. hodin. Jiné rkp. SLČ. (u Palackého K, L, M) mají XVIItou hodinu, tj. v 13 hod. — 59 po III albis a za II albos: za 3 gr. bílé a za 2 gr. bílé. — 64 Narození Vladislavova syna Ludvíka spadá do r. 1506. — 66 Korunovace Ludvíka na krále českého konala se dne 11. března 1509 (srov. Palacký, D. XVII, 1177). O SMRTI KNĚZE FILIPA BISKUPA 71 Letopiscův omyl, neboť biskup Filip de Novavilla zemřel 20. říj- na 1507 (sr. Palacký, D. XVII, 1165). — 73 Pochován byl nejprve v kutnohorském kostele sv. Jakuba, odkud r. 1511 bylo jeho tělo pře- 444

Strana 445
neseno do havéřské kaple k sv. Barboře pod náhrobek krásně vytesaný. R. 1626 byl však jeho hrob jesuity otevřen a tělesné pozůstatky vyvr- ženy (sr. Lacinovu Českou kroniku II, 1949). — 79 Biskupův pokus o útěk z Kutné Hory se udál dne 16. listopadu 1506. Byl však v Soběsla- vi dostižen a vrácen zpět Kutnohorským. — 85 Královna Anna zemřela brzy po Ludvíkově narození 26. července 1506. — 90 Přesnější datování „v hod Ducha svatého“, tj. 11. června 1508. — 97 pan kancléř Albrecht Libštejnský z Kolovrat, jenž byl mezi 1. 1496—1503 hof- mistrem dvoru královského a pak v 1. 1503—1510 po Janovi ze Šelm- berka nejvyšším kancléřem. KOPIDLANSKÝ SŤAT... 3 K stětí Jana Kopidlanského došlo již „v sobotu po sv. Václavu“ r. 1506, tj. dne 3. října. Jméno jím zabitého zemana bylo Jan Cukr z Tamfelda. Kopidlanského soudil — zřejmě pod vlivem stranických rozepří mezi městy a šlechtou — staroměstský purkmistr Daniel Rauš a tři konšelé, z nichž jsou známa jména jen dvou z nich: Jan Hrabaně z Vlkanova a Jan Štolc. Podrobně o události viz u Tomka, DP. X, 231 n. — 12 List purkmistra a konšelů staroměstských ze dne 7. února 1508, jímž proti panu Rendlovi z Oušavy a jeho přátelům, vydavším manifest proti zvůli Pražanů (sr. Palacký, D. XVII, 1172 n. a pozn. č. 110), u přátel v městech královských i mezi pány a rytíři českými obhajují svůj soud nad zemanem Janem Kopidlanským, otištěn byl Palackým v AČ VI, 359—360. — 18 Albrecht Rendl z Oušavy, jenž byl v 1. 1494—6 purkrabím hradu pražského, mezi 1. 1497—1509 králov- ským prokurátorem, v 1. 1509—1510 nejvyšším písařem a v 1. 1515 až 1516 zemským podkomořím. Zemřel 9. září 1522. — 74 A když on ... mocí na nás sáhl: bratr popraveného Jiří Kopidlanský. — 103 n. Jiří Kopidlanský, přijev „o suchých dnech postních“, tj. mezi 15. až 18. březnem na Hradčany, pokusil se domluviti s Pražany, žádaje od nich zřízení zádušní nadace na Proseku u Prahy k spáse duše svého bratra Jana, jenž byl sťat bez udělení svátosti umírajících. Když byl Pražany mlčením odmítnut, opověděl jim 18. března 1508 nepřátelství. Ná- sledovala řada krutých jeho nájezdů proti Pražanům a s nimi spřátele- ným městům, jejichž výčet podává letopisec v dlouhém přehledu (od řádku 105 n.). Šlo tehdy o skutečnou válku, vedenou krvavě sice mezi Jiřím Kopidlanským a městy pražskými, ve skutečnosti však mezi stranami za nimi stojícími — mezi pány a rytíři a městy královskými (sr. Palacký, D. XVII, 1172). — 105 Prvním aktem nepřátelství Jiřího Kopidlanského byl pravděpodobně 14. června útok proti pražským kupcům, navracejícím se na vozech z jarmarku boleslavského. Jeho obětí byl Vít pernikář z Skály na Poříčí a Hudec od Koníkův, měšťan novoměstský. — 110 Michel, ves patřící pražské universitě, byla vypá- 445

Strana 446
lena ještě před Jesenicemi a Vescem dne 14. srpna. — 111 Počernice patřily Václavu Rambouskovi, konšelu staroměstskému. — 112 Ouvaly byly vypáleny až 26. září. — 134 biskupy, moravského olomúčského a druhého Filipce: biskupa Stanislava Turzo a Jana Filipce. — 136 Na čem se sněmovníci dohodli, viz u Palackého, D. XVII. 1175 n. — 143 Připo- menutý majestát královský byl potom vydán v Budíně 10. srpna. — 169 Představitelé vlády Vilém z Pernštejna, Albrecht z Kolovrat, Petr z Rožmberka a Petr Holický ze Šternberka spolu s volenými krajskými hejtmany podle smlouvy Svatojakubské zajali a přivezli do Prahy k potrestání pana Halamu z Běchar. — 178 O krvavé události před Svinskou bránou viz u Tomka, DP. X, 255. — 183 Lymburk: Nymburk. — 184 pan Hořický: Mikuláš z Hořic, nejvyšší písař. — 188 pan purkrabie pražský: pan Zdeněk Lev z Rožmitálu. — 213 Jiné datum stětí Halamy z Běchar uvedeno Palackým v SLČ. (K, L, M) „v pondělí, den sv. Diony- sia“, tj. 9. října. — 222 regenti zemští: smlouvou Svatojakubskou pozbyl kancléř Albrecht z Kolovrat svého privilegovaného postavení a moci mimořádné, kterážto převedena hlavně na nejv. purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitálu i na soudce zemské, kteří od té doby nazývali se „regenti“ neboli „správcové království Českého“ (sr. Palacký, D. XVII, 1175). Byli jimi Vilém z Pernštejna, Petr Holický ze Šternberka, Zdeněk Lev z Rožmitálu, Bernard z Valdštejna na Bělé, Albrecht z Kolovrat, Albrecht Rendl z Oušavy. — 236 Titíž páni. — 268 A byl prvé kazate- lem pikhartským: narážka na Rendlovu dřívější příchylnost k Jednotě bratrské. — 271 Jde o tisk Vladislavského zřízení zemského, kterýžto tisk dokonán 18. července 1500 (sr. Veleslavínův Kalendář historický k tomuto dni). — 288 administrátor: M. Pavel ze Žatce. — 304 služebníci páně minomajstrovi: pana Bernarda z Valdštejna na Bělé. — 321 Zdá se, že Albrecht Rendl z Oušavy se tehdy schůzky nezúčastnil. — 326 podlé těch listuov, kteréž sobě od krále zjednali: narážka na pokus strany panské o ukončení sporů výrokem královým, o nějž před koncem r. 1508 někteří z českých i moravských pánů Vladislava požádali prostřed- nictvím biskupů Stanislava Turzo a Jana Filipce. — 341 Zdeněk Dobrohost z Ronšperka. — 345 Pražští poslové pravděpodobně vyjeli později — až 16. ledna 1509. — 347 Svátek od Měsíce, kožišník a konšel staroměstský. — 375 Vyslaní zástupci měst pražských čekali na krále v Brně, který tam dojel 29. ledna 1509. Vladislav však s nimi jednal jen prostřednictvím kancléřovým a nic jim v jejich při neslíbiv, upokojil je velmi formálním udělením cla modřanského. PŘÍJEZDA KRÁLE DO PRAHY 10 n. Uvítací řeč Pražanů obsahovala narážku na poměry v zemi a žádost o pomstu za bezpráví, která jim bylo trpěti od panstva. 446

Strana 447
O KORUNOVÁNÍ KRÁLE LUDVÍKA... 24 ...v puoltřetiem létě jsa zstáří: při korunovaci byl stár 2 roky, 8 měsíců a 11 dní. — 28 Z biskupů byli korunovaci přítomni: vrati- slavský Jan Turzo, olomoucký Stanislav Turzo a varadinský Jan Fili- pec. — 30 knieže markrabie bramburský: Fridrich Anšpachský. — 32 pan Šte- fan, hrabie špiský: Štefan mladší Zápolský. — 33 Kazimír Těšínský. — 37 pan sudí: Petr Holický ze Šternberka. — 53 Václav Kavan z Dědibab, jenž podporován Pražany napadl Kopidlno, čímž dána matce a mladší- mu bratrovi Jiřího Kopidlanského příčina k protižalobě na Pražany (sr. Palacký, D. XVII, 1176). — 56 Pokuta 50.000 gr. jest jinde uváděna částkou 40.000 (sr. Palacký, SLČ., 301). — 58 král jako dítě již paměti dobré nemaje: jistě přehnáno, neboť Vladislavovi bylo tehdy 56 let. KONŠELÉ SAZENÍ NOVÍ 76 n. Tomek, DP. IX, 274 uvádí znění jmen některých konšelů odchylně: Jan Nastojte, Jan Štolc knap, Ondráček (nikoliv Ondřej) soukenník, Bohuslav Legat (nikoliv z Ráje), Lukáš pasíř, Václav Fra- něk z Liběchova, Jan Pechanec, Jan Hlavsa atd. S tímto zněním jmen se shoduje Palacký, SLČ, 304 kromě jediného jména (Tvarsky: Tvář- ský). — 86 Jednání se Staroměstskými o glejt pro Jiřího Kopidlanského započalo hned 23. března 1509 a prostředkoval v něm administrátor konsistoře podobojí M. Pavel ze Žatce. O VODĚ, JEŠTO SE ZJEVILA 100 Na Malé Straně u sv. Tuomy: v kostele při klášteře sv. Tomáše. — 105 zdusila patero: jinde se uvádí šest mrtvých. — 107 Letopisec připo- míná konečnou dohodu mezi Starým a Novým Městem, jíž byl ukon- čen dlouholetý spor, přinášející mnohé nepříjemnosti, rozdělení a hád- ky v době pro česká města velmi vážné, kdy šlo o prosazení jejich práv proti vzmáhající se straně panské (sr. Tomek, DP. X, 274 n.) O MORDU NA MALÉ STRANĚ 128 n. Událost zachytil Palacký, D. XVII, 1179, popisuje ji se všemi podrobnostmi i Tomek, DP. X, 276 n.; neblahou tuto příhodu uvádí též „Historie pražská Bartoše Písaře“ (str. FRB V, 9—10); k ní se vztahuje i zlomek zprávy v rukopise Universitní knihovny pražské sign. IX A 1 (Occurrunt notae historicae ad ann. 1509 spectantes: De coronatione Ludovici regis et impetu civium in Hungaros) atd. — 447

Strana 448
130 n. Uhři svádu počeli na Čechy: podle Veleslavínova Kalendáře histo- rického (ke dni 20. května) „toho začátek stal se v tanci skrze nějakou láryni (= nevěstku) a neřest, o kterouž se holomek jeden, jménem Smek- bidlo, s služebníkem uherského pána pohodl, až i raněn byl...“. — 138 Uhrův XXt zabito: jiné rukopisy, uváděné Palackým (sr. SLČ, 309), hovoří, že „tu na místě zbitých osm zůstalo a někteří potom na druhý den zemřeli, takže jich 16...“ — 156 Malec řezník: Florian Malec, řezník a konšel malostranský. — 166 Martin Kratečka, měšťan malo- stranský. — 173 někteří vyvodili se, že sú vinni nebyli, i pustili je: Jana cel- ného, měšťana staroměstského, Sudlici kováře od Betlema, Jana Ci- káda, postřihače a jiné. — 188 Václav Rechek. LIST ANTIKRISTOVÝCH NÁSTROJŮ... Po velikém vítězství husitů nad křižáky u Domažlic, když mnohá knížata a města německá blíž českých hranic, obávajíce se husitských nájezdů z Čech, chtěla uzavříti vlastní smlouvy, vypravil basilejský koncil dva své posly do Bavorska, aby tomu zabránili a současně vy- šetřili, jak by bylo možno se dorozuměti koncilu s husity přímým vyjed- náváním. Těmito posly byl dominikánský převor Jan Nider a cister- ciácký mnich Jan z Geilhausen. Poslové vyjeli 28. listopadu 1431 z Basileje, zdrželi se šest dní v Mnichově a přijeli 15. prosince do Norim- berka (sr. Tomek, DP. IV, 502). Odtud pravděpodobně vypravili do Čech hned počátkem r. 1432 tento list, jenž předbíhal vlastní cestu do Čech a jednání s husity v Chebu, které tam mělo započít 27. dubna. (Tomek, 1. c., 508 jako datum tohoto listu uvádí 5. leden 1432; sr. i Palacký, D. XIII, 651, pozn. 247, kde jest přísl. odkaz). — 2 Jan Nider, převor dominikánského kláštera v Basileji. — 5 Jan z Geilhau- sen, mnich kláštera cisterciáckého v Maulbronnu ve Švábsku. — 18 vám již po třikrát listy poslal: připomínka, že koncil basilejský pokusil se navázati s husity jednání r. 1431 trojí cestou: především prostřednic- tvím císaře Zikmunda; za druhé prostřednictvím rady města Norim- berka; za třetí skrze měšťany chebské. — 19 již po čtvrté též listy i nad živé posly s ním vypravil: Jan Nider a Jan z Geilhausen připomínají tu své vlastní poslání od koncilu jim uložené, aby se s Čechy domluvili o způsobu vyjednávání, které by vedlo ke smíru. — Následující část listu jest složena z řady nejrůzněji spojovaných a kombinovaných bib- lických citátů, z nichž možno určiti jen některé. — 52 Mat. 11, 29. — 87 Sr. Žalm 126, 5—6, — 92 Sr. Filip 2, 7—9. — 96 Podle Řím. 12, 16. — 109 Rok 1437 jest zřejmý omyl přepisovatele listu, šlo o r. 1432. 448

Strana 449
LIST GLEJTOVNÍ 1—52 Zikmundův glejt jest pravděpodobně z r. 1432 (sr. jeho závěr: královstvie našich Uherského XLV., Římského v XXI. a Českého v XII. létě: tj. na uherského krále byl korunován r. 1387, od r. 1411 byl králem římským, od r. 1420 též i králem českým), kdy vydán v Norimberce za Zikmundovy nepřítomnosti (od konce r. 1431 byl na korunovační výpravě v Itálii) v jeho jméně Čechům pro nastávající jednání s basilejským koncilem. Není ovšem vyloučeno, že glejt byl opravdu vystaven samým Zikmundem v dubnu r. 1431. — Podobný glejt z r. 1432, vystavený koncilem pod názvem „Salvus conductus Bohemorum“, otiskl Mansi, Sacrorum conciliorum nova... collectio XXIX, p. 27 s. PRIVILEGIUM KRÁLE VLADISLAVA 1—154 Otištěno z rukopisu Lobkovického a Křižovnického již Palackým v AČ IV, 451—455. Vydáno bylo dne 16. června 1471 v Krakově „skrze ruce ctihodného Sbyhněva z Olešnice, sekretáře nej- jasnějšího krále polského“ po provedené volbě Vladislavově na krále českého na sněmu stavů království Českého v Kutné Hoře dne 27. května 1471. O volbě krále Vladislava, konané mimořádně v Kutné Hoře, viz studii P. M. Weselského, O sněmu Kutnohorském po smrti — krále Jiřího (CČM 1847, díl II, 186 n.) a Palackého D. XVI, 1029. 144 za urozené Opple: snad Opplové z Fictumu. TATO JEST ŽALOBA K KRÁLI... Následuje řada dokumentů ilustrujících spor mezi městy a šlechtou českou za vlády Vladislavovy, o němž letopisec píše velmi dramaticky na str. 316 až 343 této knihy. K oné části viz příslušné poznámky a v nich odkazy na literaturu, kterou zde ještě doplňujeme poukazem na článek J. Er. Vocela v ČČM 1847, II. díl 412—422 (Rozepře mezi pány a rytířstvem a mezi městy za panování krále Vladislava II.); tamtéž (422—440) otiskuje P. M. Weselský z archivu kutnohorského “ „Žaloby měst na pány a rytířstvo z některých kusův jim škodných“ a z téhož archivu na str. 492—498 „výpověď krále Vladislava v té při, kteráž jest mezi stavy panským a rytířským jakožto žalobníky s jedné, a Pražany i jinými městy všemi království Českého jakožto odporníky s strany druhé, kdežto páni a rytířstvo vinili jsou Pražany a jiná města z některých kusův“. Vleklý a urputný tento spor, jímž trpěla celá země, táhl se od r. 1484 až do r. 1517, kdy se strany smířily zásluhou hlavně pana Viléma z Pernštejna (smlouvou tzv. Svatováclavskou). — Z na- 29 Letopisy 449

