jasně a v jeho citacích z uvedeného rukopisu není nic závadného. Nemýlím-li se, jde tu o týž pramen, který bývá na jiných různých místech u Pešiny a také v jiných rukopisech - ještě na počátku 18. st. - označován jako manuskript Pernštejnský nebo archiv Pernštejn- ský.54 Pokud se týče osobnosti autorovy, tu Josef Vratislav Monsess identifikoval jej s Adalbertem z Pernštejna, který zemřel 17. března 1534,56 a odlišil od něho Adalberta z Pernštejna, který zemřel 17. července 1561. Olomoucký historik J. L. Knoll7 uvedl, že autor byl synem onoho Viléma z Pernštejna, který byl r. 1474 velitelem mo- ravského vojska v službách krále Vladislava II. proti Uhrům a padl v bitvě u Žvanovic ve Slezsku; Knoll sice opakoval úmrtní datum Albertovo podle Monsea, podotkl však, že podle rukopisu Wekebro- dovase Albert žil ještě r. 1543. Již Pešina5 pochyboval o smrti Viléma z Pernštejna v bitvě u Žvanovic a také my z pramenů známe v této době pouze jediného Viléma z Pernštejna, který v uvedené bitvě nezahynul, ale byl za- jat a zemřel r. 1521. Jeho syn Vojtěch z Pernštejna (narozen 1490 v Mor. Krumlově, zemřel 8. září 1548, náhrobek v Doubravníku) je ovšem totožný s oním Albrechtem (Albertem, Adalbertem) z Pern- štejna, který se zabýval thematikou 15. století, mohl však psáti teprve v prvé čtvrtině století dalšího. Vedle Albrechta z Pernštejna citoval Pešina ještě na různých místech 1 rukopis pánů z Lipého, a to vždy na místech, kde je nějaká spojitost mezi Pešinovým vyprávěním a pány z Lipého. Sám mám o Pešinovi mínění, že nelhal vědomě a nevymýšlel si, ovšem že na druhé straně velmi lehkověrně přejímal vymyšlené zprávy z druhé 54 Lze tak soudit zejména z poznámky Pešinovy, Mars, str. 492. 55 Superditata ad historiam literariam Moraviae, Olomucii 1777, nepag. 56 Adalbertus de Pernstein baro Crumloviensis (!), scriptor historicus, obiit An. 1534 die 17. Martii. Upozorňuji, že Vojtěch z Pernštejna nebyl pánem na Mor. Krumlově, ale narodil se tam, když jeho otec Vilém byl poručníkem krum- lovského sirotka. 57 Mittelpunkte der Geschichtsforschung in Böhmen und Mähren als Ein- leitung in die sieben Bücher Mährischer Geschichte, Olmütz 1821, str. 126-127. 58 Alphabetische Beyträge zur Topographie Schwoys; rukopis jsem nemohl nalézt. 59 Mars Mor., str. 873. 60 Srovnej Fr. Palacký, Dějiny národu českého, VI. vyd. Riegrovo, Pra- ha 1906, V. 60. 61 Tak na př. na str. 503 o obléhání Ivančic vévodou Albrechtem. 120