Strana 1
KATALOG VÝSTAVY NA PAMĚŤ JANA ŽIŽKY Z TROČNOVA S POMOCÍ PRACOVNÍ KOMISE VYSTAVNÍ REDIGOVAL VÁCLAV NOVOTNY 2 VYDANO NAKLADEM VYBORU PRO PORADANÍ VYSTAVY V PRAZE 1924

Strana 2

Strana 3
ÚVODEM. Podnět k výstavě památek Jana Žižky z Trocnova dala Společnost Husova Musea a setrvala při této myšlence i po všech proměnách, které jinak vývoj přinesl. Když totiž původní plán, aby Společnost sama (jak zejména z Č. Budějovic navrhováno) ujala se řízení všech oslav Žižkových, byl výhodněji nahrazen jiným a řízení širokých oslav svěřeno bylo všenárodnímu výboru, zastupitelstvem hlavního města Prahy svolanému, Společnost Husova Musea spokojila se aspoň vě- deckou stránkou chystaných oslav, jež výstavou měla dojíti výrazu především. Ale ovšem i výstava sama od počátku považována za pod- nik všenárodní. Proto také hned do první, jaksi informační schůze, která na popud Společnosti byla svolána, pozvány všecky vědecké a národní společnosti a korporace české, blízké svou činností programu chystané výstavy. Byly to: Česká Akademie věd a umění (K. Chytil), Král. česká společnost nauk (V. Novotný), Národní Museum (G. Friedrich, K. Guth, Č. Zíbrt, omluven), Společnost Husova Musea (V. Vojtíšek, F. M. Bartoš), Historický spolek (R. Urbánek), Vědecký ústav vojenský (R. Polz, R. Tschorn), hlavní město Praha (K. Guth), městské Museum Pražské (F. Harlas), universitní knihovna (Fl. Kleinschnitzo- vá), museum města Tábora (Fr. Kroupa), museum města Plzně (Fr. Macháček, omluven). V této době svolán také vedle výstavního výboru širší komitét pro slavnosti Žižkovy, z něhož, když tato péče, jak řečeno, organisována jinak, k výstavnímu výboru se připojil Památník odboje (Fr. Šteidler). První schůze výstavního výboru, konaná dne 25. června 1923 v za sedací síni Národního musea, ustavivši se volbou předsednictva ja- kožto stálý výstavní výbor, schválila povšechný plán výstavy, tak jak v poradách Společnosti Husova Musea v celkových obrysech byl na- značen, stanovila dobu trvání výstavy na měsíce březen—srpen a po volala v život užší pracovní výbor výstavní, jehož členy zvoleni: Bartoš, Guth, Chytil, Kleinschnitzová (za univ. knihovnu), Kroupa (za museum Táborské), Novotný, Šteidler (za Památník odboje), Urbánek, Zíbrt (za knihovnu Národního Musea). Užší výstavní výbor, jemuž při zvolení dáno právo rozšířiti se podle potřeby přizváním odborníků, v několika potomních poradách vypra- coval podrobný plán výstavy, a pověřiv užší komisi, v níž zasedali Bartoš, Guth, Chytil, Novotný, Urbánek a Vojtíšek, detailním prove- dením, pořídil seznam předmětů, jež by měly býti vystaveny a učinil kroky k jejich získání, staraje se zejména také o hmotné zabezpečení

Strana 4
výstavy. O ně se zasloužily zvláště: Ministerstvo školství a nár. osvě- ty, zavázavši se nejprve zaručiti se za případný schodek až do výše 100.000 Kč (vynesení ze dne 6. list. 1923, č. 137.014/23-V), vyplativši výboru na jeho žádost zálohu 10.000 Kč (výn. ze dne 1. dubna 1924, č. 316/24-V) a umožnivši další subvencí pořízení reprodukcí (výn. z 18. čce č. 88.035/24-V), dále ministerstvo Národní obrany, které věnovalo 30.000 Kč (výn. ze dne 2. dubna 1924, č. 15.761 a 47.490 pres.), obec hlav ního města Prahy (18. března, č. 911, fin. 24) penízem 5000 Kč, ředi- telství Škodových závodů dne 20. března, č. 550 cent. příspěvkem 1000 Kč, Živnostenská banka 1000 Kč, Společnosti Husova Musea věnova- nými. Finanční stránku vedl adj. měst. arch. Mil. Lier, do výboru po- volaný. Přes zvýšené úsilí nebylo možno dodržeti lhůty původně na 30. bře zen stanovené a bylo nutno posunouti ji o 14 dní, takže teprve dne 12. dubna 1924 došlo za přítomnosti protektora výstavy, pana presi- denta T. G. Masaryka, k jejímu zahájení. Výstava, majíc pro svůj plán z části vzor ve výstavě Husově r. 1915, vychází především z velikého zjevu Žižkova, snažíc se zachytiti jeho význam a vývoj tradice o něm v literatuře i v umění, ale také předvésti válečné umění, především táborské, jehož byl Žižka vlastním tvůrcem a zakladatelem, a pokud třeba i husitské vůbec, a konečně ukázati na význam a vliv Žižkův a jeho ducha v legiích za boje o naše osvobo- zení. Tím jest již dáno rozdělení výstavy v několik oddílů. V prvním (č. 1—26) jsou seskupeny osobní památky Žižkovy, doklady o jeho příbuzenských a majetkových poměrech, jeho vlastní listy (nebo je jich opisy či tisky) a původní prameny současné o jeho osobě a čin nosti. Vedle originálních listin z 1. 1378—1384, v nichž Žižka nebo jeho otec vystupuje jako vydavatel nebo jako svědek (č. 1—4), jsou to ze- jména zápisy v městských knihách Pražských o darování domu Anně, jeho tetě, 1428 a jeho odnětí sestře jeho Anežce 1434 po bitvě u Lipan (č. 5, 6), dále zprávy t. zv. Popravčí knihy Rožmberské z 1. 1407—1423 (č. 7), zmínky o koupi a prodeji domu Janem Žižkou (č. 9, 9a) a o domě jeho na Táboře (č. 10), originály nebo opisy (po případě tisky) listů Žižkových z doby jeho vůdcovství (č. 14, 16, 18—24), současné zmínky o jeho pochodech a o politických událostech souvěkých. V této skupině umístěn také nejstarší zápis slavné písně: „Ktož jsú boží bojovníci (č. 25), jež důvodně smí býti se jménem Žižkovým spojována, třeba Žižka nebyl přímým jejím původcem. K tomu se pojí nejstarší vy obrazení válečného šiku husitského z 15. stol. (č. 29) a vyobrazení jeho 4

Strana 5
ze 16. stol. (č. 30), jež tvoří přechod k oddělení husitského válečnictví (odd. V.). Doplňkem tohoto osobního oddělení jest oddíl III. (č. 154—220), obrázkový itinerář Žižkův, obrazy míst památných zvláště ve váleč ných dějinách Žižkových, k nimž se řadí některé hmotné památky, tak zejména zajímavé vykopávky z Trocnova (č. 493—511, vitrina u III. okna). Jinak jsou tu vedle Světeckého katastrální mapy Trocnova z r. 1780 (č. 157) a pohledů na Trocnov a na někdejší kapličku, na místě Žižkova narození zbudovanou (č. 154—156), zejména pohledy na důle- žitější místa, na nichž pobyt Žižkův je dosvědčen. Vybírány k tomu účelu především obrazy a rytiny staré nebo umělecky cenné, jen výji mečně vzato za vděk pouhou fotografií. Sem lze zařaditi i č. 284, starý obraz Chomutovského krveprolití ze dne 16. března 1421. Důležitou pomůckou je tu mapa válečných výprav Žižkových, provedená podle šetření Tomkova zeměpisným ústavem vojenským (č. 158); jednotlivé roky jsou vyznačeny zvláštními barvami. Č. 31—153 (oddíl II.) zachycují vývoj tradice Žižkovy v literatuře, počínaje Eneášem Sylviem až do konce 19. stol. Výběr byl tu úmyslně omezen na věci důležitější a zejména takové, jimiž jsou vyznačeny jednotlivé obraty v nazírání na Žižku, počínaje projevy nenávistného nactiutrhače Eneáše Syvia přes nesměle sympatičtější zmínky 16. stol., k zuřivému záští protireformace, a zase od zlepšeného soudu ciziny v 18. stol. k uvědomělejšímu příznivému chapání doby osvícenské a konečně k vítězství pravdy přesným badáním vědeckým. O tom po drobněji poučuje zvláštní úvod k tomuto oddělení výstavy v tomto katalogu. Nejpočetnější oddíl IV. podává vývoj podoby Žižkovy v umění (č. 221—359). Z důvodů instalačních bylo nutno původní plán častěji měniti a na konec některá čísla umístiti jinam, než by časovým postu pem a věcným příslušenstvím náležela; ale připojená čísla výstavních kusů sama dovedou jistě diváka orientovati a naznačí mu také postup časový. Č. 221 přináší nejstarší známou podobu Žižkovu v rkpe Gottin ském; s ním příbuzný rkpis Jenský jest vystaven pouze v kopiích (č. 222—223). Časově řadí se k němu perokresba v graduále Jistebni- ckém (č. 225). Č. 234 (= 27), umístěné mezi osobními památkami Žižko vými, přináší vyobrazení Žižkovo z druhé půle 15. stol., jež ovšem není podobiznou, ale je přece zajímavá ukázka tehdejší představy o něm. Také č. 307, kresba Valent. Weydnera podle vyobrazení chovaného prý v Táborském klášteře Augustiniánském a malovaného za života Žiž- kova, náleží sem (skříň u okna č. IV.). Stol. 16. náleží známá táborská 5

Strana 6
hlavička Žižkova (č. 323, ve vitrině u okna II.), pod ní (č. 282) Ženevský obraz Žižky, pravzor typu potom hojně rozšířeného. Vývoj umělecké tradice Žižkovy předveden jest dílem v originálech, dílem v reproduk- cích až do doby nejnovější a zachycuje ho úvod k příslušnému oddě- lení tohoto katalogu. Síň II. obsahuje vedle dokončení oddělení uměleckého především zobrazení válečnictví Žižkova a táborského, k němuž vyobrazení č. 28 až 30 a z části č. 221 a 222 byla úvodem, po stránce hmotné; jsou tu husitské zbraně a zbroje, zvláště současné cepy, řemdihy atd., dále model houfnice, jímž bylo nutno se spokojiti, poněvadž originálu z 15. stol., chovaného ve Vídeňském válečném museu, přes obětavé přičinění p. pluk. Polze, přes úsilí výboru výstavního a přes ochotu, s níž Heeres museum výboru vycházelo vstříc, nebylo možno získati včas. Zajímavý jest model starého Tábora ve středu místnosti (č. 377), který provedl p. řed. K. Salus; dále vykopávky z Tábora a z Ústí (č. 512—571, vitrina u okna v levo). Zde lze odkázati i na č. 364 »husitské vojsko« na rytině, zobrazující vjezd krále Friedricha Falckého do Prahy r. 1619. Ale jako samo husitské válečnictví znamená jistou hodnotu kulturní, tak nechybí ani jiných dokladů zvýšené kulturní úrovně tehdejší. Jsou tu zejména krásně psané a illustrované české bible, zvláště Padeřovská (č. 374, skříň u I. okna I. síně), Hodějovská a Táborská (č. 375 a 376, skříň u IV. okna I. síně). Všecky, a zvláště bible Padeřovská, i svým jedinečným provedením, a tím, že vznikla uprostřed hluku válečného a na objednávku prostého táborského hejtmana, jsou jistě nejlepším svědectvím ušlechtilých snah své doby. Konečně oddělení VI., »Žižka v legiích«, vystavené péčí Památníku odboje, s ukázkami literárními, uměleckými, vojenskými a p. jistě nej- lépe svědčí o skvělé úloze, jež jménu Žižkovu připadla v našem osvo- bození, jak také o detailu poučení podává příslušná část tohoto kata- logu. K oddělení tomuto řadí se výstava návrhů na pomník Žižkův a Památník odboje. Výstava byla umožněna také ochotou jednotlivých majetníků vysta vených předmětů. Seznam jejich připojen na konci. O zjištění těchto předmětů a jejich získání do Prahy přičinila se zvláště užší výstavní komise a její sekretář J. Květ. Jí také připadla péče o instalaci, o niž však z největší části se zasloužil a ji provedl K. Guth; jemu k ruce byli zejména J. Květ, M. Novotný, J. Růžička a zřízenci Musea. Insta laci památek z legií a pomníkových návrhů provedli členové Památníku odboje. 6

Strana 7
Také katalog výstavy je prací komise a jejích ochotných podporo- vatelů. Rukopisy a listiny popsali V. Vojtíšek a V. Novotný, obrazy míst R. Urbánek a K. Guth, literaturu F. M. Bartoš, část uměleckou K. Guth, popis biblí provedl A. Matějček, »Žižka v legiích« a návrhy na pomník F. Šteidler s členy Památníku odboje. Redakci katalogu s pomocí výstavní komise pracovní měl 1. května 1924. V. Novotný.

Strana 8

Strana 9
I. PAMÁTKY OSOBNÍ A RODINNÉ. 1378, Duben 2, na Krumlově. 1 Mikuláš řečený Plachta z Boršova (Nicolaus dictus Plachta de Barssow), obdržev od svého švakra Mikuláše, syna Peraslinova z Chuchelce, 25 hřiven den. Víd. jménem věna jeho sestry, své choti Kateřiny, zapisuje jí šedesát pět hřiven na všem jmění svém v Boršově, mimo půl kopu důchodu na Szralinovi v Boršově, zapsa- nou Plachtově sestře Gytě. »Datum Crumphn/aw] sabato ante do minicam Judica anno domini millesimo trecentesimo septuagesimo octavo.« Na svědectví připojeny pečeti (vedle Plachtovy) »Vlrici dicti Drochouecz de Omleniczka et Johannis dicti Zizka de Trucz now« (což jest buď slavný náš válečník nebo jeho otec). Orig. perg. (12.2 X 15.5 cm, plika 2.7 cm) v archivu cisterc. kl. ve Vyšním Brodě. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti v obyčejném vosku: 1. nad kolčím helmem postava bojovníka s mečem v pravé ruce nad hlavou, le- genda: † S. MIKES PLACTA Z BAROSOWICZ; 2. nad helmem dva rohy (v. č. 2 pečet 2), legenda: † S. VLRICI DE OMLENYCZ; 3. erb ne- zřetelný: nad helmem rak v pravo obrácený, jenž se vrací ve štítě dole umístěném a do legendy zasahujícím; legenda (těžko čitelná): S. IOHAN NIS DE TROCZNOW. Na rubu rukou 15. stol.: ,Litera super Barsszow' a k tomu rukou 16. stol. připsáno: „superstitis haeredis resignatio No 27'. Nad nápisem v levém rohu „1378' a pod ním rukou 16. stol.: MCCCLXVIII (opraveno nade- psáním druhé X) sabbato ante Judica', a ještě níže ,ao 1378'. Srvn. Tomek, O rodu a počátcích Jana Žižky, ČČM. 1876, str. 197., Toman, O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova, Věstn. král. Česk. spol. Nauk 1890, str. 44 n., týž, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu Žižků z Trocnova) podnes kvetoucím, tamtéž 337. Tisk: Millauer (v. č. 105) str. 20—21; Pangerl, Urkundenbuch des Stiftes Hohen furt (Fontes rerum Aust. II, 23) str. 175—176, Toman, Literární památky, duch a povaha Žižkova, Věstn. král. spol. Nauk 1893, č. XVI, str. 5., č. 1. Majetník: Cisterciácký klášter ve Vyšním Brodě. 1378, Červenec 11. 2 Jaroslav z Kropné, hlavní dlužník, Jan z Mysletína a Jan Žižka z Trocnova (Jerosslaus de Kropna, debitor principalis, Johannes de 9

Strana 10
Missletin et Johannes dictus Zizka de Trocznow) — snad slavný válečník, snad jeho otec — přiznávají se k dluhu tří kop a 10 gr Pr. uzavřenému za krutých podmínek u Hanny a Johanny Židovek v Č. Budějovicích (Hanne et Johanne Judeis mulieribus in Budweis). »Datum et actum die dominica proxima ante festum sancte Marga rethe anno domini millesimo trecentesimo septuagesimo octavo.« Orig. perg. (17 X23.5 cm, plika 1.7 cm) v arch. Národního musea v Pra- ze. Poněvadž je pevně zarámován, nelze zjistiti přípisků na rubu. Na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti z přirozeného vosku. 1. v prostředku kolmo postavené hrábě, legenda: † S. * IEROSSY * * DE CROPPA 2. Uprostřed lidská hlava mezi dvěma rohy (podobně jako na listině č. 1 pečeť č. 2), legenda: S. JOHANNIS DE MISLETIN. 3. Nad kolčím helmem rak v pravo obrácený, jenž také ve štítu pod helmem umístěném, do legendy zasahujícím se vrací; legenda nezřetelná: S. IOHANNIS DE TROCZNOW. Srvn. Tomek, O rodu 197 n., Toman, O rodu 44, týž, O Žižkovi 339. Tisk: Millauer str. 22—24, Toman, Lit. památky str. 6—7 č. 2. Majetník: Národní museum v Praze. 1378, Srpen 1. 3 Matěj z Holkova (Matias de Holkow) prodává své dědiny v Úje- zdě [Ostrolově] za padesát a čtyři kopy grošů stříbrných Bohun- kovi a Jaroslavovi ze Lhotky a jejich dědicům. »Actum et datum anno domini millesimo trecentesimo septuagesimo octavo in ad vincula sancti Petri apostoli gloriosi.« Jako rukojmi uvedeni: »Bern hardus de Czechrzie, Johannes de Vesscze et Jesko dictus Zizka de Trocznow« snad náš Žižka, snad jeho otec, kteří také přivěsili pečeti, dnes ztracené. Orig. perg. (13 X22.2 cm, plika 2 cm) v Schwarzenberském arch. v Čes. Krumlově; čtyři pečeti vesměs utrženy, zbyly jen pergamenové proužky, na nichž visely. Na rubu svrchu rukou 15. stol.: Bratr Jan Žižka z Kalichu'. Pod tím rukou Václava Březana (jak poznámka tužkou psaná rukou 19. stol. na le vém okraji poučuje): Trocnow: Jessko z Trocnowa měl raka za erb l'. Pod tím rukou stol. 18.: ,Khaufbericht vber das gueth Vgezd de datto 1378. No 330', a ještě níže v levo rukou Březanovou: „Sstěkře'. Srvn. Toman, O Žižkovi 337 n., týž, Liter. pam. str. 24—25. Tisk: Toman, Lit. pam. str. 7—8 č. 3. Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 10

Strana 11
1384, ve Svinech (Trhových). 4 Jan řečený Žižka z Trocnova (Johannes dictus Zyzka de Trocz- now) prodává lán svého dědictví v Čeřejově (in Czerzeijew) za 19 kop gr. Pr. hotově vyplacených Ješkovi Črncovi z Jedovar (Jesconi dicto Crnecz de Yedowar) a jeho bratru Štěpánovi z Čeřejova a je- no jich dědicům. »Datum et actum in Swyn anno domini M'CCC' octuagesimo quarto.« Vedle Jana Žižky (— je to opět buď Žižka sám nebo jeho otec —) vystupují jako »fideiussores et disbriga tores« »Czyenko de Clennije et Mach de Holkow« zavazujíce se do tří let po případné smrti Žižkově vyvaditi prodáný lán z každého nároku »et specialiter a dotalicio Katherine conthoralis Johannis sepe dicti (opakováno) Zyzka.« Orig. perg. (18 X 24 cm, plika 2.3 cm) v arch. města Trhových Svin; tři pečeti utrženy, zbyly jen pergamenové proužky, na nichž byly přivěšeny. Na rubu v prostředním poli svrchu rukou 19. stol. ,No 1'. Pod tím rukou z konce 15. stol.: „List na lán w Czerzegowie Zissky prodaney Czerniczom dwiema bratrzím'. Pod tím rukou 17. stol.: ,List Žižků na lán platu Czence z Czerzegowa létha 1384'. Na hořejším okraji poznámka: „Einverleibt im Schweinitzer Dominikal-Grundbuche N. I., pag. 87, et seqt. Schweinitz am 21. September 1847 Jeschke mp. gp. Rath." Srvn. Tomek, O rodu 197, Toman, O rodu 45 n., týž, O Žižkovi 337, týž, Lit. pam. 25—26, jenž myslí, že by se mělo čísti »Cruecz« místo »Crnecz«, ale toto slovo jest psáno velmi zřetelně. Tisk: Schaller, Topographie XIII, Budweiser Kreis, str. 122, Toman, Lit. pam. str. 8—9, č. 4. Majetník: Město Trhové Sviny. 1428, Prosinec 8. 5 Judicium secundum feria quarta post diem s. Nicolai anno do mini M'CCCC XXVIII ... Konšelé Novoměstští dávají paní Anně, tetě někdy statečného Jana Žižky (domine Anne amitte quondam strenui Johannis Zyzcze), dům [čp. 892] v ulici Křížalově mezi do my Zykmunda mydláře a sladovnou Křížalovou. Zápis v Novoměstské knize č. 2081 f. 45'; srvn. Čelakovský, Soupis rukopisů chovaných v archivu král. hlav. m. Prahy I. (otisk ze Sborníku příspěvků k dějinám Prahy I. 1907), str. 14n., 84n.; v. č. 6. K věci v. Tomek, Základy starého místopisu Pražsk. II, 197, č. 892b, týž v ČČM. 1876, str. 195., Dějepis Prahy VIII, 182. Majetník: Archiv hlavního města Prahy. 11

Strana 12
1434, Listopad 11. 6 Purkmistr a konšelé Nového města Pražského rozhodují rozepři o dům v ulici Křížalově mezi domy někdy Zikmunda konváře a sladovnou Křížalovou [čp. 892], jež vznikla mezi paní Anežkou, sestrou někdy Jana Žižky (inter dominam Agnezkam, sororem quondam Johannis Zizka), a Jankem kožišníkem, synem někdy Jindřicha puléře, a v níž Anežka, nemohouc pro jiná zaměstnání osobně býti přítomna, dala se zastupovati Jírou řečeným Castella- nus (Purkrabí) a Matějem jednookým, tandléřem, a přiříkají dům Jankovi kožišníku týmž právem, jakým ho držel někdy otec jeho. Actum in consilio die, anno quibus ante [sabato post diem sancti Martini (MCCCCXXXIV)J. Zápis v Novoměstské knize 2082 (o níž Čelakovský, Soupis, zvl. 88): f. G 4 —G 5. O věci: Tomek, Základy II, 197, č. 892 b, týž, O rodu 195; týž, Dějepis Prahy VIII, 182. Majetník: Archiv hlavního města Prahy. 1406—1424. Popravčí kniha pánů z Rožmberka. — Současné zápisy o výsle ších jednotlivých zatčených škůdců zemských z let 1389—1427. Orig. ve Schwarzenberském arch. v Třeboni ve fol.; vazba stará, dře věná. Na prvním listě nápis rukou 16. stol.: Léta Páně 1390 a okolo těch let za kralování Vácslava IV° v Čechách pan Jindřich z Rožmberka jsa jedním kmetem krajským a soudce [nad škrtnutým ,trestatelem'] škůdců zemských v této knize poznamenané osoby dle jejich seznání na trápení z světa zprovoditi poručil." Pod tím rukou 17. st.: ,No 9. Varia examina judicialia cum executio- nibus judicionalibus sub rege Wenceslao 4to de a° 1390.' Na desce svrchu rukou 16. stol. těžko čitelný nápis: Vyznání zločincuov, z těch může se něco k hystoryi (?) více vykládati'. Na vnitřní straně zadní desky roz- ličné poznámky rukou 15. st. Zápisy Žižky se týkající pocházejí jednak z 1. 1406 a n., kdy, opověděv pánu z Rožmberka a Budějovským, stihal je svým nepřátelstvím, jednak z doby jeho činnosti jako vůdce Táborů. Na f. 21'—22 začínají se zápisy z 1. 1406 n., na f. 23'—24 z r. 1409, na f. 27 z r. 1420, na f. 29 z r. 1423, jež pokračují zvláště na f. 34 a d., 38, 41, 42; na f. 43 z r. 1424. Tisk: Mareš, Popravčí kniha pánů z Roosenberka. Poj. král. č. společn. nauk IX, 6 (1878). Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 7 12

Strana 13
Před 1409. 8 Německý překlad vypravování (které r. 1493 složil kronikář mě- sta Mostu Johannes Leonis a které je zachováno jen v něm. pře kladu z r. 1513) o poselství vypraveném od Mostských k Žižkovi po dobytí Chomutova (dne 16. března 1421), jež mělo připomenouti Žižkovi slib, že nebude městu škoditi, daný Mostským před lety, když ze zajetí jejich byl propuštěn. Zajetí samo musí náležeti době mezi 1. 1407—1409; srvn. Sedláček, ČČH. XIX, 455, Novotný v Urbánkově publikaci Jan Žižka 1924, str. 78 n. O Janovi Leonis Schlesinger ve vydání. Rukopis 16. stol., malé folio o 12 listech (13. prázdný), popsaných úhledným písmem jedné ruky, v knihovně Národního musea v Praze, signatura VID 18; zápis čte se na f. 5'—6. Tisk: Schlesinger, Die älteste Erzählung von der siegreichen Vertheidigung der Stadt Brüx und dem Ursprung des Mariaschneefestes in Brüx des M. Johan- nis Leonis (Prag 1878), str. 9. Majetník: Národní museum v Praze. 1414, Listopad 7. 9 Judicium feria quarta ante Martini anno domini MCCCCXIIII... Janek, vrátný králův (Johannes portulanus regius) — nepochybně Jan Žižka — koupil od Václava řečeného Stoherka dům s městi- štěm, ležící mezi domy Mauricia Kapalice a Havla Železného [čp. 859] za padesát kop gr. Zápis v Novoměstské knize trhové č. 2074, f. 104. O knize v. Čela kovský, Soupis str. 14, 83; na f. 131' je zápis o prodeji tohoto domu (v. č. 9 b). Srvn. Tomek, Základy II, 198 č. 859, týž, O rodu a počátcích (ČČM. 1876) str. 204. Majetník: Archiv hlavního města Prahy. 1416, Květen 27. 9b Judicium tercium bannitum feria quarta post Vrbani anno do mini MCCCCXVI... Stanka, vdova Jana Cukmanského, kupuje dům s městištěm mezi domy Havla Železného a Maříka Kapalice [čp. 859] od Janka jednookého, panoše ode dvora králova (Janko- nem monoculum — clientem de curia domini regis) — nepochybně Jana Žižky. V. č. 9. 13

