28 Dodatky k Zprávám pramenů o boji na Hoře Vítkově (vydaným r. 1926.) K str. 12—14, kronice Ondřeje Řezenského, třeba dodati odkaz na Dialogus de heresi bohemica téhož autora (Leidinger, str. 658—691), psaný r. 1429, kde podezření, že Zikmund vědomě nechtěl v červenci 1420, leže před Prahou, užiti své velké přesily k vykořenění kacířstva, vyvrací se výkladem, že čeští páni králi přísežně slíbili, že mu do šesti neděl vydají české království prosté Husitů (Hussitis expurgatis). To ujednal Zikmund s Čechy bez vědomí knížat německých; proto, když věc se nezdařila a zmínění páni v bitvě u Vyšehradu padli, jevil se vším býti vinen král sám. (Leidinger, str. 664.) K str. 25, za Eneovu Kroniku českou jest vsunouti: Aeneae Sylvii Vita Sigismundi imperatoris. (Ze sbírky Sylviovy: De viris illustribus. Palacký's italienische Reise im Jahre 1837. Str. 111—112. Abhandl. Uč. Spol., V, 1.) ... Bohemi ..., qui jam seditionem fecerant, Ussistarumque seque- bantur haeresim, Sigismundum ad se venientem recipere noluerunt. Ob quam rem exercitum maximum congregavit. Nam electores omnes to- taque nobilitas Alamanniae cum eo fuit; aiunt enim numerum equi- tantium circiter LXX. millia fuisse; obsidionemque ante Pragam statuit. Sed cum principes admovere urbi machinas vellent, lapidesque jacere et insultum facere, noluit Sigismundus; veniebant enim ad eum secreto Bohemi sub specie proditionis suorum, dicebantque sibi: quid tu, obse- cramus, tuam urbem destruis? an non melior erit tibi integra quam diruta? suadebantque, ut principes dimitteret, nam civitatem sibi e ve- stigio traderent, eumque sic dietim in verbis tenebant; quod animad- vertentes principes, paulatim ab eo recesserunt. Ipse autem cum paucis relictus, cum speraret se intromitti, mox hostium cuneos contra se exire vidit, vixque amissis pluribus evadere potuit. Theodorus tunc de Valle- pergal) cum eo fuit eques insignis, qui vim Bohemorum mirifice repressit, spatiumque fugae praebuit Sigismundo. Post haec iterum in Hungaria passus est diversos motus Sigismundus. 1) Jméno nelze doložiti z pramenů po ruce jsoucích. Sylvius tu patrně spojil tradici o bitvě před Vyšehradem nebo u Německého Brodu s událostmi z čer- vence 1420. Enea počal své kapitoly De viris illustribus psáti asi r. 1444, tedy mnohem dříve než své České dějiny (srv. Voigta, Enea Sylvio, II, 324). K str. 27 oprav, že obě zprávy pod č. 88 Palackým z rkpsu B citované, pocházejí vskutku z textu X (srv. str. 20 výše) a jsou většinou totožné s latin. textem t. zv. Beneše Minority. Tiskem „Politiky“ v Praze.