208 KRONIKA BARTOŠE PÍSAŘE. KNIHA TŘETÍ. KAP. 7. 1526 k čemu král budoucí1) náchylen byl, to se pak z té osady, nějaký titulem kněz Jakub 18) 1526 — kteréhož potom kolínští měštané z města pro dále2) najde3) v kapitole dvacáté 4)2). A když5) se k času vánočnímu téhož léta“) jeho nezbednost vyhnali b), — obžaloval je v kon- přibližovalo, kněží po farách v Praze7) nutili 8) sistoři a ti dále Pražanům, že by lidé bludní lidi k zpovědi. Jimž2) se v tom nějaký Mikuláš10) a byli, tak 19) že jsou 20) oba21) jeho původem vřetenář 11) a Klára řečená vdova a 12) hospodyně do vězení dáni byli. A v tom když jednak jeho domovní v osadě sv. Štěpána Velikého 13) v konsistoři, jednak na rathouze stávali, ne- opřeli 14), nechtíce toho učiniti z příčiny hodné, chtíce povoliti22), což na nich míti chtěli, Pra- tak 15) jako 16) na bohobojné 17) lidi slušelo. Farář žané pustili administratorovi i jeho knězstvu uzdu. KAPITOLA SEDMA, v 23) níž se oznamuje o témž Mikulášovi vřetenářovi a o Kláře hospodyni jeho, jak jsouc24) na rathauz povoláni, před tím vším počtem duchovním i světským25) víru vyznávají, a páni Piláti26) vždy jiné a jiné otázky na ně činí. A při tom jak jest ho27) jeden28) kněz zle užíval.“) A když29) jsou 30) jednoho dne na rat- a administratora s jeho knězstvem, tehdy34) ti houz 31) byli puštěni 32) do obecné33) světnice, s kněží mezi jinou 35) řečí otázky na Mikuláše při shromáždění konšelův s staršími obecními činili tyto 36) d): 1) o budúcí. — 2) I dále v té knize. — 3) e nejde(!). — 4) v patnácté(!). — 5) d Toho času, když se. — 6) v (téhož léta). — 7) kovd (v Praze). — 8) 1 měli a nutili. — 9) 1 Jimiž(!). — 10) k (Mikuláš]; ! Mikoláš. — 11) v vřetenář (který na soustru vřetena dělal a odtud svou živnost měl). — 12) l (vdova a); v vdova dosti bo- hatá a. — 13) v Velikého, u sv. Kateřiny bydlící. — 14) d opřeli se. — 15) o také. — 16) kb jak; vl jakž. — 17) vo bohabojné. — 18) v Jakub, jiní: kněz Mikuláš příjmím Provazník. — 19) g také. — 20) o sú. — 21) kbly [oba). — 22) v povoliti tomu. — 23) Nadpis chybí v za. Ve položen jest sem titul omylem z kap. 9., ale pak přeškrtán a na okraji rumělkou opraven. Nadpis v, položený jinde, viz na str. 207, pozn. 60. — 24) e jsúce; ost jsouce. — 25) kb duchovními i světskými. — 26)! Piláti, či mám říci preláti. — 27) o ji(!). — 28) o ho hoden kněz(!). — 29) v Jednoho pak dne, když sou byli na rathouz npuštěni. — 30) o sú. — 31) og na rathouze. — 32) k povoláni. — 33) kblv obecní. — 34) v tedy. — 35) bo jinú; ds (jinou). — 36) lv činili těmito slovy. 3) Co následuje, jest oddíl a) (viz pozn. c). — b) Jakub Slovák či Polák, před tím farář u sv. Jiljí, již připomínaný I. 5, 23, II. 19, str. 19, 71, 148. Viz poznámku níže na této str. a 209. Vložka tato jest asi od Bartoše. — c) Vedle Bartoše jest i samostatný spis »Život a skonání Mik. vřet. a Kláry hospodyně« v ruk. brněnském »Paměti v čl. XXVI. Rozbor a srovnání obou spisů viz v mém článku ve Věst. č. akademie 1903, str. 633. sl., (ve zvl. otisku 82.) Srov. i Tom. XI. 32. Po výsledku jeví se, že líčení u Bartoše jest složkou několika kusů: a) vypravování neznámé osoby, jež jest interpollováno b) výslechem Mikulášovým, odvozeným asi z úředního protokolu, a c) d) oddílem o p. Perknovskémo dvou částech. Spisovatel byl očitý svědek snad z Prahy, nikoli však z osady sv. Štěpána, smý- šlením nepříznivý Caherovi, ale ne takový protivník jeho jako Bartoš. Interpolace oddílu b) a c) jest dilem již této osoby; druhou, neorganicky připojenou část d) o Perknovském vložil snad teprve Bartoš z nějakého zápisu jiného; e) konečný souhrnný závěr, bez podrobností, jest asi prvotní sepsání Bartošovo, jak pamatoval si je ze slov jiných svědků — sám byl tenkrát u vyhnanství. Mimo to písař rukopisu e nahrazoval některé kusy sepsáním zvláštním, písař rukopisu v zaměnil pak celá místa doslovně výňatky ze Života a skonání. — d) Co následuje, jest snad vzato z úředního protokolu (b). Rk. e má svůj zvláštní počátek: Toho času, když se psalo léta od narození Syna božího. 1526, byla v Novém městě Pražském jedna souseda, jmenem Klára. Ta měla dům svůj u svaté Kateřiny, jenž slove Zbiroh, žena pobožná i dosti bohatá; u kteréž bydlel v podruží nějaký Mikuláš vřetenář, kterýž soustruhem vřetýnka a jiné věci dělaje, tak se jest živil. I přihodilo se některého dne před vánoci, když kněží podle obyčeje svého sousedy obcházejíc, je popisovali a k zpovědi je nutili, přišli jsou také i k nim, je napomí- najíc, jako i jinde, a k zpovědi je nutíc. Tu oni oba je vyslyševše, jim jsou odpověděli a pravieci, že má zpověď dobrovolná býti, takže k ní žádný bezděčně nemá nutkán býti. Pro kteroužto věc hned jsou je obža- lovali faráři svému, nějakému knězi Jiříkovi, toho času u sv. Štěpána Velikého bydlícímu. A ten farář bez meškání k administratorovi, mistru Havlovi Caherovi, běžel, a na něj, jak by měli bludní lidé býti, vznášel,