sáhlém traktátu, jenž bývá uváděn pod názvem Visiones loannis, ar- chiepiscopi Pragensis, et edrundem explicaciones nebo De origine Hussitarum. Obraz počáteční fáze revoluce, který je tu nastíněn, je ovšem zcela negativní a jednostranný, ale zaslouží pozornosti, neboť je plný zajímavých postřehů.2) V husitské revoluci spatřuje mistr Ondřej povstání obecného lidu a vojnou se živící drobné šlechty proti kněžstvu, povstání podnícené stoupenci Viklefovými z řad univerzitních mistrů a kněžstva a podpo- rované některými světskými pány. Tito tak rozdílní činitelé - je tu spojeno „bláto s železem“, jak praví autor - připomínají provázek trojnásobný, skládající se podle moudrého Siracha z pomlouvačů (su- surrones), obojetníků (bilingues) a třetího jazyka (lingua tertia). První skupinu představuje městské řemeslnictvo a selský lid — to je vlastní síla odboje; druhá skupina je drobná šlechta, třetí skupina viklefští mistři a kněží. Všichni dohromady vytvořili „ďábelské bratrstvo k olou- pení církve“. Svými viklefskými vůdci zfanatizovaní řemeslníci ničili kostely a kláštery, páchali svatokrádeže a prolévali krev. Ohavné bratrstvo se postavilo i proti králi, zavrhlo jej a místo něho si vyžádalo jakéhosi sotva pokřtěného litevského vévodu Witolda. Přitom se tito lidé domnívali, že jednají správně a slouží Bohu. To však podle Ondře- je z Brodu byl omyl. I když se jim všechno daří, jednou špatně skončí. Církev nezničí, ale připraví si věčnou záhubu. Na důkaz svého tvrzení ukazuje mistr Ondřej, že se jen plní vidění, které měl před lety praž- ský arcibiskup Jan z Jenštejna. Podle traktátu Ondřeje z Brodu měl Jan z Jenštejna roku 1378 dvě vidění, jež dal vymalovat na stěně kaple ve svém dvoře na Malé Stra- ně a na hradě v Roudnici. V prvním, v noci z 15. na 16. října, bylo mu naznačeno brzké propuknutí západního schismatu. Viděl černého muže s papežskou tiárou na hlavě a sedícího na papežském trůně, jak trhá klíče z rukou pravého papeže, oděného papežskými rouchy a stojícího proti němu. Viděl také kardinály a četné duchovní osoby, mezi nimi i děkana pražského metropolitního kostela Hynka Kluka a vyšehradského děkana Kunše z Veselé, jak se tlačí k černochovi se suplikami v rukou. Ráno vyprávěl svůj sen vybraným doktorům a prelátům, kteří projevili obavu, že v církvi propukne schisma, což se také po několika týdnech vyplnilo.3) Potom měl Jan z Jenštejna jiné 2) K dalšímu viz J. Pekař, Žižka I. str. 33-36, a Josef Macek, Tábor v hu- sitském revolučním hnutí l, Praha 1952, str. 367-372. 3) O zjevení i datu rukopis O SLČ ve vydání F. Palackého, str. 467, kde je omylem položeno k roku 1398. Jiné verze Jenštejnova vidění uvádí J. Polc, Svatý Jan Nepomucký, Řím 1972, str. 86-87 a 418—419 (pozn. 1); tam je uvedena i četná další literatura. O velkém západním církevních schismatu jedná Rudolf Holinka, Církevní politika arcibiskupa Jana z Jenštejna za pontifikátu Urbana Vl., Bratislava 1933 (= Spisy fil. fok. Univerzity Komenského, XIV): tam na str. 65-91 o českých stoupencích protipapeže Klementa VII., jmenovitě o Kunšovi z Veselé a Hynku Klukovi z Klučova. /6/