1524 14. čce. 21, list. 330 jak k sobě i k lidu se zachovati mají, aby jim tí rtikulové oznámení byli i také vydáhi. K jichžto žádosti jest povoleno, tak že jest jim to přečteno i vydáno, tak aby se zachovali, jim rozkázáno, poněvadž to všemi svoleno i zavříno jest. O těch artikulích a řádu před pány posly J. Mstmi na sněmě obecním“*) před tím minulým vy- slanými od J. Mti Kské, podle těch listuov, o pikartech a bludných lidech poslaných a na ústní J. Mtí pánů posluov skrze J. Mti Knížecí vznešení a oznámení » jest dána ode vší obce odpověď, že proti blud- ným lidem a pikartům pan purgmistr a päni i všecka obec na tom sú se prve snesli a na tom zůstali i to zavřeli s pokutami jistými a že podle o téhož svolení tak se zachovati chtí nyní i na časy s potomní. Též na plném sněmě, když o pikartech a bludných lidech od vyšších stavuov mluveno a rozjímáno bylo, tu také páni Pražané své rčení a svolení o takových lidech v městě Pražském učiněné zjevně oznámili pravíce, než o sněmě » věděli, [že|!) o takových lidech mezi sebou řád i pokutami učinili. "I poněvadž ti artikulové a to pořízení tak svoleno, stvrzeno a v knihy vepsáno jest, za to prosíme, osvícené a milostivé kníže, že ráčíte po- » rozuměti, jak na nás mimo řád a právo, také i svo- lení saženo jest, nebyvše prve od žádného viněni ani žádným spůsobem naříkáni ani kdy v čem 2lém nepoctivém a bludném proti pánu bohu, svaté víře křesťanské i proti našim dobrým po- = věstem nalezeni, však přes to všecko těžké a žalostivé trápení a vězení nésti musíme. Nad to všecko vzavše nás u vězení, hned sou listy po vší zemi ke všem stavuom o nás ro- zepsali*) k naší veliké potupě a lehkosti beze s všeho našeho provinění, kterémuž my psaní od PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. prvního slova až do nejposlednějšího směle odpí- ráme, že tím ničím vinni nejsme a nebojíme se, aby co na nás kdo spravedlivě provésti a ukázati mohl; nebo my vždycky při cti a chvále božské i svaté víře křesťanské i také při J. Mti Kské, pánu našem nejmilostivějším, i při městu Pražském věrní, stálí, upřímní i celí, bez všelijakého zlého naříkání, byli sme, trvali sme a s pomocí jeho milosti svaté sme i budeme až do smrti, žádnému podle svého stavu toho napřed nedadúce. A toho listu tako- vého přípis“) V. Kníž. Mti podáváme, kterýž páni Pražané bezpochyby pečetěný mají. Páni Pražané na tento poslední artikul a rozepsání toho listu tak odpovídali, že »což sme koli psali do měst, na ně sme nemínili; než chtějí-li na sebe to bráti, to my rádi uslyšíme “).« Na toto sou ti páni vězňové konšelé to- liko doluov šli a napsaným těm všem vinám*) přičteným od Zikmunda Vaníčkovic i toho počtu zbrojného lidu, odpírali dostatečně, že tím ničímž vinni nejsou, v tom pána boha vše- mohüciho se dokládajíc i svého nevinného svě- domí, »aniž se bojíme, aby to od koho na nás spravedlivě ukázáno a provedeno býti mohlo«. Těchto sou artikuluov ti vězňové před kníže a města podali, k tomu i to též sepsané podali, jak je jímali a jak viny jim dávali, že se jedno s druhejm netrefilo; též také i zprávu mistra Brikcího dodali, z jaké příčiny kázal pány u večír do rathouzu obsílati*). Illud actum et peractum feria 3 ante Clementis anno 1524. XX. Kterak kníže Karel Mistrberský *) se pány posly z měst z rozkázaní J. Mti krále Ludvíka slyšeli sou Pražany a Léta páně 1524 v pondělí před sv. Kli- mentem kníže Karel se pány posly z měst na « rathouze dolejším v Starém městě Pražském z rozkázání J. Mti krále Ludvíka společně sou slyšeli pány Pražany a vězně, kteříž v vazbě vézné f). jich drzáni byli, toliko ty, kteříž konšelé byli, zejména Daniele Rauše, mistra Václava příjmím Lazara, mistra Brikcího, Jana Erazima, Blažka soukeníka; jiných žádných vězňův — buďto kteří na staroměstským nebo na novoměstským 1) Dodal vyd. — ?) Rukop. má »vinám nám slova předešlého, ježto pisatel nemluví zde v přičteným<, asi chybou, opětováním koncovky první osobě. — 3) Tak v rkp. 2) O sv. Markété, 14. Cervence 1524. — ^) Viz str. 318. — ©) Zmínka o něm na str. 89 řád. 14a. — d) Tak však mluví Pražané až teprve v druhé své odpovědi. Viz str. 97 ř. 13b a další. — f) Jest zpráva svědka očitého, nejspíše sama skladatele. a 317. — 9) Viz str. 315 O prübéhu a zdánlivém sporu s Bartosem viz výklad můj v souběžných kapitolách u Bartoše str. 81 a dále. 1524 22. list.