XX ÚVOD. šených, protokolů o výslechu Mikuláše vřetenáře v Praze a Matěje Malínského v Hoře Kutné; potom četných akt a korrespondence, jež Pražané r. 1528—29 musili předložiti při půhonech, jakož byly zpráva M. Brikcího (51), Vyzdvižení purkmistra a j. (52), listy Pražanů (59), krále Ludvíka (104, 105, 174, 175, 181, 183, 184, 185, 186), Caherův (123), dále listů duchovních náčelníků, jež stoupenci jich snad si opisovali, jako dopisy Lutherovy (107, 108), br. Matěje) 150, 199, 201), list Mart. betlémského (47), též zprávy p. Jindř. Mezeříckého z Lomnice, jednání v Budíně r. 1525; pak i listů krále Ferdinanda do Čech psaných a tedy obecně známých. Vedle toho pracoval pak kronikář podle paměti vlastní, dovoláváť se několikrát výslovně své přítomnosti (na př. str. 9); nebo podle zpráv hodnověrných lidí a přátel (své rodiny, sousedů a j.). A ježto i většina jeho pomůcek zanikla, je kronika Bartošova zdrojem zpráv předůležitým a nad jiné významným. Rukopisů Bartošovy kroniky známo jest na ten čas patnácte. I jsou tyto: 1. Rkp. knihovny kláštera Strahovského, z pozůstalosti Dlabačovy, signatury staré B N 31, nové: z českých VIII D 7. Jest papírový, 20X 15 cm, listů 636 nečíslovaných. Desky lepenkové pota- ženy jsou listem pergamenovým XIV. stol. s textem lat. z písma. Na přídeští pode- psán jest rukou XVII. stol. Vít Pelhřimovský z Grayfenfelsu, J. M. C. služebník; zadní přídeští tvoří kus listu pap. českého kancionalu s notami a textem z počátku XVI. věku. Na 1. 1.2 lat. přísloví, 1 zápis, že kniha darována byla r. 1766 od veledůstoj. P. Jos. Barissona, a pod tím verš Hac lege, certus eris valeat quid visque dolesque, psaný v XVII. stol. Na 2a počíná text; psáno jest až na 1. 236a — tu ještě některé přípisky XVIII. a XIX. stol. o auktoru. Písmo je neškolené, málo úhledné, místy četné chyby. Text psal písař inkoustem hnědým, záhlaví kapitol, inicialy (některé nevypsal) rudě. Počátky odstavců v předloze vyznačil podtržením prvních slov. Rukopis tento jest nejdůležitější ze všech, poněvadž nejvíce blíží se původnímu textu1) a má ještě knihu pátou, epilog, jehož v ostatních nenalézáme. Za to není zde nadpisů kapitol a v 27. kap. 2. knihy není jména Bartošova. Vy- značuje se zajímavými poznámkami marginálními. Marginalie psala táž ruka, někdy i do prostory, vykrojené v ostatním textu, což je zřejmým svědectvím, že ta místa četla se již v předloze. V této předloze byly též připojeny za kronikou ještě jiné zápisy, aspoň spis o poselství krále Jiřího do Říma2), jichžto písař náš pominul. Rukopis ocenil poprve dr. Rezek i vydal z něho doplňky ve Zprávách o za- sedání král. č. spol. náuk 1882. 1) Lze doložiti, srovnáme-li jeho znění artikulů obecních z r. 1524 aneb listu br. Matěje, jež známe z originálních zápisův a tisků, krom kroniky. 2) Str. 161 ř. 19a: ke slovům: když jsou přijeli do Říma, dodáno na okraji: To najdeš v zvláštním spisu těch knih později.