11 pána boha a jeho svatým zákonem i s jeho se všemi věrnými, radou chudých i bohatých, a zuostali za jeden člověk proti všem pokrytcům domácím i cizozemcům. A vždy s pomocí trojice svaté, jednoho pána vysvoboditele všech v něho ufajících. Dán na Vilémově leta narození buožího 1422 [sic] u veliký čtvrtek. * Pověřující list Rybkovi z Lužnice k Třeboňským. (U Tomana č. 9; orig. je v Třeboni.) U Německého Brodu na poli v sobotu [10. ledna 1422 či 10. dubna 1423?]. Pán buoh všemohúcí rač býti s vámi i s námi svú svatú milostí. Bratří v pánu bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprávce obcí české země příchylných a plnících zákona buožieho v naději buoží, rychtáři, purkmistru, konšelóm i obci města Třeboňského. Posielám k vám Rybku z Lužnice, ukazatele listu tohoto, svých úmyslóv zpraveného; i žádámť, abyste jemu věřili, což bude s vámi mluviti nenie v tejto mieře, jako bych já sám s vámi mluvil osobně. Dán list nenie v sobotu u Ně- meckého Brodu na poli. Zápis Popravčí knihy rožmberské z konce září až polovice listopadu 1423. (Vydal Fr. Mareš v Pojednáních Uč. Spol., řada šestá, díl IX, r. 1878, str. 37; srv. Pekař, Žižka II, str. 21 sq.) Mikuláš z Kamýku od Svinóv pravil... Najprv pravil na mukách, že Žižka a Pražané poslali Jana z Prahy, jako v Krštěnově domu sedí aneb byl, a šafáře z Perštaince, a ti umlúvali s Mikulášem a s Dietlem kuchařem páně [pana z Rožmberka] na XXX kopách, aby Dietl hrad [Krumlov] zapálil a Mikuláš město... A to měli učiniti v ta doby, když by Žižka k Krumplovu přitrhl. [Z dalšího zřejmo, že Jan z Prahy a šafář z Pernštaince umlouvali s Mikulášem a Dietlem „tu zradu“ v Pokšichově domu u Hory Kutné; šlo i o to, aby Dietl pana z Rožm- berka otrávil.] A to vše vzal na svú duši i na svú vieru, že jest to všecko pravá pravda. Item pravil, že byl ostal u Hory na dolech, jako Táboři od Hory táhli a král v Horu vpadl a potom vylezl z dolóv i přivinul se k páně [scil. Rožmberka] dvoru a tu nalezl jich pět z Pernštaince. A těch pět jeli se panem Záviší do Kolína k Pražanóm, a potom tam třie ostali a dva sě zasě vrátila: šafář a Jan, umluvivše s Pražany. A potom s Mikulášem mluvili, aby ty věci jednal, jako svrchu psáno jest. Pozn. Z výslechu druhých jatých spiklenců vysvítá, že zmíněný šafář z Pernštaince slul Petr (Perštajnec byla tvrz u Kutné Hory, bohatými Horskými měšťany vystavěná; na jaře r. 1421 náležela hejtmanu v službách Pražan Onšovi z Mikovic; r. 1421 ji šafář Petr postoupil v okolnostech neznámých panu z Rožm- berka); zmíněný měšťan pražský slul Jan Domašín.