pozornost i samé podstatě sporů. O celkové vylíčení situace se pokusila např. i Čsl. vlastivěda IV, 309 n. Spory tyto urovnány byly teprve tzv. smlouvou Svatováclavskou r. 1517 zásluhou hlavně pana Viléma z Pernštejna. — 3 Vladislav přijel z Uher na hrad pražský „v sobotu po na víru obrácení sv. Pavla“, tj. 29. ledna 1502. — 30 K ohni na Poříčí došlo „na velikou noc“, tj. 27. března 1502. — 34 Má býti správně „na sv. Filipa a Jakuba“, tj. 1. května. V jednáních však 2. května 1502 ke společnému závazku českých měst přistoupili i Kutnohorští (sr. Pa- lacký, D. XVII, 1151, pozn. 28.), kteří předtím v březnu Prahu i ostatní královská města opustili. — 44 O obecném sněmu království Českého, konaném v Praze od 11. listopadu 1502, viz Palacký, D. XVIII, 1152. MALÉ STRANY JEDNAK POLOVICE VYHOŘALA 81 Zmínka o pikhartech, tj. Bratrech, členech Jednoty bratrské. FILIP, BISKUP Z VLACH... 93 n. Filip de Novavilla, biskup sidonský a mutinský, přišel do Čech světit husitské kněze, sloužit v české církvi biřmováním a vysluhovat lidu svátost Večeře Páně pod obojím způsobem. V Praze pobýval až do r. 1506, kdy pro spory s administrátorem dolní konsistoře M. Pavlem z Žatce přesídlil do Kutné Hory. Zemřel r. 1507. Sr. o něm Z. Wintra, Život církevní v Čechách, 324. Jeho „Diarium“ vydal Rehák. — 105 dům kaupen u rathúzu staroměstského: dům na Šmerhofě. FRANGŮZSKÁ NEMOC... 113 n. Jedna z prvních zpráv o příjici, která byla do Evropy zavlečena plavci z Ameriky, objevené zatím r. 1492 Kryštofem Kolumbem. Ne- moc zamořila v několika málo letech všechny evropské země a stala se na dlouhá staletí téměř neléčitelnou „metlou lidstva“. — 121 n. Jde o tzv. válku o dědictví landshutské v r. 1504, jejíž počátky u Palac- kého, D. XVII, 1151. Válku a zvláště účast Čechů na ní vylíčil živě Al. Jirásek v knize nazvané „V cizích službách“, „v kusu české ana- base“. Spletitou situaci rodových zájmů po smrti falokraběte Otty II. i knížete landshutského Jiřího, jehož dceru Alžbětu si vzal za manželku Ruprecht, syn rýnského kurfiřta Filipa, a požadoval proto s ní vyženěné dědictví landshutské za svůj majetek proti nárokům knížete Albrechta Bavorského z linie mnichovské i proti nárokům císaře Maxmiliána I., jenž landshutské dědictví pokládal za odúmrt, i proti požadavkům krále českého Vladislava, jenž se landshutského dědictví dožadoval 442