Strana 29
Obsah traktátu
Benediktinský mnich si stěžuje, že někteří posílají dárky jen proto, aby je
neopustilo štěstí. Pohnutkou je jim obava, že tomu, kdo nikoho neobdaruje,
se v příštím roce povede špatně. Neštěstí čeká i ty, kteří dají něco z donucení.
To je důvod, proč se o Štědrém dni lidé vyhýbají věřitelům. Výzvy k zaplacení
dluhu totiž vnímají jako nátlak.
I samotný traktát Largum sero byl vánočním dárkem, který autor věnoval
svému příteli Přibyslavovi, jak zmiňuje v závěru spisu.
Ctvrtý zvyk spočíval v tom, že lidé kladli na stůl či na ubrus velký bílý
chléb i s nožem, a rodina z něj krájela sobě i chudým příchozím. Chléb
měl symbolizovat narozeného Krista, položeného v jeslích, vedle něhož
mudrcové pokládali přinesené dary. Bělost mouky představovala Ježíšovu
neposkvrněnost, kvas naopak hřích. Jan z Holešova charakterizuje pečivo
jako velký bílý chléb ve tvaru klínu 4 nebo pletence. Je pravděpodobné, že se
93
94
etnoikonografické exkurzy do novověké keramiky a keramika v archeologii. Archeologické
rozhledy, roč. 50, Praha 1998, s. 40.
Srov. edice ř. 1238n. Doklad o vzájemném obdarovávání se dochoval v komentované
Reholi sv. Benedikta z počátku 15. století, v níž je benediktinkám od sv. Jiří na Pražském
hradě vytýkáno, že ve svátek Narození Páně i o jiných svátcích dávají a přijímají dárky,
ačkoli to řehole zakazuje: „Modo dilecte in Christo filie, contra hanc regulam beatissimi
patris vos facitis, quia aliis personis et sibi ipsis multis vicibus ad annum munuscula
dirigitis, videlicet in vigilia nativitatis Christi, na nove leto, na sswateho Vita et in vigilia
sancti Johannis Baptiste quedam lagamina (!) ligatis de filis varii coloris vobismet ipsis et
clientibus, que vulgo dicuntur kupadla vel navazadla.“ — NK Praha, sign. I F 29, f. 136v;
Srov. TRUHLÁR, Josef Pabérky z rukopisů Klementinských. VIII. Rehole sv. Benedikta
kommentovaná jeptiškám Svato-Jirským. Věstník CAVU, roč. 7, Praha 1898, s. 210-211.
Srov. edice ř. 473n. Benediktinský mnich mohl mít na mysli pečivo ve staročeštině
nazývané “calta“, které mělo podobu klínu či trojhranu. - Srov. heslo “calta'
v GEBAUER, Jan Slovník staročeský. 1. díl (A-J), Praha 1903, s. 133-134. Výraz je
doložen už v Klaretově Glosáři s latinským ekvivalentem "cunea". Srov. Klaret a jaho
družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926, s. 172, verš 1819.
Např. ve smlouvě z roku 1432 o prodeji mlýna v Bražci u Náchoda se nový mlynář
mimo jiné zavazuje, že bude dodávat „k vanociem caltu za groš aneb bielého chleba za
groš.“ Srov. LUDVIK, Josef M. Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův
jeho. 1. díl, Hradec Králové 1857, s. 62.
95
Srov. edice ř. 473n. Patrně se jednalo o pletený bílý chléb podlouhlého tvaru, snad
podobný vánočce. Ve středověké latině máme doloženo spojení “torta panis". Srov.
JUKLOVA, Eva Přejetí z latiny ve staročeských názvech jídel. Nepublikovaná diplomová
práce obhájená na MU v Brně v roce 2008, s. 14-17. Miroslav Lenart se domnívá, že
Jan z Holešova mluví o preclíku. Srov. LENART, Czy, s. 50.
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176