1524 316 K tomu napřed jmenovaný Jan Lucerna a Matěj Kardinál k té žalobě mluvili takto: »Poněvadž sme se té žaloby nenadáli a sami od sebe ne- mluvili, než též z toho počtu, kteréhož sami do- týčí, žádáme za odložení vedle práva, a což sme koli mluvili, k tomu se znáti chceme.« I kázali všem vystúpiti páni z raddy. Tehdy Zika řezník vstal z lavic a vystoupil z rady a oznámil, že »co pan Opice mluvil, já o tom o všem vím, neb jest k tomu vůle má, a poněvadž sem osadní, vystoupím.« Ale páni jej pobízeli, aby zase vsedl na svá místa, Ze to pékné srovnáno bude. Pan Zika toho učiniti nechtěl, než šel před se z rady ven k tomu počtu všemu, kterýž podle tejnských osadních byl se sebral, rokuje s nimi na síni veliké a zavazuje je sobě, aby ho neopouštčli. A když zase byli povoláni do rady, tehdy osadní tejnští žádali; aby pan Zika ráčil řeč ku pánuom učiniti, připomínajíce, aby doktor Burjan v radé byl, kterýž tehdáž kancléřem u pánuov Pražan byl. . A když přišel doktor Burjan do rady, ozná- mil jest mistr Jan Pasek vuoli panskd, pfipomenuv řeč Matěje Kardinála napřed psaného, »poněvadž vedle práva za odložení žádají, toho jim přejeme, však tak, aby ne v tak velikém počtu s obou stran stali, ale jakž podle práva jest, o kterémž, máme za to, dobře víte. A coż se sjití večerního dotejče, tak pan purgmistr zprávu dává, že sou před večerem k němu přišli dva sousedé, jeden po druhém chvíli; oznamujíce, že by na Malé Straně měli sbírati; a potom že by též s tou řečí mistr Václav, místopísař království Českého, a pan Lungvic od desk přišli, pravíce, že by od nejvyššího písaře zemského, pana Jana Litobor- ského posláni byli, a totéž přátelství oznamovali, vejstrahu činíc, aby se zde nětco nepřihodilo; a pan purgmistr mistr Brikcí slyše to od nich, kázal hned do rathouzu obsílati proto, aby se o to po- radili a město, bylo-li by potřebí, opatřili. Jiné pak artikule, kteréž ste oznámili, poněvadž pánuov malý počet jest, chceme to jiného času rozvážiti i opattiti«. Po té vejpovédi pan Zika povédél: »Páni mili, my proti tomu odlożeni nic bychme nemlu- vili a známe, že jest podle práva, kdyby se jiných osob dotýkalo; ale že tyto osoby vysokého zavo- lání sou, — neb jeden jest Kardinál, a ten jest nočně po sousedech chodil a, koho kde potkal, dával jim návěští, rukou kejvaje, kde mají jíti, jakož oni dobře sobě rozumějí; druhý pak jméno má Lucerna, kterýž mnohým svítí, ten jest také ně- s 10 15 z 35 3 35 4o 45 PAMĚTI O BOUŘI PRAŽSKÉ R. 1524. které sousedy nočně obcházel, — a protož tito páni 1524 před V.Mtí to sou k nim poručili mluviti, že je v svá moc berü a do J. Kské Mti vězení. — Než tobě, doktoře Spiku, toto sou mi rozkázali k tobé mluviti, Ze ty, nemoha jinde svého lotrovstvi a zrady dokonati, chtěl si zde, ježto se to bude moci na tebe dostatečně prokázati, když k tomu přijde; a také některý počet lidu k sobě si obeslal, a tomu ctnému knězi administratorovi si pohrůžky činil a haněl si lepšího, než si sám, protož předkem ouřad tento kancléřský [od tebe]!) odjímáme, kterého si jakživ hoden nebyl a nejsi, a tebe, lotře šibalský a zrádný, v svú moc a v královské vězení béřem. — K vdm, pane purgmistfe, toto sou kdzali povédéti: Poněvadž ste vy s některými večír se obsílali a nějaký počet lidu zbrojného v rathouze měli a tito páni nic o tom nevěděli, jiného neznáme, než že ste o naše hrdlo přemýšleli, a protož vám ouřad zdvíháme, pečet aby položil, neb té tito pdni v svi moc a do vézeni J. Mti’ krále béřeme. A vy, pane Jene Pašku, švagře milý, poněvadž ste pánem prvním, za to žádáme, že ouřad purgmistrskej a pečet k sobě přijmete, neb my se s vámi chceme spravovati.« Ale purgmistr, mistr Brikcí, chtěl mluviti, jaká jest jemu zpráva přišla, od koho a proč jest to večerní obeslání bylo 2c, v tom Zika přetrhl mu řeč a kázal mu, aby nemluvil, pravě, že sou to žer- tikové a že jim dobře rozumějí, »není podobné, aby Malá Strana Prahu měla vybojovati, že se s tebou hádati nebudem, jediné vstaň!« >A ty, pane Rauši, toto jest poručeno k tobě mluviti: že's ty chtěl se vždy do kyrysu strojití a tím se ještě vždy chlubíš, protož my tebe také v svi moc a v vézení krále J. Mti béřeme.« *). Z toho veselí [bylo]. neb ten pan Daniel Rauś byl človčk velmi starý, tak že sotva v sukni bez kyrysu chodil 2). »Pane Jene Erazime, tebe také v svi moc béřem, neb si také k nim ndchylen; poněvadž ste toho v této noci nedokonali a pán buoh vám toho nedal, a snad byšte nás lotrovsky, oukladně a zrádně o naše hrdla a statky připravili, protož vám toho nedopustíme a vaše lotrovství a pikartství déle trpěti nechceme, než chceme s vámi o to konec Ciniti.« »K jiným pak, kteříž ještě do rady nepřišli, máme také nětco mluviti, vás tejno nebude, protož tě v svú moc a v vězení královské béřem.« V tom pak mistr Václav Danieluov jinak Lazar a Blažek soukeník byli na zámek vyslání, jsouce relatorové o nějaký statek — i přišel prve 1) Dodáno z Bartoše. — ?) Upravil vyd. Rkp.: »Ten p. D. R. byl člověk velmi starý, než že z toho veselí tak Ze sotva v sukni bez kyrysu chodil«. 3) Ziga se posmivá Rausovi, že by chtěl nositi kyrys, kdežto pro slabost sotva sukni unesl. Srv. pozn. a) na str. 55.