ZPRÁVY O ŽIVOTÉ KRONIKÁŘOVĚ. VII Mohl prý se sice Bartoš vykoupiti úplatkem, židé pokoutně jednali o to s man- želkou jeho žádajíce 15 kop; ale Bartoš nechtěl a odešel, asi v čas sv. Václava r. 1525, z Prahy. Kam se obrátil, nepovědomo; někteří vyhnanci byli v Hoře Kutné; zmínky v kronice ukazují, že Bartoš také Horu znal; snad tam tedy uchýlil se též. Rozkazu, aby se z Prahy vyprodal, písař neposlechl, ano koupil si tajně i nový dům, jejž potom ujal jeho zeť. Také rodina Bartošova zůstávala v hlavním městě; sic vypověděli konšelé 11. prosince r. 1525 s jinými ženami i choť písařovu, ale král Ludvík rozsudek 11 ledna r 1526 zastavil. Potom král lépe jsa poučen ujímal se vypověděných, ale ničeho nesvedl, ani v prvních letech král Ferdinand. Teprve r. 1528 hleděl spravedlnosti zjednati průchod, nejprve mírnými úmluvami, potom rázněji. Tehdy po svolení králově Bartoš písař a jiní poháněli Caheru, radu pražskou i Malostranské z nářků cti a vypovědění nespravedlivého, a mnoho osob ke svědomí na den 12. srpna před kommissaře krá- lovské, ač pro nepoddajnost Pražanů ničeho nedosaženo. Potom padla jednota měst Pražských, padli Pašek a Cahera a noví konšelé již méně vzdorovali příkazům krá- lovským ke smíru, ač přece chovali se tvrdě; konečně král sám mocně zasáhl, dav 11. července r. 1529 glejt mocný všem vypověděným, aby mohli se vrátiti. A tak vrátil se i Bartoš. Obnovilo se pak jednání a smlouvání. R. 1530 v postě stál Bartoš s jedenácti sousedy před obcí a zástupci krále i církve žalujíce své křivdy a škody. Podruhé byli již rozděleni podle smýšlení, a tu Bartošovi a šesti jiným vytýkána příchylnost k pikartství; k němu právě mluvili, že chtěl víru křesťanskou napravovati a ještě nepřestává. I nařídili jim, aby před konsistoří vydali počet z víry, pak že je při- pustí zas ve svazek měšťanský. Ale škody hraditi jim odepřeli, ježto prý ne sami, ale z rozkazu neb. krále Ludvíka je vypověděli. Bartoš a soudruzi, aby přece přišli v nesnázích ke konci, povolili, ač s těžkým srdcem, a škody oželeli. Splnili pak požadavek, vyznali svou víru před konsistoří a 23. května vyhlášena jejich pravověrnost; 23. srpna na konec v plné obci očištěni jsou ode všech nářků a vráceno jim dobré jméno. Vše vrátilo se v dřívější běhy, ale hořkost v srdci nevinně pronásledovaných trvala. Bartoš písař ve všem tom jednání posledním ustupuje do pozadí. Ale nebyl nečinný; hleděl přispívati přátelům svým jinak, svým pérem. Smíření sice bylo do- konáno, ale trvala pověst o vypověděncích křivá a nezákladná; tu vyvrátiti a stranu svou očistiti u veřejném mínění, Bartoš učinil si úkolem. Tak povstala jeho kniha. Při tom nezanedbával svého obchodu kupuje a prodávaje opět své nemovi- tosti; r. 1532 vdal dceru Martu a zeti postoupil dům svůj, sám zakoupil si jiný dům nedaleko u sv. Jiljí »u tří králů« (v Husově tř. č. 227). V domě tom po třech letech 14. února r. 1535 učinil závět, jíž všechen majetek odkázal manželce, krom dílů po 25 kopách čtyřem dcerám; zesnul pak počátkem května (snad 6.). O rodině jeho jen několik zmínek dochovalo se potomně do r. 1547.