Strana 450
šeho rukopisu otiskl tyto žaloby a odpory Frant. Palacký v AC VI, 238—264. K tomu i článek Ant. Rybičky Skutečského v ČČM 1849 II, 87—97: Rozepře mezi stavem panským a rytířským... — 27 Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné. — 28 Petr Kdulinec z Ostromiře. — 29 Samuel Valečovský z Hrádku. 450

Strana 451
SLOVNÍČEK albus (lat.) — bílý groš ale — tedy alkéř — arkýř, výstupek podstřeší ani — a oni antiocenskj — antiochensky, z An- tiochie asa — aspoň, asi až — už básen — smyšlenka, výmysl Bazilé — Basilej bečvář — bednář běh — záležitost Berün — Verona bezděky — proti vůli bezpeč(s)tvie — bezpečnost; list zaručující bezpečnost, glejt biechu, bíchu — byli; bieše, bíše — byl (-a, -o) blána — kůže; blány — kožich bliz, blíz, blíž — blízko, asi boj obdržeti — zvítěziti bramburský — braniborský bran — zbraň búda — stan búřivý — pobuřující celauf (z něm.) — útok coli — co také, jakoby compacta (lat.) — kompaktáta Crha — Cyril častný — časný, vezdejší čelední otec — hospodář čily — páchly činiti se (čím) — vydávati se (zač) distiti (vino) — míchati, znehod- nocovati čištění (vína) — znehodnocování člověčenstvie — poddanost, služeb- nost čtrmezcietma — čtyřiadvacet étrmezcitmÿ — čtyřiadvacátý čtvrt; sám čtvrt — sám čtvrtý čtvrtce — čtvrtka čtvrtině — čtvrtka (míry) Cuba — svrchní oděv, plášť; kožich dac(s)ký — dánský dáti (dávati) se — vzdáti (vzdáva- ti) se dcska, dska, dcka — deska, prkno dsky (dcky) zemské — knihy, do nichž se zapisovaly právní listi- ny veřejné i soukromé, změny nemovitého majetku, smlouvy atd. dětinský mistr — učitel dětí divadlo — podívaná dlažiti — dlážditi dlíti — protahovati, odkládati dlužný — povinný dobrovolenstvie — dobrá vůle dobyti se — vyprostiti se doložiti — učiniti odvolání domněnie — podezření 451 

Strana 452
doniž — dokud dopustiti — dovoliti dosiehnemy — dosáhneme dospělý — vynikající, dokonalý drahně — mnoho drevník — dřevař druhé — po druhé držele (duál) — drželi dřevní — někdejší, dřívější dříví — stromoví, stromy dště — deště duovod — důkaz dvamezcietma, -itma — dvaadvacet erb — potomek, dědic erbounik — dédic (zákonný, po rodu) erciprest, erciprest — arciknéz Jafrnoch — chochol nad helmou na erbu falšieř — podvodník fedruňk — pomoc; fedruńk dávati — pomoc poskytovati fidr v. fedr- fortel — úskok, lest fortelovati — zistné, üskoéné jednati Jostnování — trámoví, tlustá prkna frančský — francouzský fd — trh glacskj — kladsky Gladsko — Kladsko glajt — ochranný list bezpečnosti; za glajtem — s glejtem Gselšaft (něm.) — Společnost gubernát — gubernátor, správce země habart — pacholek, pochop hace — spodní oděv had — název přístroje k boření zdí v boji hančivý — hanlivý harc — šarvátka 452 helméř — kdo vyrábí helmy hindrovati — výčitkami nebo skut- ky trápiti hlédati — stříci, hlídati hod — svátek hodně — zaslouženě, podle zásluhy hold — poplatek holdovati (se) — poplatkem se vy- kupovati, k placení holdu se zavazovat holomek — sluha, pacholek horlivost — hněv Horník, Horniek — obyvatel Kutné Hory hospoda — příbytek, hostinský dům hospodář — majitel domu nebo statku; hostitel, hostinský hospodářný — pohostinský hromničné (summy) — o hromnicích placené hrošitný — vetchý hřbet dáti — obrátiti se na útěk hubený — chatrný huntéř — řezník hynšt — kůň (ve) Chbě — v Chebu; do Chba — do Chebu chcme, chcemy — chceme; Co chcme učiniti? — Co učiníme? chodec — žebrák chudichu — ochuzovali chutn£ — chvatné, spésné chutnost — rozkoš, příjemnost inhed — hned intimacio (lat.) hláška intitulovaný (z lat.) — zapsaný do seznamu členů, do koleje uni- versitní introductio (lat.) — uvedení (v úřad atp.) item (lat.) — rovněž, také ižádný — žádný — veřejná vy- 

Strana 453
Jacobellus — Jakoubek(ze Stříbra) jako, jak — asi; kteří Jdiechu — sli Je — jal jeden; za jednoho člověka — jedno- myslně jednak — asi, téměř jedne, jedno — jen jednostajný — jednomyslný, jedno- hlasný, svorný jednuïka — jednota, sjednocení (měst pražských) Jechu, jeli — (za)jali JjelikoZto — aspoň Jeliž — až Jesto — který, kteří; co; kdežto; že, takže Jide, jide — żel; jidechu — šli jieh — tání (sněhu), obleva Jistba — jizba, svétnice Jistébka — jizbicka Jistec — věřitel, rukojmí; dlužník Jiti — zajmouti jmieti — míti Jsva (dual) — jsme (my dva) kaka — hracka, mlska (?) kakžkoli — ačkoli katovati se s kým — nemilosrdně trápiti koho kázanie — rozkaz kde(ż) — kdy(ż) kéž — zda klam — nepravda, posměch klécavý — kulhavý klejt — glejt, v. t. kléska — chyba, pochybení kmetična — dcera nebo manželka poddaného sedláka kněz — kníže kolací — hostina, hody kolba — rytířské klání kolé — kolí, kůly kolegiát — člen koleje (universitní) konfekt — lahůdka, pamlsek 453 konferšt, korfe(r)št — kurfiřt Konstancie — Kostnice konvrš — klášterní laik koryto — nosidlo, máry kostel — církev kozlec převrci — udělati kotrmelec kožina — límec z kožišiny kra — kus (zlata atp.) kráše — krásněji kruciáta — křížová výprava kruh (spr. kruch) — kus krunfešt, krumfešt (z něm.) — z klad kryk — váda, hádka krykovati se — hádati se, svářiti se kříž vydati — křížovou výpravu vyhlásiti křižovník — křižák; člen řádu kři- žovnického kubendłstvie — soulożeni, smilny żivot kunšt (z něm.) — umění kuorní — k kůru náležící kurevstvie — obcování s nevěstkami kvalt (z něm.) — násilí kvestie — otázka (předložená k učené při) 4 a- ladovánie (z něm. laden) — naklá- dání lajstra — registra Lambard — Lombarďan Lamparti, -y — Lombardsko lantfaréfstvie cestování decky) lantfrid (z ném. — zemsky mír) — v Čechách zřizovány lantfridy krajů; šlechtici se sestoupili v brannou jednotu a udržovali mír v kraji, vzájemné spory mezi sebou urovnávali smír- nou cestou prostřednictvím rozhodčích laskav býti (na koho) — milovati (koho) (jez- 

Strana 454
leče se — lekl se ledrovaný — pancířem nebo zbrojí pokrytý lehkost — zlehčování, nevážnost lékařstvie — lék, léčení léní — lenivý lenovati se — býti lenivý les — dříví leženie, ležení, též vjetí — jeden z prostředků k vymáhání dlu- hu. Dlužník se ve smlouvě za- vazoval, nezaplatí-li včas, že se dostaví buď sám nebo se svou družinou (zvanou ležáci) na místo určené ve smlouvě a tam že se bude na své útraty tak dlouho zdržovati, dokud nezaplatí. Místo dlužníka mohli tak učiniti rukojmí licenciát — vyzkoušený už kandi- dát pro stupeň misterský, ale dosud nepromovaný litkupník (-iek) — dohazovač, smluvce loika — logika luëiti — hoditi lüditi — vâbiti lymburskj — nymbursky majdburskj — magdebursky malý: o malú věc, Że — bezmála maniti bod se — podmaňovati manstvie — poddanství mantléř — obojetník Markleta — Marketa marštal — chlév meciece — metajíce, shazujíce Meče — Mety Mediolán — Milán mediolánský — milánský městiště — místo měšečník — výrobce měšců meze — hranice miera; na své mieře — v své (plné) platnosti 454 miefenie — smifování milostný — milostivy moneta — mince, ména mostnice — trám nebo kůl, na němž most stojí mozk — mozek mrskáč — flagelant mrtviti — vražditi mrzkost — ošklivost, nelibost mrzstvie — ošklivost můúdroště — moudré věci mužsky — chrabře náboženstvie — nábožnost nadati — nadání učiniti, obdaro- vati nádršpán — palatin nadýmati koho proti komu — po- pouzeti nakládati — nadržovati, straniti, pomáhati nákladný — pomocný nalit — hle, ale náměstek — nástupce, potomek; zástupce namluviti — mluvením pohnouti napoly — na půl, na polovic nápulský — neapolský nářek — urážka nařékati — činiti právní nárok násilé panenské, vdovské — násilí páchané na pannách, vdovách návětčí — největší né — nýbrž, ba nedověřiti se — nedůvěřovati nehet — dráp nemáhati — chřadnouti, stonati nemilostivě — ukrutně nemilostivý — ukrutný nenabytý — nenahraditelný nepodobně — neslušně nepodobný — neslušný nepořád — nepořádek nepostavenie — nedostaveni se neřád — zlořád 

Strana 455
neslušný — nedobrý nestrašlivý — nebojácný nešporní (hodina) — mezi poled- nem a večerem neumělý — neučený neustavičnost — nestálost nevěrný — nevěřící nevzácný — nepříjemný neztravný — lakomý ničehéhož — pranic; ničemémuž — praničemu nigromancie — černokněžnictví Nové léto — Nový rok nuziti — nutiti nuzník — nuzný člověk, chuďas o (s 6. pádem) — okolo (s 2. pá- dem) obdržeti — míti úspěch, zvítěziti obec — obecný lid; obec veliká (pražská) — rada všech sdru- žených obcí obecně — napořád, společně obehnati — oblehnouti obháněti — obléhati obláštně — obzvláště obléniti se — leností se obmeškati obleňovati se — jeviti se lenivým obloZiti se — necinnu byti oborem — houfné obofiti — zbotiti obroda — úroda obrok — obročí, prebenda, roční důchod obtéci — obklíčiti, oblehnouti odbíjeti — odrážeti odbiti — odraziti odjieti — odníti odpierati se (čeho) — popírati (co), vzpírati se (čemu) odporný — protivný odpověděti — vyhlásiti nepřátel- ství, boj odpoviedací list — kterým se ohla- šuje nepřátelství odpoviedati se — zříkati se odpustiti — dovoliti; (čemu) — šetřiti (čeho) odpuštění vzíti — dovolení k od- chodu si vzíti, odejíti odsúditi (koho čeho) — zbaviti odtah — odklad, průtah odámrt — právo na statek, který osiřel smrtí majitelovou; sta- tek, který připadl vrchnosti po smrti majitelově ohbitý — hbitý oheň pekelní — červený, palčivý otok ohlásiti — rozhlásiti; veřejně pro- hlásiti (volbu něčí) ohledovati — patřiti, dívati se ochtáb — oktáv, osmidenní slavení velkých svátků; osmý den po svátku okojiti — uchlácholiti, ukonejsiti opatfiti — spatřiti; opatření uči- niti, zaříditi oplankovati, oplaňkovati — ohraditi opoka — kámen oprava — náprava oprávce — ochránce, rozsudí opraviti — napraviti ortelovati — souditi osaditi — (vojensky) obsaditi osahovati — obsazovati oslnúti — oslepnouti ospu v. osúti ostarožný — obstarožný ostati (na čem) — usnésti se ostfieci — ochraniti, uchräniti; ostřez — nedej osúti, ospu — obklíčiti otec čelední — hospodář otpustiti — dovoliti ovšem — úplně, zajisté, vůbec ozd — hvozd korektor, palác — předsíň, z níž se vcházelo do pokojů 455 

Strana 456
památný býti (čeho) — pamatovati se (nač) pasieř — výrobce pásů páteř — otčenáš péči míti (o koho) — strach míti (před kým), vojensky se ostří- hati před nepřítelem benkvant (z ném. beyngewant) — druh šatstva perk — jalová skála perkrecht (z ném. Bergrecht) — horní právo peřestý — pestrý, strakatý péskami — pěšky picovati — loupiti pikhart — kacíř pik(h)artovati, z kacifstvi pivnice — sklep pivny nebo vinny plaríkovati se — ohrazovati se planý biskup — sufragán, svéticí biskup platnéř — výrobce plátů (brnění) pliskaë, pliskaë — Zvanil, mluvka bloditi — tropiti plot — spletené proutí bo — pro pobitie — boj, bitva pobojovati — přemoci poctivost — pocta poctivý — počestný, slušný poddací — poddaný podletie — jaro podobný — pěkný, sličný, slušný podstrk — pomluva po(d)škopiti — zmocniti se, do- padnouti podzüfati — trochu zoufati pohádka — hádka, pře pohané — (zde) Turci poháněti — obesílati k soudu fóhon — obeslání k soudu bohoniti — obeslati k soudu pochopiti — lapiti bôjéenie — dovolení -dovati — viniti pójčovati — dovolovati boje — pojal; pojem — pojav, vzav pokázati — ukázati pokryk, pokfik — alarm pokryté — pokrytecky pokrytý — pokrytecký pole — místo, kde vojska bojují; válka poledne — jih polúročí — půl roku poméenie — odklad, průtah foń — pro nej poprava — soud, ütrpné soudní právo porucenstuie — svolení; toť máme poruéenstvie — to je nám ulo- ženo porüceti — svěřovati poruciti — svéfiti pořád — po řadě, po pořádku; řád, pořádek posici — these (védecka, theolo- gická otázka) posilek — posila, pomoc postavenie — dostavení postavník — sloupec voskový, lampa postüpiti — ustoupiti; (po čem) — povoliti (čemu) posul — posypal poskopiti v. podikopiti boskiek — pokřik, nářek potaz sobě uprositi — vyžádati si dovolení k poradě botvornf — zpotvofeny, pitvorny pováZiti — obétovati povětřie — vzduch fózitek — užitek prach — prášek (lékárnický) prasce — prasátko prasinec — prosinec právě — po právu, řádně prázdný — zbavený, osvobozený pražma — pražené zrní preč — pryč 456 

