Trinitatis, beate Marie Virginis et sancti Sigismundi martyris rite fundans, illúd pro congrua sustentacione sacerdotis et ministri, officiantis in altari z Hlubčic správcem špitálu (Regest v CDM VI, str. 346, čís. 452, Kopetzky, Reg. č. 241). Proti zřízení kaple a ustanovení kaplana při ní vznesl patrně námitky opavský plebán, nebot příštího roku bylo jednáno mezi knížetem Mikulášem a zemským komturem řádu německých rytířů Janem Schweinforstem o narovnání mezi oběma stranami, podle něhož má mít kníže právo dosazovat do kaple kaplana, avšak ten má být podřízen plebánu a odvádět mu i/a příjmů z darů v kapli (Wolný, o. c. IV, 209). R. 1341 daroval kníže špitálu dvůr v Kyle- šovicích, ale tak, že až do konce svého života má ho užívat jeho osobní lékař M. Walter, a teprve potom má připadnout špitálu (CDM VII, 251, čís. 352). Příštího roku věnoval špi- tálu roční plat 6 kop grošů bez 1 věrdunku na své zahradě v Hlubčicích Heinko z Hlubčic, (Kopetzky, Reg. č. 268) a později Petr, někdy fojt těšínský, správce a pán Landeku, 12 kop grošů ročního platu na fojtství opavském, a to tak, že 6 kop grošů platu má připadnout 2 špitálním kněžím, zbytek má připadnout správci špitálu pro tamější chudé. Toto na- dání potvrdil kníže Mikuláš r. 1349 (CDM VII, 670, čís. 960; Kopetzky, Reg. č. 291) a olomoucký biskup Jan Volek r. 1350 (Kopetzky, Reg. č. 297). Někdy v té době zemřel knížecí lékař M. Walter, uživatel kylešovského dvora, a tak r. 1351 kníže postoupil špitálu dvůr do držení trvalého. Nedlouho poté počalo se jednat o předání špitálu do správy johanitů. Z úcty k řádovému patronu johanitů sv. Janu Kř. a sv. Janu Ev. vystavěl kníže při špitále nový kostel ke cti obou těchto světců, jehož stavba byla někdy před r. 1360 v podstatě hotová. Nový kostel dostal r. 1360 od papeže Innocence VI. odpustky pro význam- nější dny v roce, mezi nimi také na svátek sv. Vavřince, Václava, Kristina, Mikuláše, Michala a na výroční den posvěcení kostela (MVB II, str. 445, čís. 1114). Protože však vybudováním nového kostela ubylo farnímu kostelu a jeho plebánu příjmů, nařídil biskup Jan Očko z Vla- šimi, aby kníže složil kapitál 100 kop grošů, z nichž by byl zakoupen určitý roční plat jako náhrada ušlých příjmů farnímu kostelu (CDM IX. 218, č. 295). To se stalo a r. 1362 vyznává jaktařský farář Mikuláš a ketřský farář Michal, že obdrželi od knížete Mikuláše zmíněnou sumu na zakoupení ročního platu ve prospěch kostela Panny Marie (Kopetzky, Reg. č. 338). Zatím však byl již špitál i nový kostel odevzdán johanitům a jejich příslušník fr. Markolt, oblíbenec knížete Mikuláše — často se s ním setkáváme v knížecí družině a několikrát je uveden jako svědek knížecích listin (např. 1362, CDM IX, 202, č. 274, 1364, CDM IX, 274, č. 368) — jmenován správcem špitálu. Při té příležitosti potvrdil kníže Mikuláš r. 1359 všechno držení špitálu a všechny nadace. Podle této listiny patřil špitálu tento majetek: dvůr v Malých Hošticích se 4 lány; dvůr v Kylešovicích s 11/2 lánem; dvůr v Makově, osvobozený od všech dávek mimo zemské berně; 101/2 kopy grošů ročního platu z daru Petra, fojta těšínského; 16 kop grošů na lánech v Opavě, které dříve odváděly platy knížeti a které koupil a špitálu věnoval stěbořický farář Rudolf; mlýn za špitálem a 5 chlebných lávek v Opavě, dar Jana z Hlubčic, měšťana opavského; 6 kop grošů ročního platu na zahradě v Hlubčicích, které daroval špitálu Heinko z Hlubčic; 4 svobodné lány při Opavě (Biermann, Gesch. d. Herzogst. Troppau, str. 468—9). Ve věnovací listině si kníže vyhradil právo jmenovat představené kláštera, avšak to bylo proti řádovým stanovám, a proto se na žádost řádu zřekl kníže tohoto práva a r. 1362 je pustil zem- skému komturovi s dalším ústupkem, že totiž všichni členové kláštera mají býti kněžími, kom- turem že však ve smyslu řádových pravídel může být také laik (SAB, Bočkova sbírka č. 3284). Inkorporování špitálu johanitům potvrdil r. 1362 olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi a r. 1364 také papež Urban V. (MVB sv. III, str. 181, čís. 289). Řád i špitál těšil se i nadále knížecí přízni a dosáhl nových štědrých darů i od veřejnosti. Nedlouho po smrti knížete vznikl mezi johanity a městskou radou spor o některé statky a výsady špitálu, který byl vyřešen zvláštní komisí, na níž se obě strany dohodly v tom smyslu, že mlýn před hradbami při bělidle zvaný „Steinmühle“ má špitál postoupit městu, podobně 7 jiter luk ve Vávrovicích při Opavici opavskému měšťanu Hammannovi, a naopak mají být ponechány špitálu všechny ostatní statky a výsady, na něž měl špitál řádné listiny, jen plat z Vávrovic ve výši ročních 3 kop grošů si měl klášter zakoupit složením kapitálu 34 kop grošů. Přitom byla za neplatnou pro- hlášena listina, podle níž měl mít špitál právo útočištné. Toto právo bylo špitálu odebráno, ponechána mu však všechna práva, plynoucí z církevní immunity (CDM X, 36, čís. 45). Při dělení Opavska r. 1377 připadly statky opavského špitálu k dílu opavskému. Byly to Vávrovice, díl Vršovic a nějaký díl v Mal. Hošticích. (CDS VI, 195-7. Prasek, Program 1890. str. 12). Na svém původním místě před branou ratibořskou stál potom špitál s kostelem až do 30. let XV. stol., kdy byl buďto zničen požárem, nebo zbořen ze strategických důvodů (St. Drkal, Opavská komenda maltézských rytířů po třicetileté válce 1650—1660. Slezský sborník 1954/52, str. 367—384; Prasek, Křižovníci na Opavsku, Program 1891, str. 11). Kostel a špitál byl potom znovu postaven, avšak již ne na starém místě, nýbrž na novém místě uvnitř hradeb. kde stojí až dodnes. Stalo se tak někdy před r. 1453, neboť tam byl t. r. pochován světící biskup vratislavský Bernard (viz A. Königová-Kudělková, Katalog slezského středo- věkého sochařství a malířství. Slezský sborník 1950/48, str. 319. — Jeho náhrobek je tam vyobrazen v příloze čís. 10.). Na místě bývalého špitálu a kostela byl r. 1450 založen knížetem Vilémem klášter františkánů s kostelem sv. Barbory („... extra muros civitatis Oppaviae ad valvam rattiboriensem in eo loco, ubi quondam ecclesia sancti Johannis Baptistae rupta fuerat...“, praví se v zakládaci listině kláštera sv. Barbory. Opis její je v MAO. Kopiář privilegií 1Bb fol. 28—29). 29