né průpovědi (list la—18b; počátek chybí), Podkoní a žák (19a—28a), Rada otce synovi (28b—39b), Báseň o smrti (40a—45a) a Výklad na desatero boží přikázání (45b—84b).“ Podkoní a žák je zapsán bez nadpisu, název skladby je však v latin- ském explicitu (Explicit contentio satrape et scolaris). Verše jsou psány v jednom sloupci a každý na novém řádku. Při verších 1, 17, 29, 77, 105, 183, 291, 385 a 435 bylo ponecháno místo pro iniciálku, ale ta nebyla nakreslena. Mladší rukopis muzejní (zkracuji dále Muz) zachovává původní text méně přesně než Un, zejména původní osmislabičný verš je v něm dosti často pozměněn na verš o větším počtu slabik různými „vycpávkami“; opisovač zřejmě oslaboval jeho osmislabičný zá- klad, a tím jej prozaizoval. Na některých místech však tento rukopis dochoval nepochybně lepší znění než Un, a proto tam, kde jde v Un o zřejmou chybu, pře- vzal jsem znění Muz. Z muzejního rukopisu jsem také doplnil verše 6, 133—134, 247—250, 393—394 a 467—468, které v rukopise universitním chybějí. Muzejní rukopis (tzv. sborník Pinvičkův nebo Zebererův) je rovněž papírový, for- mátu 20x 13,5 cm. Byl napsán v Ledči v letech 1459—1461 Janem Pinvičkou z Domažlic. V 18. století patřil kancléři Nového Města pražského Janu Jos. Ze- bererovi, pak Josefovi Krtičkovi z Jadenu a od něho byl koupen pro- České muzeum. Má 214 listů a obsahuje deset skladeb: Dalimilovu kroniku (list la až 98a; je to 3. recenze s připojenou Notou o panu Zajíci z Valdeka), Novou radu (98b—123a), Podkoního a žáka (123b—127b), Apollonia (128a—153a), Waltera a Grizeldu (153a—160a), Tandariáše (160b—186b), skladbu O ženě zlobivé (187), letopisy z let 893—1457 (188b—191a), Kroniku českou ode tří set let (192a—207a; je to text B Starých letopisů z let 1378—1461) a Sibyllino proroctví (210b—213).7 Skladba Podkoní a žák je psána napřed ve dvou sloupcích a dělena na verše, ale od poloviny verše 170 (tj. od 2. sloupce listu 124b) je psána in continuo. Začátky veršů jsou označovány červeně. Skladba má nadpis „Vo satrapě a vo žáku“ a ke konci je opatřena přípiskem „Mužské klamánie, ženské plakánie, kupecké věrovánie jest lidské zklamánie“. — Kromě obou rukopisů jsem přihlížel k vydání Vilikov- ského (Vil) a k poslední edici v akademickém Výboru z české literatury od po- čátků po dobu Husovu (VýbAk), čtení těchto edic však uvádím jen tehdy, když se má interpretace liší, nebo když se význačněji rozcházejí. 1 Přihodich] pRyhodich, po straně připsáno Przihodich Un, Przyhodich Muz - 6 chybějící verš doplněn podle Muz 18 známě VýbAk] znamie Muz, znamka Un, známka Vil — 27 jinú] ginu Muz, gym Un — 28 vše VýbAk] wsfie Muz, wsyt Un, všít Vil 29 Druhý] Druhy Muz, druh Un — 39 maje Výb Ak] mage Muz, jmaje Vil, gmye- gie Un - 40 vzezřech] jezrziech Muz, jerziech Un, sezřech Vil 66 neb Muz] net (?) Un - věcší] wieczffy Un, věčší VýbAk, Vil, wiecze Muz - 67 psotú] potu Muz, poty Un - 72 v Un před popsati škrtnuté poja — 74 věcšie] wieczfie Muz, večšie VýbAk, wietssie Un, většie Vil — 77 hole Muz] není v Un - 6 Srov. Josef Truhlář, Katalog českých rukopisů veřejné a universitní knihovny pražské, 1906, č. 280. Srov. F. M. Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze I, 1926, č. 432. 167