Strana 457
prelát — vyvýšené ploché místo prenostika — pranostika, předpověď prchati — prchlivé si vésti pro to — přesto proëiniti — proviniti prodlenie — čas na rozmyšlenou fproněž — pročež prostranné — volně prostředek — prostředník provésti — dokázati pruovod — dükaz přátelská vuole — vàüle příbuzných preciniti — proviniti, zaviniti předce, před se — vpřed předek — předchůdce předší — předchůdce přehověti — strpěti přemykač — překupník prepustiti — dopustiti příčina — pticinéní, pomoc pfidiniti — pfidati, zjednati рей, piiti — pfati přiezn — příbuzenství přiholdovati — přižebrati příjezda — příjezd piijieti, płijiti — pfijmouti; pfi- Jjechu, přijeli — přijali; přijev — přijav přikazovati se — dávati se v pod- danost piimieniti — piipojiti płimielovati — pfipojovati piimlivati — domlouvati; pfimlu- vati se (na koho) — vylitati, vytykati (komu) piipadniti — udefiti prirozenie — přirozenost, přiro- zená povaha priféenie — slib prisieci — prisáhnouti příští — příchod přítel (po erbu) — příbuzný přitěže — přitáhl privinilti se — pripojiti se snaznost ; ptdti se (na koho) — vysetrovati publik — obecní písař, tajemník punt — smlouva, spiknutí puohon — obeslání k soudu; puohon zdvihnúti — obeslati před soud puojéiti — dovoliti puozitek — użitek pistka — pusté stavení puška — dělo pykati — želeti guestie, také kvestie — otázka (před- ložená k učené při) retovati — pomoci, vysvoboditi retuñk — pomoc, vyproštění robenec — pacholík rok — termín, určený k jednání; rokování, schůze rovný — skrovný, malý rozbitovati se — kořist si rozděliti rozdiel — rozdělení, rozbroj, ne- svár rozdielce — rozsudí rozeznánie — rozsouzení, vyšetření rozeznati — rozsouditi rozjiżenie — obleva rozkrásti se — rozprchnouti se rozkryti se — poschovávati se rozprseti se — rozprchnouti se rozpuštěný — zpustly, nekázany rozum (rozuom) — názor, smysl rozzastavovati — do zástavy dávati rufián — svüdce, kuplif rufiánství — kuplířství, svüdcov- ství тика; рой ruku jíti — dařiti se rumor — poplach, povyk rynéř — sluha (obyčejně při ko- ních) rytěřující — bojující řčenie — výrok řvánie — řvaní, srdcelomný nářek 457 

Strana 458
salva reverentia (lat. — s odpuš- těním samostřiel — ruční vrhací zbraň, druh luku, upevnéného ,,na loze**; metaly se z ného sipy a neveliké kamenné nebo kovové koule sdzeti — do vèzeni posilati sbožie, zbožie — majetek, jmění sceptrum (lat.) — žezlo sčiniti (ruce) — sepnouti sdrzeti — dodrżeti, splniti sede — usedl sén — síň, palác seznati se — přiznati se do sie(Z) (séž) chvíle (doby) — do této chvíle (doby), pred sim — před touto dobou shromazditi — shromážditi, spojiti shřieti se — ohřáti se scházeti; schází co kým — je vinou někoho schoditi se — scházeti se sic(e) — jinak signet — pečeť sjíti; sejde co kým — zavinčním koho skonánie — konec, dokončení skřidla — kámen, břidlice skuoro — brzo sladovně — sklad, v němž se suší slad slíbiti se — zalíbiti se sloZiti — zru&iti slüditi — vyvábiti sluseti pod koho — byti poddán komu, poslouchati koho smieti, sméti — odvazZovati se smysl — rozum; smysla zbyti — po- zbýti rozumu. státi se nepříčet- ným sobek — sobec soin — nesnadný; sotnú nüzt (tihi) — stěží spravedlnost — spravedlivý nárok 458 sprostnost — prostota spuntovati se — sjednotiti se sstaviti, staviti — zastaviti, zara- ziti sstüpiti — postoupiti, vzdáti ssviediti — spáliti stánie, stání — příměří statčiti — stačiti státi — dostaviti se (k soudu) stávati — dostavovati se stavěti se — dostaviti se stavuňk — schůzka stéci, ztéci — sběhnouti, učiniti výpad stiekanie — výpad (z hradu, z města) stíchu — sťali stovaryšiti se — spojiti se, sdružiti se strach lidu (pánuov) — strach před lidem (z pánů) Strachota — Metoděj strana, stránka — část stranné — stranicky strhnüti se — spojiti se strýčený bratr — syn od bratra ot- cova pocházející; strýčení bratří — bratranci střiedník (faráře) — kaplan stříš — led tvořící se na řece súdec — soudek sufragán — (světicí) biskup súseda — sousedka sva došla (duál) — jsme došli (dva) svátost — ostatky svatých svatý; po světí Dorotě — po svaté Dorotě svédom — znalý, zpravený; zná- mý, povědomý svědomie — svědectví svíčník — výrobce svící svieži — svážu svlačiti — svlékati svoboda — volnost, nevázanost svobodenstvie — privilej svolenie — usnesení 

Strana 459
svoliti se — shodnouti se, sjednotiti se Sacovati — odhadovati; vyplatiti se zaplacenim sumy, na kterou je kdo odhadnut šacuňk — výkupné šafovánie — hospodaření šant — obmysl, podvod Sermice — šarvátka šetřiti — pozorovati Sibalstvo — podvod; přívrženci podvodného tovaryšstva, spolku Skariant — rychtářův pomocník, pochop škřidla v. skřidla šlachtatská — žena jatečného řez- níka šlajferna (z něm.) — brusírna šle — posílá špihovati — zásobovati šraňk — závora, ohrada, zábrana 3trych — Cara; podvod tédinice (z něm.) — rokování, jednání takovë — tak taldceti se — toulati se tanchúz (z něm.) — dům pro ta- nec, taneční sál taras — ochranná střecha, kryt, násep tbáti — dbáti teď — zde těhař — rolník téměř — raději, spíše těžecí pacholek — mladík od ře- mesla tieži, tieží — táži, táží se tíseň — tlačenice tista — fena tlačiti — šlapati tobolečník — výrobce tobolek tovaryství — spolek, přátelství tovařiš — druh 459 trank, traňk — nápoj tres(k)tati — kárati truky — necky, nosítka tržné — poplatek z trhu třáslo — pruh třevo — střevo třimezcietmý — třiadvacátý třmi — třemi tunný — naložený v tunách (men- ších sudech) turba (lat.) — dav, množství turditi — potvrzovati tvrdoustý (kůň) — nepovolný u; u Vratislavi — ve Vratislavi ubezpečenstvie — bezpečnost; glejt ubrman — rozhodčí, smírce ubrmanský — vydaný ubrmanem účinek — čin, skutek úfati — doufati, důvěřovati uhoditi — smluviti se ucho; uši (u zvonu) — držadlo ujiti — ujmouti; ujemse — vzavie ukrddati se — tajné prchati ülehle — úhor úlehlice — malý úhor uměnie — učení umluvce — rozsudí umluviti se — smluviti se umyšlený — úmyslný ungelt — clo ze zboží v uobecnici, v uochtáb, v uovse atp. — v obecnici, v ochtáb, v ovse atd. upřiemě, upřímě, upřiemo, upřímo — upřímně upřiemost — upřímnost, čistá víra upástéti — dávati do vézení urukovánie — zarucení rukojmími urukovati — zarucovati rukojmími ustati — unaviti se, umdlíti ustavenie — ustanovení ustaviti — ustanoviti ústavně — ustavičně ustizenie — rozhodnutí 

Strana 460
Valašen — Valois váleti — válčiti vápenice — vápenná pec váZiti na koho — státi o koho, uklá- dati o koho vdávati — vydávati vé — béda věc veliká — veliké množství vecešta — řekli (dva) velika noc — velikonoce veliká obec (pražská) — rada všech sdružených obcí věnec — vích, jímž se označoval dům, kde se prodávalo víno věrovánie — zapřísahání se vírou věřiti — na úvěr dáti Viera, Víra — Věřím v Boha vigilie, vigiljí — svatvečer, večer před (velkým) svátkem; noční bohoslužby vinen se dáti — vyzpovídati se viselec — oběšenec vlačiti — vláceti, táhnouti vladenie — vláda, vladařství vlak — velká rybářská síť vlast — země vléci — vlehnouti, vjeti vókol jíti — zacházeti, obírati se volený — vyvolený vozniek — kůň tažný vrah — nepřítel vrata (na řece) — vrata v jezu vrovnati se — vyrovnati se vrtkati — býti na rozpacích vrtlák — obojetník, vrtkavý člověk vsázeti — zavírati vskuoře — brzo vstrčiti se — servati se všelikterak — vším způsobem všetečnost — opovazlivost, neroz- vážlivost vtéci — vraziti vybojovati (koho) — zvítěziti (nad kým) vybojovávati — přemáhati 460 vybyti — vyhnati vykládati — překládati vyklestiti — vyčistiti, očistiti výmluva — výhrada, podmínka vymlüvati — omlouvati vyruciti se na postavení — dáti za sebe záruku (rukojmí), že se dostaví kdo, kam je mu určeno vyrukovati — na záruku propustiti vysazenie — ustanovení vyštěrbovati — proviniti se, prohře- šiti se vytéci — vyhrnouti se, vyřítiti se výton — náplavka, plat z náplavky vyvaditi — vyvázati; vysvoboditi (rukojmí, vězně) vyvdleti — vyválciti vyvésti — zbaviti; vyvésti se (z Za- loby) — dokázati svou nevinu yyvoditi se — dokazovati svou nevinu yyzdviehati (zloCince) — jimati, chytati vyzdvihnüti — vyhlásiti vyzdvihovati — jimati, chytati vzácný — milý, přijatelný vzeli — vzali; vzem(še) — vzav- (še); vzev — vzav vzhuoru jde komu — blaho něčí vzrůstá vzplozenie — rozmnožení, oboha- cení vzskusiti — vyzkoużeti vždy — stále; přece zabiti — zabedniti, zahraditi zábradla (pl.) — zábradlí zacelo — zajisté, najisto zádav(a) — škoda záhé — záhy zacházeti — v nepřátelství vchá- zeti zajem(še) — zajav(še) zájem — kořist základ — statek nemovitý, hmotné 

Strana 461
zajištění, žold; zástava, zá- ruka (peněžitá) zakládati se — oporu míti, opírati se zákon Boží — Písmo svaté; zákon sv. Bernardina — řád (řehole) sv. Bernarda zákřišta — sakristie zamčechu — zamkli, uzavřeli zaměstknati se — směstnati se zamicenie — zármutek zámutek — zármutek záplat — plat, poplatek zápona — náhrdelník zaručiti — dáti záruku zase — zpět zastávati (hospody) — objednávati si (byt) zástřela — střela zastřešenie — ledová zácpa zavaditi — pravnć zatiżiti zavdzanie — závazek zavéradlo — kláda zavérací zavfenie — usnesení zavfieti — ustanoviti, usnésti se zbíti — pozabíjeti zbožie v. sbožie zbytie, -i — pozbyti zdili — vyřídili zdrZeti — dodrzeti zdvihniti — zruditi zemenin (pl. zemené) — zeman zespolka — společně zetfieti — zniciti zhrzeti — pohrdati ziskati — vyhráti zjezdilj — zcestovaly złe drzeti — chybně (kaciisky) věřiti zlost — zloba zlostník — zlý, ničemný člověk zlý — smuteční zmatek — zmatečnost zmazati koho — prozraditi jako společníka zlého činu zmétenec, zméteznik — zmatenec, pomatenec, zbloudilec Znamenie — zázrak, div znamenitě — výslovně zpět — naopak zpikhardovati — prohlásiti kacířem zpikhartéti se — stati se kacifem zpuosobiti — opatfiti, obstarati złejemnost — zřetel, podivení, upoutání pozornosti na sebe zsápati — potrhati zstáfi (zstáfí) — stár Zléci v. stéci ztlaëiti — poślapati ztrávitise — vyčerpatise (finančně) zuostalý — pozůstalý zuostanie — ujednání, dohoda zuostati — usnésti se zvláští — zvláštní zvod — uvedení ve statek zvyčenie — zvyk, obyčej zvyjebený — obscénní nadávka (sr. jebati), zde asi: prokletý Zdk — čekatel kněžství, klerik; student Zdkovstvo — nižší světské ducho- venstvo Żennć vino — pálenka, kořalka žertéř — herec; kdo provozuje žerty, šašek Zertovati koho — obírati Zivnost — živobytí, výdělek; život život — tělo 461 

Strana 462
REJSTŘÍK JMENNÝ A VĚCNÝ Absolon (Absalon) 141, 150 Adam (z Bystřice) z Drdákova domu, konšel a purkmistr sta- roměstský 311 Adršpach, hrad 203 Agarský biskup 311 Albík, arcibiskup pražský 43 Albrecht, bratr císaře Fridricha 102, 207 Albrecht, kníže míšeňský 282 Albrecht, kníže saský 351 Albrecht kníže, syn markrabí bramburského 149 Albrecht mnichovský z Bavor 157, 319 Albrecht, syn krále polského Ka- zimíra a král polský 323 Albrecht, vévoda rakouský a král český 144, 145, 147— 153, 155, 156, 162, 164, 167, 169, 171, 213, 218, 244/245, 350 Albrecht Johannes 215 Albrecht v. i Kolovrat Albus Matyáš, kožišník, konšel 301, 303 Aleš v. z Vřešťova Alexander (VI.), papež 306, 314 Alexander, pán, služebník Hynka Poděbradského 303 Almania 199 Alžběta, králová uherská 163, 167 169, 207 Ambrož, kněz 57, 125, 126 Ambrož, měšťan kutnohorský 117 Ambrož od Věže (Pražan) 159 Ambrož, rychtář staroměstský 290 Andelo, město v Lotrinsku 28 anglický (englický) král 23, 24, 174 Anna, dcera krále Vladislava 337 Anna, králová uherská a česká 326 Antoniš, knihař, konšel 74 Aristoteleš 242 Arnošt v. Vlašim Arnstet 215 Aspurk (spr. Hohenburg v dol- ních Alsasích) 28 Augustin, hospodář od Bielého zvonu 158 Augustin sv. 253, 254, 265 Augustin (Lucián), biskupsanktu- rienský 289, 305 Aula regia v. Zbraslav Aurelius 265 Auval(y), městečko 330, 332 Avignon (Aviňon) 29 Babka Václav, kněz 159 Babka Vavřinec 146, 147 Barbora ciesařová, manželka cí- saře Zikmunda 128, 164, 169, 176, 214 Barbořin Václav, konšel novo- městský 50 Bartoloměj, lehnický kníže 338 Bartoš, kněz, farář z Lún 117 Basilej 25, 106—109, 141, 144, 160, 192, 199, 238, 243, 252, 253, 261, 308 462 

