z 74 stránek
Titul
1
2
Rejstřík sukna kláštera třeboňského
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
Cestovní účet kutnohorského mincmistra
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
Hospodářský účet z 15. století
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Obsah
61
62
63
64
Obrazová příloha
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
Název:
Prameny a studie k českým dějinám. Sv. 1
Autor:
Graus, František; Macek, Josef
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
74
Počet stran předmluvy plus obsahu:
74
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Rejstřík sukna kláštera třeboňského
- 27: Cestovní účet kutnohorského mincmistra
- 49: Hospodářský účet z 15. století
- 61: Obsah
- 65: Obrazová příloha
Strana 30
A tak ožívají suché číslice a před našimi zraky vyvstává obraz
družiny páně minemistrovy, jež se ubírá ke královskému dvoru.
Cesta vede z Kutné Hory do Habru, přes Německý Brod na
nocleh do Polné a ráno do Třebíče, odtud do Znojma, Korneu-
burgu a Vídně. Ani ve Vídni se pan minemistr nezdrží, hned
ráno vyjíždí přes Bruck do Nickelsdorfu, Rábu a Budína.
16. března 1512 opustili Kutnou Horu a 24. března už nocovali
v Budíně. Leč ani týden nepobyli v královském sídle a už
30. března se dávají na zpáteční cestu, jež tentokráte jde přes
Staré Hrady na Leváře, Stupavu, Skalici, přes Hluk do Přerova
a Olomouce, kam dorazili 6. dubna 1512. Odtud přes Mladeč,
Mohelnici a do Chrudimě, kde záznamy o cestě končí. Z toho
popisu cesty vidíme jasně, kudy vedly hlavní spojovací cesty
mezi Čechami a Uhrami, jež jistě byly i obchodními dopravními
spoji. Clo platil minemistr ve Vídni (15 gr.) a na zpáteční cestě
v Starých Hradech (6 gr.).
Z cestovního účtu možno si sestavit přímo jídelní lístek celé
výpravy. Překvapí při prvém pohledu, jak velkou složkou stravy
byly ryby. Není oběda či večeře, aby nepřišla na stůl ryba.
A to nejen naše sladkovodní ryba (kapr, štika), nýbrž i mořská
ryba, herynky. Svědčí to jistě o vyspělém a rozšířeném obchodu
s touto severomořskou rybou, když i v tak malých a odlehlých
místech, jako je Habr či Stupava, bylo možno cestujícím koupit
herynky. K těmto rybám se připojují další, vzácnější druhy,
ježdíci, pstruzi a vyza. Ryby jsou vůbec základním jídlem;
ovšem nutno připomenout, že poselství páně minemistrovo jde
na cestu v čase čtyřicetidenního půstu, takže tím je vysvětleno,
proč se za celou dobu cesty nevyskytuje ani jeden výdaj za
maso, jež cele bylo nahrazeno rybami. Druhá zvláštnost jídel-
ního lístku je hojnost koření, jehož se zřejmě užívalo ke kaž-
dému druhu jídla. Šafrán, zázvor, pepř, hřebíček se téměř denně
objevuje ve výdajích a nejvyšší kvanta připadají na pepř
a šafrán.
Víme, že o Češích na sklonku 15. stol. šlo světem přísloví,
že v Čechách za rok sežere prase víc šafránu než v Německu
člověk za celý život5) a náš cestovní účet ukazuje, že spotřeba
tohoto koření byla opravdu značná. Je to ostatně zase příklad roz-
vitého obchodu s kořením. Co se týče nápojů, převažuje víno nad
pivem. A opět nutno upozornit, že víno (i když v menší míře)
pije pan mincmistr i v Polné, v Třebíči (zde je už položka za víno
5) Jan Butzbach, U kacířů v české zemi (Praha 1928, přel. E. Bass.
str. 47).
30