Strana 14
Zápis v Novoměstské knize 2074, f. 131' v městském archivu Pražském, o níž v. č. 9. Srvn. Tomek jako u č. 9. Majetník: Archiv hlavn. města Prahy. 1420—1424, (1434 Duben). Annorum etc XXXIIII. 10 »Vaněk Pinta prodal domek nebožce Žižkóv podle Janáka Bo- rovcovi starému za II kop a XL gr....Actum feria III ante Georgii«. V majetku Žižkově byl dům patrně asi v 1. 1420—1424. Zápis v nejstarší městské knize Táborské od r. 1432, f. 8. Je to rukopis v archivu Nár. musea, papírový, o 122 listech, úzkého, podlouhlého formátu v pergamenových deskách; na přední straně rukou archiváře V. Schulze nápis »Registra gruntovní města Hradiště hory Tábor 1432—1450.« Na listě 1 (přídeštním) vedle rozličných zápisů několika rukami 15. stol. (vý čet vsí k panství Táborskému, rozličné poznámky), rukou Schulzovou opakován titul »Registra gruntovní města Tábora z 1. 1432—1450 obsahují na 122 listech, a na str. 2 podrobný obsah. Srvn. Thir, Staré domy a rodiny Táborské str. 13—14. Majetník: Národní museum v Praze. 1420 (1445, Červenec 5.) 11 Perkmistr a přísežní hor vinničních vysvědčují, že Jan řečený Křtěn od vrbky z Nového města Pražského prodal úrok půl druhé kopy gr. Pr. na vinnici položené pod horou Vítkovou, jinak Žižko- vou u zpustošených polí (sub monte Vitkonis alias Zizkonis penes agros desolatos) Anežce, choti Tomáše kramáře z Nového města Pražského. »Data anno domini millesimo quadringentesimo quadra gesimo quinto feria secunda post festum sancti Procopii confessoris et patroni Bohemie.« — Jedna z prvních zmínek o pojmenování hory Vítkovy Žižkovem. Orig. pergam. (19.7x27.4 cm, plika 2.7 cm) v arch. Nár. musea; na pergamenovém proužku visí pečet úřadu perkmistrovského: sv. Václav s kopím v pravé a štítem, českým lvem ozdobeným v levé ruce. Na rubu nejprve signatury , No 5' ,A N 35'; pod tím rukou 16. stol.: ,Census unius et dimidiae sexg. privatorum hominum perpetuus'. Pod tím červe ným inkoustem na 11/2 k. g., v pravém rohu dole ,27. 11/2 sex. ex vinea sub monte Vitkonis cuidam Martino'. Srvn. Tomek, Žižka str. 55. Dosud netištěn. Majetník: Národní museum v Praze. 14

Strana 15
1420 (1493, Květen 6, v Třeboni.) 12 Mikuláš Plznéř, obývající v Lomnici vydává svědectví o Žižkově pobytu v Lomnici a okolí. »Dán v Třeboni v pondělí před svathým Stanislavem létha bozieho tisícého čtyrstého devadesátého třetího.« Svědectví, jež se vztahuje k 1420, takže datování »od let osmdesáti« jeví se mylným, zní: »v pravé pravdě pamatuji od leth osmdesáti, v pátek Žižka do Lomnice vpadl a dobýval až do pondělka a v pon dělí tu smlúvu udělal a ležel do třetího dne a potom táhl přes ten most k Bystřici, a udělal Žižka hajtmana na hradě Lomnickém Roháče, i dobyl jest také i Bystřice a odtud táhl k Svinóm a dobyl tu hradu; a potom pan Krajíř táhl na Budějovice a byl tu hajtma nem,« načež jsou zmínky, jež se Žižky netýkají. Orig. papír. ve Schwarzenberském arch. v Třeboni (26.3 X 20.6 cm; po- zději oříznut, takže ozdoby iniciálky z části odříznuty), s přitištěnými dvěma pečeťmi; první, značně poškozená: štít, nad ním kolčí helm, na štítu tři vinné listy, legenda nečitelná (je to pečet Ctibora Kočky z Milo ňovic, purkrabí Třeboňského); 2. štít, nad nímž kolčí helm, znak na erbu smazán, legenda: SIGILLUM... BOHUSI (Jindřich Takovec z Bohušic). Na zadní straně rukou 16. stol.: ,Gak Žižka Lomnice, Bystřice, Svinů do byl'. Pod tím „nečitelné] 1413'. Pod tím rukou 17. stol.: ,Attestation, wasz gestalten Ziska Lomnitz, Bistritz und Schweinitz erobert. Ad No. 5 ge hörig'. Výše nad těmito zápisy, ale směrem opačným psáno rukou 18. st.: „Diversae literae ad dominum Vlricum spectantes et eiusdem recompen- satio a rege Wa (?) pro damnis acceptis 1421'; vedle jinou rukou ,N 11'. Srvn. Palacký III, 2, str. 61, pozn. 45. Tisk: Archiv český X, 66. Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. (1420) Srpen 28. (Ve Vodňanech.) 13 »Purgmistr, richtář, conšelé a obec Vodňanská« píší Oldřichovi z Rožmberka »o Žižkovi, že by přijel do Pieska, jistáť jest věc, žeť jest na Piesku Žižka a ... že chce k nám přitrhnúti notcí o puolnoci; a také zpraveni sme, žeť leží polem u Piesku a máť malý lid, ale žet shoňuje sedláky zuokolé k sobě,« a stěžují si »na své žoldnéře, že kdyžť sú zvěděli Žišku na Piesku, tehdáť sú od nás pryč odjeli ihned.« Prosí o přispění, bez něhož by zahynuli a králův zámek ztratili. »Dán v středu na svatého Augustina.« Orig. papír. (14.9X22.5 cm) ve Schwarzenberském arch. v Třeboni, signatura »Historica 210«. Na rubu zbytky zelené pečeti, jíž byl list uza 15

Strana 16
vřen, a adresa „Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka seděním na Krumlovi, ten bud dd'. Pod tím stará signatura ,No 19' a ,4 scriptum'. V levo rukou 18. stol.: ,Wodnian hat sich vor dem Ziska geforchtet vndt des H. Vlrichen auxilium implorirt'. Srvn. Tomek, Žižka 62. Tisk: Arch. č. III, str. 1—2, regest.: Palacký, Urkdl. Beiträge I, 48. Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 1420, Listopad 18, bez místa. 14 Jan Žižka z Trocnova, Chval z Machovic, Zbyněk z Buchova, Pavlík z Mužic a obec Písecká jakožto jistci a rukojmí zaručují se pod pokutou deseti tisíc kop gr. pr. zachovati příměří až do maso- pustu [4. února 1421] celý den úterní v to počítaje s panem Oldři- chem z Rožmberka, slíbí-li zachovávati čtyři artykuly Pražské. »Jenž jest dán léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého a dvú dcátého, ten pondělí oktáv sv. Martina.« Orig. pergam. (30.7 X 18.2 cm, plika 3.4 cm) ve Schwarzenberském arch. v Třeboni. Z původních 5 pečetí zbyly jen čtyři (třetí v pořadí utržena), vesměs na pergam. proužcích: 1. v zeleném vosku erb kalich, nad ním hostie, kolem něho 6 hvězd, z nichž tři na pravé straně zřetelně viděti; legenda: A [ZJJZKONIS CAPIT. HII ABORIEN I1/ 2. v zeleném vosku erb; štít rozpůlený, ve svrchní půli dvě francouzské lilie, dole jedna; nad štítem kolčí helm s klenotem a fafrnochy; legenda: S. CHVA LONIS DE MACHOVICZ; 3. pečet malá, kulatá, uprostřed helm, nad ním koruna, legenda: S. PAWLJKONIS DE [MUJCIC; 4. větší pečeť v žlutém vosku, kulatá, uprostřed erb s českým lvem, legenda: Cl- VIVM * De * PIESKA. Na rubu ve středním poli (vzniklém přelože ním listiny) rukou 16. století: No 2. Anno 1420; Žižků zápis na pržje měržj p. Oldržich z Rožmberka leta 1420', a níže ,I'; níže v pravo jinou rukou a inkoustem ,18. Novemb.'; na pravém poli nahoře červeně „13' a pod tím rukou 15. st.: Jana Zizky z Trocznowa' a pod tím jinou rukou ,1420 w pondielj octaw s° Martina'; v levém poli rukou 18. st.: ,Ver trag wegen Stillstandts der wapfen geschlossen zwischen dem Hussiti- schen General Johann Zischka vndt seinem Anhang eines vnd dem H. Ulrichen von Rosenberg andern theils Ao 1420 vndt ist per expressum pactiert worden, dasz gedachter H. v. Rosenberg in seinen territorien 1°. liberam predicationem verbi Dei, 2° communionem sub utraque leide vndt die geistl. fundationes euertiren solle. Srvn. Toman, Lit. pam. 26, týž, Husit. válečnictví 91 pozn. Tisk: Millauer (č. 105) 56—57 = Archiv Č. III, 280 = Terebelský (č. 126), 16

Strana 17
str. 27—28; Toman 9—10 č. 5 = Čermák, Listy Jana Žižky z Trocnova a jeho vojen. řád (v Čáslavi 1912) str. 9—10, Toman, Žižkův duch, povaha a lit., druhé vydání upravil Bartoš (1924), str. 66—67, regest: Palacký, Urkdl. Beiträge I., str. 50. Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 1420, Prosinec 23, bez místa. 15 »Matěj Višně z Větřnie, Vítha z Rzavé, Petr Malovec z Pacova« slibují hejtmanům táborským »Mikulášovi z Husi, Janovi Žižkovi z Trocnova, Zbyňkovi z Buchova, Chvalovi z Machovic ten den na massopust postaviti ty vězně dolepsané, kteréž jest vyručil Jan z Kozieho pod dvanádeti set kopami.« „Jenž jest dán léta od na- rozenie božieho tisicého čtyrstého dvadcátého, ten pondělí před božím narozením.“ Uvedeno jménem osm zajatých (podle jména Němců): »Heinricha von Goplpach, Ernst Dorner, Hanns Rayfendorff, Woltizer Ssywr, Caspar Greyffen, Thomas Heyperger, Wilholm Dratnaher, Concz Wolych«. Orig. pergam. (15.5 X31 cm, plika 4 cm) ve Schwarzenberském archivu v Třeboni; na pergam, proužcích přivěseny tři pečeti: 1. porušená, štít nezřetelný, z legendy zbyl po levé straně kus: WYETRZNI; 2. ve štítě příčné břevno, legenda: S. WJTHONIS De RZAWY; 3. erb nezřetelný, legenda: S. PETRJ DE PACZOW. Na rubu ve středním poli rukou 16. st.: Wisznow list gezto wieznie wyruczily' a jinou rukou ,od Thaboru 1420'; v pravém poli rukou 18. st.: „Reuers der herren von Rzawe, von Wischne vndt von Malowecz wegen einiger denen Taboriten haubtleuthen zu stellen versprochener gefange nen de datto 1420'. Pod tím stará signatura: ,Cista A. Dist 5, N 6'. Tisk: Archiv český III, 494 (výtah). Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 1421, Leden. 16 „My Jan Žižka, Chval z Machovic, hejtmani a zprávce lidu Tá borského, pravě českého v naději boží napomínají ,pro boží umu- čení všecky rytíře, panoše, měšťany a sedláky landfrydu Plzenské ho,' aby se více neprotivili bohu ,ani těm čtyřem kusům spasitedl- ným, o kteréž my bojujeme ... a vy se jim protivíte a nás tisknete od toho dobrého a od našich duší spasení.' Vytýkajíce jejich jed nání proti těmto čtyřem artykulům, uvádějí zejména: „čtvrtý kus. Hříchy smrtedlné měli byšte rušiti a tupiti, a těch jste pomocníky pohříchu: nejprv králi Zygmundovi Uherskému, kacířskému králi, zrádci pána boha i čtení jeho svatého, násilníku panen i paní, mor- 17

Strana 18
déři, žháři, zhoubci jazyka českého, a s ním pánům Švamberkovi a Švihovským, Henrychovi Elštrberkovi, Kolovratům pomáhali ste se jim postaviti proti pánu bohu i proti čtení a ustavení božímu a přikázání. Upozorňují, že nepřátelé chtí je zavésti, radí, aby se jich vystříhali, prosíce boha, aby jim v tom pomohl. ,A chtěli byšte, abychom nepálili a nebrali i země nehubili. I čemu ste pánu bohu svobody nedali a těm čtyřem artykuluom spasitedlným ut supra, o nichž ste prve slyšeli a k nám mluvili, že jim chtí svobodu dáti a chválíce, že jest to dobře. A toť jsou selhali před tváří boží i před námi.“ List objevil po upozornění Jungmannově, Hist. lit. III, 478, F. M. Bartoš; Originál ztracen, opis zachoval toliko (vlastně dva delší úryvky) Br. Jafet ve svém spise »Hlas Strážného« z r. 1600, jenž se chová v rukopise zem- ského archivu moravského č. 418, f. 34—35. Rukopis sám jest malý kvart, vazba nová (z r. 1911). Obsahuje titulní list: Hlas strážného 1600. Ne beského strážného hlas li povážení zvláště v tento čas !i hodný jest sám bedlivého li od člověka pobožného. II Nebo ten pravdomluvný hlas l službou písem volá na nás, li bychom pravdě místo dali li pro lidi ní ne- zhrdali. Mat. 24: Řekl Krystus pán: rozmnožena bude nepravost a usty- dne láska ve mnohých.' Text sám, psaný jednou rukou úhledného písma (až na marginalie, psané, dílem červeně, několika rukami) od f. 1—266', červeně pagin. Pak následuje ještě téhož spisovatele „Meč Goliášů', necelý na 7 listech nepag. O Br. Jafetovi v. Jireček, Rukověť I. List, jehož forma snad jest poněkud porušena, není datován. Výtka, že slib o zachovávání čtyř artikulů nebyl dodržen, týká se asi toho, že Žižka učinil aspoň volné přijímání pod obojí výjimkou pro vydání Plzně před svým odchodem na Tábor (v březnu 1420). Ze zmínky o Švamberkovi (Bohuslavovi) lze snad vyčísti, že tento nepřítel Husitů jest dosud na svobodě; k jeho zajetí došlo po opanování Krasikova v lednu 1421. Ježto pak brzo po té (14. února 1421) dochází k obležení Plzně, lze nejpravdě- podobněji položiti list na samý začátek ledna 1421, před nastoupením výpravy do Plzeňska, jíž se vedle Žižky i hejtman Chval účastnil. Srvn. Tomek, Žižka str. 77 a n. Tisk: Bartoš, ČČM. 1924 str. 12; Toman-Bartoš 67—68. Majetník: Zemský archiv moravský v Brně. 1421, Listopad 11. 17 Oldřich z Rožmberka [Vlricus de Rosenbergh] píše svému švakru Reimprechtovi z Walsee, hejtmanu Hornorakouskému, mezi jiným: »Auch wisset, daz der Žisska wolt yeczund die vest Krassikow, 18

Strana 19
die er dem von Swambergh hat mit verratnuss abgewunnen, ge sspeist haben. Nu ist der landfrid aus Pylzner Kreiss zugefaren vnd hat sich fur die selb vest geslagen vnd den Zissken der vest nicht speysen lassen. Nu hat der Zisska vmb geslagen vnd ligt mit den Hussen ze Glataw vnd hat cham reytunder vierhundert vnd gennder pey anderthalb tausenten.« »Datum die sancti Mar- tini anno etc. XXI°.« Orig. pap. (31X22 cm) v arch. Nár. musea. Na rubu adresa: „Dem edeln wolgeborn herren, hern Reimprecht von Walsee, hauptmann ob der Enns, meim lieben swager'. Dosud netištěn. Majetník: Národní museum v Praze. 1422, Leden 10, v poli u Německého Brodu. 18 „Jan Žižka s hradu Calichu rychtáři, purgmistru, conšelóm i obci města Třeboňského': posílá k nim „Rybku z Lužnicě', zplnomocně- ného ke všemu jednání. Dán list nenie v sobotu u Německého Brodu na poli." Orig. pap. [slepený po roztržení z několika kusů (27X 15.3 cm)l ve Schwarzenberském arch. v Třeboni s přitištěnou a papírem krytou okrou- hlou pečetí, dnes nezřetelnou. Na rubu na horním okraji rukou 16. stol. ,2 script.' a v levo stranou „N. 5'. Uprostřed rukou 18. st. ,Credentiales vom Johann Ziska an die stadt Wittingau'. Tisky: Millauer (v č. 105) str. 58; Archiv č. III, 301, Terebelský str. 39, Vý bor z lit. č. II., 271—279, Toman, Liter. památky str. 11, č. 9, Čermák, Listy Jana Žižky z Trocnova str. 18—19, č. 11, Toman-Bartoš 68—69. Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. Asi 1422, Duben. 19 »Jan Žižka z Kalichu, zprávíce lidu Táborského v naději boží« Domažlickým oznamuje: »žeť mě jest zpravila nebožce Cučtajnova žena ze Dvorce, žeť jest dala schovati peřiny a šactvie své tu u vás Šprochovi,« a přimlouvá se, aby »jí to propustili, což jest jejieho.« Orig. pap. (12 X20.8 cm) bez data v museu města Domažlic; poněvadž jest pevně zarámován, nelze určiti, co napsáno na rubu. Na zadní straně obrazu přilepen papír s tímto nápisem: „A. číslo 2 (v seznamu listů papí- rových). Na obálce, v kteréž toto psaní bylo uloženo, připsána jsou ke konci 16. století tato slova: »Jan Žižka Domažlickým.« »Toliko tuto jest 19 2*

Strana 20
jedno psaní. Ale jest jich víceji. Taková psaní byla schována někdy zde v Domažlicích mezi platnými věcmi. Ale potom leta 1541 jsou odtud vy- nešena spolu i píseň jeho vojenská. Avšak zdali by tam zase vložena byla, o tom se neví. V Čáslavi více jeho psaní se nachází, kde on psával k Do mažlickým, z nichž se poznává, že jest jejich obzvláštní přítel byl.« Tato obálka též při psaní tomto pod sklo dána a pro památku tuto opsána jest. P. Karel Hájek, kaplan, 1861'. Srvn. Millauer str. 8, Toman Lit. pam. str. 28—29. Tisky: Dobrovský (v. č. 102) str. 406 = Arch. č. III, 301—302 = Terebelský str. 59 = Erben, Výbor z lit. č. II, 279, Toman, Lit. pam. str. 11, č. 10. K otisku třeba poznamenati, že druhé slovo »vám« psáno touž rukou nad řádkem a že v ř. 3. (otisk strana 4.) po slově »dobrého« v originále škrtnuto ,v bozě bratřie milí; Čermák str. 11—12, kde připojeno i facsimile; Toman-Bartoš 69. Majetník: Město Domažlice. 1422, Červen 11. v Praze. 20 »Ve čtvrtek po svaté Trojici Bratr Žižka, Chval, Buchovec i jiní zprávce lidu Táborského obyčejem dolepsaným kněze milost jsú přijeli.« Prohlášení o úmluvě, kterou Jan Žižka, osobně v Praze přítomný, se všemi obcemi Táborskými přijali Zikmunda Korybu- toviče »za pomocníka a za zprávci najvyšieho této země« a chtějí »Jeho Milosti rádi poslúchati, ve všech řádných věcech pomocni i radni býti věrně buohdá,« a jíž jsou Pražané napomínáni k svor- nosti a pokoji. Zápis v pamětní knize Novoměstské č. 993, str. 216; o knize v. Čela kovský, Soupis str. 40 n. Srvn. Tomek, Žižka str. 143, Toman, Lit. pam. 29, Goll, Čechy a Prusy 170. Tisky: Procházka (č. 90) str. 5; Millauer str. 54—55; Arch. č. III, 239, Tere belský str. 46—48, Toman, Lit. pam. 11—12, č. 11, Toman-Bartoš 69; něm. pře klad Pelzel, Abh. der böhm. Ges. 1786, str. 372. Majetník: Archiv hlavního města Prahy. 1422, Září 11, na Orlíce. 21 „Jan Žižka z Kalicha, správce lidu Táborského' Domažlickým: prosí, aby v bázni boží trvali, a ,rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pána Jezu Krysta, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se postavili, vezmouc staré Čechy, ješto zatknouce klanici za škorni, netoliko o boží při, ale i o svou bili jsou se. A my pak, milí bratři, hledíce k zákonu božímu a k obec- nému dobrému, větší snažnost máme naložiti, aby kdož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti, vzhůru byl. Dává věděti, ,že lid zbí- 20

Strana 21
ráme se všech stran proti takovým nepřátelům božím a zhoubcím České země. Protož vy kažte kněžím, ať na kázáních lid vzbuzují k boji proti takovému Antykrystu, a sami trhem volejte, ať všickni, kteříž mohou pro starost a pro mladost, vzhůru jsou na každou hodinu. A myť k vám bůhdá brzy přijedeme, jedno mějte chléb, pivo, obrok koňům připraveny a všickni braň vojenskou: neb již jest čas netoliko proti domácím, ale proti cizozemcům. Pomněte na váš první boj, ješto ste malí proti velikým, nemnozí proti mno- hým, neodění proti oděným statečně bojovali, však ještě ruka boží není ukrácena. Protož douffajíce bohu, buďtež hotovi. Pán bůh rač vás posilniti. Scriptum in Orlik ƒ 6 Nativ. S. Marie." Originál nezachován; tisk obsažen ve spise Havla Žalanského, Spisové o mučedlnících českých z r. 1619 f. G 8 —H (signat. bibl. Nár. mus. 37 E 9) s nadpisem: »List Jana Žižky statečným hauptmanům a obci města Do mažlického, bratřím milým.« Theobald, Hussitenkrieg (vyd. z r. 1609, v. č. 52) f. 197 zachoval ně mecký překlad. B. Balbín zachoval opis českého znění v rukopise univ. knih. XVII A 5 (v. č. 59) a zmiňuje se o něm ve své Epitome rerum Bo hem, str. 465. Tisk u Žalanského, na který upozornil F. M. Bartoš, je tedy starší. List má tu datum »fer. 6 Nativ. Marie«; na pátek připadl tento svá- tek v r. 1424, k němuž se list nehodí; ale Theobald uvádí »Datum Worlik f. 6 post Nativitatis Marie anno 1418«. Zde zase rok jest nemožný, ale da tum denní udáno snad správněji. Srvn. Tomek, Žižka str. 147—148, Toman, Lit. pam. 29—30. Tisky: Žalanský, Spisové o mučenících, f. G. 8 — H; Ungar. Žižkas militär. Briefe (v. č. 92) str. 375—376 s něm. překl., Tham, List Jana Žižky a zřízení vo jenské (Praha 1817) str. 3—4, Terebelský 67—68, Erben, Výbor II, 279—280; pře tisk (upravený): Spisy Žalanského z r. 1869 a 1874 (vyd. Kouba) str. 85—86; Toman, Lit. pam. str. 12—13, č. 12, Čermák str. 14—15, Toman-Bartoš 70—71. 1423, Březen 26, na Vilémově. 22 Jan Žižka z Kalichu ,Barthošěvi, Bernhartovi s Menšieho Thábora na Valečově žádá, aby některý z nich přijel k němu na Vilémov, oznamuje, že »s Tháborskými] zóstal za jeden člověk a poddali jsú sě dobrovolně mne poslušni býti jakožto kdy, i kázalť jsem pole sbierati a počeliť jsú, že dále posílá ,do vašich měst, aťby všickni věrní byli nynie s veliký notci v střědu aneb konečně ve čtvrtek [6. nebo 7. dubna] u Brodu Německého, abychom sě pokáli tu, kdež sme shřěšili a tu zóstali podle rady božie za jeden člověk... proti nevěrným pokryvačěm domácím i cizozemcěm. Sděluje, že kníže 21

Strana 22
[Zikmund Korybutovič] odjel ze země a vybízí, aby s panem Čeň- kem [z Wartenberka] nic nečinili. »Datum in Wylemow feria sexta post Anuncciacionem Marie virginis gloriose.« Orig. pap. (13 X 23 7 cm) v arch. Nár. musea v Praze, sign. 1 A c 83 kim 27. Na rubu adresa: „Slovutným, statečným bratří v naději božie Bartho- šěvi, Bernarthovi s Menšieho Thábora a na Walečově buď dán'. Pod tím v levo rukou 16. stol. ,1422, 30. Marcii' a vedle, ale s opačné strany psáno: „No 18 scriptum', a v pravo rukou 17. stol. ,Johann Žižka an Bernarth zu- Klein Thabor betrefend die mit denen Thaboriten geschlossene Liga'. Srvn. Millauer 37 n., Tomek, Žižka 158, Toman, Lit. pam. str. 50—51. Tisky: Millauer str. 59—60, Arch. č. III, 302, Terebelský str. 44—45, Erben, Výbor II 281—282, Toman, Lit. pam. str. 17, č. 17, Čermák str. 19—20, Toman Bartoš 73; regest. Palacký, Urkdl. Beiträge I, 285. Facsimile, jež dal zhotoviti Hanka, velmi rozšířeno, jiné má Čermák při str. 18, Prokeš, Jan Žižka z Troc nova a jeho doba (1920) příl. Něm. překlad Millauer 37 n. Majetník: Národní museum v Praze. 1423, Duben 1, na Vilémově. 23 Jan Žižka vyzývá ,věrné v Skalici a Náchodě a jiné všecky v če ské zemi přebývající, aby se sešli ,nyní v středu o veliké noci' [6. dubna] u Německého Brodu ,proti všem pokrytcům domácím cizím.' »Dán na Vilémově létha od narození božího M'CCCC XXII u veliký čtvrtek. Opis zachován v Oseckém rukopise Starých letopisů na fol. 90'—91, označený červeným nadpisem: ,Frater Žižka post victoriam circa Brodam Theothunicalem hanc exhortacionem scribit fratribus in Boemico ydio mate, que sequitur et est talis'. Rukopis jest malý 4° o 162 listech, popsán úhledným písmem 16. stol. toliko do 1. 130, ostatní listy jsou prázdné, až na to, že na 1. 143 nějaký jiný písař 17. stol. zapsal začátky tří žalmů. Začíná na f. 1 červeným nadpisem „Kronyka česká', pod tím modře ,Krá- lové čeští v počtu, načež výčet českých králů od Vratislava II. do Ferdi- nanada I. (f. 2); f. 2' začíná se kronika zmínkou o založení biskupství Praž- ského a kláštera sv. Jiří r. 967, se zajímavými zprávami o Husovi a Jero nymovi (z části podle akt koncilu) a z doby husitské. Vypravování jde do roku 1426, ale pak přidáno vypravování o táborových shromážděních z r. 1419. V 16. stol. rukopis přišel do ruky neznámého spisovatele, jenž připojil několik poznámek. Na f. 1, při začátku: „l. Author hujus chronici anonymus totam historiam d. Benessii de Horzowicz et ejus continuatio nem in hoc chronicon suum transtulit; est autem mutilum, ut in fine chronici monebo.' Na f. 125, kde chronologický pořad (do r. 1426 do vedený) porušen přidáním zápisů z r. 1419, připojil poznámku: „N. B. hae 22

Strana 23
literae non spectant ad hunc locum, sed ad superiora sc. annum 1419', a konečně na f. 129—130, po ukončení kroniky, dodáno: „N. B. Haec hi storia non pervenit nisi ad a. 1426, quae sequuntur, invenies in meo libro (ubi et est historia Bartholomaei de Drahonicz) et describuntur gesta usque ad a. 1441; est autem continuator anonymus historiae d. Benessj de Horzowitz, quam historiam ad verbum descripsit, sed multa tamen addendo historica, uti et literas regni, regum et procerum, ut patebit con- ferenti. Haec igitur continuatio [130] fusior est et amplior et plenior, mea vero brevior; haec non est integra, mea vero fere vicenis amplius annis protrahitur.' O rkpe v. Toman str. 51. List Žižkův čte se také v rukopise Děčínském (o němž v. Palacký, Script. rer. Boh. III., st. XI) s nadpisem: „Bratr Žižka po vítězství u Brodu Německého toto napomenutí píše bratřím takto slovo od slova.' V obou jest datován r. 1422, ale náleží z r. 1423, jak vysvítá z č. 22. V onom ruko- pise Děčínském je také psaní Jana Hvězdy čili Bzdinky z Vícemilic a kněze Ambrože z Hradce Králové ze dne 24. listopadu 1423, jímž varují Žižku před úkladníkem, vyslaným do vojska, aby Žižku zabil; srvn. To- mek, Žižka 184, Toman, Lit. pam. 53—54; tištěn je tento list v A. čes. III, 302—303 (srvn. Palacký, Urkdl. Beiträge I. 309), u Tomana, Lit. pam. str. 22—23, Toman-Bartoš 80—81. Tisky: Toman str. 17—18, č. 18, Čermák str. 20—22, Toman-Bartoš 74—75. Majetník: Cisterciácký klášter v Oseku. 1423, Duben. 24 Řád bratrstva Žižkova (vojenský řád), smluvený na sjezdě Ně- meckobrodském v dubnu 1423. Opis ze 16. stol. v rukopise Nár. musea V C 2 f. 28'—32. — Rukopis ve fo čítá 218 listů popsaných rozličnými písaři 16. a 17. stol. a obsahuje vět- šinou věci otázky náboženské se týkající, takže byla vyslovena domněn- ka, že náležel kdysi konsistoři podobojí. Na f. 1 napsán rukou V. Hanky přehled obsahu, ale neúplný. Jsou tu nejprve na f. 2—28 rozličné opisy listin o věcech veřejných, privilegií a p. (dílem v překladu z latiny) z doby krále Ladislava, Jiřího (soupis privilegií na Karštejně chovaných z roku 1467), Vladislava, Zikmunda, jednání o kompaktáta a pod. Na f. 28—32 opsán touž rukou tento řád; dále f. 32—47 podobné zápisy o věcech ve řejných z doby Jiřího a Vladislava. Na f. 48 jiná ruka pokračuje v zá- pisech (mandát Vladislavův z r. 1508, smlouva Rokycanských s kapitulou Pražskou z r. 1530). Na f. 52 jiná ruka 17. stol. opisuje privilegium Václava II. z r. 1292 o darování Běchař (v. Emler, Reg. II., str. 1229 č. 2806), načež f. 53—70 opět jiná ruka 17. stol. opisuje snesení husitských 23