Strana 463
basilejské koncilium 106, 107, 112, 115, 116, 120, 121, 125, 127, 141, 144, 157, 160, 166, 192, 237, 244, 245, 252—254, 256, 260, 264, 267, 295, 297, 298, 343, 349 Bavorčíci, Bavoříci 59, 100 bavorská země, Bavory 36, 37, 41, 109, 157, 197, 319 bavorský les 100, 101 Bedrich (Straznicky, téz z Koli- na), knéz taborsky 109, 126, 142, 143, 147, 148, 151—153, 158, 165, 175, 212-214 Bechyně, hrad 92; Bechyrisky kraj 167 Bélbozka 66 Bělehrad 145, 303, 304 Bělehrad Rácký (srbský) 221 Bělka židovka, travička 313 Belver, hrad 203 Benátky 35; Benátčané 314 Beneselt 31 Beneš, tovaryš Babkův 147 Benes v. Mokrovüzsky Benešov 54, 166, 181, 190, 208, 233, 252, 270 Beránek, hora 54 z Bergova (Otto), pán 86, 218; v. násl. (Berka) Berka (Otto) pán 154; Berka (Jan) z Chlumce, syn Otty 203; Berka Bernart z Násilé 348 Berún (město Beroun) 38, 67, 106; Berún (Verona v Itálii) 33 Berúnský kníže 144 z Beruzeva Mikuláš Siradský 349 Běškovec (z Běškovic) Albrecht 119 Betlem (pražská kaple) 39, 45, 46, 117, 159, 192 Betlemský Mikuláš 146 Bezděkov, hrad 64 Bielina, město 68, 69, 151 Bielkov, hrad 174 Bielý lev, dům v Praze 91, 308 Bielý nedvěd, dům v Praze 158 Bielý zvon, dům v Praze 127, 158 Biskupec Jan, kaplan 49 Biskupec Mikuláš v. Mikuláš B. Blangštejn, hrad 163 z Blasu v. Blois Blois, Blas; hrabě z Blasu 23 Bobolusky (na Opavsku) 103 Boček v. z Poděbrad a z Kunštátu Bohunek krajčieř 73 Bohuněk na Rabštajně 88 Bochovec (Zbyněk z Buchova) 66 Bolehošč, hrad 214 Boleslav Mladý 111; Boleslavský kraj 167 Boleslav (Stará) 284 Bonaventura sv., církevní učitel 265 Bonifacius (IX.), papež 38 Bononie 119 Bor Panský 68 Borotín, mistr 41 Borotín, ves 195 Borovský (Vavřinec), rytíř, Po- lák 72 Bořek Diviš (z Miletínka), pur- krabí hradu pražského 86, 92, 109, 110, 117, 140, 142 Bořita z Ostředka 48 Bořkové 147, 165 bosenský král (Štěpán Tvrdko II.) 145 z Boskovic Ješek 215 Botič, potok 61 Brada 343 Bradatý, purkmistr 52; Bradatý Jan, měšťan pražský 88; Bra- datý Zigmund, rychtář 170, 178 Bracháček Jakub, měšťan králo- véhradecký 125 brandeburský (bramburský) mar- krabí 26, 98, 150, 228, 338 463 

Strana 464
Bratřie 273 Brázdim 95 Brno 69, 113, 116, 124, 175, 337 Brod Český 43, 66, 67, 110, 175 Brod Německý 70, 72, 337 Bruska 63 Břekovec (Petr z Ostromeče) 166 Břeněk z Ryzmberka a z Dolan 60, 61 Břeska (Březka) Václav, minc- mistr z Prahy 142 břevnovský klášter 53 Březnice 55, 78 Budějovice (České) 161, 212, 213 Budín 145, 155, 180, 306, 307, 310, 324, 326 Budkovice 158 Budyšín 203; Budyšínští 163 burgundské kníže (Filip Dobrý) 174 Burian z Gutštajnu (Kukštejna, z Gutštejna a z Rabštejna) 152, 159, 167, 178, 190, 215 Buřič Jan, kněz 110 Buřinský, zeman 305 Bydžov 192 Bzdinka Jan (Jan Hvězda z Více- milic), hejtman táborský 76, 83 Cáchy 168, 169, 174 Calta (Jan z Kamenné Hory) 190, 215 Carda (Václav z Petrovic) 150, 151 Celného dům v Praze 46 Cikán, purkrabí na Vilštejně 67 Cilský Oldřich, kníže 128, 144, 151—153, 218, 222 z Cimburka v. Tovačovský Cola Nicolaus, v. Mikuláš Cola Čabeličský (Jan ze Soutic), minc- majstr 153, 168, 174, 175 Čajchanův hrádek 40 464 Čapek (Hukvaldský) Jan z Sán, hejtman Sirotků 102, 104, 108, 111 Čáslav 68, 84, 86, 165; Čáslavský kraj 164, 167, 169, 191; Čá- slavští 309, 317 Častolovice v. Póta Čéček (spr. asi Cecek) (Jan) z Pakoměřic 105; — Céèek Jindřich ml. z Pakoměřic 203 Čeněk, měšťan pražský 159 Čeněk, poručník Oldřicha z Rožmberka 49; v. z Vartem- berka Čeněk, syn páně Vikéřuov z Myš- lína 85 Cerniekovice, tvrz 161, 222, 227 Cernielov, hrad 214 Černý Záviše, rytíř 72 Červenohorský Hynek 72 Červenohorský (spr. Černohorský, Beneš z Boskovic), pán morav- ský, 173 Děčín 153 Děčský, Dětský mladý (Jindřich z Vartenberka na Děčíně) 153, 171, 175; Děčínský (Jindřich) 165 (týž); Děčínský v. i z Var- temberka a Zigmund D. Depolt Ryzembersky 178 Dětřich, arcibiskup mohučský 215 Diviš (Říčanský) 66, 125, 126; v. i Bořek Dlúhá střieda (třída) v Praze 83, 315 Dobrohost (Zdeněk z Ronšperka) 278, 336 Dobruška 214 Dobříš 177 Dolany 60 Domašín 206 Domažlice 98, 101; Domažličtí 55, 107 

Strana 465
Domšík, měšťan pražský 159 Dráchovec Václav, kněz v Betle- mě 159 Drdák Matúš, měšťan pražský 146 Drdákův dům v Praze 311 Držek (Polák) 148 Dřevenice (u Jičína) 117 dsky zemské 36, 71,82, 121— 123, 166, 193, 275, 316, 331, 332, 341, 350, 352—355, 358, 360, 362, 364, 365 z Dubé Ondřej, Žižkův zeť 85; z Dubé Škopek Aleš 107; z Du- bé Hynek 147; z Dubé Jin- dřich 215 Dubenec, tvrz 161 Duchek (z Mělníka), farář u Sv. Jiljí 290 Duchek Košík, konšel 302 Dunaj 102, 221 Dúpovec Bohuslav 67 Duršmíd Václav, měšťan pražský 146, 154 Durynky 26, 97, 192 Dvůr (Králové) 68, 214 Edvard (II.), král anglický 24 Edvard (III.), syn Edvarda II. 24, 25 Egidius, děkan 108 Elsasy 29, 32, 100 Eneas papež 231; v. i Pius II. Englant (Anglie) 42 Engliš Petr z Englantu 80, 89, 90, 99, 106, 129, 152, 159, 252 Englišové (Angličané) 252 Englišové aneb Gselšaft 29 Erbecbelheim 31 ercipřešt (Arnold z Cervoly) 32 z Erlebach Hanuš, hofmistr arci- biskupa mohučského 215 Ersheim (Erzheim), město v Lot- rinsku 28 Eugenius (IV.), papež 48, 101, 109, 118, 143, 160, 161, 168, 30 Letepisy 169, 176, 178, 194, 195, 197, 199, 243, 297 Fantinus z Valle, legát papežský Felix V., papež 160, 161, 176, 199 Fictum, hajtman 320; v. i Opplové Fil(i)bert(us), biskup ,,konstant- ský“ (spr. z Coutances ve Fran- cii) 107, 109, 128, 129, 144, 148, 153, 157 Filip (IV.) Krásný 23, 24 Filip (VI.) z Valois (Filip Vale- šin, z Valašen), král francouz- ský 24 Filip, biskup mutinenský z Vlach, v Čechách 318, 321, 322, 326 Filipec (Jan), biskup varadinský 308, 331 Flandry 23, 100 Florenc sv. (spr. Florentius, bis- kup štrasburský) 28 Foitlant (Voigtland) (Plisensko v Sasku) 41 Francie, Frančská země 235, 319 Francúzové 235 francúzská (frančská) nemoc 319, 340 Franěk, konšel 340 zFrankenstajna Kunrad, rytff 215 Frankenštejn (město ve Slezsku) 173 Frankfurt 25, 26 Frankrích (Francie) v. Franské království Franky 97, 98, 100 Franské království 23—25 fran(č)ský král 23, 218, 222, 235, 314 Fridrich, říše 215 Fridrich, císař 160, 163, 164, 168, 191, 206, 207, 215, 218, 283, 284, 305 (Frankrích) arcikomorník římské 465 

Strana 466
Fridrich, děkan řezenský 108 Fridrich, purkrabí z Donína 215 Fryček 303 Gaudencius, kněz 73 Gbel, doktor 45 Gdansko 108 Gdulinec v. z Ostromiře Genaudos, kněz 219 Gerlice (Zhořelec v Lužici) 152, 174, 203; Gerličští 163 Germania 199 Gerov, město v Míšni 209 Giblink (Jivník), hrad 175 Gladsko v. Kladsko Greyffenclav Henrych, děkan v Mohuči 215 Grimm (Grimov) 97 Gselšaft 29, 30—32 Gubin, Kubín, město v Lužici 96 Günther, Gunter 25, 26 z Gutštajnu v. Burian Habart v. Lopata Habr 72 Hájek Vít, řezník, konšel 302, 303, 311 Halama (z Běchar), služebník Kopidlanského 332, 333, 336 Haldečský Václav, konšel 301, 302 Hankův dům v Praze 98, 127 Hanuš, kníže ratibořský 39, 69 Hanuš, majitel Žacléře 203 Haramule Zdeněk 86 z Hardeka (Jan), hrabě 87 z Hasemburga Alexander, pro- bošt kapituly pražské 180 Hasištejn, hrad 49 Hašek z Ostrova a z Moravy (z Valdštejna), hejtman Sta- rého Města 73, 75, 76, 78, 173, 218 Нач zlodéj 147 Havel z Dfevenic, zeman 117 Havel, mistr, pomocník admini- strátora Jakuba ze Stříbra 312 Hazelov (Hazel), město v Lotrin- sku 28 Hedvika Václav, krajčí, měšťan pražský 146, 154 Henrich, hajtman 320 Henricus (Henricius), mistr sv. paláce římského 198, 208 Heralt, pán moravský 175 Herspurk, město v Bavorsku 319 Hertvik (Jan z Rousinova) 142, 143, 147, 165, 171, 175, 177 Heřman, kněz 66 Hesy 216 Hilarius (Litoměřický), 277, 280 z Hilburka Vilém 215 Hiršau, město v Bavorsku 319 Hlas z Kamenice 69, 73, 85 Hlaváč 126 Hlavsa, konšel 340 Hodyanus v. Holodianuš Holandy (Holandsko) 100 Holec Zigmund 336 Holice 181 Holičský (Holický) Aleš z Štern- berka 109, 145, 147, 153, 156, 164, 165, 169, 174, 177; v. i z Vřešťova Holičský (Petr) mladý 150, 171, 175, 205, 332, 336 Holník Andreas, konšel 301 Holodianu$ (Hodyanus, Holodi Janus, Jan Hunyady), guber- nátor uhersky 176, 221 Holomüc v. Olomüc Hora Kamenná 215 Hora Kutna (Hory Kutny) 48, 56, 58, 62, 68, 72, 84, 85, 123, 166, 168, 171, 175, 177, 193, 195, 207, 218, 280—282, 286 aZ 288, 295, 304, 309, 313, 322, 326, 348, 349, 354 doktor 466 

Strana 467
Horníci (Horští) 48, 58, 304, 306, 309, 316, 317, 322, 326 Hora Zavřená (Mons Serratus) 229, 230 Horaždějovice 68 z Horky Lukáš Poznaňský 349 Horská brána v Praze 109, 131, 158 Horzhnym (Siena?) v Itálii 27 Hořepník 278 Hořice 84 Hořický pán (Mikuláš z Hořic) 332 Hořín, dvůr 152 Hrabáně 330 Hrad (pražský) 38, 42, 44, 45, 51 až 53, 57, 62, 63, 65, 68, 72, 89, 90, 94, 128, 140, 142, 143, 148, 157, 165, 171, 187, 214, 218, 224, 225, 231, 277, 280—282, 284, 287, 291—294, 303, 305, 311, 314, 316, 317, 320, 326, 331, 334, 336—338, 341, 342, 356, 361 z Hradce Jindřich, nejvyšší ko- morník království Českého 317 z Hradce (Jindřichova) Menhart (Majnhart, Maynhart, Meyn- hard), nejvyšší purkrabí praž- ský 109, 110, 116, 141, 150, 151, 153, 157, 163, 167, 173, 174, 177, 178, 190, 195, 209, 213; Jindřich, syn Menhartův 213, 317; Jan 212; Oldřich 212; Menhartovi 107 Hradčany 64, 225, 292, 303, 333 Hradec (Králové) 57, 82, 84— 86, 104, 125, 126, 129, 140, 150, 176, 178, 180, 195, 214, 294, 332; Hradečsko 84, 167; Hradečští 126, 169, 278, 333; Hradečský kraj 142, 164, 167, 170, 214 pan Hradečský (Jindřich z Hrad- ce) 320 Hradec Jindřichův 141 Hrádek 75, 82, 288, 309; Janek z Hrádku, purkrabí pražský 178; Samuhel z Hrádku, pod- komoří království Českého 353 Hradiště (hora, pozdější Tábor) 59, 129 Hradiště (na Moravě) 280 Hrách, súkenník, konšel 302 Hromádka, žák (Petr Hromádka z Jistebnice) 59 Hron, súkenník, konšel 301—303 Hronov 279 Hřib, ves u Lipan 110 Humpolec Jan, konšel novoměst- ský 50 Humpolec Mikuláš, měšťan praž- ský 146 Huncledr Štěpán, sladovník, kon- šel 303, 311 Huncledr Václav, měšťan 163, 302 Huolka, kněz 290 Huolka Zigmund, konšel 301 až 303, 310, 311 Hus Jan 39—42, 44—48, 70, 250 Hus (= husita) 51, 63 Hus, hrad 161 Husinec 39 Hvězda zlatá (dům v Praze) 291 Hynek, pán Adršpachu 203 Hynek, syn Jiřího z Poděbrad, v. z Kunštátu Chanický Václav od Kohúta 292, 293 Charvát, konšel 74, 82 Cheb 99, 141, 142, 243; Chebští 149 z Chlumčan Matyáš 193, 195 Chlumec 86, 203, 218 z Chlumu Jan, rytíř 47 Chmelík, puška 91 Chomutov 67 Chotěšovice 101 467 

