Bajka o lišce a džbánu Skladba je dochována pouze v Hradeckém rukopise, kde je vložena mezi satiry O konšeléch nevěrných a O zlých kovářích; začíná 12. řádkem listu 130a — 15 v niestěji VýbAk] wnyeyftiegi Hr, v niejstěji Pat — 34 po ňem] ponyey — 54 zléhos úmysla] zlehos vmysle Hr, zléhos úmysle Pat, zléhos umysle (přech.) Výb Ak - 67 Čbána (akus. po „lzě“ chápaném jako sloveso)] czbana Hr, čbánu Pat, VýbAk - za v. 79 se opakuje v. 74; vynechávám jej ve shodě s VýbAk, protože by se opakováním porušilo rýmové schéma, které je jinak dodržováno s naprostou důsledností. SATIRY SMILOVY ŠKOLY Tato skupina satir není zapsána pohromadě v jednom rukopise. Souborně jsem ji vydal pod titulem Staročeské satiry Smilovy školy, 1951 (Památky staré literatury české sv. 10). V novém vydání pozměňuji transkripci — ve shodě s VýbAk, kde je přetištěna celá satira Podkoní a žák a skladba O ženě zlobivé a ze Sváru vody s vínem delší ukázky — po té stránce, že nezachovávám jotaci v krátkých slabi- kách. Textověkritický aparát omezuji (podobně jako u satir Hradeckého rukopisu) jen na nejnutnější míru. Podkoní a žák Skladba je dochována celá v rukopise Universitní knihovny v Praze z roku 1409 (XVII F 50, fol. 19a—28a) a v rukopise knihovny Národního muzea v Praze z doby okolo r. 1460 (II F 8, fol. 123b—127b); její podstatná část (v. 49—407) je také v defektním tisku plzeňském asi z r. 1498, unikátu v knihovně Nár. muzea v Praze (staré tisky 25 E 7; chybí list 1 a 9—10). Tiskem byl vydán Podkoní a žák několikrát, poprvé Václavem Hankou podle universitního rukopisu v Starobylých skládáních V, 1823, str. 178—198. Téhož rukopisu bylo použito i pro vydání ve Výboru z literatury české I, 1845, sl. 943—956. Podle všech tří pramenů vydal skladbu Josef Jireček ve Zprávách o zasedání Královské české společnosti nauk 1878, str. 332n. (Též zvláštní otisk.) O rekonstrukci textu na základě všech pramenů se pokusil, ale bez uvedení kritického aparátu, v bibliofilském vydání Václav Ertl 1919. Podobně upravovaný text býval otiskován v gymnasiálních čítankách. Vydání Jana Vilikovského v souboru Staročeské satiry, 1942 (str. 60—74), stejně jako poslední vydání ve Výboru z české literatury od počátků po dobu Hušovu, 1957 (str. 335—348), se vrací zase k nejstar- šímu rukopisu a k ostatním pramenům přihlíží jen na několika zjevně porušených místech. Oba dochované manuskripty jsou opisy starší předlohy, na sobě navzájem nezávislé. Původní text lépe zachovává rukopis universitní (dále jej zkracuji Un), a ten je také v podstatě reprodukován v mém vydání. Je papírový, formátu 21x 15,5 cm. Má 84 listů a je v něm dochováno těchto pět skladeb: Katonovy mrav- 166