218 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA ČTVRTA. KAP. 10. 1526 a na oheň1). A oni s dobrou2) myslí a vesele s nábožným zpíváním křesťanským šli na smrt, a tak konečně od vyznání svého 3) víry, kteréž 4) sou5) zjevně, na smrt jdouce6) i na tom 1526 umírajíce, učinili, nikam nezašli, ale všudy při tom stáli i dostáli zmužile až do konce. KAPITOLA DESATA, v níž se vypravuje7) o nějaké Martě od sv. Klimenta, kterak jest též, jako i8) první, pro svědectví Kristovo bez viny upálena; a proč se jest po druhé křtila, vypravuje; též 9) jdouci 10) na tu potupnou 11) smrt, před žádným podobenstvím se klaněti nechtěla.3) Těch 12) také dní vzali opět Pražané13) na ni dali i plášť, že jest 28) ona již29) ke ok. 19. do vězení jinou 14) ženu, jménem Martu, všemu hotova«. A tou 30) řečí zuřivost v něm pros. bytem z Poříčí od svatého Klimenta, o kteréž m i s jeho konsistoří náramně rozpálila proti pověst vzešla, že by ty upálené byla tvrdila 15) sobě, na kterouž31) nic nedbala. A po těch řečech dali ji zase do šatlavy. A tam byla u víře, aby toho neustupovali, což16) jsou 17) v tom vězení32) ustavičně padesáte nedělí, od poznali 18) z zákona božího: že jinde Krista 19) osobně, podstatně 20) a bytně podle jeho přiro- dne33) upálení Mikuláše a Kláry nadepsané 34) zení není, nežli na nebi, na pravici boží sedícího s počítajíce. A v tom roce jmívala 35) rozličná podle obecné víry křesťanské, a že ona také a veliká pokušení s pohrůžkami od kněz- tak věří. — Nepodobné jest k víře, jaké jest stva 36), pouštějíce 37) ji38) do rathouzu, aby zmužilosti, smělosti21) a stálosti byla v mluvení se dala napraviti u víře bez 39) takového trápení, před mistry v konsistoři i na rathauze; netoliko 22) kteréž 40) měla. Ale ona tak, jakž byla hojná nad povahu pohlaví ženského 23), ale s veliké » v mluvení, přemáhala je všecky41) písmy boz- strany mnohé pohlaví muzského v tom převyšo- skými. A protož se proti ní víc a víc rozpa- vala. Neb24) když k ní administrator, aby sobě lovali hněvem i 42) vzteklostí, že jí nemohli košili připravila, že bude ohněm spálena, s po-- odolati ani pravdy přemáhati, a tak byli jí pří- hrůžkami mluvil, ona zmužileji25): »když 26) chtí čina43) její smrti, tak mluvíce, že ji oni směle koli27)«, odpověděla, »netoliko košili, ale aby z berou 44) na svůj hřbet. 19. pros. 1) lv na smrt ohně; ost na smrt na oheň. — 2) o s dobrú. — 3) blea vyzn. své víry. — 4) l které; g kterouž. — 5) bo sú. — 6) o jdúce. — 7) o (v níž se vypravuje). — 8). ke (i). — 9) v (též). — 10) co jdúci; b jdúce. — 11) o potupnú; kl ohavnou; b ohavnú. — 12) a Téhož léta [1527] IV. dne prosince, v středu den sv. Barbory nějaká Marta, souseda z Poříčí od sv. Klimenta v Novém městě Pražském vyvedena z Prahy a za Horskou branou upálena. Dáno jí za vinu, že by Mikuláše vřetenáře a Kláru předešlého roku upálené tvrdila — 13) l do vězení Pražané (jinou ženu). — 14) b jinú. — 15) l utvrdila. — 16) la co. — 17) o sú. u víře, aby — 18) k činili a poznali. — 19) ost že Krista jinde. — 20) l osobného, podstatného. — 21) kbloa (smělosti); e a smě- losti i stálosti. — 22) k takže (netoliko). — 23) k pohlaví ženského mnohé osvícené a učené muže převyšovala; l pohlaví ženské v tom (jiné ... muže) převyš.; bedgo pohl. ženského, v tom (jiné, ale i muže) přev. (d v tom je); v pohl. ženského (ale... převyšovala); a pohl. ženského v tom převyšovala, ale i mužského. — 24) a Nebo. — 25) ed zmužile jim. — 26) klevdgo kdy. — 27) l koliv chtí; edo chtí koliv. — 28) ost (jest). — 29) ost již ona. — 30) v tú. — 31) bo na kterúž; g na kderouź; l na kteréž. — 32) kbl A v tom věz. byla; evdgoa A v tom věz. vždycky byla. — 33) vdg až do dne(!), — 34) g nadepsaných. — 35) o jim volá(!) veliká a rozličná. — 38) b (od kněžstva). 37) og púštějíce. — 38) b (ji). — 39) d (bez takového trápení). — 40) d kterouž(!) měla; z kteráž (chyb.) 41) g všeckny. — 42) ost a. — 43) b již příčina; l jí příčinou. — 44) bevdgoa berou směle. a) Vypravování toto vkládá sem Bartoš předčasně, jen proto, že jest událost obdobná předchozí, třeba o rok vzdálená. Možná též, že upálení Martino je pouze článkem jediného nějakého sepsání o pěti upálených, v němž připojeno bylo i upálení potomní flašnéře a pasíře; všecky ty kusy podivuhodně spolu souhlasí slohem i tendencí. Rkpy. na konci vypravování o Martě odkazují ke zmínce o Kalencovi na první straně, jen jediný má: v první knize (str. 219, ř. 29). »Strana« značí tu asi díl. — Marta byla z domu Madírkova. Její výslech tištěn jest u Borového: Jednání a dopisy konsistoře I. 32 č. 22, ač pod titulem nesprávným: »Marta... odvolává své bludy«.