Strana 468
Chrudim 68, 164; Chrudimský kraj 142 z Chřenov Matěj, panoše 105 Chudek (Chodek) Jan, mistr, farář kouřimský 58, 304 Chval (z Říčan) 142; Chval Ře- pický z Machovic 59, 67; Chval z Chmelného 163 interdikt v Praze 47, 325 Ispani (Španělé) 271 Jacobellus v. Jakübek ze Stříbra Jakub, biskup kujavsky 349 Jakub, helméř, konšel 74 Jakub, kněz 79, 201, 208 Jakub, mistr 306 Jakub Betlemsky v. Jakübek ze Stříbra Jakub z Stfiebra, administrator podobojích 311 Jakuba Sv. klášter v. kostely v Praze Jakúbek ze Stříbra (Jakub Bet- lemský, Jacobellus) 47, 79, 80, 81, 238, 250, 251, 257, 265 Jakúbek z Vřesovic, zeman 150, 151, 163, 170, 173, 175 Jan (Lucemburský), král český 23, 53, 249, 350 Jan, arcibiskup gnezenský 349 Jan, biskup signenský 118, 119 Jan, celník od mostu 343 Jan, doktor Písma, vyslychač pa- láce římského kostela (Jan Palomar, v. i t.) 169 Jan, farář z Březnice 78 Jan, knap, konšel 340 Jan, kněz v Králové Hradci 85 Jan od Kos, konšel 302 Jan od Stříbrné hvězdy, podko- moří 146 Jan, rytieř 74 Jan (Černý) starší, český Bratr 312 Jan, svíčník 343 Jan, syn Karla IV. 36 Jan, syn Svátkův 313 Jan (svaté paměti) v. z Želiva Jan Janek, kněz, farář u Sv. Štěpána 117 Janovice 191; z Janovic Dětřich 215 Jaromiř 68, 161, 191 Jaromiřka, puška 73 Jednota panská (strakonická) 210 n. jednuška (sjednocení Starého a Nového Města) 322, 323, 341 Jenč 174 jeptišky v Praze 141, 203 Jeronym, mistr 45, 48, 70 Jeruzalem 34 Jesenice 330, 331 Ješna (Jan), hospodář od Bielého nedvěda 158 Jetřich, pán 161 Jičín, mistr 46 Jičín, město 218, 304 Jidášek, měšťan pražský 74 Jidášek Prokop, bakalář v Jenči 174 Jiehlava (Jihlava) 111, 113, 120, 124, 125, 127, 213, 218 Jílek, konvář, konšel 302, 303, 311 Jílové 56 Jindřich, mistr, licenciát v Písmě sv. 202, 203, 207 Jindřich, syn krále Jiřího Podě- bradského, v. z Kunštátu Jindřich Hradecký, strakonický křižovník 60, 61 Jíra, mistr z Tajna 306 Jíra (Jiří), rukavičník 75, 76 Jirno 110 Jiří Poděbradský z Kunštátu, král český 89, 140, 145, 155—157, 164, 165, 167, 169, 175—178, 203, 207—209, 213—215, 217, 468 

Strana 469
218, 221, 222, 224—232, 240, 245, 271, 277—281, 349—351, 353 Jiří „kněz“ (kníže) 319 Jiřík trubač, konšel 301, 303 Jiskra (z Brandýsa) 170, 179 Johana, králová, manželka Jiřího z Poděbrad 227, 281, 351 Johánek, kněz (Jan z Pomuka) 37 Johánek od Peřestého volu, kon- šel 74 Jošt, syn Karla IV. 36, 38 Jošt, syn Oldřicha z Rožmberka, biskup vratislavský 89, 271 Julián, kardinál Sv. Anděla 101, 168, 169, 176 Kadeřávkova žena 321 Kahün (Ondřej) 293 Kalixt, papež 223, 229 Kamarét 204 Kamenec Petr 86 Kamenice v. Hlas Kameník Jan, konšel 303 (To- mek: Jan kamenník), 310, 311, 313 Kameníkova Johanna, travička 313 Kaňk 282, 309 Kantorovic dům v Praze 146 Kapistran Jan 217 od Kapruov Václav 163 Kapün (Petr ze Smiřic) 153 Kardinál (Jan, mistr), kněz 80 Karel IV., král český a římský 25—27, 34—36, 40, 109, 110, 129, 130, 132—134, 138, 139, 162, 207, 225, 249, 277, 335 Karel z Valois 23 Karlov 36 Karlšperk 36, 161 Karlštejn, Karlštajn 36, 39, 63, 69, 82, 83, 146, 275, 277, 285, 287, 350, 352 kartúzský jez 96 Kartúzy, klášter 53 Kašpar, rychtářův pacholek 330 Kathún (= Kato) 246 Kauba 157, 320 Kavan, služebník Pražanů 339 Kazimír, král polský 145, 147, 150, 204, 323, 348, 349 Kderek Ulrich 215 Kdulinec Petr, rytíř i Gdulinec a z Ostromiře Keřský (Ondřej z Římovic na Paběnicích), hejtman táborský 110, 165 (v. Ondráček K.), 191 Kladruby 67; kladrubský opat 38 Kladsko, Gladsko 285 Klatovští 55, 85, 107, 151, 152, 161, 278 Klecany 95 Klem, kníže bavorský 37 Klenovský v. Přibík Klíma Kostelák, konšel 283 Kliment v. Stastnik Kliment zlatník, kon3el 340 Klobasa (Koblasa) Vaclav, pur- krabi 175 Klobúk Jan, purkmistr 292 Kněževes 331 Kněževeský Mikuláš, pražský 146, 154 Knín 55, 56, 340 z Kobeřic Václav 103 Koblasa v. Klobasa Koblih Jan 67, 252 Kobyla Racek 38, 48 Kocovský Zbyněk 174 Kohüt v. Chanický Kolda z Náchoda 158, 163, 165, 205, 213, 214, 222, 227; Kolda mladý (Jan) 205 Kolín (n. Rýnem) 23, 27 Kolín (český) 68, 91, 92, 111, 142, 214; Kolínský kraj 167; Kolín- ští 309 Kolman 87 Kolmar 32 202 (v. měšťan 469 

Strana 470
Koloveč (ves) 279 Kolovrat Hanuš, purkrabí praž- ský 151, 153, 154, 159, 162, 167, 169, 178; Hanuš z Ko- lovrat, kněz (probošt) 291; Ko- lovrat Albrecht, kancléř 332, 336, 337; Kolovrat Fridrich 175; Kolovrat Jindřich 169, 205, 212 Kolštajnský Hynek z Valštajna 86, 87, 91 kompaktáta 118, 120, 129, 142, 152, 161, 171, 177, 180, 191, 200, 208, 209, 231, 236—238, 244—247, 254, 256, 259—269, 274, 284—286, 295, 298, 306, 349 koncilium v. basilejské koncilium Kondratice v. Kundratice Kondrátüv düm na rynku 314 Konédra stat 330 Konopiště 56, 86, 126, 271, 278 z Konopiště (Konopištský) Zde- něk 203, 214, 222, 224; Ja- roslav, syn Zdeňka z Konopiš- tě 271; Konopištský (Konopič- ský), Konopištští 278, 279; v. i Petr Konrád, podkomoří, arcibiskup pražský 43, 290 Koňská brána v Praze 310 Koňský trh v Praze 83, 93, 154, 313 Konstancie (Kostnice) 41, 47, 48, 70, 242; konstantské koncilium 263, 264 Konstantin, císař řecký 219 Konstantin, kněz, mistr 220 Konstantinopolis (Cařihrad) 219 konšelé v Praze 50—52, 64, 73 až 75, 78, 82—84, 93, 109, 119, 127, 130, 131, 136, 138, 141, 142, 144, 146, 149, 153—156, 158, 159, 163, 165, 169, 171 aż 174, 178, 180—182, 191, 192, 195, 197, 205, 207, 208, 224, 283, 290—292, 294, 301—303, 305, 311, 322, 327, 336, 339, 340, 354 Kopet (Kopta) Prokop, konżel 303, 313 Kopidlansky (Jan), zeman 327, 328, 330; Kopidlansky Jifik, jeho bratr 329—338, 340 Kopidlno 339 Koranda Václav (starší), kněz 54, 55, 66, 129, 251 Koranda Vaněk, měšťan pražský 158, 159 u Korandy (v Praze) 316 Kornhauz 37; Kornhúský 37 od Koruny Vaněk 169 od Kos Jan 302 Kosmas (z Hory Zavřené), zpo- vědník papeže, datař komory apoštolské 227, 229, 230 Kostelec na Labi 85, 214 z Kosti Petr 107 z Kosti Zajíc 271, 272, 275, 278, 285 kostely v Praze: Sv. Ambrože 53, 86, 92, 93, 290, 292; Sv. Anny 289, 305; Sv. Apolinariše 61, 177; Sv. Benedikta 53; Božího Téla 132; Sv. Ducha 289; Sv. Františka 53; Haštala 209; Hav- la 202, 209, 287; Jakuba 128, 188, 190, 260; Jiljí 105, 107, 117, 141, 287, 290, 315; Jindřicha 107, 140, 311, 313; na Karlově 53; klášter Sv. panny Kateřiny 62; Klimenta 53; Linharta 159; Martina 47; Maří Magda- leny 53; Matky Boží na Lůúži 43, 289, 315; Matky Boží Sněž- né 50, 73, 78, 83, 109, 137; Matky Boží před Týnem 45, 90, 106, 141, 156, 181, 207, 209, 225, 226, 281, 304, 305, 318; Matky Boží konec mosta 470 

Strana 471
53; Matky Boží na Botiči 53, 61; Sv. Michala 90, 140, 155, 209; Mikuláše 73, 117, 287, 315, 342; Sv. Pangráce 65; Sv. Pavla 324; Sv. Petra na Vy- šehradě 282; Sv. Štěpána 50, 117, 154, 209; Sv. Tomáše (Tuomy) na Malé Straně 53, 340; Sv. Václava na Hradě 38, 43—45, 51, 53, 214, 224, 314; Sv. Václava v Podskalí 171; Sv. Valentina 287; Sv. Víta 35, 128, 148; Sv. Vojtě- cha 47; Všech svatých na Hradě 28; Všech svatých na Rybníčku 40 Kostka Vilém, nejvyšší mincmistr 67, 69, 73, 83, 84, 91, 98, 119, 126, 164; Kostka mladý (Bo- huš) 150; Kostkův syn (Bohuš) 214; Kostka Bohuš z Postupic 157, 213; Kostka Bohuslav (týž) 170; Kostka Zdeněk 214, 231, 233—239, 255, 256, 258—262, 270. V. i z Po- stupic Kostküv hrádek 40 Kostomlaty 88 Košíře 309 Kozie Hřbety, hrad 166 Kozínoha, konšel 340 Krajčí od Labautky 158 Krajief, pán 69 Krakov 352 Králova lázeň 146 Králův Dvůr 38 Králův (Králové) dvůr (Hankův dům) v Praze 98, 127, 282, 286 Krása, měštan pražský 62 Krasíkov 82; Krasíci 75 Kratečka (Martin), měšťan ma- lostranský 342 Kraupa Pavel, konšel 303 z Kravař Jan, pán jičínský 103 Krč 83, 110, 181 471 Krimptšav (Křimičov) 217 Krištofor, kníže bavorský 149 kroj 323 Kropáč (Kropáček) Mařík, kožiš- ník, konšel 301, 302, 311 Krumlov (český) 38, 49 Krumlov (moravský) 87, 280 Krupná ulice v Praze 308 Krušina Hynek z Švamberku 151, 162, 167, 173, 212 Krušina z Lichtemburga 164, 165 Křišťan, kněz (ve Slaném) 86 Křišťan, mistr, farář od Sv. Mi- chala, administrátor ducho- venstva 80, 90, 140, 152, 155 Křivoklát 63, 82, 84, 152, 303 Kříž, platnéř 158 Kříž Červený, měšťan 283 Křižanovský 277, 280 Křížek s Koňského trhu 93 Křížky 54, 251 Křižovničí ulice (v Předměstí u Kr. Hradce) 85 Kubín v. Gubin Kučka (Kuče) Martin z Hory Kutny, hofmistr hor stříbrných 195 Kučkuov dům v Praze 109 Kulhánek, zámečník 288 Kumnim v. Kůnigeshoven Kunc, biskup olomúcký 99 Kundratice (Kondratice) 51, 57, 67 Kunétická hora 140 Künigeshoven (Kumnim a Oge- choffen) 29 z Kunštátu v. i Jiří Poddbradskj a AZajimač Jan; z Kunštátu Jan 215; z Kunštátu a z Poděbrad Viktorin, syn krále Jiřího 275, 279, 280, 281, 285, 351; z Kun- štátu Hynek, syn krále Jiřího 228, 293, 298, 303, 304, 351; z Kunštátu Jindřich, syn krále Jiřího 228, 285, 293, 298, 351; 

Strana 472
z Kunštátu Boček, syn krále Jiřího 351 z Kunvaldu Jan, podkomoří 128 Kúřim 68, 100, 110; Kúřimští 58; Kúřimský kraj 167, 169 z Kutna Mikuláš Lučický 349 Kužel, havíř 309 Květnice, tvrz 87 Labautka 158 Labe, řeka 67, 85, 88 Lacek, „kněz“ (kníže těšínský) 338 Ladislav, král český 155, 156, 164, 167, 175, 179, 180, 190, 191, 213, 218, 221, 222, 224—226, 233, 245, 252, 275, 350, 353 Ladislav, král neapolský 44 n. Ladislav, syn gubernátora uher- ského 222 Lambardie, Lambardy, Lam- bardská země, Lamparty v Lombardsko z Lanštýna Mikuláš 348 Lantdorf (v Uhrách) 155 lantfridy 166, 167, 175, 214 Lantkrabin rybník 37 Larva Jan 128 Lauda Matyáš z Chlumčan, mistr 41, 99, 142 Lauf, mésto 319 Lazarova svátost 28 Leonard Aretinsky 48 z Les(t)kova Jan, podkomoří 48 Leštno, hrad 126, 278; z Leštna Václav 47, 48 Lev, papež 312 Lev (z Rožmitála), mincmajstr, purkrabí bradu pražského 336, 338, 353 Lexa, zloděj 147 Libeň 85 Libuše 249 Lída, hokyně, travička 313 Lichtmburk, Lichtemburg, Lichmburk, hrad 53, 92, 164, 173, 279 Lipany 110 Lipnice 289 Lipsko 41, 97, 98 Lipštýnský Jindřich 205 Liška, purkrabí 53 Litoměřice 64, 67, 186 Litomyšl 86 Litovel 143 Lnáře 161 z Lobkovic Jan 212 Loket 320; Loketští 149 Lombardsko (Lamparty, Lam- bardy, Lambardie, Lambard- ská země) 27, 33 Lopata, hrad 107 Lopata, sestřenec pánů z Rožm- berka 49 Lopata Habart 161, 162 Lopata Jiřík, konšel 340 Luc(e)mburk, Lucimburg 23, 249 Ludvík, císař 25, 33 Ludvík, český a uherský král 325, 337—339, 341 Ludvík, lantkrabí z Hes 216 Lukáš (Pražský), český Bratr sboru litomyšlského 312 Lukeš, krajčí s rynku, konšel 302, 311 Lukeš, pasieř, konšel 340 Lukeš z Železné ulice 283 Lüny 151, 213, 311; Lünstí (Launástí) 64, 85, 86, 151, 152, 169 Lupáč, hejtman táborský 84 Lupáč Martin, kněz, sufragán 116, 117, 193, 228, 281 Lúže (na Lúži) v Starém Městě 43, 289 Lužičská země 36, 93, 96, 353 Lymburk, Lymburští v. Nymburk, Nymburští Machna z Valečova 165 472 