Strana 24
synod a jiná jednání náboženská (dokončení na f. 72' jinou rukou, f. 71, 72 prázdné). Na f. 73—79 rukou 16. stol. spisy o jednání náboženské ze 16. stol., v nichž f. 79—82, 82—83 jinými rukami 16. stol. pokračováno. Od f. 84 (kde ruka 17. stol. opsala snesení university o kalichu z r. 1417) do 97' několika rukami 17. stol. zapsány opisy o hádáních mezi Pražany a Tábory, články Táborské atd.; f. 98—101 nepopsány, od 102 do konce několika rukami 17. stol. kopiář arcibiskupa Arnošta z Harrachu od roku 1627. Z tohoto rukopisu učinil si opis Balbín; opis se chová v rukopise univ. knihovny XVII A 5 (v. č. 59). Srvn. Tomek, Žižka 108 n., Toman, Lit. pam. 52—53, týž, Husitské vá- lečnictví str. 15 a d. Proti staršímu datování (v září 1423) k sjezdu Ně- meckobrodskému v dubnu 1423 klade řád Bartoš v ČČM 1924 str. 13 n. Tisky: Bienenberg, Gesch. der Stadt Königgrätz (v. č. 91) str. 28; Ungar (č. 92) str. 376—389 (s něm. překladem), Tham (v č. 104), str. 15—16: Terebelský, str. 68—74, Erben, Výbor II, 271—278; Toman, Lit. pam. str. 18—22; týž, Husitské válečnictví str. 392—394, Čermák 23—29, Bouček 10—15, Toman-Bartoš 75—80. 25 Píseň: Ktož jsú boží bojovníci. Současný zápis v t. zv. kancionále Jistebnickém v knihovně Ná- rodního musea, signatura II C 7, str. 87—88. Rukopis (malé folio) čítá 246 stran označených rukou Palackého. Popis v. Nejedlý, Dě- jiny husitského zpěvu, str. 371—382. Ó písni v. tamtéž 252—268, Toman str. 30—36, Novotný v Urbánkově publikaci Jan Žižka (1924) str. 91 a d. Tištěna často; poprvé v knize Zpráva a naučení (na hoře Karmel = v Ml. Bo leslavi 1530), v kancionálech Bratrských, dále Rulík, Učená Čechie III, 24 (v. č. 103), Vídeň. Listy 1815, str. 164, Čelakovský, Malý výbor z liter. č. (1851) str. 90, Erben, Výbor II, 283—284, z tisku 1530 s notovaným záznamem, Kolář, PAM. IX, 826 (s not. záp.), Konrád, Dějiny posv. zpěvu 174 (s not. záp.), Toman 13—15 (s not. záp. a facsimilem), Nejedlý, str. 910—911 (s not. záp.), Bouček, Staré české válečnictví (Lidová knih. 82, Praha 1915) str. 43—45, Toman-Bartoš (s not. záp.), 81—83. 1428, Září 27, u Bechyně. 26 »My Jaroslav z Bukoviny, Jan Bleh z Těšnicě, Mareš Kršňák, hauptmané, páni, rytieři, panošě, kněz Procop i jiní starší obcí Thaborské polnie a domácie, Clathovské, Piesecké, Sušické, Pra chatské, Domažlické etc. polem pro jméno božie společně nynie u Bechině pracující« dávají glejt Oldřichovi z Rožmberka se sto koňmi a tolikéž osobami, aby se mohl s nimi sejíti, od data tohoto listu do týdne a ten den poslední celý až do západu slunce. »Jenž dán u Bechině v pondělí před sv. Václavem léta do XXVIII°.« 24

Strana 25
Orig. pap. (15.1X22 cm) v arch. Schwarzenberském v Třeboni. Při- tištěna (a papírem kryta) pečeť »obce Tháborské polnie«. Uprostřed ka- lich, nad ním hostie, ověnčeno; legenda: PECIET OBCIE THABORSKE. Na rubu ve středním poli: ,1428' a níže rukou 16. st. ,No 12'. Dole rukou 17. stol.: ,Ad VII. Pasbrieff a gleyt'. V levém poli rukou 17. stol.: ,Salvus conductus von denen Thaboritern für den H. Vlrich von Rosenberg de ao 1428." Ve středním poli rukou 15. stol. přípisek: ,Cirometralis: Julius a Nonis inducit caniculares, Nonis Septembris expirant caniculares." Na středním poli hořejším tento přípisek rukou 18. stol.: Mikuláška Černého učinil poručníka Wolfart z Obczieho a jemu listy své na platy odkázal i všecko své sbožie a z toho sbožie Mikulášek má dáti za duši Wolfartovu, mateře i předkóv jeho V kop platu ročnieho k těmto koste- lóm [nad tím ,farářóm'] kopu [nad řádkem: platu'] do Vitoraze, item 1 kopu [mezi ř. ,census'] farářovi do Borovan. Item 1 kopu do kláštera do Crumpn[ova]. Item 1 kopu [nad tím ,census'] do Zumberka. Item 1 kopu census in Kayow. Tisk: Archiv č. III, 284 (regest Palacký, Urkdl. Beiträge I, 641). Majetník: Dr. Adolf Schwarzenberg. 27 Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi, čeledínu krále Václava. Napsána v 1. 1434—1436; rukopis Freiberské gymn. knihovny z pol. 15. století, v němž zachována, nebyl sem zapůjčen, vystavuje se první tištěné vydání. Bývala dříve pokládána za dílo Martina Kuthena ze Sprynsberka, jenž ji vydal tiskem; na její stáří a cenu upozornil teprve Goll (v. č. 144), objeviv rukopis. Srvn. č. 234. Tisky: Mart. Kuthena prý r. 1564; toto vydání z poč. 17. stol., Výbor z lit. č., II, 1868, str. 1511—1522, Goll, Vypsání 1878 (v č. 144); nákl. Volné myšlenky r. 1914; V. Novotný 1923 (Spol. Husova Mus.). 28 Žižka s palcátem v ruce, černou páskou přes oči, jede na bílém koni v čele božích bojovníků, před ním kněz nese svátost v pro štípí; nad ním červeně napsáno »Kněz«. Nahoře nápis: „Léta páně M'CCCC XIX v království Českém povstali sú lidé proti všem du chovním pro nešlechetnost jich. Neb sú se byli přieliš v sodomské hřiechy a mrzké nesmierně vydali, panny, panie, manželky, vdovy smilstvem nestydně porušujíc a hřiechy ruffiánskými, opíjením, kostkářstvím, lakomstvím, láním zaneprázdnili, a lidé z vóle božie jim toho dél trpěti nemohúc, jiež byli pálili, topili, vězeli a z země vyhnali. Jichž kostely, kláštery, kaply, domy, dvory pálili, bořili, rušili, obrazy, zvony, kalichy, ornáty, knihy mešné, monstrancie 25

Strana 26
spálili, zsekali [a] rozmetali, tomu chtiec, aby byli kněží dobří, cnost[njí a nábožní, následují[ce plrvních svatých, čtenie všem lidem [klázali, hřiechy na sobě i na lidu stavovali. Kteřížto toho času lidé s vojskem, s vozy, s braní po zemi jezdili a s málem ne- oděného lidu množstvie oděncóv poráželi, majíc hajtmana bratra Žižku slepého a před ním kněz nesa monstranci.' — Dole úryvky z písně ,Ktož sú boží bojovníci: „Nepřietel se nelekajte, na mnoz- stvie nehleďte, pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte a před nepřáteli neutiekajte. Heslo všichni pamatujme, buoh náš pán křikněme a na kořistech se nezastavujme.' — Pod tím červeně »Pieseň«. Na protější straně vyobrazeno mučení apoštolů s nadpi- sem červeně psaným: »Kratochvíl apoštolská, toť rozkoš jich« a s citáty z Písma a sv. Augustina s dodatkem (červeně psaným): »S. Augustyn jinak chce než kněžie činie.« Rukopis ve fol. knihovny v Gottingách, o 45 list. valně porušených, sgn. ,Cod theolog 166', str. 37—38. Rukopis z druhé pol. 15. stol. (psán po r. 1463), ale podle starší předlohy, obsahuje české zpracování satirického spisu ,Tabulae veteris et novi coloris', sepsaného počátkem 15. stol. latin- sky asi od M. Mikuláše z Drážďan, podávající v paralelních obrazech vždy život Krista a apoštolů (v levo) a život papeže a nynějšího kněžstva. Popis rukopisu: Goll, Bohemica ve sbírce rukopisů knihovny v Gotinkách, Čas. Čes. Mus. XLVII, 1873, str. 207—209, Nejedlý, Oldřicha Kalenice z Kalenic saty rický list Luciperův ke Lvovi z Rožmitála r. 1478, Věstn. Spol. Nauk 1903, č. II, str. 6—12, Chytil, Antikrist v naukách a umění středověku a husitské obrazné antithese, Rozpr. Akad. tř. I, č. 59 (r. 1918) str. 153—171. Majetník: Knihovna v Göttingách. 29 Vozový šik husitský (v pravo) a boj Husitů s cizím vojskem. Nahoře nadpis: ,Ausergelesen hervolk mag sich in wolgeristen wa- gen also wesliessen vnd vergraben vnd grosen vorthail haben vor allem gewalt. Kresba z první polovice 15. stol., podle mínění Tomanova »nejstarší dosud známý, relativně pravdivý obraz vozového šiku husitského«. Rukopis ve fo o 253 z části nepopsaných listech v Národní knihovně ve Vídni, sig. 3062, f. 147'—148. Rukopis obsahuje nejprve (f. 1—21) německy psaný traktát o střelbě, f. 22—25 (s nadpisem: „Das sind die feur, die maister Achilles Thabor geschriben hat, welcher endheftikait als wol an dem erdreich als in dem mer endhafft ist etc.") zpracování knihy Liber ignium, již sepsal Marcus Graecus, zakončené datem ,Anno etc trigesimo septimo (1437) per Johannem Wiennensem scriptum'. Potom rozličné zá- pisy válečnické (jména ,bratří panny Marie a sv. Jiří)) a j. do f. 39, místy 26

Strana 27
některé listy pomalovány. Na f. 41 začíná (podle rukopisného popisu v knihu vloženého) řada obrazů válečnických podle vzoru Keyserova; nej- prve podoba některé planety, pak zbraně, obléhací přístroje, malby oblé- hání, bitev atd., na f. 145 obraz císaře Zikmunda (?), na f. 146 král doráže- jící mečem na lva. Srvn. Toman, Husit. válečnictví 203, kde také (tab. IV. a V.) obraz reprodukován (a odtud častěji). Majetník: Národní knihovna ve Vídni. 30 Vozová hradba, bojovníci husitští, Žižka. Připojeno jako příloha k rukopisu Národní knihovny vídeňské č. 8647. Je to rukopis foliový o 35 listech, popsaných jednou rukou 16. st., v němž se vypravuje o Turcích. Na f. 1 ruka 17. stol. připsala: ,Cod MS Histor. 81. Relatio historica de Turcarum moribus: item cuiusdam eremitae Ray mundi revelatio de Turcis'. Začíná se dedikační předmluvou králi Ferdi- nandovi (f. 1—5), potom na 1. 6—10 obrazy sultánů a jejich rádců (f. 10 až 11 prázdné), na f. 12: ,Anffang der regyrungh aller vorbemelthenn hand lung des Turkenn', což jde do 1. 23. Na f. 23' vymalován strom a pod ním: ,(D)anielis in dem andrem capitel list man, wie Daniel... výklad snu se zmínkou o Konstantinopoli a Trapezuntu. Nato obrázkové přílohy, první ta, jež vystavena. Majetník: Národní bibliotéka Vídeňská. 27

Strana 28
II. ŽIŽKA V LITERATUŘE. Půltisíciletá bezmála literatura o husitství není v podstatě než veliký, úporný, často vzrušený, ba někdy zoufalý zápas mezi domácím pojetím husitským a nenávistnou, rafinovanou knihou vlaského diplomata Ene- áše Sylvia, pozdějšího papeže Pia II., i směrem, který založila neblahá jeho Ceská historie (32—3). Elegance formy, zábavnost, ano pikantnost obsahu, mezinárodnost řeči i mocný zájem celého téměř světa o podivuhodná, takřka zázračná vítězství kacířského národa učinily dílko italského humanisty z nejroz- šířenějších a nejznámějších na celé věky. Proniklo v dějepisectví všech národů a diktovalo, jak pěkně pověděl A. Kraus, celým stoletím, jak hledět na nejslavnější dobu Čech: viděti zejména v Žižkovi chytráckého ničemu a krvežíznivého netvora a ve vzpouře českého národa proti Ří- mu výbuch lupičských a špinavých vášní chátry. Sympatické projevy ušlechtilých humanistů, jako byl janovský dože Kampofulgoso (34), Lut herův spolubojovník U. Hutten a noví a noví přetiskovatelé krásného čáslavského epitafu, čelícího hanobení Sylviovu, v evangelických kroni- kách (39) a zejména martyrologiích (48), málo zmohly proti knize, rozší řené tak úžasně. Půlstoletí po napsání (1458) vyšla Sylviova kronika do- konce česky mezi prvními našimi tisky (36) a po nastoupení Habsburků dočkala se žalostného domyšlení v osudné poloúřední kronice Hájkově (43). Pojetí Sylviovo bylo tu ještě vyzdobeno triviálními anekdotami, brzy pak i upevněno současnými dokumenty Lutherobijce Cochlaea (47). I vniká znovu do celého světa ve vkusném zpracování Dubraviově (45), v německém překladě Hájka (44) a zvláště v nezralém díle luterána Zach. Theobalda, který nejnejapnější hájkoviny ověřil dokonce mezi evangelíky (52—3). Ovládá úplně. Proti zdrcující této přesile bezmocně v samých Čechách bojuje husit ské dějepisectví, krutě dušené habsburskou censurou. Jen za hranicemi vychází kronika Bílejovského (42), pouze za kratičkého rozmachu po krokových podobojích Kuthenova (37), potajmu toliko nejspíše Kronika o Žižkovi (29). Pokusy o dílo, které by dovedlo čeliti Hájkovi, Velesla- vínův a Lupáčův, neuzrály nad prvé počátky (41, 49). Teprve po vzpouře, která vymohla 1609 slavný majestát, vlastně však až za velkého proti- habsburského odboje 1618—20, promluvil Žižka k národu aspoň v ča- sové publicistice (54—6). Hned v zápětí byla však umlčena Bílou Horou. 28

Strana 29
Třetí století po Žižkově smrti je v literatuře o husitství dobou nej- truchlivějšího Temna. Neobmezeně vládnou mu »historikové zvěrstev«, Sylvius, Hájek, Theobald, ano jejich vážnost je posléze ještě utvrzena nádherným posmrtným dílem vynikajícího reformovaného dějepisce Jacques Lenfanta (70). Proti jednomyslnosti jejich kleteb a zatracení hrůz husitských válek pramálo dokáží nesmělé a zakřiknuté obrany sa motného jezuity Balbína (61) neobratné Rocolesovy i fantastické Varil- lasovy (63—4). Obrat zahajuje až v jubilejní rok 1724 vyšlé vydání oči- tého svědka, Vavřince z Březové (71), jež se stalo východiskem dvojí důmyslné a vřelé obrany husitské revoluce. Napsal ji francouzsky Len- fantův nástupce na kazatelně exulantského sboru berlínského Isaac de Beausobre (73) a stuttgartský příznivec nebohých českých obětí nelí- tostných persekucí Temna, kazatel C. G. Rieger (73), jehož žákem je pak ještě britský skvělý obránce naší reformace proti hanobení Sylvi ovu W. Gilpin (76). Slibný ten náběh brzy se však zastavil. Šťastný vítěz nad Temnem, osvícenství, přinášelo si málo pochopení pro velikost zápasů, kterými pro ně reformace vybojovala první pod- mínky. U vášnivém zaujetí pro kouzelné heslo náboženské snášelivosti, kterým doufá učinit šťastným celý svět, nemá osvícenec pro hrdiny re formace než povýšený název přepjatců, fanatiků. Fanatikem jest mu arci především Žižka. Obdivuje se válečníkovi, klne člověku. Tak pojí má a soudí slepého bohatýra básník Holberg (83) i historik Haeberlin (84), schöngeist Schirach (85) jako buditel Pelcl. Z jeho příručky českých dějin vystříhán jest i první svobodný Žižka (86), vyšlý zase ve vlasti po zhroucení Temna za Josefa II. (1784) spolu se skoro již posledními vášnivými plody protireformačních epigonů Hájkových (77—82), pa mátný i zajímavými osudy českého překladu (94—6). Vydávají se však aspoň poprve Žižkovy listy a projevy (89—91, 100—3). Metternichovská reakce stěží ovšem strpěla i osvícence, jako byl Ec- hardt nebo Puchmajer (93). Jen v rukopisech kolují mezi zapadlými mi- lovníky horlivě sbírané listy a projevy Žižkovy (97—9) a nový očištěný obraz bratra Jana, vytvořený hlavně z nich kmetem Pelclem, odsoudil na nenapravitelnou ztrátu národa mezi rukopisy náhlý skon spisovatele právě, když byl po velikých potížích přece na censuře vybojován (92). Vojevůdce získal sice trochu za napoleonských válek a romantika sbírá aspoň a píše o pověstech jeho doby (107—11, 116). Jen za hranicemi smí se však psáti o husitství sympaticky (113, 117—8); za báseň o Žiž- kovi, podnícenou hlavně obdivným románem slavné George Sand (115), pyká ještě 1846 Alfr. Meissner vyhnanstvím (112). Teprve revoluční rok 1848 umožnil prvé české nadšené spisky o Žiž- 29

Strana 30
kovi (121, 24), vytvořil první dramata, Tylovo a Kolárovo (130—1), a úspěch největší — dovolil Palackému pokračovati vrcholným třetím svazkem, věnovaným husitství, v Dějinách, které censura pro Husa bez- mála zastavila (123). Po dusivé reakci bachovské nabylo Žižkovo jméno za mohutného zápasu státoprávního v letech šedesátých a sedmdesá- tých úcty obzvláště tklivé, jak se projevila vypsáním veliké ceny na Žižkův životopis venkovským advokátem nebo v knížce Kořánově (126), důvtipně očišťující zjev Slepého bohatýra od kazů, které na něm zůstaly ještě u Palackého, jenž se obdivoval válečníkovi, ale neviděl státníka. Vědecky dokonal tuto práci posléze V. V. Tomek (144) a H. Toman (149). Jimi byl v dějepisectví staletý zápas dějinné pravdy s temnými duchy silviovské nenávistné karikatury dobojován. V poesii, kde se ještě 1879 Sv. Čech (152) přidržel Palackého, učinil tak A. Jirásek (153). F. M. Bartoš. 31 Enee Silvii Piccolominei Historia Bohemica. Romae 1475 (editio princeps). Universitní knihovna 54 D 2. 32 Enee Silvii Historia Bohemica S. 1. et a. S poznámkami humanisty M. Václava Fabra z Budějovic, o němž Jos. Truhlář, Humanism za kr. Vladislava 22. Srov. i jeho Catalogus codd. mss. č. 2817. Universitní knihovna 54 G 47. 33 De dictis factisque memorabilibus collectanea Baptistae Fulgosi a C. Gilino latina facta. Mediolani 1509. Na I. K 7 a N 3 dvojí proslulý odstavec, slavící Žižku, jakkoli je mu znám jen ze Silvia. Otiskl jej znovu F. M. Bartoš, O Žižkův hrob (Čáslav 1923) 19—20. Universitní knihovna 20 B 86. 34 Seb. Franck. Chronica, Zeytbuch und Geschychtbibel von anbegyn biss ins diss gegenwertig MDXXXI jar. Getruckt zu Strassburg durch Balth. Beck. Pochvalná stať svérázného reformačního myslitele o Žižkovi na 1. 408'; o husitských válkách píše ve zvláštní kapitole, poučené Alb. Krantzem, na Poznámka. Husitství v literatuře studuje základní stejnojmenné dílo A. Krause, vyšlé ve 3 svaz. nákl. České akademie 1917—24, Žižku v dějepisectví pisatelova stať v Žižkově sborníku Voj. věd. ústavu čs., starší a novou literaturu pak o Žižkovi tam též studie K. Hrdiny a M. Hýska. Tam najde čtenář snadno podrobnější poučení i starší literaturu. — Sestavovatel vděčně vzpomíná, že nemalá řada hesel pochází z příprav ného materiálu, sebraného p. Dr. J. Květem. 30

Strana 31
1. 200—4. Dílo se dočkalo řady vydání a ovládlo zejména dějepisectví novokřtěnecké (J. Beck u d'Elverta, Schriften XIV B). Universitní knihovna 20 B 76. 35 Mik. Konáč z Hodíštkova. Překlad kroniky Silviovy. Praha 1510. Výtisk, doplněný V. Hankou z výtisku dnes nezvěstného. Národní museum 25 D 27. 36 Martin Kuthen. Kronika o založení země české. Praha 1539. Národní museum 25 E 17. 37 Almanach k lethu P. Jezu Krista 1544. S pranostiku M. Petra z Pro boštovic. O kalendáři a Žižkově svátku v něm J. J. Hanuš v Čas. musea král. Čes. 1862, 237. Universitní knihovna 54 F 1063. 38 (Kašpar Hedio.) Paraleipomena rerum memorabilium per quendam historiae studiosum. Argentorati 1537. První dnes známý otisk (str. 183) proslulého epitafu Žižkova v čáslav ském kostele, o němž posledně F. M. Bartoš ve Sborníku musea chrudim ského II, 9 a d. Universitní knihovna 20 D 5. 39 Nath. Cytraeus. Variorum in Europa itinerum deliciae. Herbornae 1594. První popis čáslavských památek na Žižku na str. 576—8. Universitní knihovna 19 H 131. 40 Prokop Lupáč z Hlaváčova. Rerum Boemicarum Ephemeris sive Kalendarium historicum. Pragae 1584. Ukázkový liber primus, obsahující prvé čtvrtletí roku, vyšel v Norim berce 1578. Národní museum 41 E 11. 41 Boh. Bílejovský, Kronyka církevní. Norimberk 1537. Universitní knihovna 54 D 165. 42 Václav Hájek z Libočan. Kronyka česká. Praha 1541. Národní museum 31 B 2. 43 Böhmische Chronica Wenc. Hagecii. Transferiret durch Joh. San del Zluticensem. A. 1596. Prag. fol. Národní museum 42 A 7. 44 Joannes Dubravius. Historiae regni Bohemiae ll. XXXIII. 2. vyd. Basileae 1575. Národní museum 42 A 4. 45 Alciatus Andreas. Emblemata. Lugduni 1564. Universitní knihovna 10 F 82. 46 Joh. Cochlaeus. Historiae Husitarum libri XII. Norimbergae 1549. Universitní knihovna 51 A 13. 31

Strana 32
47 Matthias Flacius Illyricus. Catalogus testium veritatis. Basileae 1562. V 2. tomto vyd. slavného martyrologia čte se odstavec o Žižkovi na str. 499 s rukop. pamětí býv. majetníka Dav. Kraynicha o návštěvě v Čá- slavi u hrobu Žižkova 1572. Nár. museum 59 C 11. 48 M. Daniel Adam z Veleslavína. Kalendář historický (2. vyd.). Praha 1590. Universitní knihovna 54 C 29. 49 Kroniky dvě o založení země české ... Jedna Eneáše Sylvia Senen- ského... Druhá Martina Kuthena z Šprinsperku... Nyní pak obě dvě... znovu spravené, obnovené a v jednu knihu uvedené prací a nákladem M. Dan. Adama z Veleslavína 1585. 4°. Viz č. 35 a 36. Universitní knihovna 54 C 28. Augustissimorum imperatorum, serenissimorum regum atque ar chiducum, illustrissimorum principum, comitum, baronum, nobi- lium aliorumque clarissimorum virorum, qui aut ipsi cum imperio bellorum duces fuerunt aut in iisdem praefecturis insignioribus laudabiliter functi sunt, verissimae imagines et rerum ab ipsis domi forisque gestarum succinctae descriptiones. Quorum arma aut in- tegra aut horum partes... a ser. principe Ferdinando, archiduce Austriae... ex omnibus fere orbis terrarum provinciis partim con- quisita, partim ab illorum haeredibus et successoribus transmissa in celebri Ambrasianae arcis armamentario... conspiciuntur. Opus... Archiducis iussu in vita inchoatum et ab eiusdem Sere- nitatis consiliario et secretario Jacobo Schrenckhio a Nozingen continuatum et absolutum. Oeniponti 1601. Universitní knihovna W I 9. 51 Der allerdurchleuchtigsten und grossmächtigen Kayser... thaten und handlungen ... Aus der lateinischen getrewlich in die teutsche Sprach transferiert durch Joh. Engelberten Noyse von Campen houten... Hofsecretarien. Getruckt zu Ynssprugg durch D. Baur (1603). Překlad čís. předchozího. Universitní knihovna 23 A 3. 52 M. Zacharias Theobaldus der Jüngere. Hussiten-Krieg. Darinnen begriffen das Leben, die Lehr und Tod M. Joh. Hussii und wie der selbige von den Böhmen besonders Johanne Zisska und Procopio Raso ist gerochen worden. Wittemberg 1609. 2. vyd., prodloužené do 1517, vyšlo o 3 svaz. 1621—3, 3. vyd. 1750. 50 32

