approbare, ratificare et autoritate ordinaria confirmare dignetur atque redditus et proventus dicte capelle, specifice et distincte denominate supe- rius, capelle predicte ad usum sacerdotis seu ministri illius capelle in perpetuum annectat, uniat, incorporet, invisceret et adiungat, subiciendo redditus et proventus eosdem ecclesiastico iuri, ita quod ex privilegio libertatis ecclesiastice per censuram ecclesiasticam... exigi valeant et requiri, et quod iuspatronatus seu presentacio ad dictum Reynczkonem et post mortem ipsius immediate ad consules civitatis nostre Oppavie predicte inperpetuum tamquam ad legitimos patronos hereditarie debeat pertinere presencium nostrorum fidelium Bohuschio de Drahotusch2), Nicolao de Ma- linowiczi°), Sewischiol1), magistro curie nostre et Petro12), capellano nostro et notario, presentibus etiam nostris sigillis subappensis. Datum castro nostre Grecz sub anno Incarnacionis Domini millesimo trecentesimo septuagesima 9) Bohuš z Drahotuš pocházel ze šlechtického rodu, který se psal po hradě Draho- tuši na Hranicku. Jeho otec se nazýval rovněž Bohuš, a proto je těžko rozhodnout, které zá- pisy se před r. 1372 týkají otce a které jeho. Bohuš st. patrně r. 1371 zemřel, neboť téhož roku prodávají bratři Kuník, Jaroš, Ješek a Bohuš rodové sídlo hrad Drahotuš se vším jeho příslu- šenstvím (CDM X, 124, č. 104, ZDOlom. II. 62). Z otcovského podílu získal potom Bohuš Bene- šov na Hlučínsku, k němuž kromě stejnojmenné vsi patřily ještě Bohuslavice, Kozmice a Zá- vada, na nichž se Bohuš vzpomíná poprvé r. 1373 (Prasek, Historická topografie, str. 16). Kromě toho koupil r. 1371 v Tupcích a Chýlcích na Lipensku 234 lánu od Oldřicha z Prosenic (ZDOlom. II, 151). R. 1376 nabyl od Václava Trnávky dvůr s 21/4 lány v Trnávce u Lipníka (ZDOlom. III. 91), který však ještě téhož roku pustil za roční plat 21/2 kopy grošů Zdeňku z Čekyněc ZDOlom. III, 241). Kromě toho měl ještě nějaký majetek nebo právo v Otaslavicích, neboť když Anna z Otaslavic r. 1375 vložila Otaslavice svému manželu Ješkovi Pušce z Rych- valdu, Bohuš proti tomu kladl odpor (ZDOlom II, 471). R. 1376 učinil Bohuš stupek na svůj majetek s bratrem Ješkem (zDOlom III, 103). R. 1377 prodal Bohuš svůj díl v Chýlcích Lvu z Nelešovic (ZDOlom. III, 337), za to však Kačna z Pavlovic, jeho po druhé vdaná matka, vzdala mu 20 kop v Tupcích, které tam vlastnila od r. 1365 (ZDOlom. II, 147) z titulu věna (ZDOlom. III, 357). Při dělení Opavska r. 1377 byl Bohuš jedním z komisařů a jeho zboží benešovské připadlo k dílu opavskému (CDS VI, 195-7; Prasek, Program 1890, str. 10). R. 1378 se zapsal Bohuš spolu s jinými kroměřížským a brněnským židům (CDM XV 157, čís. 184). R. 1381 prodal Matěji a Mikuláši z Moravičan 11/2 lánu polí v Tupcích, které kdysi získal od Oldřicha z Prosenic (ZDOlom. IV, 173). Potom však stopy po něm mizí. Patrně tehdy zemřel. 10) Mikuláš z Malenovic je osobnost, jejíž životní osudy lze těžko zjišťovat, protože ve stejné době se v pramenech vyskytují nejméně tři nositelé tohoto jména. Jím snad je míněn onen „miles Nicolaus de Malenovic“, který společně s druhým Mikulášem z Maleno- vic — patrně svým otcem — prodává r. 1350 majetek v Malenovicích, Kvítkovicích a dnes za- niklých Kracenovicích u Malenovic na Gottwaldovsku Čeňku z Malenovic a jeho synům Štěpánu a Petrovi (ZDOlom. I, 160). Nelze však ho ztotožňovat s Mikulášem z Malenovic, který se někdy píše také z Podhradu, s nímž Mikuláš z Malenovic učinil r. 1379 stupek na Podhrad, Oldřichovice, Penkov, Svojšice a Pohořelice (ZDOlom. III, 505) a který téhož roku vyznává, že je dlužen klášteru velehradskému z titulu nadace za nevlastní matku, manželku někdy Miku- láše z Příkaz, dvě roční splátky po 5 kopách grošů (CDM XV, 174, čís. 202). Bezpečně můžeme. tedy vztahovat na našeho Mikuláše pouze zprávy ze Slezska, kde se s ním poprvé setkáváme r. 1373 jako se svědkem nadace kaple sv. Anežky v Opavě (zde). Již tehdy byl patrně ve služ- bách opavských knížat, v nichž se výslovně jako „camerarius curie nostre“ uvádí v listině knížat Václava a Přemka z r. 1378, týkající se udělení souhlasu ke zřízení oltářní nadace v Hlučíně Petrem a Kunešem z Varty (MAO II, 5, opis v kopiáři privilegií, MAO IBb, 20—21v). Do Slezska byl patrně přiveden manželkou Annou, dcerou Bořuty z Velkých Heraltic. R. 1377 byl členem komise, která dělila Opavsko, a zastupoval v ní zájmy knížat Hanuše a Mikuláše. Tehdy držel Lubojaty a Bravinné u Fulneka, které připadly k dílu opavskému (CDS VI, 195, Prasek, Program 1890. str. 10, 12). R. 1378 se nazývá komorníkem opavského zemského práva — czude oppaviensis camerarius — a koupil tehdy společně s manželkou Annou lenním právem od Drslava z Kravař Starou Ves u Fulneka, jejímž příslušenstvím byl také Oslův mlýn. Po smrti kupců mělo léno padnouti opět na Drslava (CDM XV, 162, č. 188). Pozdějších zpráv o něm není. — Jen ještě podotýkáme, že Aug. Sedláček v článku „Rozletité kapitoly ze starého místopisu a dějin rodův“ (ČMM 1893, str. 224) mu dává titul z Lubojed místo Lubojat. 11) tj. Záviš, knížecí hofmistr. Jiných zpráv o něm není. 12) Totožnost tohoto Petra, knížecího kaplana a notáře, je těžko zjistit. Již k r. 1331—4 setkáváme se ve službách knížete Mikuláše s nějakým Petrem z Mertindorfu nebo Mestendorfu 27