Strana 473
Majnhart v. z Hradce Makotřasy 95 Makovec Jan, lotr 91, 92 u Makudery (v Praze) 316 Malá Strana 36, 42, 53, 57, 58, 62, 91, 225, 292, 293, 305, 313, 315, 317, 340— 343 Malostranští 57, 225, 292, 310, 317, 342 Malec (Malsa), řezník, konšel malostranský 342 Malešice 95, 310 Malešov 85, 158 Malovec Jan z Pacova 193, 195, 208 Manda Jan 141 Mandin muž 74 Manětín 38 Manúšek, konšel 283 Marek, rektor university 44, 45 Margreta, manželka Matěje z Chřenova 105 Markolt, kněz táborský 99, 110 Markolt, mistr strakonický 39 Markvart z Žlebů 37 Martin Pražský (Martin Kunšův z Prahy), kněz 80; Martin kněz (syn Jana Radocha) 321 Martin od Zlatého kola, perg- mistr 287, 288 Martina Sv. kláštery 170 Martinice 39 Martinus, děkan turonenský 108 Marvan, řezník, konšel 340 Mařík proti Kantorovic domu 146 Matěj, kazatel betlemský 163 Matěj, kněz na Poříčí 209 Materna, úředník ungeltu 169 Mates, mistr kat 293 Matka, uherský pán (Jan Matík z Talovec) 141 Matyáš, král uherský 228, 278 až 280, 282, 285, 303 z Maulbrunnu (z Geilhausen) Jan 31 Letopisy (chybně Mulden nebo z Mu- lubrtima), cisterciák 108, 343 Maximilian, syn císaře 303 Maximilianus, král římský 319 Meče v. Mety Medek Oldřich z Valdeka, hejt- man 292 Mediolán, Medulánský v. Milán, -ský Mejtný Matěj 292 Mělník 85, 147, 152, 154, 156, 164, 168, 169, 176, 214, 290, 310 Menhard, Menhart v. z Hradce města česká, jejich spory s pány a rytíři 316, 352 nn. Městecký (z Městce) Jan 53, 84, 91 Mety (Meče), město v Lotrinsku 27 Meynhard v. z Hradce Mezřiečský (pán) 221 Michael de Causis, farář od Sv. Vojtěcha v Praze 47 Michal, císařský dvořan 128 Michal, kněz 282, 287 Michal, papež (Eugenius) 160 Michalec (Jindřich), hejtman kraje boleslavského (omyl) 167; Michalec Jan 67 Michalovice 87 z Michalovic Václav, křižovník strakonický 110, 167, 212 Michel 330 Mikulanda 163 Mikuláš V., papež 198, 199, 202, 207, 260 Mikuláš, farář od Sv. Linharta 159 Mikuláš, kníže ratibořský 39, 69 Mikuláš Betlemský 146 Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, bakalář 106 Mikuláš (Nicolaus) Cola, legát papežský 306, 308 473 

Strana 474
Mikuláš z Husi 57 Mikuláš od Řebřiekuov, konci- lem basilejským určený arci- biskup pražský 166 Milán (Mediolán) 29, 33; medio- lánský pán, Medulánský 29, 32, 33, 37 z Miletínka v. Bořek Miličín 66 milostivé léto 38 Míšeň, míšeňská země 93, 97, 98, 151, 169, 179, 192, 203, 204, 209, 282 míšeňský kníže 150, 228, 282, 285 míšeňský markrabí (Míšeňský) 25, 88, 93, 97, 98, 149, 150, 160, 163, 169, 202, 205, 275 míšeňští bratří 192 Míšněné, Míšňané 69, 97, 100, 102 Mišta, farář malostranský od Sv. Mikuláše 2837 z Mladěnovic (Mladoňovic) Petr 48, 90, 154, 155, 193, 195 z Mlýna Rendl v. Rendl Mlýnek Joh., konšel 301 Mníšek, kněz 49 mniši v Praze 310 Močihub Tlustý (Oldřich z Kra- lovic) 53 Modena (chybně Modona, Ma- dona) 314, 326 Modřany 337, 341 Mohuč 25, 215; mohučský (arci)- biskup 28, 216 Mokrovüzskf (Beneš) 142, 147, 158 mor 26, 32, 33, 157, 178, 214, 222, 271, 282, 290, 293, 308, 309, 326 Morava (země Moravská, mar- krabství Moravské) 36, 44, 73, 75, 81, 86, 87, 99, 102, 114, 115, 121, 122, 124, 127, 143, 148, 152, 156, 157, 162—164, 474 204, 206, 214, 217, 221, 231, 241, 242, 244, 245, 251, 277, 278, 280, 285, 313, 315, 324, 338, 346, 348, 349, 353 Moravané 97, 107, 109, 111—114, 120, 121, 173, 205, 242, 243, 246, 247, 261, 262, 266, 308, 349 Morava (občan) 343 Moravčíci 65 most pražský 106, 289, 304, 309; písecký 106 Most (město) 69, 151 Most, kněz u Sv. Haštala 209 mrskáči 26 Mrvice, rytíř 72 Mrzlíci (spr. Zmrzlíci), v. i t. 107 Múček Jan, konsel 147 Múčková, travicka 313 Mucha, rybář 51 Mulden Jan v. z Maulbrunnu Mulhein 27 z Mulubrtima Jan v. z Maul- brunnu Myšlín 85 Mýto (Vysoké) 68, 116, 205, 213; Mýtský kraj 142 Nadřínek Jan, konšel novoměst- ský 302 naháči 221 Náchod 163— 165, 214, 222, 227 Nákvasa, kněz 59 Násilé 348 Nastojt Jan, konšel 336, 340 Nedoruště Martin 284 Nekmieř 58 z Nekmieře Hynek 58 Nelahozeves 325 Němci 29, 35, 40—44, 46, 59, 63 až 65, 68, 69, 88—91, 93, 97 až 101, 122, 149, 150, 161, 199, 205, 214, 219, 225, 227, 250, 268, 278, 279, 282, 290, 304, 308, 319, 320 

Strana 475
Němečská země 26, 88, 199, 203, 204, 315 Nešpor 127 z Neytperka Hanuš (spr. Jan z Neiperga) 215 Nicenus, kardinál 234, 235, 255, 258 Niklásek, rychtář novoměstský 50 Noha Matěj, konšel 311 Normberg 277, 346, 348; Norm- berští 63, 98, 151, 319 Nové Město (pražské) 36, 51, 57, 61—64, 73—75, 81—83, 86, 93 až 95, 100, 109, 110, 130— 135, 138, 139, 142, 145, 146, 149, 154, 158, 163, 181, 209, 283, 284, 287, 292, 293, 301—303, 310, 311, 313, 315, 320, 321, 336, 340, 341, 354 Nové Město (rakouské) 168, 218, 239 Novomé(st)stí 61, 63, 73, 78, 92, 93, 108, 109, 136, 138, 283, 286, 288, 291, 310, 322, 323, 330, 341, 342 Nový hrad nad Kundraticí u Pra- hy 51, 57, 65, 67 Nożiefska ulice v Praze 314 Nyder (Nider) Jan, převor kláš- tera v Basileji 343 Nymburk (Lymburk) 68, 85, 89, 104, 289, 335; Nymburský kraj 169 Nymburští (Lymburští) 332, 333, 335 Obořiště, tvrz 87 Ocásek (Vít), kovář, konšel novo- městský 294; v. i Vocásek Odolen 66 odpustky 44 n., 46, 301, 314 Odraná brána v Praze 158 odümrti 123, 275 Ofka, manželka podkomořího 283 Ogechoffen v. Künigeshoven Okoř 95 Oldřich, bakalář 106 Oldřich, kněz 151 z Olešnice Sbyhněv, sekretář krá- le polského 352 Olivetská hora (v Čechách, Ze- lená hora) 54 Olomüc 143, 151, 285; Olomü- čané, Holomúdčané 143, 278 Olšany 95 Ondráček Keřský 110, 191; v. i Keřský Ondřej Ondráček, uzdař 158, 159 Ondřej, farář z Sušice 117 Ondřej súkenník, konšel 340 Opatovice 209 Opava 102, 105; Opavské knie- žetstvie 348 Opočno 214 Opplové (z Fictum) 352; v. i Fictum Opselka (Opsielka), uzdař 146, 154 Oreb, hora 54; Orebští 64 Oremus 128; Tomášek od Ore- musův 292 Ostromeč, hrad 126 z Ostromiře Beneš 348; z Ostro- miře Gdulinec 353 (v. i Kduli- nec) z Ostroroga Kaliského Stanislav 349 Ostrovec, pán 339 Ostředek 48 Otakar, král český 350 Otík z Lozy 102, 103 Otilie sv. 28 Paběnice, tvrz 191 Pacov 195 Pakoměřice 105, 203 Palomar (Polomar) Jan, archi- diacon 108, 260 Pamberg, Pamberk (Bamberk, město v Bavorsku) 98, 216, 277 

Strana 476
Pancieř 171 Pangrac(ius) z Uher 177, 179 páni čeští 51; sváry jejich s městy 316 n., 352 nn. Panna, hrad 84 Papüsek Jan, mistr 141, 179, 185, 186, 238 Parait (Bayreuth, mésto v Bavor- sku) 98 Páral, kožišník, konšel 292 Pardus (Jan z Vratkova) 126, 143, 214, 215 pařížské učení (universita) 40,250 Pašek (Jan z Vratu), protonota- rius 321 Patriarcha Čeněk, konšel novo- městský 50 Paulinus, papež 277, 280 Pavel, farář od Sv. Jiljí 117 Pavel, legát, kardinál od Anděla 180 Pavel, měšťan novoměstský 117 Pavel, probošt zderazský 348 Pavel z Žatce, mistr, administrá- tor podobojích 314, 321, 326 Pavlík (z Prahy) 69 Pavlík, písař staroměstský 192 Pečeně (z Nového Města) 303 Pechanec, konšel 340 Pelhřimov 106, 192; pelhřimov- ská smlúva 191, 209 peníze (moneta, mince) 123, 126, 275, 280, 301, 304 Perchta z Konopiště 126 Pernštajnský Jan 147; z Pern- štajna Vilém, nejvyšší hofmistr království Českého 317, 323, 332, 333, 338, 339 Pertold, biskup 27 Pertold, Pertolt (z Lipé), pán z Moravy 156, 173, 177 Pešček z Plzně 110 Pešík, purkmistr staroměstský 208 Petr, biskup 108; 215 Petr (z Konopiště) 56, 58 Petr Zvieřetičský (z Vatmburga a Zvieřetic) 141, 145, 147, 150, 192 z Petrovic Václav 215 Petřík v. Rezek Petřín 36 Piencia (Pienza), město v Itálii, rodiště papeže Pia II. 232 Piesek, Písek 60, 106, 111, 213, 289 Pikhart Prokop, konšel 340 z Pilče Jan Krakovský 349 Piprňásek (Jan Primásek), purk- mistr malostranský 293 Pirgštein 109, 126 Pisa (Piza) 27 Pius II. (Aeneas Sylvius), papež 232 Pivce, platnéř 159 pivo 302, 316, 353, 360 Plačice 125, 126 plaský klášter 53 Plavenský (z Plavna) pán (Jin- dřich z Plavna) 49, 53, 69, 97 Plavno 53, 97 z.Plumlova Jindřich 65 Plzeň (Nový) 54, 58, 60, 67, 82, 100, 107—110, 142, 147, 166, 212, 213, 280, 325; Plzeňští 54, 55 Plzeňsko 60, 69, 107; Plzeňský kraj 110, 149, 166, 167, 178 Plzeňský (na Malé Straně) 315 Počernice 330 Poděbrady 64, 231, 249, 309 z Poděbrad (Poděbradský) Boček (Hynek) 85, 88, 89; v. i Jiří a z Kunštátu Podkova, dům v Praze 159 Podskalé 171, 311 Podviní 95 Podvinský Jan, purkmistr novo- městský 50, 303 Pogius 48 Pohořelec 64 476 

Strana 477
Poláci 82, 83, 148, 150, 152, 179, 268, 308 Poláček, krejčí 146 Polák 287 Polák švec 288 Polička 68 Polná 148 Polomar v. Palomar Polska, Polsko, Polské královstvie 126, 143, 152, 167, 217, 282, 323, 349 polský král 69, 152, 153, 170, 206 Popel, měšťan pražský 146 Popel, platnéř 288 Poříčí 36, 209, 293, 316 Poříčská brána 109, 131 Postupice 157; z Postupic Zdeněk 215; v. i Kostka Póta (Puota, Půta) Častolovský z Častolovic 84, 91; Puota z Ryzenberka a z Švihova, nej- vyšší sudí království Českého 317 Poznaň 206 Práče, tvrz 95, 174 Praha 28, 35—38, 40—44, 47— 57, 62—64, 70, 73, 74, 82—87, 89 až 93, 97, 98, 103, 104, 106, 108—111, 113, 114, 117— 121, 124, 127, 128, 140—144, 146 az 153, 156—159, 161—163, 166, 167, 170, 171, 176—178, 180—182, 185, 190, 202, 203, 206, 208, 209, 213, 218—222, 224—229, 231, 244, 249, 250, 271, 273, 282, 283, 285—294, 296, 299, 303, 306, 308—311, 313—318, 321, 322, 324—327, 332, 337, 342, 343, 349, 363; v. i kostely v Praze. — Pražané (Pražáci) 41, 51, 53, 54, 57, 58, 61—70, 72, 73, 82—88, 90, 92, 97, 100, 106—111, 113, 116, 120, 127, 131, 141, 143, 146, 150, 152—156, 160, 163—165, 168, 169, 171, 172, 175, 183, 190, 206, 208, 286, 292—294, 296, 306, 310, 318, 320, 325, 327, 328, 330—337, 339, 340, 359, 360, 363, 366 Prachatice 66, 161, 174 Prácheňský kraj 167 Pražská brána (v Plzni) 325 pražské učení (universita) 40, 121, 172, 194, 196, 207, 250 Prešpurk 42, 113, 167 Prokop, mistr, protonotář staro- městský 306 Prokop, syn Karla IV. 36 Prokop táborský 80 (= Prokop Holý, v. t.) Prokop Holý 92, 98, 99, 100, 102, 106, 109, 110, 252 Prokop Malý, vůdce Sirotků 252 (v. i Prokuopek Malý) Prokop Plzeňský (z Nového Plz- ně) 80, 90, 107, 142, 155, 171 Prokop Svatý 38 Prokop v. i Rabitajn; v. z Smerhova Prokuopek, měšťan pražský 74 Prokuopek Malý, kněz, vůdce Sirotků 110 (v. i Prokop Malý) Prostředek Jan, kněz 143 (omyl, v. násl.) Prostředek Martin, kněz 126, 143 Prusy 108; Prušané 108 Pruša, havíř 309 Předměstí (před Kr. Hradcem) 85 Přech z Budkovic 158 Přemek, kníže 102 nn. Přemysl (oráč) 249 Přespole, súkenník 158 Přibenice (Přebenice) 66, 82 Přibík Klenovský 89, 90, 107, 110, 142, 145, 161, 181, 193, 197, 202 Příbram (město) 142, 159 Příbram Jan, mistr 41, 80, 81, 89, 477 

Strana 478
90, 107, 141, 142, 155, 171, 172, 179, 180, 202, 203, 207, 208, 259 Přibyslav 86 Přickop (Příkopy) 47, 83, 84, 92, 93, 282, 287 Přimda 48—50 Pšenička Filip 146 Pštros, bečvář 146 Pštros, konšel 302 (Tomek: Havel od pštrosa) Ptáček Hynce z Pirgšteina a z Ra- taj 109, 110, 116, 126, 143, 145, 147, 148, 152—154, 156, 157, 164, 165, 167, 169—171 Publik Prokop, konšel 293, 294 Puota v. Póta Puška (Jan z Kunštátu) 88 Puškařík Jan 113 Pytel, súkenník 146 Quirin, kněz táborský (Vavřinec z Reichenbachu) 172, 173 Ráb 170 Rábí, hrad 66, 68 Rabštajn 88; z Rabštejna Jan, purkrabí vyšehradský 177; z Rabštejna Prokop (mladý), kancléř 168, 178, 191, 198, 206, 231—236, 239, 241, 249, 258, 262, 263; v. i Burian Racek (z Dvorce) v. Kobyla Racek z Ryzmberka v. z Ryzm- berka Ráčský (Rácký) (Jiří Brankovič, srbský vévoda) 222 z Radiče Jan, mčšťan staromčst- ský 302 Radoch Jan, řezník, konšel 302, 311, 321 z Ráje Bohuslav, konšel 340 Rájova dcera, travička 313 Rajchstajn 36 Rak Václav, rychtář 170, 178 z Rakovníka Martin, kanovník 177 Rakúsy, Rakúská země, Rakúské kniežetstvie 87, 148, 151, 162, 164, 167, 168, 173, 177, 206, 207, 217, 276, 277, 338 Rakušané 168, 218 Rambouzek, řezník staroměstský 330 Rataje, hrad a městečko 38, 109, 117, 126, 148, 206 Ratiboř 69 Rauš (Daniel), purkmistr staro- městský 327, 330 Raušpurk 163 Reček Jan, purkmistr staroměst- ský 128, 154 Rehla, drevník, konšel novoměst- ský 50 Rechek (Václav), měšečník 343 Rejčkova kolej 287 Rendl Albrecht (z Mlýna) 327, 328, 332— 336, 339 Rendlova práva 331—335 Retc, mésto v Rakousích 87 Rezek Petřík 76, 77 Roháč Jan (z Dubé na Sioně) 126, 141, 143 Rohozec 37 Rokycana Jan (Rokycán), kaza- tel v Týně a volený arcibiskup 74, 80, 90, 106, 116 n., 120, 124, 140, 156, 164—166, 169, 172, 175, 177, 180, 193, 194, 196—200, 209, 217, 223—225, 227—229, 231, 233, 235, 252, 259, 273, 277, 280, 281 Rokycany 54, 91; Rokycanští 54, 107 Ror(au) Jindřich, doktor v prá- vích, sběrač komory apoštolské 223, 228, 230, 231 Roudnice v. Rüdnice Rozvoda Jan, sladovnik, konżel 301, 311 478 