Strana 33
Universitní knihovna 50 E 28 (výtisk s hojnými poznámkami rožmberského děje pisce Václava Březana). 53 Theobaldus Zach. Jun. Bellum hussiticum. Francoforti 1621. Překlad č. 52 z péra Jak. Pontana. Archiv města Prahy IX D 25. 54 M. Adami Rosacini de Carlsperga Oratio panegyrica de Boemiae reviviscentia et triplici visitatione deque academiae instaurandae autoritate ac excellentia. Pragae 1615. Oslavná stať o Žižkovi, založená též na Vavřinci z Březové, s apostro- fou k evangelickým stavům na str. 66—72. Universitní knihovna 52 G 179. 55 M. Jac. Vczelinus Lstiborenus. Ziska redivivus sive mutatio tur bulenta in regno Bohemiae... hoc exulcerato anno 1619... Předposlední z oslavných básní na Zimního krále i královnu, jejichž názvy podrobně rozepisuje Zibrtova Bibliografie IV, 11741. Universitní knihovna 22 K 662. 56 Johannis Ziskä von Kelch, General Oberstens der Evangelischen in Böhmen, Mandat und Vermahnung an alle rechtgläubige Chri- sten im Königreich Böhmen, wessen sich zu ihme versehen und sie sich hingegen in diesem Kiegswesen (sic!) zu verhalten haben. Erstlich in Böhmischer, jetz aber in Teutscher Sprach publicirt. s. 1., 1618, 4° str. 17—22. O jiných vydáních uv. Bibliografie III, 585. Národní museum 42 C 420. 57 (J. A. Komenský.) Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae. (2. vyd. asi frankfurtské) 1648. 32°. Paměť o zničení čáslavského Žižkova náhrobku V. Vřesovcem, která se tu čte na str. 404, najde se v posledním přetisku českého vydání, poří zeném 1922 F. M. Bartošem nákl. Spolku Komenského, na str. 243. Národní museum 50 H 10. 58 Respublica Bohemiae a M. Paulo Stransky descripta. Lugduni Ba tavorum 1634. Paměť o téže události na str. 35. V Tonnerově překladě druhého tohoto representativního dílka naší emigrace (1893) na str. 21. Majetek F. M. Bartoše v Praze. 59 Přepis Žižkových projevů (č. 22 a 25), pořízený pro B. Balbína. Rukopis Universitní knihovny XVII A 5. 60 Přepis paměti o čáslavských památkách po Žižkovi asi z let 1566 až 1582. Přepis doby asi Balbínovy pořízen nejspíše z dodatku k Bydžovského dílu o Rudolfovi II. z rukopisu univ. knih. XVII G 22 l. 461—2, který pro 33 3

Strana 34
chatrnost nebylo lze vystaviti. Z našeho přepisu otiskl naposledy J. V. Šimák v Čes. Čas. hist. 1921, 16—7. Rukopis téže knihovny XV D 6. 61 Boh. Balbinus. Epitome historica rerum Bohemicarum. Pragae 1677. Národní museum 41 A 1. 62 Boh. Balbinus. Miscellanea historica regni Bohemiae. Dec. I liber X curialis. Cap. 13. De militia veterum Bohemorum. Vydáno posmrtně v Materialien zur alten und neuen Statistik von Böh men XII, 1794, 3 a d. O Žižkovi § 11: De quibusdam haereticorum apud nos ducibus deque eorum militari scientia cum maximis sacrilegiis con- iuncta, ob quae cum execratione eorum victoriae leguntur. Národní museum 71 E 42. 63 De Rocoles Jean Baptiste. Ziska, le redoutable aveugle, capitaine general des Bohemiens evangeliques dans le penultiême siècle. Avec l'histoire des guerres et troubles pour la religion dans le ro- yaume de Bohême. En suite du supplice de Jean Hus et de Jerôme de Prague, lors du concile de Constance. A Leide, 1685, 12°, str. (20), 162 s vyobraz. Universitní knihovna 22 L 1. 64 Histoire des revolutions arrivées dans l'Europe en matiere de reli- gion par monsieur Varillas. Paris 1686. O Žižkovi na str. 109—52. Universitní knihovna 21 J 118. 65 Curieuser Geschichts-Kalender des berühmten und sieghaften hussitischen Kriegsheldens Johannis Ziskae, darinnen dieses gene- reusen Capitains geführte Kriege und notable Victorien von Anno 1417 bis auf seinen Successorem Procopium Rasum Magnum Anno 1424 beschrieben sind, Durch eines geneigten Freundes Hand. Bre men 1699, 16°, str. 46. Ve sbírce vyšel i podobně z Theobalda sestavený výtah o Husovi, pře ložený 1913 E. Edgarem, a snad i sešitek o husitských dějinách 1424—1517, otištěný s obojím kalendářem v č. 67. Národní museum 41 E 18. 66 Staricius Joh. Heldenschatz. Hamburg 1685. Na str. 40—41 (o Žižkově bubnu). Národní museum 75 f 82. 67—8 Der christliche Lutheraner stellet vor die Kirchenhistorien vom J. 1370 und was von selbiger Zeit darinnen ergangen. Gedruckt im October a. 1717. Str. 280. Darbey K. Majestät in Preußen... Verordnung, wie das jetzige Kirchen 34

Strana 35
Jubilaeum den 31. Oct. in Dero Landen soll gefeyert werden. Nebenst denen Abbildungen. O obsahu č. 65. Knihovna kanonie strahovské A O XVI 7, výtisk bez tit. 1. majetkem spisovatele JUDr. K. V. Adámka v Hlinsku. Gespräche in dem Reiche der Todten. Acht und fünfzigste Ent revue zwischen Ziska, den Grossen und doch einäugigen auch letzlich gar stockblinden Feldherrn derer Hussiten, und dem ver meynten Anabaptisten oder Wieder-Täuffer-König Johannes von Leyden... worinne beyder Leben, Thaten, Beginnen und Fata, wie auch des Ersteren natürlicher und des Anderen unnatürlicher Todt nebst vielen seltsamen Zufällen und Begebenheiten enthal- ten. Leipzig 1725. Celého díla svaz. IV., str. 721—96. Universitní knihovna 22 G 319. 70 Der, durch die bei Czaslau und Chotusitz vorgefallene blutige Schlacht verunruhigte und aufgeweckte Ziska, ehemaliger erster Anführer und Feld-Herr derer Hussiten. Wie solcher aus seinem Grabe herfür kömmt, die Schlacht mit ansiehet und was er sich anfänglich vor eine seltsame Einbildung davon machet. Bald darauf aber tritt er in Bekanntschaft mit dem, in dieser Schlacht gebliebenen, tapfern Kön. Preussischen General-Major von Werdeck, und wird von ihm, in Betrachtung vieler ihm unbekannt gewesenen Dinge, auch wegen derer Ursachen des Krieges unterrichtet, der solche Schlacht veranlasset hat. Darzu kömmt noch der gefangen gewesene und an seiner Blessur gestorbene Kön. Ungarische und Böhmische General-Major von Palland, wodurch der Discurs desto merckwürdiger gemachet wird. End lich erzehlt Ziska, auf Verlangen dieser beiden Generale, seinen wunder lichen Lebens-Lauf, und sie bleiben alle dreie so lange beisammen, bis die fröhliche Post von dem, zwischen Ihre Majestäten, dem König von Preussen und der Königin Maria, von Ungarn und Böhmen, geschlosse nen Frieden erschallet. Braunschweig und Leipzig 1742 4°, str. 136. Pře pracování dialogu Fassmannova (č. 69). Národní museum 41 C 26a. 71 Lenfant Jacques. Histoire de la guerre des Hussites et du Concile de Basle. Amsterdam 1731. Národní museum 70 B 30. 72 Jo. Petrus Ludewig. Reliquiae manuscriptorum omnis aevi diplo- matum ac monumentorum, ineditorum adhuc. VI. Francoforti 1724. Laurentii Byzinii (Vavřince z Březové) Origo et diarium belli Hussitici (podle kusého rukopisu kodaňského) na str. 124—216. Universitní knihovna 20 E 8. 69 35 3*)

Strana 36
73 Isaac de Beausobre. Supplement a l'histoire de la guerre des Hussi tes de Mr. Lenfant. Lausanne 1745. Universitní knihovna 21 C 64. 74 Georg Cunrad Rieger. Die alte und neue böhmische brüder. 15 Stück. Züllichau 1738. Poslední § 404 o statečném hrdinovi J. Žižkovi, str. 719—22. Národní museum 45 E 10. 75 Schrenck Jac. a Notzingen, Armamentarium heroicum Ambrasia num... nunc nova editione instauratum a Jo. Dav. Koelero, No- rimbergae, 1735, 4°. Viz č. 50. O Žižkovi str. 256—9. Universitní knihovna 22 G 2. 76 Dreux du Radier. L'Europe illustre, tome II Paris 1777. Stať o Žižkovi k r. 1425. Universitní knihovna 20 C 41. 77 Wilh. Gilpins Biographie oder Lebensbeschreibung der bekannte- sten Reformatoren vor Luthero, nämlich des Joh. Wikliffs und seiner berühmtesten Nachfolger des Lord Cobhams, Joh. Huss, Hieronymi von Prag und Ziska. Aus dem Englischen übersetzt. Frankfurt 1769. Originál vyšel 1765, jiný překlad života Husova 1773. Národní museum 71 C 338. 78 Jan Kořínek. Staré paměti kutnohorské. Praha 1675. Vypravování o Žižkovi u Tomka, Žižka 216 p. 46. Universitní knihovna 54 E 174. 79 Jan Beckovský. Poselkyně starých příběhův českých aneb Kro nika česká. Díl první. Praha 1700. Národní museum 31 A 5. 80 Píseň, zpívaná při pálení evangelických knih jesuitskými misionáři. Otiskl odjinud naposledy Č. Zíbrt v ČČM. 1907, 256, o písni i Jos. Volf v ČČM. 1910, 151. Podle zápisu tohoto zpívána ještě 7. června 1765. Národní museum V G 15 1. 44—6. 81 Ant. Fišer. Vejtah husitského v Čechách kacířství počátku, zrůstu a pádu. Praha 1777. Přetisk překladu, jenž je výňatkem z díla Florimonda de Rémond, pů vodně vyšlého 1648. Zíbrt II, 13523—4. Universitní knihovna 54 E 315. 82 Frant. J. Vavák. Paměti I. (1770—83.) Stať: Krátké vysvětlení všeho toho, co se z strany víry v tomto našem království Českém přihodilo, z r. 1782 líčí (str. 565 a d.) hrůzy husitských válek. Ve vydání Jindř. Skopce I, 2 (1908) 152 a d. Rukopis Národního musea I E 1 svaz. I. 36

Strana 37
83 Schiffner Jos. Merkwürdige Lebensgeschichte des Ritters Johann von Trocznow oder sogenannten Žischka, Anführers der Tabori ten 1802. Ve sbírce: Gallerie der interessantesten und merkwürdigsten Personen Böhmens, III. str. 115—204. České vydání, překladem J. Rulíka, vyšlo 1806 s názvem Gallerie aneb vyobrazenosť a vypsání nejslovutnějších a nej- znamenitějších osob a věcí země České. Universitní knihovna 50 D 27 84 Holberg Ludwig, Vergleichung der Historien und Thaten verschie dener, insonderheit Orientalisch — und Indianischer grosser Hel- den und berühmter Männer. Aus dem Dänischen übersetzt. I. Co- penhagen und Leipzig 1741. 8°. Originál: Helte—Heltinshistorier, Kjöbenhovn 1739. 8°. Národní museum 95 G 366. 85 Haeberlin Franc. Dom. Elogium Joannis de Trocznowa, cogno mento Ziskae, archistrategi Taboritarum formidabilis, Goetingae 1742. 4°, str. (6), 58, VIII. Národní museum 41 D 10. 86 Von Schirach Gottl. Bened. Leben des Ziska, oder Johann von Trocznowa. V souboru Biographie der Deutschen, III., Halle 1771, 8°, str. 187—294. Wien 1788, 8°, str. 172—270. Národní museum 52 E 16. 87 E(ckardt) F., Leben des Johann von Trocznov, genannt Žižka. Prag 1784. 8°, str. 98. Ze sbírky: Eckardt-Wolf, Kurze Lebensbeschreibungen berühmter Män ner Böhmens. Universitní knihovna 50 E 81. 88 (Eckardt F.) Merkwürdige Lebensgeschichte des Johann von Trocznow oder sogenannten Žižka, Heerführer der Böhmen. Prag 1792. 8° str. 89. Přetisk č. předchozího. Universitní knihovna 22 L 458. 89 Geschichte des Hussitenkrieges. Für Liebhaber merkwürdiger Re volutionen. Zittau und Leipzig 1795. O knize Kraus III, 5 a d. Národní museum 70 E 55. 90 Příhody Václava Vratislava svob. p. z Mitrovic. Vydal F. M. Pelel. Praha 1777. V předmluvě (str. 5) poprvé vydáno Žižkovo a táborské přiznání k po- slušnosti Korybutovi z č. 20, otištěné Pelclem i 1786 ve studii o knížeti 37

Strana 38
v Abhandlungen der böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften I. F. 2. B., str. 389. Národní museum 67 G 23. 91 Bienenberg C. J. Geschichte der Stadt Königgrätz. I. Teil. Prag 1780. Částečný otisk t. zv. vojenského řádu Žižkova z č. 59. na str. 280—5. Národní museum 70 D 83. 92 K. R. Ungar. Žižkas milit. Briefe und Verordnungen. Abhandlungen der Böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, II. F. I. B. 375 a d. Vydání pořízeno z č. 59. Archiv města Prahy II N 3. 93 F. M. Pelcl. Nová kronyka česká. Díl IV. (1378—1429.) Rukopis, zadávaný postupně censuře do Vídně 1797—1800 a povolený, nikdy však nevyšlý. Národní museum I A 17. 94 Ant. Puchmajer. Oda na Jana Žižku z Trocnova. Vyšlo v Almanachu Nové básně, svaz. 4., str. 60—2, r. 1802, znovu nyní vydaném Jar. Vlčkem v Novočeské knihovně, sv. 6. Národní museum 66 G 59. 95 Kraméryusovy c. k. vlastenské noviny 1818. Otisk č. dalšího na str. 87. a d. Otevřen závěr s karakteristikou Žižkovou. Národní museum 88 G 10. Úplný výtisk v univ. knih. 54 A 76. 96 K. V. Kramerius. Život Jana z Trocnova přijmím Žižky. Překlad spisku Eckardtova (č. 87). Censorem Willmannem vydání nepovoleno, přece však uskutečněno (viz č. 95.), jak zjistil p. náměstek řed. Dr. Jos. Volf. Národní museum IV D 60. 97 Písmácký přepis Krameriova překladu Eckardtova Žižky. 1822. Nadepsán: Život Jana Žižky z Trocnova, rytíře českého ... od Jana He rynka Nymburského, faráře a kazatele Řenčického. L. P. 1618. Nyní pak po 204 letech podle téhož rukopisu od slova k slovu jest přepsaný. — My stifikaci, jakoby spis pocházel z péra předbělohorského spisovatele, pod poruje i úvodní dvojí úryvek z Písma. Závěr překladu, jak patrno ze srovnání s č. předešlým, úctou k Žižkovi tu nemálo zvroucněl. Národní museum I H 14. 98—99 Jan Jeník z Bratřic. Pamětihodno národa českého. I, 1810, VI, 1819. Stať Jan Žižka rytíř z Trocnova (I, 40—57) překládá ze Silvia řeč vojsku před Prahou a z Theobalda nejspíš čáslavská epitafia, do němčiny pak zmínky listu Voltaireova a Fridricha II. o Žižkově bubnu; posléze lubaň- ská disticha o dobytí města 1423 či správně 1427. Ve svaz. VI., 175—88 přepis Žižkova listu bratřím valečovským a orlický list Domažlickým 38

Strana 39
i t. zv. vojenský řád, jakož i (188—90) Cantate na paměť bitvy vítkovské, zpívaná od juristů 1819 (č. 100). O Jeníkově úctě k Žižkovi Jos. Hanuš, Národní museum a naše obrození I. 1921, 270, kdež i o dosavadní literatuře. Národní museum V D 6. 100 Kantáta na oslavu Žižkova vítězství na Vítkově 1819. I. Tenor. Společnost Husova musea. Dar Karla Trusky, podplukovníka v. v. v Turnově. 101 (Jos. Alex. Dundr). Žižkův život a smrt od Mnohoslava ze Straše- cího 1825. Sepsání, založené na Krameriově překladě života Eckardtova a hlavně na Žižkových projevech, jejichž počet oproti Millauerovi (č. 105) roz- hojnilo o číslo, vydané teprve Tomanem 1893, poslal spisovatel 1827 Ná- rodnímu museu (Hanuš, Národní museum II, 221) a rozmnožil 1838 o pře pis kroniky o Žižkovi z tisku č. 27. Národní museum V H 17. 102 Jos. Dobrovský. Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Litteratur. 1818. Na str. 406. otiskuje poprvé Žižkův list z č. 20. Národní museum 83 H 67. 103 Jan Rulík. Učená Čechya. Navržení III. 1808. Na str. 24—7 prvý otisk písně Ktož jsú boží bojovníci z bratrské Zprávy a naučení křesťanům věrným z 1530, objevené 1789 Jos. Dobrov- ským (Korespondence IV, 126). Universitní knihovna 54 F 1983. 104 List Jana Žižky a zřízení vojenské okolo r. 1423 od něho samého sepsané. Podle Balbínova rukopisu král. Pražské knihovny po třetí vydané pro výbornost a vzácnost češtiny od K. H. Tháma. V Praze 1817, 8°, str. 16. Z ruk. vystaveného jako č. 59. Národní museum 69 E 225. 105 Millauer Max. Xav. Vaterländisch-historische Aufsätze. Band I. Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Troc now. Prag 1824, 8°, str. 60. Otisk z Abhandl. Böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, Neue (IV.) F., 1. B. 1824. Prag 1824, 8°, str. 60. Národní museum 18 B 13. 106 Staří letopisové čeští od r. 1378 do r. 1527. Vydal F. Palacký. Praha 1829. Národní museum 100 d 135. 107 F. Palacký. Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber 1830. Národní museum 70 C 24. 39

Strana 40
108 Jan Liemert. Kronika čáslavská. O kronice, která obsahuje m. j. i půdorys děkanského chrámu v Čáslavi se zakreslením místa, kde asi stával Žižkův náhrobek, Jos. Dlabáček v publikaci Nález kostí lidských v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi, jež pokládány za pozůstatky J. Žižky z Trocnova (otisk z Památek arch. a místop. XXIV) 1911, 6—8. Pochází z doby kolem 1850 a je psána německy. Archiv města Čáslavě. 109—10 Taschenbuch für die vaterländische Geschichte. Herausge geben von Jos. Freiherr von Hormayr. Významné ročenky, do níž přispívali mnoho naši buditelé a ve které hojně pěstováno sbírání pověstí, vystaven ročník IV. 1823 a VI. 1826. V prvém (str. 375.) pověst Agnes von Sezyma, v druhém (str. 53.) ve sbírce A. J. Gerle, Die Trommel der Hussiten. Národní museum 50 G 193. 111 K. Herlosssohn. Die Hussiten oder Böhmen von 1414—24. Histo risch-romantisches Gemälde. 3 verbesserte Aufl. Prag 1863. Národní museum 71 G 481. 112 Klicpera. Žižkův meč. Fraška ve třech jednáních 1815. V Hradci Král. 1821. Národní museum 66 D 25. 113 Ign. Lederer. Skizzen und Fragmente. Prag 1838. Na str. 13. a d. pověst Die Krone von Pilsen. Národní museum 89 H 31. 114 Alfred Meissner. Žiška. Gesänge. Leipzig 1846. Národní museum 97 C 247. 115 Wilh. Friedrich Schubert. Die Geschichte des Hussitenkrieges als Lesebuch. 1824, Neustadt an d. Oder. 8°, str. 583. Myšleno patrně jako pokračování oblíbené občanské čítanky Tischerovy o Husovi. Doplněné vydání vyšlo 1834. Universitní knihovna 21 H 371. 116 Sartori Fr. Pantheon denkwürdiger Wunderthaten, volksthümlicher Heroen und furchtbarer Empörer des österreichischen Gesammt Reichs, I, Wien, 1816, 8°. Na str. 279—350: Ziska und Procop (s vyobr.). Universitní knihovna 22 G 438. 117 Sand George. Jean Ziska, Épisode de la guerre des Hussites. Paris Bruxelles 1843. 16°, str. 167. Národní museum 98 K 110. 118 J. E. Sandtner. Der Bettler. Bild aus der Jugendzeit des Johann von Žižka von Trocnow. Prag 1845. Národní museum 70 G 22. 40

Strana 41
119 John Bowring. Cheskian Anthology. London 1832. Na str. 54 překlad písně Ktož jsú boží bojovníci. Národní museum 70 H 137. 120 Nikolaus Lenau. Gedichte. Štutgart 1865. Sbírka básní Joh. Ziska. Bilder aus dem Husitenkriege z let 1841—2 na str. 569—95. Universitní knihovna 9 H 554. 121 A. W. Griesel. Die Hussiten. Romantisches Gemälde. Prag 1845, 2 svazky. Národní museum 70 F 125. 122 K. Havlíček. Národní noviny. 1849. V č. 17. stať J. Henzela. Památné místo úmrtní Žižkovo a první slav nost 11. října 1848. Národní museum 65 a 1. 123 Arnold Emanuel. Děje Husitů s zvláštním zhledem na Jana Žižku. Praha 1848. 4°, str. 45, 43, 44. Jakési pokračování spisku o Husovi, vydaného Arnoldem v Lipsku 1846, o němž A. Jirásek, SS. XXXVII, 84. Viz i Jos. Kalousek, O potřebě prohloubiti vědomosti o Husovi z 1915, 13. Národní museum 68 E 150. 124 J. S. Jan Žižka z Trocnova. Obrazy a nákresy z věků husitských. Sestaveny od J. S. V Praze 1849. B. Stýblo. Národní museum 86 H 165. 125 F. Palacký. Dějiny národa českého. III, 1, 2. Rukopis prvého znění husitského dvousvazku o 1. 1403—39, vyšlého 1850—1. Národní museum V A 35. 126 Terebelský Jindřich. Život Jana Žižky z Trocnova, slovútného vůdce Táborských bratří. V Holomouci 1850. 12°, str. 74. O spisovateli M. Hýsek, Literární Morava 33. Národní museum 68 F 299. 127 Jerabek W. Leben und Tod des Johann Žižka von Trocnow, Führer der böhmischen Hussiten von 1419—24. Mit mehreren Illustratio- nen. Wien 1855. 12°, str. 80. Vyšlo ve sbírce Volksbücher aus alter und neuer Zeit. Národní museum 71 H 66. 128 Jos. J. Kořán. Jan Žižka. Obraz historický z doby husitské. Praha 1867. 8°, str. 167. Vyšlo v Matici Lidu, ročn. I. č. 1, nové vydání 1869. Národní museum 66 F 1. 129 F. Palacký. Die Geschichte des Husitenthums und Prof. C. Höf- ler. 1868. 41

Strana 42
130 O(takar) J(edlička). Jan Žižka z Trocnova. 1876. Knihovničky Osvěta lidu č. 12. Národní museum 67 H 109. 131 K. Sabina. Libreto k opeře o Žižkovi. Rukopis Národního musea V B 35. 132 Jos. K. Tyl. Žižka z Trocnova. První vydání dramatu, provozovaného poprvé 25. listopadu 1849, v Po- spíšilově Divadelní bibliotéce č. 90, 1869. Národní museum 86 J 2. 133 J. J. Kolár. Žižkova smrt. 1851. Praha, Pospíšil. Národní museum 66 D 127. 134 A. Meissner. Žižka. Překlad J. E. Špindlera 1864. Praha. Národní museum 66 H 101. 135 J. V. Fricz-Leger, La Bohême historique, pittoresque et litteraire. Paris 1867. L. Leger. Documents relatifs a Jean Žižka na str. 137 a d. Národní museum 73 C 49. 136 Žižka. Českomoravský vojenský časopis. Roč. I. Praha 1870. Hlavní statí je práce redaktora listu Ed. Rüffera, Žižka co vojevůdce. Národní museum 69 B 31. 137 K. V. Zap. Českomoravská kronika. II. 2. vyd. 1882. Archiv města Prahy VIII E a 19. Denis. Huss et la guerre des Hussites. Paris 1878. 138 E. Národní museum (výtisk Jos. Kalouska) 70 B 1. 139 F. Palacký. List táborskému spolku pro postavení Žižkova pomníku o Žižkově podobě z 6. října 1874. Museum města Tábora. 140 Jan Žižka z Trocnova. Ve prospěch Žižkova pomníku (v Přiby slavi). 1870. Národní museum 88 G 83. 141 Řeč Jaromíra Čelakovského při odhalení pomníku bratru Janu Žižkovi v Čáslavi 29. srpna 1880. Národní museum 67 B 115. Žižkov. Slavnostní list, vydaný spolkem pro postavení pomníku na 142 Žižkově. 1888. 143 Fr. von Bezold. Zur Geschichte des Husitenthums. München 1874. Překlad znamenité této práce o husitské kultuře pořídil 1904 A. Chytil (Pelel). Národní museum 71 F 50. 144 Vypsání o M. Jeronýmovi z Prahy. Kronika o J. Žižkovi. Podle starého rukopisu vydal Jar. Goll. 1878. Viz č. 28. Národní museum. 42

Strana 43
145 V. V. Tomek. Dějepis města Prahy. IV. 1879. 146 V. V. Tomek, Jan Žižka. 1879. — Joh. Žižka. Versuch einer Bio graphie. Aus dem Böhmischen übertragen von V. Procházka. 1882. 147 Ukázky z rukopisu V. V. Tomka Dějepisu města Prahy. III. a IV. Archiv města Prahy. 148 Hugo Toman. Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy. 1898. Spisův poctěných jubilejní cenou Král. čes. společnosti nauk č. X, 8°, str. 468, obr. 18, příl. obr. 9 a s podobiznou za tisku zesnulého spisovatele. Autograf majetkem Včely čáslavské. 149 Martin Kolář. Obraz města Tábora a jeho okolí 1432—1450. Pro- gram gymnasia v Táboře 1871. Znovu vyjde v souboru Kolářových prací nákladem města Tábora. Universitní knihovna 57 B 18. 150 K. Thir. Hradiště Hory Tábor jako pevnosť v minulosti. 1895. Ná kladem města Tábora. 8°, str. 275, obr. příloh 12. 151 Count Lützow. The Hussite wars. 1914. London, Dent, str. 14, 372. O posledním tomto díle Dr. F. Lützowa Fr. M. Bartoš v Šaldově Kmenu III, 1919. Dedikační výtisk z pozůstalosti Jos. Kalouska. Nár. museum 71 b 240. 152 Sv. Čech. Žižka. 1879. Sebrané spisy II, 182. Majetek sl. Zd. Čechové v Praze. 153 Alois Jirásek. Rukopis stati pro Žižkův sborník 1924. 43

Strana 44
III. MÍSTA VÝZNAČNÁ V ŽIVOTĚ ŽIŽKOVĚ. 154 Pohled na dvůr trocnovský. Akvarelovaná kresba tužkou Emila Pittera z r. 1921. 276 X 196. JUDr. J. Petřík, soudce v Čes. Budějovicích. 155 Žižkův dub u Trocnova. Gouachová malba na papíře od Ferdinanda Runka z r. 1815. 675 X 460. Vzadu přilepen papírový lístek s nápisem: Nr. 22. Žischkas Geburtsort im hohlen Baume bei Forbes. JUDr. Adolf Schwarzenberg, velkostatkář v Praze. (Archiv v Třeboni.) 156 Pomník v Trocnově. Akvarelovaná kresba tužkou Emila Pittera z r. 1921. 276 X 196. JUDr. J. Petřík, soudce v Čes. Budějovicích. 157 Katastrální mapa dvoru Trocnovského. Kreslicí papír, později podlepený plátnem 939 X 730. Uprostřed na- kreslena rozloha všech nemovitostí a sice půdorys dvoru červeně, luka zeleně, rybníky s našedlým okrajem a rybou, lesy se zeleně stínovanými stromy na světle zelené půdě. Nemovitosti popsány jsou čísly červe nou barvou, černým inkoustem a tužkou. Kolem naznačeny jsou katastry sousedních dvorů. V levém horním rohu žlutě, růžově a šedě stínovaná větrná růžice, v pravém horním rohu tuší malovaná rokoková kartuše s nápisem: Grund Ris des zu der löbl. Borowaner Canoni angehörigen Hofes Trocnow vorhin Stammen Hauses und Geburt Ortes des famosen Helden und ersten Husiten Hauptman Johan Žischka. Aufgenomen A" 1780 durch mich Kaiser. König. Ingenier Peter Swieteczký. V pravém dol- ním rohu sáhové měřítko. V levém rohu dole tušová kresba zobrazující Žižku v brnění, s kyjem v pravici, levicí ukazujícího do středu mapy. Vedle ruky nápis: Sehet mein Geburtsort sub Signo (červený kruh s teč- kou ve středu) tis. Pod nápisem nakreslen dutý dub, před nímž sedí matka Žižkova. Vše ohraničeno rámečkem z linek, kreslených tuší vel. 865 X 648. JUDr. Adolf Schwarzenberg, velkostatkář v Praze. (Archiv v Třeboni.) 158 Mapa válečných tažení Jana Žižky z Trocnova 1419—1424. Provedl Zeměpisný ústav vojenský v Praze. Společnost Husova musea v Praze. 159 Tábor. Kreslil a litografoval A. Haun. Osazen od husitů na konci února 1420. Městské museum v Táboře. 44

