vých, jako jsou Augustin,113) Lýra,114) Lu- ter,115) Filip,116) Bucer,117) Muškulus,118) Kalvín,119) mezi tím vážiti sobě i práce otců a čítati spisy bratrské, B. Prokopa,120) B. Lu- káše,121) B. Beneše122) a ji/né atd. 93 III. 123) Potřebí znáti rozdíl Písem, že jiná sou historie neb kroniky, jiná příkladové a podobenství, jiná zjevné řeči Boží, proroků i apoštolů svatých. Historie slovou všecky ty řeči neb knihy, v nichž se vypravuje, co se kde [a kdy] sta- lo, jako o vysvobození lidu izraelského z Egypta, kdy proroci a králové, kteří byli, co se za času jich dálo. Tak v Novém Zákoně o sv. Janu a Herodesovi, o Kristu, jeho vtě- lení, narození, utíkání, o kázáních a divích etc. 94 Příkladná mluvení sou, v nichž duchovní věci tělesnými podobenstvími se ukazují, jako když pověděl Mojžíš, že nesl Bůh lid svůj na křídlách orličích, v ruce silné a ra- menu124) vztaženém že je vyvedl, »čisté sou oči Páně«, tak, když se Kristus nazývá ces- tou, dveřmi etc., církev královstvím, domem, městem etc. Zjevné řeči sou ty, v kterýchž se to, což k spasení potřebného jest, prostě bez podo- benství a figůr předkládá, jako: »Bůh jest milosrdný«, »kdo uvěří a pokřtí se, spasen/ bude«. 95 63