Strana 479
Rozvoda Rameš 90 z Rožmberka (Rožmberský, Ro- senberský) 66, 69, 146, 155, 156, 174, 213, 285, 332; Dépolt (omyl, spr. Dépolt Ryzenber- sky), v. t.; Jan 271; Jindřich 38, 210, 211, 212; Jost biskup, vratislavský 89, 271; Oldřich 49, 57, 89, 110, 157, 167, 181, 195, 210—212, 271, 278; Petr 317, 338; Vok 298 Rožmitál v. Lev Rüdnice (Roudnice) 44, 125, 154, 278, 315 Ruože Černá Jíra, konšel 283 Rúpovský (Jan z Roupova), hof- mistr 305 Rusové 308 Ruzeň 94 Růžený Valenta 292 Ryba Jan, konšel novoměstský 50 Rybníček 40 Rychemberk, hrad 222, 227 Rychmburk, hrad 87 Rýn 27, 29, 31, 36, 41, 151; Rý- ňáci 100 rynček u Matky boží na Lúži 289 rytíři a páni, spory jejich s městy 316 n., 352 nn. z Rytvan Oderslav Sudomirsky 349 Ryzmberk 101; z Ryzmberka (Ryzenberka) Racek 59; Bře- něk 60; Jan 212; Puota z Ry- zenberka a z Švihova 317; v. Děpolt Řečská země 219 Řehoř z Prahy, mistr, děkan ka- pituly Všech svatých 180 ehoř, mečieř 287 Řehovec Mikuláš, kněz v Betlemě 117 Řekové 106, 254, 268 Řezno 320 479 Říčany 66 Rieha, valchář 50 Řím 27, 39, 100, 109, 180, 183, 189, 193, 197, 198, 202, 207, 208, 217, 220, 232, 314; Ří- mané 69, 180 Ripsky kraj 167 Sádlo Jan (z Janovic a na Kostel- ci) 73, 81 Sádlo Jan (z Leštna) 126, 165, 190, 204, 205 Salava 203 Samuel z Hrádku, podkomoří království Českého 302, 353 Sasíci 100 Sasín, konšel novoměstský 50 Saský dům (na Malé Straně) 57, 65 Sasy 41, 192, 216 Sázava, řeka 56 Sedlčany 87 Sedlečský Janek z Prachatic 161 Sekule Štefan, konšel 302 Sekyra Šimon, konšel 340 Selik Václav z Podskalé, konšel 302, 303, 311 Selse, Solse (Selz) 29, 31 Seneka 245 Senez, město ve Francii 234 Sezemice 126 Silvester od Svaté Anny (sťat) 303 Sion 126, 141, 143 Sirotci 86—88, 90, 92, 93, 98, 100, 102, 108, 110, 111 Skála Jan z Ryzmberga, odjinud z Skály 212 Skalice (slovenská) 177 Skalice (za Jaromiří) 38, 161, 214 Skály, hrad 162, 203 Sládek Jan, konšel 302 Sláma Zikmund, konšel 158, 159 Slana (ze Slaného) Václav, kněz od Sv. Valentina 287 Slánský Václav, sladovník, kon- šel 302 

Strana 480
Slaný 62, 86, 152; Slánští 155, 169 Slatina, hospodář od Podkovy 159 Slezáci 98, 152, 161, 214 Slezy, Slezská země 90, 98, 152, 164, 221, 231, 285, 324, 338, 353 U slonuov (U slona), dům v Pra- ze 91, 160, 181, 187 Slovany, Slovanský klášter 61,179 Slúp, tvrz 174 Na Slupi (pod Vyšehradem) 315 z Smiřic Jindřich 348; Smiřický Jan 44, 85, 91, 147, 153, 169, 173, 174; Smiřický Hynek 219 Smola 343 Smolař Matúš (Matěj) 146, 158, 159 Smradaře 47 Soběslav, 66, 278, 326 Sobětičský 110 Sokol, pán 163 Solse v. Selse Sosnovec Jan, měšťan staroměst- ský 287 Sova Martin, farář ve Velešíně 49 Spilmberg (Špilberk) 69; v. Špilemberk Srby 93 Srša Jan 86 Stach 336 Staré Město (pražské) 43, 44, 51, 53, 57, 63, 64, 73, 74, 78, 82, 83, 90, 92—95, 99, 103, 104, 109, 128, 130—136, 138, 140, 142, 145, 149, 155, 158, 175, 181, 208, 209, 219, 223, 286, 288, 292, 293, 302, 303, 305, 311, 313, 317, 321, 322, 324, 327, 335, 340, 341, 354 Staroměstští 49, 73, 83, 91—93, 99, 108—110, 206, 225, 282, 286, 302, 310, 318, 322, 323, 329, 330, 340, 341, 343 staroměstský rynk 106, 128, 218, 280, 310, 327 Starotáborští 108 Stodola Jan, konšel 293 Stoduolky 94 Strahov 36, 64 strahovský klášter 53; Strahovská brána 148 Strakonice, strakoničské městečko 169, 209, 212 z Stráže Jindřich 193, 197, 215 z Strážnice v. Bedřich Strážničský Jindřich 168 Strnad 39 Strniště, zloděj 147 Stříbrná hvězda, dům v Praze 128, 146 Stříbrská brána (v Plzni) 325 Stříbrské předměstí (v Plzni) 325 Střiebro (město) 89, 90, 91, 110, 311; Střiebrští 107 Sudoměř 60 Sulcpach 319 Sulek, probošt chotěšovský 37 Sundershuz 215 Sušice 117; Sušičtí 55, 107 Sutor (u Tomka: Sixtor), konšel 302 Svatá země 34 Svátek, konšel 313, 336; v. i Jan, syn Svátkův Světlá 89 Sviednice 174, 203; Svídničtí 163 Svinská brána 332 Sviny (Trhové) 49 Svitáček (Mikuláš z Landštejna) 293 Svojše (z Zahrádky) 90, 174; Svojše (z Opočna) 214 (týž) Šajnoha, pekař 288 Salomün, knéz 213 z Šelberka Jan, nejvyšší kancléř království Českého 317 Šenkýř 343 480 

Strana 481
Šerlink Matúš, měšťan staroměst- ský 287, 288 Šest měst 231 Šilink (z Nového Města) 158 Šimon, havíř 309 Šimon, kněz 290 Šimon od Bielého lva 91 Šimuně, měšečník, purkmistr 293 Šindel, mistr 41 Škaredý (rybník) 60 Škop Šimon, sladovník, konšel 301, 311 Škopek Aleš z Dubé 107 Šlik Kašpar 149; páni Šlikové 320 z Šmerhova (Šmerhovský) Pro- kop, krejčí 303, 304 Šmikovský Jan z Žďáru, hejtman slánský 152, 155 Šof (Krištof z Helfemburka) 154 Špilemberk 175 Špimberk, vrch u Kaňku 309 špitál 94, 100, 121, 324 pitálské pole 149, 315, 324 Šrol Jeronym, konšel 74, 75, 82 Štarkemberk 215 Šťastník Kliment, konšel novo- městský 50 Štědrá, hrad 49 Štefan, hrabě špiský z Uher 285, 338 Štěkeň 60 Štěpán Opočenský 39 Štěpán, řečený Poduška 39 Šternberk, Štemberk 278 z Šternberka Petr 181, 215; z Šternberka Zdeněk 215, 271; Aleš v. Holičský Štolc, měšťan 330 Štolpa (v Misni) 179 Štraboch Václav 93 Štraspurk 23, 25—31, 33; Štras- purští 32 Šváby 36, 100 z Švamberka Bohuslav 54, 58, 69, 82, 83, 87, 178; z Švamberka Jan 212; Švamberští 213; vamberk 84, 285; v. i Krušina Svarcpurk (Svarcburg) 25; z Svarcpurku Henrych 215 Svejkar 154 Svidrgal (Swidrygiella), velko- kniZe litevsky 152 vihov, tvrz 87; z Svihova Jan starší 190; z Švihova Vilém 91; Švihovský Jan 59; Švihovští 213; Puota z Ryzenberka a z Švihova 317 Tibor 54, 55, 59, 61, 66, 111, 129, 149, 150, 152, 174, 206, 213, 249, 267, 278, 289, 318 Tábori (Táborstí) 51, 57, 59, 64, 83, 86—88, 90— 92, 98, 99, 108 aż 110, 126, 150, 163, 166, 168, 175, 178, 200, 205, 214, 264 táborští bratří 53, 75, 110; tábor- ské ženy 62 Taczky v. Toke Tachov 91, 100, 101; Tachovští 107 Tateři 324 Telecký pán 285 Tista 48, 49, 50 Tlustovüsy 95 Točník 40, 50, 146 Toke (Taczky) Jindřich, kanov- ník magdeburský 108 Tomas, koželuh, konšel novo- městský 50 "Tomášek od Hvězdy zlaté 291 "Tomášek od Oremusův 292 Tomek, krejéi 293 Topoléany, hrad 179 Tovačovský Jan (Jan z Cimburka a z Tovačova) 91, 103, 348; Ctibor z Cimburka a z Tova- čova 348 Trčka Mikuláš z Lipy 53, 177, 191, 219 481 

Strana 482
Trčka Prokuopek 87; Trčkové (Mikuláš a jeho syn) 165 Trenčín 69 Trosky, hrad 154 Truhlička, konšel z Poříčí 293 Třebová v Moravě 214 Turek, Turci 170, 175, 219, 221, 248, 314; turečský ciesař 219, 221, 308, 314 Turkovec Petr, rytír 85 Turnov 68, 279; turnovsky kláster 85 Tursky Petr, méstan královéhra- deck$ 125, 213 Túšek Jan, nejvyšší písař městský na Starém Městě 192 'Túšeň, tvrz 67 Tvářský Zigmund, konšel 340 Týn (Tajn) 45, 94, 95, 185, 291, 306, 310 Týnec 84 ubrmani 93 n. Uhry (království Uherské, země Uherská) 38, 42, 141, 144, 145, 148, 149, 151, 167—169, 177, 207, 217, 221, 222, 226, 233, 254, 285, 303, 311, 315, 316, 326, 338 Uhfi (Uhfata) 64—66, 128, 144, 152, 176, 179, 222, 268, 311, 341—343 Üjezdec, hrad 61 Uničov 43 Urban sv. 28 Urban V., papež 29, 32, 33, 129, 207 Ústí na Labi 88 Ústí Sezemovo (Sezimovo) 55, 56, 59, 60; Ústští 56 Václav sv. 72 Václav II., král český 123 Václav (IV.), král český 35, 36 nn., 41, 47—52, 54, 57, 58, 63, 67, 69, 97, 133, 137— 139, 157, 242, 249, 251, 280, 335 Václav, farář od Sv. Mikuláše 117 Václav, kazatel z Vysokého Mýta, sufragan 116; v. i Vaněk Václav, kněz od Sv. Havla 287 Václav, kněz u Sv. Michala v Opatovicích 209 Václav, mistr z Sušice 117 Václav, starý pergmistr 287 Václav ze Zviekovce, kněz 86 Vacov (v Uhrách) 311 Vajtminar, purkrabí z Karlštejna 285 Valachy 143 Valasen, Vale&in v. Valois Valecov 153, 165 Váleny Vavtinec (stat) 342 Valois (Valasen, Valesin) 24 Valstajn, Valstejn, hrad 86, 160 Vaněk, kramář královéhradecký 125 Vaněk z Mýta, kněz, volený sufragán pražský 117; v. i Václav z Mýta Vaněk, syn páně Pavlíkův 69 Vaněk Pivo 69 Varadín 144, 311 z Vartemberka (Vatmberka) Če- něk, řečený Veselský 58, 62, 66, 84; Petr z V. v. Petr; Škonka z Vartemberka 107 Vartkov (spr. Vratkov) 215 Vasconie (Vastamon, Vastamon- ské království) (= Gascogne) 23, 24 Vatmburg v. Petr Vavřinec (Krasonický), Bratr 312 Vavřinec, mistr 301 Velek Kúdelník, hejtman Sirotků 93 Velešín 49 Veliš 218 český 482 

Strana 483
Velvar Jan, měšťan pražský 117, 119, 146 Velvarský Jan, kovář, konšel 302, 311 Velvary 94 od Věnečkuov (Věničkuov) hos- podář 62 Verona v. Berún Veronika 129 Vesce 330 Veselí (na Moravě) 280 Vestfaly (Vestvaly) 43 Věžecký Petr 75 Viedeň, Vídeň 38, 155, 156, 163, 172, 173, 202, 204, 206, 207, 221, 274, 284; Vídeňští 274 Vikéř (pán) 85 Viklef (Wiglef) Jan 42, 51, 250 Viktorin, kněz 209 Viktorin, kníže v. z Kunštátu Vilém kněz (Vilhelmus sacerdos) 79 Vilém, vévoda saský 215 Vilémov 279 Vilštein, hrad 67, 174 Vi(t)semburg 203; z Vis(e)m- burku Jiří 170, 177 Višně, farář v (Trhových) Svi- nech 49 Vít, doktor 336 Vít, farář z Hory Kutny 117 Vít Samuel, kraječ sukna, purk- mistr 283 Vítek, bečvář 163 Vítek od Červených zvonuov 78 Vítkova hora 64 Vladislav, král český 282—285, 287, 289, 293—295, 297, 301 až 306, 308, 310, 311, 316, 320, 326, 327, 337—340, 342, 348, 352 Vladislav, král polský 167, 172, 176 Vlach, Vlachové 37, 48, 198 Vlachy, Vlaská země 168, 197, 217, 318 Vlaský dvuor (v Kutné Hoře) 288 Vlašim 53, 87; z Vlašimě Arnošt 127 Vlašimský Martin, měšťan praž- ský 146 Vlk (Blažej), doktor 45 VIk Jakub, kazatel 109 Vltava, řeka 91, 96, 171 Vocásek, kněz 209 Vodňany 68 Voldřich, kněz, farář z Čáslavě 117 Volek 292 Voliva Martin 80 Volyně 89 Vondráček, farář malostranský 343 U vopice (dům v Praze) 316 Vožice 61, 87 Vratislav 62, 151, 153, 174, 203, 221, 249, 308 Vratislavěné, 163, 273 Vratkov v. Vartkov Vrbenský, mistr 231 Vršovice 87 Vrütky, tvrz 163 z Vřesovic Jan, rytíř 215 Vřešťov 109, 110, 278; z Vřešťova Aleš (Holičský, z Ryzmburka), gubernátor 110, 111, 116 Vulchovec 141 Výrava 126 Vysoká 126 Vyšehrad 36, 38, 44, 45, 47, 52 až 54, 61, 63, 65, 66, 72, 94, 110, 205, 282, 315; Vyšehradští 65; vyšehradské purkrabství 95 Vyšehrovský 288 Vyšek, rytíř z Polsky 143 Vratislavští 151, Záběhlice 174 Zacheus, kněz 208 483 