Strana 45
169 160 Tábor. Lavirovaná kresba tužkou K. Würbse z let 1830. 600 X 400. Městské museum v Táboře. 161 Kotnov v Táboře. Akvarelovaná kresba tužkou. 223 X 175. Ozn. Jan Nowopacky. Brána a věž v Táboře 3./7. 1850. Městské museum v Táboře. 162 Obležení Tábora r. 1621. Lept V. Hollara. 440 X 340. Hollareum. 163 Obležení Tábora r. 1648. Lept. 344 X 228. Městské museum v Táboře. 164 Tábor. Kolorovaný lept K. Postla podle kresby L. Janschy z let 1810—15. 433 X 297. Archiv hlavního města Prahy. 165 Tábor. Lept kolem r. 1650. 174X 140.5. Národní museum. 166 Tábor. Lept z druhé poloviny 17. století. 319 X 203. Archiv hlavního města Prahy. 167 Tábor. Oceloryt E. Willmanna podle kresby K. Würbse. 162 X111. Národní museum. 168 Budějovice. Reprodukce kresby Jana Willenberga z r. 1602. S Budějovskými měl Žižka záští v prvním desítiletí 15. stol. Archiv hlavního města Prahy. Praha. Kolorovaný dřevoryt ze Schedelova »Liber chronicarum« 1493 v Norim berce. 527 X 191. Museum hlavního města Prahy. 170 Plzeň. Reprodukce kresby Jana Willenberga z r. 1602. Do Plzně Ž. odešel z Prahy po 13. listopadu 1419 a pobyl zde až do druhé poloviny března 1420; od 14. února 1421 obléhal ji skoro čtyři neděle. Archiv hlavního města Prahy. 171 Plzeň při obležení r. 1618. Lept. 345 X 266. Národní museum. 45

Strana 46
172 Mladá Vožice. Lept A. Herzingera podle kresby A. Pucherny r. 1807. 194 X 144.5. 5. dubna 1420 Ž. přepadl tu královské a zmocnil se mnoha koní. Archiv hlavního města Prahy. Písek. Lept ze začátku 19. stol. 172 X 126. Ž. se Písku zmocnil asi 24. dubna 1420. Archiv hlavního města Prahy. 174 Písek. Lept podle kresby Fr. Starka. 335 X 170. Archiv hlavního města Prahy. Prachatice. Kresba J. Willenberga z r. 1602. 495 X 183. 25. dubna 1420 Ž. jich dobyl a vypálil je; 12. listopadu dobyl jich po druhé za velikého krveprolití. Premonstrátská kanonie na Strahově. 176 Břevnov. Akvarel Al. Pařízka z r. 1815. 340 X 160. Dole podpis: Ansicht des Benedictiner Klosters Bržewnow nächst Prag, von Süd. Nach der Natur gezeichnet von Al. Paržízek 1815. Ze sbírky: Sammlung verschiedener nach der Natur gezeichneter Prospekte von Alex. Pařízek, Ehrendomherr zu Leitmeritz, Director... zu Prag. 22. dubna 1420 vypálen od Táborů a Pražanů. Národní museum. Rábí. Reprodukce kresby J. Willenberga z r. 1602. Po 25. dubnu 1420 Ž. ho dobyl; při druhém obléhání v červenci 1421 bylo mu zde vystřeleno druhé oko. 29. listopadu 1422 k hradu ustoupil od Klatov. Archiv hlavního města Prahy. 178 Rábí. Oceloryt H. Emdena podle kresby K. Würbse. 156 X 101. Archiv hlavního města Prahy. 179 Pohled na Prahu se Žižkova. Lept K. Plutha podle kresby V. Morstadta kolem r. 1830. 173 X 126. Na Vítkově zvítězil nad Míšňany 14. července 1420. Archiv hlavního města Prahy. Praha: Špitálsko (nynější Karlín). Kolorovaný lept K. Postla podle kresby L. Janschy z let 1810—15. 434X297. Odtud vyjela míšeňská jízda 14. července 1420 na horu Vítkov a zde čeští vítězové děkovali bohu za vítězství. Archiv hlavního města Prahy. 173 175 177 180 46

Strana 47
182 188 181 Vildštejn z jižní strany. Reprodukce kresby K. Liebschera (A. Sedláček, Hrady a zámky IX., při str. 217). Před 14. únorem 1421 vzdal se Žižkovi. Říčany. Kresba B. Kutiny. 250 X 183. 29. listopadu 1420 k obléhajícím Táborům a Pražanům přitrhl Ž.; hrad se vzdal 4. prosince. Národní museum. 183 Klášter v Kladrubech. Fotografie. Ž. ho dobyl v první polovině ledna 1421. Národní museum. 184 Tachov. Fotografie podle obrazu z r. 1738. Ž. před 14. lednem 1421 opanoval předměstí; odtáhl asi již 16. ledna. Národní museum. 185 Chomútov. Lept kolem poloviny 17. století, vydal G. Bodenehr v Augšburku. 215x125. Dobyt od Ž. a Pražanů 16. března 1421. Archiv hlavního města Prahy. 186 Maštov. Kolorovaná litografie kolem poloviny 19. století. 231 X 162. Po 16. březnu 1421 se vzdal Táborům a Pražanům. Národní museum. 187 Polička. Litografie kolem poloviny 19. století. 188 X 120. Ž. dobyl Poličky na počátku dubna 1421. Archiv hlavního města Prahy. Chrudim. Reprodukce kresby J. Willenberga z r. 1602. 26. dubna 1421 se před Chrudimí Ž. spojil s Pražany; město se vzdalo 28. dubna. Archiv hlavního města Prahy. 189 Jaroměř. Lept z první poloviny 19. století. 191 X 135. 6. května 1421 Ž. s Pražany k ní přitáhli a 9. května se město vzdalo. Národní museum. 190 Králové Dvůr. Kreslil a litografoval R. Bürger. 225 X 146.5. Po 9. květnu 1421 se vzdal Žižkovi. Archiv hlavního města Prahy. 47

Strana 48
191 Mladá Boleslav. Kresba J. Willenberga z r. 1602. 884 X 178. Před 20. květnem 1421 se vzdala Žižkovi. Premonstrátská kanonie na Strahově. Mělník. Kolorovaný lept K. Postla podle kresby L. Janschy z let 1810—1815. 429 X 292. Přes Mělník táhl v květnu 1421 Žižka k Litoměřicům. Archiv hlavního města Prahy. 193 Plán Litoměřic z r. 1640. Lept ze Zeidler-Merianovy »Topografia Bohemiae etc.« (Frankfurt 1650.) 321 X 204. Obležení od Žižky po 20. květnu 1421; útok odražen a Žižka odtáhl. Archiv hlavního města Prahy. 194 Litoměřice. Lept podle kresby V. Morstadta. 176 X 127 Archiv hlavního města Prahy. 195 Litoměřice. Lept kolem poloviny 17. století. 162 X 132. Národní museum. Planá. Kolorovaná litografie kolem r. 1850. 207 X 152. Bitva Žižkova se stavy kraje plzeňského kolem 1. listopadu 1421. Národní museum. 197 Roudnice. Lept J. F. Leihzelta podle kresby J. Dietzlera. 319 X 178. Při tažení Žižkově tudy ku Praze po 29. květnu 1421 klášter zde z části pobořen. Národní museum. Louny. Reprodukce kresby J. Willenberga z r. 1602. U Loun stanul Ž. v první polovině srpna 1421, když vedl vojsko k Mostu. Archiv hlavního města Prahy. Kutná Hora. Kresba J. Willenberga z r. 1602. 948 X 176. Uprostřed srpna 1421 Žižka při jednání o věci zemské. V prosinci 1421 odtud vedl zápas proti králi Zikmundovi. 7. června 1424 po bitvě u Male šova Hory dobyl. Premonstrátská kanonie na Strahově. 200 Žatec. Reprodukce kresby J. Willenberga z r. 1602. 192 196 198 199 48

Strana 49
205 V listopadu 1421 Žižka zde přijat, probiv se s hory Vladaře. Archiv hlavního města Prahy. 201 Kolín. Sepiová kresba V. Morstadta. 557 X 325. Sem Žižka odtáhl 23. prosince 1421, probiv se z Kaňku. Národní museum. 202 Kolín kolem r. 1820. Lept podle kresby V. Morstadta. 396 X 270. Archiv hlavního města Prahy. 203 Nové Hrady. Akvarel ze začátku 19. století. 388 X 290. V květnu 1422 vypáleny Tábory, snad pod Žižkovým vedením. Národní museum. 204 Vyšší Brod. Kolorovaný lept K. Postla podle kresby L. Janschy z let 1810—1815. 429 X 296. 24. května 1422 od Žižky vypálen. Archiv hlavního města Prahy. Bechyně. Kolorovaný lept K. Postla podle kresby L. Janschy z let 1810—1815. 422 X 289. Obléhána Žižkou v létě 1422. Archiv hlavního města Prahy. 206 Orlík. Akvarel Jana Ranzmayera z r. 1852. 469 X 350. 11. září 1422 byl Ž. na Orlíku ku pomoci pánům Zmzlíkům. Národní museum. 207 Klatovy. Akvatinta J. Döblera podle kresby A. Juhna. 229 X 156. Po 18. listopadu 1422 Ž. byl u Klatov. Archiv hlavního města Prahy. 208 Klatovy. Lept kolem r. 1650. 168 X 141. Národní museum. 209 Klatovy. Lept z první poloviny 19. století. 173.5 X 128. Archiv hlavního města Prahy. 210 Kostelec nad Labem kolem r. 1858. Kreslil a litografoval R. Bürger. 233 X 148. Mezi 25. květnem a 2. červnem 1424 se tu zavřel a bránil Ž. Archiv hlavního města Prahy. 49

Strana 50
211 Poděbrady. Litografie Gregerova. 327 X 255. Na počátku června 1424 tu Ž. přešel Labe při tažení k Malešovu. Národní museum. 212 Kouřim. Kresba J. Willenberga z r. 1602. 698 X 180. Po 7. červnu 1424 se vzdala Žižkovi. Premonstrátská kanonie na Strahově. 213 Nymburk kolem r. 1858. Kreslil a litografoval R. Bürger. 217 X 146. Vzdal se Žižkovi po 7. červnu 1424. Archiv hlavního města Prahy. Český Brod. Lept z první poloviny 19. století. 274 X 133. Vzdal se Žižkovi po 7. červnu 1424. Národní museum. Hradec Králové. Akvarel V. Morstadta z r. 1863. 570 X 313. Asi ke konci července 1423 sem byl vpuštěn Žižka proti Jetřichovi Boř- kovi z Miletínka. Národní museum. Presbytář kostela sv. Ducha v Hradci Králové. Akvarel V. Morstadta z r. 1867. 377 X 537. Zde před velkým oltářem byl v říjnu 1424 pochován Žižka. Národní museum. Čáslav. Lept z první poloviny 17. století. 150 X 98. Žižka přítomen zde na sněmu na počátku června 1421. Národní museum. 218 Chrám sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Lavirovaná kresba před r. 1842. Originál v museu v Čáslavi. Zde byly prý pochovány ostatky Žižkovy, převezené sem z Hradce Krá lové. Čáslav. Lept z druhé poloviny 18. století. 278 X 169. Archiv hlavního města Prahy. 220 Čáslav a Chomútov. Lept z Hufnagelovy »Civitates orbis terrarum«. (Kolín n. R. 1617.) 465X364. Národní museum. 214 215 216 217 219 50

Strana 51
IV. ŽIŽKA VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ. Ikonografie Žižkova měla by řešiti dvě otázky: jaká byla skutečná podoba Žižkova a jak byl stár, když zemřel. Ovšem bezpečné řešení muselo by spočívati na mnohem jistějších podkladech, než které máme nyní po ruce. Žižka byl zobrazován brzy po své smrti, Hradečtí na- malovali si ho na korouhev, Táborští na bránu, ale nezachovalo se nám žádné z vyobrazení, jež by sahalo svým vznikem do prvé poloviny 15. století. A tak jsme odkázáni až na zobrazení Žižky z druhé polo- viny 15. a začátku 16. století. Z těch jsou nejdůležitější vyobrazení Žižky v čele vojska a v nebi v husitských traktátech »Zrcadlo všeho křesťanstva«, chovaných v universitních knihovnách v Göttingen a v Jeně. Žižka v čele vojska je zdánlivě úplně bezvousý, avšak ve sku- tečnosti vousy na bradě jsou zakryty kápí, kdežto Žižka v nebi je již zobrazen s plným vousem na bradě. Hlavička s táborského znaku zobrazuje Žižku podobným způsobem, jen jasně vyjadřuje i kníry ve středu pod nosem vyholené. Za to zcela bezvousý je Žižka na levé straně Hufnaglova leptu s pohledem na Čáslav, kdežto na náhrobku na pravé straně má Žižka vousy i kníry. Podle těchto zobrazení lze s jistotou tvrditi, že v Čechách v druhých padesáti letech po jeho smrti představovali si Žižku jako muže v plné síle, nejvýše padesátníka, s širokou tváří, s hnědými vlasy i vousy. Pokud představa tato odpo- vídala skutečné podobě Žižkově, je těžko říci, je však jisto, že odpo vídala tradici o jeho stáří. Žižka poměrně brzy přestal býti pouze českým hrdinou. Sláva ne- přemožitelného vojevůdce učinila z něho světovou osobnost, které oba divovala se století plná válek. Žižka stal se předmětem nejen literár- ního zpracování, nýbrž malují se jeho domnělé podobizny, které později rozšiřují se i grafikou. Za nejstarší z cizích vyobrazení poklá- dán je nyní malý tabulový obraz v městské knihovně v Ženevě. Vážná, podlouhlá tvář, zachycená ze tří čtvrtin, s hnědými vousy i kníry, v drátěné košili a pancéři s neobvyklou helmou, vyrůstající v ostrý hrot, zahnutý do předu, je základem řady vyobrazení, jež šíří se po Evropě až do 18. století. Vedle toho však brzy po vítězství protirefor mace v Čechách vzniká nový typ Žižkův. Je to hlava v profilu s orlím nosem, svraštělým čelem, na které spadají husté vlasy, rozbrázděná tvář je zarostlá hustými vousy. Tvář hrozného husitského vůdce, jak 51 4*

Strana 52
ho líčil již Eneáš Silvius. A tento typ přetrval celé 18. století a přešel i do českých vyobrazení 19. století i v době, kdy již dějezpyt snažil se očistiti Žižkovu osobnost ode všeho kalu a špíny pomluv, jež na něho nahrnula předcházející století. Teprve druhá polovina 19. století odpou- tala se od starších předloh a vytvořila nového Žižku: Manes národního hrdinu zachraňujícího národ z nebezpečí, Myslbek »božího bojovníka«, Aleš českého člověka. K. Guth. 221 Žižka v čele vojska. Kolorovaná kresba rukopisu »Zrcadlo všeho křesťanstva« z 2. pol. 15. stol., 210 X 305. (Viz č. 28.) Žižka v bílém kabátci, v zelených nohavicích, červené kápi a zelené če pici s páskou přes obě oči sedí na bílém koni s červeným řemením, levicí drží otěže, v pravici palcát, zakončený zavřenou rukou. Před ním nese kněz vyholené tváře s tonsurou v zeleném spodním šatě a bílé komži oběma ru- kama monstranci na tyči. Za Žižkou praporečník, podobně oblečený jako Žižka, nese červený prapor s hnědým kalichem. Za praporečníkem vojsko s různými zbraněmi. Lit. viz č. 28. Universitní knihovna v Göttingen. 222 Žižka v čele vojska. Kolorovaná fotografie dle rukopisu jenského. Uspořádání stejné jako na č. 221, jen doplněno podrobnostmi. Pozadí se zlatým vzorem. Nad postavou Žižkovou nápisová blanka s červeným písmem: Žižka náš bratr věrný. Nad i pod obrazem latinský text. Poslední řádka dole červeným písmem: Hec Deosolemnisa de Czechticz. Lit. — Katalog Husovy výstavy 1915. Dr. K. Chytil, Antichrist v naukách a umění středověku a husitské obrazné antithese, 1918. Národní museum. 223 Žižka v nebi. Kolorovaná fotografie dle rukopisu jenského. List rozdělen v polovině hradební zdí s cimbuřím. V dolní části v pravo v otevřené bráně stojí žehnající Kristus, v levo na prázdném místě latinský citát z bible; v horní části v pravo sedí Bůh Otec, v levo Žižka v modré sukni, červeném plášti, v modré čepici s červeným okrajem a bílou rouškou přes obě oči. Tvář široká, ovroubená hnědým vousem s dlouhými hnědými vlasy. V pravici drží velký klíč, v levici červený prapor se zlatým kali- chem. Vedle Žižky stojí sv. Jan Křtitel, sv. Jan Evang., tři jiní svatí a andělé. 52

Strana 53
Repr.: Dr. Z. Winter, Dějiny kroje v zemích českých, sv. I., str. 127. Dr. Hugo Toman, O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova str. 14. Národní museum. 224 Žižka v čele vojska. Kresba tuší na pausovacím papíře. 190X 254. Pausy dle jenského rukopisu věnovány byly Göthem Národnímu mu- seu. Obsahují kázání Husovo, Hus na hranici, Jeronym na hranici, mše a podávání pod obojí, boj s křižáky. Repr.: Dr. Z. Winter, Dějiny kroje v zemích českých, sv. I., str. 257. Národní museum, IV. A. 29 b. 225 Žižka, celá postava. Kresba perem na okraji t. zv. malého kancionálu jistebnického z 2. pol. 15. století, f. 61a. Varianta Žižky v nebi v rukopise jenském č. 223. V pravici drží Žižka palcát. Lit.: Zd. Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu, 1913, str. 370 a další. Repr.: Dr. Hugo Toman, O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova, str. 16. — Dr. Z. Winter, Dějiny kroje I., str. 59. Národní museum, XII F 14. 226 Žižka na koni. Kresba tuší v kruhu průměru 77 v rukopise »Relatio historica de Tur carum moribus« ze 16. století. Na koni sedí Žižka v plném brnění s pláštěm přes rameno. Hlava ze tří čtvrtin v levo s čepicí a páskou přes obě oči. Tvář zarostlá vousem. Pra vicí drží palcát tvaru ruky s hřebem, opřený o rameno, levicí drží uzdu. Národní knihovna ve Vídni, 8647. 227 Žižka v čele vojska. Dřevoryt v Konáčově překladu Kroniky Eneáše Silvia z r. 1510 (č. 35). 940 X 660. Na koni jedoucím v pravo sedí Žižka v šatě a plášti s kožešinou. Na hlavě má čepici a pásku přes obě oči. Levicí drží uzdu, v pravici palcát tvaru ruky s hřebem. Před ním kráčí praporečník, za ním vojsko v drátě ných košilích různě ozbrojené. Národní museum, 59 H 13. 228 Žižka, celá postava. Dřevoryt 16. století. 87 X 138. V plném brnění se stuhou přes levé rameno, v pravici drží prapor opřený o zem, levici má opřenou v bok. Hlava z předu se zvlněnými vlasy, široký obličej s kníry a vousem, levé oko zavřené. Vedle levé nohy kartuše s nápisem CZISKA, nad ní helm. Městské museum v Táboře. 53

Strana 54
229 Žižka, poprsí. Reprodukce dřevorytu z kroniky Kuthenovy z r. 1539 (viz č. 36) v kru hovém medailonu (originál v průměru 5.7 mm), hlava v profilu v levo s kníry, vousy a dlouhými vlasy. Na hlavě čepice podobná knížecí s koži- šinovým okrajem, pod ní rouška přes obě oči. Na těle má drátěnou košili a pancíř, levicí drží palcát. Na pozadí kol hlavy: ZIZKA .S. REK. CZES. Městské museum v Táboře. 230 Žižka, poloviční postava. Lept Hanse Tröschela (1592—1633). 234 X 280. Před architekturou stojí Žižka obrácen ze tří čtvrtin v pravo. Obličej podlouhlý s kníry a vousy, helmice vybíhá v ostrý hrot do předu zahnutý. Část levého oka zakryta klapkou. Oblečen je v drátěnou košili, s pancířem, pláty na bocích a plátovými rukavicemi; přes prsa stuha. Pravicí drží řemdih, levicí přidržuje si meč. Dole nápis: IOHANNES ZYSKA NO- BILIS A TROSNAW, BOHEMORVM IN BELLO — Hussitico Supremus Belli DVX Obiit Anno Christi MCCCCXXIV Die Iovis ante Festum Galli. Iam venit e superis HVS, quod si forte redibit ZYSKA suus VIN- DEX, impia ROMA cave. Waldesova obrazárna v Praze. 231 Žižka, hlava v medailonu. Německý lept 17. století. Průměr 35. Hlava ze tří čtvrtin v levo stejná jako na č. 230. Nad medailonem nápis Johannes Zyska, Boh. Žižka je zobrazen na jedné tabuli, označené Tab. XXVIII,. spolu s jinými 11 význačnými osobami jako Vilém Tell, Krištof Kolumbus atd. Národní museum. 232 Žižka, celá postava. Lept z díla č. 50. 288 X 427. Hlava stejná jako na č. 230, tělo obrácené v levo, levá noha opřená o špičku je posunuta vzad. Žižka v drátěné košili, krunýři s pláty na bo- cích a v úzkých přiléhavých nohavicích se střevíci vybíhajícími v úzké špičky má přes pravé rameno stuhu. Pravicí drží řemdih, levicí přidržuje meč. Celá postava stojí ve výklenku bohatě plasticky zdobené renais- sanční architektury. Společnost Husova musea. 233 Žižka, celá postava. Dřevoryt v německém vydání Theobaldova díla č. 52 z r. 1609. 110 X 143. Varianta č. 228. Helma na zemi u pravé nohy. Vzadu bubeník a pištec v lancknechtském kroji. Nad Žižkou nápis: EFFIGIES IOHANNI ZI- SCHIKAE A TRAVTENAW. Pod dřevorytem vytištěno: Flammivomo 54

Strana 55
vultu frons Zyskae augusta refulgens quid? nisi militia fulminis indicium? M. Henric-Julius Strubius Wolfenbyt. Poeta. Laur. Universitní knihovna v Praze, 50 E 29. 234 Žižka v čele vojska. Titulní dřevoryt díla č. 27. ze začátku 17. století. 77 X 80. Na koni jedoucím v pravo sedí Žižka v plném brnění s čepicí na hlavě. Levicí drží uzdu, pravicí palcát. Hlava v profilu s dlouhými vlasy a vousy. Vedle něho jezdec v širokém klobouku s perem, za ním praporečník a vojsko s palcáty. V pozadí hořící budovy. Národní museum, 67 K 17. 235 Žižka, poprsí. Německý lept prvé poloviny 17. století. 132 X 177. Hlava ze tří čtvrtin v levo jako na č. 230. Na oválním pásu a dole stejné nápisy jako na č. 230. Rohy kol oválu vyplněny jsou šrafováním. Obrazárna Waldesova v Praze. 236 Žižka, poprsí. Lept z díla č. 65. 83 X 132. Žižka zobrazen podobně jako na č. 235, jen drátěná košile zaměněna plným brněním a šerpa olemována krajkou. Nápis v oválu vynechán a umístěn pod poprsím: IOHANNES ZISKA A CALICE, RECTOR RE- RUM PUBLICARUM LABORANTIUM IN NOMINE ET PRO NO-- MINE DEI. Městské museum v Táboře. 237 Žižka, poprsí. Lept Adriana Schoonebecka († 1714) v díle č. 63. 63 X 108. Hlava ze tří čtvrtin v pravo s hustými vousy i kníry, v baretu a bohatém šatu s pláštěm s kožešinovým límcem a s řetězem na krku. V pozadí dra perie a pohled na kostel. Dole na kartuši, lemované různými emblemy, nápis: G. Zizka portant par tout la terreur et l'effroi, Merita, le surnom d'aveugle redoutable: Onze fois il vainquit, mit prague en desarroy et batit le Thabor ville tres remarquable. Lept v pravo (62·5 X 106) zobrazuje Žižku na koni obklopeného jezdci, kolem pěší vojsko. V levo dole na desce nápis: ZISKA LE REDOU- TABLE AVEUGLE, a Leide, chez I Moukee MDCLXXXV. V pravo ozn. A. Schoonebeck. Universitní knihovna v Praze, 22 L 1. 238 Žižka, poprsí. Lept z díla č. 66. 144 X 188. Žižka zobrazen podobně jako na č. 235, jen drátěná košile zaměněna plným brněním a šerpa olemována krajkou. Pod poprsím kartuše s pal- 55

Strana 56
movými ratolestmi s nápisem: IOHANNES ZISKA BOHEMUS. DUX BOHEMORUM. SUPPLICII HUSSITICI VINDEX. Obrazárna Waldesova v Praze. 239 Žižka, poprsí. Lept B. Picarta (1673—1734) z r. 1712 z díla č. 71. 142 X 190. Poprsí tvaru busty na kruhovém podstavci s římsou, podobné č. 238. Na římse podstavce nápis IEAN ZISKA DUC DE BOHEME, pod římsou vavřínový věnec a dvě palmové ratolesti. V pozadí nahoře draperie, dole válečné výjevy. Ozn. v levo dole: B. Picart del. 1712. Žižka v knize vysta- vené pod č. 71 (vyd. v Amsterodamě r. 1731) je II. stav v jednotlivostech doplněný se změněným nápisem: IEAN ZISKA CHEF DES HUSSITES. Ve vydání č. 76 (Paříž 1777) je užito jiné desky nápisem i celkovým cha- rakterem odvislé na I. stavu, avšak nepropracované v dolní části. Ozn. B. Picart del. 1712 vyryto větším písmem a připojeno: à Paris Cul de Sac des Vignes chez G. D. B. Obrazárna Waldesova v Praze. 240 Žižka, poprsí. Lept P. (?) Fillieula (kolem 1730—50 v Paříži). 142 X 190. Obrácená kopie č. 239. Ozn. Fillieul sculp. Obrazárna Waldesova v Praze. 241 Žižka a Jan Leydenský. Lept v díle č. 69 z r. 1725. 133 X 168. V krajině s hradem v pozadí stojí Žižka v plném brnění. Hlava typu ženevského. V pravici drží válečné kladivo, levicí opírá meč o zem. Vedle něho stojí vůdce novokřtěnců v šatě 16. století s mečem na pase a křížo vým žezlem v levé ruce. Dole nápis: Der Glaube istverfalscht, schreytmanches tolle Hund, wann er im Hertzen gleich nicht nur Bossheit brütet. Doch ist das Schreyen offt auch nicht gar ohne Grund, weil man der Schaafe nicht stets der gebühr nach hütet. 58. Universitní knihovna v Praze, 22 G 319. 242 Žižka při vyobrazení bitvy u Chotusic. Lept J. P. Busche († 1756) v díle č. 70. 141 X 202. V pravém rohu dole stojí Žižka stejný jako na č. 241. Ozn. Busch sculp. Národní museum, 41 C 26 a. 243 Žižka, poprsí. Lept J. C. Philippse (1695—1765) z r. 1743. 150 X 205.5. Poprsí podobné jako na č. 235 s šerpou přes levé rameno, umístěné v architektonicky řešeném rámu tvaru okna s polosloupky po stranách, na nichž spočívá segmentový oblouk zdobený v rozích akantem. Nahoře římsa na konsolkách s volutovým nástavcem ozdobeným ratolestmi. Na parapetu nápis: JOHANNES ZISKA. Zie hier't Hussitisch hoofdt, de 56

