A tak ožívají suché číslice a před našimi zraky vyvstává obraz družiny páně minemistrovy, jež se ubírá ke královskému dvoru. Cesta vede z Kutné Hory do Habru, přes Německý Brod na nocleh do Polné a ráno do Třebíče, odtud do Znojma, Korneu- burgu a Vídně. Ani ve Vídni se pan minemistr nezdrží, hned ráno vyjíždí přes Bruck do Nickelsdorfu, Rábu a Budína. 16. března 1512 opustili Kutnou Horu a 24. března už nocovali v Budíně. Leč ani týden nepobyli v královském sídle a už 30. března se dávají na zpáteční cestu, jež tentokráte jde přes Staré Hrady na Leváře, Stupavu, Skalici, přes Hluk do Přerova a Olomouce, kam dorazili 6. dubna 1512. Odtud přes Mladeč, Mohelnici a do Chrudimě, kde záznamy o cestě končí. Z toho popisu cesty vidíme jasně, kudy vedly hlavní spojovací cesty mezi Čechami a Uhrami, jež jistě byly i obchodními dopravními spoji. Clo platil minemistr ve Vídni (15 gr.) a na zpáteční cestě v Starých Hradech (6 gr.). Z cestovního účtu možno si sestavit přímo jídelní lístek celé výpravy. Překvapí při prvém pohledu, jak velkou složkou stravy byly ryby. Není oběda či večeře, aby nepřišla na stůl ryba. A to nejen naše sladkovodní ryba (kapr, štika), nýbrž i mořská ryba, herynky. Svědčí to jistě o vyspělém a rozšířeném obchodu s touto severomořskou rybou, když i v tak malých a odlehlých místech, jako je Habr či Stupava, bylo možno cestujícím koupit herynky. K těmto rybám se připojují další, vzácnější druhy, ježdíci, pstruzi a vyza. Ryby jsou vůbec základním jídlem; ovšem nutno připomenout, že poselství páně minemistrovo jde na cestu v čase čtyřicetidenního půstu, takže tím je vysvětleno, proč se za celou dobu cesty nevyskytuje ani jeden výdaj za maso, jež cele bylo nahrazeno rybami. Druhá zvláštnost jídel- ního lístku je hojnost koření, jehož se zřejmě užívalo ke kaž- dému druhu jídla. Šafrán, zázvor, pepř, hřebíček se téměř denně objevuje ve výdajích a nejvyšší kvanta připadají na pepř a šafrán. Víme, že o Češích na sklonku 15. stol. šlo světem přísloví, že v Čechách za rok sežere prase víc šafránu než v Německu člověk za celý život5) a náš cestovní účet ukazuje, že spotřeba tohoto koření byla opravdu značná. Je to ostatně zase příklad roz- vitého obchodu s kořením. Co se týče nápojů, převažuje víno nad pivem. A opět nutno upozornit, že víno (i když v menší míře) pije pan mincmistr i v Polné, v Třebíči (zde je už položka za víno 5) Jan Butzbach, U kacířů v české zemi (Praha 1928, přel. E. Bass. str. 47). 30