Strana 484
Zajíc Vilém 62; Zajíc Zbyněk z Hanžburka 167, 190; v. i Zbyněk ; Zajíc (Jan) z Kosti 271, 272, 275, 278, 285; Zajíc Oldřich 271 Zajíček, řezník 146 Zajimač Jan (z Kunštátu) 175, 177 zatmění slunce 301 Zaul Mikes 40 Záviše, panoše 54 Zbiroh 37 Zbraslav (Aula regia) 51, 63, 95, 313 Zbyněk (Zajíc z Hanžburka), arcibiskup pražský 37, 40, 42 Zdeněk v. Konopiště, Konopišťský ; v. Kostka; Zdeňkové (Jaroslav a Zdeslav, synové Zdeňka z Konopiště) 285 Zderaz 157, 174 Zdimir 192 Zdislav, mnich z Rüdnice 125, 126 Zelandři (chybně Zelandci) 100 Zelená hora 54 Zelený, puškař 143 Zigmund, kníže litevský 82—89 n. Zigmund, král uherský a český 36, 38, 43, 47, 55, 57, 58, 62 až 65, 67, 69, 70, 72, 74, 89, 93, 99, 109, 113, 114, 118—120, 124, 125, 130, 144, 151, 171, 176, 191, 214, 242, 243, 252, 321, 324, 346, 349, 350, 353, 355 Zigmund Dětský (děčínský pán) 147, 150 Zlaté kolo, dům v Praze 287, 288 Zmrzlík Jan 90, 97; Zmrzlík Václav 190; Zmrzlíci 145, 152, 161, 166; v. i Mrzlici Znojmo 144, 169, 218 Zofia v. Žofie Zpurný Jan, kožišník, konšel 311 Zviekovec 86 Zvieřetice, Zvieřetičský v. Petr Zvíkovec Jan 41 Žacléř 203 Žatec 64, 69, 102, 111, 150, 195, 213, 314; Žateč(š)tí 64, 69, 85, 86, 152, 163, 169, 338; Ža- tečský kraj 167 Žatecký Václav, konšel 301—303 Žďár 152 Žebrák 146, 154 Želenice (ves) 151 Železná ulice (v Praze) 73, 78, 283 Železné hory 279 U Železných dveří (dům v Praze) 159 z Želiva Jan (Želivský), mnich, kazatel u Matky Boží Sněžné 73—81 Žibřid z Bobolusk 103 židé 26, 37, 73, 124, 160, 171, 292, 315, 324, 327, 335 Žinkovy 55 Žitava 203 Žíž Jan, řezník, měšťan staro- městský, konšel 287, 311 Žižka Jan 51, 58—61, 64, 66—69, 72, 82, 85, 86, 252 Žižkova hora (Vítkov) 315 Žleby, hrad 37, 90 Žlutice, město 82 Žofie, Zofia, králová 57, 58 

Strana 485
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Za str.: 48 64 96 112 128 144 272 288 1. Nejstarší pohled na Prahu z roku 1493 (PNP) 2. Zakládací listina Karlovy university (PNP) 3. Dekret kutnohorský z roku 1409 4. Kostnice z roku 1633 (PNP) 5. Žižkův list Domažlickým z dubna 1422 (PNP) 6. Žižka v čele vojska (z Göttingenského rukopisu) (PNP) 7. Boj husitů s křižáky (z Jenského kodexu) 8. Hlavní směry „Spanilých jízd“ (PNP) 9. Opovědný list Jana Roháče z Dubé Oldřichovi z Rožmberka (PNP) 10. Poslední list Prokopa Holého psaný přímo před bitvou u Lipan (PNP) 11. Basilej z Schedelovy kroniky rytin (PNP) 12. Kompaktátní desky (PNP) 13. Jan Rokycana (z Hardtova souborného vydání akt kon- cilů kostnických) (PNP) Jiří z Poděbrad (z Krakovského rukopisu Starých letopisů 14. českých) (PNP) 15. Poselství krále Jiřího k papežovi z roku 1462 (PNP) 16. Strana 154 z Křižovnického rukopisu Starých letopisů českých.

Strana 486

Strana 487
OBSAH MILOSLAV KAŇÁK — FRANTIŠEK ŠIMEK: K vydání Starých letopisů českých z Křižovnického rukopisu STARÉ LETOPISY ČESKÉ POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY Poznámky k předmluvě Zkratky častěji užívané v naší edici Vydavatelská poznámka Poznámky textové Poznámky věcné SLOVNÍČEK REJSTŘÍK JMENNÝ A VĚČNY SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH 21 369 371 372 374 389 451 462 485

Strana 488
ŽIVÁ DILA MINULOSTI SVAZEK 24 Řídí Jitka Křesálková STARÉ LETOPISY ČESKÉ Text k vydání připravil, slovníčkem a rejstříkem jmenným a věcným opatřil František Šimek, který také spolu s Miloslavem Kaňákem napsal předmluvu a poznámky věcné. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Sklenář. Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., jako svou 969. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1959. Odpovědná redaktorka Jitka Křesálková. Z nové sazby písmem garmond Baskerville vytiskla tiskárna Rudé prá- vo, vyd. ÚV KSČ, Praha. Formát papíru 84x 108 cm — 27,84 autor- ských archů (text 27,02 aut. archu, ilustrace 0,82 aut. archu), 28,24 vydavatelských archů — D 591 586. Náklad 5000 výtisků — Them. skupina 13/3 — Vydání první Cena brož. 23,10 Kčs, váz. 27,50 Kčs — 56/VIII-2

Strana 490
☞

Strana 491
2 O — — — — † ſ — A — á E — t nafs Saě ☞ -- A 7 - * an - mao kg — —H v vka v had — 4 P — ☞ v a A ☞ kſ — ☞ — — - — R aSn — aa —e St e — v K— * tf.— L pEuv v A 44.—7 - te T ☞ k L* An —— TA rfny A Sr = P. Aſu A Skor ké A hlaČma kjme přum srsaína kama t pí. — k k vtmena sohu ía—a Clekd přím upí- — p SEuerau..9. Ar e EP pe ur fiefies ☞ oV E ſe harS eau vTTr euz Af 4 f ſhur lg ofrh t Er- f A něn Fureſ 9 fr ſſhe o N gEad vkt cpstisy A.i Náfe GnC. fy 30f b nſoali Aaa uRen Kas eoſare aslefe po- IE —oe oe A o R asuualr f ☞Tfr Avu eeví Sa. r Pſe ſ — I ſhify v.ble ae kuoRe výe Prunten vme kdhe kuaaet IAf Iw tpoek ma s v ne LGrk 8.fsal fhe 3. Dekret kutnohorský z roku 1409

Strana 492
19922 18227 * 85221 Srel L T

Strana 494
śia pánic iyßivwow Kußoſßyu ſzeſkewßakſ ſákk pwá wge dußoww ywneſ�kißetnoſk greß dies � Rß� pvycáſ w Plomſke ßyyecßy awrße neßniernie wydli� álay rime mánreſky wßowy ſryßſbyć weſkáwe poynſſugⱥlácze cß naffaſkyw opagem koſlavzſbyć ſakowſwć táw zane vwßmi Aſde zwoſe bozie gim= wßake tenck nemoßug Wyßnak Goht Bzez byß paliſz tpi�oweze� 33e vmu wefice byzß ßoſkdy ��wy ſuyły &my bwky YuſFRſvßrazy zwny Eßich ornaki ßrßy y eſße onßuuczie ſpakſc z ßſak wymetaſk ſZYeßnea aby byd oßrze gwoſá á na bozni/ naſk kncy rßnicß ßwalyßßiCztenie wßeyy Pug ſábe. árakiſwyecży nákßie y na Ráwß= ſuwwak Kteryzio toßo zaſßá �ɇc Rroyſke o wozɇ 6 ßwyi Pozewi gezßá a b ná ſew né obewcßo ſák wnorſkowie obeygow ponzeßz magiȧ ßayk maná brakra żrzbi:ſepeßo á vrm kwez nelá wowſwin3e/ Gnes ReyyA � ncdute noonnozſſwie reßeate ranaſre° wßacy wocygte Pwźi a ſkim Ryngtzia yyá noyzaß neckieaite/ ſeſo oehni yabno- ryywe ßoß náßoam ßy.knoneiⱥ naßrzeſeeß ſ nozßſu ázge/ Preſen 6. Žižka v čele vojska (z Göttingenského rukopisu)

Strana 495

Strana 496

Strana 499
H OI E A I I jI i duáek A í Wlllundr U A 12. Kompaktátní desky

Strana 500
HANNES ROKÝCZANU ARCHIEPISCOPUS PRAGENSIS BOHEMORUM FAUTOR. Z 13. Jan Rokycana (z Hardtova souborného vydání akt koncilů kostnických)

Strana 501
Z Z Roumnew toniwc= KanGvrzp z podiebrad ſwz ſunßkátu ßtoraß wpraz iiettiſby tepn fuma pododog pu= bbira ce wonznne Oinagiacniak bubijncß á konſkſero 14. Jiří z Poděbrad (z Krakovského rukopisu Starých letopisů českých)

Strana 502
u g ☞ le ſa (ress ſug/ ve selultyau b H Pſ�ſe res. �epea9 Eue. t1 legaa Lsr cheIſf A Aeo pob-sa floña zrdu tergac aeſ 1 4 Z Poſelſiwy Krále Binßo tu Papeżowi 146 bc/. KA ſe yygez s kyná wſorekⱥ o ſucßyt� Precß wy Phob= RA Grc bra ſea hexſles pluse srat. potor wſácyay Kukyn ſalcyná bo yaná PAikwáßrám. Iek á AGßow ſám ßá Hynnu prſkicy pní Aß Skon/Mwcowßßßyh śke :Dizá Kßge pſáyń fue vzźáći pkßá-ſkrfká A ygbwßea wakar ácy wßy bolwßewaſ zſácoßáwißdi Mulz náſßees bacoz bbyzley gale gybyy śizawy ákkámcáa& rr b ziák/w ozáiá ßlowi áfne 8y ſ bażc Aßci wáſßa ßráwſa/ Arſße Raá weſ�e wá vrgić wſ� Pßw áák & gynyeh Rácrát wśibw Reſbánſßerkioiac Rabwſkwie gyyńe wgaPobɇ & áißwi/áS gna bu Rbvy cio áá Aso gßowie� rác Reyuß z wßo (. Rśbyá ßááneßo wycwyre gßekwy mádk ßnenowii byd zwynać bac Hgek w�ák zuemu Fyá áſy z vßa/á g Rßßw Rau Punowak recguea/ase rrkge sit nor A8 gii wk ßrybſey Gády Rożkßcie a Hpcknic w rác� aby wśáikoyßlopy Rußowſzwć Rek � Rwſeſkußk áby náwede á nowźáko ze ßbß geſke refperi kzy acz oB gbwáßRo Rzárá zſko bie Arzginá cßiⱥ po obg Irueſoba Tewßwa ná krgá waß ckoc ſaw Rßná k & dáßá oyſáw rwgikɇ ßáaáQſwyrocſu Gudrɇ z ágeſk ge KesWwi áác váy ſáßia ykogidk odniaße wſ�/ág e ſkk go geß prißkehwypák yzááéi yr= d zuetk cháá ce geßz vżieme IaRſáwo ſſue gſ 9cśeśdy Wz ſa �á áywgiſⱥ wbr briſzáng pze byby odkuy vgáńk gyſ wzßwß láß naś ſáſká wkby ná ßákacá Syz geßzédy bbgana 6 ßwym ßa rzißaie ſuk geſz Qkut weht Wow gáw yzſyw vek kukzewg wkßaß pro br.dy dáám Hpwwießák w yz Ayideſby ni9 Aby: zá rgßkwwk wbch/ náwáány &ßgſſzⱥ gſá wáBß áloaſikoßowak ßa dgác�(aá Rie wa= b veßz gz ofr ßpasſa owtwwiwdlká áwoßkky § c�edk Orycß ßá ktrßyukia byßy bey wobm zwáßy iáßź ßby k wßki8y oßue ſwá Há leſwil/ Oaiz k panzArieß bßk Oezc w ſwieneyſy & ſwċ w�ám/ć zgnyny wdy k �ćowißre d oß &z nán woriⱥ powgoh vymie Gyaſw Ocßd vońá áźlebydá pátwo/ám powno/ Keabs Bytge Mueſs. Ws ☞ 15. Poselství krále Jiřího k papežovi z roku 1462

Strana 503
Odpowiey voyczewa Yoſu nazadoſe kalow Wakeż nam zwaſkwyprawdctan ſbwie Náſkß o kalowßße waſßecáſky gmyc�pzeż wam záda ßaſowſ waſ� hatizeno ßyki zpnwci k vczynGeßow niem Coßyeß ábey zadala Rolze ſnſ y pAdneowiy 6 ſwym náyrkguwieyſſm �awynaſy klamy peż & ále ze § Rábowſświe Lbonge nedie vpokájeno a Aryśſky gyn & blzw náwe opaſzley dw ſwy &fel & Renge ſy Ralowß vrcre Reſkayſk o ßá áwy kyſ ageße deka nepocßy Gele owaſe ſkyc Hzmſke Yápeże Ggeßⱥ kirßynaſy genz kvi ßyh neytz8zi A nepoſwicßa neboé tcße pecßy Gucpkyßabhß wzezdnez á neßtycż dáty idoy bezri nenuioz Ráßen Cyá Dproſvz y y6 ßyy nayßogkRáeyſßmi Rarbynaty weźk ßm yſkk Cakbynala § Kkel o Płukmocy veni H keß wefká w kalowſke o wielɇ Aycſkeyz w�eie°. gn ßy wiel żyw byk Aißwegky ſ) kßelopacz/ R tndg Goczwieá oOnas tuloſGá ydk náylepe gemu budo � Má O1pa Pyge tee zem Gude mogß zgednakz yIſimocp/ Oſwiedżyme poſſuow Ralowſkc eſke przed parvym a g Cuzy VInemkoſicheyſpotnaly. ſKż Kncze HaRcba ze Vniezh y tu nay pggkwieyſßz ococßk Tiw Pa po�owo weleCneſknkwſdke Ceſkopraſy wa y tuce plbchyſke ulg ccoeſey Huoſlogen bnemh poku Ráſ páßzm �y wſkeof Rekiwa naley B lt cywſka podánkoß ticha r°Rypwowk ſć zna ſßouck Gywaſe ſwach Guo w podum Hdze 6 voruonek mokaze ka At ceena�e efie� &�endr o Awoſſoéſey na Cw wie RyaRzto �wiż Rowe bnellek weynedy Fraßkie zco bßby ámoßⱥ t bezck go cż na Rakowſka ßyyie śbegny yrawe ⱥzuei RRyomewadzſBy ty Bezda �odác OplſPoe waſß wleſk vlzmá Ofpicdgugene rzedwſomo pa Gudym Cole kgehy makku mikɇ powlye � nepdniſkám y pized báwß �ubenyhh ápoily pel APpawlě y smymi wſßmu ſwatyn y rz= 16. Strana 154 z Křižovnického rukopisu Letopisu českých

Strana 504
7. Boj husitů s křižáky (z Jenského kodexu)