Strana 57
schrik van't Papendom, Wiens afgetrokke huydt, gespannen op den trom, Het Antichristisch rot verschrok; dog by zyn leeven Schoon blindt, als Appius, deedt voor zyn slagzwaerd beeven. Pod nápisem římsa a pod ní dvě skřížené palmové ratolesti. Po stranách rámu na konsolkách stojí otevřené dvě knihy; na levé nápis PSALM CXII vers 6, na pravé: HEBR: XIII vers 7. Vše orámováno listovým rámem. Pod ním dole: J. C. Philips del. et fec: te Amsterdam Uitgegeven by KORNELIS DE WIT, Boek verkooper 1743. Obrazárna Waldesova v Praze. 244 Žižka, poprsí. Hollandský lept 18. století. 98 X 157.5. Kopie č. 243. v jednodušším orámování. Národní museum v Táboře. 245 Žižka, hlava. Lept J. F. Reina (1720—1785) v díle č. 77 z r. 1769. 95 X 163. Hlava v profilu v pravo, vousatá se zavřeným levým okem v helmici s hřebenem, nad hlavou nápis ZISCA, vše v oválném rámu, který stojí opřen na bibli. Vpředu skřížená šavle a okovaný kyj, vzadu sekera a ha lapartna. Dole ozn. Rein, sc. A. V. Národní museum, 71 C 338. 246 Žižka, poprsí. Lept Ignáce Otta z díla č. 89. 92.5 X 145. Hlava v profilu v pravo s hustými vlasy i vousy, poprsí v brnění, pra vicí drží kopí. Dole na popraskané zdi deska s nápisem: Wahrhafte Abbil- dung Johann Ziska von Trocznau, herführers der Taboriten. Dole ozn. Ignat Ott, sc. Gradl. Národní museum. 247 Žižka, poprsí. Lept J. W. Engelmana (1748—1803). 68 X 124. Poprsí stejné jako na č. 246, v oválném rámci zdobeném nahoře vavří- novou ratolestí, dole deska ovinutá vavřínovou guirlandou s nápisem: Johann Zižka. Dole ozn.: J. W. Engelman, sculp. V. Obrazárna Waldesova v Praze. 248 Žižka, poprsí. Mezzotinta J. Glanze. 95 X 111. V oválu poprsí podobné jako na č. 238, helmice podobá se téměř dra- gounské helmici. Pod oválem ozn. J. Glanz sc. Dole nápis: ZIŽKA geb. 1360, gest. 1424. Obrazárna Waldesova v Praze. 249 Žižka, poprsí. Lept z druhé poloviny 18. století. 91 X 150. 57

Strana 58
Hlava mladého muže ze tří čtvrtin v pravo s vlasy vzhůru česanými, s malými kníry, obě oči zavřené, poprsí v drátěné košili s pláštěm přeho zeným přes obě ramena a s řetězem s kalichem. Vše v oválném rámu sto jícím na oltářovém podstavci s vydutým spodkem, na němž nápis: Johann Zizka. Pozadí šrafované. Městské museum v Táboře. 250 Žižka, poprsí. Lept J. Balzera (1738—1799). 94 X 148. Hlava v profilu podobná jako na č. 246., v oválném rámu ozdobeném nahoře na kličky svázanou stuhou. Před rámem kniha, skřížená šavle, okovaný kyj a cep, vzadu válečná sekyra a halapartna podobně jako na č. 245. Dole podstavec s deskou, na níž nápis: Johann Zizka von Troc- nov wurde im Jahre 1418 von den Hussiten zum Heerführer in Böhmen erwählet, und starb als der gröste Held damahliger Zeiten im Jahr 1424 an der Pest, im Laager in Czaslauer Kreise. Dole v pravo ozn. J. Balzer sc. Pr. Městské museum v Táboře. 251 Žižka, celá postava. Mezzotinta K. Plutha v díle č. 104 z r. 1817. 108 X 176. Žižka, oblečen v plné brnění se stuhou přes pravé rameno, stojí, drže v pravici okovaný kyj, v levici veliký prapor s kalichem. Hlava v profilu v pravo podobná jako na č. 250. Dole v pravo ozn. C. Pluth sc. Pod tím nápis: Jan Žižka z Trocnova, wůdce Táborů. Národní museum. o 252 Žižka, celá postava. Lept kol r. 1800. 88 X 147. Volná replika dřevorytu ze 16. stol. č. 228. Nad hlavou Žižkovou nápis: Johann Zischka von Brautena. Městské museum v Táboře. o 253 Žižka na koni. Lept J. Berky z díla J. Ssiffnera, Gallerie der interessantesten und merkwürdigsten Personen Böhmens, 1802. 176 X 121. Před gotickou jednopatrovou budovou sedí na koni Žižka v plném brnění, vousaté tváře, levicí drže uzdu, ve zdvižené pravici meč. Za ním ozbrojenci s husitskými zbraněmi. V levo vrátný s halapartnou. Na bal- konu v patře tři mužové, z nichž první v klobouku s péry má levici po zdviženou. Dole ozn. J. Berka del. et sc. Městské museum v Táboře. 254 Žižka, poprsí. Litografie K. Tschuppika z r. 1836. 138 X 171. Hlava v profilu v pravo podobná jako na č. 250. Ozn. Steind. v. C. W. 58

Strana 59
Medau in Leitmeritz. C. Tschuppik sc. grav. Dole nápis: Vera effigies Joannis Zyzka Equitis Böemi de Trocznowa qui amisso et altaro ocu lorum post triginta victoriosos conflictus ad expuguationem arcis Przi- byslaviensis non ense sed peste sublatus A: 1424 obiit die 8 Septembris. Herausgegeben durch Dr. Legis 1836. Obrazárna Waldesova v Praze. 255 Žižka v bitvě na Vítkově a Žižka převáží se přes Vltavu. Litografie v VI. vydání Meissnerových básní. a) 68.5X97. Ze zástupu bojujících vyrůstá Žižka v drátěné košili s vla jícím pláštěm, s vysokou čepicí, s dlouhými vlasy a vousy; oběma rukama drží k ráně napřažený okovaný kyj. Dole nápis: Die Zizkaberger Schlacht. Strophe 15, etc. b) 68X97.5. Na člunu, který řídí dva mužové, stojí Žižka dlouhých vlasů a vousaté tváře v brnění, drátěné košili, plášti a vysoké čepici s pe rem, pravicí drží za uzdu koně, levicí opřenou v bok. Nahoře nápis: Zizka-Gesänge von Alfred Meissner. Dole: Leipzig, Friedrich Ludwig Herbig. Národní museum. 256 Žižka, celá postava. Litografie A. Pokorného kolem 1860. 265 X371. Hlava ze tří čtvrtin v levo s kníry a vousy s helmicí, vyrůstající v hrot, na pravém oku klapka. Pod helmicí kápě. Na těle sukně, přes prsa pancíř s kalichem, na nohou a rukou brnění, přes rameno plášť, na pasu visí meč. Pravou nohu má opřenu o kámen, levou rukou ukazuje vpřed, pra- vou rukou drží palcát, opřený vedle pravé nohy. Vše na žluto-hnědém podtisku. Dole nápisy: Nákladem V. Paseky v Praze, v Karlíně. Kameno- tisk Ant. Pokorného v Praze. S výhradou práva napodobení a rozmnožo- vání. Pod tím: Jan Žižka. Obrazárna Waldesova v Praze. 257 Žižka, celá postava. Litografie z díla č. 123. 97 X 112. Ve středním poli trojdílného rámce, provedeného z prutů, složených v gotisující architekturu, stojí Žižka, oblečený v drátěnou košili, s pancí řem a ve vysokých botách s ostruhami. Hlava téměř úplně zpředu s vousy a kníry, na pravém oku klapka. Na hlavě helmice s hrotem, s níž splývá závoj. Na pase má zavěšen dlouhý meč. Pravou rukou opírá se o řimdih, levou ruku má položenu na pravé ruce. Dole nápis: Jan Žižka z Trocnova, vůdce potlačené svobody. V postranním poli v levo štít se lvem a hel- mice, v pravo štít s kalichem a meč. Obrazárna Waldesova v Praze. 59

Strana 60
258 Výjevy ze života Žižkova. Dřevoryty v II. knize Zapovy Česko-moravské kroniky (č. 137). Archiv hlavního města Prahy. 259 Žižka, poloviční postava. Litografie kol 1850. 397 X 455. Hlava téměř zpředu se zvlněnými vlasy a vousy, nos orlí, klapka na pravém oku. Oblečen je v plném brnění, na pasu visí meč, pravicí drží řemdih, levicí vysokou helmici. Dole nápis mezi kaligrafickými křivkami: JOHANN CHWAL genannt ŽIZKA, Herr von Mochowitz und Troznow. Městské museum v Táboře. 260 Žižka, celá postava. Litografie L. Donatha v Praze. 128 X 188. V skalnaté krajině s hořícím hradem v pozadí stojí Žižka v drátěné košili a nohavicích, částečně doplňovaných pláty; přes rameno má pře hozený kožich. Na hlavě má helmici. Široká tvář s kníry a vousy, pravé oko slepé. Na pase má zavěšenou šavli, pravicí drží palcát, opřený o skálu. Dole nápis: ŽIŽKA. Lith., tisk a sklad v Praze a Č. K ..... Městské museum v Táboře. 261 Žižka, poprsí. Litografie Fr. Šíra. 148 X 247. Hlava v profilu v pravo s hustými dlouhými vlasy, vousy a kníry, nos zahnutý. Na těle brnění. U levé ruky: Tisk u Fr. Šíra v Praze. Uprostřed (umřel 1424). Dole kopie podpisu z listu bratřím Valečovským: Jan Žižka z Kalichu, pod tím nápis: JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. O Žižko! první mezi Čechy reku! Tys důkaz jasný podal všemu světu, Co láskou k vlasti ztuženo, To České muže rameno. Národní museum. 262 Žižka, poprsí. Litografie. 135 X 225. Varianta č. 261. Národní museum. 263 Žižka, poprsí. Litografie C. Steyrera z »Illustrierte Chronik von Böhmen«. 110 X 125. Varianta č. 261, rozhojněná okovaným kyjem, který má Žižka opřený o pravé rameno. Označeno: Chronik v. Böhmen. C. Steyrer lith. Dr. v. C. Hennig. Pod tím kopie podpisu Žižkova. Obrazárna Waldesova v Praze. 264 Žižka, poloviční postava. Litografie J. Hory z let 1860. 80 X 98. Hlava v profilu podobně jako na č. 263. v brnění, přes pravé rameno 60

Strana 61
stuha, pravicí drží jilec meče. Dole nápisy: Tisk a sklad J. Hora v Praze, a JAN ŽIŽKA. Městské museum v Táboře. 265 Žižka, celá postava. Litografie Fr. Šíra kolem r. 1860. 199 X 293. Žižka stojí rozkročen, v drátěné košili, s pancířem, pláštěm přes ra- mena, v pravé ruce drží palcát, levicí přidržuje meč. Hlava téměř v pro filu v pravo s kníry a vousy, s klapkou na pravém oku, v helmici typu že nevského. V pozadí zbořený hrad a válečné vozy, na zemi zbraně husitské. Městské museum v Táboře. 266 Žižka, celá postava. Dřevoryt z Památek Archaeologických, ročn. VI., tab. III., označený J. S. 152 X 206. Karel Svoboda doplnil levou postavu leptu Hufnagelova (č. 220) dle popisu Theobaldova. Lit.: Památky Archaeologické, VI., str. 75. Městské museum v Táboře. 267 Žižka, celá postava. Litografie F. Chalupy z r. 1861. 270 X 379. Žižka v sukni a částečném brnění, s pláštěm přes ramena a v helmici s hrotem přes kápi, stojí opřen pravou nohou o balvan. V pravici drží meč, opřený vedle pravé nohy, na pase visí mu řemdih, levicí ukazuje v levo. Na pravém oku má klapku. Pod nosem mohutný knír a na bradě vousy. V pozadí válečné vozy a zbraně. Pod obrazem nápisy: Ryl F. Cha lupa. Patisk se vyhražuje. Tisk C. Schreyer & J. Fuchs. JAN ŽIŠKA. Slovu následuj skutek. Censurní exemplář, předložený 23. 10. 1861. Národní museum. 268 Žižka, celá postava. Litografie z r. 1861. 317 X 470. Z dýmu na zemi hořících polen vystupuje Žižka, maje levou nohu opřenu o pahrbek, v brnění z části doplněném kusy z drátěného pletiva, s pláštěm, splývajícím s levého ramene. Na hlavě má helmici, vybíhající v hrot do předu zahnutý. Oběma rukama drží okovaný kyj, opřený o zem. U pasu visí mu meč. Tvář zpředu, zamračená, s klapkou na pravém oku, hustě zarostlá vousy a kníry. Nad hlavou vznáší se kalich, v pozadí věže románského a gotického kostela (sv. Vít a sv. Jiří v Praze?). Dole nápis JAN ŽIŽKA Z TROČNOVA, vyšel r. 1861 u F. Šíra. Censurní exemplář, předložený 6. 4. 1861. Národní museum. 269 Žižka, postava po kolena. Litografie Farského z r. 1863. 220 X 306. 61

Strana 62
Žižka v plném brnění s důstojnickou šerpou přes pravé rameno drží v pravé ruce rukojeť nedokreslené zbraně, levici opírá v bok, u pasu mu visí meč. Hlava bez helmice v profilu v pravo se zahnutým nosem, s hu stými vlasy, vousy i kníry. Litografováno na tenkém papíru, nalepeném na list, na kterém je kopie podpisu Žižkova a nápisy: Litogr. a tisk Far ského v Praze 1863. S výhradou práva k napodobení a k rozmnožování. Národní museum. 270 Žižka, postava po kolena. Litografie z r. 1864. 288 X 458. Žižka v plném brnění a drátěné košili s kalichem na krunýři drží v pravé ruce palcát, levicí přidržuje si meč. Hlava bez helmice v profilu v levo s rovným nosem, dlouhými vlasy, s kníry a vousy na bradě. Dole nápisy: Druck u. Verlag v. J. Loviczach Prag Brenntegasse N. 109. Upro střed kopie podpisu Žižkova a nápis JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. Censurní exemplář, předložený 15. 4. 1864. Národní museum. 271 Žižka a Hus. Litografie. 275 X 331. U okna, jímž padají paprsky sluneční, stojí opřen levou rukou o okno Žižka v plném brnění a drátěné košili, maje levou nohu přeloženou přes pravou; pravicí opírá se o meč. Hlava bez helmice s klapkou na pravém oku. Zamračená tvář s hustými vlasy, vousy a kníry. Před ním sedí v křesle vousatý Hus v taláru, maje levou nohu přeloženou přes pravou. Levicí přidržuje rozevřenou knihu, pravicí ukazuje do výše. Pod oknem na řimse helmice a knihy. Dole nápis v levo: Tisk u Fr. Šíra, ve středu: POMNI JENE! PRAVDA VÍTĚZÍ! Národní museum. 272 Žižka a Hus. Litografie dle kresby Fr. Rošera. 291 X 355. U přikrytého stolu sedí Žižka v plném brnění a drátěné košili, pravicí opřen o stůl, levicí opíraje meč o zem. Přes opěradlo křesla je přehozen plášť, na zemi leží helmice. Vousatý Hus v taláru a baretu stojí, pravicí ukazuje v rozevřené knize, levici má vztýčenu vzhůru. V pozadí skříň s knihami. V pravém rohu dole ligatura FR. Dole v levo: Kreslil Fr. Rošer, v pravo: Tisk F. Libiše. Pod tím kopie podpisu Husova a Žiž- kova. Uprostřed nápis: POMNI JENE, PRAVDA ZVITĚZÍ! Níže v levo: Praemie »Kováře«, v pravo: Patisk se vyhražuje. Národní museum. 273 Žižka a Prokop Holý čtou bibli. Litografie Jaroslava Čermáka z let 1849—1852. 308 X 230. Na válečném voze pod praporem sedí ve středu Žižka v drátěné košili 62

Strana 63
s kápí, v helmě a pancíři, levicí drží meč, pravicí opíraje si tvář, zarostlou vousy. Poněkud níže v pravo sedí Prokop Holý v šatech, maje na ko- lenou rozloženou bibli. Kolem rozloženy šaty a zbraně. Dole v levo: Jaro- slav Čermák comp. et lith., v pravo: Imp. Simonau & Toovey, Brux.s Obrazárna Waldesova v Praze. 274 Žižka, celá postava. Kresba tužkou K. Maixnera z r. 1850 na listu 193 X 125. Žižka v sukni s krunýřem a helmicí. V pravici drží palcát, přes levou ruku má přehozený plášť, splývající mu s ramen. Tvář ze tří čtvrtin v levo s vousy a kníry. Vedle Žižky je nakreslen na listě Hus, Karel IV., Lumír, sv. Václav a Sokolové. Národní museum. 275 Žižkovo narození. Kresba Josefa Manesa. 166X 125. Pod stromem v krajině sedí žena, na zemi leží děcko, z prava jde žena. Kresba tužkou překreslena černě a červeně. Společnost vlasteneckých přátel umění. 276 Žižkovo narození. Kresba tužkou Josefa Manesa. 148 X 158. Žena sedící na zemi obrácená profilem v pravo, levicí opírá se o zem, pravicí podpírá na zemi ležící děcko. Společnost vlasteneckých přátel umění. 277 Žižkova smrt. Kresba Josefa Manesa. 169 X 125. Na zemi leží Žižka vousatý s krátkými vlasy, v šatě. Vedle leží jeho zbraň. Kolem klečí a stojí vojsko. V pozadí nakresleno město. Kresba tužkou, překresleno černě a červeně. Společnost vlasteneckých přátel umění. 278 Žižka u Rábí. Kresba tuší K. Maixnera z r. 1850. 261 X 193. V otevřené krajině před hradem stojí Žižka v krunýři bez helmice a pravicí přikrývá si levé oko. Tvář s hustými vlasy, vousy a kníry. Kolem vojsko lehce i těžce ozbrojené. V pravém rohu dole ozn. Maixner 1850. Dole: J. Žižka bey Raby verliert sein zweites Auge. Národní museum. 279 Narození Žižkovo. Dřevoryt J. Roloffa dle kresby J. Manesa (č. 275) pro »Erinnerungen« r. 1859. 166 X 125. Obrácená a v podrobnostech doplněná kresba. Dole nápis: Žižka's Geburt. Obrazárna Waldesova v Praze. 63

Strana 64
280 Smrt Žižkova. Barvotisk dle J. Lhoty (?). 481 X 326. Žižka v košili, nohy maje přikryty pokrývkou, sedí podpírán Proko- pem Holým a ozbrojencem v červeném šatě se zelenými rukávy. Hlava s hustými vlasy, vousy a kníry, na levém oku klapka. Kolem v pozadí ozbrojení muži a plačící dvě ženy. Obrazárna Waldesova v Praze. 281 Pohřeb Žižkův. Lept z Lenfantova díla č. 71. 99.5 X 57. V kartušovém rámu scéna, zobrazující zakryté máry s rakví, nesené 14 muži. Vpředu i vzadu jdou postavy v dlouhých šatech s kapucemi. Kolem diváci, vzadu domy. Nahoře na pásce nápis: POMPE FUNEBRE DE ZISKA, dole: Liv. 11. Lept je otištěn jako frontispice na str. 189. Obrazárna Waldesova v Praze. 282 Žižka, poprsí. Olej na dubovém dřevě z 2. pol. 16. stol. 218 X 313. Hlava ze tří čtvrtin v levo obrácená, obličej podlouhlý, nos rovný, pod nosem hnědý knír, kolem tváří a brady hnědé vousy, pravé oko pouze s bělmem z poloviny zakryté klapkou olivové barvy. Na hlavě helmice, vybíhající v hrot do předu zahnutý, s hřebenem ve středu přední částí. Na těle drátěná košile šedavé barvy, na krku drátěný límec žluto-hnědě malo vaný, přes něj přehnutý bílý límeček košile. Na prsou krunýř olemovaný silně na okrajích s naramenicemi s přeskou. Střed horního okraje ozdoben ornamentovaným hnědým trojúhelníkem, od něhož vybíhají ozdobné pá- sky. Levicí drží tyč, na níž zavěšen na řetězu 18hranný řemdih. Dole še divý pás ohraničený šedohnědým užším pásem. Na širším pásu nápis: IOANNES . ZIZKA . BOHEMVS . A. TROCZNOW . SVPERBIAE SIMVLET. AVARICIAE. CLERICORVM . SEVERVS. VLTOR. Obraz je značně přemalován. Rám hnědý se zlatým vnitřním páskem, dole při- lepeno na papíře tištěné číslo 113. Vzadu nalepen lístek s nápisem pro vedeným psacím strojem: Propriété de la Bibliothèque publique et uni- versitaire de Genève. N° 113. Městská veřejná knihovna v Ženevě. 283 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně ze začátku 17. století. 788 X 962. Obrácená varianta č. 282. Doplněny části brnění na bocích a jílec meče, který Žižka drží levou rukou. Dole tmavý pas, nápis nahoře: IONNES ZISSKA. A. TROCZNOW. SVPERBIAE SIMVLET AVARICIAE CLE- RICORVM SEVERVS VLTOR. Obraz byl r. 1924 vyčištěn, podlepen no vým plátnem a napiat na nový spodní rám. Jednoduchý zlacený rám. Umělecko-historické museum ve Vídni. 64

Strana 65
284 Dobyti Chomutova Husity r. 1421. Olej na plátně z 1. poloviny 17. stol., 966 X 1208. Na náměstí před kostelem jezdci i pěší vraždí obyvatele obojího po hlaví. Uprostřed v popředí na bílém koni Žižka v plném brnění roz- přahuje se mečem. Kroje i zbraně začátku 17. stol. Nahoře Bůh Otec v oblacích, v levo P. Maria, v pravo Kristus přijímající duše zavražděných, kolem andělé. Dole na podlouhlé kartuši nápis: Die erschräckliche tyran ney so am heyl. Palmsontag Ao. 1420 in allhiesiger Statt Commotau von Jan Zisska verübt, in deme auff 1363 Menschen... (zbytek nápisu uříznut). Městské museum v Chomutově. 285 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně, 17. stol., 880 X 1227. Žižka typu ženevského v drátěné košili, pancíři, rukavicích a s červenou stuhou přes levé rameno namalován dle Tröschelovy rytiny (č. 230); sáček na pase zakrývá část brnění. Dole nápisy: IOANNES ZISKA NOBILIS A TROSNAW BOHEMORUM IN BELLO HUSITICO SUPREMUS BELLI DUX OBIIT ANNO MCCCCXXIV DIE IOVIS... — Joannes Ziska von Trosnaw in Husitischen Böhmischen Kriegs Fierst gestorben Anno 1424 am Donnerstag vor dem Fest des Hey. Galli. — Jan Zisska z Trossnowa Čechuw we wognie Husytske Neywyssy wogansky kniže umržel Leta 1424 we cztwrtek Przed Swatym Hawlem. Lit.: Fr. J. Zoubek, Památky strany pod obojí v Čechách. P. A. VI, 186, 10. Národní museum č. i. 3967. 286 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně, 17. stol., 725 X 950. Žižka podobný jako na obr. č. 283, s červenou stuhou přes pravé ra meno a s červenými manšetami. Mezi hlavou a řemdihem bíle malovaný ovální rámec, v něm tři heraldické lilie a dvě kladiva. Městské museum v Táboře. 287 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 17. stol., 637 X 810. Obrácená kopie č. 282. Změněn pouze vzhled řemdihu, helmice ozdo bena akantem a přes pravé rameno přehozen červený plášť. Národní museum. 288 Žižka, postava po kolena. Olej na plátně, 18. stol., 630 X 858. Varianta č. 285. Žižka v plném brnění s červenou šerpou přes levé ra- meno, v pravé ruce drží řemdih zakončený ostnatou koulí. Dole po stra- nách hlava psa a kočky, v pozadí stan, u jehož vrcholu namalován znak, který dostal diplomem Karla VI. ze 17. února 1735 Jan Maxmilian Žižka 65

Strana 66
z Trocnova. V horních rozích obrazu medailony s poprsími s nápisy JAN HVS a HIRONIMVS. Lit.: Fr. J. Zoubek, P. A. VI. 186, 11. JUDr. Hugo Toman, O Žižkovi, jeho rodišti a o pozdějším rodu Žižků z Trocnova podnes kvetoucím. VKČSN 1890, 337 a d. Národní museum č. i. 3966. 289 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně, 18. stol., 630 X 858. Varianta č. 288. V levo od hlavy znak. Nahoře tři medailony s poprsími a nápisy JAN ŽIŽKA, JAN HVS, HIRONIMVS. Poprsí Žižkovo v pro- filu v levo dle č. 229. Čepice červená s tmavým okrajem. Dole na olivově zelené ploše červený nápis: STRICTVS CASTIGATOR . ECCLESIAS- TICAE SVAVITATIS . JOANES. ŽIŽKA. NOBILIS. A DROZNOWA BOHEMORUM IN BELLO HUSITICO SUPREMUS BELLI DUX OBIJT. ANNO CHRISTI. MCCCCXXIV. DIE JOVIS RITE JESTUM. S. GALLJ. Městské museum v Táboře. 290 Žižka, hlava. Olej na plátně, 18. stol., 367 X 435. Profil v pravo, husté tmavé vlasy, vousy i kníry, čelo vyklenuté, nos orlí; na rameni část brnění. Nahoře čtyřřádkový nápis: Vera Effigies Ioannis Zisska de Trocznowa Equitis Boemi, qui fortificata Civitate Ta- borensi trigesies in proelio Victor, ad expugnationem Arcis Przibisla- viensis A° 1424, die 8 Decembris peste sublatus obiit, & sub patibulo Czaslaviensi sepultus est. Národní museum č. i. 5470. 291 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 1. pol. 18. stol., 690 X 885. Varianta č. 290. Profil v levo, na hlavě červený baret, u krku skládaný límeček košile, v pravici okovaný kyj opřený o rameno. V pravo helmice typu ženevského. Bohatě řezaný a zlacený rám s oválním výřezem 660X 800. Lit.: M. Millauer, Diplomatisch-historische Aufsätze über Johann Žižka von Trocnow, Praha 1824, str. 50, 2. — Fr. J. Zoubek, P. A. VI, 186, 5. Premonstrátská kanonie na Strahově. 292 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 18. stol., 615 X 752. Kopie č. 291. Baret zelený. Vzadu nápis: Vera et genuina effigies Joanis Zisska de Troznowa Equitis Boemi, qui oppugnače Arcis Przibislaviensis A. 1424. Die 8. 7bris peste obiit. Jean de Pazaroni. Městské museum v Táboře. 66

