O UPÁLENÍ MIK. VŘETENÁŘE A KLÁRY. VYZNÁNÍ JEJICH A ODSOUZENÍ. 211 5. Jiná otázka1): »Co by držal o bratru Lukášovi boleslavském?« Pověděl, že »jest člověk dobrý2) jemužto3) pán bůh4) také5) milost v známosti6) zákona jeho7) dáti ráčil: však v tom mně se 8) nelíbí, Já ho že o lidech jiných dobře9) nesmýšlí 10). nesoudím, pán bůh 11) ho suď!«3) 6. Jiná otázka12): »Co by držal o bratru Matějovi?«b) — Pověděl: že »jest člověk svatý 13) dobrý, ale nedokonalý«. 7. Jiná otázka 14): »Co 15) drží o Kalencovi?« Pověděl, že »jest člověk maje milost boží a jest mučedlník pro pravdu boží a Kristovu 16); a on mi 17) jest tímto 18) vším 19) posloužil poznáním, touto známostí zákona20) pána Krista.«) 8. Jiná otázka21): »Kolik jest kněží v vaší22) Malé stránce23)?«d) — Pověděl, že »čtyři 24), a mně také ten ouřad jest 25) svěřen, toliko 26) abych Krista Ježíše, Syna božího, kázal a oznamoval27); ale svátostmi já neposluhuji, než toliko slovem božím.« — Ptali28) se ho29): »Proč neposlu- huješ 30) svátostmi?« — Pověděl, že31) proto 32) neb33) jsem [byl]34) z mládí u jednoho kněze z roty vaší papezské35), a ten jest mne zle 10 13 20 užíval. Z kteréžto věci zpovídal jsem se bratřím, 1526 svým a36) pro tu příčinu nedopustili jsou37) mi38) svátostmi posluhovati.« — A tu hned při tom39) všech 40) vůbec prosil, kteříž 41) tu stáli, řka: »Milí dobří lidé42), máte-li dítky své, ne- dávejte jich43) kněžím, neb44) jistě jich zle uží- vají a nic z nich dobrého nebývá, tak jakž je oni cvičí«. Po té řeči 45) kněží ti 46) s mistry a 47) s ad- ministratorem, nedavše mu žádné na 48) jeho mluvení odpovědi, krom té 49), napomínajíce jej k tomu 50), aby 51) všech bludův, — kterýchž 52) nikdá neprovedli, ani 53) mu nad 54) to, což 55) mluvil, co 56) jistšího 57) ukázali, — ustoupil 58) a k smyšlené víře jich aby přistoupil59), dada se napraviti. A když jim jako falešným prorokóm odpíral, dav jim zachování 60) o zlém užívání mládencův, tehdy hned jej odsoudili za kacíře 61) upálení hodného 2). A tak jest odsouzen a s Klárou hospodyní na oheň za purkmistrství 63) Kocoura 64) bakaláře z Poříčí85)e). 1526 1) v Pátá. Ptali se ho, co. — 2) l svatý a dobrý, ale nedokonalý. Jemužto pán... (celý od- stavec 6.)) — 3) kbeoa jemuž. — 4) a buoh. — 5) kbevgoa také p. bůh. — 6) v z milosti známost. — 7) kby svého. — 8) kbevoa se mně. — 9 v dobrého. — 10) v nesmejšlí; b nemyslí; eg nesmyslí. — 11) a buoh. — 12) v Šestá. Jsa zase tázán, co... pověděl; o klade tuto otázku 6 až po 7. — 13) v dobrý a svatý a nedokonalý. — 14) v Sedmá. Opět tázán. — 15) v co by pak držal; ost co by držal (e držel). — 16) ost a Krist. — 17) vonť jest mně; ost on jest mi. — 18) k tím. — 19) v vším pozn.... Krista posloužil. — 20) l (zá- kona). — 21) v Osmá. Ptali se ho dále: — 22) v v té vaší. — 23) l straně. — 24) vo čtyry. — 25) ost mně jest také ten ouř. — 26) v (toliko). — 27) a a oznamoval). — 28) v Devátá. Ptali se ho, proč by neposluhoval. — 29) 1 (ho). — 30) d neposluhuje. — 31) v (Pověděl, že); k (že). — 32) v Protože. — 33) kv (neb). — 34) »byl« není vz, alevost. všech. — 35) v papežské vaší; v vaší římské a papežské. — 36) v (a). — 37) ! (jsou). — 38) v mu. — 39) lvd (při tom). — 40) v všech přístojících vůbec prosil, řka. — 41) kledgoa kteří. — 42) a Milí lidé dobří. — 43) v je. — 44) b nebť. — 45) k odpovědi. — 46) bvg (ti). — 47) 1 (a). — 48) v na to mluvení jeho. — 49) d krom to. — 50) kblv (k tomu). — 51) v abych. — 52) kbedo kterých. — 53) ost aniž. — 54) go na to. — 55) v což jest mluvil, to jist. — 56) 1 (co). — 57) kb jistého. — 58) o ustúpil. — 59) ost (a k smyšlené... přistoupil). — 60) v pod- sport a zachování. — 61) k (a). — 62) kblv hodného upálení. — 63) v za purkmistra. — 64) kev Jakuba Kocoura; o Kocúra. — 65) v z Poříčí; jiní Martina Smila, řezníka (toto udání písař v vzal ze »Života«). a) Br. Lukáš bakalář z Prahy byl hlavou a duch. vůdcem druhé generace bratrské, která odchýlila se od přísných zásad prvních zakladatelů Jednoty více ke světu. Jako starší Jednoty sídlil v Ml. Boleslavi. Slova Mikulášova vztahují se k půtkám, jež Lukáš měl se zbylými starověrci bratrskými »malou stránkou«, jichž ná- čelníkem byl nejdřív Amos, potom Kalenec. — Viz Goll, Jednota bratrská v 15. stol. v Č. Č. M. LX., 1886, str. 468 a dále; Gindely, Geschichte der böhm. Brüder, I. 67 a dále; Jireček, Rukovět (Kalenec); Winter, Život cír- kevní I. 49. — b) t. j. bratru poustevníku. Srv. str. 142 a sl., 190, a sl. — c) Srv. str. 68, 92 a 219. — d) Srv. str. 142. — e) Jakub z domu Kocúrova (Tom. IX. 297). 27*