POZNÁMKY KE KRITICE TEXTU SATIRY HRADECKÉHO RUKOPISU Hradecký rukopis, nejznámější sborník staročeských veršovaných skladeb, je dnes chován v Universitní knihovně v Praze pod signaturou XXIII G 92. Jméno má podle Hradce Králové, kde jej objevil Josef Dobrovský. Rukopis byl původně uložen v Klementinské knihovně, po zrušení jezuitského řádu jej získal historik Leopold Scherschnik, od něho jej dostal hradecký biskup Jan Ondřej Kaiser a ten jej odkázal svému příteli kapitulnímu děkanu Mořici Klierovi; od něho jej dostal roku 1778 Dobrovský. Po smrti Dob- rovského byl rukopis v Lobkovické knihovně, která pak byla uložena v Univer- sitní knihovně v Praze.1 Rukopis není datován a jeho stáří není dosud uspokojivě určeno. Nejspíše pochází z osmdesátých let 14. století, ale může být i o něco starší. Je to pergamenový svazek o 145 listech formátu 11,3x8,5 cm. Druhý list je ztracen, rovněž původní desky; dnes je rukopis převázán. Báseň o sv. Janu apoštolu na listě 123b—124b byla zapsána o něco později než ostatní skladby. Text rukopisu je psán v jednom sloupci, dělení na verše není provedeno. Nadpisy jsou červené nebo modré. Rukopis je opsán ze starší předlohy a je v něm dosti oprav; některé jsou mladší než doba vzniku rukopisu. Rukopis obsahuje jedenáct skladeb. Jsou to: legenda o sv. Prokopu (list la—29a; tuto legendu jsem vydal v Památkách staré literatury české sv. 21, Dvě legendy z doby Karlovy, 1959), Pláč Marie Magdaleny (29a—51b), Pláč svaté Mařie (5lb až 61b), Devatero radostí svaté Mařie (61b—74b), Umučení Páně (75a—94a), Desatero kázanie božie (94a—120b), Zdrávas Maria (120b—123a), svatý Jan apoštol (123b až 124b), satiry o řemeslnících a bajka o lišce a džbánu (125a—138b), skladba o bo- hatci (138b—146b). První zprávu o rukopisu podal Josef Dobrovský v Abhandlungen der k. böh. Gesell. d. Wissensch. Band I, 1791, str. 331—332 (Geschichte der böhmischen Sprache) a tuto zprávu s malou změnou přetiskl v Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur 1792, str. 91—92 (v novém vydání Benjamina Jedličky, Praha 1936, str. 105—106); v Geschichte der böhmischen Sprache und älteren Literatur, 1818, psal o něm na str. 124—126 (v Jedličkově vydání str. 260n.). Dobrov- ský pomýšlel i na vydání rukopisu tiskem, ale neuskutečnil je. 1 Historii rukopisu a dějiny jeho osudů vylíčil podrobně Josef Volf v článku Tak zvaný Hradecký rukopis. Dějiny jeho osudů. Časopis čs. knihovníků 5, 1926, str. 25—31 a 144—152. 11 — Satiry 161