Strana 67
293 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 18. stol., 467 X 587. Varianta č. 290. V pravém rohu nahoře hnědou barvou nakreslen znak s třemi liliemi a dvěma skříženými kladivy(?) a kalichem. Dole nápis: Vera Effigies Joannis Zissea de Trocnova Equitis Boemi qui .. aedificata Civitate Taborensi trigesies in Proelio Victor ad expugnationem Arcis Preibislaviensis A. 1424 Die 8 7bris Peste sublatus obiit, Sepultusque est Sub patibulo Vrbis Zaslaviensis. Lit.: M. Millauer, 50, 3. — Fr. J. Zoubek, P. A. VI, 186, 6. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. 294 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 18. stol., 535 X 588. Varianta č. 293. Dole nápis: Vera effigies Joannis Zisska Equitis Boemi de Trocnowa, qui amisso et altero oculorum post triginta victoriosos con- flictus ad expugnationem Arcis Przibislaviensis non ense sed peste sub- latus A: 1828 obiit die 8 septembris. Napiat na novém rámu a podlepen. Lit.: M. Millauer, 50, 1. — Fr. J. Zoubek, P. A. VI. 186, 4 a 12. F. J. Auersperg, velkostatkář ve Žlebech. 295 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 2. pol. 18. stol., 430 X 555. Varianta č. 290. V pravé ruce drží Žižka kopí. Dole nápis: Prawdiwe Wyobrazení Jana Žyssky Strocznowa, wucze (lidu) Czeskeho Nepržemo- ženeho Pržy dobeiwání zamk. Pržybyslawskeho Morní Ranou Zahynu tého ... 1424 dne 8 Obris. Městské museum v Táboře. 296 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 18. stol., 462 X 632. Varianta č. 290. Dole nápis: VERA ET GENUINA EFFIGIES IOAN NIS ZISKA.... Národní museum č. i. 3965. 297 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 2. pol. 18. stol., 395 X 590. Varianta č. 293. V pravici drží Žižka okovaný kyj. V pravém horním rohu znak na červeném poli. Dole nápis stejný jako na č. 293. Umělecká Beseda v Praze. 298 Žižka, poprsí. Olej na plátně, 2. pol. 18. stol., 305 X 402. Varianta č. 295. Dole na poškozené zdi nápis: Vera & genuina effigies Joannis Zisska de Trocnova Equitis Boemi invictissimi, qui in oppugnione Arcis Przibislaviensis A. 1424 die 8. 7bris Peste Obiit. Lit.: M. Millauer, 50, 2. — Fr. J. Zoubek, P. A. VI, 186, 5. Premonstrátská kanonie na Strahově. 67

Strana 68
299 Žižka, poprsí. Olej na plechu, kolem polov. 19. stol., 139 X 173. Kopie litografie č. 254. Samuel Vámos v Ružomberku. 300 Žižka, poprsí. Olej na lepence, zač. 19. stol., 260 X 340. Varianta č. 295. Dole nápis: STRENUUS CASTIGATOR ECCLESTA STICÆ SVAVITATIS Joanes Žižka de Trocnov et Kotnov Eques Böemus invictissimus natus sub quercu prope Borovan peste obiit 1424 die 11 Octobris , in oppugnatione arcis Przibislaviensis. Národní museum č. i. 3964. 301 Žižka, poprsí. Olej na plátně, zač. 19. stol., 260 X 340. Varianta č. 300. Dole nápis: Vera et Genuina Effigies Joannis Zisska de Trocnov Equitis Böemi Invictissimi, qui in oppugnatione Arcis Przibi- slaviensis Anno 1424. die 8. 7bris Peste obiit. Městské museum v Táboře. 302 Žižka, poprsí. Olej na plátně, zač. 19. stol., 420 X 525. Varianta č. 295. Hlava ze tří čtvrtin v pravo, pravé oko zavřeno. Dole nápis stejný jako na č. 295., jen měsíc označen: 7bris. Město Domažlice. 303 Žižka, poprsí. Olej na plátně, zač. 19. stol., 455 X 550. Kopie č. 302. Restaurován. Jiří Sternberg, velkostatkář ve Šternberku n. Sáz. 304 Žižka, poprsí. Akvarel, kolem pol. 19. stol., 392 X 528. Kopie litografie č. 254. s chybami v nápisu. Městské museum v Táboře. 305 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně, 2. pol. 19. stol., 472 X 628. Kopie litografie č. 264. Městské museum v Táboře. 306 Žižka, poloviční postava. Olej na plátně, 2. pol. 19. stol., 472 X 630. Obrácená kopie č. 305. Tělocvičná jednota Sokol v Praze-Pankráci. 307 Žižka, poprsí. Kresba perem augustiniánského kněze Valentina Weydnera dle obrazu kláštera v Táboře, 18. stol. Kresba je variantou typu č. 290. V pravo nápis: Vera effigies Joannis 68

Strana 69
Chwal Equit. de Trocznow, cognomento Žižka I:Cocles:I, Wenci Bo R. Camerarii, extincti peste 12 Octob. 1424. Sepulti Reginae s Gradecii ad S. Sprm in Sacrario m. VV. MM.: dein translatus in Templo SS. Aplor Petri et Pauli Czaslaviae : tandem jussu Ferdi. I. Imp. inde ejectus. Haec effigies picta fuit ipso vivente, et asservatur Taborii apud PP. Augustinianos Ex calceatos. Lit. a repr.: K. Thir, Staré domy a rodiny táborské I (1920), str. 278—9, příl. Národní museum VI F 14. 308 Žižka, celá postava. Kolorovaná kresba uhlem od M. Aleše, 715 X 2020. In. Kretschmer, továrník v Praze. 309 Žižka při modlitbě před bitvou. Olej na plátně od Th. B. Veselého, 2000 X 3000. Ozn. B. Th. Veselý 1924. Th. B. Veselý, ak. malíř v Praze. 310 Žižkova smrt. Kresba tuší od Jos. Manesa z let 1840—1850, 655 X 1070. Moderní galerie v Praze. 311 Žižkova smrt. Olej na plátně od J. Navrátila, 640 X 475. In. Kretschmer, továrník v Praze. 312 Žižka na pochodu. Olej na plátně od K. Svobody, 790 X 1105. Viz Květy 1869, 269. F. Drchkovský v Plzni. 313 Smrt Žižkova. Kresba perem F. Jeneveina z r. 1882, 280 X 323. Obrazárna Waldesova v Praze. 314 Žižka na koni. Kolorovaná kresba M. Aleše z r. 1908, 370 X 466. Umělecká Beseda v Praze. 315 Žižka, celá postava. Kresba uhlem M. Aleše, 195 X 275. Arch. St. Sucharda v Praze-Bubenči. 316 Žižka na válečném voze. Olej na plátně od Ad. Liebschera z r. 1904, 965 X 1365. Tomáš Welz, velkostatkář v Praze-Krči. 317 Žižka, celá postava. Olej na plátně od Vrat. Hlavy (Rud. Bém) z r. 1919, 107 X 1453. Vrat. Hlava (Rud. Bém), ak. malíř v Praze. 318 Žižka, poprsí. Olej na lepence od Vrat. Hlavy (Rud. Bém), 755 X 950. Karel Jan Rubeš, majitel galerie v Praze. 69

Strana 70
319 Žižkova smrt. Kolorovaná kresba J. Kočího z r. 1921, 557 X 775. J. Kočí, ak. malíř v Praze. 320 Žižkova matka. Olej na plátně od V. Rabase, 730 X 637. Umělecká Beseda v Praze. 321—322 Jan Žižka. Návrhy pro hru A. Dvořáka »Husité«. Kolorované kresby Vlastislava Hofmana, 370 X 500, 365 X 600. Arch. Vlast. Hofman v Praze. 323 Žižka, hlava. Polychromovaná opuka z let 1515—1516, v 62.5. Široká tvář, nos orlí, na levém oku klapka, vlasy dlouhé, kníry pod nosem vyholené, vousy rozdělené, na hlavě čepice s kožešinovým okrajem. Vše polychromováno: tvář červeně, vousy a vlasy hnědě. Zadní, ne propracovaná část hlavy je dokladem, že hlava byla součástí reliefní pla stiky. Pochází ze znaku na radnici táborské, z pravé horní sošky. Levá strana poškozená. Lit. P. A. II, 320, 331; VI, 187; VII, 57—58. — Dr. Hugo Toman, O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova. Zvl. otisk z »Květů« 1890, str. 29—30. — V. V. Štech, Jan Hus ve výtvarném umění (Český čtenář 1915), str. 97, pozn. 30. Repr. P. A. VI, 186; Toman str. 26, 27; Štech vyobr. č. 59. Národní museum, č. i. 3639. 324 Žižka, poprsí. Relief z šedo-červeného mramoru, 18. stol., 57 X 57. Hlava z předu s vousy a kníry a s klapkou na pravém oku, v helmici s vybíjenými ozdobami; šupinaté brnění. Vzadu v pravo halapartna. V levo chybí část pozadí. V úzkém dřevěném rámečku. Repr. Štech vyobr. č. 60. Národní museum, č. i. 3638. 325 Žižka, poprsí. Olověný relief ovální z konce 17. stol. Hlava typu ženevského ze tří čtvrtin v levo obrácená. Lit. a repr.: Miltner-Neumann, Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatminzen und Medaillen. Praha 1852, č. 661. — Medaile v zemích českých. Vydala Numismatická společnost československá v Praze, 1924, 13, č. 57. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. Medaile Žižkovy. 326 Medaile cínová s ouškem, asi z r. 1869, pr. 29.5. Líc: polov. postava Žižky s nápisem JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. Rub: dvě tisknoucí se ruce v lípovém věnci. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 327 Stříbrný útes, 1874, 30.5 X31. Líc: Hlava Žižkova z předu v helmici s klapkou na pravém oku, s vousy 70

Strana 71
a kníry. Opis: SLOVEM K NÁRODU MEČEM NA VRAHA. Dole vy raženo: CHAURA. Rub: Pomník u Přibyslavi. Opis: POMNÍK JANA ŽIŽKY U PŘIBYSLAVI 1874. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 328 Měděný útes, 1874, 32 X32. Stejný jako č. 327. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 329 Cínová medaile s ouškem od J. Pilze, 1874, pr. 33. Líc: Hlava Žižkova stejná jako na č. 327., ozn. J. PILZ. Opis: JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. Rub: Pomník u Přibyslavi. Opis: PAMÁTKA ODHALENÍ ŽIŽKOVA POMNÍKU U PŘIBYSLAVI 18 29. 74. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 330 Měděný útes, A. Haberle 1877, 27.5 27.5. Líc: Žižkovo poprsí s t. zv. poděbradkou na hlavě, jež je téměř v pro- filu v levo, s knírem. Opis: JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. DNE 26. SRPNA 1877. Rub: Znak Tábora. Opis: NA PAMÁTKU ODHALENÍ POMNÍKU ŽIŽKOVA V TÁBOŘE. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 331 Cínová medaile s ouškem, A. Haberle 1877, pr. 27. Stejná jako č. 330. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 332 Cínová medaile s ouškem, 1877, pr. 27. Hlava z předu s knírem a s t. zv. poděbradkou, klapka na pravém oku. Opis: JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA. Rub: Znak Tábora. Opis: OD- HALENÍ POMNÍKU DNE 26. SRPNA V TABOŘE 1877. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 333 Měděný útes, Goldšmid 1892, 25X25. Líc: Hlava Žižkova v helmici v pravo hledící s kníry a vousy, s klapkou na pravém oku. Na okraji ozdobné linky a perlovec. Rub: BOROVANY 1892. Na okraji věnec ze zvonkových květů. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 334 Mosazná, poniklovaná medaile s ouškem, asi z r. 1890, pr. 25. Líc: Poprsí s hlavou v profilu v pravo, v helmici, s kníry a vousy, na pravém oku klapka. Na okraji věnec z perliček. Rub: ŽIŽKA mezi orna- mentálními rozvilinami, na okraji věnec z perliček. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 335 Měděná medaile, V. Šantrůček 1894, pr. 40. Líc: Poprsí Žižkovo v profilu v pravo, s dlouhými vlasy, kníry a vousy. Opis: JAN ŽIŽKA. Ozn. V. Š., pod tím CHAURA K. Rub: Na mřížko- vém pozadí trojkruh a v něm dva štíty, na pravém kalich, na levém rak; nad nimi helm s rozvilinami, v klenotu rak. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 71

Strana 72
336 Aluminiová medaile, V. Šantrůček 1894, pr. 40. Stejná jako č. 335. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. 337 Bronzová medaile, konec 18. stol., pr. 40. Líc: Hlava Žižkova v profilu v levo jako na č. 295. Opis: IAN ŽIŽKA. Rub: Český lev držící v pravé přední noze kalich. Nápis: HUS. Lit. a repr.: P. A. VII, str. 219, Miltner-Neumann, č. 662. Gymnasium v Táboře. 338 Žižka, celá postava. Částečně barvený biscuit, Stará Role (?) kolem 1860, v. 106. In. Kretschmer, továrník v Praze. 339 Žižka, celá postava. Barevný biscuit, kolem 1860, v. 106. Replika č. 338. Národní museum č. i. 10720. 340 Žižka, hlava. Barevný porculán, 2. pol. 19. stol., v. 43.5. Uměl.-prům. museum v Praze č. i. 14543. 341 Žižka, poprsí. Ryto v červeném oválu na sklenici kolem 1860. Varianta č. 261. Národní museum č. i. 11196. 342 Žižka, celá postava. Bronzovaná sádra Fr. J. Heidelberga, kolem 1870, v. 1500. Město Žižkov. 343 Žižka, poprsí. Bronzovaná sádra Fr. J. Heidelberga, 1870, v. 690. Lit. a repr. Květy 1870, 132, 134. Městské museum v Táboře. 344 Žižka, poprsí. Kopie č. 343 z cementu. Museum hl. m. Prahy. 345 Žižka, poprsí. Bronzovaná sádra B. Schnircha, 1877, v. 960. Ministerstvo školství a národ. osvěty. 346 Žižka, tvář. Sádrová studie J. Myslbeka pro pomník v Čáslavi, 1879. Město Čáslav. 347 Žižka na koni. Bronzovaná sádra B. Schnircha, kolem 1880, v. 410. Ministerstvo školství a národ. osvěty. 348 Žižka, celá postava. Bronz B. Schnircha, kolem 1880, v. 302. Franta Anýž, majitel uměl.-prům. závodů v Praze. 72

Strana 73
356 Z 349 Žižka, celá postava. Bronzovaný, sádrový model pomníku v Táboře od J. Strachovského, 1884, v. 677. Městské museum v Táboře. 350 Žižka na koni. Bronz M. Haškovce, 1920, v. 388. Franta Anýž, majitel uměl. -prům. závodů v Praze. 351 Žižka na koni. Sádra Fr. Rouse, v. 493. Fr. Rous, ak. sochař v Praze. 352 Žižka na koni. Plastilina Fr. Rouse, v. 172. Fr. Rous, ak. sochař v Praze. 353 Žižka, celá postava. Sádra Fr. Rouse, v. 657. Fr. Rous, ak. sochař v Praze. 354 Žižka na koni. Sádra L. Vacátka, v. 625. Město Žižkov. 355 Žižka na koni. Sádra L. Vacátka, v. 805. Památník Odboje. bytek prvního pomníku Žižkova v Táboře od J. Myslbeka z r. 1877. Fotografie. Městské museum v Táboře. 357 Žižkův pomník u Přibyslavi. Fotografie. Městské museum v Táboře. 358 Konsoly kleneb s mužskými maskami, pokládanými za podobu Žižky a Prokopa Holého, v paláci radnice v Táboře. Fotografie. Městské museum v Táboře. 359 Konsola s ženskou maskou, pokládanou za podobu Žižkovy sestry Anežky, v paláci radnice v Táboře. Fotografie. Městské museum v Táboře. 360 Císař Zikmund, hlava. Olověná plaketa, 16. stol., pr. 38.5. Hlava téměř z předu s hojnými vlasy a vousy. Na hlavě čepice s ko- žešinovým, třídílným okrajem. Opis: SIGISMVNDVS D: G: IMP 73

Strana 74
RO: HVNG: BOH: REX .D: LVC. Snad odlitek z originálu z jiného kovu. Museum hl. města Prahy č. i. 14905. 361 Prokop Holý, poprsí. Rytina z díla »Der christliche Lutheraner«, 143.5 X 186. Hlava ze tří čtvrtin v pravo s hustými, zastřiženými vlasy, s kníry, nos orlí. Na prsou brnění, přes ně plášť. Dole v rámci z vavřínových lístů opletených stuhami nápis: PROCOPIUS RASUS BOHEMUS. ZISCAE COGNATUS DUX BOHEMURUM IN BELLO HUSSITICO. Národní museum. 362 Václav IV., poprsí. Rytina z díla »Der christliche Lutheraner«, 143 X 182. Hlava ze tří čtvrtin v levo s kníry a vousy na bradě; na hlavě koruna. Přes ramena brokátový plášť s hermelínovým límcem a spona s čtyř listem. V levo vedle hlavy český znak v kruhu, v pravo v kruhu loď na moři a nápis: TEMPESTATI PARENDUM. Dole v kartuši zdobené akanty nápis: WENCESLAVS PRIVS ROMANORVM IMPERATOR, DEIN REX BOHEMIAE, HVSSITARVM PATRONVS. Natus 28. Sept. 1361. Denatus 16. Aug. 1418. Národní museum. 363 Císař Zikmund, poprsí. Rytina 62.5 X 117. Hlava ze tří čtvrtin v pravo, s dlouhými vlasy, vousy i kníry. Na hlavě císařská koruna, na ramenou plášť se sponou s čtyřlistem, v pravé ruce žezlo. Dole nápis: SIGISMVNDVS. Dreizehenter König der Böhmen. Trat in die Regierung A : C. 1419. Starb A : C. 1437. Národní museum. 364 Tři oddělení vojska s husitskou zbrojí při vjezdu Bedřicha Falckého do Prahy r. 1619. Současné lepty, 366 X 300, 317 X 257. Nad odděleními nápis: Drey Compagnien in der alten Böhemischen rü stung, wie sie zu des Cziska zeiten geführet und gebraucht worden. Museum hlav. města Prahy, č. i. 1910, 2737. 365 Husitský vůz válečný. Relief na nepolévaném kachlu z 15. stol., 184X 190. Repr. Český čtenář 1915, obr. č. 94. Museum hlav. města Prahy č. i. 9782. ři husitští bojovníci. Relief na nepolévaném kachlu z 15. stol., 184X 194. Repr. Český čtenář 1915, obr. č. 93. Museum hlav. města Prahy č. i. 15548. 366 T 74

Strana 75
367 Husitský vůz válečný. Relief na zlomku nepolévaného kachlu z 15. stol., 76 X 162. Národní museum č. i. 2593. 368 Hlava husitského bojovníka. Relief na zlomku nepolévaného kachlu z 15. stol., 70 X 86. Národní museum č. i. 2592. 369 Poprsí dvou husitských bojovníků. Relief na zlomku nepolévaného kachlu z 15. stol., 114X 118. Národní museum č. i. 2591. 370 Z mrtvých vstání Krista s postavami dvou žoldnéřů ve zbroji hu- sitské. Relief na nepolévaném, částečně doplněném kachlu z 15. stol., 206x197. Národní museum č. i. 2594. 371 Kalich. Z nepolévané hlíny, nalezen v Táboře, 15. stol., v. 100. Národní museum č. i. 2765. 372 Kalich. Z nepolévané hlíny, nalezen v Táboře, 15. stol., v. 107. Národní museum č. i. 2767. 373 Číše. Z nepolévané hlíny, nalezen v Táboře, 15. stol., v. 97. Národní museum č. i. 2766. 374 Bible t. zv. Padeřovská, pergamenová, druhá čtvrt XV. stol. 1. 443, 3092464, pečlivě ve dvou sloup cích psaná. Předmluvy a počátky knih Starého i Nového Zákona jsou vy zdobeny iniciálami ornamentálními i iniciálami obrázky vyplněnými, na mnoze vsunuty do textu na počátku knih miniatury. V celku vyzdobeno jest 106 stran rukou školenou, barvami krycími a zlatem. Vazba z poč. XVII. stol. tlačená se znakem Karla Staršího ze Žerotína. Nejkrásnější tato bible táborská byla psána v 1. 1433—1435 pro tábor ského hejtmana Filipa z Padeřova na hradě Ostromeči písařem Janem z Prahy řečeným Aliapars, jak svědčí zápis na posledním listu na konci červeně: »Tato bible skonána jest s pomocí pána boha a k rozšíření jeho svatého Zákona z rozkázanie a nákladem slovutného a opatrného muže, pana Filippa z Padeřova skrze ruce Jana z Prahy Aliapars řečeného, léta od narozenie božieho tisíc čtyři sta třidcátého a pátého úterý vigilie sv. Petra a Pavla apoštolů božích«. Prostřednictvím Českých bratří do stala se asi ve vlastnictví Karla Staršího ze Žerotína, jenž ji dal převá- zati a desky svým znakem ozdobil. Někdy v XVIII. stol. byl jejím vlast- níkem rytíř Straka, jenž ji převezl do Vídně; z jeho pozůstalosti byla koupena Dvorní (nyní Národní) knihovnou ve Vídni, kde jest posud cho vána. (Sign. 1175.) 75

Strana 76
375 376 J. Dobrovský, Bibliothekarische Schätze, Litter. Magazin II 1786, str. 34 a sl., III 1787 str. 34 a sl., Tabulae codicum Vindobon. I str. 201, Šembera, Slavische Bibl. II 1858, str. 196, Jireček Rukovět liter. II, str. 71; K. Chytil, Vývoj miniat. malířství, Památky archaeol. a místop. XIII 1885 str. 364. Bible t. zv. Hodějovská, pergamenová, druhá čtvrt XV. stol., 1. 446, 272 X 410, pečlivě ve dvou sloupcích psaná. Předmluvy a počátky knih Starého i Nového zákona vy zdobeny jsou iniciálami a orámovány na horním a dolním okraji rozvili- nami vyrůstajícími ze žerdí k iniciálám připoutaných. Malováno dobře školenou rukou barvami krycími a zlatem. Vazba kožená, prostá. Bible náležela v druhé polov. XVI. stol. Bernartovi A. z Hodějova; odtud její jméno. V XVIII. stol. byla chována v klášteře Sázavském, odkudž přešla do Univ. knih. v Praze. (XVII. A 30.) J. Dobrovský, Bibliothek der böhm. Handschriften, Litter. Magazin III 1787 str. 58, Jungmann III str. 521, Hanzlik, Gesch. u. Beschreib. d. Prager Univers.-Bibl. str. 620. Bible t. zv. Táborské mlynářky, na konci neúplná, pergamenová, druhá čtvrt XV. stol., 1. 700, 145 X 220, pečlivě ve dvou sloupcích psaná. Předmluvy a počátky všech knih Sta rého i Nového zákona vyzdobeny jsou iniciálami a orámovány na okra- jích horním a dolním rozvilinami, vyrůstajícími ze žerdí k iniciále připou taných. Malováno školenou rukou barvami krycími a zlatem. Vazba ko žená z poč. XIX. stol. Balbín (B. d. III, 174) zaznamenal starou pověst, že bible byla psána ja kousi mlynářkou, pozdější doba rozšířila určení mlynářkou Táborskou. Kniha byla chována u Jesuitů v Krumlově, odtud přešla do Universitní knih. v Praze (XVII A 10). Jungmann III, str. 511, Hanslik, Gesch. u. Beschreib. d. Prager Univ.-Bibl. str. 620, K. Chytil, Vývoj miniat. malířství, Pam. archeolog. a místop. XIII, str. 363, VII, str. 608. * 315a Žižka, poprsí. Kresba uhlem M. Aleše, 120 X 188. Hlava v profilu v pravo s klapkou na pravém oku, pod nosem kníry. 24. XI. Dole nápis: Jan Žižka z K., pod tím A a nejníže 1910. Jaroslav Topič, nakladatel v Praze. 76

Strana 77
V. HUSITSKÉ VÁLEČNICTVÍ. 377 Hradiště hory Tábor jako pevnost 17. stol. Modeloval v 1. 1893—1895 Karel Salus, učitel v Chotovinách. Městské museum v Táboře. Zbraně 15. století. 378 Pavéza. Dřevo, plátno a kůže, 435 x 970. V horní polovině scéna: sv. Jiří zabíjí saň, v dolní tři rostliny s květy. Kolem a uprostřed napříč minuskulní nápis s podmalovaným černým po- zadím. Národní museum č. i. 37. 379 Pavéza. Dřevo, plátno a kůže, 485 x 880. V horní polovině boj Davida s Goliášem; mezi oběma postavami pís smeno K. V dolní části plocha vyplněna malovanými šupinami. Základní barva celé pavézy červená, kolem štítu a uprostřed napříč nápis bílými minuskulemi. Z Kutné Hory. Národní museum č. i. 27. 380 Pavéza. Dřevo, plátno a kůže, 580 X 1045. V horní polovině sv. Jiří potírající saň, dole plocha vyplněna šupino- vým motivem. Kolem a uprotřed napříč minuskulní nápis. Vše prove deno černou barvou. Značně poškozené. Národní museum č. i. 483. 381 Cep. Městské museum v Lounech. 382 Ceр. Městské museum v Táboře. 383—404 Cepy. Národní museum č. i. 2, 3, 6—11, 14—21, 25, 26, 35, 36, 99, 111. 405—410 Kорí. Národní museum č. i. 85, 87—91, 104. 411 Sudlice. Národní museum č. i. 436. 412—415 Smržovky. Historické museum v Plzni. 416—417 Smržovky. Národní museum č. i. 12, 13. 77

Strana 78
418—419 Řemdihy. Národní museum č. i. 1, 22. 420—421 Pušky. Museum hlav. města Prahy. 422—423 Pušky. Národní museum č. i. 5, 7206. 424—447 Pušky. Historické museum v Plzni č. i. 1—24. 448—449 Hlavně pušek. Historické museum v Plzni. 450—452 Hlavně pušek. Národní museum č. i. 477, 874, 876. 453 Houfnice 15. stol. Kopie dle originálu ve vojenském museu ve Vídni. Městské museum v Táboře. 463 Kamenné koule z houfnic a praků nalezené na vrchu Žižkově. 454— Museum hlav. města Prahy. 464—469 Kamenné koule do houfnic a praků. Národní museum č. i. 60—62, 81, 6824. 470 Helma. Národní museum č. i. 637. 471 Kuše. Museum hlav. města Prahy. 472 Meč. Městské museum v Táboře. 473—476 Meče. Národní museum č. i. 155, 159, 160. 477 Košile drátěná. Městské museum v Táboře. 478—480 Palcáty. Národní museum č. i. 4, 23, 471. 481 Biják. Premonstrátská kanonie na Strahově. 482 Biják. Národní museum č. i. 500. 483—484 Cepy. Premonstrátská kanonie na Strahově. 485 Šipky. Museum hlav. města Prahy. 486 Hlaveň krátké pušky zvané »píšťala«. Městské museum v Táboře. 487—488 Podkovy. Městské museum v Táboře. 489 Ostruha. Městské museum v Táboře. 78

Strana 79
490 Sekera. Městské museum v Táboře. 491 Hrot kopí. Městské museum v Táboře. 492 Závěs cepu. Městské museum v Táboře. Vykopávky v Trocnově. 493 Zásobnice z nepolévané hlíny z konce 14. stol. JUDr. Adolf Schwarzenberg, velkostatkář v Praze. (Archiv v Třeboni.) 494—497 Džbány z nepolévané hlíny z 15. až 16. stol. 498 Hrnec z nepolévané hlíny. 499 Pánev z nepolévané hlíny. 500 Poklička z nepolévané hlíny. 501 Zlomky okraje nádoby z nepolévané hlíny. 502—505 Zlomky renesančních kachlů z nepolévané hlíny. 506—507 Zlomky železného nářadí. 508 Zlomky nádob. 509—511 Zlomky renesančních kachlů z nepolévané hlíny. Museum v Trocnově. Vykopávky ze Sezimova Ústí (před r. 1420). 512—513 Džbány z nepolévané hlíny. 514—515 Hrnce z nepolévané hlíny. 516 Zásobnice z nepolévané hlíny. 517—522 Mísy a misky z nepolévané hlíny. 523—524 Lahvice z nepolévané hlíny. 525—526 Hrnce z nepolévané hlíny. 527 Baňka z nepolévané hlíny. 528 Číška z nepolévané hlíny. 529—531 Hrnce z nepolévané hlíny. 532—533 Džbánky z nepolévané hlíny. 534 Pánvička z nepolévané hlíny. 535—539 Pokličky z nepolévané hlíny. 540 Hrnek z nepolévané hlíny. 541 Číška z nepolévané hlíny, Číše z nepolévané hlíny. 543 Číše s uchem z nepolévané hlíny. 544 Číše z nepolévané hlíny. 542 79

Strana 80
545 Pohár s uchem z nepolévané hlíny. Zlomek pokladničky z nepolévané hlíny. 546 547 Zlomek džbánku z nepolévané hlíny. 548—550 Přesleny z nepolévané hlíny a z kamene. 551—552 Zlomky nádob z nepolévané hlíny. Spečené peníze. 553 Zlomky hrnku a talířku z nepálené hlíny. 554 555 Kachel z nepolévané hlíny. 556 Dlaždice s reliefem bojujícího kentaura. 557—558 Misky z nepolévané hlíny. 559 Kadlub. 560—562 Zlomky nádob z nepolévané hlíny (dna). Poklička z nepolévané hlíny. 563 Zlomek okraje zásobnice z nepolévané hlíny. Zlomek zásobnice z nepolévané hlíny. Zlomky skleněné číše. 566 567 Šipka nalezená v Táboře. 568—571 Klíče železné, nalezené v Táboře. Městské museum v Táboře. 564 565 80

Strana 81
VI. TRADICE ŽIŽKOVA A HUSITSTVÍ V LEGIICH. 573 574 575 576 577 579 580 582. 584 572 Korouhev, která byla nesena v čele krojové skupiny husitských bojovníků na slavnosti Čechů a Slováků, konané dne 4. července 1918 ve Washingtoně. Prapor, který byl přinesen dobrovolníky r. 1917 k 1. pluku česko- slovenského vojska na Rusi a dán 9. rotě, do níž byli dobrovolníci zařazeni. Prapor, darovaný skupinou důstojníků Čechů a Slováků v Bugu- ruslanu, vstupujících dobrovolně do československého vojska na Rusi. Prapor slavnostně odevzdán oddílu lehkého dělostřelectva II. divise 28. srpna 1917 v Borispole. Původní první prapor dobrovolců 6. stř. Hanáckého pluku. Jeden z praporů, který přinesli čeští dobrovolníci do čsl. vojska v Rusku. Prapor II. praporu 2. čsl. pluku na Rusi, který přinesli dobrovol- níci ze zajateckého tábora r. 1917 k 2. pluku do Bobruiska. 578 Prapor 11. roty 2. pluku Jiřího z Poděbrad, který přinesli dobro volníci ze zajateckého tábora ve Vinici u Oděsy r. 1917 k 2. pluku do města Novoselice. Prapor navrhnul a pracoval dobrovolník Antonín Duška z Prahy. Návrh na Žižkovu medaili a Husitský kříž. Návrhy na Žižkovu medaili kreslil J. Šebor, dobrovolník čsl. vojska na Rusi v Ukra- jině v měsících lednu a únoru r. 1918 před odchodem čsl. vojska z Ukrajiny. Průvodní dopis pluk. Mamontova o návrzích na Žižkovu medaili, v němž doporučuje provedení návrhu nejjednoduššího. 581 Statut medaile Jana Žižky z Trocnova k řádu »Za svobodu«, který byl schválen 21. října 1918 na schůzi odbočky Čsl. Národní Rady v Jekatěrinburgu. —583 Medaile Jana Žižky z Trocnova, provedené dle návrhu J. Šebora. Jan Žižka. Bronz. Ve dvou různých posicích na koni pracoval Vl. Amort r. 1914 v Tarnově a v polovici r. 1915 dodělal v Moskvě. R. 1916 byla soška darována Českým komitétem moskevským plu- kovníku Mamontovi jako dar pro 3. pluk Jana Žižky z Trocnova. Zborov, plaketa z pálené hlíny od Karla Babky, dobrovolníka čsl. vojska na Rusi. Plaketa byla vytvořena na motto z Medkovy básně 585 81

Strana 82
»Zborov« v uměleckém oddělení odbočky Čsl. Národní Rady v Jekatěrinburgu v listopadu r. 1918. Jan Žižka z Trocnova, sádrová plaketa Karla Babky, dobrovolníka čsl. vojska na Rusi, vytvořená v sochařských dílnách Informačně- osvětového odboru čsl. vojska na Rusi v říjnu r. 1918 za součinnosti dobrovolníka arch. Kvasničky. Plaketa byla pracována k případ- nému použití na medaili Žižkovu. 587—588 Návrh na medaili Jana Žižky z Trocnova, který byl proveden Josefem Šeborem, dobrovolníkem čsl. vojska na Rusi, na rozkaz štábu čsl. vojsk v Čeljabinsku v srpnu 1918. »Kalich«, časopis českých dobrovolníků, jedoucích začátkem r. 1918 z Ruska do Francie. Kronika Českého dobrovolnického sboru v S. Maria C. V. v Italii 1917. Adresa Čechů, v Kijevě usedlých, České družině 28. září 1915 k prvému výročí založení. Brožura: »Jan Gus«. K pamjatnomu dnju mučenničeskoj smerti Jana Gusa 1415, 6. ijulja 1917. Vydala českaja revoljucionnaja demokratičeskaja organisacija na Rusko-Baltijskom zavodě v Ta- ganrogě. Form 8°, stran 23. — Soubor statí sepsaných členy orga- nisace. Žižka, hlava. Reprodukce kresby Fr. Kupky. Ruská brožura Dr. Fr. Šteidlera, náčelníka Historicko-archivního oddělení štábu čsl. vojska na Rusi »Gusitskoje dviženije v čecho- slovackom narodě v XV. stolětii« (str. 30). — Vydána Informačně- osvětovým odborem čsl. vojska v Mandžurii r. 1920 cestou do Vla- divostoku. — Cena 30 rublů. »La Lettura«, měsíčník milánského »Corriere della sera« z 1. února 595 1918, s informačním článkem o Čechách. 596 »La corona di S. Venceslao«. Italský propagační leták. 597 »Bulletin mensuel«, vydávaný Čechy pařížskými. Prosincové číslo z r. 1916, s reprodukcí kresby Fr. Kupky. 598 »I Czecoslovacchi«, vyd. péčí časopisu »Messagero« v Římě k 6. červenci 1918. Jako obraz Žižkův reprodukována fotografie Ed. Vojana v úloze Jana Žižky ve hře Jiráskově. »Bulletin de la Colonie Tchèque de France«, vydávaný českou ko- 599 lonií v Paříži. Roč. II., červencové číslo z r. 1917. 600 Leták, vydaný osvětovým kroužkem vladivostocké posádky k oslavě Husově ve Vladivostoku r. 1919, s dřevoryty Jos. Gruse. 589 590 591 592 593 594 586 82

Strana 83
603 604 605 606 607 608 609 610 611 612 613 614 615 616 617 601 »V boj«, orgán čsl. dobrovol. sboru v Italii, č. 6 z 30. května 1917, vyd. na paměť bitvy u Lipan. »Hlídka zajatců«, příloha »Československé Samostatnosti« R. I. č. 1. Paříž, 10. července 1917. »Palcát«, časopis 1. baterie »Jana Žižky« čsl. vojska na Rusi, ročník I. čís. 10. Vydán ve Rtiščevě 24. dubna 1919. Dopisnice. Husitský válečný vůz na vojenské slavnosti 7. pluku v Irkutsku r. 1918. Dopisnice. Jan Žižka. Vydáno infor.-osvětovým odborem M. V., tiskem vojenské litografie M. V. v Jekatěrinburgu. Dopisnice »Kdož jste Boží bojovníci« od Frant. Vika. »Táborita«, týdenník I. čsl. Husitské divise na Rusi roč. I. čís. 1. Vydáno v poli při armádě jihozápadní fronty. »Žižkova dvanáctka«, časopis 12. setniny 3. pluku Jana Žižky, roč. I. čís. 1 1917—1918. »Táborita«, týdenník 3. pluku Jana Žižky, roč. II. čís. 21 z 21. května 1917. Vydáno v poli při armádě jihozápadní fronty. »Hanák«, časopis 6. pluku Hanáckého čís. 2., květen 1919. Žižka, modeloval Vlastimil Amort v České Družině r. 1915. Jan Žižka, obraz na teplušce 3. úderné roty od F. Parolka v květnu 1918. Děkovný list 3. pluku Jana Žižky z Trocnova paní Cecilii Alexan- drovně Nikolajevoj za poskytnutou pomoc, provedený akademi- ckým malířem J. Malým v Jekatěrinburgu v prosinci 1918. Tepluška 7. pluku, vyzdobená obrazem br. J. Havlíčka, profesora z Olomouce, v květnu r. 1918 v Novonikolajevsku v Sibiři před boji s bolševiky. Prapor, věnovaný 4. pluku Prokopa Velikého charkovskými dá mami. Čečkův agitační balon, který byl posílán z 1. roty 1. čsl. pluku do rakouských zákopů s agitačními proklamacemi v r. 1916. Allegorická skupina z průvodu před sokolským cvičením, jež bylo konáno na počest poselstva z vlasti v Krásnojarsku v r. 1919. 618—619 Husitská slavnost 5. pluku ve Vladivostoku. 620 Slavnost 2. pluku Jiřího z Poděbrad r. 1917 v Nové Čartoryji na Volyni při odhalení pomníku padlým bratřím. 621 Husitská slavnost 7. pluku čsl. vojska v Irkutsku v r. 1918. 622 Pomník padlých Čechoslováků v Čeljabinsku, který navrhl a pro vedl na žádost a účet ruských průmyslníků v Čeljabinsku, zastou- pených panem Lysovským, sochař Josef Šebor v červnu 1918. 602 83

Strana 84
623 Pomník Čechoslováků v Mariinsku, který provedli dobrovolníci 8. pluku Slezského v létě r. 1919. Pomník Čechoslováků na stanici Polovina. Navrhli společně Karel Babka a Frant. Bílek a provedli v pískovci i s plaketou br. Bílek a Mrázek. Kalich na pomníku je práce br. Ryšánka, čsl. dobrovolce a mistra kamenického z Liberce. Kámen na pomník byl přivezen z pískovcových lomů asi hodinu vzdálených od Irkutska a zpraco- ván na pomník v dílnách Informačně-osvětového odboru r. 1919 v Irkutsku v měsících červnu, červenci a srpnu. Pomník odhalen byl za přítomnosti členů poselstva z vlasti a jednoho praporu 4. pluku Prokopa Velikého. Pomník obětí při přepadení dne 26. května 1918 v Irkutsku, v Glaz kově, který byl proveden z rozkazu gen. Gajdy sochaři Zeleným a F. R. Bílkem. 626 Zemljanka 7. roty 1. pluku na Stochodě. 628 Ozdoby před kasárnami 5. pluku ve Vladivostoku 6. července 627. 1918. Baryševka v Ukrajině. Výzdoba zemljanky 4. roty 8. pluku. 629 630 Zemljanka 7. Tatranského pluku na Ukrajině v r. 1917. 631 Baryševka v Ukrajině. Výzdoba zemljanky 7. roty 8. pluku. Pluk. Mamontov, velitel 3. pluku Jana Žižky. Jeden z ruských dů 632 stojníků, který nejdříve a správně pochopil ducha českoslov. voj- ska a má značné zásluhy o vyzdvižení Žižkovy a husitské tradice v čsl. legiích na Rusi. 633 Prapor, věnovaný 4. pluku Prokopa Velikého charkovskými dámami. 634 Br. Husák s praporem prvního transportu legionářů z Ruska do Francie na lodi »Kursk«. 635—636 Výzdoba zemljanky 7. pluku v Ukrajině. 637 Plakát výstavy čsl. vojska v Omsku 20.—31. října 1918, malovaný F. Ziegelheimem. 637a) Pozvánka na výstavu. Kreslil br. Petr Pištělka. 637b) Koncept přísahy čsl. vojska na Rusi, jež byla napsána v prosinci r. 1917 členem Odbočky Národní Rady br. Rudolfem Medkem a schválena jako oficielní přísaha čsl. zahraničních vojsk. Památník Odboje. 625 624 Cenami poctěné návrhy na Žižkův pomník na vrchu Žižkově. 638 František Bílek. Spolek pro postavení pomníku Žižkova v Praze. 639 V. Sapík, Č. Vořech a J. Jareš. Spolek pro postavení pomníku Žižkova v Praze a Umělecká Beseda. 84

Strana 85
640 Jan Štursa. Spolek pro postavení pomníku Žižkova v Praze. Cenami a odměnami poctěné návrhy na Památník Odboje a Žižkův pomník na vrchu Žižkově. 642 643 644 645 646 647 648 649 650 641 Arch. Dryák, soch. J. Brůha a soch. K. Štipl. — II. cena. Arch. Jar. Rössler a soch. L. Kofránek. — III. cena. Arch. O. Novotný a soch. K. Dvořák. — III. cena. Arch. Jos. Kalous a soch. O. Guttfreund. — III. cena. Arch. F. a V. Kerhartové a soch. O. Švec. — IV. cena. Arch. Stránský, Jar. Šlégl a soch. Václ. Žalud. Arch. B. Feuerstein a soch. O. Guttfreund. Arch. Al. Mezera, K. Pecánek a soch. J. Palouš. Arch. J. Krejcar a soch. Zd. Pešánek. Arch. Čtrnáctý a soch. L. Beneš. 651 Arch. A. Liebscher a soch. Paukert. 652 Arch. V. Kvasnička a soch. Horejc. Památník Odboje. 85

Strana 86
MAJITELÉ VYSTAVENÝCH PŘEDMĚTU. JUDr. K. V. Adámek, advokát v Hlinsku. Franta Anýž, majitel uměl. prům. závodů v Praze. F. J. Auersperg, velkostatkář ve Žlebech. Archiv hlav. města Prahy. Dr. F. M. Bartoš, profesor v Praze. Cisterciácký klášter v Oseku. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Zdeňka Čechová v Praze-Troji. F. Drchkovský v Plzni. Gymnasium v Táboře. Historické museum v Plzni. Vratislav Hlava (Rudolf Bém), akad. malíř v Praze. Arch. Vlastislav Hofman v Praze. K. Chaura, numismat a starožitník v Praze. J. Kočí, ak. malíř v Praze. In. Kretschmer, továrník v Praze. Město Čáslav. Město Domažlice. Město Trhové Sviny. Město Žižkov. Městská veřejná knihovna v Ženevě. Městské museum v Chomútově. Městské museum v Lounech. Městské museum v Táboře. Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze. Moderní galerie v Praze. Museum hlav. města Prahy. Museum v Trocnově. Národní knihovna ve Vídni. Národní museum v Praze. Památník Odboje v Praze. JUDr. J. Petřík, soudce v Čes. Budějovicích. Premonstratská kanonie na Strahově. Fr. Rous, ak. sochař v Praze. Karel Jan Rubeš, majitel galerie v Praze. Sborník Žižkův, chystaný Voj. věd. ústavem v Praze. JUDr. Adolf Schwarzenberg, velkostatkář v Praze. Sokol v Praze-Pankráci. 86

Strana 87
Společnost Husova musea v Praze. Společnost vlasteneckých přátel umění v Praze. Spolek pro postavení Žižkova pomníku v Praze. Arch. St. Sucharda v Praze-Bubenči. Jiří Sternberg, velkostatkář ve Šternberku nad Sázavou. Jaroslav Topič, nakladatel v Praze. Umělecká Beseda v Praze. Umělecko-historické museum ve Vídni. Umělecko-průmyslové museum v Praze. Universitní knihovna v Göttingen. Samuel Vámos v Růžomberku. Veřejná universitní knihovna v Praze. Th. B. Veselý, ak. malíř v Praze-Kr. Vinohradech. J. Waldes, továrník v Praze. Tomáš Welz, velkostatkář v Praze-Krči. Zemský archiv v Brně. 87

Strana 88

Strana 89
O0 N »O

Strana 90

Strana 91
aoneſic ceſrin fwe 268 oſe Ynovi 9tgen= ſaroſc. 2 3nta Seſegncoe l'mona wys worol aihowel q c, †aB, a pruſet w C. Sigiih fenoſ cauage �ſano vrmlo vionili Aaſov oo ſe Ruot matua &. G vrs veuo zyje. t dregm tenos' vakk voas pustice v Genuſe vin tenen adune ſufiſch Aſuio vcoy aico 2. c° cnduc zi Reeaciod ſene ar yarf e ſoſulo tolaſue fibe� w Cerrciiew y ſeot �ke áwentcoz denovinz ro potr ſan Recáſz a xſuexx Jeſwn yckoe/ wſko wondiee |nkdło vondiż: ac prhib) vo& w 1 ſe yało Siyfono denzerzciow roz pec o ar ſuce orcbus Sido Cynecz de yedoru Ccyiiench tw od ſbiaie I vkále c i eg° Nec cákco vaesi 2 babuá wichec W ani- AScAa 2 adube vſaco kros Mces Redi6) 68 30 Nieji& aMiabenS teniedm uetud t ow filetiſees 2 8foqutoco) Rca nos Ioßt dich yba Czycußo &e Conije/ A Mac & ß pc omorte vaieße ?e 9ndr 28 ſeesm ſtc frande 2 ſauci yduáki pwady. ales, foce hotelie a Zyzáa y° keß amcß 2 &2 un eu 2 wrá ſurſßziby Ceg. oſretulnc juee te lerine oweraſiz ſow ſzye àá d Zyzß frenaſa axtant cea.o veac àul nvn do Gcertae/ 6.e uu quara mpiuſp n nte Gvi. ASrau S ocſaim co, fr.rſ. a àncca can Na toncsras z &. B.itu ed o oſunſk ocfic qrafi6z ſun vel o. 7 wßp aom& wiuvi Soncc ſacc aando y r ſl in- aſ wiaċ w�w N�mor ckomas 6. FrASt Conu? ea ſuiue' momti ceſuga ſ v ſgue' to auales) &he �ues f aaque demo uegf.gan) c.Oſcon dido Cenes 2 ſe ſepero 8 Cexzeyow ſpo y us tue pie adanta tencov oslua omſoc quaats puccña al — veſelale tyr Sſua poteſtte Reeaci d8j.0 on apdn leſtom 2 danne puſz cialadr pater, ſvaz Giguco v.co co Guur, avne 8.' cj° — ſltco vean� cty zad. At Č. 4. Jan Žižka z Trocnova prodává lán v Čeřejově r. 1384.

Strana 92
&rm La &s. XwA zboki kſla pre.Nna cgenz Aze Blw WyáccßHá ſzy lkikgkopknɇksy aſkbikáuys y krkowſk w ſwwzbydk Wkbory gad ake rkukby na WHá� rß vbuoáály we Azp= (by bprkáuly e/Rby áEuabory kp k pzrábk ß kypkowwáßy oná Ibiw zpáke/(á wedcá Kwk wyoweg zekyſkyß zwyeßo t przebká ty dl kom Mymai ſßwaćć w ßHabo e Tiepancß áki pocz/aby zapakaz X��-g z&/ zbzáa bwngi ſy ziwyczy kRy a ſ vſzyſſá, ch ßcyw wzk IRkBaMkm Iy V8dí 4Oau& tekſ wyála CzyReć ßlontá Ie čii prázerá pyc ( ßpe ſwyeo-pſaw ze ßſz/beiz Ichatko wácá że z Hocpáßki vaßdbakk Blany Tygrák cg tre vS vN Qſkcc Ry Q9 ſſX zar káſſz/áscko n ſleoẃdá cżazkova Izkyc wßckguſſal wſk borze lo an ry zeor za Yſkarrg prckyli e/ y l Hezac Im Swſſkuu zua Ally áteſe Taea3n é o� ſwáda Wbe-p Ruuwkdzc & &ukBiká prowzy nat náuh AR Ryydká a gyk h ASHeyrcc a woßá wſaz gckb zkoy kßy/áśwgy pkcż HákyweWka r ☞ſhi var e/2 eyoßdkre wyck He daśi wSychkpowe8736y zyzſkey bk/a rzgigy/ wyaf go ma� z Č. 7. Zápis o bojích Žižkových v popravčí knize pánů z Rožmberka.

Strana 93
"PORU "1 ozogeg, A ea0yzr7 nwop t(epoxd o sidez "ot o ‘8281 1 z PAONZIZ 39294 ‘3 ‘D "osb 1 z | eAoyzIZ 29994 "Ut "D "Woyszerd 23S21U ‘AON eu ?AOXZUZ uuiop 1lapodd o sidę7 ‘6 o bordel: l > Arc f: gel. (on gar» vy ggiuo j are — a zm e yrs i | ug, emo og, ave Sc = 

Strana 94
K.

Strana 95
'0841 "x z oqoxsAouoo1, uroAp edeur pu[exiseje y :Kxoo19Ag mq 7281 * rend, os Life ME KA Moextére mitesl cin ew oct co a da | eecesten / m S napne > UY greg: o % ms il E: ja "fiumi NW | г 3 Lotion ) S Z Aa notre S (CL PETS. NS Be и | S sl 

Strana 97
śia panie za�krttivw.w Kuakowſewa Ceſkenywwſeek ß Rk pwk weducßoww pwneſkcßetnoſe grcß heeß ſu zb� pvyckſk w ßomſke ßryecßy a wrke neßmexme wyci� Pw łume manreſky wßowy ſwißſhyC neſkowe poyn�ßoyⱥlá cze tße kffawſkyw opegem koſfavzſbyć ſákowſkwć ſám zane wßoko piwßmke á ſże zwoſz bozie gum= Biez byk paſik/ wpik wczek 37e Mis bſeſy �á�wy kuply domy bwky Yuſßk hpbrazy zwony Eáßeßi ornali bwßy y eſſke monſwuczie �ak� z wywetak ſá egneg aby byćá ßfak brz gwoſk á naborni naſke bnez enicß ßratyoji Cztenie wſon Dag- fe azaſehivyechy náſbie v na kśwß= ſtuwowa� Ktryzlo toßo gaſſe �ac Rvoyſke o wozɇ 6 ßnawi pozemi gezdſ a ß nic ſem né odiewcßo ſrko ynorſkwie deugow vorrefk magiß ßaye waná bratra uzbeſkepebo á przedni knez neſá wonſan3 tnek nemoßug byßnak Gioß wanc ſyyl Snes Nepezcek ſz neſefarte nomnozſſwić weßeeáte ranⱥ ſwe° wßáczy weygte pwyi a ſwim ſyugteia pped neprzaß neakieáiſe/ fjeſ oeßni pazno- wwygwe broß naß.Pw kz.kmoneia naßorzeſeß ſz nozaſßryglne/ Pheſer C. 221. Žižka v čele vojska v rukopise göttingském.

Strana 98
1 oſum Koſnum pzne ſiqiis mtw= ent ſalunothw Seoqui aſtendit aliund auxteet enl Kic e� fiw et kátro: tate quomam Romma wſta ſwiptá y ſunt n eelis Cuce Sexto Capituſo: † C. 223. Žižka v nebi v rukopisu jenském.

Strana 99
Č. 226. Žižka v rukopisu „Relatio historica de Turcarum moribus." C. 323. Hlava Žižky ze znaku na radnici v Táboře.

Strana 100
☞ C0 = = S O ca V c S L

Strana 101
C. 282. Tabulový obraz ženevský.

Strana 102

Strana 103
O A

Strana 105
—. Ize z Slichⱥo M máten ně ! Č. 314. M. Aleš, Jan Žižka z Kalicha.

Strana 106
324. 325. 332. 334. 327. Z 7 - 38. 335. Č. 324. Mramorový relief z 18. stol. — 325. Olověný reliet z konce 17. stol. — 327. Stříbrný útes z r. 1874. — 332. Cínová medaile z r. 1877. — 334. Poniklovaná mosazná medaile asi z r. 1890. 335. Měděná medaile V. Šantrůčka z r. 1894. — 337. Bronzová medaile z doby kol 1800.

Strana 107
Č. 346. J. V. Myslbek, Studie Žižkovy hlavy pro pomník v Čáslavi.

Strana 108
ornasafie taus Gerefo eſcinow: pieffadage wſatmiu by ßyſna= ſen kriſotećnym Sieciicináneßo žeßyy gmak : tyeßż kimß-ſkrze-ſkx preßiſadi ww-á gmak ſkrze ápoſkoſy dicß ſiwaty fiytederſkimi oſnowal:A wiſu om zamſ ceſt.tity práwiec re piſma gſu ſeſßa�ſu= Coż trßá potu pugenie ſkurſieśiſzicAſe popewich piſnoſtect wwmu bone-wi morċ pracuge.Omt ſu pieáiſada� piro pncßodem ánſkwynieá cożneniedieciu myſmm ſu wyponiedieſi ſmyſkſzlke my povmucem a wrfińeſem grßo-nemá y weſknic yaſlo ziegmu wepnanu piſene e6 gnuák ſyſanc-n gniak viicne bywa tu wypraucky.Coż ſepe wzumicnie-ſepe vwypowiekanie-ſProcwi ſo nawiſny Avtrtietá potoriig-netuptmt-neßyidunt= ſomáeſań prefifidacowAiſe berpennew �lecfy ápoſkoſy nádnye pienáliem-Ofirze tiecßcovſu furyſuɇ mi zwuá-ktrrito pevdprody mcy duclownimu day ne6 mſoſkum poſośnie gſimezmumſw po ſkedmi tymierz ſupċn pirfiſadaá drźić = Prwá :ſcbu ſle imitie-wiicunneſycßmy i proti mnie popupigcaAZdaniſiċ ſie byck ſide vpiráſadimi śudiſonet ńdow tweßicnyá mieß miſkrowwiom mague finſlu ter fimby nemam-Omergf refy apoſivſe perna gim ſwiedeeſiuie ſoßte oſobiá-i poſepſićinei neßopiawniewſie cſu pirßſadane ſanuſke ncßi nenieneż á nowſke-Ak wbud iáno pron zamſk wynt =lynier eebe pſim naymiſcyſedefide n-aby fes iu ſanlſenſe dieſo podſkupa= dodáeneſiⱥ wiiſko wonß ßiinß pociim wyieti/pomo: modáckamu árßych mośt tymi dießeni-gimi pſany gſu fimßyw latiſku áeace pivlotio-Skonnſy ſie viveiuſuvy Beletonyna Ponnagi ſie Amfv Geneſie Aponatnie ſinonſ bofne be yzemi=áſe renne byſane sthtceckt aprat did-Aemrbie chu nad tan prpaſksndu ch bon noficſe nad wodan.Vponiedie bofi.ud fiyne tſoyvanenogft ſwierſeSlvidter 606 finne= tſoſk że gk dobra-y roedielić ßiwietſoſk ode tmy-y natwaſgi ſivietſoſt dnem-ainy noc kVvennen ge vecerat gierp den gede-= Voyier venc 6of.Bud ſkivrteme yyno= ſkied wodai wtdieſenyßndte wdyotiw= Č. 374. Počátek Genese v bibli Padeřovské.

Strana 110
k . . . . . . — .— . — . — * = — = P . . . * * * *